V dnešní době, kdy je bezpečnost našich domovů a budov prioritou, hraje požární odolnost materiálů klíčovou roli v ochraně životů a majetku. Minerální izolace, včetně skelné vaty a kamenné vlny, se ukazuje jako vynikající volba pro zajištění požární bezpečnosti. Kromě požární bezpečnosti nabízí minerální izolace také ekologické výhody. Z hlediska energetické efektivity přispívá minerální vlna ke snížení spotřeby energie na vytápění a chlazení, čímž podporuje plnění národních i evropských cílů v oblasti dekarbonizace a ochrany klimatu.
Co je minerální vlna?
Minerální vlna je vláknitý izolační materiál, který se vyrábí tavením přírodních surovin, jako jsou čedič, diabas, dolomit nebo recyklované sklo. Po roztavení se hmota rozvlákňuje pomocí odstředivých nebo foukacích technologií, čímž vzniká struktura tvořená tenkými vlákny s vysokou povrchovou plochou. Vstupní suroviny propůjčují minerální izolaci řadu výborných vlastností, kterými se syntetické (umělé) materiály pochlubit nemohou. Minerální izolace se v praxi prodává ve formě kamenné nebo skelné vaty (vlny). Minerální izolace mají v Česku díky vyspělému sklářskému průmyslu dlouholetou tradici.
Typy minerální vlny
- Skelná vlna - vyrábí se převážně z recyklovaného skla, je lehčí, pružnější a vhodná pro aplikace v dutinách, podhledech a lehkých konstrukcích. Hlavní výrobní složkou skelné vaty je písek a odpadové (recyklované) sklo.
- Kamenná vlna - vyrábí se z čediče nebo diabase, je tužší, odolnější vůči vysokým teplotám a mechanickému namáhání. Používá se zejména pro fasády, střechy a podlahy. Kamenná vlna se vyrábí převážně z vyvřelých hornin: vulkanického diabasu, čediče a dolomitu.
V bývalém Československu byla výroba prvního čedičového vlákna zahájena už v roce 1954, a to ve sklárně Nová Baňa. Skelná a minerální vata jsou velmi podobné produkty. Kamenná či skelná vata jsou nehořlavé a ekologické izolace.
Klíčové vlastnosti minerální vlny pro požární bezpečnost
Požární bezpečnost je jedním z klíčových aspektů navrhování stavebních konstrukcí, zejména v obytných, veřejných a průmyslových budovách. Jedním z největších přínosů minerální izolace je její nehořlavost. Minerální vlna, ať už skelná nebo kamenná, je vyrobena z anorganických materiálů, které nehoří.
Nehořlavost a odolnost vůči ohni
Minerální vlna je klasifikována jako nehořlavý materiál třídy reakce na oheň A1 podle evropské normy EN 13501-1. To znamená, že při vystavení plameni nevzplane, nešíří oheň, nevytváří hořící kapky ani toxické spaliny. To znamená, že při vystavení ohni se minerální izolace nevznítí a nepřispívá k šíření plamenů. Minerální izolace má třídu reakce na oheň A1, což znamená, že jde o nejlepší a nejbezpečnější typ izolace, která nehoří.
Čtěte také: Vlastnosti protipožárních oken
Jedním z hlavních přínosů minerální vlny je její schopnost zachovat integritu konstrukce při vysokých teplotách. Kamenná vlna odolává teplotám až do 1000 °C, což umožňuje konstrukcím zůstat stabilní po dobu potřebnou k evakuaci osob a zásahu hasičských jednotek. Minerální izolace nejenže chrání obyvatele, ale také poskytuje významnou ochranu samotné konstrukci budovy. Při požáru může minerální vlna zpomalit šíření tepla a ohně do dalších částí budovy, čímž se snižuje riziko kolapsu stavebních prvků.
Minimální uvolňování toxických látek
Další významnou výhodou minerální izolace je minimální uvolňování toxických látek při požáru. Na rozdíl od některých syntetických izolačních materiálů, které mohou při hoření vypouštět nebezpečné plyny, minerální vlna nevypouští toxické emise. Všechny hořlavé materiály produkují při hoření určité množství kouře. Jeho vdechnutí způsobuje více úmrtí při požárech než samotný oheň. Izolace z kamenné vlny nepřispívají k šíření ohně, téměř nevytváří kouř a nezpůsobují vznik hořících kapek ani částic. Dalším důležitým aspektem je absence toxických emisí. Na rozdíl od některých pěnových izolací minerální vlna při hoření neuvolňuje nebezpečné plyny, jako je oxid uhelnatý, kyanovodík nebo halogenové sloučeniny.
