OSB desky jsou oblíbeným materiálem pro stavbu stěn, podlah a dokonce i celých domů. Jsou cenově dostupné, pevné a snadno se s nimi pracuje. V tomto článku se dozvíte, jak správně namontovat OSB desky na stěnu, jaké typy desek existují a na co si dát pozor při řešení kritických detailů pro zajištění vzduchotěsnosti a vlhkostní stability konstrukce.
Co jsou OSB desky?
Zkratka OSB (oriented strand board) znamená desku s orientovanými štěpky. OSB desky výrobci lisují z orientovaných jehličnatých štěpek s použitím pryskyřice. Štěpky bývají nejčastěji ze smrku nebo borovice. Materiálem na výrobu jsou však větší, placatější, rozměrově stejné třísky. V povrchové vrstvě jsou třísky orientované souběžně s delší hranou desky, ve vnitřní vrstvě příčně. Desky jsou poměrně lehké, tvarově stálé a hodí se pro opláštění konstrukcí stěn, podlah a stropů.
Typy OSB desek a jejich použití
OSB desky se standardně vyrábějí v tloušťkách 12, 15, 18 nebo 22 mm a v různých formátech. Okraje mohou být pravoúhlé ořezané nebo opatřeny perem a drážkou pro lepší napojení. Ve stavebninách vám nabídnou dva typy OSB desek:
- Desky s rovnou hranou (ostrohranné): Ty se spojují tzv. natupo.
- Desky s pero-drážkovou úpravou (PD): Tato zkratka znamená pero + drážka a usnadňuje pokládku a zpevňuje spoje.
Kategorizace OSB desek dle prostředí použití:
- OSB/2: Desky jsou určeny pro použití v suchém prostředí, to znamená v interiéru, kde se teplota pohybuje kolem 20°C a relativní vlhkost vzduchu výrazně nepřevyšuje 65 %.
- OSB/3: Odolnější proti vlhkosti, vhodné pro náročnější prostředí.
- OSB/4: Desky určené pro použití ve vlhkém prostředí se zvýšeným mechanickém namáháním.
Desky OSB, vyrobené z orientovaných plochých třísek unikátní technologií lepení, slouží k realizaci kompletních dřevostaveb či sendvičových panelů. Díky výborným mechanickým vlastnostem, vysoké rozměrové přesnosti a tvarové stabilitě slouží jako všestranný stavebně konstrukční materiál. Mají vynikající hodnoty v pevnosti ohybu, tlaku i tahu. Další výhodou je bezesporu designově zajímavý vzhled či možnost ekologické likvidace zbytků.
Na stavbách se ve stěnách dřevostaveb setkáváme s deskami o tloušťkách 12 a 15 mm. Formát desek na tupý spoj je převážně 2500 x 1250 mm a používají se převážně pro difúzně uzavřené dřevostavby. OSB s pero-drážkovou úpravou mají nejběžnější formát 2500 x 625 mm nebo 2500 x 675 mm (liší se dle výrobce) a lze je použít v difúzně otevřených dřevostavbách, kdy perodrážka slouží současně jako parobrzda.
Čtěte také: Krizové situace na suchém asfaltu
OSB desky se používají pro opláštění a vodorovné ztužení stěn tvořené rámovou konstrukcí z KVH hranolů nebo sušeného a impregnovaného stavebního řeziva S10. OSB desky mohou sloužit k zavětrování stavby, brání vypadávání izolace ze stěny a umožňují lehčí manipulaci se stěnou - lze do ní libovolně šroubovat či vrtat.
Pro zavětrování dřevostavby se používají OSB desky ostrohranné formátu 2500 x 1250 mm, které jsou použité buď jen na vnější, nebo na obou stranách stěny dřevostavby (záleží na statickém posouzení). Tyto OSB desky plní statickou funkci a jsou k dřevěnému rámu připevněny pomocí spon nebo hřebíků.
Kladení a upevňování OSB desek na dřevěné konstrukce stěn
OSB desky mohou být na stěny kladeny dvěma způsoby: vodorovně nebo svisle. Snažte se, zejména u nosných stěn, klást OSB desky svisle v celé jejich délce, tedy na celou výšku jednoho podlaží. Spoje desek musí být vždy na stojce a jsou svisle připevněny k rámu přes celé pole.
