Polyvinylchlorid (PVC) je široce používaný plast, který díky své trvanlivosti, cenové výhodnosti a flexibilitě nachází uplatnění v odvětvích, jako je stavebnictví, přístřešky a zdravotnictví. Je zásadní pochopit a otestovat pevnost a nosnost PVC materiálů, aby byl zajištěn jejich výkon a spolehlivost v různých scénářích. Bez odpovědné kontroly a řádného odzkoušení fóliových izolací včetně jednoznačného písemného výstupu nelze nikdy s jistotou tvrdit, že je dílo provedeno řádným a zcela spolehlivým způsobem a že není nikde z jakéhokoli důvodu poškozeno. Mnoha problémům lze v praxi snadno předejít pomocí osvědčených kontrolních mechanismů.
Základní mechanické vlastnosti PVC a jejich zkoušení
Pevnost v tahu
Pevnost v tahu je jednou z nejkritičtějších vlastností PVC fólií a trubek, protože určuje jejich schopnost odolávat roztahování a deformaci. Pevnost v tahu je definována jako maximální napětí, které může materiál odolat, když je odtržen před zlomením. Provedení zkoušky pevnosti v tahu zahrnuje rozřezání vzorku PVC fólie do obdélníku se stanovenými rozměry. Vzorek se poté vloží do tahového testeru a natahuje se konstantní rychlostí, dokud se nezlomí. U PVC trubek testovací metoda zahrnuje vystavení vzorků PVC trubek postupně se zvyšujícímu tahovému zatížení, dokud nedosáhnou svého bodu zlomu. Pevnost PVC trubek v tahu může ovlivnit několik faktorů, včetně kvality suroviny, výrobních procesů a podmínek prostředí. Správná příprava vzorku, rovnoměrné zatížení a dodržování zkušebních standardů jsou zásadní pro získání přesných a spolehlivých hodnot pevnosti v tahu.
Odolnost proti roztržení
Odolnost proti roztržení je další důležitou vlastností PVC fólií, protože měří jejich schopnost odolat roztržení při náhlém nárazu. Test odolnosti proti roztržení zahrnuje řezání vzorku PVC fólie do specifikovaného tvaru a následné vyříznutí malého zářezu uprostřed. Vzorek je poté vložen do trhacího testeru a vystaven rychlému tahovému zatížení, které způsobí, že se zářez roztáhne do trhliny.
Modul pružnosti v ohybu
Modul pružnosti v ohybu je mírou tuhosti materiálu při jeho ohýbání. Je to základní vlastnost PVC desek používaných ve stavebnictví a přepravě, kde si deska potřebuje udržet svůj tvar i při zatížení. Zkouška modulu pružnosti v ohybu zahrnuje umístění vzorku PVC fólie na dvě podpěry a aplikaci zatížení ve středu, dokud se vzorek neohne do určeného úhlu.
Odolnost proti nárazu
Odolnost proti nárazu je schopnost PVC fólie odolat náhlým nárazům, jaké se vyskytují v automobilovém průmyslu a ve zdravotnictví. Test odolnosti proti nárazu zahrnuje pád váženého kyvadla na vzorek PVC fólie a měření energie absorbované fólií.
Čtěte také: Metody zkoušení cementu v tlaku
Tepelná odolnost
U PVC fólií používaných ve vysokoteplotních aplikacích, jako jsou elektrické izolace a automobilové komponenty, je tepelná odolnost kritická. Zkouška tepelné odolnosti zahrnuje vystavení vzorku PVC fólie vysoké teplotě po určitou dobu a měření rozsahu deformace, změny barvy a křehkosti.
Svařování PVC podlahových krytin a jeho význam pro pevnost spoje
Svařování PVC je proces, který zahrnuje spojování dvou nebo více kusů polyvinylchloridu (PVC) pomocí různých technik, které materiál taví a spojují za tepla, rychlosti a tlaku. Tento proces, často označovaný jako chemické svařování, zahrnuje spíše svařování rozpouštědlem než tradiční lepení. Pokládáte PVC podlahu, moderního nástupce krytiny zvané kdysi „lino“? Pokud nemáte místnost s půdorysem obdélníku či čtverce, skoro vždy budete muset řešit nějaký spoj. Stává se jen výjimečně, že vám vyjde jedna role PVC na celou místnost, bez toho aniž byste k sobě musely připojit dva díly PVC. A právě v případě, že se spojují dva díly PVC, je nutné tyto spoje dobře zajistit pomocí svařování.
