Objevte Tajemství Rozměrů a Norem Cihel: Kompletní Průvodce od Historie po Současnost!

Cihla patří mezi nejstarší stavební prvky, který se využívá v různých formách tisíce let. Cihly (tehdy hliněné) se na stavbu domů používají od roku 6300 př. n. l. Nejstarší formou cihel jsou tzv. vepřovice - sušené cihly s příměsí pilin nebo slámy. Vepřovice mají za sebou přes 10 tisíc let používání, u nás jejich zapojení do stavebního procesu probíhalo až do 20. století. Cihla je umělý kámen vytvořený z pálené keramiky. Cihlové zdi jsou oblíbené pro svůj okouzlující vzhled a vysokou kvalitu bydlení. Dalším důvodem ve prospěch cihel je jejich nezničitelnost díky obrovské odolnosti vůči povětrnostním vlivům. Pálené cihly se vyznačují výhodami v každé podobě a pro každé použití. Protože jsou vyrobeny z pálené hlíny, jsou odolné vůči povětrnostním vlivům a robustní. Pálené cihly patří k nejrozšířenějším materiálům používaných zejména v konstrukcích obytných budov.

Do nedávné minulosti jsme si pod pojmem cihla představili plnou pálenou cihlu. V souvislosti s vývojem požadavků na součinitel prostupu tepla zejména konstrukcí obvodových plášťů se cihla začala proměňovat. V současnosti jsou na trhu dostupné cihly, které jsou vhodné i pro jednovrstvé konstrukce obvodových plášťů pasivních domů. Pod pojmem cihla si většina z nás představí červený kvádr o hmotnosti 4,5 kg a rozměrech 290 x 140 x 65 mm, takzvaná cihla plná velký formát CP-VF. Současná cihla, nebo spíše cihelná tvarovka, vznikla sice na stejném materiálovém principu, jinak se ale od své předchůdkyně značně odlišuje. Ze svého vzoru si bere to nejlepší a přidává mnohé navíc. Použití cihelných keramických tvarovek zajišťuje v domech zdravé a příjemné mikroklima, stěny dobře akumulují teplo, dobře tlumí hluk, a vytvářejí tak pro uživatele zdravé a komfortní podmínky k bydlení.

Klasická pálená cihla a její parametry

Existuje celá řada velikostí, tvarů a formátů pálených cihel či tvárnic. Řeč je však o tradiční pálené cihle vyrobené formováním cihlářské hlíny do tvaru kvádru s poměrem stran 4 : 2 : 1 a následným vypalováním v peci. Tyto cihly se nazývají klasickými cihlami velkého formátu a státní norma (ČSN 72 2601, 05, 10) určuje i jejich rozměr (290 × 140 × 65 mm), což usnadní výpočty spotřeby a následný nákup.

Pálená cihla se vyrábí z cihlářské hlíny, která se po nařezání vysouší 2-3 dny v sušárně na vlhkost do 2 %. Následně se cihla dostává do vypalovací pece, kde stráví v teplotě mezi 700 a 1000 °C jeden až dva dny. Po vypálení jsou cihly roztříděny, v některých případech se ještě povrchově upravují (impregnace, glazura). Klasická plná pálená cihla je materiál s dobrou požární odolností, vzduchovou neprůzvučností a výbornou schopností akumulace tepla.

Parametry Cihly plné pálené P20:

Čtěte také: Rozměry a normy pro betonové sloupky v ČR

Rozměr: 290 x 140 x 65 mm
Pevnost: min 20 N/mm²
Váha: 1776 kg/m³
Nasákavost: 13%
Reakce na oheň: A1
Počet ks na paletě: 250 (1150kg)

V současnosti se klasické plné cihly používají zejména ke stavbě obezdívek komínů, podezdívek plotů a dalších dekoračních prvků. Nacházejí využití i při rekonstrukcích některých historických budov a mohou posloužit i při rekonstrukcích či dostavbách venkovských domů včetně rekreačních chalup, kde byl tento materiál použit i v původní konstrukci stavby. Z plných cihel se nejčastěji staví nosné stěny (300 nebo 450 mm) a příčky (75 nebo 150 mm). U starších staveb bývají ve spodní části budovy stěny mnohdy výrazně silnější. Ke stavbě obvodového zdiva rodinných domů se dnes plné cihly nevyužívají, a to zejména kvůli vyšší hmotnosti.