Doporučená minimální tloušťka desek pro konstrukce stěn je 12 mm.
Upevňovací prostředky:
- Při tloušťce desky 12 mm se používají spony délky 45 mm, které jsou stříleny minimálně 20 mm od kraje desky, po obvodu maximálně ve vzdálenosti 75 mm od sebe.
- Při použití hřebíků se doporučujeme použít délka 2,5násobku tloušťky desky (minimálně však 50 mm), nejlépe spirálové kotevní strojní hřebíky. Vzdálenost od okraje je minimálně 10 mm. Po obvodě jsou vzdálenosti po 100-200 mm a v poli desky po 200-300 mm.
- Doporučené upevňovací prostředky pro zavětrování:
- Hřebíky délky 2,5 x tl. desky, ale minimálně délky 50 mm, ideálně spirálové nebo konvexní.
- Vrusty délky 2,5 x tl. desky, ale minimálně délky 45 mm, doporučené jsou 4,2 x 45 mm.
Minimální vzdálenost od okraje desky je 10 mm, u nosných stěn 7x průměr upevňovacího prostředku (minimálně 20 mm).
Čtěte také: Stavební řešení Cemix THERM K
Dilatační spáry:
- Dilatace mezi sousedními OSB deskami - minimálně 3 mm.
- Dilatace u okenních a dveřních otvorů - minimálně 3 mm.
- Dilatace spodní hrany OSB desek od základové desky (nebo jiného pevného podkladu) - minimálně 25 mm.
- Dilatace horní hrany OSB desek - minimálně 10 mm.
Difúzně uzavřená obvodová stěna
Při řešení vlhkostního problému pomocí úplného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně uzavřenou obvodovou stěnu. Zde je tedy důležité, aby se vlhkost z vnitřního prostředí nedostala do konstrukce. Tento problém je vyřešen pomocí vložení vrstvy, která díky vysokému difuznímu odporu nepropustí vodní páru z interiéru do konstrukce stěny. Pára by v důsledku nízkých teplot mohla zkondenzovat.
Tato vrstva je z materiálu, který má pro představu hodnotu faktoru difuzního odporu μ někde mezi hodnotami 600 až 900 a nazýváme ji parozábrana. Tuto hodnotu má většina PE fólií. Používá se polyetylenová (PE) anebo hliníková (Al) fólie. Hliníková fólie se vyznačuje vyšší pevností. U fólií je veliký problém s porušením, který nemusí být ani normálnímu oku patrný. Pro představu použití OSB desky bez parotěsné folie v difúzně uzavřené konstrukci je nesmysl, protože vlhkost částečně propouští. Tato vlhkost by zůstala v konstrukci, protože by se přes fasádní polystyren nemohla dostat ven.
Na bezchybné provedení parozábrany jsou při standardním návrhu stěny kladeny velmi vysoké nároky a tato parotěsnící vrstva musí spolehlivě plnit svoji funkci po celou dobu životnosti dřevostavby. Její skutečné provedení však není vždy bezchybné. Veškeré spoje musí být absolutně těsné, jinak by fólie neplnila svoji hlavní funkci a to zabránění prostupu vodní páry.
Už při samotném návrhu skladby je důležité si tento faktor uvědomit, protože dost často se stane, že parozábrana je umístěna pod interiérovou desku, například pod sádrokarton. V tomto případě je téměř nemožné dosáhnout těsnosti kolem zásuvek a dalších instalačních zařízení. Další problém se vyskytne v případě přidělání poliček, obrázků atd., kdy se fólie může porušit vrutem. Proto se doporučuje umístit parozábranu až pod interiérový rošt, který plní funkci prostoru pro instalace a nosnou funkci interiérové desky. Další výhoda použití dřevěného roštu je, že umožní pevné sevření styků fólie. Proto se doporučuje klást fólii tak, aby přesahy nebo-li spoje vycházeli na dřevěný rošt. Do takto vytvořené stěny lze ještě umístit izolaci, která však nebude chráněna parozábranou z důvodu absence difuze.
