Podlahy spojené s podkladem se používají tam, kde není požadavek na zateplení nebo útlum kročejového hluku, nejčastěji jsou to případy, kdy je nutné vyrovnat stávající plochu, např. stávající betonovou podlahu.
Konstrukce podlahy a její varianty
Použití a vlastnosti konstrukce podlahy jsou téměř shodné jako u podlahy spojené s podkladem, původní podlahu od nové ale dělí separační vrstva. To je vhodné pokud se aplikuje nová podlaha na podklad s prasklinami, kdy by penetrační nátěr nefungoval a litá podlaha by mohla přijít o reakční složku. Separační vrstva také umožní pohyb vrchní desky, např. vyrovnání nebo dorovnání podlahy na potřebnou výšku.
Tento druh podlah (těžká plovoucí podlaha) je určený pro podlahy v občanské výstavbě, jako tepelná izolace se nejčastěji používá polystyren, jako kročejová izolace se pak používá elastifikovaný polystyren. U podlah na izolační vrstvě je nutné používat kvalitní betonové podlahy, ideálně lité, které mají garantované pevnosti. Minimální doporučená pevnost betonové podlahy v tahu za ohybu je 4 MPa - to je možné garantovat jen u samonivelační cementové nebo anhydritové podlahy. Izolační vrstvu by měla od lité podlahy vždy oddělovat separační vrstva.
Jedná se o stejný typ konstrukce jako předchozí, jen je podlaha doplněna o topné médium - to mohou být trubky (PEX, PERT, PB..) v případě teplovodního podlahového vytápění a nebo odporové topné elektrické kabely, neboli topný potěr. Lité anhydritové podlahy mají u této konstrukce také výhodu v tom, že lépe vedou teplo a vyžadují minimum dilatací, proto jsou ideální pro zhotovení betonové podlahy na podlahovém topení. U podlah s podlahovým vytápěním je kladen větší nárok na zateplení než u podlah bez něj.
Betonové desce (nejčastěji anhydritová podlaha) uložené na izolační vrstvě se říká těžká plovoucí podlaha. Moderní skladba podlahy zahrnuje tepelné nebo kročejové izolace. Pokud je ve skladbě podlahy přítomno podlahové topení, nachází se v anhydritové podlaze, tedy nad separační vrstvou.
Čtěte také: Postup pro betonovou podlahu v garáži
Podle situace volíme celkovou skladbu podlahy, jinak se navrhuje podlaha v přízemí a jinak v patrech.
Krok za krokem: Realizace betonové podlahy
Krok 1: Příprava podkladu - beton
Podklad musí být čistý, zbavený veškerých nečistot, olejových a mastných skvrn, cementového mléka, nesoudržných částí. Materiály ovlivňující přídržnost (nátěry, stěrky apod.) musí být odstraněny. Povrch podkladu musí být přebroušen nebo ošetřen frézou či brokováním. Minimální přídržnost povrchových vrstev (přídržnost v tahu) musí být min. 1,5 MPa.
Penetrační nátěr weberpodklad floor nejprve naředíme s čistou vodou v poměru 1 : 3. 1 díl podklad floor, 3 díly vody. Aplikaci provádíme válečkem nebo štětcem. Na nesavé a problematické povrchy (mírně znečištěné povrchy od barev nebo zbytků lepidel) se používá penetrace weberpodklad haft neředěný.
Krok 2: Aplikace - weberfloor epox
Hmota se připraví postupným vmícháním 1 pytle (25 kg) do 5 litrů čisté, studené vody pomocí míchadla (nástavec ruční vrtačky). Větší objem vody než 5 litrů na pytel negativně ovlivňuje vlastnosti aplikované samonivelační hmoty (možnost vzniku trhlin, šlemů apod.). Doba míchání je 2 minuty. Necháme cca 3-5 minut odležet, poté ještě jednou krátce promícháme. Doba zpracovatelnosti je do 10-15 minut. Namíchanou hmotu rovnoměrně naléváme na připravený podklad z míchacích nádob a upravíme nerezovou podlahářskou šavlí nebo raklí tak, aby byla celistvě rozprostřena na podkladu v příslušné tloušťce.
Krok 3: Penetrace podkladu - weberepox P100
Weberepox P100 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti. Na podklad se aplikuje nylonovým nebo velurovým válečkem, rovnoměrně po celé ploše. Další možné technologie jsou gumovou stěrkou, stěrkou s pilovými zuby, stříkáním metodou AIRLESS atd. Penetrace musí naprosto dokonale uzavřít povrch. Čas na zpracování je 20 minut při teplotě +20 °C.
Čtěte také: Důležité aspekty betonové podlahy
Krok 4: Nátěr/stěrka - weberepox P128
Weberepox P128 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti.
