Cesty, pěšiny, chodníky a další typy komunikací jsou důležitou součástí parků a zahrad. Slouží nejen k pohybu návštěvníků, k péči a údržbě přilehlých ploch, ale svým tvarem, barvou a strukturou povrchu se podílejí i na estetickém působení parků. V současnosti je k dispozici nepřeberné množství nejrůznějších materiálů pro povrchy parkových cest, od dlážděných přes betonové, dřevěné, z kameniva až po různé umělé povrchy. Jedním z nejrozšířenějších typů povrchů pro parkové cesty jsou netuhé nestmelené povrchy, tedy pružné povrchy neobsahující pojiva typu vápno, cement apod.
Charakteristika a historie mlatových povrchů
Mlatový povrch je materiálem obdobného charakteru jako mechanicky zpevněné kamenivo (minerálbeton). Lze jej definovat jako vodopropustnou hlinitopísčitou směs jemnozrnné složky (frakce 0-0,06 mm) a písku (frakce do 4 mm). Mlatová úprava je jednou z nejstarších metod zpevnění cestních povrchů. Vychází z tradice kalených štěrkových a mlatových cest a používala se v parcích již ve středověku. Důvodem byla zejména jeho finanční i materiálová dostupnost. Od třicátých let 20. století a zejména pak po 2. světové válce bylo používání mlatových povrchů vytlačeno nástupem povrchů asfaltových. Mlatové povrchy postupně mizely a spolu s nimi i schopnost jejich správného založení. Namísto cest s pevným povrchem tak často vznikají cesty kryté nekonzistentní vrstvou písku.
Výraz mlatové cesty je poněkud zavádějící, s tradičním mlatem na obilí dnes již dávno nemají nic společného než svůj původ a název. Traduje se, že svůj název získaly od mlatů, na kterých se cepy mlátilo obilí. Mlaty byly tvořeny kamenivem stmeleným hlínou s organickými příměsmi (např. řezankou ze slámy). Jelikož byly mlaty chráněny střechou stodoly před srážkovou vodou, byly poměrně trvanlivé. Každoroční údržba a doplňování povrchu mlatu byla běžná. Dnes se s mlatovými cestami setkáme nejčastěji tam, kde to všechno začalo - v zámeckých zahradách a parcích. V městském prostředí bývají v parcích upřednostňovány různé typy dlažeb, případně i asfalt, což není zrovna šťastné řešení. Obecně lze říci, že zachování mlatových cest na pozemcích s historickými památkami garantuje památková péče, stejně jako zachování různých parterů.
Zajímavostí je, že první akademická zmínka o mlatových cestách pochází až z roku 1983. Tehdy se totiž začala akademická obec zajímat o kvalitu výroby mlatového povrchu. A právě od této doby se mlatové povrchy začaly uznávat jako neoddělitelné součásti ekosystému. Mlatové cesty jsou tradiční konstrukce zpevněných cest, oblíbené zejména v parcích, na cyklostezkách, u památkových objektů (hrady, zámky). Moderní mlatové povrchy nachází rostoucí oblibu u rodinných domů, kde mohou zdobit chodníky, příjezdové cesty, zahradní cestičky, lemovat stromy, ohniště. Jejich využití je opravdu široké. Tyto povrchy mají dobré pochozí i pojízdné vlastnosti a velice příjemný vzhled. Výborně odvádí vodu. Mlatový povrch cest a pěšin má přírodní vzhled, chodí se po něm pohodlně, dobře propouští vodu, je cenově dostupný a velmi příjemný pro chůzi naboso. Zároveň představuje ideální doplněk k okolní zeleni, který si na nic nehraje, prostě do prostoru patří. Mlatové cesty a pěšiny (resp. obecně řečeno zpevněné povrchy) jsou v Evropě budovány již od středověku. Nejprve jsme se z nich mohli těšit v zámeckých zahradách a parcích, později se z nich začaly budovat veřejné cesty.
