Sádrokartonový podhled patří k nejrozšířenějším podhledům, alespoň co se výstavby rodinných a bytových domů týče. Ať už je plánována rekonstrukce dosud nevyužívaného půdního prostoru, nebo rovnou novostavba se šikmou střechou, je sádrokarton pro výstavbu v podkroví přímo ideální stavební materiál.
Jeho přednosti, jako je jednoduchá montáž, moderní vzhled a nízká cena, nahrávají jeho využitelnosti při realizaci podhledů nejen při rekonstrukci podkroví. Pro výstavbu obytného podkroví je sádrokarton stále tou nejlepší volbou. Příliš nezatěžuje nosnou konstrukci, má dobré tepelné a akustické vlastnosti, vyznačuje se dlouhou životností, je ekologický a zdravotně nezávadný a práce s ním je poměrně snadná a rychlá.
Vlastnosti sádrokartonu
Sádrokarton se vyznačuje mnoha zajímavými, nad míru užitečnými vlastnostmi a jejich kombinaci nelze u jiných materiálů docílit. Sádrokarton je pevný, odolný, lehký, takže nezatěžuje konstrukci, snadno opravitelný a vyniká také dlouhou životností. Předností sádrokartonu jsou bezesporu i jeho výborné zvukově a tepelně izolační vlastnosti. Je použitelný v interiéru i exteriéru, do suchých i vlhkých prostor. Má velmi dobré protipožární vlastnosti.
Sádrokarton je vyráběn ve formě panelů z lisované sádrové hmoty, která se vkládá mezi dva silné papírové kartony. Panely se poté suší. Některé typy sádrokartonu se vyplňují silikonem.
Sádrokartonové desky se vyrábí standardně ve 4 provedeních - bílá, zelená, modrá a červená. Barevné provedení má svůj význam, není to jen otázka vzhledu. Konkrétní deskový materiál se v konstrukcích teoreticky volí vždy odvisle od intenzity vlhkostního namáhání v daném prostředí.
Čtěte také: Sádrokarton a obklady: Jak na to
- Bílá, resp. šedá sádrokartonová deska je určená pro klasické aplikace do obytných místností, pokojů a chodeb.
- Zelená sádrokartonová deska má zvýšenou odolnost vůči vodě a je tedy vhodná do míst, kde lze zvýšenou vlhkost předpokládat, tedy například do koupelny, sklepních prostor apod. Sádrokarton Rigips odolá extrémní vlhkosti.
- Modrá deska má lepší akustické parametry a je vhodná na konstrukce oddělující prostředí s velkým rozdílem hladiny hluku. Hodí se tedy například pro oddělení místností od sousedního bytu, od chodeb, výtahových šachet atd.
- Červená sádrokartonová deska je protipožární.
Co sádrokarton unese?
Přes všechny pozitivní vlastnosti sádrokartonu se občas objevují pochyby ohledně jeho únosnosti. Pravdou je, že sádrokartonová příčka je v principu nenosná, ale to neznamená, že neunese dodatečná užitečná zatížení, které jsou zejména v bytové výstavbě potřeba. Za určitou neznámou je obecně považována otázka, zda sádrokartonová příčka unese také nějakou zátěž, například v podobě kuchyňské skříňky, knihovny, televize apod. Odpověď je stručná: bezpečně unese.
Konstrukce sádrokartonu v podkroví
Opláštění podkrovních ploch je možné řešit hned několika různými způsoby - pomocí krokvových závěsů, stavěcích třmenů a nebo klasicky dřevěnými latěmi. Vždy je dobré si před výběrem konstrukce zodpovědět několik otázek, a podle toho vybrat vhodnou variantu.
Varianty konstrukcí podhledů:
Pojďme se tedy podívat na to, jak udělat sádrokartonový podhled. Montáž sádrokartonu na strop lze rozdělit na 4 základní etapy. Nejprve se zhotoví rastr sádrokartonového stropu, následně v rastru rozmístí elektroinstalace a položí tepelná či akustická izolace a poté se namontují sádrokartonové desky.
Rastr na sádrokartonové konstrukce se nejčastěji vytváří z ocelových tenkostěnných profilů, ale je možné jej postavit i ze dřeva (takový rastr můžeme použít pouze do prostor, kde je nulový předpoklad požáru). Tyto profily se na stěny, podlahy i stropy ukotvují na plastové natloukací hmoždinky a vruty. V rozích příčky zachováme vzdálenost prvního připojení od rohu nejvíce 200 mm.
