Plovoucí podlaha je bez ohledu na materiál nášlapné vrstvy položená tzv. plovoucím způsobem. Dílce se vzájemně spojují systémem integrovaných zámků (případně se lepí) a nejsou pevně spojené s podkladem. Plovoucí podlahy jsou vzhledem k jednoduché a rychlé montáži či případné demontáži nejvhodnějším typem pokládky pro svépomocnou realizaci. Tento typ podlahové krytiny patří mezi nejoblíbenější, a to především díky svému modernímu vzhledu, praktickým vlastnostem a snadné instalaci. Pokládka plovoucí podlahy svépomocí není nic složitého, pokud víte, jak na to.
Anhydritová podlaha jako podklad
Anhydritové potěry zaznamenaly svůj rozkvět v minulých letech, hlavně v souvislosti s rostoucí oblibou systémů podlahových topení, u kterých zvláště nachází své uplatnění. Bývají doporučovány dodavateli podlahových topení z důvodu vysokých hodnot tepelné vodivosti a dokonalému obtečení kolem hadic/drátů topných systémů - eliminace rizika vzniku vzduchových kapes. Kromě uvedených výhod sádrových potěrů v kombinaci s podlahovým topením, nelze přehlédnout ani výhodu možnosti vylití podstatně větších ploch bez dilatačních mezer (oproti cementovým mazaninám), nenáchylnost na tvorbu trhlin (po zatuhnutí se mohou objevit drobné trhlinky v hloubce do desetin milimetrů, ty bývají odstraněny broušením anhydritu při odstraňování šlemu), snadnou zpracovatelnost - samozhutnitelnost, dlouhá doba zpracovatelnosti a snadná aplikace. Anhydritové podlahy patří mezi moderní a velmi oblíbené řešení zejména v rodinných domech a bytech. Díky své tekutosti vytváří dokonale rovný povrch a jsou ideální volbou pro podlahové vytápění. Jednou z hlavních výhod anhydritu je jeho výborná schopnost obalit topné trubky. Realizace anhydritové podlahy je technologicky propracovaný proces, který vyžaduje zkušenosti a dodržení správného postupu.
Specifika anhydritových potěrů
- + Není porézní, což přináší lepší vlastnosti při užívání na podlahovém topení, byť má stejný součinitel tepelné vodivosti jako cementová mazanina.
- − Náchylnost na vlhkost, a to i vlhkost vzdušnou - anhydritové potěry nelze používat v prostorách se zvýšenou vlhkostí (sauny, bazény, …).
- − Po vylití a zatuhnutí se na anhydritu vytváří tenká vrstva - tzv. „šlem“.
- − Musí se vylívat na uklizený podklad - i drobné nečistoty zanechané na podkladu se v anhydritu vyplaví na povrch, kde následně zatuhnou a mohou rušit jeho rovinnost.
Příprava anhydritové podlahy před pokládkou
Před samotným pokládáním plovoucí podlahy musíme věnovat pozornost přípravě podkladu. Ten by měl být dokonale rovný, suchý a pevný. Anhydrit je vhodný podklad pro plovoucí podlahu, ale vyžaduje specifickou přípravu. Pro pokládku krytin je třeba, aby byl anhydrit dostatečně vyzrálý a vyschlý, tzn., aby jeho vlhkost nepřesahovala 0,5 % u podlah bez topení a 0,3 % u podlah vytápěných. Toto se dá zjistit speciálními vlhkoměry, kterými disponují kvalitní prováděcí firmy nebo např. odborní zástupci vybraných dodavatelů materiálů (např. lepidel apod.). Je velmi vhodné toto pravidlo dodržet, neboť v opačném případě dojde k postupné degradaci podkladového anhydritu vlivem zbytkové vlhkosti, která v něm zůstala „uvězněna“.
Postup přípravy:
- Kontrola zbytkové vlhkosti: Nejdůležitější proces kontroly podkladu patří měření zbytkové vlhkosti. Požadovaná hodnota zbytkové vlhkosti je udávána v hodnotě 0,5 % u podkladů bez podlahového topení, 0,3 % u podkladů s podlahovým topením.
- Odstranění „šlemu“: Pokud je předchozí pravidlo splněno, je nutné z anhydritu obrousit nesoudržnou a nepropustnou povrchovou vrstvu, tzv. „šlem“. Bez tohoto kroku hrozí vysoké riziko oddělení této vrstvy od podkladu. Krytina bude sice kvalitně přilepena k této vrstvě, ta ale nemá dostatečnou soudržnost s podkladem. Tloušťka této vrstvy závisí na několika faktorech a je silná řádově jednotky mm. Je tedy třeba „otevřít“ povrch anhydritu až na vlastní strukturu materiálu. Odstranění šlemu se provádí cca po 7-14 dnech od vylití. Tento proces by měl být proveden realizátorem podkladu.