Další formy klasické cihly

Kromě celých cihel se používají také v různých odvozených rozměrech. Jsou to:

„devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
„půlka“ - 1/2 cihly
„kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
„pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce

Standardní velikost cihly se pohybuje v rozměrech 247 mm (délka), 249 mm (výška) a 250 až 500 mm (šířka pro obvodové zdivo). Přestože tyto standardní cihly lze řezat dle potřeby přímo na stavbě, existuje celá řada doplňkových cihel, které stavbu usnadní bez nutnosti přířezů.

Typy cihel a jejich formáty dle norem

Pokud si chcete koupit cihly a stavět z nich, musíte především rozlišovat mezi dvěma různými typy podle jejich použití. Kromě cihel existuje ještě jeden typ tašek, který se používá na střešní krytiny. Střešní taška je rovněž vyrobena z pálené hlíny a slouží k ochraně domu před pronikající vlhkostí a dalšími vnějšími vlivy. Celkem je známo pět běžných rozměrů a několik netradičních.

FORMÁT/ ROZMĚR určuje samotnou velikost materiálu - např. rozměr lícových cihel, dlažeb, obkladových pásků apod.

Čtěte také: Využití OSB desek

Standardizované formáty cihel
Název formátu	Popis / Použití	Rozměr (délka × šířka × výška)	Poznámka
Český formát (ČF)	Tradiční pálená cihla	290 × 140 × 65 mm	Státní norma ČSN 72 2601, 05, 10
Normalformat (NF)	Mezinárodně standardizovaná jednotka pro děrované cihly	250 × 120 × 65 mm	Používané ve střední a východní Evropě
Německý formát (NF)	Běžný rozměr	240 × 115 × 71 mm
Rakouský formát (RF)	Běžný rozměr	250 × 120 × 65 mm
Waalformat (WF)	Mezinárodně standardizovaná jednotka pro lícové cihly	210 × 100 × 50 mm	Nejčastěji v západní a severní Evropě, oblíbený i v ČR
Holandský formát (WF)	Běžný rozměr	207 × 97 × 49 mm
Holandský formát (WDF)	Běžný rozměr	214 × 98 × 66 mm
Starý říšský formát	Historický rozměr	25 × 12 × 6,5 cm	Menší než dnešní NF, ale celkově větší
Langformát	Cihla o nestandardní délce	např. 490 × 115 × 52 mm	Často pro jedinečný vzhled fasád

Lícové cihly a klinkery

LÍCOVKA je označení pro cihelné pohledové zdivo - obkladové pásky, lícové cihly. Použití např. na fasádu na rodinný dům, obklad na komíny, vyzdění plotů, zídek atd. Elegantní lícové cihly se pak používají na fasády a zídky, kde je žádoucí dosažení rustikálního vzhledu.

Ražené lícové cihly

Ražené lícové cihly jsou strojně vyráběné cihly, kdy je cihlářská hmota ražena do speciálních vypískovaných forem, které mají velikost dle požadovaného formátu cihly. Následně jsou cihly sušeny a poté vypalovány při teplotě kolem 1100°C. Ražené lícové cihly jsou vždy plné (bez děrování) a mají lícové (pohledové) všechny čtyři strany. Cihla má díky tomu ze všech 4 stran vzor, který vynikne v každém interiéru. Z lícovek nejčastěji realizujeme oplocení, komíny, krby, ale také interiérové zídky. Nasákavost ražené lícovky je do 18 %.

Cihly klinker

KLINKER jsou materiály, které jsou pálené z hlíny při 1200˚C. Mají vysokou pevnost v tlaku, jsou mrazuvzdorné a jejich předností je min. nasákavost do max. 6 % - říká se jim “tažené”. Do těchto materiálů řadíme - obkladové pásky, lícové cihly, cihelné dlažby, ale i podlahovou keramiku - mohou se tedy označovat jako klinker materiál. Tři strany jsou pohledové, 1 je pak hladká.

