Mít „zajištěnou střechu nad hlavou“ je základní životní jistotou, ale výběr správné střechy pro váš dům není tak jednoduchý. Střecha je bezesporu jednou z nejdůležitějších částí každého domu, která nejen dotváří celkový estetický dojem stavby, ale zároveň hraje i poměrně významnou praktickou roli. Správně navržená a zhotovená střecha je jedna z nejdůležitějších podmínek pro ochranu vnitřního prostoru domu, obvodových zdí i fasády. Střecha stavbu ukončuje a dává jí charakteristický ráz. O střeše se mluví také jako o páté fasádě, významnou měrou se podílí nejen na vzhledu stavby, ale především na její funkčnosti.
V našich podmínkách je velmi oblíbeným řešením šikmá střecha. Střecha kumuluje celou řadu funkcí, na první pohled ale vnímáme především její tvar. Rozhodně není dílem náhody nebo estetického rozmaru. Při jeho návrhu nejde jen o celkový vzhled, ale i o konstrukční možnosti, způsob využití prostoru pod střechou a řadu dalších. Každý dům je v takové kondici, v jak dobré kondici je jeho střecha. Proto po stabilizaci základů a obvodových stěn přichází na řadu střecha.
Typy střech
Existuje mnoho typů střešních konstrukcí, a každý se hodí pro jiný účel. Záleží na tom, jak chcete dům využívat, zda má být podkroví obytným prostorem nebo jen úložným, jaký typ krytiny preferujete, a také na dalších faktorech. Volba střešní krytiny je poplatná preferencím uživatele, musí však být v kontextu s řadou technických hledisek.
Šikmé střechy - tradice, s níž se dá pracovat
Šikmá střecha stále zůstává tím nejoblíbenějším řešením. Je definována sklonem minimálně 10° a maximálně 55°, respektive 45°. Při větším sklonu se už hovoří o střeše strmé. Ta se používá především v horách, kde hrozí bohatá sněhová nadílka. Šikmé střechy mají mnoho podob. U nás je tradiční jednoduchá střecha sedlová (hovorově „áčko“) nebo valbová. Ta umožňuje odvádět dešťovou vodu do čtyř směrů. Výhody šikmé střechy: zajišťuje rychlejší odtok vody - obecně lépe odolává vlivům počasí. Také na ni lze snadno nainstalovat solární panely a po estetické stránce dům opticky zeštíhluje. Na druhou stranu je energeticky a především finančně náročnější. Pro tento typ střechy totiž musíte nejdříve postavit krov. Vzhledem k větší ploše na ni také spotřebujete více izolačního materiálu a krytiny.
Sedlová střecha je jednou z nejčastějších typů, která je díky svému vzhledu často označovaná jako „áčková střecha“. Jedná se o historicky nejběžnější typ střechy používaný na českém území. Střecha sedlová je konstrukčně řešená krovem s různou strmostí a je tvořená dvěma střešními rovinami, ohraničenými okapy a dvěma štíty. Průnik střešních rovin pak tvoří hřeben. Sedlovou Střechu můžeme zvolit s přesahem nebo bez přesahu. Přesah chrání obvodové zdi od povětrnostních podmínek. Střecha sedlová je nejjednodušší. Má dva štíty a voda teče na dvě strany. To znamená, že má na protilehlých stranách dva okapy. Když sedlovou střechu rozpůlíme, dostaneme střechu pultovou.
Čtěte také: Sklon střechy: jak na to?
Valbová střecha má hřeben a střechu na všechny čtyři strany. U ní je okap po celém obvodu domu. Když jde střecha od hřebene na kratší straně jen do poloviny nebo i menší části stěny, je to polovalba nebo hřebenová valba. Zdivo špičky štítu je nejvíce namáháno deštěm, sněhem, mrazem. Vytvořením hřebenové valby je chráněno.
Křížová střecha vznikne, když se protnou dvě střechy sedlové. Je velmi častá, protože řeší možnost osazení oken v podkroví v obytných místnostech a podchodnou výšku v podkroví. Tady stačí jen krátký okap, který přechází přes roh a je na okraji střechy sedlové.
Mansardová střecha se skládá ze dvou rovin různého sklonu: ve spodní části je strmá, ve vyšší plošší. Toho se rovněž využívá pro zlepšení podchodné výšky podkroví s možností jeho většího využití.
Stanová střecha má tvar pyramidy nebo kuželu. Věže jsou vysoké jehlancovité střechy různého tvaru. Geometrické řešení střech nad komplikovanými půdorysy vyžaduje vyhledání optimálního umístění hřebenů a úžlabí tak, aby dešťová voda odtékala ze střech co nejrychleji. Pak je menší nebezpečí, že bude do objektu zatékat.