Dále je důležité si uvědomit, že parozábrana musí být vedena bez přerušení okolo celého pláště budovy. Toto je potřeba si uvědomit již při návrhu a snažit se omezit různé prostupy parozábranou, např. prostupy nosníků, krokví. Tento typ obvodových stěn se poslední dobou realizuje méně často, protože je časově náročnější na výstavbu a hlavně se dost často setkáváme s chybami při provádění velmi důležité parozábrany.
Čtěte také: Polystyren: Komplexní pohled
Difúzně otevřená obvodová stěna
Při řešení vlhkostního problému pomocí částečného zabránění prostupu vodní páry do konstrukce používáme tzv. difúzně otevřenou obvodovou stěnu. Je to modernější způsob, při kterém se lehce porušitelná fólie nahrazuje jistějším řešením, a to tzv. parobrzdou, kterou bývá často například OSB deska anebo sádrovláknitá deska se zvýšeným difuzním odporem určené pro tyto účely. V tomto principu je volba takové sestavy konstrukčních materiálových vrstev, kde směrem z interiéru do exteriéru difuzní odpor materiálů klesá. Žádný z těchto materiálů nesmí mít větší difuzní odpor než parobrzda.
Jestliže použijeme OSB desku, je důležité zjistit její přesnou hodnotu difuzního odporu, v nejhorším případě kolem hodnoty 200. Kvůli nižší hodnotě faktoru difuzního odporu a drobným štěrbinkám u OSB desek je lepší využívat desky přinejmenším o tloušťce 15 cm. Z tohoto vyplývá, že ostatní materiály ve skladbě musejí mít hodnotu nižší. To u konstrukce obvodových stěn, uzavřených tenkovrstvými omítkami, ovšem splnit nelze. Proto vyžadují tyto konstrukce podrobnější návrh a následně experimentální ověření své funkce.
Při realizaci difúzně otevřených konstrukcí je potom nutné důsledně zachovat jak přesnou materiálovou specifikaci, tak tloušťky, řazení a vzájemná napojení jednotlivých vrstev. Při použití OSB desek je velmi důležité správně vyřešit jejich styky a následné ošetření styků. Jedná se buď o prolepování anebo přelepování styků. U obou variantách musí být použit materiál, který vykazuje parotěsnící funkci.
Samotná realizace těchto „otevřených“ konstrukcí je přímo spojena s novými materiály, které přinášejí do oblasti dřevostaveb novou kvalitu a pohodlí. Materiály, které můžeme do takovéto konstrukce použít, musejí mít otevřenou pórovitost, která umožňuje transport plynů a par. Zároveň nám umožňuje správné vyrovnání nasyceného suchého vzduchu s vodní parou jako je v našem okolí. Stavba tak díky těmto novým materiálům a jejich správné montáži může „dýchat“ a přitom si zachovává svoji vysokou tepelnou izolaci. Tyto materiály se v konstrukci objevili v zahraničí před zhruba 15-20 lety, což je dáno především novými materiály a vývojem technologií takové materiály vyrobit.
Hlavní podíl na možnosti vyvinout difúzně otevřenou skladbu stěny nesou dřevovláknité izolační desky na bázi dřeva používané z vnější strany konstrukce jako venkovní izolace stěn společně s certifikovaným omítkovým systémem nebo dřevěným obkladem. Vynikajícím materiálem je pro exteriérovou aplikaci izolace - deska z dřevěných vláken, která je dostatečně difúzně otevřená, tuhá. Stavba difúzně otevřených konstrukcí tak oproti jiným systémům vyžaduje absolutní stavebně technologickou kázeň. Používané materiály do difúzně otevřených konstrukcí jsou zdravotně a ekologicky nezávadné. Používají se izolace z dřevěných vláken, ovčí vlny či konopí.
Řešení vzduchotěsnosti stěn z OSB desek
Nielen u pasívních domů je důležitá vzduchotěsnost stavby. Defekty ve vzduchotěsnící vrstvě v obálce budovy vznikají nechtěně a na různých místech, která až na výjimky bývá těžké dopředu odhadnout. Nelze tedy dopředu stanovit jejich výskyt, jak z hlediska četnosti, tak rozsahu.