Obkladové pásky

OBKLADOVÝ PÁSEK cihelný obkladový pásek je buď ruční - tj. řezaný pásek z lícové cihly v tl. cca 23-25mm nebo strojově vyráběný pálený pásek v tl. např. 9/11/14 mm. Námi dodávané pásky jsou z pálené hlíny. Lepí se flexibilním lepidlem a spárují např. hrubozrnnou spárovací hmotou v různých odstínech. Spára by měla mít cca 10-12mm.

Moderní cihly a tvárnice

Moderní děrované a broušené cihly jsou výsledkem evoluce ve stavebnictví. I když se k jejich výrobě využívají přírodní suroviny, splňují řadu přísných požadavků od izolačních vlastností po nízkou hmotnost. Díky dutinám jsou lehké, a tak nepřetěžují podklad a usnadňují manipulaci s materiálem. Tradiční plné cihly i keramické tvárnice vznikají vypalováním z hlíny. Tvárnice mají dutiny, které snižují hmotnost a současně zlepšují tepelněizolační vlastnosti. Výrobci nabízí i speciální izolační tvárnice, jejichž dutiny jsou vyplněné minerální vatou či jiným izolantem. Díky tomu jsou vhodné i pro jednovrstvé zdění bez dodatečného zateplování.

Čtěte také: Sádrokartonové desky a jejich rozměry

Základním prvkem cihelných systémů jsou přesné broušené cihly, které se ve svislém směru spojují na pero a drážku. Pro vodorovné spáry se nanášejí tenkovrstvé malty nebo lepicí pěny na bázi polyuretanu. Tloušťka malty mezi jednotlivými vrstvami je v řádech milimetrů, což vede k eliminaci spár, které představují nejslabší místo stěny z hlediska energetické náročnosti. Broušené pálené cihly vynikají přesnými rozměry, což usnadňuje proces zdění a umožňuje využití tenké vrstvy lepidla či pěny. Díky minimálním spárám nedochází k výraznějším únikům tepla.

Vzhledem ke stále rostoucím požadavkům na snižování energetické náročnosti rodinných domů začali výrobci cihelných systémů nabízet inovovaný sortiment. Ten by se dal v podstatě rozdělit na dva typy: cihly duté s velkou „tloušťkou“ (šířka zdiva až kolem 500 mm) a cihly vyplněné tepelným izolantem. Druhý zmíněný princip se těší rostoucímu zájmu, protože v sobě pojí výhody keramického střepu (velmi dobré difuzní parametry, snadné vyzdívání, akustickou tlumivost atd.) s vysoce tepelněizolační schopností tepelného izolantu - buď minerální vaty, nebo polystyrenu. Výsledkem je perfektně tepelně izolující keramický blok, který při menší tloušťce izoluje lépe než tvarovky duté. Navíc, byť stěna obsahuje tepelnou izolaci, stále se jedná o jednovrstvé zdivo s výrazně snazším, rychlejším a lépe kontrolovatelným prováděním než v případě sendvičových konstrukcí.

Typy tvárnic

Nosné - jsou určené pro obvodové zdivo a vnitřní nosné stěny. Nejčastěji mají šířku od 25 do 50 cm.
Nenosné - vzhledem k mírnějším požadavkům na únosnost a izolační vlastnosti mohou být nenosné příčky tenčí, a tak zbytečně nezmenšují užitnou plochu stavby.
Soklové - jsou vhodné pro pokládku na základové či stropní desky.
Dekorativní - pro lícové (pohledové) části staveb, u kterých má být vzhled cihly přiznaný.

