Silikátová omítka se nepoužívá pouze k ochraně povrchů, ale je také dekorativní omítkou. Je také známá jako silikátová omítka, protože její hlavní složkou je křemičitan draselný. Silikátová omítka obsahuje pouze složky přírodního původu a její výroba nevyžaduje použití velkého množství chemikálií. Jedná se o špičkovou omítku s vysokou účinností a mnoha výhodami. Řadí se mezi TOP 3 nejkvalitnější prodyšné fasádní omítky na českém trhu.
Vlastnosti a použití silikátové omítky
- Odolnost: Vnější silikátové omítky jsou odolné proti dešti, měnícím se teplotám a UV záření. Silikátová omítka se vyznačuje mimořádnou trvanlivostí a odolností vůči různým faktorům. Je vysoce odolná proti povětrnostním vlivům a účinkům povětrnostních vlivů. Extrémní odolnost proti proražení.
- Hydrofobicita a nasákavost: Tento typ omítky je hydrofobní omítka, což znamená, že je méně savý, protože odpuzuje vodu. Má malou nasákavost.
- Ochrana proti mikroorganismům: Vysoká zásaditost silikátové omítky chrání před rozvojem řas, plísní a hub. Je přirozeně odolná proti mikroorganizmům.
- Spojení s podkladem: Silicifikace, tedy reakce s podkladem, umožňuje omítce pevné a trvalé spojení. Její reakce s podkladem z něj činí ideální volbu pro beton a všechny minerální podklady.
- Pružnost: Díky své pružnosti je pravděpodobnost prasklin a škrábanců velmi malá. Hladká struktura a velká pružnost jsou vlastnosti fasády ideální pro novostavby, staré domy, historické a památkové objekty a domy.
- Estetika: Strukturální omítka, jako je silikátová omítka, umožňuje získat trojrozměrné efekty a umělecké formy pomocí nástrojů, jako je hladítko (z nerezové oceli), váleček nebo houba. Při dekorativních rekonstrukcích starých budov je zvláště ceněna mozaiková silikátová omítka.
- Ekologie: Velké množství výhod souvisejících s odolností a ekologií znamená, že silikátová fasádní omítka je široce používána mimo rodinné a vícegenerační domy.
- Použití: Omítka se hodí na všechny minerální podklady, beton. K renovaci soudržných starých nátěrů jako vápenné, minerální barvy, akrylátové omítky a nátěry. Vzhledem k materiálům, ze kterých je hotová směs vyrobena, dobře ladí s tradičními stavebními materiály, což umožňuje snadnou a efektivní renovaci památek.
Aplikace silikátové omítky
Pro správnou aplikaci silikátové omítky je nezbytná důkladná příprava podkladu. Podklad musí být čistý, suchý, únosný a odmaštěný. U nových omítek je nutno dodržet dobu karbonizace 2-3 týdny. Špatně držící nátěry, skvrny od oleje apod. je nutné odstranit. Jako základní nátěr musí být použit ARMASIL Putzgrund. Nátěr se nanáší nerezovým hladítkem v tloušťce frakce podle požadované struktury a roztírá se plastovým hladítkem. Aby se zabránilo tvorbě nespojitostí, je nutné celou plochu zpracovávat za mokra. Napojení dvoubarevných odstínů nebo případné ukončení se provádí pomocí maskovací pásky. Teplota při aplikaci by se měla pohybovat od +5°C do +25°C. Dle počasí, teploty a tloušťky omítkoviny. Cca po 6 hod. zaschlé cca po 2 týdnech odolné vůči vodě. Vyšší vlhkost vzduchu a nižší teplota dobu schnutí prodlužuje. Skleněné a kovové části je třeba dobře zakrýt, příp. ihned očistit.
Cena silikátové omítky
Cena silikátové omítky se může lišit v závislosti na výrobci a kvalitě. Cena za m2 se také může lišit v závislosti na provedení. Jako příklad je uvedena silikátová fasádní omítka NOVALITH ŠTUK, která je součástí systémového řešení na fasádu dřevostavby a jejíž cena činí 3 823 Kč vč. DPH, tedy 382 Kč za m².
Difuzní odpor a jeho význam ve stavebnictví
Difuzní odpor je schopnost materiálu propouštět vodní páru difúzí. Jde o bezrozměrnou veličinu vyjadřující, kolikrát je schopnost daného materiálu propouštět vodní páru horší než stejně tlustá vrstva vzduchu. Čím je hodnota µ nižší, tím lépe materiál propouští vodní páru a naopak.
