Nakládání s vybouranými asfaltovými směsmi a penetračním makadamem je v České republice předmětem neustálého vývoje legislativy a technologických postupů. Dne 1. 6. 2019 nabyla účinnosti vyhláška č. 130/2019 Sb., o kritériích, při jejichž splnění je asfaltová směs vedlejším produktem nebo přestává být odpadem. Tato vyhláška byla velice důležitá a dlouho se na ni čekalo. Její vznik vyvolaly i potřeby stavebních firem, které tento materiál zpracovávají, stejně jako úřady, které řešily stížnosti při uložení asfaltových ker nebo obrusů při rekonstrukci komunikací na veřejných pozemcích. Vzhledem k nakládání s odpady a jejich umístění na povrchu terénu bylo nutné legislativně vyřešit, jak se na asfaltový materiál bude nahlížet, zda bude odpadem, nebo pro jeho další využití zůstane v jiném režimu.
Následně, od 1. října 2023, vstoupila v platnost vyhláška č. 283/2023 Sb., o stanovení podmínek, při jejichž splnění jsou znovuzískaná asfaltová směs a znovuzískaný penetrační makadam vedlejším produktem nebo přestávají být odpadem. Tato nová vyhláška nahradila předchozí vyhlášku č. 130/2019 Sb., přičemž většinu povinností převzala a doplnila o některé nové.
Definice a klasifikace znovuzískaných asfaltových směsí (ZAS) a penetračního makadamu (ZPM)
Problém byl jednoznačný - není žádoucí, aby byl využit každý druh asfaltu, který se vydobude z historicky starých komunikací, tudíž jej nelze nechat v režimu výrobku. Jako odpad by však, při uložení na povrchu terénu, musel splnit parametry vyhlášky č. 294/2005 Sb. příloh č. 10 tab. č. 10.1. a 10.2. Tyto limity nesplní žádný vybouraný asfalt z důvodů překročení hodnoty PAU (polyaromatické uhlovodíky), která je stanovena max. 6 mg/kg v sušině. Překročeny bývají i hodnoty uhlovodíků C10-C40 (označení délky uhlovodíkového řetězce), kde max. hodnota je 300 mg/kg v sušině.
Nová vyhláška přináší jasná pravidla v rozdělení asfaltů, které byly, nebo budou z komunikací vybourány, a způsoby jejich zpracování. Dnes máme definovány znovuzískané asfaltové směsi (ZAS) a znovuzískaný penetrační makadam (ZPM), se kterými se bude dále pracovat jako s využitelnými materiály. Tím vzniklo jasné rozdělení na vedlejší produkty a na odpady.
Při aplikaci nové legislativy v praxi je tedy potřeba postupovat tak, že je nejprve nutné posoudit možnosti zpracování ZAS/ZPM. Ty jsou ve vyhlášce rozděleny na čtyři třídy (T1 až T4), kdy limitní hodnotou je obsah PAU v sušině. Obsah PAU v sušině je správně navržené kritérium zaprvé proto, že je dobře hodnotitelné i z pohledu kvality asfaltů, které se na komunikace ukládaly (i zde výroba procházela vývojem a postupným zlepšováním s ohledem na životní prostředí). Zadruhé proto, že se na jeho základě určí, kdy se znovuzískaná asfaltová směs stane vedlejším produktem a její zpracování tak nebude zásadně omezováno, a kdy odpadem.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů
Pokud je ZAS vedlejším produktem, není to materiál v režimu odpadu, ale je běžně užívanou surovinou, určenou pro vznik výrobku. Jestliže se ZAS stane odpadem, je nutné postupovat podle § 6 vyhlášky (celkový obsah polyaromatických uhlovodíků v rozsahu podle tabulky č. 2 přílohy č. 1 k této vyhlášce ve vyrobené asfaltové směsi nepřekročí hodnotu 25 mg/kg v sušině; splnění této podmínky se prokazuje způsobem vymezeným v provozním řádu zařízení).
Kvalitativní třídy ZAS/ZPM a jejich využití
ZAS vyhovující třídě T1 a T2, které na výstupu zcela automaticky splňují požadované parametry, je možné zpracovat za studena nebo za tepla. Jsou v režimu vedlejšího produktu a takto i zpracovány.
