Živý plot je vynikajícím řešením pro zajištění soukromí a ochrany pozemku, zabránění nežádoucímu vstupu na něj. Živé ploty nás ochrání i před hlukem a také zadrží mnoho prachu.
Pro jejich rychlý růst však musíme řešit kromě zdobnosti listů, květů a plodů a možnosti řezu také výběr vhodného druhu a odrůdy právě s ohledem na schopnost vytvořit co nejméně prostupný porost za co nejkratší časový úsek. Dále by nás měly zajímat i nároky na péči a půdu. Pokud se pak již pro vhodnou odrůdu rozhodneme, je klíčová správná výsadba.
Roli hraje hloubka výsadby, hustota (spon, resp. vzdálenost rostlin), ale i její správné provedení a to dokonce ve vhodnou dobu. Vše je přitom závislé právě na zvoleném rostlinném druhu. Navíc není důležitá pouze vzdálenost od sebe, ale také od případného pevného oplocení. Obvykle se doporučuje stejný rozměr.
Pokud tedy vysazujeme rostliny určené k pravidelnému řezu od sebe cca 0,5 metru, měly by být vysazeny také alespoň 0,5 metru od pevného oplocení. Dobrou zprávou však je, že veškeré důležité údaje získáme přímo od prodejce a často jsou uvedeny na informativním lístku u každé sazenice.
Výběr rychle rostoucích dřevin
Jestliže pak hledáte rychle rostoucí druhy, obvykle nepočítejte s tím, že vám za rok udělají 1,5 metru a víc. Sice existují i extrémně rychle rostoucí dřeviny, ovšem každý rok je pak třeba plot ostříhat o ohromné množství hmoty, navíc nikoli jen jednou, ale v některých případech i každý měsíc. Určitě se proto nerozhodujte impulzivně, ale dobře zvažujte a také dobře počítejte.
Čtěte také: Faktory ovlivňující tuhnutí betonu
U rychle rostoucích dřevin navíc nesmíme zapomenout, že porostou rychle pořád. Jakmile tedy dosáhnou požadované výšky, bude nás čekat o to častější řez. Ohled přitom musíme brát i na sousedy, váš živý plot nesmí zasahovat až na jejich pozemek, tedy s výjimkou případů, kdy se dohodnete o umístění plotu například přesně na hranici pozemků.
Sibiřský jilm (Turkestánský brest)
Opravdovým rekordmanem v rychlosti růstu je sibiřský jilm neboli turkestánský brest (Ulmus pumila), jehož roční přírůstky mohou být až 1,8 metru. Tato nejrychleji rostoucí dřevina snese bez problémů mrazy až -35 stupňů Celsia a je mimořádně vhodná k formování, čili řezu. Zdobný je malými zelenými až nažloutlými listy ve tvaru vejce a vyžaduje hojnou zálivku.
Obzvláště v době sucha je třeba stále zalévat, je proto na zváženou, jaké jsou naše možnosti a hlavně zdroje vody. Pokud by hrozilo v dané lokalitě riziko, že bude v období sucha dokonce zakázáno zalévání zahrádek (a mnohde se to již stalo), nemá smysl do této dřeviny investovat. Při výsadbě sázíme sazenice ve vzdálenosti alespoň 25 cm. Sibiřský jilm vytvoří poměrně hustý porost, je však opadavý, proto na zimu dosti prořídne.
Miluje sluníčko, ale snese i polostín, preferuje dobře propustné, ale vlhké půdy. Pěstovat jej lze i jako solitér, dorůstá výšky až 25 metrů. Pravidelně tvarovaný živý plot však snadno udržíme v požadované výšce a šířce, počítejte ale se značným množstvím biologického materiálu, který bude dobré nějak zpracovávat (naštěpkovat, usušit a spálit a nebo nechat rozkládat v kompostu, případně použít jako mulč).
Na turkestánský brest se aktuálně objevují na internetu až tak líbivé reklamy, že to vypadá jako podvod.
Čtěte také: Druhy živých plotů
Ptačí zob
Ptačí zob (Ligustrum) z čeledi olivovníkovité (Oleaceae) je dlouhodobým králem dřevin vhodných pro živé ploty. Jelikož je stálezelený, zajistí nám soukromí trvale, výborně přitom snáší řez, je odolný vůči nízkým teplotám a není náročný na půdu. Hustou korunu si však udrží pouze díky stálé (tedy pravidelné) prořezávce, jako volně rostoucí se proto nedoporučuje. A v prvních letech musí být řezy opravdu radikální, aby koruny zhoustly.
Zdobný je tmavě zelenými kožovitými listy, ty však mohou být u některých kultivarů i žluté. Pokud požadujete celoročně neprostupnou zelenou (a nebo nažloutlou) bariéru přesného geometrického střihu, je ptačí zob skvělou volbou. Využít však můžete i ptačí zob volně rostoucí, jelikož bez řezu vytvoří ve volně rostoucí zahradě bez vysokých nároků na geometrii naopak rozvolněnou hranici.
