Krásné oplocení zdobí pozemky, chrání obyvatele a zajišťují jejich bezpečnost a soukromí. Atraktivní ploty jsou bariérou proti vetřelcům, zvyšují úroveň bezpečnosti a intimity obyvatel a také zvyšují estetiku pozemku. Rostliny v zahradách se vyplatí vysadit, i když nejste milovník zahradničení.
Ploty obvykle zajišťují jen částečné soukromí, proto k nim vysaďte rostliny, pokud chcete prostor lépe chránit před pohledy zvenčí. Dostatečně vysoké rostliny zakryjí výhled z ulice tak, aby kolemjdoucí neměli výhled do zahrady a na osoby v ní pobývající. Rostliny podél oplocení se často objevují ve formě atraktivních živých plotů, tvarovaných a volně rostoucích.
Jehličnaté a listnaté stromy podél plotu
Podél plotu můžete vysadit jehličnaté stromy. V této roli se perfektně budou hodit túje a kanadské jedlovce. O něco méně oblíbené pro živé ploty jsou listnaté stromy, ale to neznamená, že pro milovníky takových řešení neexistují žádné návrhy. Jilmy jsou listnaté stromy, které jsou ideální pro živé ploty. Atraktivní odrůdy mohou mít zajímavé zbarvení listů, takže díky nim lze vytvářet barevné živé ploty.
Podél plotu můžete vysázet stromy každých pár metrů. Většina druhů listnatých i jehličnatých stromů je vhodná pro jednotlivé výsadby. Výběr druhů a odrůd je velký, takže se v této záležitosti opravdu nemusíte omezovat. Jednotlivé výsadby stromů nebo solitéry (tedy jednotlivé stromy vysazené bez společnosti dalších rostlin) jsou zajímavým způsobem úpravy zahrady, který částečně zakryje pohled do ní a zároveň zvýší estetiku a dynamiku zahrady.
Existuje mnoho druhů stromů, které jsou vhodné pro výsadbu podél plotu. Před výsadbou stromů podél oplocení však zkontrolujte maximální výšku a šířku, jakou rostlina dosáhne. Při výsadbě stromů vedle plotu nezapomeňte ponechat mírný odstup od plotu, aby měl rostoucí strom pro sebe dostatek místa a jeho kořeny nepoškodily plot a jeho základy.
Čtěte také: Rostliny pro zelený plot
Okrasné keře a květiny
Stromy se často používají k výsadbě podél plotů, ale nejsou jedinou možností, kterou si můžete vybrat. Mnohem častěji se u plotu sázejí okrasné keře - obvykle je jejich údržba a tvarování snadnější, nerostou moc nahoru a jejich kořenový systém není tak rozsáhlý, takže se nemusíte bát poškození oplocení a jeho základů. Květiny vysazené podél plotu často hrají dekorativní roli. V blízkosti plotu je vhodné vysázet nízké, střední nebo vysoké exempláře.
Druhy keřů vhodných pro živé ploty
Výběr druhů použitelných pro volně rostoucí živé ploty je extrémně široký a zahrnuje prakticky všechny u nás rostoucí keře (například tavolník - Spiraea, trojpuk - Deutzia, vajgélie - Weigelia, pustoryl - Philadelphus, pámelník - Symphonicarpos a mnoho dalších).
Buk lesní (Fagus sylvatica)
Bukový živý plot se podobá habrovému, ale je lesklejší a listy jsou na podzim žlutohnědě zbarvené. Jako domácí dřevina se buk hodí do volné krajiny a na venkov, ale skvěle se uplatní i v moderní zahradě ve městě. Pro výborné možnosti tvarování (zejména do vyšších stěn) byl velmi oblíbený také v historických zahradách. Náš domácí strom, který může dorůstat do výšky 25 až 30 m, a pokud roste na volném prostranství, může dosahovat i stejné šířky.
Čimišník (Caragana arborescens)
Pochází ze Sibiře a východního Mandžuska. Je to rychle a vzpřímeně rostoucí, hustě olistěný, 4 až 6 m vysoký a 3 až 5 m široký keř s tmavozelenými, v mládí chloupkatými a později lysými větvemi. Listy jsou 8 až 10 cm dlouhé, sudozpeřené, složené z deseti drobných sytě zelených lístků. Motýlokvěté světle žluté květy rozkvétají v drobných hroznech v květnu. Plody jsou měchýřkovité, světle hnědé a suché tobolky.