Další typy tvárnic

Ve skupině tvárnic mají největší zastoupení ty pórobetonové. Jsou lehké, snadno opracovatelné a poměrně jednoduché na montáž. Druhým v současnosti nejrozšířenějším materiálem jsou porobetonové cihly vyrobené z přírodních materiálů. Díky vzduchovým dutinám, které vznikly při výrobě hmoty, jsou lehké a snadněji opracovatelné. I když sníží hmotnost konstrukce, na její pevnosti to nebude znát. Tyto lehké betony koupíte v různých pevnostech, a tak s nimi snadno a rychle postavíte i několikapatrové domy. Materiál nařežete i ruční pilou a při pokládce spotřebujete méně malty než u běžných tvárnic. Porobetonové cihly ve formě tvárnic, tvarovek či desek využijete především pro stavbu stěn, příček a stropů.

Betonové tvárnice - tvarovky z betonu (neboli ztracené bednění) se používají pro stavbu mnoha konstrukcí od základů staveb po ploty. Mají dutinu, která snižuje jejich hmotnost. Pro nezateplené stavby, jako jsou základy, dozdívky a zděné konstrukce jsou vhodné betonové cihly. I když tvarem a rozměry připomínají pálené cihly, jsou oproti nim pevnější a téměř nenasákavé, tudíž trvanlivější. Navíc odolají mrazu, chemickým rozmrazovacím látkám i žáru. Jsou proto vhodné tam, kde běžné cihly nevyužijete - pro stavbu sklepů, šachet a jiných technických prostor pod úrovní země.
Vápenopískové tvárnice - mají podobné složení jako pórobeton, jejich hustota je však mnohem vyšší. Díky tomu jsou mimořádně pevné a skvěle izolují. Díky vysoké pevnosti mohou být obvodové stěny užší, a tak zvýší užitnou plochu stavby.
Štěpkocementové tvárnice - na rubové straně mají integrovanou tepelnou izolaci. Sestavují se do bednění a následně se betonují.
Skleněné tvárnice - vyrábí se z vysokopevnostního skla a umožňují přirozené prosvětlení interiéru. Zároveň slouží jako esteticky atraktivní designový prvek, který v posledních letech zažívá renesanci. Skleněné tvárnice neboli luxfery nejsou nosné pro svislé příčky. Existují však speciální typy, které jsou nosné pro horizontální použití.
Šamotové cihly - při stavbě krbů využijte žáruvzdorné šamotové cihly. Šamot odolá teplotě až 1 650 °C. Má typickou šedobílou až béžovou barvu a z více než poloviny ho tvoří oxid křemičitý. Druhou polovinu pak tvoří oxid hlinitý a různé příměsi, ať už jde o hořčík, železo nebo vápník.

Tepelně technické parametry cihel - vývoj a současnost

Pálené cihly patří k nejrozšířenějším materiálům používaných zejména v konstrukcích obytných budov. Dá se říci, že cihelné zdivo je jakýmsi etalonem stavebních konstrukcí, neboť všechny jiné materiály jsou právě srovnávány výhradně s cihelným zdivem. První norma zabývající se tepelně technickými vlastnostmi byla platná od roku 1949. Do roku 1964 hodnoty tepelného odporu stěn vycházely z etalonu stěny z plných pálených cihel.

S vývojem požadavků na stěnové konstrukce se také začíná měnit tvar cihel. Od plných cihel se přechází v období let 1946-1960 k příčně děrovaným cihlám typu CDm. V letech 1961-1980 se objevuje typ cihly CDK a CD Týn. Cihly typu CD Týn můžeme považovat za mezník, neboť se jednalo o bloky s rozměry (délka × šířka × výška), např. 290 × 190 × 215 nebo 240 × 365 × 238 mm, neboli o velkoformátové cihelné bloky. Výškový modul zdiva byl 250 mm při použití maltového lože o tloušťce 12 mm. V 90. letech přichází cihla „současného“ typu Therm se suchou styčnou spárou mezi jednotlivými cihelnými bloky označovanou pero drážka, též P+D. V sousedním Německu se v první polovině 90. let začínají objevovat tzv. broušené cihly, které mají zbroušené ložné plochy.