Složitější situace je u ZAS odpovídajících třídám T3 a T4. Zde je nutné posoudit, zda jejich zpracování je možné a v jakém množství. Důležité je, že pro limitní hodnotu PAU při zařazení do T3 je max. 300 mg/kg v sušině. Tomu odpovídá největší množství asfaltových ker a obrusů, které jsou aktuálně v praxi z komunikací vytěžovány (běžná hodnota PAU je cca 150 mg/kg v sušině).
Vyhláška č. 130/2019 Sb. hovoří o jejich využití jako vedlejšího produktu, pouze při zpracování za studena na místě. To je technologie, které se využívá například pro obsypy krajnic, pro nezátěžové cesty k zahrádkám, domům apod., to znamená sice často, ale v malém množství. Zbytek bude muset být zpracován za tepla, ale již pouze v režimu odpadů a to v zařízeních provozovaných podle zákona o odpadech ve smyslu § 14 odst. 1.
Podle § 5 vyhlášky č. 130/2019 Sb. lze asfaltové směsi kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 využít mimo režim odpadu jen tímto způsobem: pokud se použije v technologii recyklace za studena na místě, a to při použití asfaltového pojiva v podobě asfaltové emulze nebo zpěněného asfaltu samostatně nebo v kombinaci s vhodným hydraulickým pojivem. Použití pouze hydraulického pojiva není v takových případech přípustné.
Čtěte také: Asfaltové holuby: Pravidla a tipy
Nová vyhláška navyšuje počet vzorků ve vztahu k vzorkované ploše i hmotnosti ZAS/ZPM. U materiálů kvalitativní třídy ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je nově potřeba provést také analýzu jejich výluhu, pokud s nimi má být nakládáno v režimu vedlejšího produktu.
Další novinky vyhlášky č. 283/2023 Sb.
Nově vyhláška dále nastavila parametry, které musí splnit mezideponie pro dočasné uložení ZAS/ZPM před jejich využitím, pokud je to z technologických důvodů nezbytné. Dočasné deponování ZAS/ZPM je u ZAS-T1 a ZAS-T2 poměrně snadné, u ZAS-T3 nebo ZAS-T4 je možné maximálně po dobu 1 roku, přičemž mezideponie k tomu určená musí splnit podmínky z hlediska jejího umístění, vodohospodářského zabezpečení a musí být uvedena v projektové dokumentaci stavby, ze které byly ZAS/ZPM získány a kde budou využity.
Další novinkou, kterou vyhláška přináší, je povinnost splnění předpisů na ochranu zdraví při práci se ZAS/ZPM s nadlimitním obsahem benzo(a)pyrenu. Znamená to, že pokud je obsah benzo(a)pyrenu v sušině ZAS/ZPM roven nebo větší než 50 mg/kg, musí jejich průvodní dokumentace obsahovat dodatek, který dokládá splnění požadavků zákona o ochraně veřejného zdraví, a podle tohoto dodatku musí stavebník při práci postupovat.
Technologický a ekonomický pohled na recyklaci asfaltových povrchů
Při využívání ZAS je rovněž důležitý nejen technologický, ale i ekonomický pohled. V případě určení vhodné technologie lze např. zvažovat, jak velké množství ZAS bude možné přimíchat do nové směsi, aby výsledná hodnota PAU nepřekročila 25 mg/kg v sušině výrobku. Je možné očekávat hodnotu zhruba okolo 10 % příměsi. Otázkou zůstává, zda je toto pro zpracovatele zajímavá technologie.
V ČR existuje asi 20 zařízení provozovaných podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech, které umožňují zpracovávat ZAS za tepla společně s novým materiálem. Jsou to obalovny vyrábějící nové živičné směsi. Pro zpracování ZAS za tepla se také často používaly a používají zařízení, resp. stroje tzv. BAGELY, do kterých se ZAS přijímaly jako vstupní surovina pro výrobu nových materiálů. Tyto stroje byly provozovány v souladu s § 14 odst. 2 zákona o odpadech. Podle nové vyhlášky ale bez mísení s novým materiálem, na což takové stroje nejsou vlastně kapacitně určené, nemohou vyhovět nastaveným limitům. Pokud v těchto zařízeních existují zásoby ZAS (v praxi se jedná o velká množství), bylo možné do 31. 8. 2019 provést vzorkování, analýzy a následné zpracování. Pokud to provozovatelé takových zařízení nestihli, nově již musí požádat krajské úřady o souhlas ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.