Požární klasifikace stavebních materiálů
Minerální izolace splňuje přísné požární normy a certifikace, které zajišťují její spolehlivost a účinnost. Produkty z minerální vlny jsou často testovány a certifikovány podle evropských a mezinárodních standardů, jako je například klasifikace reakce na oheň podle normy EN 13501-1. Požární klasifikace stanoví, jakým způsobem výrobek přispívá k šíření požáru. V celé Evropě platí stejné zásady a kritéria. Zkoumání reakce na oheň se provádí podle normy ČSN EN 13501-1.
Klasifikace třídy reakce výrobku na oheň označuje třída základní (jak výrobek přispívá k požáru) i doplňková (podle vývinu kouře a plamenně hořících kapek). Základní třída je nejdůležitější. Třída reakce na oheň určuje, jak rychle stavební materiál hoří a kolik energie při tom vytváří. Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen ty nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře.
| Třída reakce na oheň | Popis | Příklady materiálů |
|---|---|---|
| A1 | Nehořlavé materiály | Minerální vlna (kamenná a skleněná), pěnové sklo |
| A2 | Téměř nehořlavé materiály | Minerální vlna s vysokou objemovou hmotností |
| B | Přispívá velmi omezeně | Některé fenolové pěny, protipožární elastické tmely (silikony), zpěňující protipožární tmely (akrylát), protipožární pěny (polyuretan) |
| C | Přispívá omezeně | Některé PU/PIR pěny |
| D | Přispívá podstatně | Většina PU/PIR pěn |
| E | Přispívá značně | EPS/PU/PUR s přídavkem retardantů |
| F | Přispívá značně | EPS bez přídavku retardantů |
Nejlepších parametrů dosahují nehořlavé izolace z kamenné vlny. Splňují nejpřísnější požadavky a řadí se do nejvyšší třídy reakce na oheň A1.
Čtěte také: Vše o sádrokartonových stropech
Další přínosy minerální izolace
Tepelněizolační vlastnosti
Tepelněizolační vlastnosti minerální vlny představují jeden z jejích nejdůležitějších přínosů pro stavebnictví. V kontextu rostoucích nároků na energetickou efektivitu budov a snižování provozních nákladů je kvalitní tepelná izolace klíčovým prvkem každé moderní stavby. Tepelná vodivost minerální vlny se běžně pohybuje v rozmezí λ = 0,035-0,045 W/m·K, v závislosti na typu materiálu, jeho hustotě a způsobu aplikace. Tato hodnota je srovnatelná s ostatními moderními izolačními materiály, avšak minerální vlna si zachovává své izolační vlastnosti i při změnách vlhkosti a teploty, což ji činí mimořádně stabilní v dlouhodobém horizontu. V zimním období minerální vlna výrazně snižuje tepelné ztráty prostupem konstrukcí, čímž přispívá ke snížení spotřeby energie na vytápění. V letních měsících naopak brání přehřívání interiéru, což je zvláště důležité u budov s nízkou akumulační schopností nebo s velkými prosklenými plochami.
Akustická ochrana budov
Kromě tepelněizolační funkce hraje minerální vlna zásadní roli také v oblasti akustické ochrany budov. Vlivem urbanizace, zvyšující se hustoty osídlení a rostoucích nároků na komfort vnitřního prostředí se požadavky na zvukovou izolaci stavebních konstrukcí neustále zvyšují. Mezi ně patří například naprostá nehořlavost a schopnost tlumit hluk. Akustická pohltivost minerální vlny je vyjádřena součinitelem zvukové pohltivosti αw, který u některých typů dosahuje hodnoty až 1,0 - tedy maximální možné účinnosti. Tato vlastnost je zvláště důležitá v prostorách, kde je potřeba eliminovat ozvěnu, dozvuk nebo přenos hluku mezi místnostmi. Výhodou minerální vlny je její stabilita a neměnnost akustických vlastností v čase. Na rozdíl od některých pěnových materiálů nedochází k degradaci struktury ani ke snížení účinnosti vlivem vlhkosti, teploty nebo stárnutí.