Mlatové povrchy vs. mechanicky zpevněné kamenivo
Na rozdíl od mechanicky zpevněného kameniva nejde v případě mlatového povrchu o normovaný materiál. Konstrukce mlatových cest a parametry jejich materiálů nejsou zmiňovány v žádných českých technických normách. V České republice zatím není stanovená norma pro mlatový povrch. Proto je bohužel možné pod tímto názvem prodávat jakýkoliv materiál. Pokud projektanti při navrhování mlatových povrchů nemají dostatečné zkušenosti s tímto materiálem, jsou odkázáni na různé literární zdroje, kterých není mnoho a parametry v nich uváděné jsou často nepřesné a nejednoznačné. Obtížná je pak také role zadavatele (investora) při kontrolní činnosti během realizace mlatových povrchů. Pokud není v projektové dokumentaci materiál mlatového povrchu a způsob jeho pokládání přesně specifikován, lze v případě problémů jen obtížně reklamovat zhotovitelem (stavební firmou) nekvalitně provedenou práci.
Čtěte také: UNI Hobby betonová směs – co potřebujete vědět
Co je zajímavého na mlatovém, kaleném a zpevněném povrchu z mechanicky zpevněného kameniva? Všechny tři vyjmenované druhy povrchů komunikací a zpevněných ploch mají stejný nebo velmi podobný konstrukční základ, kterým je drcené lomové kamenivo, popřípadě kopané kamenivo. Liší se technologickým postupem a skladbou vrstev, do kterého bylo v minulosti zapojeno hlavně ruční zpracování, které dnes nahradilo strojní zpracování. Mlatové povrchy byly v minulosti nejrozšířenější zpevněné povrchy pro cesty a prostranství a byly realizovány s velkým podílem ruční práce. Postupně byly s nástupem strojního (průmyslového) zpracování drceného kameniva nahrazovány mechanicky zpevněným kamenivem (MZK), což je zjednodušeně řečeno drcené kamenivo obsahující i velmi jemné prachové a písčité frakce. Použitím různých zpevňujících aditiv do svrchní vrstvy komunikace svým charakterem oscilují mezi mlatovými povrchy a MZK. Mlatové a MZK povrchy jsou velmi přívětivé k životnímu prostředí a poslední dobou prožívají renesanci.
Vlastnosti povrchu komunikací z MZK se odvíjejí od poměru smíchání jednotlivých zrn kameniva a jejich velikostí. Dále od chemických vlastností horniny, z které je kamenivo vyrobeno. A v neposlední řadě od míry zhutnění a technologie pokládky zejména povrchové vrstvy. Menší objem jemných zrn znamená hrubší, nekomfortní povrch s rizikem „vylamování“ jednotlivých zrn z povrchu, ale s dobrou propustností srážek. Naopak vyšší obsah jemných zrn znamená riziko blátivosti povrchu a horší propustnost vrstev. Mlatové cesty jsou tvořeny speciálně vybranými materiály, které zajišťují pevnost, stabilitu a vzhled.
Konstrukce a pokládka mlatových cest
Mlatové cesty jsou vlastně tvořené dvěma či třemi vrstvami z přírodního a nebo umělého kameniva a hlinitopísčité půdy. Při realizacích mlatových cest se nepoužívá žádné pojivo, přípustné jsou pouze materiály zvyšující vlhkost a tedy zároveň snižující prašnost mlatových cest. Každá z vrstev se přitom realizuje zvlášť, postupně a musí být mechanicky zhutněna. Pouze díky zhutnění je mlatová cesta soudržná, kompaktní a dostatečně únosná. Klíčem ke správné realizaci mlatového povrchu je vždy co nejdokonalejší příprava podloží a hutnění v každé fázi (vrstvě) výroby. Při výrobě mlatového povrchu se používá ochranná (spodní), podkladní dynamická (střední) a obrusná (vrchní vrstva).
Nosné konstrukce (spodní vrstvy) komunikací a veřejných prostranství z mlatových a MZK povrchů by neměly být podceňovány. Především z hlediska výběru materiálu konstrukce jednotlivých vrstev a jejich zpracování. Základem je nosná konstrukce, která je stejně jako u ostatních komunikací tvořena drceným kamenivem složeným z vybraných frakcí a tlouštěk vrstev odpovídajících velikosti dopravního zatížení. Pro nosné vrstvy komunikací a zpevněných ploch je při volbě materiálů a jejich struktury třeba mít na paměti dobrý odvod prosakující srážkové vody mimo nosnou konstrukci. Stejně tak je třeba ověřit, zda se v řešeném místě v určitých ročních obdobích nezvedá mělký horizont podzemní vody a nezavodňuje konstrukci.