Ploché střechy - funkční řešení pro moderní domy
Ploché střechy mají logicky menší plochu, takže skrze ně neutíká tolik tepla, spotřebujete na ně méně materiálu a nemusíte kvůli nim stavět krov. Vyjdou vás tedy levněji. Prostor pod střechou je na rozdíl od šikmých střech také plně využitelný. To zní jako jasná volba. Častý neduh plochých střech nevězí tolik v nich samých, jako v jejich konstruktérech: Odbyté řemeslné práce, nedostatečný sklon, nekvalitní a špatně zvolené materiály mají za následek stojící vodu a netěsnosti, jež rapidně snižují jejich životnost.
Čtěte také: Vše o sedlových střechách
Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv typ střechy, dbejte na zlaté pravidlo „co ční, to něco stojí“. Vikýře, mansardy nebo nedejbože věžičky sice mohou poněkud rozšířit užitkovou plochu a dodat hezký výhled, jejich stavba je ale pracnější, vyjde vás na desetitisíce a hrozí, že při ní uděláte konstrukční chybu, nehledě na to, že členitější střecha pochopitelně znamená větší ochlazovanou plochu a vyšší nárok na údržbu. Ušetřené peníze raději investujte do kvalitních materiálů s dlouhou životností. Pořiďte si třeba pořádné ocelové okapy s plastovou vrstvou, tepelnou izolaci z přírodních materiálů a věnujte také důkladnou pozornost parozábranám, jimiž můžete předcházet vzniku plísní.
Konstrukce krovu
Krov je v podstatě dřevěná konstrukce, nesoucí krytinu v požadovaném tvaru. Krov přenáší zatížení do obvodových zdí. Krovová konstrukce je nejzákladnější stavební prvek šikmých střech. Určuje sklon střechy a přenáší zatížení střešní krytiny do obvodové nosné konstrukce. Čím větší je sklon střechy, tím větší je zatížení od větru, ale zároveň klesá zatížení případnou sněhovou pokrývkou. Při malých sklonech střechy se naopak musí dbát na vliv sání větru. Krovovou konstrukci jako celek tvoří několik vzájemně uspořádaných dřevěných prvků zpravidla spojených vhodnými tesařskými spoji. Vzájemné uspořádání jednotlivých prvků krovu závisí na typu krovové konstrukce.
Obvykle se střešní konstrukce skládá ze zpravidla dřevěného krovu, případné tepelné izolace, hydroizolace, a nakonec ze střešní krytiny.
Základní prvky krovu:
- Vazný trám (vazník) - hlavní nosný trám celého krovu. Je uložen příčně na směr střechy a většinou na něm spočívá tíha všech ostatních prvků krovu.
- Pozednice - vodorovný podélně uložený trám, který je pevně spojen s nosnou obvodovou konstrukcí domu. Ne vždy jsou však použity, na nových stavbách se tuhost krovu řeší upnutím pozednice do pozedního věnce, příp.
- Vaznice - vodorovný podélně probíhající trám, který podpírá krokve. Podle umístění rozlišujeme vaznice hřebenové, středové, mezilehlé a již zmíněné pozednice.
- Krokev - šikmý nosný prvek, který nese latě, na které se poté pokládá střešní krytina. Krokve utváří střešní rovinu.
- Kleština - vodorovné prvky, vždy umístěné ve dvojici, které spojují protilehlé krokve a ztužují tak celou krovovou konstrukci. Kleštiny se také někdy používají v nárožích valbových střech. Pak jsou mezi sloupkem nárožních krokví zhruba ve výšce 1 metr a zabraňují využití tohoto prostoru. Kleštiny lze posunout výš, zachovat jejich funkci a zvětšit tak využitelný prostor.
- Sloupky - dřevěné trámky podepírající středovou, příp.
Krovy a jejich zavětrování
Krov je většinou udělaný tak, že mezi vaznicí nesenou svislou nebo ležatou stolicí a pozednicí jsou uloženy krokve. A sloupy té stolice stojí na vazném trámu. Velice důležité je také zavětrování krovu. Lze říci, že spojení dvou krokví v hřebeni reaguje podobně, jako když se o sebe opřou dvě karty nebo kostky domina. Když zafouká vítr, funguje i zde dominový efekt. Stejně tak má tendenci padnout krov, proto se mezi krokve v rovině střechy vkládají úhlopříčné trámy ve tvaru Ondřejského kříže, tj. X. Všechno ve stavbě má zkrátka svůj smysl a význam.
Zajímavé je, že se krovy liší i podle provenience, třeba německé krovy byly udělány pečlivěji, z kvalitnějšího dřeva, kvalitnějšími řemeslníky. V českých, zejména horských chalupách, byly dokonce trámy střídané s kulatinou, z nichž někdy ani nebyla odstraněna kůra. Právě proto u nich často docházelo působením větru k deformacím, které jsou čitelné zejména v hřebeni stavby.
