Zdravý člověk se většinou jen zřídka zamyslí nad věcmi, které činí automaticky. Ráno vstanete, jdete na toaletu, do koupelny a pak váš den může začít. Imobilní pacienti a senioři jsou však často i při těchto základních věcech odkázáni na pomoc druhých lidí nebo používání speciálních pomůcek. Architektonické bariéry, které ztěžují normální fungování, jsou každodenní realitou pro osoby se zdravotním postižením.
Normativní požadavky na WC pro invalidy
Vyhláška č. 398/2009 Sb. přesně stanovuje prostorové požadavky na bezbariérové WC. Nejde přitom jen o samotné umístění toalety, ale především o dostatek volného prostoru pro bezpečnou manipulaci s invalidním vozíkem a snadný přesun uživatele na mísu. Správné rozměry zároveň umožňují instalaci madel a dalších pomůcek, které zvyšují komfort i samostatnost při používání toalety. Toaleta pro osobu se zdravotním postižením musí být navržena v souladu s předpisy stavebního zákona. V tomto případě je klíčovým pokynem norma obsažená v čl. 5 odst. 1 bodu 4 stavebního zákona.
Aby bylo WC skutečně bezbariérové, je nutné zajistit dostatek volného manipulačního prostoru, který umožní pohodlný přístup k míse z boku i zepředu a bezpečný přesun z vozíku, případně i s asistencí druhé osoby. Norma proto vyžaduje volnou plochu kolem toalety, avšak v praxi se vyplatí navrhnout prostor s větší rezervou, protože širší vstupní dveře či více volného místa zásadně zvyšují komfort.
Minimální rozměry a dispozice
Důležité je brát v úvahu nejen předpisy, ale i osvědčené návrhové postupy. Optimální rozměry vycházejí opět z minimálních požadavků na manipulaci. Je nutné rozlišit toaletu pro jednotlivce a toaletu s předpokladem asistence. Minimální rozměry toalety pro osoby se zdravotním postižením jsou 150 x 150 cm a plocha nesmí být menší než 2,5 m². Nejmenší vodorovný rozměr, tedy šířka WC kabiny, může být 90 cm ve světlosti. Minimální rozměry prostoru před toaletou pro osoby se zdravotním postižením jsou 0,6 x 0,9 m v půdorysu.
Při plánování bezbariérové koupelny je vhodné nakreslit si její půdorys a důkladně vyměřit umístění jednotlivých součástí. Zásadní roli přitom hraje, zda je koupelna navrhována pro osoby s omezenější pohyblivostí, nebo pro osoby na vozíku - u druhé zmíněné skupiny je třeba, aby byla koupelna dostatečně prostorná a umožnila nejen vstup s vozíkem skrz futra, ale i samotné pohybování se s vozíkem po místnosti.
Čtěte také: Cihlové obklady Siko – recenze produktu
To, zda je vhodnější mít volný prostor zprava či zleva záchodové mísy, je přímo úměrně spjato s fyzickými možnostmi jedince, který bude tento záchod používat. Někomu vyhovuje přesedání zprava, někomu zleva. Na veřejně přístupném záchodě by ideálně měla být vždy možnost výběru a volný prostor by tak měl být z obou stran. V domácnosti jsme však limitováni daným prostorem a zároveň jsme schopni si výhodu jedné vyhovující strany určit sami. Pokud ovšem uvažujeme používání záchodu s pomocí asistence druhé osoby, pak je posunutí samotné mísy od rohu místnosti skutečně velkým přínosem.
Výška WC mísy a umístění
WC pro vozíčkáře by mělo být umístěno ve výšce 45-52 cm. Norma obvykle uvádí výšku 46 až 48 cm, což vyhovuje většině lidí. V praxi je však vhodné přihlédnout k individuálním potřebám - vyšší či nižší uživatel může vyžadovat odlišné nastavení, aby se minimalizovala námaha a riziko pádu. Záchodová mísa by měla být osazena směrem do prostoru v délce 70 cm, a to z důvodu snadnějšího přesednutí na vozík. Nejvíce se kratší délka projeví u mís, které jsou zavěšené. Na trhu jsou již záchodové mísy s touto oproti standardu prodlouženou délkou běžně k dostání. Je tedy třeba na tento detail myslet a s tímto požadavkem záchodovou mísu vybírat.