V současnosti hodnotu U = 0,25 W/(m²‧K), která odpovídá doporučené hodnotě podle normy ČSN 73 0540-2:2007 pro vnější těžké stěny, bez problémů splňuje jednovrstvé zdivo z cihelných bloků typu Therm o šířce 440 mm. Zdivo tloušťky 440 mm dosahuje součinitele prostupu tepla kolem hodnoty U = 0,21 W/(m²‧K) případně i nižší. Je jasné, že z pohledu požadavků na zvýšení tepelného odporu zdiva se nevyvíjel pouze tvar cihel, ale i samotný keramický střep, spojovací malta a také omítky. Stejně tak jako v Rakousku či Německu se v České republice začínají na trhu uplatňovat cihelné bloky o šířce 500 mm (v Německu je používaný rozměr 490 mm). Zdivo z těchto bloků dosahuje hodnot součinitele prostupu tepla nižších než U = 0,16 W/(m²‧K), což odpovídá ekvivalentní hodnotě součinitele tepelné vodivosti λ = 0,085 W/(m‧K), a tedy tepelnému odporu R = 5,88 m²‧K/W nebo i hodnotám lepším. Při vyplnění dutin tepelně izolačním materiálem je dosaženo až U = 0,11 W/(m²‧K).

Jako izolační materiál se v současnosti nejvíce používá minerální vlna a to ve formě rozřezaných desek do tvaru velkých dutin nebo ve formě granulátu pro vyplnění malých dutin, dále pak perlit nebo expandovaný polystyrén. Cihelné bloky s minerální vlnou či expandovaným perlitem mají výhodu v požární odolnosti konstrukce a zdivo dosahuje výborných hodnot vzduchové neprůzvučnosti. Požadavky na U obvodových stěn se za posledních 50 let zpřísnily přibližně 6krát, z toho za posledních deset let asi 2krát. U zdiva z pálených cihel došlo k navýšení tepelného odporu za posledních 50 let 11krát, z toho za posledních 10 let asi 3krát. Došlo k zefektivnění výroby, úspoře keramického materiálu, ale i materiálů jako jsou malty či omítky. Zároveň si cihly právě díky tomu, že jsou z keramiky, zachovávají výjimečnou trvanlivost a neměnnost svých parametrů.

Zdění z cihel: Vazby a postup

Základem úspěšného zdění z cihel je dodržení některé ze základních typů vazeb. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár. Princip správné vazby ostatně neplatí jen pro klasické cihly, ale uplatní se i při použití tvárnic či opracovaných kamenů. Typy vazeb se vyvíjely víceméně od počátku používání cihel pro stavění zdí. Jejich dodržení velmi usnadňuje normovaná velikost: jsou-li cihly rozměrově shodné, není problém dodržet rytmus pravidelně se opakujících vzorců. A zvolíte-li cihly pro jejich specifickou krásu i jako pohledový materiál bez dalšího omítání, je dodržení vazby nezbytné, jinak by fasády či zídky působily disharmonicky. VAZBA LÍCOVÉHO ZDIVA je způsob ukládání cihel, nejpoužívanější je běhounová vazba nebo divoká vazba.

Základní typy vazeb

Běhounová vazba: Nejjednodušší cihelná vazba používaná především pro zdění příček. Nehodí se pro zdi, které mají nést další konstrukce. Tloušťka bývá při použití běžných cihel 15 cm. Cihly se převazují o polovinu nebo čtvrtinu své délky. V této vazbě se cihly v druhé a dalších řadách pokládají tak, aby vždy celá cihla překryla styčnou spáru cihel v předchozí řadě.
Vazáková vazba: Používá se pro zdění stěny o tloušťce 30 cm. Takto vyzděná stěna má již vyšší nosnost a může být použita pro uložení například stropních konstrukcí. Cihly se převazují o polovinu své šířky.
Polokřížová vazba: Připadá v úvahu pro zdění zdí tloušťky 45 cm. Zeď vyzděná polokřížovou vazbou může být použita jako nosná i obvodová stěna. V líci se v tomto případě střídají běhounové a vazákové vazby.
Křížová vazba: Určena pro vyzdívání zdí tloušťky 60 cm. Také takto vyzděná stěna může sloužit jako nosná nebo obvodová. Kombinují se u ní rovněž běhounové a vazákové vazby, ale oproti polokřížové jsou u této vazby běhouny v líci nad sebou a kryjí se jen ve vrstvě první, páté, deváté atd.
Gotická vazba: Rovněž nazývána polská a je založena na zděných hlavách ve sloupci, přičemž každá kratší strana je posunuta o polovinu délky cihel v řadě nad a pod ní. Je to pracná vazba, jejíž hlavní výhodou je možnost vytvoření atraktivního pohledového vzoru.
Divoká vazba: Cihly se zdí nepravidelně, tzv. na divoko - např. 3 celé cihly a půlka, spáry jsou ujeté o 1/4 cihly. Musíme ale dbát na to, aby nám v jednotlivých řadách cihel kladených na sebe nevznikla průběžná linie styčných spár.