Povrch podkladu - zemní pláň rostlého nebo nasypaného zemního tělesa, musí být dobře odvodněná. Je pro ni normově předepsaný příčný sklon 3 %. Dobrá práce se srážkovou vodou a mělkou podzemní vodou je jedním z hlavních faktorů pro trvanlivost a řádnou funkci těchto konstrukcí. Často se lze při výskytu rozblácené zemní pláně setkat s doporučením pláň překrýt geotextilií. Je to nesprávný postup, vhodný pouze pro provizorní řešení. Geotextilie zachytává jemná zrna zemin a kameniva, které se na ní usazují. Dochází tak k postupnému ucpání mezer v geotextilii a ta se postupně stává vodě nepropustnou. Následné hromadění vody v konstrukci je nežádoucí! Zemní pláň pod nosnou konstrukcí by měla mít modul přetvárnosti Edef,2 > 45 MPa (výjimečně > 30 MPa). Těchto hodnot únosnosti u nesprávně odvodněné pláně nebo pláně z nevhodného materiálu nikdy nedocílíte. Materiál zemní pláně je v tomto případě třeba upravit stabilizací nebo výměnou materiálu.
Čtěte také: Vlastnosti rychleschnoucích betonových směsí
Pro správnou charakteristiku kameniva použitého na tyto komunikace je třeba, aby mělo složení velikosti zrn v zelené zóně grafu. Doplňující složka kameniva pro povrchové vrstvy z písčitých a prachových zrn by měla být do 20 % hmotnostního podílu. Nosnou konstrukci tvoří větší drcená zrna, prachová a písčitá zrna tvoří pouze výplň mezi nimi. V grafu jsou v levé části uvedeny křivky zrnitosti zemin, které jsou pro náš účel nevhodné (platí to i pro konstrukční kamenivo). Jsou to zeminy s převažujícími prachovými a písčitými zrny. Řádná funkce těchto komunikací a zpevněných ploch je závislá především na nosné konstrukci. Ta je tvořena drceným kamenivem.
Fáze realizace mlatové cesty:
- Odebrání zeminy: Nejprve je třeba odbagrovat zeminu do potřebné hloubky, což zahrnuje svrchní vrstvu ornice a hlušinu.
- Vyrovnaní a zhutnění podloží: Povrch podloží se poté urovná a důkladně zhutní. Pokud by podloží nebylo dostatečně vyrovnané a zhutněné, mlatový povrch by se začal časem bortit, jelikož kopíruje svůj podklad.
- Položení geotextilie: Poté je třeba položit geotextilii, která brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny. V případě potřeby na ni uložíme ochrannou kamennou vrstvu, takzvanou štěrkodrť.
- Ohraničení prostoru: Zároveň se prostor budoucího povrchu ohraničuje například úzkými betonovými obrubami (použít lze i obruby kamenné, dřevěné trámy či ocelovou pásovinu). Obruby zamezí erozi sypkého materiálu a jeho vysypávání do okolní půdy.
- Zhutnění podkladní dynamické vrstvy: Poté se ukládá podkladní dynamická vrstva a ta se opět urovná a zhutní.
- Pokládání finální vrstvy: Nakonec se pokládá finální vrstva a i ta se důkladně urovná a zhutní. Tato vrchní, takzvaná obrusná vrstva, se provádí v případě tradičních mlatových povrchů z lomové prosívky frakce 0-4 mm. Vrstva by měla mít tloušťku nejlépe 4 cm.
Klíčem ke správné realizaci mlatového povrchu je vždy co nejdokonalejší příprava podloží a hutnění v každé fázi (vrstvě) výroby.
Skladba mlatové cesty:
- Podloží: Toto je základní vrstva, která je tvořena přirozeným terénem. Před pokládáním dalších vrstev je třeba podloží důkladně vyrovnat a zhutnit.
- Geotextilie: Na vyrovnané a zhutněné podloží se pokládá geotextilie. Tato vrstva brání vzniku nepropustného jílu smísením kameniva a hlíny.
- Ochranná kamenná vrstva (štěrkodrť): Tato vrstva se pokládá na geotextilii v případě potřeby. Slouží jako další ochrana a základ pro další vrstvy.
