Když si prohlížíte staré rodinné fotky, určitě si všimnete, že se na většině z nich nikdo moc neusmívá. Na portrétech z přelomu 19. a 20. století se lidé tváří přinejmenším vážně, někdy dokonce takřka naštvaně. Napadne vás, proč tomu tak je?
Dlouhý expoziční čas a technické omezení
Jedno z vysvětlení je technického rázu. Fotografie byla v předminulém století ještě v plenkách, tehdejší 'předpotopní' technika vyžadovala dlouhé expoziční časy. Lidé museli vydržet dlouho zcela nehnutě, jinak by byl obraz rozmazaný. Ještě v 60. letech 19. století trvala tvorba jednoho snímku od pěti do třiceti minut. Usmívat se tak dlouho a vypadat u toho uvolněně je téměř nemožné.
Společenské normy a vliv malířství
Fotografování se přitom tehdy pojímalo jako společenská událost, při níž platila určitá pravidla. Zpočátku lidé chápali fotografii jako pokračování tradice malířství, fotografování tedy vycházelo z portrétování. Profesionálové, kteří toto umění provozovali krátce po jeho vynalezení, se inspirovali slavnými malíři. V 19. století se fotografové zaměřovali na vážné portréty, což bylo v souladu s tehdejšími estetickými normami.
Zažitým postojem bylo, že jediní lidé, kteří se široce usmívají, jsou chudáci, opilci nebo blázni. Hlavním důvodem tohoto názoru byla etiketa a tradice portrétní malby. St. Jean-Baptiste De La Salle v Pravidlech křesťanské výzdoby a zdvořilosti z roku 1703 píše: „Existují lidé, kteří dokáží zvednout horní ret tak vysoko, že odhalí téměř všechny zuby. To je v rozporu z dekorem, protože příroda nám dala rty, abychom tyto útvary skryli.”
Lidé jednoduše nechtěli vypadat hloupě. „Fotografie je důležitý dokument. Není nic horšího, než se zapsat do historie jako prosťáček s úšklebkem,” řekl známý humorista a spisovatel Mark Twain.
Čtěte také: Tradice hrnků na plotě
Dřívější sociální normy byly s největší pravděpodobností ještě konzervativnější, než bychom se mohli domnívat. Za skandální byl v té době považován dokonce i pouhý úsměv. Člověka, který se usmíval na veřejnosti, tehdejší společnost považovala za psychicky narušeného jedince. To vysvětluje mimo jiné, proč se lidé neusmívali ani na fotografiích. V době, kdy neexistovaly přenosné fotoaparáty, museli lidé, kteří toužili nechat se tímto způsobem zvěčnit, dojít do fotografického studia.
Nedostatečná dentální hygiena
Dalším důvodem, který mohl k trendu seriózního vzhledu při fotografování přispívat, byla nejspíš tehdejší nedostatečnost dentální hygieny. U malby takový problém nebyl. Malíř zkrátka na přání malovaného subjektu zkaženost zubů na plátno nepřenesl - a na obraz namaloval krásný, rovný a bílý chrup.
Vnímání fotografie jako cesty k nesmrtelnosti
Fotografie navíc tehdy představovaly určitou cestu k nesmrtelnosti, což je mimořádně patrné v tradici posmrtné fotografie. S příchodem 20. století a nástupem amatérské fotografie sice posmrtné focení zaniklo, tento žánr každopádně vypovídá o mentalitě tehdejších lidí. Portrétování mrtvých byl způsob, jak je zachovat pro budoucí generace.
Proč lidé v minulosti vypadali mnohem starší než dnes?
Také se vám někdy stalo, že jste se podívali na maminku své babičky a při pohledu na její tvář jste jí tipovali nejméně šedesát let, ačkoliv jí ve skutečnosti bylo čtyřicet? Proč lidé v minulosti vypadali mnohem starší než dnes? Vědci přišli s překvapivým vysvětlením. Lidé totiž v minulosti skutečně vypadali více strhaně, než lidé stejného věku dnes. A zřejmě to mělo svůj důvod.
Proces stárnutí se sice může u každého odvíjet jinak, pravdou však zůstává, že maminky našich babiček vypadaly ve 40 letech tak, jako dnešní ženy kolem sedmdesáti. Jak je to možné a proč tomu tak v minulosti bylo?
Čtěte také: Zamezte rosení plastových oken: Praktické tipy
A rozhodně nejde pouze o to, že fotka vaší prababičky je "jen" stará, nebo že se dříve nosily účesy a outfity, které lidem na věku jednoznačně přidávaly. Skutečnost, že ženy vypadaly staré ve věku, kdy staré fyziologicky vůbec nebyly, však byla někde zcela jinde. To, co o procesu stárnutí zjistili vědci, mnohé z vás určitě překvapí.
Vědecké vysvětlení procesu stárnutí
Vědci skutečně došli k závěru, že lidé dnešní doby stárnou pomaleji. S výsledky tohoto zkoumání přišel Michael Stevens, vědec, který se procesem, jak lidský organismus skutečně stárne, dlouho zabýval. Podle Stevense se proces stárnutí v průřezu let skutečně změnil. Na vině však nestojí jen jeden důvod, nýbrž celá řada různých faktorů. Ty nejdůležitější pak Stevens shrnul do třech základních bodů. Právě ty proces stárnutí ovlivňují nejvíce.
- Životní úroveň: U většiny lidí se až dvojnásobně zvýšila, a tak je péče o sebe samé mnohem dostupnější a snazší.
- Zdravotní péče: V minulosti nefungovala jako dnes a nebyla dostupná pro každého.
- Životní styl: To, co jíme, pijeme a zda se hýbeme nebo jen ležíme na gauči.
Svou roli hrají také příjem a sociální třída, ve které se ten či onen člověk nachází. Laicky řečeno, jedinec, jenž má dobrou práci, vydělává dost peněz a je aktivní, má větší předpoklady k tomu nezestárnout, než ti, kteří peníze nemají nebo nic nedělají. Dříve lidé pracovali více manuálně a práce, které vykonávaly, byly většinou skutečně náročné. Proto se to také rychleji projevilo na jejich tváři a procesu stárnutí.
Ať je to dnes jakkoliv, lidé mají o moc pohodlnější život, než tomu bývalo kdysi. Zároveň ne každý dře denně osm hodin na poli, aby si zajistil alespoň základní obživu.
Kdy se lidé začali usmívat na fotografiích?
Lidé se na fotografiích začali usmívat až v první polovině 20. století. Názor, že úsměv je prohřešek proti dobrým mravům, přetrvával téměř až do dvacátých let 20. století, kdy začaly být fotoaparáty dostupnější a rodinnou fotografii si mohla dovolit i nižší společenská třída. Snímky již nebyly vzácností, ale spíše momentkou.
Čtěte také: Důležitost zálivky betonu
tags: #proc #se #lide #na #starych #fotkach