Kamenivo představuje základní stavební materiál, který se dělí do dvou hlavních kategorií: jemné a hrubé. Jemné kamenivo obsahuje částice menší než 4,75 mm, jako je písek, zatímco hrubé kamenivo obsahuje částice větší než 4,75 mm, jako je štěrk a drcený kámen. Tvar kameniva (hranatý, zaoblený nebo nepravidelný) ovlivňuje zpracovatelnost a pevnost betonu nebo asfaltu. Hranatá kameniva zajišťují lepší propojení a pevnost v betonu, díky čemuž jsou ideální pro aplikace s vysokým zatížením. Minerální složení určuje klíčové vlastnosti, jako je pevnost, trvanlivost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Například vápencové kamenivo bohaté na uhličitan vápenatý je odolné a všestranné, ale může reagovat s kyselými prostředími.
Druhy kameniva podle původu
Základní dělení kameniva je podle jeho původu:
Přírodní kamenivo
Přírodní kamenivo je získané těžením nebo drcením přírodních hornin. Vzniká v souvislosti s transportem zvětralé horniny buď říčním, glacifluviálního, glacilakustrinního nebo eolického (naváté větrem) původu, anebo těžbou horniny a následným tříděním. V České republice se roční produkce přírodního kameniva pohybuje mezi 20 - 25 mil. tunami. Dle odhadů je při současné úrovni těžby jeho disponibilita přibližně 100 až 110 let.
Hlavní ložiska drceného kameniva v ČR:
- Ložiska výlevných hornin: Bazické (zejména čedičové) horniny se vyskytují na Železnobrodsku. Další významná ložiska tvoří diabasy a melafýry.
- Ložiska intruzivních (hlubinných) hornin: Zastoupeny jsou především žuly, granodiority a diority. Významná jsou ložiska v nasavrckém masivu, brněnském masivu a ostatních plutonických tělesech. Jen malý význam mají samostatná ložiska žilných hornin.
- Ložiska zpevněných klastických sedimentů: Jedná se o prachovce, droby aj., zejména kulmské droby Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny.
- Ložiska metamorfovaných (přeměněných) hornin: Příkladem jsou granulitový masiv.
Hlavní ložiska těženého kameniva v ČR:
Zdroje těženého kameniva jsou rozsáhlé a jsou hojně zastoupeny v říční síti České republiky. Nacházejí se například v povodí Labe a Jizery a středního toku Ploučnice a střední tok Lužnice. Těžená surovina vesměs vyžaduje úpravu (praní, třídění), která je po úpravě vhodná do betonů, přičemž přibývají i drobnozrnnější frakce. V nivě je surovina vhodná na stavby vozovek a jako maltařské písky. Dále se nacházejí terciérní písky v severních Čechách (Frýdlantsko), na Ostravsku a Opavsku, v Polabí a na jižní Moravě (např. Opavsko).
Umělé kamenivo
Umělé kamenivo je vyráběno z anorganických materiálů, např. vysokopecní strusky nebo tepelnou expandací jílu. Vlastnosti umělého kameniva jsou úzce závislé na jeho původu.
Čtěte také: Zpracování betonové suti
Vysokopecní struska
Vysokopecní struska je vedlejším produktem v metalurgii železa. Ze speciálních železničních vozů, tzv. kolib, je struska dopravena na odval, kde je za současného ochlazování vodou vylita. Vzniká granulovaná vysokopecní struska, která se využívá ve stavebnictví jako příměs do cementů nebo betonů. Struska, která není ochlazena vodou, se následně drtí a třídí na struskové kamenivo.
Liapor (dříve Keramzit)
Liapor se vyrábí tepelnou expandací tzv. cyprisových jílů. Tyto jíly se vyskytují v sokolovské pánvi. Po těžbě jsou jíly železniční přepravou dopraveny na skládku (haldu), kde probíhá tzv. hrubá úprava (drcení a mletí). Následuje odležení v odležárně. Posledním úpravárenským článkem je tzv. jemná úprava, která probíhá v rotační peci, kde se při teplotě cca 1200 °C v cyklonovém výměníku tepla (obrázek 22) vypálí. Vznikají lehké keramické kuličky - perly, které jsou následně tříděny na jednotlivé frakce. Liapor má objemovou hmotnost do 1200 kg.m-3.
