Sněhové zachytávače jsou klíčové pro bezpečnost a ochranu majetku v zimním období. Jejich primární funkcí je chránit před nekontrolovanými sesuvy sněhu ze střechy, které mohou způsobit zranění osob nebo poškození majetku pod střechou či v jejím okolí. Zároveň vytvářejí kotevní bod pro osobní ochranné prostředky proti pádu a poskytují oporu pro nohy při práci v blízkosti okapů nebo prasklin na střeše.
Typy a montáž sněhových zachytávačů
Profilované děrované sněhové zábrany CW Lundberg
Profilované děrované sněhové zábrany firmy CW Lundberg jsou cenově nejvýhodnější volbou pro ochranu proti sesuvu sněhu. Jsou nejlehčí na trhu, snadno se montují a spojují na požadovanou délku. Sněhová zábrana se montuje s uzamykací sadou na každém konci zábrany.
Aluminiové sněhové zarážky PREFA
Aluminiové sněhové zarážky PREFA se montují podle platných montážních schémat, v závislosti na sklonu střechy a zatížení sněhem. Každou zarážku upevněte dvěma hřeby. Je důležité používat pouze originální sněhové zarážky PREFA a v žádném případě je nepoužívat jako montážní pomůcku při pokládce. Nosná konstrukce musí být dimenzovaná podle EN 1991-1-3 a B1991-1-3. Pro střešní nástavby s výškou přesahující 1,0 m je nutné vlastní posouzení.
Sněhové zachytávače pro plastový šindel DDS II
Sněhové zachytávače pro plastový šindel DDS II se montují na střechy, aby zabránily sjíždění sněhu a předcházely nebezpečným situacím. Správné rozmístění a instalace jsou klíčové pro zajištění bezpečnosti a ochrany. V případě krytiny DDS II je možné snadno rozebrat krytinu a instalovat sněhové zábrany bez nutnosti odstraňovat celou krytinu. Doporučuje se instalovat sněhové zachytávače pouze na místech, kde existuje riziko úrazu nebo poškození, například nad garáží nebo u vstupu do domu.
Rozmístění sněhových zachytávačů
Rozmístění sněhových zachytávačů se liší v závislosti na množství sněhových srážek, velikosti a tvaru střechy. Obecně platí, že držáky sněhových zachytávačů se umisťují na každý krov nebo na každý druhý krov (max. 2 m od sebe), ale tato vzdálenost se může lišit v závislosti na množství sněhu.
Čtěte také: Šindel a jeho použití
- Pokud má střecha malou plochu, může být dostačující instalovat sněhové zachytávače pouze podél jedné strany střechy.
- Pod vikýřem: Pokud je přesah krátký, nemusí být sněhové zachytávače nutné.
- Na vršku vikýře (budníku, volského oka): Je třeba zvážit výšku budníku od spodní střechy a velikost vikýře. Pokud je vikýř malý a sníh může sjíždět pouze z malé výšky, není nutné sněhové zachytávače instalovat.
Je důležité si uvědomit, že i když se v dané oblasti vyskytuje jen málo sněhu, může nastat rok s extrémním návalem sněhu.
Důležité poznámky k sněhovým zachytávačům
- Vlastník budovy zásadně odpovídá za škody způsobené pádem sněhu ze střechy. Této odpovědnosti se nelze zbavit umístěním varovných tabulek ani instalací sněhových zarážek.
- Dokonce i při dostatečném nadimenzování a řádné montáži sněhových zarážek nelze vyloučit pád sněhových lavin.
- Na střechách s bitumenovými pásy a bitumenovými šindeli se padání sněhu zabrání drsnějším povrchem. Proto obyčejně nejsou sněhové zábrany u bitumenové krytiny potřebné ani na příkré střeše. Nicméně, pokud jsou sněhové zábrany uvedeny ve výkresech stavebního povolení, stavební úřad může odůvodněně vyžadovat jejich instalaci.
- Sněhové zábrany se obyčejně umisťují blízko okapu, kde teče nejvíce vody a kde se také shromažďuje led, který zabraňuje v odtoku vody. Z toho důvodu je zbytečné vrtat díry do neporušené střechy s bitumenovou krytinou.
