Omítky plní v konstrukci budovy nezastupitelnou roli. Nejenže chrání stěny před poškozením a nečistotami, ale mají i estetickou funkci a umožňují správný odvod vlhkosti ze stěn v interiéru. Vhodná tloušťka omítky je klíčová pro odolnost stěn vůči vlhkosti, mechanickému poškození a pro dosažení požadovaných akustických a tepelněizolačních vlastností. V tomto článku se podíváme na specifika tloušťky omítky pro cihly Porotherm a související aspekty.
Výběr omítky a její vlastnosti
Výběr omítky se odvíjí nejen od druhu použitého zdiva a způsobu nanášení (ruční či strojní), ale i od dalších specifických požadavků. Původní omítky byly na trhu nahrazeny omítkovými směsmi či rovnou ucelenými omítkovými systémy.
Z hlediska použitého pojiva lze omítky obecně rozdělit na cementové, vápenocementové, vápenné, sádrové a vápenosádrové. Tradiční omítky jsou především sádrové a vápenocementové omítky. Dále se používají i jiné vnitřní omítky: hliněné omítky, tepelně izolační omítky, akrylátové omítky a také ty na bázi silikonu a další. Maximální a minimální tloušťka omítky pro konkrétní typ omítky se může lišit. Před zahájením omítacích prací je vždy nutné prostudovat informace na obalu výrobku.
Sádrové omítky
Sádra je nejoblíbenější materiál používaný pro omítání. Tyto unikátní stavební materiály lákají svou nízkou cenou a snadnou aplikací, a také tím, že s nimi lze snadno vytvořit hladký, vzhledově atraktivní povrch. Sádrové omítky nanášíme v jedné vrstvě. Omítka na stropy je o něco tenčí a její tloušťka bývá 15 mm. Na dokonale hladké podklady lze nanášet tenkovrstvé omítky o tloušťce 3 mm. Hlavní složkou sádrové omítky nebo omítkové směsi je samozřejmě sádra. Dále se přidává vápno, změkčovadla a kalibrované kamenivo.
Sádrové omítky lze používat na omítání většiny místností, ale vyvarujte se jejich pokládání na povrch stěn v místnostech, kde je vysoká vlhkost, tedy v kuchyni, koupelně nebo prádelně. Sádra se díky vytvoření jednotného hladkého povrchu stěny skvěle hodí jako podklad pro nátěr. Tapetování na sádrovou omítku probíhá hladce a výsledný vzhled je elegantní a estetický. Tento typ povrchu vytváří ideální podklad pro rovnoměrné a kvalitní nalepení tapet. Docela důležitou výhodou sádry je, že má relativně krátkou dobu schnutí. V případě velkých ploch stěn se sádrové omítky nanášejí pomocí omítacích strojů. Povrch cihelných tvárnic se pod sádrové hmoty nemusí nijak upravovat (není potřeba postřik vodou ani postřikovou maltou), musí být zbaven prachu, nečistot a zbytků mastnot. Omítky jsou jednovrstvé vnitřní hmoty, které plní funkci vyrovnání povrchu i funkci konečné vrstvy.
Čtěte také: Postup bourání příčky svépomocí
Vápenocementové omítky
Vápenocementová omítka patří spolu se sádrovou omítkou k nejoblíbenějším řešením pro úpravu stěn. Její velkou předností je odolnost vůči vlhkosti, díky čemuž ji můžete bez obav použít v kuchyních, koupelnách, prádelnách nebo garážích. Vápenocementová malta je směsí hašeného vápna, cementu a říčního či kopaného písku. Jednotlivé druhy vápenocementových omítek se liší zrnitostí kameniva v omítce, což bývá písek nebo perlit. Vápenocementová omítka se používá v interiéru se zvýšenou vlhkostí, ale i tam, kde je omítka vystavena většímu mechanickému poškození a opotřebení. Na rozdíl od sádrových omítek vyžadují vápenocementové omítky větší přesnost při nanášení a dokončovací úpravě, zvláště když se očekává efekt hladké stěny. Vápenocementové omítky jsou obvykle hotové omítkové směsi. Jsou vhodné pro ruční i strojní aplikaci s použitím omítacího stroje.