Čimišník je úplně nenáročný a otužilý, daří se mu i v nejhorších a nejchudších půdách, netrpí suchem a roste i v úplně suchých polohách. Z dřeviny lze vytvářet tvarované živé ploty vysoké až 2 m a široké asi 80 cm. Dobře se hodí k výsadbám uvnitř měst a obcí, není ale vhodný k výsadbám do krajiny.
Čtěte také: Druhy rostlin pro živý plot
Dřín obecný (Cornus mas)
Dřín je naše domácí dřevina s centrem rozšíření v jižní Evropě, u nás přirozeně roste v teplejších polohách, kde je význačným druhem společenstva Sípákových doubrav. Jedná se o košatý keř dorůstající 3 až 6 m výšky a vytvářející někdy i malé stromky. Kvete žlutě v únoru až dubnu - ještě před vyrašením listů. Kvítky jsou drobné, ale početné a poskytují první pastvu pro včely. Listy jsou vejčitě kopinaté, 3 až 5 cm dlouhé, celokrajné a mají nápadně vystouplou obloukovitou nervaturu. Jsou jasně zelené a na podzim se nebarví.
Ačkoliv dřín není na půdu zvlášť náročný, daří se mu nejlépe ve středně těžkých a živinami bohatých půdách s vysokým obsahem vápníku, na slunných sušších místech a na svazích. Dobře snáší zakouřené ovzduší. Dřínový plot můžeme tvarovat na výšku 1 až 2,5 m při šířce 0,6 až 1 m.
Dřišťál obecný (Berberis vulgaris)
Jedná se o náš domácí druh, který je velmi podobný japonskému dřišťálu Thunbergovu, od kterého se na první pohled liší mohutnějším vzrůstem - dorůstá až do výšky 2 až 3 m. Jako domácí trnitá dřevina by se dobře hodil na vysazování živých plotů v krajině, hlavně plotů ohradních. Je ale mezihostitelem dvoubytné rzi travní (Puccinia graminis), která vážně škodí na obilninách.
Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii)
Pochází z Japonska. Vysazuje se jako solitérní keř, na svahy a také do volně rostoucích i tvarovaných živých plotů. U nás dorůstá obyčejně výšky 1 až 1,5 m a stejné šířky. Je hustě větvený, má rozložité, silné a trnité větve a 2 až 3 cm dlouhé, protáhle vejčité zelené listy, které jsou na podzim zbarveny ohnivě červeně. Kvete bohatě, asi 1 cm velkými sytě žlutými květy. Vyžaduje slunce nebo jen mírný polostín a dobře snáší suché a vápenité půdy. Hodí se na nízké tvarované živé ploty do výšky 0,8 m.
Habr obecný (Carpinus betulus)
Habr je asi nejvýznamnější dřevina pro zakládání živých plotů. Jde o domácí druh, jenž roste většinou jako strom, někdy ale také jako mohutný keř s rozložitými větvemi a poměrně tenkými větévkami. Listy jsou vejčitě kopinaté, na okraji dvakrát ostře pilovité, dlouhé 4 až 10 cm a 2,5 až 4 cm široké. Stočené uschlé habrové listy zůstávají na větvích často až do jara a opadávají teprve při rašení.
Čtěte také: Nejlepší rostliny na živý plot
Habr není náročný na půdu. Roste stejně dobře jak v lehkých písčitohlinitých půdách, tak i v těžké jílovité a vápenité půdě. Nevyhovují mu jen suché a horké jižní svahy, nebo naopak půdy příliš vlhké. Je polostinnou dřevinou. Má vynikající regenerační vlastnosti a dobře obrůstá dokonce i z pařezů. V minulosti se této vlastnosti využívalo v lesním hospodářství - pařezina byl druh habrového lesa, který se nezakládal výsadbou sazenic, ale vznikl z výmladků, kterými po těžbě obrostly pařezy.
Pro velkou regenerační schopnost, která umožňuje téměř neomezené tvarování, je jednou z nejoblíbenějších dřevin využívaných k vysazování tvarovaných živých plotů. Za svou oblibu vděčí schopnosti poskytovat dokonalou ochranu proti větru. Pro svoji plasticitu má habr velmi široké uplatnění. Lze z něj vytvářet tvarované živé ploty třeba jen metr vysoké, ale i mohutné, až 6 m vysoké a přitom poměrně úzké tvarované stěny.