- Nad vstupy domů a nad veřejnými pozemky lze jako přídavné opatření instalovat sněhové zábrany.
- V oblasti vikýřů, komínů, solárních kolektorů, průlezných otvorů, střešních oken, ventilačních trubek apod. může být v závislosti na jejich poloze instalován přídavný systém pro zachycení sněhu (zvýšený počet sněhových zarážek nebo zábran).
Zhotovitel střechy vůči svým zákazníkům (vlastníkům objektů) zásadně ručí za škody vzniklé v důsledku nedostačujícího nadimenzování, respektive neodbornou montáží. Pokud si tedy zákazník z optických nebo jiných důvodů i přes upozornění přeje instalovat menší množství sněhových zarážek, nastává pro zhotovitele informační povinnost. Ve smlouvě se písemnou formou důrazně upozorní na provedení neodpovídající normě a na možné následky z toho plynoucí.
Montáž šindelové krytiny a její specifika
Šindelová krytina coby krytina doplňková a produkt převážně ruční výroby není tak přísně ohraničena normami jako krytiny průmyslově vyráběné. Díky tomu se dá podle způsobu výroby a různých úprav při montáži, například hřebene či okapní hrany, rozpoznat, zda je šindelová krytina původem a pokládkou z Valašska, Chebska nebo z Vysočiny. Podle některých detailů (způsobu vytrácení řad při různých sklonech, tvarů ozdobných špiček, provedení výsuvných vikýřů aj.) lze dokonce poznat i rukopis jednotlivých mistrů šindelářů. Nicméně i přes tuto krásnou různorodost platí při výrobě a montáži šindele určitá pevná, léty praxe ověřená pravidla.
Pokládka šindele
- V Čechách se nad obytnými objekty nejběžněji používá dvojité krytí na husté laťování.
- Latě se volí podle osové vzdálenosti krokví, doporučuje se však minimální tloušťka.
- Šindel se pokládá břitem proti návětrné straně, aby se co nejvíce zabránilo vodě hnané větrem zatékat do drážek šindele.
- První lať se umístí (u 50 cm dlouhého šindele při dvojitém krytí) asi 19 cm od spodní hrany zakládací latě, která byla položena na krokve na výšku.
- U okapu se šindel pokládá ve dvou i ve třech vrstvách podle způsobu krytí.
- Dodatečně by se na střeše neměl chemicky ošetřovat šindel, který se přibíjí pozinkovanými nebo jinak povrchově upravenými hřebíky, aniž by se zjistilo, zda nemůže docházet k vzájemné negativní chemické reakci mezi účinnými látkami v impregnaci a typem pokovení. Nejagresivněji se projevují některé druhy protipožárních nátěrů.
- Každý zkušený šindelář si rovněž dává dobrý pozor na to, aby nepřibíjel dva hřebíky do stejných let, tzn. v jedné linii.
- Šindele se přibíjí nad zářezem, kde hřebíky projdou skrz dva šindele a současně přitlačí lepivý povrch šindele pevně k povrchu předchozího šindele. Tím se zajistí zalepení, každý šindel se tedy přibije 8 hřebíky (4 vlastní pás a 4 protlučením v další vrstvě) a tudíž nehrozí roztržení šindelů kolem hřebíků a vytržení šindelového pásu.
- Obyčejně se šindele na střechách orientovaných na jih a na západ slepí bez problémů příští léto, ale ve slepení šindelů zejména na střechách orientovaných na sever se mohou vyskytnout problémy.
Zakončení šindele
- V minulosti se šindel u zdí a komínů zakončoval mírně stoupajícím náběhem, zhotoveným na laťování tak, aby krytina vytvořila směrem od zdi „korýtko“, nebo se šindel ukončoval pouze pod omítkou. Vhodná byla též kombinace.
- Dnes se stále častěji vídáme (zejména na památkově chráněných objektech) zakončení tzv. lemovacím šindelem. Jedná se o šindel zbavený z jedné poloviny drážky a přes dvě řady šikmo opřený o zeď břitem nahoru.
- V některých německy mluvících oblastech se překrytí nároží a hřebene řešilo pomocí dvou prken nebo kombinací s jinými materiály, například doškem či plechem.
