Předmět se zaměřuje na praktické navrhování základních konstrukčních prvků betonových staveb, souvislosti navrhování a statického působení prvků s vyztužením a technologií výroby a prováděním konstrukcí. Jsou představeny principy návrhu konstrukčních prvků a konstrukcí s důrazem na zjednodušené metody navrhování. Výuka navazuje na základní principy navrhování betonových a zděných konstrukcí v předmětu Navrhování nosných konstrukcí.
Navrhování a provádění betonových konstrukcí
Metody navrhování
Obsahem jsou postupy návrhu zděných konstrukcí (namáhaných tlakem, smykem a ohybem) a betonových konstrukcí (desky, rámy, stěny, schodiště). Důraz je kladen na vazbu způsob namáhání a vyztužování konstrukčních prvků. Výklad pokračuje úvodem do předpjatého betonu a návrhu mostních konstrukcí.
- Navrhování a provádění betonových konstrukcí - metody navrhování.
- Vícepodlažní budovy - konstrukční řešení, ztužení objektu, konstrukční prvky.
- Stropní desky - obecné rozdělení, chování, analýza, vyztužení, konstrukční zásady, provádění.
- Lokálně podepřené stropní desky - klasifikace, chování, protlačení, vyztužení.
- Železobetonové rámy - klasifikace, idealizace konstrukce, zjednodušené postupy, vyztužování.
- Schodiště - druhy schodišť, terminologie, vliv technologie provádění a akustických požadavků na návrh, vyztužování.
- Základové konstrukce a prvky spodní stavby - klasifikace, navrhování a provádění, vyztužování.
- Předpjatý beton - princip působení, technologie výroby a provádění, principy navrhování.
- Mosty - úvod do navrhování mostů, klasifikace, terminologie.
Typy nosných systémů
Při návrhu nosného systému je kritickým parametrem efektivita rozponu vodorovných konstrukcí ve vztahu k celkové výšce (počtu podlaží) objektu.
- Stěnový systém: Je charakteristický přenosem svislého zatížení prostřednictvím lineárních prvků (stěn).
- Skeletový (rámový) systém: Zatížení je přenášeno bodově skrze sloupy do základů.
- Kombinovaný systém: Využívá předností obou předchozích.
| Nosný systém | Charakteristika | Příklady |
|---|---|---|
| Zděný stěnový systém | Ideální pro budovy do 5-6 nadzemních podlaží. | Bytový dům Kladno (5 podlaží, PTH 38 TB Profi, stropní systém Miako) |
| Železobetonový skelet | Vhodný pro středně vysoké i výškové budovy (6-20+ podlaží). Standardní modulová síť sloupů bývá 6,0 × 6,0 m až 8,1 × 8,1 m. | Main Point Karlín, Praha (organický skelet s prosklenou fasádou), Bytový dům v Praze na Střížkově (7 podlaží, PTH 25 SK) |
Vodorovné konstrukce
Vodorovné konstrukce (stropy a střechy) plní v budově dvojí roli. Kromě přenosu svislých sil od užitného zatížení a vlastní tíhy musí fungovat jako tzv. Z hlediska statiky je nezbytné, aby stropní konstrukce vykazovala dostatečnou tuhost ve své rovině. Pouze tak je schopna efektivně redistribuovat vodorovné účinky větru nebo seizmicity do vertikálních ztužujících prvků. U prefabrikovaných systémů (nosníky a vložky, panely) je této tuhosti dosahováno nadbetonávkou s kari sítěmi a systémem obvodových železobetonových věnců.
Stabilita objektu
Se snižující se tloušťkou nosných stěn a nárůstem ploch prosklení roste význam posouzení stability objektu proti vodorovným silám. Kritickým momentem je zejména sání větru na střešní pláště a štítové stěny. U lehkých konstrukcí krovů může dojít k nadzdvihování, pokud není vlastní tíha konstrukce dostatečná k eliminaci účinků sání. Statik musí navrhnout spolehlivé kotvení prvků až do masivních částí spodní stavby. Stejně tak u štíhlých stěn je nutné posouzení stability.
Čtěte také: Jak na pohledový beton?