- Podkladní dynamická vrstva: Tato vrstva je tvořena kamenivem a slouží jako základ pro finální vrstvu. Musí být rovněž důkladně zhutněna.
- Obrusná vrstva: Toto je finální vrstva, která je viditelná na povrchu cesty. V případě tradičních mlatových povrchů je tvořena lomovou prosívkou frakce 0-4 mm.
Specifikace kameniva a jeho zhutnění
V dnešní době je přijatelný způsob vytvoření mlatového povrchu použitím povrchové 40 mm tlusté vrstvy s příměsí zahliněných nebo zajílovaných písků (do 20 % hmotnostního podílu) do drceného nebo kopaného kameniva frakce 0/16 mm. Tloušťka jednotlivé vrstvy by se měla rovnat maximálně 1,5násobku velikosti největšího zrna. Hlína a jíly v písku obsažené vyplní mezery mezi zrny kameniva a vytvoří tak ucelený povrch. Vyšší podíl jemných zrn má rozhodující vliv na vytvoření kompaktního a dobře vypadajícího povrchu. Při překročení určité hranice podílu jemných zrn (cca 20 % hmotnostního podílu) však dojde k prudkému zhoršení soudržnosti a únosnosti vrstvy. Ke zpevnění dojde částečně i chemickou reakcí prachových částic drceného kameniva s vodou, které se chovají podobně jako hydraulická pojiva (minerálbeton).
Základním předpokladem pevnosti a trvanlivosti takové vrstvy je zaklínění jednotlivých zrn mezi sebou a maximální vyplnění všech mezer jemným kamenivem. Vrstva by měla být pokud možno bez vzduchových mezer. Jemných zrn musí být právě tolik, aby se pouze vyplnily mezery. Pokud jich bude více, budou se jemné částice rozplavovat a způsobí blátivost povrchu. Při hutnění je také důležitá i vlhkost zpracovávaného materiálu. Optimální vlhkost pro maximální zhutnění je cca 7 až 10 % hmotnostního podílu vlhkosti pokládaného materiálu. Příliš suchý nebo naopak příliš mokrý materiál nelze optimálně zhutnit, to jest vytlačit maximální objem vzduchu.
Na komfortní kompatibilitu povrchu mlatové vrstvy mají vliv velmi jemné částice - jílové materiály. Ty se vyskytují ve dvou základních formách - dispergované a nedispergované. Dispergované jíly jsou za vlhka nestabilní a nedispegrované, díky elektrostatickým vazbám dvoumocných kationtů Ca2+ a Mg2+, stabilní jsou. Nejsou to vazby chemické, ale vazby ovlivňují iontové náboje v jemných částicích. Ty mohou být při větším zvodnění vyplavovány. V případě použití vápencových prosívek v povrchových vrstvách dochází k doplňování uvedených dvoumocných kationtů a udržení stability jemných částic. Pro prosívky z bazických hornin toto neplatí. Výběrem základního materiálu horniny, popřípadě příměsmi do této povrchové vrstvy můžeme docílit i různých barevností povrchů. Nejčastěji okrové, šedé, růžovošedé, bělavé až bílé, červené apod.
Čtěte také: Pytlovaná betonová směs: Kompletní průvodce
Dopravní zatížení a vrstvy mlatových cest
Pro občasné přejezdy vozidel:
- Nosná konstrukce by měla mít tloušťku 200 mm z kameniva frakce 0/63 mm, v případě potřeby dobrého drénování vody frakce 32/63 mm.
- Pokud má zemní pláň modul přetvárnosti pouze 30 MPa, je třeba tloušťku této vrstvy zesílit o 50 mm.
- Na podklad je třeba položit 50 mm tlustou vrstvu drceného kameniva frakce 0/32 mm.
- Nosná konstrukce by měla být zhutněna na úroveň modulu přetvárnosti 80 MPa, resp.
Pro plochy využívané výhradně chodci:
- Platí stejné parametry zemní pláně na předepsané moduly přetvárnosti.
- Tloušťka nosné vrstvy je 150 mm drceného kameniva frakce 0/32 mm, v případě menší únosnosti zemní pláně zesílená opět o 50 mm.