Recyklované kamenivo
Recyklované kamenivo vzniká opětovným zpracováním odpadu, ať už pro původní nebo pro jiné účely. Recyklace odpadu zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál. Kameniva přispívají k udržitelné stavbě začleněním recyklovaných materiálů, jako je drcený beton a recyklovaný asfalt. Tato recyklovaná kameniva snižují poptávku po přírodních zdrojích, redukují množství odpadu a minimalizují dopad stavebních projektů na životní prostředí.
Stavební a demoliční odpady
Stavební a demoliční odpady v ČR představují přibližně polovinu všech produkovaných odpadů vůbec. Většina z nich (téměř 98 %) se dále využívá, to znamená, že se třídí, upravují a potom opět využijí ve výrobě, na stavbách či při úpravách terénu. Recyklované kamenivo z betonu se nazývá betonový recyklát, a recyklované kamenivo z pálených zdicích prvků - cihel, se nazývá cihelný recyklát.
Cihelný recyklát
Cihelný recyklát se u většiny drtících linek získává zrnitosti do cca 80 mm, a to nejméně ve třech frakcích 0-16 mm, 16-32 mm a 32-80 mm. Producenti tohoto materiálu jsou schopni vytřídit i jiné požadované frakce. Tento recyklát nabízí podstatně širší možnosti využití. Používá se pro výrobu cihlobetonu (výplňové zdivo, prefabrikované prvky, vibrolisované tvárnice nebo stěnové prvky), výrobu stavebních směsí jako plniva malt pro zdění (frakce do 4 mm s vzdušným či hydraulickým vápnem, cementem nebo kombinací pro vápenocementové malty), a pro využití ve stabilizovaných podkladech a nestmelených vrstvách vozovek.
Čtěte také: jak správně navrhnout mlatový povrch
Betonový recyklát
Použití betonového recyklátu je dnes zakotveno i v některých normách a je poměrně rozšířené. Je využíván v podkladních vrstvách vozovek stmelených cementem, ochranných vrstvách silničních komunikací a pražcového podloží (jako mechanicky zpevněná zemina). Hlavně slouží jako náhrada přírodního kameniva do konstrukčních betonů nižších tříd. Betonový recyklát lze také využít do živičných směsí pro výstavbu a opravy živičných vozovek za předpokladu dodržení receptur a pracovních postupů předepsaných příslušnými normami, jako např. ČSN 73 6121 - "Hutněné asfaltové vrstvy".
Vliv betonového recyklátu na vlastnosti betonu:
- Obsah drceného betonu nepříznivě ovlivňuje konzistenci betonové směsi a pro zachování její potřebné konzistence je nutné zvýšit dávku záměsové vody (projeví se na pevnostech betonu).
- Pevnosti betonu v tlaku jsou poněkud ovlivňovány oproti použití přírodního kameniva.
- Snižuje se objemová hmotnost zatvrdlého betonu.
- Pevnost v tlaku se snižuje o 10-15 %.
- Modul pružnosti je nižší o 15-20 %.
- Zvyšuje se součinitel dotvarování až o 50 %.
- Zvyšuje se smršťování, a to o 20-40 %.
Asfaltový recyklát
Bylo prokázáno, že asfaltové recykláty jsou velmi vhodné zejména pro technologie za studena za použití emulzí, případně v kombinaci s cementem. Tím dochází k obalení ekologicky závadných částic a ke snížení možnosti znehodnocení odpadních vod a blízkého okolí.
Využití asfaltového recyklátu za studena:
- Bez přidání nového pojiva k recyklátu s použitím pro málo zatížené vozovky, pro spodní podkladní vrstvy a pro zpevnění štěrkopískových podsypných vrstev.
- S přidáním hydraulického pojiva (cementu, popř. vápna či strusky) pro provedení nové stmelené podkladní vrstvy.
- S přidáním emulze k recyklovanému materiálu, vhodné zejména tam, kde staré úpravy obsahují dehtové pojivo.
- Kombinovaný způsob, kdy k recyklovanému materiálu se přidává emulze i cement. Tento způsob dosáhl nejlepších výsledků a vlastnosti těchto směsí je prokazatelně možné srovnat se směsmi typu OK (obalované kamenivo) zpracovávanými za horka.
Kamenivo pro kolejové lože
Problematika recyklace kameniva kolejového lože patří v oblasti stavebnictví, vedle recyklace živičných směsí dopravních cest, mezi výrazně nejúspěšnější a snese srovnání s úrovní recyklace odpadů v zemích EU. Cílem technologie je kombinovaným způsobem fyzikálního a biochemického technologického postupu lokalizovat, separovat a likvidovat škodlivé složky, které tyto materiály zařazují do kategorie nebezpečných odpadů.