Na stropy se rastry také instalují tak, že vzniká podhled montovaný přímo na strop, zavěšený podhled, samonosný podhled nebo kazetový podhled. Rozteč ve směru profilů musí být maximálně 1 200 mm a rozteč v kolmém směru na montážní profily bude max. 500 mm. Pro závěsy používáme ocelovou hmoždinku DN6, určenou do betonového stropu.
Čtěte také: Typy a Využití Sádrokartonu
V případě rastrů na stěny i strop je ideální opatřit konstrukci profilů zvukotěsnou páskou, která se označuje jako samolepicí napojovací těsnění. Před ukotvením UD profilu na stěnu nalepte na UD profil ze zadní strany samolepicí pěnové těsnění, které výrazně zlepší akustické vlastnosti sádrokartonového podhledu.
Tabulka: Přehled variant konstrukcí podhledů
| Varianta konstrukce | Výška svěšení max. | Možnosti využití |
|---|---|---|
| Na přímých závěsech | 40 mm | Malé svěšení, vhodné pro minimální snížení výšky. |
| Na stavěcích třmenech | 110 mm | Prostor pro doplňující izolaci nebo instalační dutinu (35, 65, 95 mm délka třmenů). |
| Na krokvových nástavcích | 240 mm | Umožňuje až 240 mm minerální izolace a instalační dutinu. |
Montáž rastru z R-CD profilů na krokvových závěsech
Opláštění podkrovních ploch je možné řešit hned několika různými způsoby - pomocí krokvových závěsů, stavěcích třmenů a nebo klasicky dřevěnými latěmi. Pro akustické oddělení podkonstrukce od nosných zdí nalepte na obvodový profil R-UD pěnové napojovací těsnění. Maximální rozteč krokvových závěsů pro R-CD profily je 500 mm. R-CD profily nastavte spojovacími kusy pro R-CD profily. Sousední napojení je třeba vystřídat minimálně o šířku desky, tj. 1 250 mm.
V šikmině se velmi často setkáme s vikýřem či střešními okny. Zde je potřeba rastr upravit. V případě stavby rastru v šikmině nainstalujeme závěsy ve dvou rovinách a na ně usadíme CD profily. Jakmile jsou závěsy pevně zafixovány v trámech, nelze již s profily hnout a můžeme vytvářet rastr. Vytvořit rastr okolo střešního okna bude trochu skládačka.
CD profil, který nám podélně prochází přes okno, je potřeba odříznout. Nejprve zajistíme boční strany u okna. CD profil bude potřeba odříznout. Abychom nemuseli složitě vyměřovat, nařízneme jej třeba uprostřed. Potom si připravíme z každé strany UD profily, které budou kopírovat hranu oken. UD profily jsou měkčí než profily CD, lépe se s nimi bude pracovat. Na jedné straně UD profilu si uděláme nástřih a vytvoříme jakousi hokejku, tedy profil zalomíme do pravého úhlu. Takto upravený profil nasadíme na vodorovně jdoucí CD profily okolo okna. Odříznutý CD profil potom nasadíme do UD profilu a upevníme spojem. Další CD profily pak již lehce nasuneme do UD profilu. Aby nám šly CD profily zasouvat lehce, postačí jejich ostré okraje lehce zastřihnout a "srazit" ostré rohy.
Montáž rastru z R-CD profilů na stavěcích třmenech
Podkonstrukce na stavěcích třmenech se provádí až po vložení minerální izolace mezi krokve a po aplikaci parozábrany. Vruty typu FN 4,8×35 mm přišroubujte stavěcí třmeny ke krokvím. Maximální rozteč montážních R-CD profilů je 500 mm, stejná je i ve vodorovné části podkroví. Teď nasuňte R-CD profily do R-UD profilů a ke stavěcím třmenům je přimontujte dvěma samovrtnými šrouby do plechu. Použijte typ LB 3,5×9,5 mm. R-CD profily můžete nastavit spojovacími kusy pro R-CD profily. Napojení sousedních profilů vystřídejte minimálně o 1 250 mm, tedy o šířku desky.