Čtěte také: Asfaltové pásy pro vrchní vrstvy
Z ekonomického pohledu nová vyhláška samozřejmě bude znamenat v mnoha případech i změnu nákladů při využití ZAS. Již nyní o tom napovídají některé požadavky na změnu investic ve městech a obcích. Navýšení nákladů bude souviset s provedením analýzy asfaltů, s případným převedením ZAS do režimu odpadů atp.
Problematika třídění stavebního odpadu a asfaltových hydroizolačních pásů
Při rekonstrukcích i demoličních pracích vzniká velké množství různého stavebního odpadu. Podle statistik tvoří přibližně polovinu všech produkovaných odpadů právě stavební materiály, a tak je jejich třídění a recyklace velkou výzvou pro města, obce, firmy i jednotlivce. Při stavebních pracích je potřeba průběžně třídit odpadní materiál už v průběhu prací. Oddělujte stavební suť (cihly, kameny, štěrk, beton) od železných trubek, dřeva, skla, izolačních materiálů nebo sádrokartonu.
Průběžné třídění se vyplatí i z finančního hlediska. Pokud chcete odvézt odpady na skládku nebo svěřit likvidaci profesionální firmě, za vytříděné materiály zpravidla zaplatíte méně. Pokud naopak na jednu hromadu naházíte vše včetně nebezpečného odpadu, budete muset sáhnout hlouběji do kapsy.
Asfaltové hydroizolační pásy představují specifický problém v nakládání s odpady. V rámci odborné činnosti se na nás obrací spotřebitelé, stavební firmy a řemeslníci s dotazy týkajícími se klasifikace odpadu tvořeného asfaltovými hydroizolačními pásy. Problém nastává v případě, kdy jsou asfaltové pásy demontovány a odvezeny na skládku či sběrnu odpadu. Kvůli nesprávnému zatřídění jsou bohužel často považovány za nebezpečný odpad, na což doplácí odborně neinformovaní spotřebitelé a řemeslníci. Důvodem je mylná klasifikace mezi odpad obsahující dehet nebo azbest. Nastává odmítnutí sběru takového odpadu nebo vysoká sazba za jeho přijmutí.
V České republice bylo používání dehtů pro hydroizolační materiály definitivně ukončeno v roce 1969. Důvody byly především technologické, kdy se přešlo na výrobu asfaltových pásů z oxidovaného asfaltu. Azbest byl původně v mikromleté podobě přidáván do asfaltové hmoty během výroby některých asfaltových pásů. Využívalo se funkčních vlastností azbestu pro stabilizaci asfaltové hmoty. Zdravotně problematické tedy bylo především vystavení operátorů výroby, než samotný hotový výrobek. V ČR byl azbest pro výrobu stavebních výrobků zakázán zákonem č. 157/1998 Sb.
Asfaltové pásy jsou vyráběny výlučně z ropných asfaltů a dalších komponent jako jsou minerální plniva a další látky, jejichž likvidace nebo expozice nepředstavuje žádné nebezpeční. Katalog a klasifikaci odpadu obsahuje příloha 1 Vyhlášky 8/2021 Sb. V její části 17 jsou uvedeny různé materiálové báze odpadů ze stavební činnosti, jako jsou keramika, sádra, kov apod. Vedlejší kategorie jsou směsi nebo výrobky s obsahem dehtu.
V případě rekonstrukcí se snažte zachovat co nejvíce z původní skladby včetně asfaltových pásů. Ve střechách často poslouží jako funkční parozábrana. Je to rozhodně finančně nejvýhodnější varianta oproti demontáži, přesunům materiálu a jeho likvidaci. Demontované skladby s asfaltovými pásy - pokuste se zajistit původní dokumentaci pro určení typu asfaltového pásu v původní skladbě, případně zjistěte rok původní realizace. Prakticky všechny asfaltové pásy ze staveb mladších 20 let nemohou obsahovat dehet. V případě potřeby využijte Bezpečnostní listy pro pásy z oxidovaného nebo modifikovaného asfaltu, které poskytuje Svaz výrobců asfaltových pásů na svém webu. V obou případech jde o odpad kategorie 17 03 02.