Aby byly tvarované habrové ploty pěkné, vyžadují pravidelný řez a půdu bohatou na živiny. Velmi účelné je přihnojování organickým hnojivem.
Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna)
Hloh jednosemenný je náš domácí, silně trnitý keř. Listy jsou široce vejčité, k řapíku klínovitě zúžené až utáté a hluboce laločnatě vykrajované. Bílé květy tvoří okolíky a rozkvétají v červnu. Hloh je nenáročná dřevina, která se spokojí takřka s každou půdou a dobře snáší sucho, žádá však plné výsluní. Je rychle rostoucí, snáší hluboký řez a přestárlé keře je při zmlazování možné seříznout až u země. Pro svoji nenáročnost a výborné regenerační schopnosti, ale také pro nepropustnost, patří hloh k nejvýznamnějším druhům pro výsadby tvarovaných živých plotů.
Má-li mít hlohový živý plot pěkný hladký vzhled, je dobré ho stříhat dvakrát ročně, nejlépe v červnu a znovu koncem zimy. Intenzivně stříhané hlohové ploty pochopitelně ani nekvetou, ani neplodí. Nevýhodou hlohu je jeho atraktivita pro některé housenky (především pídalku podzimní - Operophtera brumata) a také pro mšice, kterými je často napadán.
Hloh obecný (Crataegus laevigata)
Hloh obecný je náš další domácí druh hlohu. Je velmi podobný hlohu jednosemennému, od kterého se odlišuje listy, které jsou mělčeji vykrajované a plody, které mají po dvou semenech.
Hloh slívolistý (Crataegus prunifolia)
Je to kříženec dvou severoamerických druhů (Crataegus crusgalli a Crataegus succulenta). Má podobné vlastnosti jako oba naše domácí druhy. Na rozdíl od našich domácích druhů netrpí hloh slívolistý škůdci, ale je napadán spálou růžokvětých.
Javor babyka (Acer campestre)
Babyka je naše domácí dřevina rostoucí někdy jako menší strom, jindy jako velký keř vysoký 10 až 12 m. Má pružné a poměrně tenké větve s trojlaločnými až pětilaločnými, asi 8 až 10 cm velkými listy. Sytě zelené listy se na podzim barví dožluta. Babyka je vhodná pro vytvoření živých plotů vysokých 1,5 až 3 m a širokých 0,8 až 1,5 m, mohou však být i vyšší. Lze je zakládat jak na výsluní, tak i ve stínu, musí se ale pravidelně krátce stříhat, protože jinak hůře obrůstají.
Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)
Jde o mohutný strom pocházející z Balkánu, nazývaný také kaštan koňský. U nás zdomácněl v období baroka. Volně rostoucí stromy dorůstají do výšky až 25 m, v květnu vytvářejí četné vzpřímené hrozny bílých květů a koncem podzimu na nich dozrávají známé plody. V roce 1993 se na našem území poprvé objevil nový škůdce - klíněnka jírovcová (Cameraria ohridellá). Jírovec se hodí k výsadbě alespoň 3 m vysokých živých plotů nebo vysokých stěn. Krásně se vyjímá především ve velkých historických sadovnických úpravách, jeho použitelnost ale významně snižuje plošné poškozování klíněnkou.
Kalina obecná (Viburnum opulus)
Kalina obecná je náš původní druh. Její přirozený areál je velmi široký, roste téměř v celé Evropě, na Kavkaze, na západní Sibiři a ve střední Asii. Volně rostoucí kalina obecná je 3 až 4 m vysoký keř s nepravidelnými, tři až pětilaločnými listy. Květy jsou uspořádané do vrcholičnatých květenství a jsou dvojího druhu. Na rozdíl od kaliny tušalaj tento druh nesnáší sucho, ale vyžaduje vlhčí a humózní stanoviště. Dobře se hodí k zakládání tvarovaných živých plotů vysokých 1,5 až 2,5 m. Kompozičně se dobře uplatní především v krajině a ve venkovské zástavbě. Je to typický okrasný keř venkova, v minulosti to byl jeden z nejoblíbenějších keřů na venkovských zahrádkách.