Čtěte také: Jak namontovat ukončovací lišty
Montáž rastru z dřevěných latí
Podkonstrukci z dřevěných latí připevněte ke krokvím nebo kleštinám samořeznými šrouby o průměru 5 mm a délce 90 mm. Latě o průřezu 50/30 mm je možné použít pro vzdálenost krokví do 850 mm. Pro větší vzdálenost krokví (maximálně však do 1 000 mm) volte latě o průřezu 60/40 mm. Jsou-li na krokvích nerovnosti, podkonstrukci z latí vyrovnejte podložením nebo připevněním latě stavěcími třmeny. Stavěcí třmeny ke krokvím připevněte dvojicí vrutů typu FN.
Dřevěné latě je dobré naimpregnovat přípravkem proti plísním a dřevokazným houbám. Dbejte na to, aby dřevěné latě byly vyschlé (max. vlhkost 18 %, lépe 15 %) a v odpovídající kvalitě, také rovné a bez suků. Pokud řezivo tyto parametry nesplňuje, raději vytvořte rastr z R-CD profilů. Dosáhnete tím optimální kvality konstrukce.
Izolace a parozábrana
Velmi důležitá je správná skladba zateplení. Základem by měla být vždy tepelná izolace, která slouží v zimních měsících k zabránění únikům tepla a v letním období naopak k eliminaci nadměrného přehřívání podkrovních prostor. Pro dosažení potřebné tloušťky izolace můžete vložit další vrstvu izolace i pod krokve, čímž dosáhnete ideální tepelné kvality podkrovního prostoru.
Jako vnitřní izolaci do rastrů používáme nejčastěji minerální vatu. Ta má velmi dobré izolační vlastnosti tepelné, zvukové i protipožární. Zateplení minerální vlnou (ať už skelnou, tak kamennou) přináší oproti jiným izolacím řadu výhod. Tyto izolace jsou paropropustné, mají vysoký akustický útlum a také jsou nehořlavé. Další variantou, zejména v domech, které "žijí" ekologicky a vsází na udržitelnost, je možné používat také přírodní izolanty, jako jsou například ovčí rouno, rákosí nebo sláma.
Na izolaci osadíte parozábranu, kterou je nezbytné dokonale utěsnit. Přelepte veškeré spoje a zároveň přilepte parozábranu ke všem konstrukcím střechy tak, aby nemohla žádná vlhkost z interiéru pronikat do vrstvy tepelné izolace. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu a vyztuženy armovací mřížkou. Dále také nalezneme fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti. Snižuje tak tepelné ztráty a tvorbu tepelných mostů.
Parozábranu přichytneme na terče z oboustranné lepicí pásky. Parozábrana musí být spojitá. Spoje parozábrany se provádí systémovou páskou pro parozábrany. Důležité je, aby ve styku šikmých ploch bylo napojení jednotlivých dílů parozábrany spojité, těsné. K napojení jednotlivých dílů parozábrany použijeme k tomu určené lepicí pásky výrobců parotěsných izolací (např. pásku Isover Vario ® KB1).
Parotěs tedy upevníme na rastr, který je již vyplněný izolací. Výhodou je, že tyto fólie mají na sobě samolepicí pásku, takže je nemusíme složitě přichytávat do rastru lepidlem nebo izolační páskou. Jednoduše sejmeme ochrannou pásku a fólii nalepíme tam, kam potřebujeme. Pokud fólii instalujeme, musíme dbát na její dokonalé vypnutí. Jakákoliv vzduchová mezera snižuje účinnost parotěsu a dovolí vlhkosti kondenzovat v izolaci. Samolepicí stranu nalepujeme výhradně na kovový rastr. Pokud instalujeme parotěs mezi krokvemi, lze jej lehce naříznout. Spoje mezi parotěsnou fólií utěsníme pomocí hliníkové pásky. Čím pevněji pásku nalepíme, tím menší budou tepelné ztráty.
Montáž sádrokartonových desek
Sádrokartonové desky montujte na nosný rastr speciálními rychlošrouby. Desky se začínají montovat vždy v rohu místnosti, a to delší hranou kolmo na nosný rastr. Mezi deskami podhledu a svislými stěnami se nechá spára široká cca 5 mm, která se posléze zatmelí vhodným tmelem. Příčný spoj desek je potřeba situovat na ocelovém profilu.
Taktéž je nutné dbát na to, aby nevznikaly křížové spoje desek, tedy aby nevznikl průběžný příčný spoj. Montáž sádrokartonového podhledu se provádí nejen v novostavbách, kde slouží pro zakrytí vedení různých instalací, montáž bodových svítidel apod., ale hojně se používá i při rekonstrukcích starých budov.