Pokud WC používá více osob s různými potřebami, zvažte instalaci výškově nastavitelné závěsné mísy. Tento moderní prvek dovolí snadno upravit výšku podle aktuálního uživatele. Velmi praktickým řešením jsou závěsné WC mísy, které nejen usnadňují úklid podlahy, ale hlavně umožňují montáž v přesné výšce, „ušité“ na míru konkrétnímu uživateli. Díky tomu lze výrazně zvýšit komfort při každodenním používání.
Dveře a manipulační prostor
Šířka dveří pro vozíčkáře by měla být minimálně 90 cm, aby se jimi dalo projet vozíkem, nebo aby jimi bez problémů prošly i osoby pohybující se o berlích. Místnost WC pro dnešní standardní výstavbu bývá osazována dveřní výplní o světlé šířce 0,7 metru. Pro osobu s omezením pohybu je vyžadována minimální světlost těchto dveří 0,8 metru, přičemž u bytů, kde je trvalý předpoklad osoby pohybující se na vozíku, se doporučují dveře o světlé šířce 0,9 metru. Dveře záchodu volte vždy otvíravé směrem ven a s možností odjistit zámek z venkovní strany. Dveře záchodu se vybavují ze své vnitřní strany podélným madlem ve výšce 0,8 až 0,9 metru. Pokud jsou prosklené, měla by být jejich spodní část opatřena ochranou proti nárazům kol ve výšce minimálně 40 cm. Klička musí mít ergonomický tvar, který umožní pevný úchop, a měla by být umístěna ve výšce minimálně 80 cm.
Rozměry WC pro invalidy podle normy
| Normový požadavek | Doporučení pro komfort |
|---|---|
| Minimální plocha WC 1,8 × 2,2 m | Lepší je 2,2 × 2,5 m |
| Otočný kruh pro vozík Ø 1500 mm | Volný prostor bez překážek |
| Výška WC mísy 460-480 mm | Podle výšky uživatele |
| Šířka dveří min. 800 mm | Ideálně 900 mm, posuvné dveře |
Vybavení bezbariérové toalety
Toaleta pro osoby se zdravotním postižením musí být především vybavena potřebnými doplňky. Především se jedná o madla a zábradlí, ale také - v případě koupelen se sprchami - speciální sprchová sedátka.
Čtěte také: Recenze obkladů SIKO: Na co se zaměřit?
Madla a podpora při přesunu
Neoddělitelnou součástí bezbariérového WC jsou madla, která zajišťují bezpečný a pohodlný přesun z vozíku na toaletu a zpět. Správně zvolená kombinace pevných a sklopných madel poskytuje uživateli jistotu, stabilitu a možnost samostatného pohybu. Důležitá je nejen jejich poloha, ale také vhodná výška a délka, aby byla opora opravdu funkční a přirozená. Madla pro osoby se zdravotním postižením by měla být instalována co nejblíže ke stěnám, aby se usnadnil pohyb a poskytla větší volnost pohybu. Musí mít ergonomický tvar (např. kulatý nebo oválný) a průměr trubky mezi 2 a 3,5 cm, což umožňuje pohodlné uchopení. Důležitá je výška montáže madel v toaletách pro osoby se zdravotním postižením. Podle předpisů je optimální výška 75 až 85 cm.
Minimálně z jedné strany záchodové mísy pak musí být madlo s nosností alespoň 150 kg - je-li mísa umístěna v rohu, pak je vhodným řešením pevné madlo s horní hranou umístěnou 80 cm nad podlahou a s délkou, která přesahuje samotnou mísu o 20 cm. Do prostoru je pak vhodné zvolit sklopná madla, která lze v případě asistence druhé osoby sklopit - sklopné madlo by mělo mít také horní hranu ve výšce 80 cm a přesah mísy by měl být 10 cm. Konstrukce stěn v koupelně musí být taková, aby bylo možné ukotvit do ní madla s nosností 150 kg. Vzájemná osová vzdálenost obou madel je pak 0,6 metru. Na trhu jsou k dispozici i úhlové nebo skládací modely madel.
