Rekonstrukce památkově chráněných objektů je zcela specifickou oblastí, která vyžaduje pečlivou přípravu i svědomitou následnou realizaci, především ale velmi konkrétní složení použitých maltových a omítkových směsí. Maltová a omítková pojiva, která se používala až do konce 19. století, neobsahovala cement, proto opravy památkově chráněných a historických staveb vyžadují vždy použití speciálních materiálů. Historické fasádní omítky obsahují nejrůznější pojiva a příměsi rozdílné od současných materiálů, s tím souvisí i principy obnovy a příprava omítkových maltových směsí.
Při obnově památek, stejně jako při jakýchkoli státních zakázkách, je základním hodnotícím kritériem ekonomická výhodnost nabídky a obvykle nejnižší nabídková cena. Přes odpor památkářů k používání průmyslově vyráběných malt pro opravy stavebních památek je proto nastolena zásadní otázka, zda tyto maltové směsi, které mají složení odpovídající požadavkům památkové péče, tj. deklarované vlastnosti, které, zvláště při úplné náhradě velkých ploch, jsou důležité pro výsledný vzhled fasády, jsou vhodné.
1. Volba použitých materiálů a diagnostika
Volba použitých materiálů musí vycházet z analýzy současného složení a stavu stávajících omítek. To vyžaduje provedení materiálové analýzy, která by měla stanovit druh a obsah pojiva a granulometrii kameniva (písku). Obsah pojiva neinformuje exaktně o složení malty použité na fasádě, protože vlivem degradace se jeho množství v průběhu času snižuje, více je ochuzen o pojivo líc omítky v důsledku působení okolního prostředí. Analýzou ale vždy zjistíme poměr rozpustných a nerozpustných podílů v kyselině chlorovodíkové, což při nerozpustnosti kameniva odpovídá poměru pojiva a kameniva. Při obnově fasády je nezbytné také provést stanovení obsahu solí a na základě výsledků pak stanovit další postup opravy zasolených částí. Nejen v soklových částech zdiva, ale někdy i ve vyšších partiích fasády jsou omítky zasoleny. Jsou-li přítomny hygroskopické soli, pak se projevují vlhkými skvrnami na omítce, jejich viditelnost souvisí s relativní vlhkostí okolního vzduchu a teplotou.
Při návrhu způsobu přípravy a složení opravných malt by se měly vzít v úvahu objektivní skutečnosti a měly by se zohlednit výsledky diagnostiky stávajících omítek. Použité materiály pro opravné malty a způsob jejich zpracování mají podstatný vliv na vzhled omítky a její stárnutí. U lokálních oprav historických budov je většinou čistě vápenný program jedinou možnou volbou. U rekonstrukcí je totiž velmi běžné, že se objekt potýká s určitou mírou vlhkosti, a právě to bývá u vápna vždy nepříjemná komplikace.
2. Příprava a vlastnosti vápenných omítek
Doba vyzrání vápenných omítek je obecně oproti cementu velmi dlouhá, je třeba myslet na to, že je lze realizovat maximálně do konce srpna, aby měla hotová fasáda alespoň dva měsíce času dozrát v co nejvíce ideálních podmínkách. Při opravě fasád historických staveb se často požadují staveništní omítkové malty, ale neděje se tak s důrazem na způsob jejich přípravy. Technologie přípravy vápenné malty by měla být v souladu s přípravou malty v minulosti. Mělo by být použito vápno ve formě odleželé vápenné kaše. Pokud není k dispozici kaše, lze použít kvalitní vápenný hydrát CL 90 (podle ČSN EN 459-1), který se smíchá s vodou a vytvořená suspenze se nechá alespoň 7 dnů odležet. Tím se dosáhne vytvoření hydrogelu na povrchu krystalků hydroxidu vápenatého (vápenného hydrátu). O vápenných omítkách pojednává směrnice WTA CZ 2-7-01/D, zabývající se jejich přípravou a vlastnostmi. Podává základní informace pro použití vápenných malt v péči o historické stavební objekty a klade si za cíl přispět k předcházení vad a poruch v důsledku chybného projektování, provádění a nevhodných materiálových návrhů při obnově památek.