- Vyrovnání nerovností: Při nerovnostech větších než 2 mm na dvoumetrové měřicí lati nebo při nesourodém drolícím se povrchu raději plochu vyrovnáme nivelační stěrkou. V případě přízemních podlaží jde standardně o základovou desku, u vyšších podlaží pak stropní konstrukci. Pokud je podkladní vrstva betonová, musí být rovná (s odchylkou do 2 mm) a bez prasklin či jiných poruch. V opačném případě je potřeba podklad vyrovnat pomocí nivelační stěrky, která zajistí vyrovnání a vyhlazení povrchu.
- Oprava trhlin: Během zrání se mohou v podkladu vytvořit trhliny, které je třeba tzv. „sešít“. Trhlina se kotoučovou bruskou prořízne podélně a k tomu po cca 20 cm příčně. Do příčných řezů se vloží ocelové spony a všechny tyto řezy se poté zalijí speciální epoxidovou pryskyřicí, která se ještě za čerstva zasype křemičitým pískem (pro lepší adhezi dalších vrstev). Příklady materiálů: MAPEI Eporip nebo Schönox 2 KR.
- Aklimatizace materiálu: Materiál bychom měli nechat složený v místnosti, kde bude pokládka plovoucí podlahy probíhat, alespoň den nebo dva předem, ideálně ve stabilní teplotě kolem 20 °C. Lamely je potřeba stabilizovat vybalené z PE fólie cca 48 hodin v místnosti instalace. Ideální teplota je 20°C, přičemž teplota by během instalace neměla klesnout pod 18°C.
Druhy plovoucích podlah
Termín plovoucí podlaha si spousta lidí přímo spojuje s podlahovou krytinou z laminátu. Ve skutečnosti však může být nášlapná vrstva „plovoučky“ vyrobená i z jiných materiálů.
Přehled typů plovoucích podlah
| Typ podlahy | Výhody | Nevýhody |
|---|---|---|
| Laminátové podlahy | Snadná údržba, cenová dostupnost, odolnost proti poškození. | Hůře snáší vlhkost či teplotní rozdíly. |
| Vinylové podlahy | Vynikající odolnost vůči mechanickému poškození i vlhkosti, nenáročné na údržbu, snesou i vysokou zátěž. | Náchylné k proseknutí, v průběhu času se objemově zmenšují. |
| Dřevěné plovoucí podlahy | Výborná životnost, přírodní design, vysoká kvalita. | Dražší a náročnější na údržbu. |
| PVC a linoleové podlahy | Dobře tlumí hluk, snadno se udržují, nevyžadují speciální údržbu. | Náchylné k proseknutí. |
| Korkové a bambusové podlahy | Přírodní materiál, dobré tepelně izolační vlastnosti (korek), antibakteriální prostředí (korek). | Lehké odstínové diference a diference ve struktuře přípustné (korek). |
Nářadí a materiály pro pokládku
Co všechno budeme k instalaci laminátové, vinylové nebo dřevěné plovoucí podlahy potřebovat? Kromě samotných lamel je to ještě pěnová podložka, separační fólie, montážní lepidlo, akrylátový tmel, obvodové lišty, malé kladivo nebo gumová palice, dotahovací hák, tužka, metr, pilka nebo speciální řezačka na podlahy a klíny.
Čtěte také: Správný poměr pro beton B20
Postup pokládky plovoucí podlahy
Pokud máte po ruce materiál i nářadí a připravili jste podkladové vrstvy, pak nezbývá než se pustit do samotné pokládky plovoucí podlahy. Abyste se vyhnuli nepříjemnostem, doporučujeme při nákupu plovoucí podlahy vždy pořídit o cca 10-15 % lamel navíc kvůli prořezům.
- Příprava podkladu: Podklad musí být před pokládkou suchý, čistý a ochráněný před vlhkostí. Na dokonale čistou a suchou podlahu se širokým mopem aplikuje neředěný přípravek RIGOSTEP POLISH, který na podlaze vytvoří ochranný film, který vydrží cca 1 rok. Pokud je podkladní vrstvou anhydrit, beton, dlažba, stěrka či jiný obdobný materiál, je vždy nutné pro zamezení prostupu případné vlhkosti použít pod plovoucí podlahu parotěsnou PE fólii.