Čtěte také: Výhody sedlové střechy pro váš bungalov
Materiály pro krov
Základním stavebním materiálem krovu je bezkonkurenčně dřevo. Ačkoli s vývojem v materiálovém inženýrství vstupují na trh i krovové prvky z jiných materiálů, které se snaží zajistit si svou pozici na trhu. Na krovovou konstrukci nelze použít jen tak ledajaké dřevo. Dřevo pro výrobu krovu by nemělo obsahovat velké množství suků, mělo by být dostatečně proschlé a zároveň lehké. Proto je vhodné dřevo z jehličnanů, zejména tedy ze smrku a borovice. Zatímco smrkové dřevo je lehčí a levnější, tak dražší borové dřevo zase díky většímu obsahu pryskyřic odolá i horším povětrnostním podmínkám. Při budování krovu musí být zajištěno splnění vlhkostní podmínky dřeva. Abyste dosáhli spolehlivosti a co největší životnosti krovu, tak je třeba dřevo patřičně ochránit před působením dřevokazného hmyzu a hub. Impregnaci lze provádět namáčením, postřikem, nátěrem či tlakováním. V každém případě je třeba dodržet návod přiložený k chemickému přípravku, a hlavně množství látky, které na dřevo aplikujete, aby bylo dosaženo požadovaného efektu.
Typy krovových konstrukcí
Existuje několik různých typů krovových konstrukcí, které se vzájemně odlišují uspořádáním jednotlivých prvků.
- Vaznicová soustava je základní druh krovu vhodný i pro komplikovanější a větší půdorysy střech, neboť pomocí několika vaznic může vzniknout konstrukce s velkým rozpětím. Základním nosným prvkem je, jak název napovídá, vaznice, které jsou podepírány sloupky, díky kterým je přenášeno ztížení do vazného trámu. Podle polohy sloupků a celkového rozložení zbylých prvků rozdělujeme vaznicové krovy na stojatou stolici (vaznice je podpírána sloupkem ukotveným ve vazném trámu) a ležatou stolici (vaznice je podepřena šikmými sloupky).
- Hambálková soustava se nevyskytují žádné jalové vazby, tudíž každá jedna vazba je plná (s vazným trámem). Vyznačuje se přidáním speciálního střešního prvku neboli hambálku. Jedná se o prvek, který spojuje dvě protější krokve a při symetrickém ztížení (tíhou střešní krytiny nebo sněhem) funguje jako vodorovná střešní podpěra. Často se využívá řešení, že vytvoříte hambálek z kleštin, čímž zabráníte omezení průřezu krokve. Důležité je zajistit zachycení horizontálních sil, které se s větším rozpětím střechy zvyšuje.
Zateplení střechy
Zvýšení tepelného odporu a zlepšení tepelně izolačních vlastností střech vrstvou tepelné izolace je v nynější době již téměř samozřejmostí. Díky velkému zájmu o zateplení střešních konstrukcí vzrostlo také množství způsobů, jak zateplení střechy provést a jaký materiál na zateplení použít. Podle umístění izolace rozlišujeme zateplení mezikrokevní (u dvouplášťových šikmých střech a nadkrokevní (ty se mohou použít u jednoplášťových i dvouplášťových střech).
Deskové izolace se požívají v nadkrokevní variantě a jsou obvykle vyráběny z expandovaného polystyrenu, PUR nebo PIR pěny. Izolační desky obvykle tvoří jádro sendvičové skladby vrstev střešní konstrukce. Jedná se o nejrozšířenější druh izolace využívané na zaizolování šikmých střech. Lze ji uložit jak v nadkrokevní, tak také v mezikrokevní variantě. Vyrábí se ve velké škále rozměrů, takže je její aplikace na stavbě poté poměrně snadná. Bohužel zateplení střechy pouze mezi krokvemi není dostatečné z důvodu výskytu tepelných mostů (dřevo lépe vede teplo), a tak je potřeba přidat ještě jednu vrstvu tepelné izolace pod tyto krokve (zpravidla v tloušťce 40-60 mm).
Pokládka střešní krytiny
Naše betonová střešní krytina poskytuje maximální komfort užitný, ale i estetický. Poskytuje ochranu před povětrnostními vlivy, za silného deště nevibruje a tlumí vnější hluk. Pokud se samozřejmě pokládka provede správně, podle pravidel. Běžně používaná je střecha sedlová, na které si ukážeme správnou pokládku. U ní se začíná kladením pravých tašek u okapní hrany a v dalších řadách v kombinací s půlenými taškami, aby byla dodržena převazba.