Hloh
Dalším oblíbencem pro živé ploty je hloh (Crataegus) z čeledi růžovité (Rosaceae). Dorůst dovede běžně až šesti (dokonce i osmi metrů), ovšem pravidelně střižený bude mít kompaktní požadovaný tvar. Bohužel je opadavý, což však na podzim přinese změnu barvy zelených listů na červenooranžové až červené. Na jaře nás pak odmění nádhernými bílými nebo růžovými květenstvími, která se v létě změní v sytě červené plody, jež se na keřích udrží obvykle až do zimy.
Pokud budete u hlohu rezignovat na řez, nic se nestane, pouze vytvoří opravdu bujnou hráz. Při pořizování hlohu je důležitá volba kultivaru, některé hlohy dorostou nejvýše tří metrů, jiné dovedou vytvořit až osmi metrové solitéry. Výborně se pak obzvláště vysoké hlohy vyjímají v parcích i krajině. Nakonec je na našem území rozlišováno 9 původních druhů hlohu a všechny jsou léčivé.
Pámelník
Pámelník (Symphoricarpos) je rodem patřícím do čeledě zimolezovité (Caprifoliaceae) a je v podobě živých plotů tak trochu neposlušným neurvalcem. Roste totiž strašlivě rychle, jednoduše řečeno, řez je třeba provádět několikrát v sezóně a po každém řezu zcela obnoví svůj chuligánský vzhled nejdéle do dvou měsíců. Ideální je proto řez každý měsíc.
Čtěte také: Rychlost tuhnutí betonu
Navíc silně odnožuje, pod zemí má dlouhé kořeny, které není možné ze země téměř dostat. Prorůstá proto vlastně všude a všemi směry. A dovede i poškodit základy plotu zděného. Dalším rizikem jsou jedovaté kuličky, které děti rády používají jako náhražku kuliček bouchacích, nesmí se však dostat do jejich úst a šťáva na ruce, které by si pak, nedej bože, olizovaly. Přesto je však pámelník velmi oblíbeným prvkem živých plotů, občas ale někoho přivede téměř k šílenství.
Kromě neustálého řezu je třeba též neustále sekat trávu okolo a spolu s ní nové výhonky pámelníku. Pokud se přesto pro pámelník rozhodnete, můžeme doporučit například pámelník okrouhlý (Symphoricarpos orbiculatus) se zdobnými bílými květy a růžovými plody a nebo Pámelník Doorenbosův (Symphoricarpos doorenbosii) s plody světle růžovými.
Zimostráz (Buxus)
Pokud uvažujete o pámelníku, možná bude vhodnější vsadit raději na zimostráz (Buxus). Tohoto krasavce lze řezem upravit až do neuvěřitelných geometrických tvarů, ale třeba i živých soch. V podobě živých plotů jde doslova o fenomén, který prostě nemůže nudit. Stinnou stránkou zimostrázu je však pomalý růst, roční přírůstky jsou opravdu velmi malé, obzvláště při náročném tvarování. Pokud však již dosáhnete po mnoha letech požadovaného tvaru a vzrůstu, je doslova věčný a zavděčí se vám. Do té doby se ale musí stát vaším koníčkem, jinak jej začnete nenávidět!
Pořídit lze samozřejmě i již dosti vzrostlé sazenice, kterými si finální podobu oplocení značně přiblížíte, připravte se však na úžasnou finanční částku. A o mnoho let se doba pěstění do požadovaných "roztotvarů" nezkrátí. Buxus je prostě pro náročné. A do skupiny rychle rostoucích dřevin rozhodně nepatří!
Je stálezelený a má velmi půvabné, drobné kvítky a nenápadné zelené plody. Zimostrázů jinak najdeme ve světě asi 100 druhů rostoucích v přírodě Evropy, Asie, Afriky i Ameriky.
Zerav (Thuja)
Zerav (Thuja) z čeledi cypřišovité (Cupressaceae) je vlastně takový tak trochu otloukánek. Jedni bez něj nemohou žít, jiní jej doslova nenávidí a to především pro jeho všudypřítomnost. V některých lokalitách máte dokonce pocit, že snad nic jiného ani neexistuje, není proto divu, že na zerav již mají políčeno i mnozí zahradníci.
Přesto jde však o velmi vhodnou stálezelenou dřevinu pro živé ploty, která roste dosti rychle a výborně se tvaruje, tvarování je u mnoha odrůd dokonce nezbytné. Obzvláště doporučené jsou pro živé ploty kultivary „Smaragd“ a „Brabant“, každý zerav ale pro živé ploty využít nelze, prodává se ohromné množství kultivarů.