Ovládací prvky a zrcadlo
Stejně důležité je i správné rozmístění ovládacích prvků - vypínače, zásuvky a splachování by měly být snadno dostupné ve výšce 90 až 120 cm od podlahy, aby uživatel nemusel zbytečně riskovat natahováním nebo složitým pohybem. Pro některé osoby může být problém obsluhovat splachovací zařízení, které je umístěné za záchodovou mísou. Pro tyto případy je možné aplikovat druhotné splachovací tlačítko v některé jiné části záchodu. Vhodné je jeho umístění na boční straně záchodu, přesné umístění ovšem volte dle svých představ. Nádržka i s ovládáním zůstává v tomto případě beze změny, pouze je doplněna o druhotnou možnost spláchnutí. Ovládání je pak provedeno buď jako elektrické, nebo pneumatické.
K lepší orientaci i samostatnosti přispívá také zrcadlo - ideálně sklopné, případně se spodní hranou maximálně 90 cm nad podlahou. Pokud nad umyvadlem osazujeme také zrcadlo, pak vždy zohledňujeme výšky všech osob, které tuto místnost používají. Pro osobu na vozíku máme dvě možnosti, jak dosáhnout vhodné úpravy zrcadla. Buď osadíme zrcadlo se sníženou spodní hranou v maximální výšce nad podlahou 90 cm a horní hranou ve výšce minimálně 180 cm. Tato varianta z důvodu častého špinění snížené hrany zrcadla odstřikující vodou není příliš oblíbená. Druhou variantou je pak osazení sklopného zrcadla. Každý člen domácnosti si takovéto zrcadlo naklopí dle svých představ. Z bezpečnostních důvodů však neumísťujeme ovládací páku naklopení tak, aby vystupovala do prostoru.
Další doplňky
Vhodným doplňkem je rovněž sprcha nebo bidetová sprška, které usnadňují hygienu a přinášejí větší komfort při každodenním používání. Nezapomeňte na protiskluzovou podlahu a nouzové tlačítko v dosahu, tyto prvky zásadně zvyšují bezpečnost a mohou předejít vážným úrazům. Baterie pro osoby se zdravotním postižením by měly mít delší rukojeti, aby se usnadnilo splachování. Vedle umyvadla by měl být umístěn dávkovač mýdla. Důležitými prvky vybavení toalet pro osoby se zdravotním postižením jsou různé typy stoliček a sedátek. Je také vhodné doplnit madla o speciální koupelnové háčky a držáky na toaletní papír. Velmi praktickým prvkem je samozavírač instalovaný na dveře toalet pro osoby se zdravotním postižením. Mnoho lidí má problém s dosažením a zavřením dveří. Samozavírač tento problém eliminuje a některé modely snižují odpor při otevírání dveří díky speciálním mechanismům.
Čtěte také: Vlastnosti jednodílných sprchových dveří Siko
Přenosné WC pro invalidy a seniory
Přenosné WC pro seniory a invalidy - jejich úkolem je v co největší možné míře usnadnit pacientovi používání toalety a dopřát mu dostatek soukromí a pohodlí. Přenosné WC pro invalidy a seniory jsou obvykle dostupné ve formě toaletních křesel. Poslouží v podstatě kterémukoli pacientovi nebo seniorovi, který má problémy s pohybem z důvodu zdravotního stavu (onemocnění a úrazy), vyššího věku, tělesného postižení, pooperačního stavu.
Tyto pomůcky umožňují provádět potřebu v soukromí - mohou být umístěny v koupelně, ale například i v pokoji nebo jiné místnosti domu. Snad největší výhodou těchto křesel je, že je můžete přesouvat. Statická křesla přenesete, ta s kolečky jednoduše přemístíte tam, kde je budete potřebovat. Při výběru přenosné WC židle byste měli vždy brát v úvahu zdravotní stav osoby, která ji bude používat. Dále je třeba vybrat správné rozměry a výšku toaletního křesla, aby se z něho vašemu blízkému dobře vstávalo. Nezanedbatelné jsou také parametry jako hloubka sedáku, váha křesla a také jeho nosnost. Různé modely křesel mohou mít totiž různé rozměry. Některé jsou užší, jiné nižší nebo naopak vyšší.