Čtěte také: Jak opravit betonové schodiště
Pro přípravu vápenných omítkových malt doporučuje směrnice WTA odměřovat složky kbelíkem, mísit nejprve vápno s vodou, pak přidat písek a míchat až do získání „vláčné konzistence - bez hrudek“. Přednostně doporučuje míchačku s nuceným oběhem, která zaručuje optimální mísení vápna a písku s minimálním množstvím vody. Nedůslednost v dodržování výše uvedených požadavků pro přípravu vápenných malt vede, ve snaze pojistit delší trvanlivost omítky a vyloučení technologických poruch, k používání přísad a příměsí, které se do tradičních malt nepřidávaly. Památkáři povolují přídavek malého množství cementu (tzv. jedna „fanka“ na míchačku), což je v omítce spíše na závadu než k užitku. Cement je součástí vápenocementových malt, u kterých se doporučuje poměr vápenného hydrátu k cementu 1,4 : 1 až 3,6 : 1. Tato omítka pak tvrdne v důsledku hydratace cementu, spotřebovává se záměsová voda a rychle se vytváří pevná struktura. Karbonatace vápna pak probíhá dlouhou dobu bez výrazného vlivu na mechanické vlastnosti omítky.
2.1. Čistě vápenné směsi
Pokud je potřeba využít směsi, ze kterých zcela vyloučíme cement, máme na výběr v rámci čistě vápenných směsí dva hlavní druhy. Jeden využívá vzdušné vápno, ten druhý NHL vápno (Natural Hydraulic Lime), a odlišují se od sebe vlastnostmi, ale i způsobem výroby. Vzdušné vápno obecně nemá hydraulické vlastnosti, jeho tvrdnutí závisí na reakci s oxidem uhličitým (tzv. karbonatace) a není tak možné ho použít na povrchy vystavené trvalé vlhkosti. Oproti tomu NHL vápno má schopnost tvrdnout i ve vlhkém prostředí a často tak bývá řešením pro oblasti soklů a mokrého zdiva. Společnost Cemix vyrábí směs vzdušného vápna s příměsí pucolánu, což je způsob, jak vytvořit stavební směs s velmi specifickými vlastnostmi.
Společnost Cemix bývá, jakožto odborník na výrobu i aplikaci rozličných maltových a omítkových směsí, častým partnerem pro významné památkově chráněné rekonstrukce. Můžeme zmínit například revitalizace ikonického bytového domu Oblouk Ostrava nebo lázeňské haly Vincentka. Významnou realizací z poslední doby je pro Cemix rekonstrukce ostravských jatek, která se podle návrhu polského studia KWK Promes Roberta Konieczného proměnila na galerii současného umění PLATO. Byla zde použita čistě vápenná zdicí a spárovací malta Cemix 2758, vyrobená ze vzdušného vápna s příměsí pucolánu, který nemá vliv na její difuzně otevřené vlastnosti, přitom zajišťuje odolnost proti odstřikující vodě a eliminuje riziko vzniku výkvětů. V případě této konkrétní renovace se v souladu s požadavky památkářů hledala specifická barva zdicí a spárovací malty ve speciálním černém odstínu SE10 (černá). Tohoto odstínu jsme dosáhli přídavkem uhelného prachu a vyrobili tak směs přímo na míru pro tuto konkrétní zakázku.
Také v segmentu závěrečných povrchových úprav přichází Baumit s rozšířením produktové řady. Až dosud bylo možné použít pro finální nátěry tradiční výrobky Baumit SanovaColor nebo Baumit KlimaColor (pouze interiérová barva). Novinkou je však výrobek Baumit BioKalkColor. Tento ekologický interiérový nátěr na bázi vápna našel v oblasti památkové péče a historických objektů uplatnění také při realizacích v exteriéru. Vyniká především vysokou bělostí a vynikající difuzí vodních par. Současně tento nátěr, opatřený nízkoemisním certifikátem E.L.F., zabraňuje rozvoji plísní a podporuje rovněž regulaci vnitřního klima.