- Položení parotěsné zábrany a podložky: Nejprve položíme separační fólii, někdy se jí také říká parozábrana, která zabraňuje pronikání vlhkosti do podlahové krytiny. Jednotlivé pásy pokládáme s přesahem 10-20 cm přes sebe, přes spoje pak nalepíme těsnicí pásku. Fólie musí být položena na hladký povrch, aby nedošlo k jejímu poškození. Parozábrana má být vytažena až na zeď a ukončena soklovou obvodovou lištou. Na parotěsnou zábranu přijde pěnová podložka fungující jako akustická izolace pro minimalizaci kročejového hluku. Pro zlepšení tepelně izolačních a akustických vlastností podlahy lze pod plovoucí podlahy položit podkladní korkovou roli tloušťky 2mm, která tlumí kročejový hluk a navíc vytváří antibakteriální prostředí.
- Stanovení směru pokládky: Předem si promyslete směr pokládky - ten by měl být ve většině případů souběžný s oknem, odkud na podlahu dopadá světlo. V případě oken na více stranách upřednostněte stranu, kde je oken víc nebo kde jsou větší. V úzkých, dlouhých místnostech pokládejte dílce v podélném směru.
- První řada: Nyní začneme instalovat samotné podlahové dílce. U dílců pro první řadu odřízneme pero zámkového systému a touto stranou je položíme ke zdi cca 1 cm od stěny. Tuto potřebnou dilatační spáru, která kompenzuje roztažnost materiálu, zajistíme klínem. Mějte na paměti mezeru mezi podlahou a všemi pevnými předměty a stěnami nejméně 10 mm. Tato nezbytně nutná dilatační spára nesmí být vyplněna ani v ní nesmí být uložen elektrický kabel nebo jiný předmět. Jednotlivé díly spojujeme tak, že pod úhlem nasadíme jeden okraj do druhého a přitlačíme je k sobě tak, aby mezi nimi nebyla žádná mezera. Po položení na zem pak ještě dílec doklepneme kladívkem nebo palicí.
- Pokládka dalších řad: Tuto přečnívající část posledního dílce z první řady použijeme jako základ druhé řady, aby příčné spoje mezi lamelami nikde netvořily přímku. Pro maximální stabilizaci plochy by spoje sousedních řad lamel neměly být v jedné linii, spoj následující řady lamel by měly být vždy předsazen o 1/3 délky lamely, nejméně však o 30cm. Jednotlivé díly spojujte podle návodu daného výrobce. Zpravidla je potřeba lamelu nadzvednout, přesně nasadit do zámku, položit a doklepnout kladívkem.
- Řešení překážek a poslední řada: V poslední řadě musíme většinou zkrátit lamely i na šířku. Jejich nasazování do hotové podlahy je kvůli menšímu manipulačnímu prostoru o něco pracnější. Má-li místnost nepravidelný tvar či překážky v cestě, počítejte s pracnějším řezáním šikmin. V místech, kde nelze profily ani soklové lišty upevnit, musí být obvodová spára utěsněna trvale elastickou spárovací hmotou.
- Dokončení: Na závěr pokládky odstraníme klíny u stěn a viditelné dilatační spáry zakryjeme obvodovými lištami. Ty přilepíme klasickým montážním lepidlem, případně je přišroubujeme. V rozích lišty seřízneme v úhlu 45° a sesadíme k sobě. Vzniklou spáru mezi horní částí lišty a zdí přetřeme akrylátovým tmelem.
Doporučení pro pokládku a údržbu
Pokládka plovoucí podlahy není velká věda. Důležité je práci neuspěchat a vše si pečlivě proměřit. Zaměřte se zejména na pečlivou přípravu podkladu, přesné přířezy desek a především pevné stahování po pokládce jednotlivých řad.
Časté chyby při pokládce:
- Nedostatečně pevné utahování dílců: Nejsou-li dílce do sebe napevno zasazené, mohou mezi nimi vznikat nevzhledné spáry.
- Nedodržení dilatačních spár: Pokud nenecháme u stěn i u všech pevných objektů v prostoru doporučenou dilatační spáru, podlaha se může nadzvedávat, vyboulit a houpat.
- Podcenění přípravy podkladu: Kvalita podkladové vrstvy pod samotnou plovoucí podlahou je zásadním faktorem úspěchu.
Údržba plovoucí podlahy:
Pravidelná údržba laminátových i vinylových click podlah je velmi snadná, stačí, když je budete klasicky zametat či luxovat a vytírat. Doporučujeme používat pouze kvalitní a ověřené čisticí prostředky, které nepředstavují riziko poškození podlahy. Povrchové škrábance můžeme opravit permanentním fixem na podlahy. Na hlubší rýhy je potřeba aplikovat podlahářský vosk nebo tmel, kterým se po zahřátí rýhy vyplní.
Čtěte také: Příprava betonového podkladu: Krok za krokem
Čtěte také: příprava, nátěry a opravy fasády
tags: #priprava #anhydridove #podlahy #na #pokladku #plovouci