Proč se PVC podlaha svařuje?
V případě, že budete k sobě připojovat dva díly PVC krytiny, nemůžete bez svařování zajistit, aby byly spoje dostatečně pevné. Pokud nejsou spoje dostatečně pevné, nesou sebou spoustu nástrah. V první řadě pod PVC nebude spojem protékat voda, pokud se na podlahu cokoliv vylije. Možná jste už někdy zažili, že jste při vysávání spoje uvolnili nebo se PVC neustále posouvalo, a to až tak daleko, že jste o něho začali zakopávat. V obou případech se PVC postupně ničí až do té míry, že se může trhat. Díky svařování těmto vlivům zamezíte. Stejně jako se díky sváru mezi PVC nedostane žádná nečistota. Po svařování PVC podlahy se nebude PVC nijak posouvat, a to ani na jeho koncích. Obecně se dá říct, že PVC podlaha pak více vydrží. Svařovat PVC se vyplatí i v kanceláři nebo v místech, kde se používají kolečková křesla.
Typy svařování PVC podlahy
Svařování se provádí dvěma způsoby, a to svařování za studena a svařování za tepla. Oba způsoby mají své výhody a jiný postup svařování. Dosažení konzistentních a vysoce kvalitních svarů z PVC zahrnuje několik klíčových kroků od přípravy až po samotný proces svařování. Správná příprava povrchů z PVC je nezbytná. Čisté, suché a hladké povrchy jsou zásadní pro pevné spojení a zajištění správného uložení trubky a tvarovky je nezbytné pro vytvoření pevných a netěsných spojů. Jakékoli nečistoty, jako je špína nebo mastnota, mohou zabránit správné přilnavosti a vést ke slabým svarům. Teplota svařování musí být přesně regulována podle typu svařovaného PVC. Příliš vysoká teplota může materiál spálit, zatímco příliš nízká teplota jej nemusí roztavit natolik, aby se vytvořil pevný spoj. Pevnost a vzhled svaru ovlivňuje také rychlost svařování.
Svařování za tepla
Svařování horkým svárem je nejpevnější variantou, jak PVC podlahu spojit. Je využívána horkovzdušná pistole, která má trysky a nástavec. Při této metodě se využívá svařovací šňůra nebo PVC drát. Aby byla spoje stejnorodé a dobře držely, používá se materiál stejný, jaký tvoří podlahu. Potěší vás, že svařovací šňůru koupíte u výrobců PVC podlahové krytiny. Můžete zvolit jednobarevnou, reflexní nebo vícebarevnou. Svařovací PVC šňůry existují jednobarevné i reflexní. Svařovací šňůra se umístí mezi dvě krytiny a zahřeje se. Stoupající teplota taví šňůru, která pevně splyne s podlahovou krytinou. Při horkém svařování v jedné ruce držíte svařovací šňůru, ve druhé svařovací pistoli. Ta má nástavec - svařovací hubici či botku, do které je svařovací šňůra nebo drát zavedená. Všechny tři části se díky horkému vzduchu spojí k sobě a vznikne pevný spoj. Svařování za tepla je vhodné do místností, kde se očekává větší zátěž podlahy. Mohou to být místnosti, ve kterých jsou kolečkové židle nebo křesla. Díky tomu, že při svařování za tepla získáte trvalý spoj je spojení i vodotěsné. Svařování za tepla se používá u všech typů podlah z PVC pro soklové lišty, sportovní podlahy a parkety. Díky své hlavní zvláštnosti pokládky zajišťuje dokonalou těsnost a je nezbytná pro prostory se zvýšenou vlhkostí, v kuchyních, u sportovních podlah apod.