- Zvuková pohltivost - schopnost materiálu absorbovat zvukové vlny a omezit jejich odraz v prostoru.
- Zvuková neprůzvučnost - schopnost konstrukce zabránit přenosu zvuku z jednoho prostoru do druhého.
Ekologické a zdravotní aspekty
Minerální izolace je vyrobena z přírodních surovin, jako je sklo a kámen, které jsou hojně dostupné a obnovitelné. Výroba minerální izolace navíc vyžaduje méně energie ve srovnání s některými syntetickými materiály, což snižuje její ekologickou stopu. Základní surovinou pro výrobu kamenné vlny je čedič nebo diabas - horniny, které jsou v přírodě dostupné v dostatečném množství a jejich těžba má relativně nízký dopad na životní prostředí. Skelná vlna se vyrábí převážně z recyklovaného skla, což přispívá k redukci odpadu a spotřeby primárních surovin.
Minerální vlna je plně recyklovatelná. Po skončení životnosti budovy nebo při rekonstrukci lze materiál mechanicky oddělit a znovu využít jako surovinu pro výrobu nové izolace nebo jako příměs do stavebních směsí. Dalším významným ekologickým přínosem minerální vlny je její dlouhá životnost. Materiál si zachovává své izolační vlastnosti po dobu několika desítek let bez nutnosti výměny nebo údržby. Tím se snižuje frekvence renovací a spotřeba nových materiálů. Z hlediska zdraví a hygieny je minerální vlna bezpečná pro uživatele budov. Moderní výrobky neobsahují formaldehyd ani jiné těkavé organické látky (VOC), které by mohly negativně ovlivnit kvalitu vnitřního ovzduší. Minerální vlna je navíc odolná vůči biologickému napadení (plísně, hmyz, hlodavci), chemicky stabilní a neobsahuje škodlivé látky, které by se mohly uvolňovat do vnitřního prostředí budovy.
Udržitelnost v oblasti stavebnictví neznamená pouze ekologickou šetrnost materiálů, ale také jejich dlouhodobou funkčnost, zdravotní nezávadnost a možnost recyklace po skončení životního cyklu budovy. Minerální vlna tyto požadavky splňuje ve vysoké míře, což ji činí atraktivní volbou pro architekty, projektanty i investory, kteří usilují o dosažení environmentálních certifikací.
Čtěte také: Průvodce instalací podkladové lepenky pro optimální ochranu
Aplikace minerální vlny v praxi
Pro využití ve stavebnictví se minerální izolace upravuje nejčastěji do rolí nebo desek. Je dostupná v různých formách, jako jsou role, desky nebo foukaná izolace, což umožňuje flexibilní použití v různých typech stavebních konstrukcí. Z hlediska návratnosti investice je minerální vlna výhodná nejen díky úsporám energie, ale také díky své dlouhé životnosti, která běžně přesahuje 40-50 let bez nutnosti výměny nebo údržby. Ze studií a praxe jasně vyplývá, že minerální izolace je velmi kvalitní materiál, který při správné aplikaci vydrží desítky let.
Nové i dodatečně zateplované budovy se musí v závislosti na jejich výšce zabezpečit proti případnému šíření ohně po fasádě. Pro tyto účely se u budov nad 12 m (obvykle u budov se čtyřmi a více podlažími) realizují protipožární pásy z minerální izolace široké 0,9 metru. Kromě fasády patří mezi rizikové konstrukce také střešní pláště a vnitřní příčky. Minerální vlna se často používá jako součást požárně dělících konstrukcí, kde plní funkci tepelné bariéry mezi požárními úseky.
Protipožární ochrana prostupů instalací
Pasivní ochranu budov podporuje správně vybraná izolace. Klíčem k bezpečným budovám je kombinace aktivní ochrany (např. detektory, hasicí přístroje) a nehořlavé izolace z kamenné vlny. Ta je důležitým stavebním materiálem v budovách odolných proti požáru. V článku je věnována pozornost jednomu z bolavých míst požární ochrany staveb a sice protipožární ochraně potrubních prostupů.