Vlhkost v konstrukcích a dřevostavby
S rostoucím zájmem o ekologické a rychlé stavění roste i poptávka po dřevostavbách. Dřevo je od pradávna velmi používaným stavebním materiálem. Jeho dostupnost a poměrně snadná opracovatelnost jej vždy předurčovaly pro rychlou stavbu domů. Také další vlastnosti jako pružnost, pevnost a tepelněizolační schopnost jsou velmi vhodné pro použití ve stavebnictví. Skladba stěn a stropů bývá doplněna o různé druhy tepelněizolačních materiálů. Prudký rozvoj dalších stavebních materiálů a technologií znamenal jistý ústup dřeva, poslední desetiletí však nastává renesance dřevěných konstrukcí a vzrůstá jejich popularita. Stále častěji se objevují různé typy objektů montovaných z dřevěných panelů připravených přímo ve výrobě či montovaných z jednotlivých komponentů rovnou na stavbě. V těchto dřevěných konstrukcích jsou četně využívány různé typy tepelněizolačních materiálů, zejména na bázi minerální vlny (MW) či dřevovláknité vlny (WW).
Čtěte také: Betonová stěrka: Ideální volba pro váš domov?
V každém objektu dochází ke vzniku vodních par vlivem dýchání, vaření, praní, koupání apod. To způsobuje, že ve vzduchu uvnitř budovy je vyšší koncentrace vodní páry než ve vzduchu venkovním. Pára obsažená ve vzduchu se samovolně pohybuje z prostředí s vyšší koncentrací (interiér) do prostředí s nižší koncentrací (exteriér) a formou difuze prochází obvodovou stěnou. Tuto vzdušnou vlhkost je nutné odvést ze stavby do venkovního prostředí, protože její hromadění v interiéru či v nosné konstrukci může způsobit tvorbu plísní a degradaci materiálu. Zvlášť nebezpečný je tento jev právě v případě dřevostaveb. Aby však nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti v konstrukci, je třeba řešit ji jako difuzně uzavřenou nebo otevřenou. Je nezbytné vyřešit skladbu konstrukce stavby tak, aby v ní nedocházelo ke kondenzaci vlhkosti, což by mohlo způsobit i trvalé narušení celé stavby. V této souvislosti je důležitá schopnost materiálů u venkovního povrchu stěny propouštět vodní páry formou difuze.
Typy difuzních konstrukcí
Klasickým řešením je instalace neprodyšné fólie - parozábrany na vnitřní straně obvodové stěny. Tato fólie brání průchodu par do stěny. Fólie se nesmí v žádném případě proděravět a musí být nalepena a spojována za použití kvalitních lepidel a pásek, aby byla zaručena parotěsnost. Problematické tak bývají především spoje nalepené fólie.
Jiným způsobem řešení konstrukce je její provedení jako difuzně otevřené. V tom případě dochází k většímu odvodu vodní páry ven ze stěny. Místo parozábrany se zde používá tzv. parobrzda tvořená zpravidla vrstvami OSB desek, která umožňuje malý průchod vodních par z interiéru do stěny. U difuzně otevřené dřevostavby se tak část vlhkosti dostane k vnitřní nosné konstrukci. Proto je třeba zajistit její odvod směrem ven do exteriéru. Toho je dosaženo propustností vnějších vrstev stěn a tepelné izolace. Použití málo prodyšného EPS jako izolačního materiálu by v tomto případě bylo nevhodné. Proto se pro izolaci difuzně otevřené dřevostavby používají prodyšné izolanty z dřevovláknitých nebo minerálních desek. Pro lepení a armování těchto desek je tedy nutné použít také paropropustnou hmotu a vhodné typy omítkovin. Speciální maltou vyvinutou pro lepení a stěrkování tepelněizolačních desek z dřevovláknité vlny (WW) a minerální vlny (MW) je například Cemix Lepicí a stěrkovací hmota difuzní. Hmota se vyznačuje vysokou paropropustností s hodnotou µ ≤ 10. Je určena pro ruční i strojní zpracování v exteriéru i interiéru. Hmota se složením značně liší od běžných stěrkových hmot pro zateplovací systémy. Byla totiž vyvinuta speciálně pro dřevostavby s izolací z dřevitých a minerálních vláken a s důrazem na vysokou propustnost pro vodní páru. Kromě použití v tomto typu konstrukcí lze hmotou lepit izolační desky také na prodyšné a savé podklady jako jsou cihly a pórobetony. Pevnost hmoty v tlaku dosahuje hodnoty min. 6 MPa a spotřeba pro lepení a stěrkování činí přibližně 9 kg/m2. Stěrkovací hmota svými parametry splňuje technická kritéria evropské směrnice ETAG 004.