2.2. Průmyslově vyráběné malty
Průmyslově se malty připravují ve formě suché směsi, nebo ve stavu husté suspenze. Některé firmy (především zahraniční) nabízejí vápenné malty zpracované z vápenné kaše a písku. Většina firem dodávajících hotové směsi, ať již v suchém stavu nebo v suspenzi, používají k jejich výrobě vápenný hydrát, tj. práškové hašené vápno. Vápenný hydrát je objemově stálý, takže nedochází k dodatečnému dohašování zrn v omítce a ke vzniku poruch v důsledku tohoto děje. Jako přísady pro zvýšení adheze omítek k podkladu se používají redispergovatelné prášky na bázi polyvinylacetátů, polyakrylátů a jejich kopolymerů s řadou dalších sloučenin. Některé typy těchto sloučenin zlepšují ohybovou pevnost omítky. Jako prostředek pro zadržování vody v čerstvé omítce se do směsi přidávají étery celulózy, např. hydroxypropyl methylcelulóza (HPMC), které kromě schopnosti vázat na svůj povrch vodu příznivě ovlivňují reologické vlastnosti malt, přilnavost k podkladu, přídržnost a eliminují vznik trhlin.
Čtěte také: Betonové sanace: Metody
Na našem trhu je široká škála průmyslově vyráběných malt pro zdění a omítání. Jsou zastoupeny malty pro omítání na bázi bílého vápna, přirozeného hydraulického vápna, cementu a také sádry. Tyto malty mají stabilní, experimentálně zjištěné vlastnosti, které jsou uvedeny v technických listech, jako je pevnost v tlaku a tahu za ohybu, doba zpracovatelnosti, přídržnost k podkladu, součinitel difuzního odporu, zrnitost kameniva a rámcové složení, které by mělo deklarovat druh a množství pojiva. Suché maltové směsi většinou obsahují písek o granulometrii do 2 mm, proto pro specifické účely se vyrábějí také prášková pojiva (obvykle vápenný hydrát s pucolánem), ke kterým lze přimíchat písek s větší velikostí zrn.
3. Sanace vlhkého zdiva a soklů
Kapilární vlhkost, která stoupá vzhůru, způsobuje na starých stavbách škody na omítkách a zdivu. Spolu se vzlínající vlhkostí se transportují do omítky i soli, které mohou omítku i zdivo poškodit. Aby se zabránilo dalšímu znehodnocování poškozeného zdiva, musí se zajistit jeho vyschnutí. Na prověřených objektech se aplikují správné technologické postupy, které vedou k postupnému vysychání zdiva. Při tomto procesu je třeba používat výhradně postupy, které jsou vědecky obecně uznávané. Je jedno, které varianty se použijí, vždy zde jako pravidlo platí: za jeden měsíc se vysuší cca 1 - 1,5 cm zdiva. Proto se musí zajistit, aby se nebránilo dalšímu vysychání. K tomu se aplikují opatření, která zabezpečí povrch tak, aby se při všech metodách mohli použít sanační omítky. Důležité: nemělo by se omítat, dokud je viditelná vlhkost na zdivu. Životnost sanačních omítek je dána stupněm provlhčení podkladu v době nanášení omítky.
3.1. Injektážní postupy
Injektážní postupy spočívají v tom, že injektážní prostředky se do pórů dopravují jednak formou beztlakovou, jednak s využitím tlaku. K tomu se používají různé prostředky, které póry uzavírají, nebo póry zužují, případně jiné hydrofobní prostředky.
Společnost HASIT s.r.o. nabízí silikonový koncentrát (SMK) k vodorovnému utěsňování hydrofobizovaných kapilár. Jedná se o trvale elastický, hydrofobní roztok silikonové pryskyřice, který je možné použít na veškeré zdivo. Tlakově vtlačená silikonová emulze proniká hluboko do kapilár stavební hmoty a impregnuje zdivo proti pronikání vlhkosti. Kapilára a prostory pórů se utěsní a hydrofobizují, přičemž uzavřené kapiláry zůstávají trvale elastické. Vlhkost, pronikající z boku a z vnějšku, například u zdiva sklepů v místech styku se zeminou, však nelze tímto způsobem eliminovat. V těchto případech je nutné provést svislou hydroizolaci. Aby se zabránilo následným škodám, vyžádejte si odbornou konzultaci sanačního odborníka.
HASIT SMK Horizontalinjektion
- Tlakově vtlačená silikonová emulze, pronikající do kapilár stavební hmoty.