Důležitým bodem, který je nutné dodržet je stanovení průměrné krycí šířky. To umožní dilataci střešní krytiny v ploše. A to i při působení teplot. Pro napojení komínů, střešních oken, úžlabí střech se nabízí půlená střešní taška, okrajové střešní tašky poskytují elegantní řešení na zakrytí štítových hran. Půdní prostory se již častokrát používají pro bydlení nebo kanceláře, které musí být dobře větrané. Proto se musí vytvořit funkční větrání mezi hydroizolační folií a střešními taškami. Na připravenou hydroizolační fólii přichytíme kontralatě a následně střešní latě. Rozteč latí závisí na vzdálenosti krokví, sklonu a zatížení střešního pláště. Pro potřebu přesného rozměření střechy je třeba dle zásad pokrývačského řemesla zjistit skutečnou průměrnou krycí šířku tašek. Okrajové tašky jsou opatřeny dvěma otvory. Každá taška musí být přichycena k latění pozinkovanými vruty. Při použití okrajových tašek je bezpodmínečně nutné, aby okapové a štítové hrany střechy svíraly pravý úhel.
Pokud není možné střechy rozměřit na celé řady základních tašek, doporučujeme střešní tašky zkrátit vysokorychlostní úhlovou bruskou s adekvátním řezacím kotoučem. Spotřeba střešních tašek je závislá od použité střešní krytiny. Pro zjištění spotřeby tašek právě na tu vaši střechu můžete využít webovou službu Kalkulaček materiálu.
Pokud je již dokončena pokládka střešních tašek, začneme s instalací hřebene. Nad ucpávku připevníme hřebenovou příchytku pro první hřebenáč. Hřebenáč nasuneme do příchytky a připevníme přes další příchytku vrutem do hřebenové latě. Pokládka střešní krytiny svépomocí může na první pohled vypadat jako úsporná varianta, ale je lepší tento úkol svěřit zkušeným pokrývačům.
Spotřeba střešních tašek
| Typ tašky | Spotřeba (ks/m²) |
|---|---|
| Beta | 10 |
| Hodonka | 10 |
| Rota | 8 |
Typy střešních krytin
Volba krytiny záleží především na typu a sklonu střechy a její členitosti. Své slovo tu opět mají i památkáři. Při výběru se krom ceny dále můžete řídit různými parametry, jako je odolnost vůči náporům větru, mechanickému zatížení (tedy hlavně sněhu) a UV záření (od čehož se odvíjí barevná stálost střešní krytiny), stupeň nasákavosti či ohnivzdornost. V městské zástavbě nezapomeňte vzít v potaz ještě odolnost vůči hluku. Důležité také je dobře spočítat celkovou hmotnost krytiny, ať víte, jestli ji střecha vůbec unese.
- Eternit: Tento typ krytiny se používá jako umělá náhrada za břidlici na všechny typy střech se sklonem od 10° výše. Eternitové šindele jsou lehké, snadno tvarovatelné, nehořlavé a mrazuvzdorné, dobře izolují zvuky, nehnijí, mají velice dlouhou životnost a v případě rekonstrukce lze nové pokládat na ty staré. Dnes se vláknocementové střechy vyrábějí z neškodných složek: cementu, mletého vápence, buničiny a vody. Díky tomu jsou zcela recyklovatelné.
- Plechové krytiny: Plechové krytiny prošly dlouhou evolucí. Dříve používanou měď nahradil pozinkovaný plech a v současnosti ještě spíše titanzinek či ocel s vrstvou na bázi polyesterů a polyuretanů, jež materiál chrání před korozí a UV zářením. Většina plechových střech je tvořena takzvaným systémem stojatých drážek, jež zabraňují průsaku vody. U některých konstrukcí, například u střešního systému Eclipse, tento problém odpadá díky speciální kombinaci uchycovacích žeber a latí.
- Klasické pálené tašky a betonové krytiny: Na střechu si můžete dát bobrovky, esovky, falcovky nebo třeba prejzy. Největší předností tohoto materiálu je jeho odolnost vůči všem živlům. Přežije vichry, mrazy i oheň a díky tzv. vodnímu zámku je střecha z tašek odolná proti zatečení vody i při extrémních bouřích. Tašky na ní musí být ale opravdu přesně položené. Životnost takové střechy se pohybuje mezi 80 a 100 lety. I beton z portlandského cementu, křemičitého písku a oxidu železa vydrží několik generací. Vypadá sice mohutně, ale váží stejně jako pálená taška.
Nové trendy v pokrývačství
O zelených střechách už jsme psali v článku 4 aktuální trendy v bydlení. A modré střechy znáte? Ty dokáží efektivně zadržovat dešťovou vodu, jež z ní může pomalu stékat do spodní vody, nebo ji lze využít k zavlažování. Solární panely také udělaly velký krok dopředu.
tags: #sedlova #strecha #zvetseni #průvodce