Nekonzistentnost legislativy a její dopady
Na úseku Ministerstva dopravy je k rekonstrukci asfaltových vozovek k dispozici mnoho detailních technických pokynů. Pokud se jimi stavebník řídí, měla by jeho stavební činnost být v souladu s právem. V praxi je však situace jiná. Stavebník často naráží na obecné předpisy na úseku ochrany životního prostředí (v gesci Ministerstva životního prostředí), zejména zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a vyhlášku č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Tyto předpisy s úpravou Ministerstva dopravy nekorespondují a stavebníkům jsou na základě jejich porušení ukládány pokuty. Mnoho světla do problému nevnáší ani Metodický návod odboru odpadů pro řízení vzniku stavebních a demoličních odpadů a pro nakládání s nimi, vydaný MŽP v lednu 2008. Prvním problémem je tedy nejasnost a nesoulad právních předpisů MŽP, MD, ale i MZe a specifických, přímo aplikovatelných právních předpisů EU (např. tzv. „REACH“).
Dalším velkým problémem je nejasný výklad kritérií § 3, odst. 5 a 6, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech s ohledem na vytěženou zeminu a vyfrézované asfaltové směsi. Chybí jasná metodika stanovující postup firem a kritéria v rozhodovacím procesu při tom, zda se u vyfrézovaných asfaltových ker a směsí nebo zeminy jedná o odpad, neodpad nebo vedlejší produkt. Kritéria zajištění další využitelnosti a využití bez dalšího zpracování jsou v praxi zcela nejasná jak pro původce, tak dozorové a kontrolní orgány státní správy. Následně právní a technické výklady toho, co je a není odpad, případně vedlejší produkt, jsou odlišné jak na úrovni MŽP, tak ale i u ČIŽP a jednotlivých krajských úřadů, o původcích a jejich výkladu nemluvě. S ohledem na tuto značnou právní nejistotu volí původci, tedy firmy potenciálně produkující tyto odpady, neodpady a vedlejší produkty cestu nejmenšího odporu, tj. odstraňují převážně odpady.
Podle stávajícího zákona o odpadech rozhoduje v pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad či nikoliv, místně a věcně příslušný krajský úřad z moci úřední. Jak již bylo řečeno, výklad jednotlivých krajských úřadů je však v této otázce nejednotný.
Uvedu jeden příklad za všechny. Nejmenovaný krajský úřad s odvoláním na princip tzv. „předběžné opatrnosti“ a navzdory vyjádřením a výkladům ministerstva o možnosti využití nekontaminované výkopové zeminy rozhodl, že se u vytěžené zeminy jedná o odpad. Stavebník doložil veškeré doklady, včetně stanovených laboratorních rozborů prokazujících vhodnost těchto zemin pro jejich další využití, dále pak obecné vyjádření MŽP ČR k této problematice. Krajský úřad „předběžně opatrně“ rozhodl, že nekontaminovaná výkopová zemina je odpadem a musí se vozit na skládku. K rozhodnutí, že movitá věc (nekontaminovaná výkopová zemina) je odpadem, krajský úřad vedla skutečnost, že odpadem je každá movitá věc, které se osoba zbavuje. Problém tkvěl také v tom, že stavebník zamýšlel zeminou rekultivovat blízký vytěžený lom. Dodatečné náklady na dopravu a uložení „odpadní“ zeminy na skládku v důsledku rozhodnutí krajského úřadu dosáhly bezmála sto milionů korun a v konečném důsledku je zaplatil stát prostřednictvím ŘSD.
V praxi je dále problém s výkladem vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Problémem jsou i limitní hodnoty polutantů při ukládání odpadů na povrchu terénů. Hlavní sledovanou a obsahově limitovanou znečišťující látkou při rekonstrukci asfaltových liniových staveb je dehet s přítomností karcinogenních látek na bázi polyaromatických uhlovodíků (PAU). Problémem zde nejsou asfalty ropného původu, ale jejich dříve ekonomicky výhodné dehtové náhrady. Tyto náhražky byly v minulosti hojně používány do konstrukcí některých vozovek nižších kategorií. Limity polutantů jsou také často překračovány z podstaty vlastností asfaltu (např. uhlovodíky ropného původu C10-C40) a na skládku se tak dostává cenná surovina, mnohdy však zcela zbytečně.