Speciální omítky Porotherm a Baumit
Zdicí systém POROTHERM patří již po dlouhou dobu k nejoblíbenějším stavebním materiálům. Ve spolupráci se společností Baumit uvedla společnost Wienerberger na trh společně s lehkou maltou pro zdění i dvojici omítek POROTHERM TO a POROTHERM UNIVERSAL.
- POROTHERM TO je lehká omítka pro vnější stěny. Jedná se o minerální tepelněizolační perlitovou omítku s nízkým součinitelem tepelné vodivosti (λ = 0,13 W/m·K) a vysokou paropropustností. Svým využitím je vhodná pouze pro ruční zpracování v exteriéru i interiéru, nedoporučuje se však používat ji pro oblast soklu. Minimální tloušťka omítky pro exteriér je 15 mm, optimálních je však 20 mm. K výhodám, které umí POROTHERM TO nabídnout, patří zajištění vyššího tepelného odporu konstrukce, minimální možnost vzniku trhlin a rychlost a snadnost nanášení.
- POROTHERM UNIVERSAL je jemná štuková omítka. Tato minerální přírodně bílá jednovrstvá omítka s jemnou zrnitostí je určena pro ruční i strojní zpracování. V interiéru se jako jednovrstvá omítka aplikuje v tloušťce 10 mm přímo na zdivo z cihel POROTHERM bez cementového postřiku. Krycí vrstva z omítky POROTHERM UNIVERSAL o tloušťce 5 mm může být přitom použita také jako hladká vnější i vnitřní povrchová úprava na dostatečně vyzrálou omítku POROTHERM TO.
- POROTHERM SO je suchá maltová směs určená výhradně pro strojní zpracování vhodnými omítacími stroji. Jedná se o typ vápenocementové strojní omítky s možnou úpravou povrchu stržením nebo zatřením. Svým využitím se hodí pro interiér i exteriér. V interiéru lze omítku aplikovat jako jednovrstvou.
Tloušťka omítky a její vliv
Optimální tloušťka omítky závisí především na druhu omítky a na rovinnosti podkladu. Tloušťka klasické omítky by měla být 15 mm, maximálně do 20 mm. Pro velice rovné zdivo lze použít omítky se zrnitostí do 1,5 mm, které se nanášejí v tloušťce do 10 mm. Pro méně rovné zdivo se používají omítky se zrnitostí do 2,5 mm, které se nanášejí v tloušťce od 10 do 20 mm. Pro větší tloušťky omítky než 20 mm volíme omítky se zrnitostí do 4 mm. Tyto omítky můžeme nanášet v jedné vrstvě až do tloušťky 25 mm. Na zdivo ze svisle děrovaných cihelných tvárnic typu THERM, které má výborné tepelněizolační vlastnosti, se nevylehčená omítka nehodí, poněvadž v ní může docházet k nadměrnému pnutí.
Rovněž difuzní odpor je nepoměrně vyšší než u omítek lehkých a poté nedochází k příznivému odparu a vysychání omítky. Tepelněizolační omítky jsou velice prodyšné (faktor difuzního odporu vodní páry max. 15), mají minimální smrštění, tudíž nejsou náchylné k praskání a dodatečnému dotvarování. Omítka by měla vykazovat co nejnižší poměr mezi hodnotou pevnosti v tlaku a pevnosti v tahu za ohybu - tento poměr by neměl přesahovat hodnotu 3.
Technologie nanášení omítky
Omítání se zpravidla provádí ve třech vrstvách ručním nebo strojním způsobem:
Čtěte také: Vše o HPL sanitárních příčkách
- První vrstva (spojovací): Plní spojovací funkci mezi omítkou a zdivem. Pokud jsou spáry po zdění hlubší než 10 mm, je nutno použít cementovou postřikovou maltu o přídržnosti min. 0,3 MPa. Spotřeba této řídké malty je cca 4 kg·m-2. Postřik se provádí síťovitě s minimálním pokrytím 50 %. Pokud je podklad velmi suchý, je vhodné jej podstříknout lehce vodou, aby se tzv. nespálil. Pro postřik (tzv. „špric”) se používá cementová nebo vápenocementová malta.