Čtěte také: Hydroizolace Fatra a její testování
Svařování za studena
Pro místnosti v domácím prostředí, byty a méně používané prostory, většinou dostačuje studený spoj PVC krytiny pomocí svařovací tekutiny. Svařování PVC podlahy zastudena zvládnete i bez speciálního podlahářského vybavení. Výhodou je snazší aplikace. Svařování za studena spočívá ve vložení speciálního produktu mezi dvě krytiny, které jsou lehce pootevřené. Svařování za studena lze použít na jakýkoliv typ vinylové podlahy v rolích s výjimkou homogenních. Pro maximální pevnost spoje je potřeba, aby mezi spojovanou podlahou byla pouze těsná spára. Na obou částech spojované PVC podlahy je stále papírová páska, která na nich zůstala nalepená po odříznutí přesahu. Páska poslouží jako ochrana před znečištěním povrchu PVC krytiny. Do spáry následně aplikujete svařovací tekutinu v tubě pro svařování za studena, typ A, čímž dojde k chemickému sváru. Tekutinu aplikujte do hloubky, aby vyplnila celý prostor spáry a spoj byl pak pevný. Svařovací tekutina zaschne asi za 5 minut. Pokud už PVC podlahu nějakou dobu používáte, někdy se stane, že vám na zem spadne například nůž nebo dojde k poškození a naříznutí rozbitým talířem či jiným ostrým předmětem. K opravě PVC podlahy slouží podobná svařovací tuba jako při svařování za studena. Rychle se realizuje a úspora času může dosáhnout 50 % ve srovnání s tradičním svařováním za tepla. Svařování za studena, které je na bázi vody, je ekologické a zbavuje všech problémů souvisejících se skladováním svařovacích šňůr.
Metody kontroly a zkoušení těsnosti a pevnosti svařených PVC izolací
Pro zajištění kvality a spolehlivosti izolací je nezbytné provádět důkladné kontroly. Naprosto nezbytné je jejich vykonání před zakrytím hydroizolačního povlaku měkkými ochrannými a dalšími stabilizačními či provozními vrstvami. Zajištění čistého, správně vyrovnaného a bezpečně spojeného spoje je zásadní pro prevenci netěsností. Zásadní jsou pravidelné kontroly, zda se neobjevují známky špatného svařování, jako jsou mezery, propáleniny nebo nerovnoměrné svary. Identifikace a řešení běžných problémů, jako je nesprávné nastavení teploty, nesprávné vyrovnání materiálu nebo kontaminace, může výrazně snížit výskyt poruch svarů. Správná příprava potrubí a vyvarování se běžných chyb jsou pro pevný svár rozpouštědlem zásadní.
Optická kontrola
Optickou kontrolu je možno považovat za základní nástroj kontroly izolací jak ve svarech, tak v ploše a v detailech. Optická kontrola se provádí u všech druhů povlakových hydroizolací, a to z pohledu hydrofyzikálního namáhání, způsobu provedení a umístění ve stavební konstrukci. Provádí ji nejprve vedoucí montážní čety, případně vedoucí pracovník izolační firmy a následně společně vedoucí pracovník izolační firmy s objednavatelem izolačních prací nebo jeho zástupcem, technickým dozorem stavebníka, a to při předávání díla nebo jeho dílčích částí.
Zkouška zkušební jehlou
Zkouška se provádí souběžně s prováděním optické kontroly a spočívá v ověření homogenity spojů v celé délce nebo cíleně vybraných úseků pomocí speciální zkušební jehly. Za nevyhovující se považuje místo, kde hrot jehly vnikne do spoje mezi fólie zcela nebo i částečně. Tato místa musí být následně opravit navařením záplaty nebo jiným dohodnutým způsobem.