Dle dlouhodobého ověřování prováděného pod vedením Českých drah se objevuje kontaminace ve výměnových částech výhybek po mazání těžkými oleji (zejména zn. Vulkán). Bylo zjištěno, že tento olej zůstává v horní vrstvě štěrkového lože max. do hloubky 40 cm. Podstatně nižší koncentrace kontaminace byly u dalších 20 cm. V současnosti se kontaminace vlivem přirozené degradace výrazně snížila z řádu desítek tisíc mg/kg v sušině na zhruba 1200-2700 mg/kg. Vodný výluh se snížil na úroveň třídy vyluhovatelnosti I-II podle vyhlášky MŽP ČR.
Těžba a zpracování kameniva
Těžba drceného kameniva
Drcené kamenivo se těží povrchovým způsobem v kamenolomech. Hornina je od lomové stěny oddělována pomocí odstřelů. Jelikož se jedná o velmi pevné a soudržné horniny, používají se brizantní trhaviny. Vrty jsou následně nabity trhavinou. Odvrtávání probíhá jak v záhlavní vrstvě (tzv. záhlavní vrty), tak při patě etáže (tzv. patní vrty). Rozval horniny je nakládán mechanickými prostředky, např. čelními lopatovými nakladači nebo rypadly, a následně je převážen na technologické linky. K přepravě se používají nákladní automobily, tzv. dempry, o nosnosti až 40 - 60 tun.
Čtěte také: Kamenivo a jeho role ve stavebnictví: detailní pohled
Drcení a třídění
Drcení probíhá v několika stupních, čímž je možné ovlivnit tvar a zrnitost výsledného kameniva. Nejpoužívanějšími drtiči jsou čelisťové drtiče, kuželové drtiče a odrazové drtiče. Čelisťové drtiče se používají k drcení velmi pevných a obtížně drtitelných hornin, kde se hornina drtí mezi pohyblivou čelistí a pevnou čelistí. Kuželové drtiče jsou zpravidla kuželové. Odrazové drtiče jsou založeny na principu nárazu pohybujících se zrn na nepohyblivé pancéřové desky.
Proces drcení je často doplněn odhliňovacími třídiči, čímž se dosahuje odlehčení vlastního drtiče. Vytěžené a nadrcené kamenivo je následně tříděno do frakcí, přičemž třídění probíhá v třídírnách na vibračních sítech. Kameniva se třídí do frakcí o velikosti zrn d/D, kde d je dolní mez frakce a D je horní mez frakce (např. 0/2, 2/4, 4/8, 8/11, 8/16, 11/22, 16/22, 32/63). Rozlišuje se úzká frakce a široká frakce (např. 8/22, 0/32, 0/63). Při třídění je požadováno, aby obsah jemných částic pod 0,063 mm a částic větších než je uvedené frakční rozmezí byl v minimálním množství.
Těžba těženého kameniva
Těžené kamenivo se nejčastěji těží pod vodní hladinou (tzv. mokrá těžba) za použití speciálních strojů - drapákových, korečkových nebo sacích bagrů. Následně je materiál dopravován pásovými dopravníky nebo potrubím na břeh vodní plochy, kde je například prán a tříděn. V případě těžby těženého kameniva nad vodní hladinou, tj. na zemském povrchu (tzv. suchá těžba), se může těžit přímo ze stěny bagrem nebo nakladačem.
Nakládání se stavebním odpadem
Stavební a demoliční odpady v ČR představují přibližně polovinu všech produkovaných odpadů vůbec. Většina z nich (téměř 98 %) se dále využívá, to znamená, že se třídí, upravují a potom opět využijí ve výrobě, na stavbách či při úpravách terénu. Recyklace odpadu je způsob využití odpadu, jímž je odpad znovu zpracován na výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely; recyklace odpadu zahrnuje přepracování organických materiálů, ale nezahrnuje energetické využití a přepracování na materiály, které mají být použity jako palivo nebo jako zásypový materiál.