Typická místa úniku (vad vzduchotěsné vrstvy):
- Průvzdušné deskové materiály u dřevostaveb a střešních konstrukcí (OSB, MDF desky): Při zohlednění celé plochy jejich využití jako vzduchotěsné vrstvy mohou zapříčinit nedosažení požadované hodnoty n50 menší než 0,6 h-1.
- Řešení: Použití kvalitních neprůvzdušných desek, např. sádrovláknitých desek se zvýšeným difuzním odporem, nebo důsledné přelepení všech spojů OSB desek parotěsnou páskou.
- Nekvalitní či nevhodně použitá průvzdušná (netěsná) fólie: Obdobně jako desky může zapříčinit plošný únik vzduchu. Častěji však nastává chybné napojení na navazující konstrukce nebo nekvalitní spojení fólií mezi sebou.
- Napojení konstrukcí na sebe: Toto je potřeba dodržet zejména v případě dřevostaveb, kdy jsou na sebe připojovány jednotlivé díly. Nezajištění neprůvzdušných spojů by zcela popíralo snahu o utěsnění stavby.
- Řešení: Řádná aplikace vzduchotěsné pásky vč. přitlačení, přes všechny spoje OSB desek, případně důsledné protmelení vhodným tmelem.
- Napojení stěn na podlahu a strop: Jejich nedůsledné provedení v úrovni vzduchotěsné vrstvy a případné domnělé utěsnění finální podlahou s obvodovými lištami nebo zaklopení podhledem přináší v důsledku nelehké odhalování místa úniku vzduchu. Týká se to rovněž mezipodlažních detailů a těžko přístupných míst (např. kanalizační přípojka vyúsťující z podlahy těsně u obvodové stěny).
- Napojení na ostatní konstrukce - střecha: Typicky se jedná o napojení vzduchotěsné vrstvy střechy na pozednici a na štít domu za absence neprůvzdušné pásky, případně důsledného přetmelení. Další netěsnosti mohou vzniknout při prostupu konstrukce střechy (např. kleštiny, krokve) neprůvzdušnou vrstvou, kdy je špatně ošetřen tento detail prostupu (hůře přístupná místa, obzvláště např. u zdvojených kleštin, vrcholového trámu).
- Řešení: Řádná aplikace vzduchotěsné pásky vč. přitlačení, přes všechny spoje, případně důsledné protmelení.
- Napojení na ostatní konstrukce - příčky: U dřevostaveb se může jednat o přerušení vzduchotěsné vrstvy obvodové stěny v místě napojení příčky, kterou pak může proudit vzduch.
- Řešení: U dřevostaveb je nutné nepřerušovat vzduchotěsnící vrstvu obvodové stěny nebo prostup ošetřit přelepením páskou. Pokud je již vzduchotěsnící vrstva porušena napojením příčky, je potřebné s vzduchotěsnou vrstvou pokračovat i po obvodu příčky.
Doporučujeme, aby se do parobrzdné vrstvy nemělo zasahovat, a proto je vhodné pro vedení elektroinstalace a dalších nezbytných prostupů využít instalační předstěnu. Pokud se prostupu stěnou nevyhnete, je vhodné použít certifikované parotěsnící manžety, které otvor opět utěsní. U lepení je třeba být důsledný.
Dodržením výše uvedených řešení se může stavebník vyvarovat elementárních chyb při stavbě pasivního či nízkoenergetického domu. Nelze však s jistotou říci, že dobře utěsněné konstrukce jsou zárukou kvalitní a vzduchotěsné stavby. Kromě výše uvedeného existuje na stavbě celá řada detailů (připojení oken, dveří, utěsnění prostupů, aj.), které je nutné provést stejně pečlivě a funkčně, jako spoje konstrukcí.
Zateplování stěn opláštěných OSB deskami
Zateplování stěn s opláštěním z OSB desek, ale obecně i ostatních dřevěných podkladů, má některá svá specifika oproti ostatním podkladům. Na OSB, Certis nebo Fermacel desku stačí dát penetraci, natáhnout lepidlo s perlinkou a nakonec finální omítku.
