Evropská unie zařadila jelena siku na seznam invazních nepůvodních druhů. Seznam invazních nepůvodních druhů EU se letos v srpnu rozšířil o 26 rostlin a živočichů, včetně jednotlivých poddruhů jelena siky. Aktuální seznam obsahuje 62 živočišných druhů. Zařazení na unijní seznam začalo platit od 7. srpna 2025.
Zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství projednávali dopady zařazení tohoto druhu s ohledem na českou legislativu. Shodli se, že pro regulaci populace jelena siky bude efektivnější zachovat jeho zařazení mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Jelen sika podle úřadů zůstane mezi lovnou zvěří, ale jeho lov i chov se upraví tak, aby odpovídal evropským pravidlům. K zajištění souladu s evropským nařízením bude však nutná změna některých ustanovení zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů o ochraně a chovu zvěře.
Důvodem zařazení jelena siky na unijní seznam je především jeho schopnost křížit se s jelenem evropským, čímž dochází k narušení genofondu tohoto původního evropského druhu. Současně s nárůstem početnosti populace jelena siky dochází také k navýšení potravního tlaku na lesní ekosystémy, a tedy k nárůstu škod, omezení možnosti přirozené obnovy lesních dřevin a podobně. Vlastní a relativně obsáhlé posouzení stavu a rizik je obsaženo v dokumentu s názvem „Study on invasive alien species, Development of risk assessements to tackle priority species and enhance prevention, Final Report and annexes“, publikovaném Úřadem pro publikace Evropské unie v roce 2022.
Historie a rozšíření jelena siky v ČR
Jelen sika byl do Evropy i na území dnešní ČR dovezen v 19. století jako zajímavost pro chov v oborách. Po druhé světové válce se však rozšířil do volné přírody. V současnosti je u nás každoročně loven v celkem 602 honitbách a množství ulovených kusů stále narůstá (aktuálně je loveno více než 20 tisíc kusů ročně), což bohužel svědčí o nárůstu populace. Jelen sika je rovněž chován v 39 oborních chovech a patří také mezi druhy chované v rámci farmových chovů zvěře.
V současné době jsou nejznámější oborní chovy s jelenem sikou v Lánech a Velkém Meziříčí. V Čechách převažují volné chovy siků. Největší populace jsou v západních Čechách: Plzeň-sever, část okresů Tachov, Karlovy Vary, Sokolov, Cheb a Domažlice. Na Karlovarsku se vyskytuje v Doupovských horách a zasahuje do západní části Krušných hor. Ve středních Čechách je menší stabilní populace na Nymbursku a části okresu Mladá Boleslav. Vidlice, Holedná, a Mstišov. V 90. letech 20. století se populace rychle rozrostla, ale zvětšuje se i nadále.
Čtěte také: Rozšíření koupelny a obklady: Vše, co potřebujete vědět
V Polsku byly zaznamenány lovy kolem 200 jedinců ročně, zatímco v České republice se v posledních letech loví více než 20 000 jedinců jelena siky (v mysliveckém roce 2023 se jednalo o dosavadní rekordní hodnotu 22 837 kusů).
Dopady na české ekosystémy
Případ Slavkovského lesa ukazuje, jak dramatické mohou být dopady přemnožené populace jelena siky na přírodní stanoviště. V honitbě Prameny (18,5 km2), která zahrnuje většinu hlavního hadcového hřebene Slavkovského lesa a několik chráněných území, byla termovizí zjištěna hustota jelena siky téměř 26 kusů na 1 km2, přičemž vyhláška o způsobu stanovení minimálních a normovaných stavů zvěře 491/2002 Sb. udává celkovou přirozenou populační hustotu všech druhů jelení zvěře kolem 3,24 kusu na 1 km2. K tomu se přidává dalších 301 kusů jelena evropského, tedy přes 16 kusů na 1 km2.
Příklady poškození ekosystémů:
- Vřesoviště na NPP Křížky: Po roce 2000 se červenorůžová záplava květů začala z Křížků postupně vytrácet. Ukázalo se, že rozhodující vliv na destrukci populace vřesovce i celého vřesoviště má zimní pastva extrémně přemnožené lesní zvěře, zejména nepůvodního jelena siky. V roce 2017 bylo oploceno celé NPP Křížky (4,5 ha) a hned následujícího roku se vřesoviště opět začervenalo kobercem rozkvetlých vřesovců.