Legislativa a normy
Veškerou činnost spojenou s nakládáním s odpady je třeba realizovat za potřebných ekologických opatření a v souladu s platnou legislativou. Jde zejména o zákon o odpadech č. 541/2020 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky, metodický pokyn odboru pro ekologické škody MŽP ČR, kde jsou uvedena kritéria znečištění zemin a podzemní vody (používá se pro posuzování stavebních materiálů), zákon o vodách č. 254/2001 Sb. a další předpisy.
Dle zákona č. 541/2020 Sb. je odpad každá movitá věc, které se osoba zbavuje, tj. má úmysl nebo povinnost se jí zbavit. Má se za to, že osoba má úmysl zbavit se movité věci, pokud tuto věc není možné používat k původnímu účelu. Stavební a demoliční odpad je odpad vznikající při stavebních a demoličních činnostech.
Způsob likvidace stavebního odpadu ovlivňuje rozsah prací, který je prováděn. V případě menší rekonstrukce, která nevyžaduje stavební povolení, obvykle vzniká jen menší množství stavebního odpadu. Jeho likvidaci si může zajistit stavitel sám (odvoz na sběrný dvůr), případně si u oprávněné firmy může objednat kontejner na likvidaci tohoto odpadu. V případě větší stavby zajišťuje likvidaci stavebního odpadu stavební firma. Stavební úřad při kolaudaci provádí kontrolu, jak s odpady bylo naloženo.
Podle odpadového zákona č. 541/2020 Sb. nemají obce povinnost zajistit místa pro odložení stavebních odpadů a nemusí je ani likvidovat. Pokud tak činí, tak pouze v omezeném množství a často i za úplatu (liší se region od regionu). Podmínky, za jakých to obec činí, jsou obvykle uvedeny v obecně závazné vyhlášce, která řídí nakládání s odpady v obci. Stavební odpady nepatří do popelnice, protože ty jsou určeny pouze pro směsný komunální odpad.
Podle metodického pokynu Ministerstva životního prostředí stavební a demoliční odpady neupravené do podoby recyklátu nelze také používat na povrchu terénu (s výjimkou zemin, které neobsahují nebezpečné látky). To, jakým způsobem jsou odpady roztříděny, rozhoduje o výši poplatku, který za jejich likvidaci zaplatíme. Obvykle platí, že za dobře roztříděné odpady méně zaplatíte.
Hierarchie nakládání s odpady
Vyhláška č. 93/2016 Sb. stanovuje tzv. Hierarchii nakládání s odpady, která říká, že nejlepší je odpadům předcházet nebo alespoň prodloužit životnost výrobků či materiálů. Cirkulární ekonomika je způsob výroby a spotřeby, který díky sdílení, pronajímání, opětovnému používání, opravování, repasování nebo recyklaci zhodnocuje již existující výrobky, suroviny a materiály.
Zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu (R10)
V souladu se schváleným Plánem rekultivace provozuje společnost Heidelberg Materials CZ, a.s., ve vytěžených prostorech pískoven Planá nad Lužnicí a Božice a v kamenolomu Jablonné tzv. „Zařízení k využívání odpadů na povrchu terénu (R10)“. V rámci činnosti tohoto zařízení je možné od právnických i fyzických osob přijímat k trvalé ukládce níže uvedené druhy odpadů, které nesmějí obsahovat nebezpečné látky:
- 17 05 04 - Zemina a kamení neuvedené pod číslem 17 05 03
- 17 05 06 - Vytěžená hlušina neuvedená pod číslem 17 05 05
- 17 05 08 - Štěrk za železničního svršku neuvedený pod č. 17 05 07
- 01 04 08 - Odpadní štěrk a kamenivo neuvedené pod číslem 01 04 07
- 01 04 09 - Odpadní písek a jíl
- 01 04 12 - Hlušina a odpady z praní a čištění nerostů neuvedené pod č. 01 04 07 a 01 04 11
- 01 04 13 - Odpady z řezání a broušení kamene neuvedený pod č.
Kontejnerová přeprava odpadů
Společnosti zajišťují odvoz odpadu ve vlastních kontejnerech, které přistaví a následně odvezou. Pro kontejner a jeho složení je třeba dostatečný manipulační prostor. Je důležité mít na paměti, že každý druh odpadu vyžaduje jiný typ kontejneru. Maximální výška, do které lze kontejner plnit odpadem, je výška bočnice kontejneru. Firmy odvezou a zlikvidují téměř cokoliv, například: lehký odpad bez suti, stavební těžký odpad, suť, beton, čisté dřevo, bio odpad, zeminu.