Legislativní rámec a význam
Ochrana potrubních prostupů (ucpávky) patří mezi druhy požárně bezpečnostních zařízení, které jsou vyjmenované ve vyhlášce o požární prevenci a musí jim proto být věnována patřičná pozornost. Především jde o prostupy požárně dělicími konstrukcemi (stěny, stropy, podlahy) tak, jak jsou tyto konstrukce definovány v požárních technických normách. Požárně dělicí konstrukce, jak je z jejího názvu patrné, brání šíření požáru mimo požární úsek a je schopná po stanovenou dobu odolávat účinkům požáru, čímž se myslí, že odolává teplotám při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Prostupy rozvodů a instalací (například vodovodů, plynovodů), technologických zařízení a elektrických rozvodů (kabelů, vodičů) požárně dělicími konstrukcemi musí být utěsněny. Tentýž článek předepisuje, aby těsnicí konstrukce prostupů vykazovala stejnou požární odolnost jako má požárně dělicí konstrukce, nepožaduje se však vyšší požární odolnost než 60 minut. Hmoty použité pro utěsnění smějí mít stupeň hořlavosti nejvýše C1 - těžce hořlavé. Ochráněné prostupy musí tedy vykazovat stejné požární parametry jako požární stavební konstrukce, kterou procházejí, neboli musí být dodržena kritéria EI (t).
Specifika potrubních rozvodů
Dále si musíme uvědomit, že z hlediska požárních norem jsou potrubní rozvody kategorizovány na rozvody nehořlavých a hořlavých látek, které jsou dopravovány v potrubí z nehořlavého nebo hořlavého (popř. nesnadno hořlavého) materiálu. U námi popisovaných profesí proto musíme věnovat zvýšenou pozornost plastovým potrubním rozvodům. Není vždy snadné získat od výrobce nebo dovozce plastového potrubí stupeň hořlavosti. Bez zajímavosti však nejsou ani kovové potrubní rozvody, u kterých se díky dobré tepelné vodivosti velmi rychle zvyšuje teplota, což má dvojí vliv na požárně ochranný materiál použitý v potrubní chráničce. Jednak na něj působí zvyšující se teplota a dále se dilatačními účinky potrubí narušuje těsnost chráněného prostupu. V této souvislosti bude dobré si také uvědomit, že ocel se pevnostně bortí při dosažení tzv. kritické teploty kolem 500 °C, což je teplota běžně dosažitelná při požáru ve vnitřním prostoru budov. Abychom uměli vyhodnotit hořlavost jak u použitého potrubního materiálu, tak u těsnicích hmot, musíme se seznámit s tříděním stavebních hmot podle jejich hořlavosti. Příkladem nejvíce používaného a zároveň zneužívaného argumentu při projektování nebo při realizaci na stavbě je část dikce článků 11.1.1 a 11.1.2 ČSN, kde se hovoří mj. o tom, že potrubí světlého průřezu do 40 000 mm2 (tj. např. u ocelového potrubí do DN 200), které slouží k rozvodu nehořlavých látek (u hořlavých dopravovaných látek do průřezu 15 000 mm2 - tj. do DN 125), může prostupovat požárně dělicí konstrukcí bez dalších opatření a to i bez ohledu na stupeň hořlavosti potrubního materiálu. Celá problematika se pak chybně zjednodušuje se závěrem, že s prostupy do DN 200 (u plynu do DN 125) není třeba nic dělat! Avšak pozor, v téže větě téhož článku je požadováno dodržení dalších podmínek jako je například těsnost prostupů, jejich požární odolnost a hořlavost těsnicí hmoty atd.
Výzvy v projektování a realizaci
U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Dodržet všechny protipožární předpisy při střídání hořlavých a nehořlavých materiálů (typicky polystyrenu a minerální vaty) je technicky velmi náročné. Slovní popis v projektu je vždy nedostatečný pro toho, kdo má dodávku realizovat a nést za ni odpovědnost. Neuvádí se totiž, jak má ochrana prostupů vypadat, chybí specifikace konkrétních materiálů, komponentů nebo systémových či typových řešení, tloušťky a rozměry ochraňovaných ploch, pomocný materiál atd. Jedním z důsledků je, že budoucí zhotovitel nemůže při oceňování zakázky dobře ohodnotit investiční náklady protipožární ochrany prostupů. Mnohdy se situace na stavbě řeší způsobem, že se tam "něco" nacpe, aby byl technický dozor investora nebo autorský dozor projektanta uspokojen.