Základové konstrukce a chování budovy
Nosná konstrukce budovy nekončí u úrovně terénu; její chování je neoddělitelně spjato s vlastnostmi podloží. Nerovnoměrné sedání, způsobené heterogenním podložím nebo rozdílným přitížením jednotlivých částí objektu, generuje v tuhých konstrukcích značná přídavná napětí. Ta se projevují trhlinami v nosných prvcích i nenosných výplních. Moderní statika budov vyžaduje komplexní pohled na objekt jako na jeden dynamický celek. Navrhování nosných konstrukcí se již neomezuje na prosté dimenzování prvků na svislý tlak, ale klade důraz na prostorovou stabilitu, materiálovou kompatibilitu a dlouhodobou trvanlivost.
Zdivo
- Principy navrhování a provádění, terminologie.
- Způsoby namáhání, jejich vliv na navrhování.
- Analýza zděných konstrukcí. Zjednodušené metody.
- Vyztužování a zesilování zdiva.
Speciální betony
- Vláknobetony, vysokohodnotné betony, udržitelný rozvoj, recyklace.
Progresivní světové trendy v oblasti robotických stavebních technologií
Článek se zaměřuje na progresivní světové trendy v oblasti robotických stavebních technologií pro realizaci betonových konstrukcí. Cílem článku je naznačit možná řešení výzev ovlivňujících stavební výrobu kvůli změnám na trhu práce i v oblasti ekonomiky a zvyšujících se požadavků na ochranu přírodních zdrojů. Prostřednictvím ukázek vybraných projektů představuje současné možnosti realizací konstrukcí navržených pokročilými digitálními metodami a umožňujících dříve nevídanou úsporu materiálu, práce i pomocných konstrukcí. Betonové konstrukce jsou díky své efektivitě, trvanlivosti i požární odolnosti již více než sto let pevnou součástí světového stavitelství.
Vývoj technologií a udržitelnost
Stejně jako nástroje a metody pro navrhování stavebních konstrukcí, tak také technologie pro jejich realizaci prochází po celou dobu trvalým vývojem, ovlivněným dalšími odvětvími vědy a průmyslu, zvláště výrobního. V oblasti betonových konstrukcí došlo v průběhu 20. století díky zavedení pásové výroby prefabrikátů, systémového bednění a strojů na přípravu, ukládání a hutnění betonové směsi k nárůstu produktivity a také ke zvyšování kvality výsledného díla jak v oblasti výroby dílců, tak i in situ výstavby. Od počátku 70. let se v souvislosti s energetickou krizí a následky extenzivního využívání přírodních zdrojů dostává nejen ve výrobě do popředí také snaha o trvalou udržitelnost. Jedním z nástrojů pro dosažení této strategie je minimalizace uhlíkové stopy v celém životním cyklu výrobků. Ve stavebnictví se proto v posledních letech začíná mluvit mezi jinými i o potřebě snižovat spotřebu cementu, který je surovinou pro výrobu stavebního materiálu, jež je významným zdrojem CO2 zabudovávaného do stavebních konstrukcí.
Automatizace a robotizace ve stavebnictví
S cílem snížit pracnost a produkci odpadů na objemovou jednotku výroby se hledají také způsoby, jak minimalizovat potřebu pomocných konstrukcí, které u těch betonových reprezentuje především bednění. Velkou výzvou jsou také změny na trhu práce, zejména přesun pracovních sil z výrobní sféry do sféry služeb, a z nich vyplývající nedostatek kvalifikovaných pracovníků ve stavebnictví, především v dělnických profesích, při současném zpřísňování požadavků na kvalitu, trvalou udržitelnost a bezpečnost stavění. Automatizaci stavební výroby lze vidět jako další vývojový krok následující po široké mechanizaci v první polovině 20. století, umožněné vynálezem spalovacího motoru a elektromotoru. Automatizace technologií, vyvolaná vynálezem mikročipu na konci 60. let, transformovala mnoho průmyslových odvětví.
Robotika pro betonové konstrukce
Co se týká betonových konstrukcí, tak první oblastí, kde začala být automatizace využívána již v průběhu 70. let, byla výroba prefabrikátů. Vývoj automatizovaných systémů pro realizaci staveb in situ započal zhruba ve stejné době z důvodu nedostatku pracovních sil v Japonsku, s mírným zpožděním pak následoval i v USA, Německu a dalších vyspělých zemích. Během čtyřiceti let byly ve spolupráci velkých dodavatelů a univerzit vyvinuty a ve stavební výrobě otestovány desítky stavebních robotů určených pro různé oblasti nejen realizace, ale i údržby a demolice betonových konstrukcí. Nutno říci, že se kvůli ceně a náročnosti technického řešení pro bezproblémové fungování v prostředí reálných stavenišť tyto systémy doposud nedočkaly masového uplatnění v praxi. Nicméně dá se očekávat, že s rostoucí cenou pracovní síly a také se zlevňováním hardwaru i softwaru jejich ekonomičnost naroste a že se stanou běžnou součástí stavenišť především v zemích s drahou pracovní silou a se stále se zpřísňujícími požadavky na bezpečnost a kvalitu díla.