Sádrokartonové desky tl. 12,5 mm osazujeme zásadně podélnou hranou kolmo ke směru montážních profilů. Při opláštění zachováváme zásadu převazování spár alespoň o jednu vzdálenost mezi profily (spáry nesmějí tvořit kříž). Sádrokartonové desky připevňujeme k podkonstrukci samořeznými šrouby typu TN. Vzdálenost šroubů na stropech a šikmých částech opláštění je max. 170 mm (min. 150 mm) a na stěnách max. 250 mm (min. 200 mm).
Sádrokarton připevníme nejprve v prostoru u střešních oken. Podle sklonu střechy a následně nainstalovaného rastru přiřízneme panel na oba boky předstěny okna a sádrokarton upevníme na vruty použitelné právě do sádrokartonu. Opláštění střešního okna po jeho instalaci může představovat výzvu, ale s trochou trpělivosti a dodržením správného postupu to zvládnete. Právě správný postup je klíčový pro minimalizaci tepelných mostů.
Nyní bude potřeba upevnit sádrokarton pod okno tak, aby zde nevznikl tepelný most a aby teplo, které bude stoupat z budoucího radiátoru pod oknem, cirkulovalo zpět do místnosti a neutíkalo špatně nainstalovaným sádrokartonem do střechy. Pod okno se nasadí CD profil a upevní do původní stěny. Na bočních sádrokartonových stěnách narýsujeme kolmici k podlaze pomocí vodováhy.
Tmelení sádrokartonu
Sádrokartonový podhled poté zatmelte. Každá sádrokartonová deska má na každém konci ze všech stran mírné zkosení nebo prohlubeň. Tato prohlubeň je speciálně tvarovaná proto, abychom mohli ve spoji desek položit perlinkovou mřížku a natáhnout tmel. Mřížka je opět samolepicí, čímž si znatelně ušetříme práci s podlepováním. Mřížku instalujeme na každý sádrokartonový spoj. Tam, kde jsme desky ukotvovali vruty, se mřížka dávat nemusí, ale otvory po vrutech se musí vytmelit.
Používáme základní pevnostní tmel, který zabrání popraskání v místech spojů. Tmel namícháme podle pokynů výrobce. Použijeme zednické rovné hladítko, na které naneseme trochu tmelu. Jednoduchými tahy natahujeme tmel do spojů mezi deskami. Na spoje desek naneste tmel určený výrobcem, který namícháte dle předepsaného návodu s vodou. Tmel naneste pomocí špachtle v jedné vrstvě, do které po mírném zavadnutí tmelu vtlačte sklovláknitou výztužnou pásku, ihned jemně přetáhněte špachtlí a následně další tenkou vrstvou tmelu přetmelte.
Spáru mezi podhledem a stěnami vyplňte výrobcem doporučenou páskou a poté zatmelte do roviny obdobným postupem, jako při tmelení podélných spojů desek. Přechod vodorovné, šikmé a svislé plochy doporučujeme opatřit výztužnou páskou Habito Flex. Díky svému kopolymerovému jádru přenáší pnutí v konstrukci a tím zabraňuje praskání. Po zaschnutí první vrstvy tmelu naneste druhou vrstvu tmelu a roztáhněte ji do ztracena. Při zasychání základního tmelu nezbytně dojde k menšímu propadu tmelu, ale to není žádná závada. Po přebroušení spoje se bude nanášet druhá vrstva. Po úplném zaschnutí a lehkém přebroušení finální vrstvy tmelu pak již můžeme podnikat další povrchové úpravy - sádrokarton lze natírat, tapetovat i obkládat.
Jakost tmelení se dělí do 4 skupin Q1 - Q4. V mnoha případech postačí tmelení sádrokartonu jakosti Q2 (na zatmelenou spáru se aplikuje finální tmel na šířku hladítka) nebo jakosti Q3 (tmel na šířku hladítka se jemně přebrousí a poté se celoplošně nanese pastový tmel). Povrch se opět jemně přebrousí brusnou mřížkou a povrch je připravený na malování. Tmelení sádrokartonu bez broušení je efektivní způsob, jak docílit hladkého povrchu bez zbytečného prachu a zdržení. Tento postup se využívá pro konstrukce, kde je kladen důraz na vysokou kvalitu povrchu, tedy na standardy Q3 a Q4.
tags: #sadrokarton #sikme #strecha #montaz