- A opět v případě potřeby dobrého drénování vody použijeme frakci 32/63 mm.
- Na tento podklad pak položíme 50 mm tlustou vrstvu drceného kameniva frakce 0/32 mm.
- Nosná konstrukce se opět hutní na úroveň modulu přetvárnosti 70 MPa, resp.
Kopané štěrkopísky nejsou pro účel nosných vrstev vozovek vhodné. Zejména prané štěrkopísky těžené z říčních usazenin mají kulatá zrna a nejdou řádně zhutnit. Kulatá zrna se mezi sebou nezaklíní, ale kloužou po sobě navzájem a nepomůže ani vibrační hutnění. Neprané kopané štěrkopísky díky jemným částicím zhutnit jdou, ale nedrénují vodu s dostatečnou rychlostí, zvodňují se. A navíc se jemné částice snadno vyplavují vodou.
Moderní mlatové povrchy a alternativy
V současnosti jsou mlatové povrchy realizovány především od dvou specializujících se výrobců. Společnost TEGRA vyrábí materiály pod obchodními názvy Plazadur, Kreskalit, Bergolit, Hydralit, jejichž konkrétní vlastnosti jsou modifikovány pro konkrétní podmínky užití. Tato společnost vyrábí také zpevňující přísadu - aktivní Copolymer, který se s dávkováním 5 až 7 kg/tunu promísí se základním materiálem obrusné vrstvy. Polymer zajistí dobrou soudržnost a větší odolnost mlatového povrchu. Technologii hutnění po rozprostření vrstvy mlatu je třeba vyzkoušet. V některých případech je třeba omezit či vypnout vibrační hutnění, jelikož je pak vrstva příliš kompaktní a nepropouští vodu.
Společnost PARKDECOR má také své, již namíchané materiály, které mají žádoucí vlastnosti mlatových povrchů. Náš mlatový materiál je výrobek, který je vázaný vodou a jehož základem je kvalitní mramorová drť. Směs je zavlhčena a připravena pro kvalitní mlatovou cestu. Hlavní předností je, že i po zhutnění propustí vodu a zadrží si ji. Pokud chcete skutečný mlatový povrch, je ideální použít kamenivo z českých lomů, jehož přesné vlastnosti zná zkušený realizátor tohoto povrchu. Pokud know-how nemáte, je ideální použít Parkdecor, který má vždy stejné vlastnosti a stálou barevnost. Mlatové povrchy kombinují estetiku s praktičností. Mají příjemný vzhled, snadno zapadají do krajiny a lze je snadno přizpůsobit různým typům zahradních projektů - od chodníčků mezi záhony až po prostory pro posezení. Výhodou je jejich propustnost, takže voda snadno odtéká a netvoří se kaluže. Parkdecor je vodopropustný a takové úpravy nepotřebuje. Díky propustnosti vody navíc dochází k erozi (odnosu) materiálu významně méně.
Pokud potřebujete mlatový povrch konkrétní barvy, musíte najít nejen kamenolom, kde se tento materiál těží. Musíte se také ujistit, že materiál má správné složení, které je potřeba k odolnému mlatovému povrchu. Další problém nastane při údržbě, když tento kámen dojde. Najít podobný je často nereálné. Kámen navíc "stárne" a barvu postupně mění. Pokud však použijete Parkdecor, dodáme vám i dynamickou (střední) vrstvu se stejnou barevností. Pokud by někde nastal problém, materiály spolu skvěle korelují a k výstupkům kameniva na povrch zpravidla nedochází. Je k dispozici v pěti stálých barvách a snese zatížení přes 12 tun. Má unikátní vlastnosti a skvěle propouští vodu. Navíc v létě nepráší.
Údržba a využití mlatových cest
Správná údržba mlatových cest je klíčem k jejich dlouhé životnosti a atraktivnímu vzhledu. Mlatové povrchy vypadají skvěle, pokud se jim dostává pravidelné údržby. Kromě namáhání při provozu na ně působí vlivy počasí a dochází k erozi materiálu. Mlatové povrchy vyžadují údržbu, jsou totiž namáhané provozem a erozí materiálu. Ani tím však někdy nezabráníme snaze rostlin materiál prorůst, jelikož do určité míry mlatový povrch vždy nějakou vodu zadržuje. Nelze však zabránit každoročnímu vymývání jemných částic z povrchu, který je třeba doplňovat a hutnit. Také mrazy ve spojení se srážkami v zimním období povrchové vrstvy částečně nakypří.