Kalina tušalaj (Viburnum lantana)
Kalina tušalaj je také náš původní domácí druh, který roste v nižších a středních polohách. Přirozeně je rozšířen ve střední a jižní Evropě a na východ až ke Kaspickému moři. V České republice roste především na vápencích a spraších v hlubokých půdách bohatých na živiny. Je to 3 až 4 m vysoký a 2 až 3 m široký keř s velkými, šedozelenými, kožovitými a na povrchu svraskalými listy. Koncová vrcholičnatá květen,ství s bílými drobnými kvéty mají průměr asi 10 až 15 cm. Plody jsou v mládí červené, při dozrání černé. Tušalaj se dobře hodí k zakládání tvarovaných živých plotů vysokých 1,5 až 2,5 m. Ploty by měly být širší - asi 1 až 2 m.
Kdoulovec (Chaenomeles japonica)
Kdoulovec pochází z Číny a je to trnitý, kdouloni podobný, hustě větvený a bohatě kvetoucí keř dorůstající výšky asi 2 m. Má lesklé listy a kvete nápadnými, šarlatově červenými květy velkými 3 až 5 cm v průměru, které rozkvétají ještě před vyrašením listů v březnu až dubnu. Jedná se o druh celkem nenáročný na půdu, vyžaduje ale bezpodmínečně slunné stanoviště. Hodí se na nižší tvarované živé ploty vysoké maximálně 120 cm.
Jako všechny časně kvetoucí keře vytváří základy květů na nových letorostech v létě. Kdoulovec proto musíme stříhat dřív, než se nová květní poupata vytvoří, to znamená brzy po odkvětu - v červnu až červenci. Kdoulovec se hodí do všech typů zahradních úprav, a to i přesto, že se jedná o introdukovaný druh, ani na venkově nepůsobí cizorodě.
Krušina olšová (Frangula alnus)
Krušina olšová je náš původní domácí keř, který se přirozené vyskytuje ve všech lesních společenstvech na vlhkých až mokrých půdách. Roste vzpřímeně, pravidelně a může dorůstat 5 až 6 m výšky. Nemá trny a mladé větvičky jsou tmavě nachové se světlými skvrnkami. Listy má vejčitě okrouhlé a jemně pilovité. Drobné nazelenalé květy působí nenápadně. Jako solitéra není nijak zvlášť působivou dřevinou, lze z něj ale vytvořit pěkný tvarovaný živý plot vhodný zejména do venkovského prostředí.
Na půdu i klima je krušina naprosto nenáročná, potřebuje ale dostatek vláhy. Při pravidelném řezu lze z krušiny zakládat tvarované živé ploty vysoké 1,5 až 2,5 m.
Lípa malolistá (Tilia cordata)
Je to náš domácí strom středních rozměrů s košatou nepravidelnou korunou. Volně rostoucí dorůstá výšky kolem 25 m a může se dožít věku 300 až 400 let. Pokud jde o stanovištní nároky lípy, patří mezi stín snášející dřeviny. Místa, na kterých přirozeně roste, musí být dostatečně vlhká. Na půdu není zvlášť náročná a daří se jí téměř v každé normální půdě, pokud není příliš suchá. Dále se vyznačuje velkou přizpůsobivostí ke klimatickým činitelům. U nás je lípa malolistá přirozeně rozšířená po celém území až do 600 m n.
Živé ploty a stěny vytvořené z lípy malolisté velmi dobře kryjí a dají se tvarovat na hladké zelené stěny. Uplatnění lípy ve všech zahradních a krajinářských kompozicích, kde potřebujeme vytvořit vysoký tvarovaný živý plot nebo stěnu, je univerzální. Jako naše domácí dřevina působí přirozeně ve volné krajině. Zároveň se dobře hodí i do historických zahrad, kde bývala často využívaná k vytváření bosketů. Přitom se někdy tvarovala tak, že se stromům ponechával kmen, a tvarovaná stěna tak spočívala na „sloupoví“ kmenů.
Lípa zelená (Tilia euchlora)
Jde o introdukovaný strom původem z Kavkazu (někdy se jí také říká lípa krymská). Má podobný vzhled jako naše domácí lípa malolistá, od které se liší oboustranně lesklými listy (lípa malolistá má na rubu listy šedé). Využití lípy zelené v zahradních kompozicích je stejné.
Meruzalka skalní (Ribes alpinum)
Je to naše původní domácí dřevina rozšířená od Španělska až po východní Asii. V přírodě roste převážně na sutích a na skalách, od pahorkatiny až do klečového pásma. U nás ji můžeme najít roztroušeně například v okolí Prahy, v Moravském krasu, ale i jinde. Vytváří košaté a lehce stavěné, ale husté keře, které dorůstají 1,5 až 2 m výšky a skoro stejného průměru. Raší a kvete velmi brzy na jaře. Listy jsou mnohem drobnější než u příbuzných zahradních meruzalek (rybízů), na podzim žloutnou a velmi pozdě opadávají. Drobné, žlutavě zelené a nenápadné květy jsou sestavené v hroznech.
