Publikace s názvem „Tepelné izolace v otázkách a odpovědích“ je dílem autora Ing. Romana Šubrta a vydalo ji nakladatelství technické literatury BEN. Kniha vychází z autorovy dlouholeté praxe energetického poradce. Její snahou je populární formou odpovědět na nejčastější dotazy, se kterými se autor při poradenství setkával. Příručka popisuje formou otázek vybraných z praxe energetického poradce problematiku tepelných izolací. A to jak tepelné izolace starších budov, tak i novostaveb a panelových domů. Publikace je určena široké veřejnosti i těm, kteří se pohybují v související praxi a potřebují získat ucelené informace z oblasti praktického použití tepelných izolací.
Struktura a obsah publikace
Autor Ing. Roman Šubrt ve svém pohledu na problematiku tepelných izolací zvolil formu praktických otázek a odpovědí na ně, přičemž ve většině odpovědí se snaží uvést i jednoduchý teoretický rozbor problematiky, které se dotaz týká. Otázky jsou rozděleny do 13 nebo 14 kapitol (v závislosti na vydání) a jejich pomocí je popisován praktický přístup k tepelným izolacím v různých situacích. Tématicky se otázky a odpovědi týkají spotřeby tepla pro vytápění u běžného i nízkoenergetického domu, hodnotí jednotlivé druhy tepelných izolací i stavebních materiálů, podrobně si dále všímají problematiky oken a jejich osazení a tepelných vlastností. Klíčovými částmi publikace jsou otázky a odpovědi soustředěné do kapitol o zateplování podlah, stropů, stěn a podkroví. Kvalitně zpracované jsou i odpovědi v kapitole nazvané „Difuze vodní páry, větrání, plísně“. Samostatnými kapitolami jsou i „Tepelné mosty“ a „Druhy tepelných izolací“.
Difuze vodní páry, větrání a plísně
V každém vzduchu je určité množství vodní páry. Pokud dojde ke snížení teploty pod tzv. rosný bod, začne vodní pára kondenzovat. To známe z přírody, kdy při ochlazení vzduchu začne vodní pára kondenzovat a pak podle intenzity a teploty můžeme hovořit o tom, že se udělala mlha, začalo pršet či sněžit, popřípadě začaly padat kroupy. Z domácnosti toto také známe. Je to orosení zrcadla v koupelně, když se koupeme či sprchujeme.
Absolutní množství vody, které může být ve vzduchu obsažené, závisí na tlaku a hlavně teplotě vzduchu. Proto používáme pojem relativní vlhkost vzduchu, který nám udává, kolik procent vodní páry je ve vzduchu, přičemž 100 % je množství vodní páry, kdy při dané teplotě začne vodní pára kondenzovat.
Příklady kondenzace vodní páry
Následující tabulka ilustruje množství vodní páry ve vzduchu při různých teplotách a relativních vlhkostech:
Čtěte také: Pokládka a renovace PVC
| Teplota (°C) | Relativní vlhkost (%) | Částečný tlak vodní páry (Pa) | Obsah vody ve vzduchu (g/m³) |
|---|---|---|---|
| +21 | 50 | 1243 | 9,2 |
| -15 | 84 | 139 | 1,2 |
V zimním období, kdy je venku -15 °C a relativní vlhkost 84 %, je částečný tlak vodní páry p"d = 139 Pa a to odpovídá přibližně obsahu vody ve vzduchu v množství 1,2 g/m³. Jednak je nutné si uvědomit rozdíl částečných tlaků vodních par, jenž je v tomto případě 1104 Pa. Druhým zajímavým bodem v těchto číslech je, že vnější vzduch v zimě, i když má poměrně vysokou relativní vlhkost, je velmi suchý.
Důsledky kondenzace a hromadění vlhkosti
Pokud se tedy vodní pára tlačí z budovy skrz konstrukci ven, hrozí nebezpečí, že někde narazí na studené místo a začne docházet ke kondenzaci vodní páry. Záleží samozřejmě na místě, v němž ke kondenzaci dochází, a na množství vodní páry, která zkondenzuje. Pokud se jedná o relativně malé množství, které sice v zimě zkondenzuje, ale v létě se vypaří, a pokud tato kondenzace nevadí konstrukci, je kondenzace přípustná. V těchto případech hovoříme o aktivní bilanci kondenzace vodní páry. Pokud však toto množství nestačí přes léto vyschnout např. proto, že na vnějším líci konstrukce je takový materiál, který toto vysychání neumožňuje (např. nevhodná fasádní úprava), dochází k hromadění vlhkosti uvnitř konstrukce.