Úžlabí a nároží
Úžlabí představuje na střeše ten pomyslný nejslabší článek řetězu. Použití plechu na vykrytí úžlabí je sice možné, ale není řemeslné, tradiční a už vůbec ne krásné. Pokud pomineme výjimečné důvody (přání investora či příliš nízký sklon v ploše), doporučuje se vykrytí pomocí šindelových kosek. Ty se používají i pro vykrývání nároží. Zde se musí použít delší kosý šindel nebo se dle potřeby vkládají více tzv. ztracených řad.
- Na vnitřních rozích a u lemování komínů se mohou použít úžlabinové pásy Super-Pintari (70 cm široký bitumenový pás, délka role 10 m). Nesmí se používat univerzální okapové/hřebenové pásy.
- Na konstrukci úžlabí se musí použít podkladní vrstva, lepidla a úžlabinový pás podle návodů. Plech nesmí být instalován do úžlabí kvůli velkému koeficientu tepelné roztažnosti kovu.
Okapní hrany
Doporučuje se použití originálních okapových / hřebenových pásů. S krátkým (1 m) okapovým pásem se navíc lépe manipuluje a lépe se také instaluje rovně podle okapové linie. Okapový pás je vlastně střešní šindel s rovnými okraji, jehož spoje se pokryjí další vrstvou šindelů. Okapovými pásy se také ušetří materiál, protože se ztráta materiálu zmenšuje tím, že se z “nadbytečných” okapových pásů udělají zalomením a roztržením hřebenové pásy (3 ks).
Čtěte také: Detaily pokládky šindele
Dolní okraj je možné udělat i bez okapnice např. použitím okapu tradičního typu. V tom případě se na okraj připevní prkno s polokulatým průřezem, kolem něhož se ohne kus (35 cm) vystřižený z povrchového pásu (Super-Pintari - úžlabinový pás). Nedoporučuje se ohnutí pásu ze střechy přímo přes okraj a jeho přibití na přední okraj prken kvůli dlouholetým špatným zkušenostem.
Podkladní konstrukce a větrání
Problémy s kondenzací vlhkosti ve střešní konstrukci jsou velmi časté. Větrací otvory u okapu střechy zajišťují náhradní vzduch pro odvětrání střechy a zajišťují i přirozenou cirkulaci vzduchu (komínový efekt), jejich kapacita by tedy měla být co největší. Odvětrávací otvory pro odvod vzduchu pak musí být umístěny co nejvýše, nebo také např. ve štítových zdech, pod hřebenem nebo alternativně lze do hřebene instalovat podtlakové ventilátory či hřebenové odvětrání.
Pokud nejsou na střeše větrací otvory pro přívod a odvod vzduchu, hromadí se v horní části větracího prostoru střechy teplý a vlhký vzduch, ze kterého při chladném počasí kondenzuje vlhkost do dřevěné konstrukce. To má za následek vznik kondenzátu, který může stékat do podstřeší, zároveň se vlhkost hromadí ve dřevě střešní konstrukce, tato degraduje a vlivem pracování dřeva namáhá svrchní materiál.
Pokud se ve střešní konstrukci používá těsná parozábrana (i těsnění průchodek musí být parotěsné), lze takové problémy skoro úplně odstranit. Pokud není zcela efektivně zabudováno odvětrání střešní konstrukce, musí být parozábrana v půdním prostoru o to těsnější. U střech, v jejichž konstrukci je použita tepelná izolace a není správně zabudováno odvětrání střechy a také provedena parozábrana, může v krajních případech dojít až k roztékání vrchního asfaltového šindele. A to z důvodu, že stoupající vlhkost, která při povrchové vrstvě kondenzuje, nasákává do izolace, která v první fázi ztrácí tepelněizolační vlastnosti, navíc zůstává navlhlá a při letních vysokých teplotách a prohřátí střešní konstrukce dochází doslova k odpařování této vlhkosti.