Hodnoty difuzního odporu různých materiálů
- U minerálních a dřevovláknitých izolací je hodnota µ nízká (MW 1, WW 5).
- U různých typů vápenocementových omítek, lepicích a stěrkovacích hmot a podobných materiálů je již vyšší (15-25).
- Izolanty z EPS disponují hodnotou µ cca 30-40.
- Sádrokartony dosahují hodnot cca 90.
- PVC má hodnotu µ o mnoho řádů vyšší (cca 94 000).
Experimentální zkoumání difuzních vlastností
Propustnost vodní páry je důležitou materiálovou vlastností. Hodnotu součinitele difuzního odporu je nutné znát, abychom byli schopni sanovat konstrukce, především po povodních. Kloknerův ústav je jedním z vědeckých pracovišť, které se, kromě jiných zkoušek, zabývá také zkouškami difuzních vlastností rozmanitých stavebních materiálů. Tyto vlastnosti jsou jedněmi ze základních charakteristik stavebních materiálů, které mohou pomoci v případě, že je třeba konstrukci vysušit po povodni - jsou vodítkem pro volbu vhodné metody sanace budovy. Znalost těchto vlastností je vždy vítána. Je užitečná například v případě, kdy je třeba konstrukci vysušit po povodni, aby bylo možné vybrat vhodnou metodu sanace budovy.
Metodika zkoušek
V akreditované laboratoři Kloknerova ústavu bylo provedeno mnoho zkoušek skladeb stavebních materiálů. Tři vybrané skladby, které jsou v praxi často používané, byly porovnány. Tyto skladby jsou difuzní malta bez povrchové úpravy, skladba s penetrací navíc a skladba, která má navíc silikátovou omítku. Skladby byly takto vybrány proto, že mají rozdílné difuzní vlastnosti a mohou pomoci ukázat vliv okrajových podmínek na difuzně rozdílné konstrukce. Mezi zkoumané okrajové podmínky mající vliv na hodnotu faktoru difuzního odporu a ostatní difuzní vlastnosti patří relativní vlhkost, teplota a barometrický tlak vzduchu. Požadovaný průměr kotoučků je dán normami [1, 2], kotoučky byly vyrobeny podle těchto norem, tudíž jejich průměr byl přibližně 117 mm a od každé skladby byly vyrobeny tři. Také měření probíhalo podle norem ČSN EN ISO 7783 [1, 2]. Základní vlastnosti zkoušených skladeb (hmotnost, tloušťka a jejich průměrné hodnoty) byly zjištěny ještě před zkouškami difuzních vlastností. Průměr vzorku se pohyboval okolo 117 mm, nepřesnosti byly řešeny silikonovým tmelem. Ten měl dva úkoly - zajistit nepropustnost vodních par okolo vzorku a zároveň umožnit propustnost vodní páry pouze skrz vzorek. Z každé skladby byly vybrány tři vzorky. Vzorky byly zváženy na vahách podle norem ČSN EN ISO 7783 [1, 2]. Tyto tři vzorky z každé skladby byly současně zkoušeny v jednom měřicím intervalu. Požadované okrajové podmínky byly zajištěny pomocí nepropustného akvária napojeného na ventilační systém, který zajišťoval i teplotu a relativní vlhkost uvnitř akvária. Všechny hodnoty, relativní vlhkost a teplota uvnitř a venku, byly nepřetržitě měřeny a monitorovány. Stejně tak byly také zaznamenávány úbytky na vahách.
Čtěte také: Detaily o penetraci Primalex Silikonová
Vliv relativní vlhkosti na difuzní odpor
Relativní vlhkost má velký vliv na faktor difuzního odporu. K porovnání byly vybrány pouze A vzorky z každé skladby. Porovnání bylo zaměřeno na demonstraci vlivu relativní vlhkosti na faktor difuzního odporu u různých druhů skladeb. Během dosahování rovnovážného stavu bylo dosaženo relativní vlhkosti 52 a 43 % u všech skladeb, tudíž bylo možné udělat v těchto mezích porovnání. Jak tabulka 10 ukazuje, snížil se faktor difuzního odporu u skladby 1 o 1,2. U druhé skladby s penetrací se hodnota naopak o 0,6 zvýšila. Jestliže máme skladbu s opravdu malým faktorem difuzního odporu kolem 8 zdá se, že je faktor ovlivněn relativní vlhkostí dolů. Jestliže je faktor o něco větší, snižující se relativní vlhkost způsobuje změnu faktoru difuzního odporu nahoru. Čím vyšší je faktor difuzního odporu, tím větší je tato změna.