Dále ve smyslu chemické legislativy (např. přímo aplikovatelného předpisu Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek (REACH)) je potřebné neodpad, nebo vedlejší produkt vnímat jako směs a analogicky limitovat koncentraci těch nebezpečných látek (taxativně vyjmenovaných prioritních PAU) jako klíč k využitelnosti či nevyužitelnosti této směsi. Je vhodné uplatňovat hodnocení vhodnosti využití R-materiálu, tak jak je stanoveno v technickém pokynu MD TP 150. Avšak limitní hodnoty polutantů musí akceptovat REACH a hodnotově limity definovat i podle např. Metodického pokynu MŽP Indikátory znečištění z ledna 2014 a současně relevantní legislativu MZe upravující limity cizorodých látek v zemědělském půdním fondu (např. vyhláška č. 13/1994 Sb.). V tomto duchu a v souladu s relevantní legislativou musí být následně změněn i samotný technický pokyn MD TP 150 vycházející z relevantní legislativy vyšší právní síly.
Diskutovat lze i některé limity cizorodých látek u výše zmíněných zemin, které budou následně využity na povrchu terénu. Například limit pro arsen 10 mg/kg sušiny naprosto reflektuje horninové pozadí a stávající stav ZPF v České republice. Zde je nezbytné nastavit soulad předpisů MŽP s relevantními předpisy MZe jako je vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě a vyhláška č. 13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského půdního fondu, které mají limit pro arsen třikrát vyšší právě s ohledem znalosti aktuální kvality ZPF v ČR.
Řešením by mělo být rozvrstvení limitů pro škodlivé látky do kategorií dle místa jejich užití (např. průmyslově využívané území a ostatní plochy). Pro toto řešení by svědčila i praxe, kdy chemické rozbory často vycházejí na hranici limitů, nebo je překračují a přitom v mnoha případech se jedná o silniční stavby na zelené louce, kde není předpoklad kontaminace podloží takový, jako například u průmyslových zón, kolejového lože, průmyslových areálů apod.
Kromě rozdělení limitů pro škodlivé látky do kategorií dle místa jejich opětovného užití si zaslouží vážnou diskusi i možné přídavné kritérium překryvu (stmelení - překrytí stmelenou vrstvou nebo volný terén a to s ohledem na zejména vodní prostředí) tedy charakter posuzované matrice. K zamyšlení je zde i možnost využít i stávající legislativně přijatý institut pověřené osoby MŽP resp. MZd, hodnotící nebezpečné vlastnosti odpadů.
Bylo by tedy vhodné pro případy, kdy je mírně překročen některý limit, zavést podobný institut jako je vyloučení nebezpečných vlastností u odpadů. Účelem tohoto řízení a definovaných postupů by bylo vyloučení zdravotních a environmentálních rizik při jasně definovaném nakládání, v případech kdy obsah znečišťujících látek není antropogenního původu a jejich chemická forma je natolik stabilizovaná, že při běžných ani nestandardních podmínkách nebude docházet k migraci znečištění do okolí, zejména do vodního prostředí a potravního řetězce. Okruh hodnotitelů, tedy jejich odborná způsobilost, by měla být identická jako v případě pověřených osob MŽP a MZd pro vyloučení nebezpečných vlastností odpadů.
Nová vyhláška bohužel neřeší nastavení pravidel souvisejících se zabezpečením ploch, na kterých budou ZAS před zpracováním umístěny. Názory na to, zda požadovat zabezpečení těchto ploch se na jednotlivých úřadech různí a vhodná metodika pro řešení zatím neexistuje. Otázkou je, proč požadovat zabezpečenou plochu. Zde vnímám nejasnost, která vznikla tím, že nebyla s novou „asfaltovou" vyhláškou upravena i stávající vyhláška č. 294/2005 Sb. Pro úpravu vyhlášky či vydání metodiky hovoří skutečnost, že ZAS se v komunikaci na povrchu terénu vyskytovala řadu let, je vypršelá, nepředpokládá se uvolňování látek do okolí, pro vodohospodáře je rozhodující výluh. Protože největším problémem je nejednotnost různých výkladů, měla by stejně jako vznikla např. metodika pro nakládání s autovraky, elektroodpady a s vybranými výrobky, vzniknout i podobná metodika pro nakládání se ZAS, pokud se přímo neupraví příslušné vyhlášky. Původci, stavební firmy, správa silnic apod. by takovou změnu jednoznačně uvítali.