Podkladní prkna
- Každé prkno s perem a drážkou se musí přibít dvěma dostatečně dlouhými galvanizovanými hřebíky (obyčejně 75 mm) na každý příhradový vazník nebo krov. U suchého dřevěného materiálu je nutné nechat malé mezery (1-2 mm) mezi prkny kvůli bobtnání dřeva, protože dřevo bobtná a smršťuje se (šířka i tloušťka) až o 5-10 % při kolísání povětrnostních podmínek. Spoje prken musí být na příhradových nosnících, pokud nejsou použita prkna se čtyřstrannou pero-drážkou.
- Místo prken s perem a drážkou lze pod asfaltové střešní šindele použít vůči vlhkosti odolné stavební desky (například OSB desky, multifunkční panely či překližky) a za určitých podmínek i hrubá prkna bez pera a drážky. Při použití hrubých prken může sukovitost nebo sklon vláken materiálu působit problémy. Při dimenzování a instalaci vůči vlhkosti odolných stavebních desek je nutné dodržovat návody výrobce a nejdůležitějším faktorem je tloušťka desek, tak aby byla zajištěna statická únosnost pro dané sněhové pásmo. Prkna bez pera a drážky musí být silnější než prkna s perem a drážkou, protože se prkna vzájemně nepodpírají. Na prknech bez pera a drážky také lehce vznikají nerovnosti při “zkroucení” prken během vysychání, které může šindel kopírovat.
- Pokud je možné instalovat pod prkna mezi všemi příhradovými nosníky desky vhodné velikosti (prkna, 50x50 fošny apod.) a našroubovat do nich každé prkno, lze nerovnosti odstranit, a v tom případě není nutné prkna vyměnit. Ale pokud jsou prkna shnilá, je samozřejmě nutné je vyměnit. V každém případě je dobré, aby byl povrch co nejrovnější.
Problémy a řešení
Problémy s hřebíky
- Pokud špička lepenkového hřebíku zůstane vevnitř podkladního prkna, začne hřebík postupně vystupovat z prkna kvůli bobtnání a smršťování dřeva způsobenému kolísáním vlhkosti a hřebík tak začne narušovat celistvost celoplošného lepení. V krytině z bitumenových střešních šindelů se příznaky (zatékání) začínají vyskytovat obyčejně po 10-15 letech.
- Pravděpodobnou příčinou je použití příliš krátkých lepenkových hřebíků nebo sponek, ty se nedoporučují vůbec.
Voda a led na střeše
- Na střechách s menším sklonem než 1:5 = 12° může vznikat tlak vody, při kterém nelze zaručit vodotěsnost konstrukce.
- I na příkřejších střechách, které mají nainstalovány střešní šindele KATEPAL s celoplošným lepením, se mohou vyskytnout situace, kdy voda nemůže normálně odtékat ze střechy. Takové situace jsou typické na jaře při tání sněhu. Tehdy mohou sníh a led zabránit odtékání vody a tlak nahromaděné vody tak působí na spoje asfaltových střešních šindelů.
- Podobný jev může nastat při lijáku a při silném větru. Vlivem větru může voda i na příkré střeše stoupat směrem vzhůru a působit tlak na spoje.
- Ledové bariéry jsou důsledkem neustálého zamrzání a rozmrazování sněhu v důsledku úniku tepla z domu nebo z okapů, které jsou ucpané zamrzlými nečistoty. Voda se pak může dostat pod střešní krytinu a způsobit poškození záklopu, zdí, izolace a žlabu.
Mech a lišejníky
Při určitých podmínkách začne na bitumenových střešních šindelích růst mech. Usedání lišejníků je u šindele KATEPAL menší, vzhledem k modifikaci šindele a lépe zalisovanému vrchnímu posypu, který je oproti oxidovaným šindelům mnohem hladší. Pravděpodobnost výskytu mechu je větší, jestliže je v bezprostřední blízkosti střechy mnoho stromů. Vliv na to mají i hodnota pH okolní půdy a vegetace v okolí. Povrch střešního šindele je z kamene a na kamenech a skalách roste mech i v přírodě. Pro tento problém je v nabídce ČISTIČ KATEPAL K-10, který lze aplikovat pomocí konve s rozprašovačem nebo postřikovačem.