Hlavním úkolem přenosného WC pro imobilní, nebo tedy WC toaletního křesla, je usnadnit pacientovi provádění malé i velké potřeby. Je skvělou pomůckou pro ty pacienty, kteří dokáží bez pomoci sedět, ale jejich zdravotní stav jim neumožňuje použití klasické toalety. Vizuálně připomínají tyto WC židle klasická křesla. Jsou však speciálně upraveny a disponují opěrkami a odnímatelným kbelíkem. V sedací části se nachází výřez, pod kterým najdete odnímatelný kbelík. V případě potřeby stačí odstranit sedák a křeslo je připraveno k použití. Po provedení potřeby jednoduše vylijete obsah mísy a vrátíte sedák na své místo.
Typy přenosných WC
- Statická toaletní židle: Statické toaletní židle jsou oblíbené pro svoji stabilitu. Jsou vyráběny s konstrukcí z kovu nebo ze dřeva, co zaručuje jejich pevnost. Zároveň se při jejich výrobě dbá i na to, aby křesla nebyla těžká, a tedy aby se s nimi dobře a snadno manipulovalo. Tyto přenosné WC jsou často vybaveny vyztužením a opěrkami na ruce i záda. To umožňuje pohodlné sezení i po delší dobu. Některé nepojízdné WC židle mají pevnou výšku, jiné jsou výškově nastavitelné. Díky tomu je umíte přizpůsobit přesně potřebám vašeho blízkého.
- Pojízdná toaletní křesla: Pokud hledáte takové křeslo, ve kterém bude vašeho blízkého možné přesouvat po domácnosti, vybírejte z pojízdných WC židlí. V principu fungují stejně jako statická křesla, disponují však kolečky. Vizuálně mohou některé modely připomínat invalidní vozíky s výřezem a odnímatelným kbelíkem na stolici a moč.
- Pojízdná sprchová WC křesla: Některá pojízdná toaletní křesla jsou vyrobena nejen z odolných, ale dokonce i voděodolných materiálů. Jsou tedy upraveny tak, abyste je mohli používat i jako židle do sprchy.
Umyvadlo v bezbariérové koupelně
Umyvadlo je vhodné vybírat ze speciální řady přímo určené pro osoby na vozíku. Rozdíl oproti standardnímu umyvadlu spočívá především v nižší hloubce umožňující snadnější podjetí a čelnímu tvaru umožňujícím co možná nejjednodušší přístup k samotné baterii. Dnešní trh ovšem nabízí již tvarově velké spektrum dokonce i standardních umyvadel, které mohou svým tvarem vyhovovat také osobě s omezenou schopností pohybu. Horní hrana umyvadla by měla být ve výšce 80 cm nad podlahou. Pro představu standardní výška umyvadla se pohybuje od 75 do 83 cm nad podlahou, takže požadovaná horní hrana pro osobu na vozíku je prakticky totožná se standardní výškou. Umyvadlo se pak osazuje pákovou baterií kvůli snadnému používání. Klasickou páku baterie lze nahradit pákou lékařskou, která je delší a pro sedící osobu na vozíku tak přístupnější. K umyvadlu doporučuji aplikovat podomítkový sifon. Docílíme tak volnějšího prostoru pod umyvadlem a jeho snadnější podjezdnost. Pisuar se v toaletách pro osoby se zdravotním postižením nevyskytuje často, ale je vhodný pro bezpečné používání, pokud je umístěn ve správné výšce.
Vana a sprchový kout v bezbariérové koupelně
To, zda do koupelny zvolit sprchový kout či vanu, je závislé především na pohybových možnostech dané osoby i technických možnostech při rekonstrukci koupelny. Vhodnost jednoho či druhého je velmi individuální a v přímé závislosti nejen na pohybových možnostech, ale také na možnostech technických, například při rekonstrukci. Přirozeně nejlepším řešením jsou obě tyto varianty.