- Druhá vrstva (vyrovnávací - jádrová): Plní vyrovnávací funkci a provádí se z jádrových vápenocementových omítkových směsí. Omítky se dodávají v úpravě pro strojní nebo ruční zpracování. Pro nanášení jádrové vrstvy použijeme omítku lehkou s objemovou hmotností v zatvrdlém stavu pod 1300 kg·m-3 nebo tepelněizolační se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,2 W·m-1·K-1 nebo se součinitelem tepelné vodivosti λ max. 0,1 W·m-1·K-1.
- Třetí vrstva (konečná): Pro konečnou vrstvu tvořící podklad pro malbu se používá štuková vápenná nebo vápenocementová omítka s velmi jemnou zrnitostí do cca 0,5 mm nebo jen jemnou zrnitostí do cca 1 mm, která se upravuje filcováním. Na vápenocementové omítky lze bez problémů lepit keramický obklad. Pro méně exponované rovné povrchy lze použít vápennou maltu, která má však nižší pevnost a přídržnost a je více nasákavá, proto ji nelze použít do prostorů se zvýšenou vlhkostí.
Sádrové nebo vápenosádrové omítky se používají jako jednovrstvé. Hmoty se sádrovým pojivem jsou vysoce progresivní materiály, které zkracují čas výstavby, neboť k tvrdnutí potřebují velice krátkou dobu. Umožňují provádění některých pracovních operací, které nejsou s hmotami na jiné bázi možné, jako je např. provádění vyrovnávací jádrové a štukové vrstvy v jednom pracovním kroku nezávisle na tloušťce vrstvy.
Důležité je dodržet technologický postup provádění, který výrobce omítky určí (příprava podkladu, tloušťka vrstev, doba zrání, povrchová úprava). Omítky lze aplikovat na stěny, když teplota není nižší než 5 stupňů a vlhkost nepřesahuje 3 %. Pokud je nutné nanést druhou vrstvu omítky, používá se princip „mokré na mokré“.
Doba zrání a vlhkost
Vnitřní omítky se provádějí nejdříve po dvou měsících od vyzdění stavby, když je zdicí malta dostatečně vyzrálá a vlhkost zdiva, zejména v zimních měsících, nepřekračuje stanovenou mez. Pro vnější omítky platí, že se mohou provádět nejdříve dva měsíce po vnitřních omítkách, aby došlo k dostatečnému vysušení zdiva. Pro všechny druhy omítek platí, že by měly zrát jeden den na každý milimetr tloušťky. Nejkratší nutná doba je přitom 14 dní, a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 mm. Aby nedocházelo ke vzniku smršťovacích trhlin, doporučuje se omítky po první dva dny udržovat ve vlhkém stavu.
Příčky a jejich vlastnosti
Chcete-li větší místnost trvale rozčlenit na menší části, případně oddělit schodiště či jinou část domu od otevřeného prostoru, měli byste vědět, jaký materiál bude pro daný účel nejvhodnější. Rozdíl spočívá nejen ve vlastnostech jednotlivých materiálů, ale také v technologii výstavby.
Nenosné příčky jsou stěny, které nemají žádnou funkci z hlediska statiky konstrukce budovy. Příčky slouží pouze k oddělení místností a nesmí být využity ke ztužení budovy. Díky tomu mohou být při požadované změně půdorysu odstraněny, aniž by byla ohrožena stabilita budovy. Příčky však musí navíc mimo působení vlastní tíhy (včetně případné omítky nebo obkladu) zachycovat síly působící na jejich plochu a umožnit přenos těchto sil na nosnou konstrukci. Stabilita příček samotných je dána spojením se sousedícími stavebními konstrukcemi (s příčnými stěnami nebo jinými ztužujícími prvky a se stropy), pokud nejsou překročeny přípustné mezní rozměry příček.
Čtěte také: Bourání cihlové příčky krok za krokem
Požární odolnost a akustické vlastnosti
Požární odolnost vnitřních nenosných stěn z cihel Porotherm je hodnocena jako DP1. Tabulka uvádí požární hodnoty omítnutých i neomítnutých nenosných příček. V obou případech stěny splňují kritéria E-celistvosti a I-izolace.