K hromadění vlhkosti uvnitř konstrukce může dojít ještě z jednoho důvodu. Tím je nějaký další zdroj vody. Může jím být například vzlínající zemní vlhkost, která vysychá do interiéru i do exteriéru. Další nepříznivý okamžik je, když vodní pára kondenzuje tam, kde to konstrukci vadí. Jedná se zejména o místa, kde jsou dřevěné konstrukce. Výsledkem je pak vlhké dřevo s následnou hnilobou, napadení hmyzem apod. To je bohužel velmi častý příklad moderních rodinných domků, v nichž je chybně provedena parotěsná fólie, která má zabraňovat pronikání vodní páry do konstrukce. Stává se to ale i u starších staveb, kde vlivem stavebních úprav došlo ke změně provozu a k následnému zvýšení vlhkosti v interiéru.
Vliv na vnitřní prostředí a plísně
Jedním příkladem, jak může dojít ke zvýšení vlhkosti v interiéru, je utěsnění oken dodatečným těsněním, nebo i tím, že se provede zateplení domu a dojde k utěsnění škvír mezi oknem a zdí, výměna oken za těsná, anebo i tím, že se původní lokální vytápění změní na etážové, popřípadě elektrické akumulační a odtahem do komína. Zvýšení relativní vlhkosti vzduchu má za následek vznik kondenzace vodní páry na zhlavích trámů (konce trámů ležící ve zdivu). Výsledkem pak je uhnívání zhlaví trámů.
S nepříznivým vlivem kondenzace vodní páry se setkáváme ve stavebnictví ještě v jednom místě. Obvykle se jedná o tepelné mosty, ve kterých je povrchová teplota výrazně nižší než povrchová teplota v okolí. Ke kondenzaci dochází na povrchu konstrukce v interiéru tam, kde povrchová teplota dosáhne hodnoty rosného bodu. To je např. pro zmíněný interiér (+21 °C, relativní vlhkost vzduchu 50 %) +10,2 °C. U plísní je však situace ještě vážnější. Pro růst plísní nemusí totiž dojít přímo ke kondenzaci vodní páry. Stačí, když se povrchová teplota přiblíží teplotě, při které je relativní vlhkost vzduchu 80 %. To je v tomto konkrétním případě 13,6 °C. Následuje pak růst plísní, který neomezí ani časté natírání postižených míst protiplísňovými přípravky. Ty jsou totiž poměrně brzy vyplaveny a bujení plísní může pokračovat.
Čtěte také: Vlastnosti asfaltových hydroizolací
Normativní požadavky
Aby se těmto rizikům předešlo, uvádí ČSN 73 0540-2/2002 minimální povrchové teploty konstrukcí a oken v závislosti na teplotě vnitřního prostředí, způsobu vytápění a relativní vlhkosti vzduchu. Vnitřní povrchové teploty θsi se obvykle stanoví řešením teplotního pole pro kritické detaily stavebních konstrukcí, kterými jsou například tepelné mosty ve stavební konstrukci a tepelné vazby mezi stavebními konstrukcemi, např. okenní ostění poblíž koutu, pod střechou apod. Ověřuje se vždy nejnižší ze zjištěných teplot. Požadavek na výplně otvorů se vztahuje jak na rámy, tak na výplň mezi nimi. Nízkoteplotní velkoplošné podlahové či stěnové vytápění, sálavé vytápění a lokální vytápění vzdálené od vnějších výplní otvorů zpravidla zvyšují riziko orosování vnějších výplní otvorů na vnitřním povrchu.
Dostupnost a doporučení
Kniha „Tepelné izolace v otázkách a odpovědích“ si rozhodně zaslouží místo v knihovničce každého, kdo se s uvedenými tématy setkává ve své profesi, nebo se chystá stavět či rekonstruovat dům pro bydlení.
Informace o knize:
- Autor: Ing. Roman Šubrt
- Vydavatel: BEN - odborná literatura s.r.o.
- Počet stran: 160
- Místo vydání: Praha
- Rok vydání: 2008 (první vydání), druhé doplněné vydání má též své specifikace
- Formát: 16x23 cm
- ISBN: 978-80-7300-234-3
- EAN: 9788073002343
- Doporučená cena: 199 Kč
V druhém doplněném vydání knihy došlo k chybě v tisku, kdy několik obrázků je vytištěno neúplně. Tímto se vydavatel omlouvá čtenářům a zveřejňuje opravenku s korektními obrázky.
Čtěte také: Cihly s tepelnou izolací
tags: #roman #subrt #tepelne #izolace #v #otazkach