Nejkomplikovanější situací při projekci i realizaci je kumulace mnoha instalačních vedení v jedné lokalitě. Tam, kde se sešly kabelové lávky silnoproudu a slaboproudu s několika potrubními rozvody vody, tepla, chladu, plynu a odpadu a k tomu ještě vzduchovody, je situace mnohdy opravdu neřešitelná. Projektant, ani při dobré vůli, nedokáže kvalitně výkresově postihnout složitý instalační uzel procházející požárně dělicí konstrukcí ani při možnostech současných kreslicích programů. Práce na jednom takovém složitém detailu je časově velmi náročná a pokud je v projektu více takových uzlů, není snadné se z časových i finančních důvodů s takovým úkolem vypořádat. A přestože bylo použito několika různých typových protipožárních konstrukcí a systémů (atestovaných), kdo zaručí, že v konfiguraci, která byla na stavbě vytvořena jako unikátní originál, odolá požární přepážka v místě prostupů skutečnému požáru po stanovenou dobu? Pravděpodobně jen taková firma, která riskuje a opravdu na sebe přebírá riziko. Pokud si nejsme jisti, jakým způsobem potrubní prostup ošetřit, měli bychom navrhované řešení raději konzultovat s příslušným specialistou.
Možnosti řešení a zodpovědnost
Ten, kdo normy používá, nesmí být při jejich čtení nepozorný a nesmí vytrhávat z kontextu jednotlivé podmínky. Technické normy pochopitelně nemohou postihnout všechny varianty, které se v praxi mohou vyskytnout. Výrobci proto stanovují pro své výrobky či systémy další omezující kritéria (mimo požadavky dané ČSN), jako je například tloušťka stavební konstrukce, plocha prostupu, průměr potrubí, délka ochrany potrubí od líce prostupu a podobně. Důležité je upozornění na obecnou povinnost potrubní prostupy ošetřovat proti účinkům požáru a seznámit technickou veřejnost s možnostmi řešení.
Projektant požární ochrany staveb zhotovuje dokumentaci, která je součástí projektu předkládaného ke stavebnímu řízení. V tomto projektu určuje, kromě jiného, také všechny požární úseky a jejich parametry. Zde je hlavní zdroj informací, z kterého lze určit, které potrubní prostupy budou na stavbě požárně ošetřeny. Projektant požární ochrany staveb v dokumentaci dále uvádí požadavky na tyto prostupy. Zpravidla jde o obecný text, který někdy připomíná opisování článků ČSN, vždy však je dotčená část dokumentace bez výkresového zpracování detailů prostupů. Navíc se tato dokumentace požární ochrany stavby zpravidla nedostane do ruky realizační firmě.
Nabízí se tři možnosti řešení problematiky správného návrhu požární ochrany potrubních prostupů:
- Projektanti příslušných profesí ve své výkresové dokumentaci tyto prostupy vyznačí s odkazem, který zhotovitel a jak zajistí realizaci (v praxi se téměř neprovádí). Někdy to může být i dodavatel profese v rámci své dodávky.
- Projektanti profesí předají podklady o prostupech projektantovi stavební části a ten je zahrne do své výkresové části (detaily). Měl by si doplnit znalosti této problematiky - nejsou nikterak složité.
- Hlavní inženýr projektu nebo projektant stavební části vytvoří speciální koordinační výkresy těchto prostupů celé stavby, což je optimální řešení.
Důraz u všech tří možností je kladen na výkresové zpracování detailu prostupu nebo alespoň na zvýrazněnou poznámku nad rozpiskou výkresu, ve které se uvedou všechny podrobnosti požárního prostupu, případně odkaz na typový list příslušného výrobce. Klíčovou roli vždy hrají dodavatelské firmy. Investor by proto neměl váhat svěřit realizaci specializované a výrobcem proškolené firmě, která má za sebou příslušné reference a plně přebírá odpovědnost za dodané dílo. Taková firma může mnohé zachránit i v takovém případě, kdy je projektová dokumentace nedostatečná. Funkční zkoušky těchto požárně bezpečnostních zařízení se, podle vyhlášky, neprovádí.