- Populace upolínu nejvyššího na NPP Upolínová louka pod Křížky: Až 90 % všech květů upolínu bylo spaseno. Pastevní tlak (měřený proporcí spasených lodyh) navíc v průběhu let sílil. Důsledkem je dlouhodobý nápadný nedostatek semenáčků upolínů v celé populaci navzdory dobré klíčivosti semen.
- Hadcové bory: V oplocených plochách se zřetelně zvýšila pokryvnost všech keříčků, hlavně vřesu obecného a vřesovce pleťového. Průměrná pokryvnost bylinného patra vzrostla v oplocených plochách z 29 % na 46 %. Nejvíce se v nich zvýšila pokryvnost keříčků (borůvka - Vaccinium myrtillus - relativní nárůst o 155 %; zimostrázek alpský - Polygala chamaebuxus - relativní nárůst o 104 %) a některých druhů trav (metlička křivolaká - Avenella flexuosa - relativní nárůst o 106 %; třtina rákosovitá - Calamagrostis arundinacea - relativní nárůst o 82 %).
- Vzácné druhy rostlin: I malé stádo se pak může stát hotovou pohromou pro vzácné druhy rostlin, jako jsou např. orchideje vstavač osmahlý (Orchis ustulata), pětiprstka hustokvětá (Gymnadenia densiflora) a vstavač mužský (Orchis mascula). Dlouhodobé sledování populace vstavače mužského v honitbě Prameny ukázalo, že naprostá většina vstavačů není kvůli okusu kvetoucích lodyh schopna vytvářet semena.
- Zvonek hadincovitý (Campanula cervicaria): Více než polovina kvetoucích zvonků bývá každoročně ukousnutých. Poškozené rostliny pak buď nevytváří žádná semena, nebo jen menší počet z náhradních květenství.
- Poškození výsadeb dřevin: Velké škody jsou i na stanovištně nevhodných výsadbách smrků, což místy vede k přirozenému obohacování druhové skladby lesa o břízu bělokorou, jeřáb ptačí, javor klen a v některých oblastech i buk lesní.
Extrémní pastevní tlak jelena siky nedecimuje pouze stavy chráněných rostlin, ale také výsadby dřevin. Odrostlé výsadby smrku ve věku 30-50 let jsou často v důsledku dřívějšího loupání kůry zvěří natolik poškozené, že dochází k jejich předčasnému rozpadu.
Intenzivní pastva jelení zvěře také zpomaluje zarůstání některých cenných mokřadů na bezlesí a také lesních pasek. Takové paseky pak lépe poskytují útočiště vzácným světlomilným druhům - například na Bečovsku silně ohroženému zběhovci jehlancovitému (Ajuga pyramidalis).
Regulace a legislativní změny
Česká republika kvůli zařazení jelena sika na evropský seznam invazních nepůvodních druhů změní zákon a upraví jeho regulaci i monitoring. Ministerstva životního prostředí a zemědělství aktuálně pracují na potřebných legislativních změnách a regulacích. Zařazením jelena na unijní seznam začal platit požadavek na zajištění monitoringu, faktickou regulaci druhu ve volné přírodě i další evropská nařízení, která umožňují ponechat si invazního živočicha na dožití, ale jen pokud chovatel zamezí úniku a dalšímu rozmnožování. Pokračování chovu je možné na základě výjimky, například pokud se jedná o výzkum. Možnost povolení výjimky pro jiné případy bude nutné projednat s Evropskou komisí.
Čtěte také: Původ jelena sika v ČR
Cílem změn je omezit šíření jelena siky, který je schopný křížit se s jelenem evropským. Ministerstva se shodla na důležitosti zapojení myslivců do regulace jelena siky a také na potřebě zvýšení úsilí a motivace v této oblasti. V rámci resortu životního prostředí je poskytována podpora opatření k regulaci invazních nepůvodních druhů prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí a dalších titulů - to bude využitelné i pro regulaci jelena siky. Ministerstva budou společně hledat další možnosti, jak podpořit účinné snížení početnosti populace jelena siky i dalších invazních nepůvodních druhů, například prostřednictvím motivačního zástřelného.
Dopady zařazení tohoto druhu s ohledem na českou legislativu projednávali zástupci Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zemědělství. Shodli se, že pro regulaci populace jelena siky bude efektivnější zachovat jeho zařazení mezi druhy zvěře podle zákona o myslivosti. Tím se do jeho regulace zapojí myslivci a omezí se právní i faktické dopady, které by jinak bylo nutné řešit. Nezbytná bude nicméně úprava zákona o myslivosti a jeho prováděcích předpisů, které se týkají ochrany zvěře a plánování chovu zvěře.