Čtěte také: Plot na klíč: Kompletní servis
V oblasti betonových konstrukcí se jedná o roboty pro výrobu a pokládku výztuže, pro distribuci a ukládání betonové směsi, pro vyrovnávání a hutnění betonu a pro úpravu povrchu konstrukcí. Při realizaci železobetonových konstrukcí mohou být využívány i další systémy využitelné v souvisejících výrobních procesech, jako jsou roboty pro staveništní logistiku, pro polohování prvků, roboty pro správu, údržbu a inspekci a pro opravy a recyklace.
Digitální nástroje a optimalizace návrhu
Druhá rovina vývoje technologií v oblasti betonových konstrukcí je založena na potřebě realizovat konstrukce navržené pokročilými digitálními nástroji, které od svého nástupu počátkem 90. let přinesly radikální posun v navrhování a skokové rozšíření možností pro architekty i inženýry. Nástroje jako Grasshopper, Karamba nebo Dynamo umožňují parametrické navrhování, Dreamcatcher navrhování generativní, pluginy jako Galapagos zapojují do návrhového procesu genetické, příp. fraktální algoritmy. Nástroje jako Simulia Abaqus umožňují tvarovou optimalizaci vnější geometrie i vnitřní struktury s cílem maximálně využít materiál v celém profilu konstrukčního prvku. Návrhy pomocí výše uvedených metod vedou často k organicky tvarovaným konstrukcím s dvojí křivostí, tzv. volným formám, jejichž geometrie využívá technologii NURBS (neuniformní B‑Spline).
Inovativní bednění pro volné formy
Působivé betonové konstrukce volných forem, založené na analytické geometrii (architekti Peir Luigi Nervi a Félix Candela) nebo na převodu fyzických modelů do velkého měřítka (architekt Martin Isler), byly v minulosti realizovány metodou monolitické betonáže, příp. prefabrikace s využitím ručně tvarovaného bednění. Z důvodu vysoké ceny práce nicméně takové konstrukce přestaly být ekonomicky výhodné, a to i v případě přímkových ploch, umožňujících realizaci bednění dvakrát zakřivených ploch pomocí tyčových prvků. Tvary digitálně navrhovaných prvků volných forem jsou oproti analytickým formám kvůli své geometrické složitosti velmi obtížně převeditelné do 2D výkresové dokumentace a jejich realizace je velmi náročná pomocí konvenčních technologií, ať už to je ruční armování, betonáž do tesařského bednění, nebo stříkaný beton.
Problém nákladného bednění pro volné formy je řešitelný několika způsoby. V případě nutnosti aplikace dvakrát zakřiveného bednění je první možností vývoj levných alternativ na jedno použití např. z textilií. Dva velmi zajímavé příklady technologií flexibilního textilního bednění byly vyvinuty v rámci National Centres of Competence in Research (NCCRs) ve výzkumném projektu Digital Fabrication na univerzitě Eidgenössische Technische Hochschule (ETH) v Curychu.
Technologie HiLo roof
Technologie HiLo roof, umožňující in situ realizaci dvakrát zakřivených skořepin s použitím pro střešní konstrukce, byla vyvinuta mezi lety 2016 a 2017 výzkumnou skupinou pod vedením prof. Blocka a Dr. Van Melea a byla úspěšně otestována na velkoformátovém prototypu skořepiny výšky 7,5 m o výměře 160 m2 (půdorys 120 m2) s tloušťkou betonu od 30 mm podél volných okrajů až po 120 mm u podpor. Základem této technologie je podpůrná rozebíratelná síť z modulárního systému ocelových kabelů spojených styčníky, na které je napnuta polymerová textilie. Tato bednicí konstrukce, navržená ve speciálním algoritmu zajišťujícím tvar konstrukce a vnitřní síly v síti, je podepřena obdobně jako tesařské bednění stojkami se ztužením s nosníky po obvodu. Na podpůrnou konstrukci je poté z horní strany položena výztužná textilní síť a v několika vrstvách je proveden betonový nástřik, jehož povrch je ručně vyhlazen do výsledné podoby. Při odbednění jsou uvolněny podpory a ocelová podpůrná síť je rozebrána pro další použití, takže jediným materiálovým nákladem je polymerová textilie, která zůstává součástí skořepiny. Tato unikátní bednicí konstrukce je schopna při vlastní hmotnosti pouhých 800 kg nést 20 t mokrého betonu a přináší tak velmi efektivní řešení oproti konvenčním bednicím systémům.