Vana
V případě vany vždy klademe důraz na dostatečně velký prostor před ní, minimálně kvůli otočení vozíku, tedy kruh o průměru 1,5 metru. Pokud zde budeme využívat pomůcky vanového zvedáku nebo jiného zvedacího zařízení, je nutné při návrhu dispozice zohlednit také požadavek na prostor tohoto zařízení. Pro snadný přístup do vany je rovněž doporučováno zřídit v záhlaví vany přizděnou plochu před vanou v minimální délce 40 cm. Dále je vhodné vanu odsadit od zdi ve své délce o 10 cm. Doporučováno je pak osazení baterie právě na podélné stěně tak, aby na ni pohodlně dosáhla osoba sedící ve vaně. Stejně tak podélné madlo, které je zde doporučováno osadit v minimální délce 120 cm ve výšce 10 cm nad horní hranou vany, a svislé madlo minimálně 50 cm dlouhé, umístěné max. 20 cm od vanové baterie. Horní hranu vany osazujeme dle našich požadavků spolu s přihlédnutím k technickým možnostem. Standardně se vana umísťuje s horní hranou ve výšce 55 až 65 cm nad podlahou. Pro osobu s pohybovým omezením je pak doporučováno tuto výšku snížit až na 50 cm, což je mnohdy minimální možná výška, do jaké lze vanu ještě osadit. Naopak pokud vám s omýváním ve vaně pomáhá druhá osoba, je užitečnější mít vanu posazenou o něco výše. Stejně tak pokud budeme dopravovat do vany osobu pomocí pojízdného zvedáku, bude nutné mít polohu vany ve vyšší poloze, a to z důvodu podjezdu tohoto zvedáku pod samotnou vanu. Abychom umožnili podjezdnost vany, pak volíme buďto vanu samostatně stojící, nebo vytváříme otvory do podezdívky vany. Velikost a přesné umístění těchto otvorů pak zhotovíme na míru dle požadavků zařízení pojízdného zvedáku. Osoba, která má jen částečné pohybové omezení a není možné zřízení vhodnějšího sprchového koutu, si při používání vany pomáhá některými pomůckami. Do prostoru vany osazujeme sedačku, díky které nejsme nuceni sedat až na dno vany, kvůli lepší stabilitě při vystupování z vany osazujeme madlo na hranu vany směrem do prostoru nebo vedle vany umísťujeme rozpěrnou tyč na celou výšku místnosti.
Sprchový kout
Pokud se rozhodneme pro sprchový kout, pak jej volíme v minimálním rozměru 90 x 90 cm, přičemž jednoznačně upřednostňujeme stavebně řešený sprchový kout, tedy ne sprchový box. Důvodem je kotvení madel a sedačky do zdiva a bezbariérový přístup do prostoru sprchového koutu. Oddělení sprchového koutu od ostatního prostoru koupelny může být různé v závislosti na tom, jaké máme vlastní požadavky. Doporučuji pouze dodržet minimální světlou šířku případných posuvných dveří 80 cm. Také je důležité u takovýchto zasouvacích dveří zohlednit snadné otevírání z vnitřní i vnější strany. Stále je ovšem v některých případech nejvhodnější místo pevné zástěny opatřit sprchový kout pouze závěsem. V prostoru sprchového koutu osazujeme sklopnou sedačku nebo sprchovací židli. K dostání jsou sprchovací židle s možností nastavení výšky pomocí teleskopických nohou. Každý člen rodiny si může zvolit její polohu i výšku dle svých představ, tedy odlišně oproti sklopné sedačce, jejíž umístění je pevně dané. Pokud však volíme pevně připevněnou sklopnou sedačku, pak ji i pečlivě umístíme. Pro přesedání z vozíku je vhodné umístit sedačku do stejné výšky, v jaké máme sedák vozíku, tedy 46-50 cm nad podlahou. Vybíráme takovou sedačku, která nám umožní pohodlné a bezpečné sezení, tedy dostatečně velkou a z vhodného materiálu. Prostorově je vhodné umístit sedačku maximálně 60 cm od rohu, přičemž sprchovací hlavice je umístěna na vedlejší stěně ve vzdálenosti maximálně 75 cm od téhož rohu. V blízkosti sedačky také nezapomínejme na odkladné místo pro vozík.
Ve sprše je velmi vhodné umísťovat madla, a to nejlépe madlo svislé i vodorovné. Vodorovné madlo volíme ve výšce 80 cm nad podlahou, délky minimálně 60 cm, s umístěním maximálně ve vzdálenosti 30 cm od rohu sprchového koutu. Svislé madlo pak navrhujeme v délce alespoň 50 cm a ve vzdálenosti 90 cm od rohu místnosti. Pro osobu špatně chodící je vhodné umísťovat madlo také při vstupu do sprchového koutu. Výškový rozdíl podlahy sprchového koutu vůči ostatní ploše koupelny je dán maximálně 2 cm, přičemž spádování podlahy ke vpusti, případně odtokovému kanálku zakrytému roštem, je možné maximálně v poměru 1:50 (2 %). Při rekonstrukci se často setkáváme s nemožností vytvořit zcela bezbariérový sprchový kout. I přesto doporučuji upřednostňovat stavebně vytvořený sprchový kout. Pokud vanička sprchového koutu z technických důvodů mírně převyšuje úroveň okolní podlahy, můžeme vyplnit vaničku gumovým roštem a vytvořit nájezd do sprchového koutu. Všeobecně doporučuji volit termostatickou sprchovou baterii. Termostatická baterie automaticky nastavuje teplotu vody. Předejdeme tak případnému opaření a celkově zjednodušíme obsluhu baterie při samotném sprchování.