Velkou výhodou meruzalky je její naprostá nenáročnost na stanoviště. Roste jak na slunci, tak i ve stínu, na suchém a skalnatém stanovišti i ve vlhku. Hodí se na zakládání nižších živých plotů, a to od výšky třeba pouhých 30 cm, až po tvarované živé ploty vysoké 150 cm a široké 30 až 150 cm. Její využití v zahradních kompozicích je univerzální, uplatní se ve volné krajině i v moderních formálních úpravách ve městech.
Moruše bílá (Morus alba)
Moruše bílá pochází z Číny. Je to 10 až 15 m vysoký strom s kulovitou korunou, často ale roste pouze keřovitě. Listy jsou vejčité, asi 10 až 12 cm velké a na okrajích pilovité. Moruši bílou napadají housenky bource morušového, z jehož zámotků se vyrábí pravé hedvábí. Moruše vyžaduje teplejší polohu a výsluní, na půdu nemá žádné zvláštní nároky. Velmi dobře regeneruje a dobře se tvaruje. Strom je ideální především pro vysoké tvarované živé ploty a stěny. Tvarované stěny z moruše mohou být vysoké až 4 m, ale měly by být širší (asi 2 m).
Moruše černá (Morus nigra)
Moruše černá pochází z Persie a je velmi podobná moruši bílé. Odlišuje se v podstatě jen tmavočervenými, až téměř černými plody, které jsou o něco chutnější, a také tužšími listy vhodnými pro chov bource morušového.
Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)
Jde o náš původní domácí druh přirozeně rozšířený v teplejších oblastech státu, kde roste jako podrost v dubohabřinách. Může dorůstat až do výšky 3 m. Keř je bohatě rozvětvený, se vzpřímenými větvemi a s krátce íapíkatými, kopinatými až podlouhle vejčitými listy velkými 7x3 cm. Tuhé tmavozelené listy opadávají počátkem zimy a u kultivaru 'Atrovirens' vytrvávají na keři dokonce až do jara. Volně rostoucí keře kvetou v červnu až červenci drobnými krémově bílými čtyřčetnými kvítky, které jsou sestaveny v bohatých koncových latách.
Ptačí zob výborně regeneruje a snáší jakýkoliv řez. Chceme-li mít tvarovaný plot z ptačího zobu hustý a s dokonalými hladkými liniemi, musíme ho stříhat dvakrát ročně, a to počátkem léta a podruhé na podzim nebo během zimy. Tvarovat ho můžeme jak na nízké, třeba jen tři čtvrtě metru vysoké živé ploty, tak také na živé ploty vysoké až 2 m. Méně vzrůstný kultivar Ligustrum vulgare 'Lodense', který je polostálezelený, se hodí na živé plůtky nižší než 0,7 m.
Na stanoviště není ptačí zob náročný, daří se mu téměř v každé půdě, na výsluní i ve stínu. Pravidelně tvarované keře potřebují k regeneraci větší množství živin, a proto jim prospívá pravidelné přihnojování. Ptačí zob dobře snáší zakouřené ovzduší.
Jako naše domácí dřevina se výborně hodí do volné krajiny a venkovské zástavby. Pravidelné tvarované ploty z ptačího zobu ale velmi dobře působí i v moderních, formálně řešených zahradách a v zahradách historických.
Ptačí zob vejčitolistý (Ligustrum ovalifolium)
Jedná se o japonský druh velmi podobný našemu domácímu ptačímu zobu obecnému (Ligustrum vulgare). Ptačí zob vejčitolistý má listy lesklé, na líci tmavozelené, na rubu sivě zelené. Je částečně stálezelený. Jeho použití je podobné jako u našeho domácího druhu, ale je teplomilnější a snáze namrzá. Může se proto vysazovat jen v teplejších a chráněných polohách.
Řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica)
Řešetlák je původní domácí keř, který může dorůstat až do výšky 6 až 7 m a skoro stejné šířky. Je nepravidelně větvený a slabě trnitý. Listy má vejčitě okrouhlé a jemně pilovité. Drobné květy působí nenápadně. Plody jsou drobné kulovité peckovičky velikosti hrachu, které jsou zpočátku zelené a při dozrávání černají.