Postup zdění z cihel

Zdí se vždy na vodorovný podklad, případné nerovnosti základu je potřeba vyrovnat maltou. Mezi základové pasy a cihlovou zeď se vkládá izolační asfaltový pás. U zdění na šířku jedné cihly je pro správné vyrovnání nutné silné maltové lože. Tloušťka maltou vyplněné spáry by neměla přesáhnout 1,5 cm. Cihly se vyrovnávají poklepem kladívka nebo gumové paličky, rovinu kontrolujte vodováhou. Mezi položenými cihlami se nechává mezera asi 1 cm, která se vyplňuje maltou. Přebytečná stékající malta se hned odstraňuje zednickou lžící. Přilnavost malty posílíte navlhčením cihel.

Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly. Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly. Kříží-li se vám zdi, necháte vždy jednu proběhnout a druhou přizdíte. V další vrstvě je to naopak, druhá probíhá, první je přizděna. Pokud přizdíváte novou příčku ke stávající nosné konstrukci, svážete je vysekáním kapes nebo vložením armovacího železa do spáry nové zdi a zavrtáním do zdi stávající. Dodržování vodorovných a svislých rovin je alfou a omegou úspěšného zdění z klasických cihel.

Pojivo je malta na zdění a spárování lícového zdiva, případně je tím myšleno i lepidlo a spárovací hmota / spárovací malta na cihelné pásky. Dilatační spáry se tvoří na rozlehlých plochách fasády z lícových cihel / obkladových pásků - zabraňují vzniku dodatečného napětí a rozměrovým změnám v obkládaných plochách. Příčiny těchto jevů jsou: vysychání pojiv, statické změny-sedání stavby, teplotní vlivy a jiné. Jejich navrhování a zřizování se řídí požadavky projektanta. Na lícovém zdivu se někdy vyskytují sanytr/výkvěty/výluhy jako bílé fleky. Jejich příčinou je zpravidla nevhodné pojivo nebo zatečení vody do lícového zdiva. Odstraňují se různými způsoby podle jejich povahy. Proto je nutné vždy řádně dodržet technologické postupy při zdění z lícových cihel i při lepení a spárování obkladových pásků!

Budoucnost vývoje cihel

Jedna oblast bude řešena neustále, a tou je vývoj keramického střepu a vytváření cihlářské suroviny. V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další podmnožinou tohoto směru vývoje je používání surovin, zejména charakteru odpadních hmot, které jednak zlepšují vlastnosti střepu (např. tvorbou pórů svým vyhoříváním při vypalování), snižují energetické nároky na výpal, zlepšují proces sušení apod. Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla. S tím souvisí samozřejmě i vývoj nových technologií. Třetí oblast tvoří vývoj v oblasti kombinování páleného cihelného bloku a izolačního materiálu. I v tomto směru se již pokročilo a úspěšně se vyvíjejí izolační hmoty na anorganické bázi. Otevírá se i možnost použití odpadních materiálů.

tags: #rozmery #cihly #jmenovit #normy

Rozměry a Normy Cihel: Průvodce Historickým Vývojem a Moderním Použitím