Čtěte také: Cena a montáž betonových plotů
Technologie Knit Candela
Druhý příklad progresivního systému textilního bednění byl vyvinut Dr. Popescu a Dr. Reiterem a aplikován byl na experimentální 4 m vysoké betonové skořepině Knit Candela, navržené ve spolupráci se studií ZHCODE a Architecture Extrapolated pro výstavu v Museo Universitario Arte Contemporáneo v Mexico City v roce 2018. Technologie je založena podobně jako HiLo na nástřiku betonové směsi na bednění kombinované z modulární ocelové sítě a textilie. Její unikátnost spočívá ve využití běžného pletacího stroje pro výrobu bednicí textilie se vzorem viditelným po odbednění na spodním líci konstrukce a také v extrémně nízké hmotnosti bednicího systému. Pletená textilie o váze pouhých 25 kg byla spolu s kabelovou sítí vážící 30 kg schopna po napnutí do bednicího rámu unést 5 t čerstvé betonové směsi. Pletení dvojvrstvé, ve třech rozměrech zakřivené textilie, složené ze čtyř dlouhých pásů, trvalo pouhých 36 h. Nástřik probíhal ve dvou vrstvách: první vrstva o tloušťce pouhých několika milimetrů sloužila k vytvoření tuhé formy, na kterou byl po jejím vytvrzení aplikován beton vyztužený konvenčními vlákny.
Digitální fabrikace a výroba bez bednění
Další možností pro výrobu betonových konstrukcí volných tvarů je použití bednění s vysokou flexibilitou a opakovatelností, což je např. robotické bednění. Velmi perspektivní oblastí jsou pak technologie pro realizaci betonových konstrukcí bez bednění v čele s 3D tiskem. Tyto nové metody v řadě případů využívají technologií tzv. digitální fabrikace, převzaté ze strojírenství, které jsou založeny na přesné interpretaci virtuálního 3D modelu počítačem řízeným výrobním zařízením na principu CNC (Computer Numeric Control - počítačem řízené číslicové ovládání). Liší se dle použitého koncového nástroje na 2D metody, jako je CNC řezání nebo vrtání, a skupinu 3D metod, což je subtraktivní (obrábění), formativní (tváření), aditivní výroba (3D tisk), robotická sestava dílců a hybridní metody.
Subtraktivní výroba: Experiment R
Jedním z nejzajímavějších příkladů subtraktivní výroby je projekt Aarhuské školy architektury a dánského startupu ODICO Experiment R z roku 2018. Jedná se o jednu z prvních realizací topologicky optimalizované konstrukce z UHPC. Konstrukce byla sesazena z prefabrikátů odlitých do bednění vyrobeného novátorskou metodou CNC obrábění polystyrenu a MDF desek. Na rozdíl od běžně používaného řezání odporovým drátem nebo frézování kovovou frézou uplatňuje technologie použitá v projektu elektricky poháněný brusný drát, který se otáčí vysokou rychlostí kolem rámu z uhlíkových vláken namontovaného na průmyslovém robotu. Dle autorů se díky kombinaci topologické optimalizace a frézovaného bednění podařilo snížit množství použitého betonu až o 70 % a cenu bednění o 50 % oproti konvenčním způsobem navržené a realizované konstrukci.
Formativní výroba: Smart Dynamic Casting
Technologie Smart Dynamic Casting (chytré dynamické odlévání) vyvíjená od roku 2012 na ETH v Curychu je příkladem formativní výroby, využívající kontinuálního posuvného bednění pro výrobu materiálově optimalizovaných sloupů z betonu. Principem tohoto procesu je řízené pozvolné odlévání speciálního rychle tuhnoucího betonu do bednicí matrice, tažené rychlostí v řádu mm/s robotickou rukou svisle nahoru po trajektorii budoucího dílce. Otáčením a změnou profilu bednicí matrice podél trajektorie za současného odlévání betonu vznikají jinak velmi obtížně tvarovatelné struktury.