Zátopová zkouška
Pro zátopové zkoušky plošných konstrukcí (střechy a podlahy) není dosud platná legislativa k dispozici. Nicméně je možné a účelné postupovat v některých bodech provedení zkoušky s přihlédnutím k ustanovení jednotlivých článků ČSN 75 0905 Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží včetně využití vzoru protokolu o zkoušce. Zátopová zkouška přichází v úvahu na ohraničených střechách a její provedení závisí na dohodě mezi izolační firmou a objednatelem izolačních prací. Vykonání zátopové zkoušky by mělo být součástí smluvního ujednání. Zátopová zkouška se provádí na základě úspěšně vykonané optické kontroly spolu s kontrolou všech svarů po jejich celé délce zkušební jehlou. Tímto lze předejít zbytečné nutnosti opakování zkoušky kvůli nevyhovujícím svarům nebo mechanickému poškození fólie s následným nasáknutím tepelněizolačních a dalších vrstev pod hydroizolací a zbytečnému zatečení do interieru. Optimální doba trvání zkoušky je 48 hodin a počíná běžet okamžikem naplnění daného zkoušeného sektoru vodou. Zkouška je ukončena a hodnocena jako úspěšná, pokud se po 48 hodinách neobjeví na spodním líci stropní konstrukce žádné průsaky. V případě, že se průsaky objeví, je potřeba zkoušku okamžitě ukončit, vodu ze zkoušeného sektoru odčerpat a znovu zkontrolovat zkoušený sektor, případné nalezené netěsnosti opravit a zkoušku znovu opakovat. Po úspěšném dokončení zátopové zkoušky je nutné provést zápis do stavebního deníku s popisem zkoušky, datem, časem, výsledkem a s podpisem všech zúčastněných stran. Velikost zkoušených sektorů není omezená, záží na konkrétních podmínkách každé stavby, a zejména na povoleném maximálním zatížení nosné střešní konstrukce. Při provádění zátopové zkoušky, a zejména kvůli jejímu odpovědnému vyhodnocení je potřeba zajistit, aby při deštích nemohla voda podtékat pod zkoušenou izolaci nedokončenými úseky izolačního povlaku, stejně tak je nutno zabezpečit maximálně možnou úroveň hladiny zkušební kapaliny například osazením bezpečnostních přelivů na zaslepené střešní vtoky.
Čtěte také: Pevnost betonu v tlaku
Bublinková metoda (zkouška vakuovým zvonem)
Zkouška se provádí podle metodiky uvedené v ČSN EN 1593 Nedestruktivní zkoušení - Zkoušení těsnosti - Bublinková metoda pomocí průhledných zvonů. Tyto zvony jsou osazeny vakuometrem s platnou kalibrací s možností připojení hadicí k vakuové vývěvě. Zvon má na spodní hraně tlakový těsnicí profil vzduchotěsně ohraničující zkušební prostor. Princip zkoušky spočívá v odsátí vzduchu ze zvonu a vytvoření definovaného podtlaku (-20 kPa nebo -50 kPa). Před přiložením zvonu se zkoušená oblast nejdříve zbaví prachu a nečistot a na povrch se nanese detekční kapalina s povrchově aktivním činidlem (saponátový roztok). Zkušební kapalina nesmí být těkavá, nesmí při teplotě zkoušení během doby zkoušení zasychat, musí být viskózní a nesmí při sníženém tlaku pěnit. Musí být zabezpečena kompatibilita zkušební kapaliny s materiálem zkoušených objektů. Zkušební zvon se umístí nad zkoušené místo a přitiskne se k podkladu. Test se provádí při podtlaku 0,2 bar (0,02 Mpa) u fólií z PVC-P a 0,5 bar (0,05 Mpa) u fólií z PE-HD a TPO. Dosažená hodnota podtlaku by měla být konstantní po dobu minimálně 30 sekund. Případná netěsnost je detekována tvorbou bublin. Tato zkouška se vzhledem k časové náročnosti provádí pouze namátkově u cca 5 % spojů a omezuje se na kratší úseky a místa T-spojů. Zkouška se smí provádět nejméně 1 hodinu po provedení vlastního spoje horkovzdušným svařováním a nejméně 24 hodin po provedení spoje pomocí THF (svařování pomocí rozpouštědla za studena).
Zkouška přetlakem pro dvoustopé svary
Podmínkou provedení této zkoušky je vytvoření dvoustopých svarů pomocí horkovzdušných svařovacích automatů, tzv. horkých klínů. Tato zkouška umožňuje testování celkové délky spoje v jedné operaci. Zkouška přetlakem se smí provádět nejméně 1 hodinu po provedení vlastního svaru. Zkušební zařízení je instalováno zpravidla tak, že uzavře jeden konec svaru pomocí zkušební jehly s manometrem, druhý konec testovacího kanálku je svařen nebo jiným vhodným způsobem utěsněn. Hodnota zkušebního tlaku je stanovena podle metodiky Ö NORM S 2076 pro DB 3, tj. PVC-P pásy v parametru od 100 do 200 kPa. Pro izolační pásy z materiálu TPO je tento referenční tlak možné zvýšit na 250 až 350 kPa. Hodnota zkušebního tlaku by měla být přizpůsobena teplotě fólie a okolí, šířce zkušebního kanálku, tloušťce a materiálu svařované fólie. Po natlakování testovacího kanálku se ponechá cca 5 minut na dotvarování a vyrovnání teploty a následujících 10 minut se sleduje pokles zkušebního tlaku. Po tuto dobu nesmí zkušební tlak klesnout o více než 20 % původní hodnoty. Kladný výsledek zkoušky se potvrdí otevřením druhého konce spoje, kdy tlak musí klesnout na nulu a potvrdí se tak, že je spoj průchodný v celé délce.