Nejtenčí příčkou, která splňuje požadavky normy na akustické příčky v hotelech, penzionech, školách a nemocnicích, je zvukoizolační příčka Supertherm AKU 14 P+D (tloušťka 14 cm, výrobce Heluz), která se uvnitř vylévá cementovou maltou nebo betonem. Ještě kvalitnějšího parametru vážené laboratorní neprůzvučnosti (RW = 52 dB) dosahuje příčka Porotherm 19 AKU, ovšem za cenu zesílení stěny o 5 cm. Příčku tloušťky pouhých 8 cm nabízí velkoformátová cihla Porotherm 8 P+D. Neprůzvučnost omítnutého zdiva dosahuje i zde velmi slušných parametrů (RW = 39 dB). V rámci rodinného domu nebo bytové jednotky jsou dle ČSN 73 0532:2020 definovány akustické požadavky na všechny obytné místnosti téhož bytu.
Charakteristiky cihel Porotherm
Cihelný systém Porotherm využijete pro jakoukoliv část stavby. Pro založení zdiva jsou vhodné soklové cihly Porotherm, jako obvodové zdivo volte cihly vhodné pro jednovrstvé zdění řady Porotherm T Profi nebo EKO+, u vnitřních příček je ideální volba akustické zdivo Porotherm AKU. Stavte pořádně z prověřených cihel Porotherm, které zvyšují tepelný odpor, snižují vlhkost, šetří váš čas a díky zbroušeným plochám mají vždy stejný rozměr. S pálenými cihlami Porotherm postavíte moderní a zdravé bydlení. Zdivo Porotherm vyniká vysokou pevností a trvanlivostí, klade velký důraz na úsporu tepla, s rezervou splňuje hodnoty akustické normy, a navíc umožňuje rychlé a efektivní zdění. Všechny keramické bloky Porotherm jsou vyrobeny z čistě přírodních materiálů.
Nejmodernější produktová řada Porotherm T Profi, cihly plněné minerální vatou, umožňuje jednovrstvé zdění bez potřeby dodatečného zateplení zvenku, což výrazně přispívá k vybudování zdravého domova. Jednovrstvé zdivo Porotherm je energeticky úsporné a efektivní díky vynikajícím tepelněizolačním vlastnostem. Omítnuté jednovrstvé cihelné zdivo má vynikající akustické vlastnosti. Díky jednovrstvému zdivu je domov zdravý s příjemným vnitřním prostředím, dostatkem světla a čerstvého vzduchu. Cihly se vyrábějí z přírodních surovin - jílu a vody. Cihelné zdivo neobsahuje látky znečišťující ovzduší interiéru, a proto nevyvolává žádné zdravotní komplikace. Zdění s cihlami Porotherm je snadné, rychlé a efektivní.
Statické požadavky na příčky
Z hlediska statického a akustického působení v budově by měly být nenosné vnitřní stěny odděleny od ostatních konstrukcí tak, aby se do nich pokud možno nevnášela žádná napětí od přetvoření sousedících konstrukcí a aby bylo přerušeno šíření zvukových vln zdivem. Na nenosné vnitřní stěny se vztahují stejné tepelné požadavky jako na nosné vnitřní stěny.
Je nutné provést posouzení dostatečné únosnosti v ohybu na vodorovné přímkové zatížení působící 0,9 m nad patou stěny. Stanovením mezní únosnosti v ohybu se má posoudit, zda vodorovně působící zatížení ve výši 0,9 m nad patou stěny může vést ke zřícení příčky. Tato zatížení mohou být např. vyvolána davem lidí. Velikost zatížení je přitom stanovena podle zvoleného prostoru použití (prostor použití II: p2 = 1,0 kN/m). Při posouzení mezní únosnosti v ohybu příček samotných se nepřihlíží k žádnému dalšímu působení zatížení. Lehké konzolové zatížení p = 0,4 kN na metr délky stěny vyvolává na rameni ≤ 0,3 m ohybový moment, který musí být zachycen opačně orientovanou dvojicí sil (vodorovné síly na horním a dolním okraji příčky). Popsané zatěžovací schéma již nemůže být použito u příčky s volným horním okrajem. V tomto případě se musí zabránit „sklopení“ stěny pomocí bočních podepření.