V přírodě rostou zeravy po celé planetě s výjimkou Antarktidy, jsou velmi odolné, životaschopné a přizpůsobivé. V prvním roce nám čerstvě vysazený zerav poroste velice rychle, bude však třeba systematické prořezávání, díky čemuž poroste v dalším roce pomaleji, ale vytvoří si elegantnější formu koruny.
A pozor, zeravy snadno vytvoří neprostupné, jednotné a vysoké zelené stěny, které se ovšem nehodí pro malé zahrady. Prostě nuda, květy i plody se v zeleni ztrácí a ohromná zelená hmota často nezajímavého odstínu vás na malém prostoru utluče.
Cypřišovec Leylandův
Cypřišovec Leylandův (Cupressus × leylandii), známý také jako notkacypřiš Leylandův a nebo nesprávně cypřišek Leylandův, je stálezelený jehličnan, který roste velice rychle. Jde o křížence, který vznikl na konci 19. století v soukromé zahradě rodiny Leylandů v Leighton Hall ve Walesu spontánním sprášením dvou vedle sebe rostoucích jedinců cypřiše nutkajského (Xanthocyparis nootkatensis) a cypřiše velkoplodého (Cupressus macrocarpa).
Dále byl tento kříženec udržován vegetativní formou. V přírodě však ke křížení těchto druhů nedochází a to z jednoduchého důvodu, geografická vzdálenost přirozeného výskytu obou jedinců je prostě značná. Rychle rostoucí cypřišovec Leylandův dorůstá výšky 20 až 25 (vzácně i 30) metrů, má pravidelnou, kompaktní a široce kuželovitou korunu a husté zavětvení, které sahá až k zemi.
V podobě živých plotů je tak vyřešen obvyklý problém jehličnanů, kterým bývá vyholování zdola. Olistění je šupinovité, velmi drobné šupiny mají rozměr okolo 1 mm. Jsou nejčastěji tmavě zelené, na spodní straně světlejší, někdy dokonce s bílým lemem. Borka dospělých stromů je hnědočervená a hluboce zbrázděná.
Šištice jsou poměrně drobné a nenápadné, ve zralosti tmavě hnědé. Vzhledem k hybridnímu původu taxonu jsou ale semena téměř vždy sterilní. Tento jehličnan je vhodný obzvláště do vyšších živých plotů, kde hravě nahradí často již nudné zeravy. Navíc roste o mnoho rychleji (v průměru 1 metr za rok). Výborně odolává mrazu, suchu i městskému znečištění a snadno se množí řízky, což vyvažuje vyšší cenu za zakoupené jedince.
Pozor však, silice obsažené v pletivech rostliny mohou citlivým jedincům způsobit podráždění pokožky podobně jako třeba jedovatý tis.
Tis červený
Tis červený a nebo také obecný (Taxus baccata) je též diskutabilním, přesto ale hojně využívaným druhem v živých plotech. Tato dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých (Taxaceae) je stínomilná, roste velmi pomalu a je celá silně jedovatá. Při potřísnění šťávou způsobuje puchýře, semena způsobí až smrt, jedovatý není pouze červený dužnatý nepravý míšek (epimatium).
V přírodě jsou tisy chráněné, ovšem o to hojněji je potkáváme v sadech a zahradách v dlouhé řadě různých kultivarů. Původní botanický druh tisu se vyskytuje nejčastěji v historických zámeckých zahradách, ovšem nikoli v podobě živých plotů, ale mohutných věkovitých exemplářů s velmi tvrdým a těžkým dřevem.
Při vhodné volbě kultivaru a pravidelném řezu však dosáhneme pomocí tisu geometricky přesných ohraničení pozemků, na finální podobu si ale počkáme dosti dlouho.
Jalovec
Pro živé ploty z jehličnanů obecně platí pomalejší růst snad s výjimkou právě výše zmíněných zeravů (ale také to není žádný sprint) a opravdu rychle rostoucího cypřišovce Leylandova, přičemž řez růst u většiny druhů ještě více zpomaluje. Ostatně mnohé druhy nejsou pro řez příliš vhodné.
Dalším takovým příkladem je jalovec (Juniperus) z čeledi cypřišovitých (Cupressaceae). V přírodě planety roste až 60 druhů jalovců a jde o nejpočetnější rod čeledi cypřišovité. Charakteristickým rysem tohoto rodu jsou zdobné zralé šišky (jalovčinky, odborně galbuly), které mají zdužnatělé semenné šupiny a připomínají bobule.
Jalovce vytvoří doslova neproniknutelné živé stěny, ovšem právě jako živé ploty jsou vysazovány jen zřídka. Při přesazování se totiž dosti špatně ujímají. Nejlépe snesou přesazování dřeviny pěstované ve školkách, jejichž růst je rychlejší, jsou však dosti drahé. Navíc na jižních stranách často promrzají.