Mlatové cesty jsou univerzální a hodí se do různých částí zahrady:
- Chodníky mezi záhony - Mlatové chodníky vypadají skvěle mezi květinovými záhony nebo zeleninovými záhony.
- Prostor pro posezení - Mlatový povrch je skvělý také jako plocha pro sezení u ohniště nebo odpočinkovou zónu v zahradě.
- Spojovací cesty - Dlouhé mlatové cesty propojují jednotlivé části zahrady nenásilně a harmonicky.
Běžná prosívka z lomu po zhutnění vytvoří nepropustnou vrstvu. Při dešti se tvoří kaluže, voda neodtéká. Postupem času dochází k vyprášení prosívky. V případě, že není povrch opravdu důkladně připraven, může u běžného mlatového povrchu dojít k tomu, že je časem vidět podkladná vrstva. Některá zrna si při sebemenší nerovnosti za účasti vody najdou cestu nahoru a estetický dojem je pryč.
Při budování musíte zvážit svažitost terénu a eventuálně připravit odvodňovací systém, nebo dokonce kanalizaci. Mlatovou cestu přitom můžeme doplnit tzv. odvodňovací svážnicí, která zvýší její životnost (zabrání nadměrnému odnášení materiálu vlivem eroze). Po dešti se pak povrch mlatové cesty zbytečně nerozbahňuje. Důležitá je při budování mlatové cesty také svažitost terénu a jeho případné odvodnění. Ohled musíme také brát na kořeny stromů. I když jsou mnohdy uváděny větší přípustné spády, je dobré udržovat podélné spády do 5 %. Srážková voda se při těchto spádech odvádí příčnými šikmými rýhami (svodnicemi). Šikmými k ose komunikace pro komfortnější přejezd koly uživatelů. Svodnice se pokládají především z dvojice kulatin spojených malými skobami (kramlemi). Další často užívanou variantou jsou ocelové profily tvaru „U“ nebo svařená dvojice úhelníků. Další možností je použití železobetonových prefabrikátů s drážkou pro odvod vody. Voda se svodnicemi odvádí za krajnici komunikace, kde se nechá vsáknout do terénu, případně do štěrkového tamponu, nebo je odvedena do odvodňovacího systému. Příčné spády komunikací a ploch se volí nejčastěji střechovité o velikosti 1,5 až 2 %.
Určitě platí, že běžné mlatové povrchy jsou určené výhradně pro pěší, jelikož mají poměrně nízkou odolnost vůči vrypům, erozi a smyku. Pomocí speciálních přídavných materiálů se však také realizují mlatové povrchy vhodné pro cyklisty, obslužnou techniku, ale i automobily, ovšem předpokládá se jen nižší frekvence pojezdu. Nosnost takových povrchů je obvykle až 7,5 tuny. Využít lze tyto povrchy i pro sportoviště, soukromé příjezdové cesty, chodníky a parkoviště. Použít se však musí materiál s výbornými regeneračními vlastnostmi a materiál udržující si vlhkost, aby povrch neprášil. Ideální je také schopnost materiálu nezadržovat vodu v zimě.
Tabulka 1: Základní parametry mlatových povrchů pro různá zatížení
| Typ komunikace | Modul přetvárnosti zemní pláně (Edef,2) | Tloušťka nosné vrstvy (mm) | Frakce kameniva nosné vrstvy | Tloušťka podkladní vrstvy (mm) | Frakce kameniva podkladní vrstvy | Zhutnění nosné konstrukce (MPa) |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Občasné přejezdy vozidel | > 45 MPa (výjimečně > 30 MPa) | 200 (250 při Edef,2 = 30 MPa) | 0/63 mm (32/63 mm pro drenáž) | 50 | 0/32 mm | 80 |
| Výhradně chodci | > 45 MPa (výjimečně > 30 MPa) | 150 (200 při Edef,2 = 30 MPa) | 0/32 mm (32/63 mm pro drenáž) | 50 | 0/32 mm | 70 |
tags: #smes #kameniva #pro #mlatové #cesty #krkonoše