Článek „Diffusion Parameters of Basic Diffusion Adhesive Mortars with Silicate or Acrylic Plaster“ [4] se zabývá porovnáním dvou předchozích skladeb se skladbou s akrylátovou omítkou. Třetí z nich měla faktor difuzního odporu 91,1 při relativní vlhkosti 52 % a 105,8 při 43 %.
Tabulka 1: Vliv relativní vlhkosti na faktor difuzního odporu
| Skladba | Faktor difuzního odporu (µ) při 52 % RV | Faktor difuzního odporu (µ) při 43 % RV | Změna µ |
|---|---|---|---|
| Skladba 1 (sanační malta) | X | X - 1.2 | -1.2 |
| Skladba 2 (s penetrací) | Y | Y + 0.6 | +0.6 |
| Skladba 3 (s akrylátovou omítkou) | 91.1 | 105.8 | +14.7 |
Vliv ostatních okrajových podmínek
Kromě relativní vlhkosti má na faktor difuzního odporu vliv mnoho jiných okrajových podmínek a parametrů. Tloušťka a průměr vzorku se také počítají mezi parametry, které na něj mají vliv. Tyto veličiny jsou během měření konstantní. Již bylo zmíněno, že teplota spolu s relativní vlhkostí jsou během celého měření zaznamenávány. Hodnoty barometrického tlaku vzduchu jsou také měřeny hydrometeorologickou stanicí každou hodinu a je možné je odtamtud stáhnout. Článek „The Influence of Incoming Parameters on Accuracy of Determination Water Vapour Resistance Factor of Lime and Modified Mortars“ [3] shrnuje parametry, které mohou mít vliv na faktor difuzního odporu. Z tohoto článku je jasné, že významný vliv na faktor difuzního odporu mohou mít nejen okrajové podmínky, ale také právě norma, podle které je vzorek zkoušen a vyhodnocován, jelikož každá norma požaduje jiné zkušební podmínky (požadovaná relativní vlhkost a vzdálenost mezi roztokem a vzorkem). Hlavní otázkou však stále zůstává, do jaké míry jednotlivé zmíněné parametry ovlivňují hodnotu faktoru difuzního odporu.
Graf 2 zobrazuje průběh jednotlivých veličin skladby 1. Jde o víceméně konstantní průběh teploty a faktoru difuzního odporu. Nicméně průběh faktoru difuzního odporu je téměř stejný jako průběh relativní vlhkosti. Nejeví se, že by průběh relativního tlaku vzduchu odpovídal průběhu faktoru difuzního odporu. Graf 3 ukazuje průběh jednotlivých veličin u skladby 2. Zde je možné vidět opět zhruba konstantní průběh teploty. Nicméně průběh faktoru difuzního odporu není stejný jako průběh relativní vlhkosti, jako tomu bylo u skladby 1, ale je spíše opačný. Zdá se, že průběh relativního tlaku vzduchu naznačuje průběh faktoru difuzního odporu. Graf 4 ukazuje průběh veličin u skladeb 3. Stejně jako tomu bylo u předchozích dvou skladeb, je průběh teploty téměř konstantní. Nicméně průběh faktoru difuzního odporu není identický ani s průběhem relativní vlhkosti, jako tomu bylo u skladby 1, ani s průběhem barometrického tlaku, jako tomu bylo u skladby 2. Jeho průběh je na rozdíl od předchozích spíše opačný.
Čtěte také: význam základního nátěru pro dlouhou životnost fasády
Definice těch parametrů, které mají největší vliv, není tak jednoduchá, a u jednotlivých skladeb se liší. Liší se podle toho, jakých hodnot faktor difuzního odporu dosahuje. U některých hodnot může být rozhodující relativní vlhkost, u jiných barometrický tlak vzduchu a u jiných není jednoduché najít přímý vztah mezi nimi. Je zřejmé, že znalosti této problematiky trpí nedostatkem dat. Nicméně některá data již byla uveřejněna v předchozích článcích.
Literatura
- ČSN EN ISO 7783-1: Tenkovrstvé povrchové úpravy - Stanovení propustnosti pro vodní páru.
- ČSN EN ISO 7783-2: Nátěrové hmoty, hmoty pro povrchové úpravy - Stanovení propustnosti pro vodní páru.
- BALÍK, L., J. KOLÍSKO. The Influence of Incoming Parameters on Accuracy of Determination Water Vapour Resistance Factor of Lime and Modified Mortars. 2009.
- NENADÁLOVÁ, Š., L. BALÍK, M. RYDVAL, T. BITTNER. Diffusion Parameters of Basic -Diffusion Adhesive Mortars with Silicate or Acrylic Plaster.
tags: #silikatova #omitka #difusni #odpor