Na podklad se aplikuje nylonovým nebo velurovým válečkem, rovnoměrně po celé ploše. Další možné technologie jsou gumovou stěrkou, stěrkou s pilovými zuby, stříkáním metodou AIRLESS atd. Technologie realizace lité podlahy: Aplikovat v odpovídající spotřebě nejlépe kovovou stěrkou s vodicím trnem na napenetrovaný podklad. Aplikovaný weberepox P128 není třeba odvzdušňovat odvzdušňovacím válečkem s hroty, je-li podklad řádně napenetrován. Vyskytnou-li se v hmotě weberepox P128 vzduchové bubliny z nedokonale uzavřeného podkladu, musí dojít k odvzdušnění ihned po aplikaci na plochu.
Weberepox P128 je dodáván v různých odstínech RAL. Do čerstvého nátěru weberepox P128 vhazujeme dekorativní akrylátový chips v příslušné barevné kombinaci.
Krok 5: Lak - weberepox P131
Weberepox P131 je dodáván ve vhodném mísicím poměru. Pro aplikaci je nezbytné důkladné smísení složky A se složkou B, a to tak, že se nejprve promíchá zvlášť složka A, poté se vlije složka B do složky A a pomocí pomaluobrátkového čistého míchadla (300-400 ot./min.) dojde k důkladnému smísení obou složek. Následně se celá směs přelije do čisté nádoby a znovu promíchá. Doba míchání je 2-3 min. Při mísení je nutno dbát, aby do materiálu nebyl zbytečně vmícháván vzduch. Takto připravený materiál musí být zpracován během jeho doby zpracovatelnosti vhodnou technologií. Nanášení laku se provádí štětcem nebo válečem s krátkým chlupem 4 mm pro epoxidové materiály.
Časté problémy a řešení
Propadlá a popraskaná nová podlaha bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se, zdali udělal chybu projektant, realizační firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla vyhroceným procesem. Velmi často se přichází na to, že byla porušena nejzákladnější stavební pravidla.
Čtěte také: Asfaltové vozovky – skladba a konstrukce
Podlaha na terénu
Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnové polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.
Návrh podlahové konstrukce
Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě. Tak je logické, že tah a tlak v desce včetně jejich velikosti se nám dle změny působícího zatížení zásadním způsobem mění. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě.
Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Bez statického posudku a při technologické kázni našich staveb se totiž musíme vždy pohybovat významně na straně bezpečnosti.
Kari síť v roznášecí vrstvě
Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Pokud se to pokusíme zjednodušit a věnujeme se podlahám s běžným zatížením tj. v rodinných domech apod., můžeme roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové. V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následná péče při zrání betonové desky.
Pokládka izolace
Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20-50 % plochy). V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání této (a dalších) nerovnosti vhodným způsobem, deska EPS je podepřena pouze cca z 20 %. Podobně působí případné vzniklé dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod.
Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku, které jsou uvedeny např. Desky izolantu je třeba pokládat tak. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci. Z tohoto důvodu se například v systémech Rigidur požaduje mezi podsyp a tepelnou izolaci vždy vložit alespoň tenkou pevnou desku Rigidur. Malé dotvarování plnoplošně působící tepelné izolace je dobře patrné z obrázku 11, kdy skladba Isover EPS 100Z 2×50 mm při plošném zatížení 2000 kg/m2 (0,02 MPa) vykazuje deformaci pouze cca 1 mm tj. výrazně pod deklarovanou max.
Případová studie: Sedání podlahy v rodinném domě
Vždy je velmi poučné si teoretická doporučení ukázat na příkladu konkrétní stavby. V současnosti je v řešení sedlá podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlahová konstrukce je dle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do cca 7 mm.
Největším překvapením byla systémová deska podlahového topení. Ze spodní strany obsahuje tenký rastr výšky cca 6 mm.
V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím 0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné tj. plnoplošně podepřené desky Isover EPS 100Z tl. 2×50 mm vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota max. 2 %, tj. max. 2 mm), zatímco stejná skladba doplněná touto podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při shodném zatížení deformaci 6× vyšší! Z toho vyplývá, že předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná.
Podrobné informace k navrhování podlah naleznete v katalogu Isover pro izolaci podlah, popř. Ing. pracuje jako manažer technické podpory společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ a.s. divize Isover, vystudoval ČVUT v Praze, je autorizovaným inženýrem v oboru pozemní stavby.
| Skladba desky | Zatížení | Deformace |
|---|---|---|
| Isover EPS 100Z 2x50 mm | 2000 kg/m2 (0,02 MPa) | cca 1 mm |
| Isover EPS 100Z 2x50 mm + systémová deska PT | 2000 kg/m2 (0,02 MPa) | cca 6 mm |
tags: #skladba #betonove #podlahy #detaily