Dynamické zatížení
Při dynamickém zatížení se rozlišuje mezi tvrdým a měkkým rázem. Způsobem zatížení, nazývaným tvrdý ráz, se má posoudit, zda místně ohraničená namáhání (při posouvání nábytku, házení tvrdými předměty) mohou příčky za určitých okolností vytrhnout z jejich ukotvení nebo prorazit stěnu v celé tloušťce. Tímto posouzením se současně zjistí odolnost proti odpadávání částí stěny, které by mohly vést k vážnému poranění osob. Ve srovnání s tvrdým rázem představuje měkký ráz sice vyšší, ale „jemnější“ zatížení příčky. Myslí se jím náraz lidského těla vyvolaný pádem ze žebříku a zachycení pádu nalehnutím ramena na příčku. Požaduje se, aby namáhání popsané pomocí energie EBasis = 100 Nm nevedlo k lokálnímu zničení. Tvrdý ráz nepředstavuje pro příčky v masivní stavební technologii žádné kritické namáhání. Stejně tak se podle výzkumů MPA Hannover vycházelo z toho, že měkký ráz nepředstavuje v běžném případě namáhání, které by bylo nutno posuzovat.
Připojení příček
Příčky jsou stabilní jenom tehdy, když jsou připojeny vhodným způsobem k sousedícím stavebním konstrukcím. Během stavby příček a než se stanou připojení účinná (převážně v oblasti stěna/strop) je nutné stabilitu zajistit jinými vhodnými opatřeními (např. zaklínováním). Připojení se musí udělat jednak tak, aby mohla zachytit zatížení působící na stěny, a také je nutné při konstrukční úpravě připojení přihlížet k možným změnám tvaru přiléhajících stavebních konstrukcí. Pro připevnění příček na sousedící stavební konstrukce jsou navíc k těmto statickým hlediskům často určující další stavebně fyzikální požadavky (protihluková a protipožární ochrana).
Boční podepření příček lze v závislosti na působení vyvolaných sil dosáhnout pomocí zavázání příček na ozub, vložením kotev - stěnových spon s nebo bez kotevních kolejniček nebo vyzděním do vynechaných drážek. Jestliže se příčky, např. u pásů oken, nevyzdívají až ke stropu, pak se u takových příček předpokládá volný horní okraj. Pokud je horní okraj příčky podepřen ztužujícím prvkem ze železobetonu, probetonovanými tvárnicemi nebo válcovanými ocelovými profily, a vodorovné síly z podepření se přenášejí na jiné stavební konstrukce, pak lze předpokládat podepření příček i na horním okraji. Horní podepření je také možné realizovat vyztužením tří posledních vodorovných spár např. 2 ∅ 6 mm (pouze v ložných spárách obvyklé tloušťky). To, zda se musí provést statické posouzení, závisí na geometrických podmínkách.
Připojení příček ke stropu se realizuje zpravidla kovovými úhelníky nebo jinými vhodnými ocelovými profily (např. profily ve tvaru U). Přitom je nutné splnit zvláště požadavky na protipožární ochranu (vložka minerální vlny s určitými vlastnostmi). Pokud se má zabránit poruchám příček při rozpětích stropu l > 7 m, je někdy nutné použít další opatření.
Tuhá a kluzná připojení
Rozhodnutí, zda se mají spáry mezi horním okrajem příčky a betonovým stropem promaltovat, je nutné udělat v závislosti na tom, jaká napětí působící na příčky se mohou vyskytnout od zatížení stropem v důsledku dotvarování a smršťování. V zásadě je možné dát přednost promaltování horních spár před vložením silně stlačitelného materiálu (např. minerální vlny). To platí zvláště tehdy, když můžeme vycházet z předpokladu, že po zamaltování této spáry již nebude působit žádné zatížení vyvolané deformací od vlastní hmotnosti stavebních konstrukcí nad příčkami. Z tohoto důvodu se doporučuje, aby se promaltování provedlo co nejpozději. Pokud se musí počítat s neplánovaným působením sil, popř. vyšším smršťováním a z toho vznikajícím napětím v příčkách následkem deformace sousedících stavebních konstrukcí, pak je nutné navrhovat kluzná připojení. Ta mohou být vytvořena použitím ocelových profilů nebo vyzděním drážek (výklenků). Tuhá připojení se mohou provést v případě, že se nepředpokládá vnesení žádného nebo jenom nepatrného napětí působícího na příčku ze sousedících stavebních konstrukcí a že příčka sama se příliš nesmrští. Tuhá boční připojení se zpravidla používají jenom v obytných stavbách s malým rozpětím stropů, přičemž by délka stěny měla být omezena na L ≤ 5,0 m. Připojení k sousedícím stavebním konstrukcím se realizuje klasickým spojením stěn vyzděním na ozub nebo u tupých spojů vložením stěnových spon do ložných spár. Připouštějí se i opatření s podobným účinkem - vyzdění příčky do drážky, připojení příčky omítkou nebo ocelovými profily.