Čtěte také: Asfaltový šindel: Kompletní průvodce
Práce na střeše a bezpečnost
Pohyb na příkré střeše je obtížný. Žebříky a lešení zavazí při instalaci střešních šindelů. Jednoduchý způsob, jak udělat protiskluzové zábrany, je připevnit rovné fošny (50x100) na již nainstalované šindele, zašroubovat je vruty 8x80 mm do podkladních prken skrz dolní šindele. Je důležité utáhnout vruty tak, aby se fošna vůbec nehýbala. Při šlápnutí na fošnu je nutné být opatrný, aby se ohnuté rohy šindelů nepoškodily. Díry, které zůstanou pod rohy šindelů, se utěsní lepidlem K-36.
Pohyb po střešní rovině je u šindelových krytin možný a běžný. Jediným faktorem, který se musí zohlednit, je stáří krytiny a hlavně stav podkladní konstrukce. V případě, kdy si nejste jistí dobrým stavem podkladní konstrukce, raději se po střeše nepohybujte. Střešní materiál postupem času křehne, mění se jeho elasticita, při případném větším průhybů, může dojít ke vzniku kapilárních prasklin a následnému zatékání. Jako poměrně bezpečné pro pohyb po střešní rovině, považujeme záklopy z OSB desek a nebo multifunkčních panelů se čtyřstrannou perodrážkou.
Vždy dodržujte bezpečnostní opatření při pohybu po střeše. Nikdy nelezte na mokrou nebo sněhem pokrytou střechu.
Tabulka: Rozmístění sněhových zachytávačů na šindelové střeše
| Množství sněhu / Velikost střechy | Doporučené rozmístění držáků sněhových zachytávačů |
|---|---|
| Běžné množství sněhu | Na každý krov nebo každý druhý krov (max. 2 m od sebe) |
| Malá plocha střechy | Pouze podél jedné strany střechy |
| Pod krátkým přesahem vikýře | Nemusí být nutné |
| Vršek malého vikýře | Nemusí být nutné, pokud sníh sjíždí z malé výšky |
| Místa s rizikem úrazu/poškození (např. nad garáží, vstup do domu) | Doporučená instalace |
| Extrémní nápor sněhu | Vždy zvážit instalaci, i když v oblasti bývá málo sněhu |
Doplňkové informace
Modifikované šindele
Modifikovaným bitumen je bitumen obohacený syntetickým kaučukem (SBS elastomer). Modifikovaný bitumen je elastický i při studených podmínkách (protažení při přetržení při 30 stupňovém mrazu je u většiny výrobků přes 30 %), vydrží UV záření podstatně lépe než oxidovaný bitumen a jeho bod měknutí je vyšší než u oxidovaného bitumenu. Životnost modifikovaných výrobků je v mnoha případech až dvojnásobná ve srovnání s výrobky z oxidovaného bitumenu. Obecně můžeme říci, že modifikované šindele mají až dvojnásobnou životnost oproti běžným oxidovaným šindelům. Životnost modifikovaných šindelů se pohybuje v rozmezí 25-50 let. Životnost ve velké míře ovlivňuje celková konstrukce střechy a dodržení základních a zásadních pravidel pokládky (kvalitní originální podložka, použitý kotvící materiál - správná délka, funkční odvětrání - cirkulace vzduchu ve střešním plášti). V případě, že nejsou splněny základní funkční podmínky, může celková životnost výrazně klesnout.
Instalace v chladném počasí
V zásadě by se instalace střešních šindelů měla provádět při teplých podmínkách a minimální teplota by neměla klesnout pod 5°C, kdy i výsledek bude určitě nejlepší. Někdy je však nutné provést instalaci i při chladnějších podmínkách. Pro správné fungování šindelů instalovaných v chladném počasí se doporučuje:
- Ujistit se, že střecha je řádně odvětrávána.
- Při manipulaci s šindeli za chladného počasí buďte opatrní.
- Použít samolepicí podkladní pás jako je Armourbase Stick od IKO, se kterým se v chladnějším počasí snáze pracuje.
- V chladném počasí podlepit dodatečně střešní šindele tmelem obsahující elastomerní polymery jako je IKO Shingle Stick.
tags: #sindel #zachytavac #snehu #montaz #a #funkce