Příklady míst, kam firmy často jezdí v okolí Prahy: Zličín, Zbraslav, Šestajovice, Zeleneč, Jirny, Nehvizdy, Čelákovice, Brandýs nad Labem, Radonice, Jenštejn, Svémyslice.
Normalizace a kvalita recyklátů
Existence systému posuzování kvality recyklátů pomocí obecně závazných norem a předpisů má zásadní vliv na uplatňování recyklátů v následné stavební výrobě. To ve svých důsledcích vede jednak k jejich širšímu využívání již v projekční fázi, ale také k jejich cenovému přibližování k cenám nerostných surovin obdobných vlastností. Vzrůst cen recyklátů pak vede, jak se již v podmínkách ČR ukázalo, k poklesu cen pro původce stavebních odpadů a tím i dalšímu snížení jejich snahy zbavit se stavebního odpadu pololegálním či ilegálním způsobem.
V podmínkách ČR dosud neexistují, na rozdíl od některých zemí EU (SRN, Rakouska, Švýcarska, zemí Beneluxu), obecně platné normy pro jakost recyklátů. Výjimku tvoří pouze některé normy pro stavbu komunikací a OTP pro stavbu železničního svršku a spodku. Konkrétně se jedná o:
- ČSN 73 6121 Hutněné asfaltové vrstvy
- ČSN 73 6122 Lité asfalty
- ČSN 73 6123 Cementobetonové kryty vozovek
- ČSN 73 6124 Kamenivo stmelené hydraulickým pojivem
- ČSN 73 6125 Stabilizované podklady
- ČSN 73 6126 Nestmelené vrstvy
- OTP ČD Kamenivo pro kolejové lože (platnost od 1. 1. 2005)
Až změna A1 normy ČSN EN 12620:2002 Kamenivo do betonu z roku 2008 přinesla požadavky na recyklované kamenivo. Změna je datována rokem 2008 a tomu odpovídají požadavky a kategorizace složek hrubého recyklovaného kameniva, které však nevyhovují dnešním trendům, požadavkům ani používaným technologiím průmyslové výroby recyklovaného kameniva z druhotných surovin, původem ze stavebního demoličního odpadu.
Norma ČSN EN 12620+A1:2008 v tabulce č. 20 využívá pro identifikaci jednotlivých neplovoucích částic hrubého recyklovaného kameniva ustanovení ČSN EN 933 - 11:2009, Zkoušení geometrických vlastností kameniva - Část 11: Klasifikace složek hrubého recyklovaného kameniva. Podle této normy platí, že složka Rc hrubého recyklovaného kameniva může obsahovat částice betonu z rozdrcené betonové konstrukce či betonových výrobků, ale i z malty nebo betonových zdicích prvků. Složku Rc lze prakticky považovat za přetříděnou druhotnou surovinu - staveništní demoliční odpad, obsahující betonovou hmotu a maltu - betonový recyklát. Obdobně je normou definována složka Rb zahrnující rozdrcené pálené zdicí prvky.
Z analýzy ČSN EN 12620+A1:2008 vyplývá, že kategorizace složek hrubého recyklovaného kameniva podle tabulky č. 20 normy nemá potřebnou vypovídací schopnost, protože např. v kategorii Rc není obsažen jenom beton dříve použitý v konstrukci, ale i jiné částice včetně omítky, může se tedy jednat o směsný recyklát. Norma nezavádí značení s možností kategorizace jednoho druhu recyklovaného materiálu tvořícího recyklované kamenivo pro použití pro výrobu konstrukčních betonů tříd vyšších, než doporučuje ČSN EN 206+A2:2021, a s vyšším objemem recyklovaného kameniva.
CEN dlouhodobě řeší normalizační úkol na vypracování nové evropské normy - prEN 17555 - 1 Aggregates for construction works - Part 1: Characteristics, která by měla nahradit normu EN 12620+A1:2008. Norma by měla specifikovat vlastnosti kameniva pro použití v betonu pro budovy, silnice a jiné inženýrské stavby, pro malty, asfaltové směsi pro povrchové úpravy pro silnice, letiště a jiné dopravní plochy, stmelené a nestmelené směsi.