V případě jednotlivých případů je možné rozhodnout, zda v patě příčky bude navíc umístěna kluzná vložka. Přitom musí být zachyceno vodorovně působící zatížení. V každém případě je možné doporučit vyplnění bočních a horních spár mezi příčkou a sousedícími konstrukcemi např. minerální vlnou.
V tabulkách byly maximální délky příček omezeny z důvodu vzniku trhlin na 12 metrů. Zda bude skutečně využita tato horní hranice, záleží na rozhodnutí projektanta. Pokud se mezní hodnoty u výšky stěny a/nebo délky stěny překročí, pak je nutné předpokládat použití výztužných stavebních prvků. Doporučení: U příček tlouštěk 11,5 a 8 cm, které jsou vyšší než 3,50 m, doporučujeme v polovině výšky příčky provést ztužující věneček.
Při zhotovování drážek v příčkách je nutné řídit se ustanoveními ČSN EN 1996-1-1. Pro vyřezávání nebo frézování drážek je nezbytné používat vhodné nástroje, které neporuší strukturu zdiva a neohrozí stabilitu příčky.
Shrnutí
Správná volba a aplikace omítky je zásadní pro funkčnost a životnost stavby. Zdivo Porotherm, ve spojení s vhodnými omítkovými systémy, nabízí komplexní řešení pro moderní a zdravé bydlení. Důsledné dodržování technologických postupů a norem je klíčové pro dosažení optimálních vlastností, a to jak z hlediska estetiky, tak i statické stability, tepelné izolace a akustiky.
Tato tabulka shrnuje základní typy omítek a doporučené tloušťky:
| Typ omítky | Doporučená tloušťka (mm) | Použití | Zpracování | Speciální vlastnosti |
|---|---|---|---|---|
| Klasická (vápenocementová) | 15-20 | Interiér, exteriér, vlhké prostory | Ruční/strojní | Odolnost vůči vlhkosti a mechanickému poškození |
| Sádrová (jednovrstvá) | 10-15 (stropy), 3 (tenkovrstvé) | Interiér (suché prostory) | Ruční/strojní | Krátká doba schnutí, hladký povrch |
| POROTHERM TO | 15-20 | Exteriér, interiér (ne sokl) | Ruční | Tepelněizolační, vysoká paropropustnost, minimální trhliny |
| POROTHERM UNIVERSAL | 10 (jednovrstvá), 5 (krycí) | Interiér (jednovrstvá), exteriér/interiér (krycí) | Ruční/strojní | Jemná zrnitost, přírodně bílá |
| POROTHERM SO | Dle aplikace (jednovrstvá) | Interiér/exteriér | Strojní | Vápenocementová, strojní aplikace |
| Omítky pro velice rovné zdivo | do 10 | Obecné | Dle typu omítky | Zrnitost do 1,5 mm |
| Omítky pro méně rovné zdivo | 10-20 | Obecné | Dle typu omítky | Zrnitost do 2,5 mm |
| Omítky pro větší tloušťky | do 25 (jednovrstvá) | Obecné | Dle typu omítky | Zrnitost do 4 mm |
| Lehké jádrové omítky | Dle rovinnosti | Obecné | Dle typu omítky | Objemová hmotnost pod 1300 kg·m-3 |
| Tepelněizolační jádrové omítky | Dle rovinnosti | Obecné | Dle typu omítky | λ max. 0,2 W·m-1·K-1 nebo 0,1 W·m-1·K-1 |
tags: #pricky #porotherm #tloustka #omitky