Zkouška těsnosti vakuem pro dvouvrstvé systémy
Tento druh zkoušky se používá, je-li spodní stavba objektu izolována dvouvrstvým hydroizolačním povlakem s aktivním kontrolním a sanačním systémem z PVC-P nebo TPO fólií. Zkouška těsnosti vakuem se provádí po jednotlivých sektorech systému a po důkladné optické, vakuové, případně tlakové zkoušce plochy a svarů. V průběhu vykonávání zkoušky jsou všechny zkušební a injektážní ventily příslušného sektoru uzavřeny s výjimkou aktivního ventilu, který je osazen uzavíracím ventilem s podtlakoměrem s dělením na 0,01 bar. Pomocí vývěvy se ze zkoušeného sektoru vysaje vzduch na hodnotu -0,5 bar. Během vysávání se postupně kontroluje uzavíráním ventilu změna tlaku. Po ustálení tlaku se ventil uzavře a vývěva vypne. Zkoušený sektor je možno považovat za těsný, pokud po uplynutí následujících 10 minut nárůst tlaku není větší než 20 %, tj. maximálně -0,4 bar.
Kromě výše uvedených systémů kontroly a zkoušení těsnosti izolačních povlaků ze syntetických fólií existují další alternativní, ale méně rozšířené systémy kontroly.
| Název zkoušky | Popis / Princip | Aplikace / Účel | Klíčové parametry / Podmínky |
|---|---|---|---|
| Optická kontrola | Vizuální kontrola provedení svarů, plochy a detailů | Základní ověření kvality a řádného provedení izolací | Provádí se u všech druhů povlakových hydroizolací před zakrytím, vedoucí čety a objednavatel |
| Zkouška zkušební jehlou | Ověření homogenity svarů v celé délce nebo cíleně vybraných úseků hrotem jehly | Detekce míst s nedostatečnou pevností spoje | Souběžně s optickou kontrolou; místo, kde jehla vnikne, je nevyhovující a musí být opraveno |
| Zátopová zkouška | Naplnění ohraničené plochy (střechy, podlahy) vodou a sledování průsaků | Zkouška vodotěsnosti plošných konstrukcí | Optimální doba trvání 48 hodin; nesmí se objevit průsaky; závisí na smluvním ujednání; max. zatížení konstrukce |
| Bublinková metoda (vakuovým zvonem) | Odsátí vzduchu ze zvonu nad zkoušenou oblastí s detekční kapalinou | Namátková kontrola těsnosti svarů (cca 5% spojů), zejména kratších úseků a T-spojů | Podtlak -20 kPa až -50 kPa (PVC-P: 0,2 bar, PE-HD/TPO: 0,5 bar); konstantní min. 30 sekund; 1 hod po horkovzdušném svařování, 24 hod po svařování rozpouštědlem |
| Zkouška přetlakem pro dvoustopé svary | Natlakování testovacího kanálku vytvořeného dvoustopým svarem | Testování celkové délky dvoustopých svarů | Tlak 100-200 kPa (PVC-P) nebo 250-350 kPa (TPO); pokles tlaku o max. 20 % za 10 minut; průchodnost spoje |
| Zkouška těsnosti vakuem (pro dvouvrstvé systémy) | Vysátí vzduchu ze zkušebního sektoru dvouvrstvého hydroizolačního povlaku | Kontrola těsnosti aktivního kontrolního a sanačního systému | Vysátí na -0,5 bar; nárůst tlaku max. 20 % (tj. max. -0,4 bar) za 10 minut |
tags: #pvc #snura #zkouska #napetim #informace