3D tištěné bednění: Smart Slab
Smart Slab (chytrá deska), strop vyvinutý na ETH v Curychu a použitý v roce 2018 na DFAB House, je první betonový strop vyrobený s pomocí 3D tištěného bednění. Digitální 3D model této unikátní stropní konstrukce je složen ze 13 milionů plošek. Materiál je rozložen v hierarchickém rastru konstrukce se zakřivenými žebry o výšce mezi 300 až 600 mm, do kterých jsou vloženy kanálky pro dodatečné předpětí kabely. Skořepina mezi žebry dosahuje tloušťky pouhých 15 mm, součástí je i vykonzolování 4,5 m. Finální stropní konstrukce složená z prefabrikátů váží po osazení do finální polohy a předepnutí pouze 15 t, což činí o 70 % méně než u konvenčních betonových desek. Bednění pro výrobu prefabrikátů bylo vyrobeno metodou 3D tisku spojováním pískového lože, poté bylo opatřeno odbedňovacím prostředkem a nakonec na něj byla stříkáním aplikována tenká vrstva vláknobetonu.
Meshmould (síťové bednění)
Meshmould (síťové bednění) je další z pokročilých technologií vyvinutá v posledních letech na ETH v Curychu. Umožňuje efektivní výrobu zakřivených betonových stěn vyztužených ocelovou sítí bez nutnosti bednění. Systém je založen na husté 3D síti z ocelových drátů svařovaných v místě budoucí stěny robotickým systémem dle digitálního modelu. Pro účely projektu byl vyvinut speciální mobilní robotický systém In situ Fabricator s integrovaným snímacím a výpočetním systémem, umožňujícím autonomní přesun mezi záběry, lokalizaci koncového zařízení a přizpůsobení výrobních dat podle nepředvídatelného chování materiálu a výrobních tolerancí, vše bez potřeby externích měřicích zařízení. Výsledná ocelová 3D síť je po svaření shora vyplněna betonovou směsí, která díky svému složení s velkými zrny kameniva zůstane zachycena uprostřed husté výztužné sítě, a 3D síť tak zároveň funguje jako bednění. Po naplnění sítě čerstvým betonem je povrch konstrukce s přebývajícím betonem, zabezpečujícím nezbytné krytí výztuže, ručně vyhlazen do finálního tvaru. Zakřivení konstrukce ve dvou směrech zamezuje boulení a zvyšuje tak statickou účinnost stěny, systém přináší značnou úsporu času i prostředků oproti klasickým monolitickým stěnám, které je nutné bednit. Touto technologií byla realizována 12 m dlouhá stěna v objektu DFAB House, jejíž výztužná síť byla vytvořena z více než 20 000 svařovacích uzlů. Celková doba výroby trvala 125 h, během kterých robot osmkrát změnil pracovní pozici.
Koncept robotického bednění FormAnts
Zajímavým příspěvkem do diskuse o budoucnosti technologií pro betonové konstrukce je koncept robotického bednění FormAnts, navržený ve školním roce 2017/2018 týmem CTU Rangers, tvořeným studenty 5. ročníku oboru příprava a realizace staveb Fakulty stavební ČVUT v Praze v rámci předmětu Robotická technologie ve stavebnictví pod vedením Ing. Kováříka. Tento systém robotického bednění, inspirovaný kolonií mravenců, je založen na roji minibotů, kteří jsou navrženi s cílem vytvářet bednicí struktury ze svých modulárních těl a po odbednění se autonomně přesunout na nový pracovní záběr.
Budoucnost betonových konstrukcí
Úspěšná aplikace výše uvedených příkladů technologií na reálných konstrukcích ukazuje, že budoucností betonových konstrukcí jsou plně robotizované technologie, schopné realizovat in situ i formou prefabrikátů topologicky optimalizované konstrukce. Před plnou změnou paradigmatu směrem k těmto novým technologiím se dá očekávat přechodné období, kdy topologicky optimalizované prvky budou tvořit doplněk prvků navrhovaných a vyráběných stávajícími výrobními technologiemi.
tags: #realizace #betonových #a #zděných #konstrukcí