Nejvhodnější je pro živé ploty rozsochatá odrůda čínského jalovce Juniperus chinensis pfitzeriana. Ta dorůstá výšky 2 metry a šířky až 3 metry, roste přitom dosti rychle, obzvláště v případě, že budeme vyvazovat střední větve. Živý plot z tohoto jalovce ale vyžaduje dost místa (šířka až 3 metry) a tedy větší pozemky. Nehodí se však k řezu, čili je ideální pouze pro živé ploty volně rostoucí.
Jako okrasné dřeviny jalovce jinak nacházejí široké uplatnění: pěstovány jsou jako stromovité, keřovité i plazivé (půdokryvné). V mnoha kultivarech je pěstován především jalovec obecný (Juniperus communis), jalovec čínský (Juniperus chinensis), jalovec viržinský (Juniperus virginiana), jalovec prostřední (Juniperus x media), jalovec chvojka (Juniperus sabina) a jalovec polehlý (Juniperus horizontalis).
A pozor! Pokud pěstujete hrušně, bylo by nejlépe vykácet i jalovce sousedů a to do vzdálenosti i několika kilometrů od vaší zahrady. Jsou totiž hostitelem houby Gymnosporangium sabinae, která způsobuje rez hrušňovou.
Dřišťál
Velmi vhodný je pro živé ploty dřišťál (Berberis). Tento rod zahrnuje až 500 druhů opadavých nebo stálezelených keřů, vysokých 1 až 5 metrů a s otrněnými výhony. Dřišťály rostou po celé planetě kromě Antarktidy a mnohé jsou silně invazivní. Blízce příbuzné jsou s rodem Mahonia, který je některými botaniky zařazován právě do rodu dřišťál (Berberis).
Výška dřišťálu je závislá na volbě odrůdy a pokud chcete živý plot celoročně neprostupný a neprůhledný, pak je třeba zvolit stálezelený kultivar dřišťálu. Živý plot z dřišťálu může být vysoký až 2 metry, ale také jen 0,3 metru, kdy vlastně tvoří jen geometrický předěl v zahradě či parku. Dřišťály nemají vysoké nároky na půdu, dobře zvládají i sucho a existuje mnoho zajímavých odrůd, které se liší nejen barvou listů. Hodí se podle kultivaru i k řezu, nejčastěji však jako volně rostoucí.
Mochnovec křovitý
Velmi zajímavým řešením pro živé ploty je mochnovec křovitý (Dasiphora fruticosa), jinak též mochna křovitá (resp. byl dlouho znám pod vědeckým jménem mochna křovitá (Potentilla fruticosa)). Dosáhneme jím celkem nízkých a půvabných živých plůtků se zlatavě žlutými květy. Jedinou stinnou stránkou takového živého plotu je pak jeho opadavost.
Mochnovec křovitý dorůstá v průměru jednoho metru (zdroje uvádějí od 0,5 do 1,5 metru), kvete v létě a dosti dlouho (od června 2 až 3 měsíce) a v naší přírodě není původním druhem (neofyt). Na pěstování je nenáročný, pozor však, postupně rád zplaňuje a utíká nám do okolní přírody. Poprvé byl na našem území nalezen jako volně rostoucí v roce 1977, je však řazen pouze mezi slabě agresivní druhy.
Tabulka srovnání vybraných druhů pro živé ploty
| Dřevina | Rychlost růstu | Stálezelený | Náročnost na péči | Poznámky |
|---|---|---|---|---|
| Sibiřský jilm | Velmi rychlý (až 1,8 m/rok) | Ne | Vysoká (pravidelný řez, zálivka) | Opadavý, vyžaduje častý řez |
| Ptačí zob | Střední | Ano | Střední (pravidelný řez) | Odolný, snáší řez |
| Hloh | Střední | Ne | Nízká | Opadavý, kvete a plodí |
| Pámelník | Velmi rychlý | Ne | Vysoká (častý řez, odnožování) | Invazivní, jedovaté plody |
| Zimostráz | Pomalý | Ano | Vysoká (tvarování) | Náročný na tvarování |
| Zerav | Rychlý | Ano | Střední (řez) | Snadno tvarovatelný |
| Cypřišovec Leylandův | Velmi rychlý (cca 1 m/rok) | Ano | Nízká | Odolný vůči mrazu a suchu |
| Tis červený | Pomalý | Ano | Střední | Jedovatý, pomalý růst |
| Jalovec | Střední | Ano | Nízká | Špatně se ujímá při přesazování |
| Dřišťál | Střední | Ano/Ne | Nízká | Otrněné výhony, různé odrůdy |
| Mochnovec křovitý | Střední | Ne | Nízká | Opadavý, zlatavě žluté květy |
tags: #rychle #rostouci #zivy #plot #diskuze