- Impregnuje trvale zdivo proti vlhkosti.
- Teplotně stálá substance, odolná proti vodě, necitlivá na soli a mikroorganizmy, hydrofobní (vodoodpudivá).
- Používá se k utěsnění masivních stavebních stěn z cihel, lomového kamene a smíšeného zdiva.
- Výhody:
- Rychlá aplikace
- Trvalá ochrana proti vlhkosti
- Flexibilní využití
3.2. Sanační omítky
Samostatnou kapitolou jsou sanační omítky, které se začaly používat v 80. letech minulého století jako staveništní malty se specifickými přísadami a příměsmi. Malty pro sanační omítky obsahují jako pojivo nejčastěji vápenný hydrát a cement, výjimečně pouze hydraulické vápno. Porézním stavebním materiálem vzlíná voda s rozpuštěnými solemi z podzákladí, transportu roztoku na povrch omítky zabrání její vnitřní hydrofobizace. V pórovém systému se odpaří voda a soli vykrystalizují. U vysoce hydrofobizovaných omítek může být problémem určité zvýšení vlhkostního profilu ve zdivu pod omítkou.
Čtěte také: Řešení pro sanaci betonových podlah
V posledních letech se na trhu objevily pod různými názvy (hydrofilní, sušicí) sanační omítky, které nejsou hydrofobizovány, naopak je povrch kapilárních pórů hydrofilní. Omítky mají vysokou porozitu podobně jako omítky sanační podle WTA, ale díky hydrofilnímu charakteru povrchu pórů se voda rozprostře po jejich povrchu, a dochází tak k odparu na větší ploše. Tyto omítky se označují jako sušicí s účinností 15× větší, než sanační omítky podle WTA. To vede k rychlejšímu odpaření molekul vody, a tedy k vyschnutí. V těchto omítkách je pojivem nejčastěji hydraulické vápno, někdy s přídavkem malého množství cementu. Vysoce porézní lehké příměsi s vhodně koncipovanými póry poskytují vysokou porozitu zaručující dobrou kapilární nasákavost a nízký difuzní odpor pro vodní páru. Porozita kromě toho umožňuje ukládání solí v omítce. Při vhodně zvolené mikrostruktuře omítky je její povrch suchý bez solných výkvětů. Omítky nezvyšují vlhkostní profil ve zdivu, proto jsou na opravu vlhkého zdiva doporučovány.
3.3. Dekorativní omítky na sokly
Dekorativní omítka z přírodních mramorových zrn připravená k přímému použití na podkladový nátěr weber 700 v bílém provedení. Základní suroviny tvoří syntetická pojiva na akrylátové bázi a speciálně tříděné mramorové zrno. Odolná proti průmyslovým zplodinám a mechanickému poškození. Používá se jako povrchová úprava soklů, pilířů, portálů i jako povrchová úprava tepelněizolačních systémů. Na soklových plochách se doporučuje jako podklad vodotěsná cementová omítka. Povrchy, jako jsou cementotřískové desky, se doporučuje upravit stěrkovým tmelem.
Příprava podkladu pro dekorativní omítku:
- Vhodnými podklady pro aplikaci jsou vápenocementové a cementové omítky, beton, přírodní a umělý kámen, azbestocement a podobně.
- Nově vytvořené omítky musí být dostatečně nosné (dle platných norem) a povrch omítek musí být hladký.
- Všechny podklady musí být rovné, pevné, suché, bez prachu, trhlinek, volně oddělitelných částí a bez zbytků mastnoty.
- Při renovacích se musí povrch očistit od všech oddělitelných částí, jako jsou zbytky starých nátěrů, odlupující se části omítek a podobně.
- Zároveň se nesmí aplikovat na tepelně izolační a sanační omítky.
- Všechny objemově nestabilní a jiné nestandardní podklady je třeba posoudit z hlediska vhodnosti použití dekorativní omítky.
- Teplota podkladu a okolního vzduchu nesmí klesnout pod +5 °C. Při aplikaci je třeba se vyhnout přímému slunečnímu záření, větru a dešti.