Ochrana prostupu požární konstrukcí je účinný pasivní prvek požární ochrany staveb s vysokou životností a relativně nízkými náklady. Výrobci či dovozci nechávají atestovat své výrobky (požární izolace, komponenty nebo celé požárně bezpečnostní systémy) oprávněnou osobou - zkušebnou. Autorizovaný projektant je povinen (ze stavebního zákona) navrhovat jen takové výrobky, které mají ověřené požadované vlastnosti podle zákona.
Materiály pro utěsnění požárních prostupů
Zde jsou shrnuty typické materiály používané pro utěsnění potrubních prostupů v požárně dělicích konstrukcích:
- Protipožární elastické tmely - nejvhodnější jsou takové, jejichž hlavní chemický základ je ze silikonů (stupeň hořlavosti B nebo C1). Mohou se použít pro utěsňování prostupů nehořlavých (kovových) potrubí. Vhodným podkladem je běžné cihelné zdivo, beton, sádrokarton, kov apod. Neodolávají působení tlakové vody v místě prostupu, vlhkost snášejí dobře. Jsou chemicky neutrální a kouřotěsné.
- Zpěňující protipožární tmely - hlavním chemickým základem je zpěňovadlo a akrylátová disperze se stupněm hořlavosti B nebo C1. Jsou vhodné pro utěsňování plastových potrubí (pouze do průměru 50 mm) a kovových potrubí (bez omezení), i když jsou opatřena hořlavou tepelnou izolací - např. rozvody chladicí vody. Vlivem zvýšené teploty (požár) narůstá jejich objem a zcela vyplní prostup. Jsou vhodné i do venkovního prostředí, odolávají vlhkosti a jsou plynotěsné. Aplikují se do potrubního prostupu v tloušťce 30 mm a to oboustranně (u stěn) a jednostranně (u stropů - zdola). Výplňový materiál utěsňovaného prostupu je tvořen minerální plstí o objemové hmotnosti, která je uvedena v protokolu o protipožární zkoušce ucpávky.
- Protipožární pěny - hlavním chemickým materiálem je polyuretan se stupněm hořlavosti B nebo C1. Jsou určeny k trvalému utěsnění nehořlavých potrubí do průměru 160 mm. Pro průměry od 160 do 250 mm lze pěny použít jen v kombinaci s protipožárními manžetami. Aplikují se přímo z kartuše, zvětšení objemu napěněním je 1:7, k vytvrzení dochází absorpcí vodní páry ze vzduchu. Nejsou odolné UV záření ani přímým povětrnostním vlivům.
- Protipožární manžety - jsou výrobky, které se aplikují na potrubí těsně u prostupu a připevňují se k požárně dělicí konstrukci šrouby a kovovými rozpěrnými hmoždinkami. Manžety jsou z plechu a jsou vyplněny zpěňující látkou, která v případě požáru kouřotěsně vyplní potrubní prostup. Jsou vhodné pro kovová i plastová potrubí pro vnější průměry 32 až 250 mm. Zpravidla nejsou vhodné do venkovního prostředí.
- Protipožární desky a obklady - jsou materiály na bázi minerálních látek s různými pojivy s obvyklým stupněm hořlavosti A (nehořlavé). Desky se vyrábějí v různých rozměrových řadách, různých tloušťkách i objemových hmotnostech. Desky jsou mechanicky opracovatelné obdobně jako dřevo tj. běžnými stroji a nářadím. Musí se skladovat v suchu. Používají se například jako obklady kolem prostupů, jako výplně v přepážkách požárně dělicích konstrukcí apod.
- Systémová řešení pro složité prostupy - někdy se vyskytují společné prostupy potrubních vedení a kabelových tras. Pro tyto komplikovanější případy je možné použít atestovaných systémových řešení, která nabízejí specializovaní výrobci. Mohou to být přepážky vyplněné protipožárními deskami, požární ochrannou maltou, kabelovými tvarovkami, protipožárními cihlami nebo polštáři apod.
Otázka šíření kouře utěsněným prostupem, kde téměř každé potrubí musí volně dilatovat, je diskutabilní. Zajistit stoprocentní kouřotěsnost utěsněného prostupu asi nelze. Ani české technické normy to nepožadují, jinak by vznesly na těsnost prostupu požadavek na parametr S (prostup zplodin hoření) neboli odolnost proti průniku kouře.
tags: #protipozarni #mineralni #vlna #informace