Zvýšení podpory recyklace a budoucí směřování
Všeobecným cílem využití recyklátů do pozemních komunikací je zvýšit množství R-materiálu v horkých asfaltových směsích a asfaltového recyklátu do podkladních vrstev vozovek. V případě „čistého“ R-materiálu (asfaltového recyklátu) je situace dobrá a v současné době se tyto recykláty běžně používají do nových asfaltových směsí. Bohužel využití asfaltového recyklátu dle TP 210 s hlavním využitím pro směsi do podkladních vrstev vozovek není zatím tak preferováno, jak by mohlo být. Velká část asfaltového recyklátu, která nevyhovuje použití do horkých asfaltových směsí, tak končí zbytečně jako materiál pro podkladní vrstvy chodníků, zásypy krajnic vozovek nebo jako nestmelené povrchy málo zatížených účelových komunikací a jiných dopravních ploch.
Výzkumem bylo prokázáno, že stmelením asfaltového recyklátu asfaltovou emulzí dosáhneme dostatečné pevnosti podkladní vrstvy. Zároveň v kombinaci s mírným zahřátím stmelené směsi dojde k mnohonásobnému zvýšení požadovaných parametrů (především pevnosti v příčném tahu) této směsi, právě díky aktivaci obsaženého pojiva v recyklátu. Tato možnost úpravy je vhodná pro většinu asfaltových recyklátů používaných v ČR, které obsahují pojivo s bodem měknutí okolo 60 °C. Navrhovaná technologie se osvědčí zejména při výstavbě, opravě či údržbě komunikací, a tento cenný materiál v podobě asfaltového recyklátu se jistě dočká adekvátního využití.
Cílem zvýšení podpory recyklace při rekonstrukci silnic je především ochrana životního prostředí a zdraví lidí. Zvýšení recyklace využitelných stavebních materiálů sníží hlavně produkci odpadů a povede k výraznému omezení skládkování. Při vyšší recyklaci bude potřeba méně primárních surovin (např. kameniva, asfaltu apod.) a tím se dosáhne i snížení emisí skleníkových plynů a produkce dalšího znečištění souvisejícího s výrobou, úpravou a dopravou primárních surovin.
Bylo navázáno spolupráce s předními stavebními firmami na našem trhu, které se zabývají rekonstrukcemi dopravních liniových staveb a provozují asfaltové obalovny. U obaloven se v mnoha případech jedná o nové a sofistikované technologie, které jsou schopné do asfaltových směsí přimíchávat až desítky procent tzv. „R-materiálu“. Je však nutné konstatovat, že legislativa a podmínky investorů brání navyšování podílu R-materiálu v pokládaných asfaltových směsích. Jako inspirace nám může sloužit i právní úprava nakládání s těmito R-materiály v zahraničí. V některých zemích Evropské unie zákon výrobci přímo ukládá, jaké procento R-materiálu musí do vyráběné směsi přidávat.
Politicky je především potřeba čelit tlaku provozovatelů skládek, jejichž aktivity jsou na základě stávající legislativy již utlumovány. Dále pak mohou být s podporou recyklace nespokojeni majitelé kamenolomů a na ně napojených dopravců. Se zmíněnými problémy byla navázána komunikace s odborem odpadů MŽP ČR s cílem najít společnou cestu, jak předcházet odpadům a co nejvíce vracet materiál zpátky tam, kam patří, tedy na stavbu.
Přehled limitních hodnot PAU v ZAS
Následující tabulka shrnuje limitní hodnoty polyaromatických uhlovodíků (PAU) v znovuzískaných asfaltových směsích (ZAS) pro různé kvalitativní třídy a způsoby zpracování dle relevantních vyhlášek.
| Kvalitativní třída ZAS | Limitní hodnota PAU v sušině (mg/kg) | Možné zpracování/využití | Režim |
|---|---|---|---|
| T1 a T2 | Není uvedeno (automaticky splňují parametry) | Za studena nebo za tepla | Vedlejší produkt |
| T3 | Max. 300 | Pouze za studena na místě (s asfaltovým pojivem) | Vedlejší produkt |
| T4 | Není uvedeno | Pouze za studena na místě (s asfaltovým pojivem) | Vedlejší produkt |
| Vyrobená asfaltová směs (pokud se ZAS stane odpadem) | Nepřekročí 25 | Za tepla v zařízeních dle § 14 odst. 1 zákona o odpadech | Odpad |
| Žádný vybouraný asfalt (při uložení na povrchu terénu dle vyhl. č. 294/2005 Sb.) | Max. 6 | Nesmí být splněno | Odpad |
tags: #skladkovne #asfaltove #povrchy