Kamenivo do betonu je stavební výrobek, u kterého je uvádění a dodávání na jednotný trh EU regulováno nařízením (EU) č. 305/2011. Povinnosti výrobců před uvedením výrobku na trh stanoví nařízení (EU) č. 568/2014, příloha V, které mění přílohu V, nařízení (EU) č. 305/2011. Výrobce recyklovaného kameniva, v případě, že dodává recyklované kamenivo na trh podle harmonizované normy ČSN EN 12620+A1:2008, se řídí ustanovením této normy a na základě provedené počáteční zkoušky typu výrobku a provedené počáteční inspekce řízení výroby oznámeným subjektem je povinen vydat prohlášení o vlastnostech podle nařízení (EU) č. 574/2014, které mění přílohu III, nařízení (EU) č. 305/2011.
ČSN EN 206+A2:2021, Beton - Specifikace, vlastnosti, výroba a shoda, stanoví požadavky na beton a jeho složky. Z odstavce (2) je možné usoudit, že když národní norma, nebo jiný národní předpis nestanoví vhodnost recyklovaného kameniva do betonu, tak není možné beton s recyklovaným kamenivem s doporučeným objemem podle tabulky E2 ČSN EN 206+A2:2021 použít, i kdyby splňoval požadavky ČSN EN 12620+A1:2008.
Norma ČSN P 73 2404:2024 je také normou určenou k nařízení vlády č. 163/2002 Sb., jako norma ČSN EN 206+A2:2021, tedy používají se společně jak pro posuzování shody, tak ve stavební praxi. Normy blíže specifikují technické požadavky na stejné úrovni. Norma ČSN P 73 2404:2024 v čl. 5.1.3 doplňuje postup podle ČSN EN 206+A2:2021 s tím, že ho rozšiřuje o další ustanovení. Kromě jiného zavádí recyklát typu 1 a typu 2 a v tabulce N.1 stanovuje přípustný obsah hmot v jednotlivých typech recyklátů.
Norma ČSN EN 206+A2:2021 definuje dva typy recyklovaného kameniva podle jeho původu, typ A a typ B. Je-li znám zdroj recyklovaného kameniva, např. železobetonová stavební konstrukce, která byla zdrojem staveništního demoličního odpadu, jedná se o typ A. Když původ staveništního demoličního odpadu znám není, jedná se o typ B.
Doplňková ČSN P 73 2404:2024 stanovila nově typ recyklátu 1 jako jediný vhodný pro výrobu betonu, který je prakticky kategorií Rc,90 podle ČSN EN 12620+A1:2008, ale jen s částicemi z betonu (z betonové drtě). Připouští se ale stále maximálně 10 % složek jiných než beton a připouští se i částice FL (ostatní příměsi - plovoucí materiál), maximálně 0,2 % objemu. K takovému kamenivu ovšem nemůže být připojeno označení CE.
Revize norem a budoucnost recyklovaného kameniva
Na uvedený rozborový úkol navazuje úkol zadaný Českou agenturou pro standardizaci, kde řešitelem je Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav technologie stavebních hmot a dílců ve spolupráci s Výzkumným ústavem pozemních staveb - Certifikační společností, s.r.o. Cílem úkolu je zpracování podkladů pro revizi ČSN P 73 2404:2024 - stanovení požadavků na vlastnosti betonů pevnostních tříd C12/15 a vyšších a vymezení použití pro různé stupně vlivu prostředí s využitím recyklovaného kameniva z betonu nebo cihel jako náhrady přírodních kameniva.
Současný trend při tvorbě technických norem je členit normy na monotématické části. Proto bude v rámci řešení úkolu zpracována analýza možnosti rozdělit ČSN P 73 2404:2024 na dvě samostatné části: část 1, která by byla věnována požadavkům na beton, jako doplňková norma k ČSN EN 206+A2:2021, vč. nově formulovaných požadavků na beton s recyklovaným kamenivem z betonu nebo cihel, nad rámec požadavků uvedených v ČSN EN 206+A2:2021, a část 2, která by se věnovala recyklovanému kamenivu z betonu nebo cihel, nad rámec požadavků ČSN EN 12620+A1:2008 a ČSN EN 206+A2:2021. Část 2 by stanovila technické požadavky na recyklované kamenivo z betonu nebo cihel původem ze staveništního demoličního odpadu a požadavky na systém řízení výroby a sloužila by výrobcům recyklovaného kameniva do betonu z betonu a cihel a část 1 by byla určena výrobcům betonu z recyklovaného kameniva o obsahu vyšším, než je uvedeno v ČSN EN 206+A2:2021.
tags: #skladka #kameniva #druhy