Veřejné vs. domácí bezbariérové toalety
Veřejné toalety musí odpovídat přísným normám a směrnicím, aby byly plně přístupné a použitelné pro co nejširší okruh uživatelů. Zpravidla bývají vybaveny pevně stanovenými prvky, jako jsou sklopná madla, široké dveře či dostatečný manipulační prostor pro vozík. Často nechybí ani prvky, které zvyšují bezpečnost - například zvedací zařízení, protiskluzová podlaha nebo nouzová signalizace pro přivolání pomoci. Díky tomu mohou toalety využívat lidé s různými typy postižení, a to i bez asistence.
Domácí toalety naproti tomu nabízejí větší flexibilitu a možnost individuálního přizpůsobení. Uživatel či rodina si může zvolit nejen rozměry a výšku WC mísy, ale i umístění madel, variantu umyvadla nebo speciální doplňky, které usnadní každodenní používání. Výhodou je také možnost postupných úprav podle měnícího se zdravotního stavu nebo preferencí uživatele, což zajišťuje dlouhodobý komfort i praktickou funkčnost prostoru.
Doporučení pro projektanty a investory
- Řiďte se aktuálními normami a vyhláškami: legislativa stanovuje jasné požadavky na rozměry, přístupnost i vybavení bezbariérových toalet.
- Zohledněte individuální potřeby uživatele: každý člověk má jiné nároky na výšku WC mísy, umístění madel nebo prostor pro manipulaci.
- Preferujte posuvné či automatické dveře: široké a snadno ovladatelné dveře bez prahů usnadňují vjezd s vozíkem a snižují riziko zranění.
- Myslete na dostatek manipulačního prostoru: prostor kolem toalety by měl umožnit nejen otočení vozíku, ale i bezpečný přesun či případnou asistenci další osoby.
- Volte kvalitní a snadno udržovatelné materiály: povrchy musí být odolné vůči opotřebení, snadno čistitelné a hygienické. Investice do kvalitního vybavení se vrací v podobě delší životnosti a spolehlivého provozu.
Financování rekonstrukce koupelny
Přizpůsobení koupelny potřebám osoby se zdravotním postižením je vždy velkou investicí. Avšak jak osoby se zdravotním postižením, tak i jejich opatrovníci mohou žádat o příslušné financování na tento účel. Příslušná žádost se podává na Okresním centru rodinné pomoci. Žádost o refundaci koupelny pro osoby se zdravotním postižením musí také obsahovat informace o tom, jaké bariéry se v ní aktuálně nacházejí, a o prvcích vybavení, které mají být vyměněny nebo doplněny. Podrobný projekt (který může být rovněž financován z prostředků PFRON) se předkládá po kladném vyřízení žádosti. Maximální výše financování činí 95 % nákladů na projekt (nebo 80 %, pokud žadatel není vlastníkem nemovitosti). Pro osoby se ZTP nabízí pomoc stát, který poskytuje dotaci na úpravu bezbariérového bydlení. Jedná se o tzv. příspěvek na zvláštní pomůcky, který zahrnuje i stavební úpravu koupelny a WC, a to se spoluúčastí ve výši 10 % z ceny pomůcky. Maximální výše příspěvku na zvláštní pomůcku činí 350 000 Kč, resp. 500 000 Kč v případě příspěvku na zvláštní pomůcku na pořízení „plošiny“. Kromě samotného příspěvku na rekonstrukci mohou osoby se ZTP nebo ZTP/P čerpat příspěvek na mobilitu, a to v roce 2024 ve výši 900 Kč/měsíc.
tags: #siko #wc #pro #vozickare #informace