Chovatelé si například budou moct ponechat stávající zvířata, nesmějí je ale dál rozmnožovat. Nařízení umožňuje ponechat si jedince invazních nepůvodních živočichů na dožití, ale za podmínky zamezení úniku a dalšího rozmnožování. Pokračování chovu je možné jen na základě výjimky ze zákazů stanovených nařízením, přičemž důvody pro povolení jsou velmi omezené (týkají se oblasti výzkumu, zajištění ochrany ex situ apod.).
Křížení s jelenem evropským
U siků je možná hybridizace s jelenem evropským, která výrazně mění velikost a někdy i tvar paroží. Byli zjištěni i kříženci siky japonského se sikou Dybowského. Křížení obou druhů nepostihuje celé jejich populace, ale v místech, kde sdílí oba druhy společné území, zejména v době říje, není tento jev ojedinělý. Předpoklad, že může docházet ke křížení obou druhů je významnější tam, kde ve věkové struktuře populace samčích jedinců jelena evropského chybí dospělí jedinci druhé a třetí věkové třídy.
Pokud bude předložena mimořádně velká trofej siky japonského k hodnocení, je nutné ověřit, zda se jedná o paroží typického siky japonského, nebo křížence. Za tím účelem v osmdesátých létech minulého století publikoval kolektiv autorů Bartoš L., Hyánek J. a Žírovnický J. práci o kraniometrických charakteristikách siky japonského, jelena evropského a jejich hybridů.
Čtěte také: Jelen sika a jeho dopad na lesní ekosystémy
Hodnocení trofejí a identifikace hybridů
Paroží siků (japonského, Dybovského a mandžuského) se měří ocelovým pásmem v centimetrech s přesností na 1 mm. Výsady u trofejí siků musí být alespoň 2 cm dlouhé a jejich délka musí přesahovat šířku výsady při základně. U paroží siků se hmotnost trofeje nezjišťuje. Vzhledové charakteristiky (barva, perlení, růže, tvar výsad) na paroží se nehodnotí, protože metoda pro ohodnocení trofeje byla v roce 1982 převzata od americké symetrické metody Boone & Crocket Club.
V případech, kdy je podezření, že se jedná o trofej hybrida, je možné využít i vizuální posouzení tvaru lebečních kostí na patrové kosti (palatinu), v nasální oblasti a intermaxilární oblasti. Tato kraniometrická a vizuální metoda je sice praktická, ale stoprocentní determinace není zaručena. Přesnější metoda laboratorními testy je přesnější, ale není lehce dostupná pro běžnou mysliveckou praxi.
Následující tabulka popisuje parametry pro měření paroží siků:
| Číslo | Parametr měření | Poznámka |
|---|---|---|
| (1) | Vnitřní rozloha | Měří se kolmo na podélnou osu lebky jako největší vzdálenost vnitřních stran lodyh, mezi druhou výsadou (opěrákem) a třetí vnitřní výsadou. |
| Pokud třetí výsada chybí (šesterák), měří se rozloha mezi vnitřní stranou lodyh v polovině vzdálenosti mezi opěrákem a špicí lodyhy. | ||
| (2) | Celková délka abnormálních výsad | Z obou lodyh se zapíše do sloupce 4. |
| (3) | Délka lodyh | Měří se po vnější (nejdelší) straně lodyhy od spodního okraje růží až po vrchol lodyhy. |
| (4) | Délka očníku | Měří se od horní hrany růže po přední straně očníku až k jeho špici. |
| (5) | Délka opěráku | Měří se po vnější straně od místa, kde se osa výsady protíná s linií horní hrany lodyhy, až k její špici. |
| (6) | Délka třetí vnitřní výsady | Měří se po vnější straně od bodu, kde se protíná osa výsady s linií vyčlenění výsady z horní hrany lodyhy. |
| (7), (8), (9) | Nadpočetné výsady v koruně | Pokud jsou na lodyze další výsady nad třetí vnitřní výsadou. |
| (10) | Spodní obvod lodyhy | Měří se vždy na nejslabším místě lodyhy mezi očníkem a opěrákem. |
| (11) | Horní obvod lodyhy | Měří se na nejslabším místě mezi opěrákem a třetí vnitřní výsadou. |
| Pokud třetí výsada chybí (šesterák), měří se horní obvod v polovině délky lodyhy mezi opěrákem a špicí lodyhy. |
tags: #jelen #sika #rozsireni #ceska #republika