Postup aplikace dekorativní omítky:
- Materiál se dodává připravený k přímému použití. Před nanášením se promíchá nerezovou zednickou lžící. Míchání unimixerem - nástavcem na vrtačce - není povoleno.
- Dekorativní omítka se nanáší nerezovým hladítkem v tloušťce přibližně 1,5 násobku velikosti zrn.
- Vyhlazení se provádí opět nerezovým hladítkem ihned po nanesení dekorativní omítky ještě před jejím zavadnutím.
- Nářadí je třeba průběžně mýt čistou vodou. Nádoby, nářadí a nástroje je nutno ihned před zaschnutím dekorační omítky očistit vodou stejně jako všechny zabudované části fasády.
- Materiál po nanesení poměrně rychle tuhne, proto se musí rychle zpracovat a důkladně napojovat na ještě neschnoucí plochy tak, aby bylo napojení důkladné a neviditelné.
- Vymezující páska se strhne ihned po nanesení. Nanáší-li se na větší plochy, je třeba strhávat pásku postupně, dříve než dekorativní omítka zavadne. Na zbývající plochu se dekorativní omítka nanáší už jen takzvaně do hrany a nepřetahuje se přes pásku.
Sanace vlhkého soklu kostela sv. Michal archanděla v Jaslovských Bohunicích:
Po celkové renovací kostela zůstal už jen poslední krok. Původní zdivo soklové části potřebuje neustále větrat. Polystyren betonové desky STYRCON byly lepené ke zdivu lepícím tmelem Lepstyr plus tak, aby vznikla vzduchová mezera. Spodní hrana desek byla zapuštěna pod úroveň země. Odvětrávání je zajištěno pouze volnou konvekcí vzduchu (prouděním vzduchu) ve vzduchové mezeře. Pojem termické konvekce představuje převážně vertikální pohyby vzduchu, vyvolané teplotními rozdíly mezi vzduchovými částicemi a okolní atmosférou. Jedná se tedy o působení archimédovské vztlakové síly na vzduchové částice, které při zvýšení své teploty nad teplotu obklopujícího atmosférického prostředí nabudou nižší hustoty, tj. nižší hmotnosti, a díky tomu začnou samovolně stoupat do výšky. Tyto vertikální výstupné pohyby jsou samovolné - nazývají se volná konvekce. Vzduch je vynášen vzhůru jen na základě své vztlakové síly, dané rozdílem hustoty, resp. teploty, mezi částicí a jejím bezprostředním okolím.
4. Spolupráce a vzdělávání
Naše architektonické dědictví představuje všeobecně velkou rozmanitost materiálů a aplikačních technik. Nejinak je tomu i v oblasti povrchových úprav stavebních objektů. Pro úspěšnou opravu fasád historických staveb je nezbytná spolupráce všech zúčastněných stran a následně přísná a důsledná kontrola používaných materiálů a provádění stavebních prací. Vápenné technologie jsou o použití vápna pro povrchové úpravy. Nezbytné je soustavné vzdělávání v oboru obnovy architektonického dědictví, a to nejen řemeslníků, ale také pracovníků památkové péče, rozhodovacích orgánů a v neposlední řadě také projektantů. Znalost v minulosti používaných materiálů a technologií je velmi důležitá. Historický materiál je v mnoha případech na památce zachován, proto není problém provést analýzy, a získat tak povědomost o jeho složení. Již zapomenutá a v literárních pramenech nezachycená technologie zpracování je pak velkým problémem při provádění obnovy památky.
Doporučené směrnice a literatura:
- Vápenné omítky v památkové péči. Směrnice WTA CZ 2-7-01/D.
- Sanační omítkové systémy. Směrnice WTA 2-9-04/D.
- MĚŠŤAN, R. Omítkářské a štukatérské práce.
| Typ vápna | Vlastnosti | Použití |
|---|---|---|
| Vzdušné vápno | Tvrdnutí závisí na karbonataci (reakci s CO2), nemá hydraulické vlastnosti. | Nelze použít na povrchy vystavené trvalé vlhkosti. |
| NHL vápno (Natural Hydraulic Lime) | Schopnost tvrdnout i ve vlhkém prostředí. | Často řešení pro oblasti soklů a mokrého zdiva. |
tags: #sanace #historickych #omitek #soklu