Popínavé rostliny
Popínavé rostliny jsou ideální, pokud hledáte přírodní varianty zakrytí plotu:
- Břečťan (Hedera helix): Stále zelený popínavec, který rychle pokryje plot a nevyžaduje přílišnou údržbu.
- Plamének (Clematis): Nabízí široké spektrum květů a barev.
- Zimolez (Lonicera): Vhodný jak pro slunná, tak polostinná stanoviště. Květy zimolezu lákají motýly a včelky.
Rostliny do stínu a polostínu
Některé druhy rostlin využívají stínu nebo polostínu, který plot poskytuje:
- Hortenzie (Hydrangea): Těžké, bohaté květy hortenzie dodají plotu i zahradě jemný a elegantní vzhled.
- Kapradiny: Ideální pro vlhká a zastíněná místa.
- Hosty (Hosta): Zdobné listy hosty (bohyšky) vyniknou v blízkosti plotu.
Okrasné keře pro soukromí
Okrasné keře mohou být skvělou volbou pro dlouhodobé zajištění soukromí:
- Zerav (Thuja): Klasický jehličnan pro živé ploty.
- Zlatice (Forsythia): Známá svými žlutými květy na jaře.
- Růže: Popínavé nebo keřové růže dodají zahradě romantický vzhled.
Další vhodné rostliny
- Maliník, ostružiník: Rychle rostoucí keře, které mají rádi slunce.
- Rybíz: Keř vhodný i pro menší zahrady.
Rychle rostoucí živé ploty
Rychle rostoucí živé ploty vypadají atraktivně a slouží jako protipohledová ochrana. Rostliny pro živé ploty mají kromě toho dlouhou životnost. Většinou však trvá několik let, než dosáhnou požadované výšky a šířky. S některými rostlinami to však jde i rychleji.
Jak intenzivně bude živý plot růst, závisí na druhu rostliny. Opadavé listnaté dřeviny rostou rychleji než například tis nebo cesmína. Pro rychle rostoucí živé ploty se hodí habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní červenolistý (Fagus sylvatica) a javor babyka (Acer campestre). Pokud chcete polostálezelený nebo stálezelený živý plot, použijte ptačí zob nebo túji. Obě varianty rostou asi o 30 cm ročně. Také odrůdy bobkovišně (Prunus laurocerasus), například „Herbergii“, patří k rychle rostoucím živým plotům. Nejintenzivněji zpravidla rostou divoké druhy zmíněných rostlin. Odrůda túje „Smaragd“ však roste jen asi 15 cm za rok. Obzvlášť hustého živého plotu se dočkáte s cypřiškem Leylandovým (Cupressus × leylandii). Ročně roste až o 1 m. Rychle rostoucí je také stálezelená blýskalka s červenými listy (Photinia). Během sezóny nabere do výšky 20-40 cm.
Bambus vyroste do své konečné výšky během několika týdnů. S jeho pomocí obzvlášť rychle získáte protipohledovou ochranu. Exotického živého plotu dosáhnete pomocí bambusu. Během několika týdnů dosáhne rostlina své konečné výšky. Také rychle roste do šířky. Bambus zasaďte pouze se stabilní protikořenovou bariérou. Výběžkaté druhy se jinak nekontrolovaně šíří. Širokolistý bambus dosahuje výšky až 4 m. Také druh bambusu Fargesia murielae je dobrou rostlinou pro živý plot. Dosahuje výšky 2-3 m, zato nevytváří však žádné výběžky. Vhodnými druhy jsou mimo jiné „Standing Stone“ a „Campbell“.
Kdy stříhat živý plot
Rychle rostoucí živý plot vyžaduje častější údržbu formou stříhání. Dvakrát ročně stříhejte druhy, jako je habr nebo javor babyka. Tis a cesmína potřebují jen jeden řez. Cypřišek Leylandův je náročnější: stříhat ho musíte třikrát do roka. Bambus naproti tomu v podstatě nestříhejte, alespoň co do výšky. Na konci podzimu můžete provést pouze tvarový řez. Ostříhaný bambus dále neroste. Buďte tedy při úpravě výšky svého živého plotu opatrní. Místo dalšího růstu do výšky by rostly nové výhony zespodu.
Pravidelně stříhané rychle rostoucí živé ploty se lépe rozvětvují. Nezapomeňte proto provést řez.
tags: #rostliny #kolem #plotu #druhy