OSB, CETRIS, NEBO FERMACELL desky mají jinou strukturu než klasické materiály na bázi cementu. Jsou na bázi dřeva a disponují hladkým povrchem. Osvědčilo se nám jako separační vrstvu mezi OSB deskou a omítkovým souvrstvím používat izolační materiál, který dokáže těmto změnám odolat. Minerální vata nebo ideálně fasádní EPS polystyren. Tloušťka izolace se pak odvíjí od oblasti použití. V případě podbití stačí použít tloušťku izolantu 2 - 4 cm dle potřeby. Izolant se na osb desky lepí polyuretanovou pěnou, která má vysokou přídržnost. Následně se ještě kotví vrutem do dřeva s přítlačným izolačním talířkem. Tento systém je například u podbiječek v dnešní době často používaný.
Pro zateplení konstrukce obvodové stěny dřevostaveb a pro lepší tepelnou ochranu domů a budov se používají speciální systémy. Například zateplovací systém ETICS weber therm elastik W se skládá z pěnového fasádního polystyrenu nebo minerální vaty, na které se nanese tmel webertherm elastik jakožto základní vrstva. Pak přijde na řadu perlinka (např. weber.therm 117), penetrace weberpas podklad UNI a nakonec už povrchová úprava. Pro náročné je tu pak i celá řada chytrých omítek.
Co se týče opláštění, můžete vsadit na Rigidur (konstrukční sádrovláknitá deska od Rigips) nebo RigiStabil (konstrukční sádrokarton). V Isoveru seženete všechno, co potřebujete: čedičovou vlnu v deskách (např. ISOVER ORSIL nebo ISOVER FASOTERM). Speciálně pro dřevostavby byl pak vyvinutý ISOVER Woodsil. Tato minerální izolace se prodává v deskách s šířkou 580 mm, díky čemuž přesně pasuje do dřevěných konstrukcí s profilem 60 mm, kde jsou rošty v osové vzdálenosti 625 mm.
Natírání a lakování OSB desek
Prvním krokem při natírání OSB desek je dobrá příprava. Důležité je, aby se desky před natíráním přizpůsobily klimatu místnosti. OSB desky uložte na 48 hodin v místnosti, kde je budete chtít později použít. Než budete hrubé třískové desky natírat, obruste je pomocí vhodného zařízení. Brusný papír by měl mít jemnou zrnitost K120 až K180. Broušení desek je důležité, aby následné povlaky lépe držely. Naneste vhodný základní nátěr nebo izolační základní nátěr na dřevo. To zabrání prosakování barevných složek ve dřevě. Barvu vyzkoušejte na zadní straně (potištěnou stranu) OSB desek.
OSB desky natřete například disperzní barvou. Alternativně jsou vhodné také barvy chránící proti povětrnostním vlivům, interiérové barvy a křídové barvy. Pro získání hladkého a rovnoměrného povrchu natírejte v ideálním případě kvalitním malířským válečkem.
Místo natírání hrubých třískových desek je můžete také nalakovat. K tomu slouží laky obsahující rozpouštědla. K dostání je ve vysokém lesku, jako matný nebo hedvábně matný. Pro lepší výsledek při nanášení laku s vysokým leskem doporučujeme použít váleček z umělých vláken. Než nalakujete OSB desky, měli byste je předem ošetřit základním nátěrem. Zde je důležité dodržet mezi různými vrstvami dobu schnutí. Kromě nátěru barvy a lakování můžete OSB desky také mořit. Tím dosáhnete zcela speciálního povrchu. Pro intenzivnější barevný výsledek naneste ochranný lak. Další možností, jak propůjčit OSB deskám nový vzhled, jsou oleje a vosky. Pomocí hadříku nebo širokého štětce pak naneste olej nebo vosk.
Ošetření OSB podlahových desek
Pokud se OSB desky mají stát podlahovou krytinou, lze je ošetřit lakem na schody a parkety. Aplikace je stejná jako při lakování. První nátěr lze zředit 10-15 % vody. Po min. 12 hodinách schnutí následuje druhý a třetí nátěr. OSB desku lze plně zatížit až po době schnutí přibližně jeden týden.
Skladování OSB desek
Pokud stavbu teprve plánujete či Vám nějaký materiál doma zbyl, doporučujeme desky skladovat v uzavřené, suché a dobře větrané místnosti. Nadměrná vlhkost by mohla vést až k prohýbání či dokonce borcení OSB desek.
tags: #reseni #paty #osb #steny #detaily