Precizní nátěr okrajů a hran je klíčový pro dlouhou životnost a estetický vzhled mnoha materiálů, od dřevěných oken a dveří po kožené výrobky a ocelové konstrukce. Tento průvodce poskytuje podrobné informace o správných postupech, výběru materiálů a důležitých faktorech, které je třeba zvážit pro dosažení optimálních výsledků.
Příprava povrchu a zjištění rozsahu poškození
Než se pustíte do práce, je nejprve zapotřebí upřesnit si rozsah škod. Podrobně prozkoumejte dřevěné plochy a zjistěte, zda půjde „jen“ o nové nátěry, nebo jestli je dřevo napadené hnilobou. V tomto případě se musí ztrouchnivělé dřevo z poškozených míst odstranit, dřevo nechat vyschnout a vhodným způsobem opravit.
Identifikace poškozených míst
Při vyhledávání poškození začněte u rizikových míst. V interiéru jsou to spodní rámy oken, protože na sklech se často hromadí pára - ta kondenzuje, a pokud je mezi kytem a sklem mezera neošetřená barvou, zatéká do spodní části rámu, dřevo nasakuje vodu, bobtná a tím způsobí, že nátěr popraská. Velmi rychle se tu potom uchytí plísně a hniloba.
Na venkovní části oken a dveří zase působí povětrnostní vlivy. Nátěry a dřevo pod nimi trpí ponejvíce tam, kde se drží vlhkost od dešťové vody, to jsou převážně spodní strany parapetů oken, vnější hrany prahů a dolní rámy vchodových nebo balkonových dveří.
Oprava poškozených ploch
Malá poškození postačí vytmelit. Větší plochy je zapotřebí vyříznout a doplnit novým dřevem, což může být pro laika úkol, který bez odborné pomoci nezvládne.
Čtěte také: Recenze hydroizolačních nátěrů pro OSB desky
Při větších opravách poškozených nátěrů nečekejte, že ráno začnete a večer budou dveře na místě. To jde pouze v případě, že budete plochy pouze po odstranění starého nátěru natírat - například disperzní (vodou ředitelnou) barvou, určenou pro venkovní použití. Po odstranění dřeva napadeného hnilobou je zapotřebí nechat tato místa dokonale vyschnout, než je opravíte tmelem nebo sem přijde zbrusu nová náhražka. Podle rozsahu nasáknutí dřeva vlhkostí to trvá až čtrnáct dní. Schnutí pomůžete přenášením vysazených oken na slunce, do teplých místností nebo opatrným vysoušením horkovzdušnou pistolí. Pracujte však opatrně, abyste místa nespálili.
Co se týká dveří, tam je to složitější. Dům ani byt bez vchodových dveří zůstat nemohou. Proto rozpracované venkovní dveře chraňte před novým zmoknutím. Použijete-li k tomu igelitovou fólii, nepřilepujte ji na dřevo těsně - nemohlo by vysychat.
Odstranění starých nátěrů a příprava pro nový
Dveře i okna, která budete renovovat, vysaďte. Odšroubujte kování (kličky a kliky očistěte, ošetřete a odložte stranou, panty zbavte starých nátěrů, znovu je natřete a ošetřete vazelínou). Skleněné výplně polepte malířskou páskou.
Metody odstranění nátěrů
Silné, několikavrstvé staré nátěry můžete odstranit speciálním odstraňovačem nátěrů. Nanášejte ho širokým štětcem a vždy postupujte podle návodu výrobce, uvedeném na obalu výrobku. Pokud se na povrchu nachází více vrstev starých barev, je nutné celý postup opakovat. Po jejich odstranění se musí působení odstraňovače zastavit - zneutralizovat jej např. technickým benzínem, ředidlem apod. Poslední zbytky odstraňovače je dobré smýt vodou nebo terpentýnem. Po vysušení se dřevo obrousí.
Dnes se poškozené povrchy nejčastěji odstraňují horkovzdušnou pistolí, s níž se laikům a kutilům pracuje bezpečněji než třeba s opalovací lampou, či plynovým hořákem na propan butan. Při práci s otevřeným plamenem stačí chvilka nepozornosti a barva může chytit a dřevo se připálí. Při práci s horkovzdušnou pistolí mějte na paměti, že sklo by dlouhým působením žáru na jednom místě mohlo prasknout. Zbytky seškvařeného nátěru se odstraňují špachtlí a vhodnými škrabkami (v případě vlysů a reliéfů lišt volte zakulacené tvary), na nástroje netlačte, při nepozornosti se poměrně snadnou zaryjí do dřeva a způsobí v něm rýhy nebo dokonce odštípnou třísky.
Čtěte také: Drátěný plot – návod
Broušení a vyrovnání povrchu
Povrch vyrovnejte nejprve hrubým, poté jemným brusným papírem a dokonale je zbavte prachu. Použijte smirkový papír nebo brusnou houbičku několika hrubostí. S houbičkami se pracuje lépe, protože se o ně můžete opřít a díky tomu, že jsou pružné, se dobře přizpůsobí zaoblení nebo okrajům broušených ploch. Malá poškození dřeva zatmelte a po zaschnutí je přebruste. Silně poškozené části musíte vyměnit za nové kousky dřeva. Plochy, které jsou hladké, neponičené a bez silných nánosů nátěru, můžete precizně obrousit vibrační bruskou nebo smirkovým papírem, dobře zbavit prachu a poté natřít.
Výběr materiálů a pomůcek
Pro nátěr a opravu vybírejte pouze slunečné počasí - nesmí pršet! Pokud natíráte okna nebo dveře venku, dbejte, aby nebylo větrno, aby bylo teplo a také dávejte pozor na pyly, padající okvětní lístky z kvetoucích stromů a na drobné mušky, které velmi přitahují světlé plochy.
Nářadí a ochranné pomůcky
Při nákupu prostředků nutných k renovaci nátěrů se o jejich vhodnosti poraďte s odborníky ve specializovaných prodejnách. Potřebovat budete špachtle, drátěný kartáč, na velké plochy přijde vhod i vibrační bruska, lakýrnické štětce (podle druhu práce ploché i kulaté), a válečky (lepší je s nádobkou mřížkou na otírání), v případě hladkých ploch dveří i stříkací pistoli, brusné papíry a houbičky ve dvou hrubostech, malířskou pásku, lepenku, ochrannou fólii, opalovací pistoli, pro laiky raději horkovzdušnou, ochrannou fólii - na ochranu rozpracovaných dveří a na zakrytí podlahy a okolních předmětů.
Nezapomeňte na pracovní pomůcky - ochranný oděv, brýle, rukavice, pro práci s bruskou nebo stříkací pistolí také roušku proti jemnému prachu a kapénkám barvy. Po ruce mějte i lékárničkou a přípravek na vypláchnutí očí, kdyby došlo k jejich zasažení. Pracujete-li v místnosti, dobře větrejte, při práci nejezte, ani nekuřte.
Barvy, laky, lazury a tmely
Pro samotné natírání budete potřebovat: tmel na dřevo, základové a svrchní nátěrové hmoty (barvy, lazury či laky), fungicidní přípravky, a dále odstraňovače starých nátěrů - ať v chemické či mechanické podobě, tedy některou ze směsí organických rozpouštědel, vhodných k odstraňování starých vrstev nátěrů ze dřeva. Odstraňovače si obvykle poradí se syntetickými, olejovými, alkydovými, latexovými, nitrocelulózových i dvousložkovými nátěry. Vždy se řiďte návodem výrobce, uvedeným na obalu výrobku. Odstraňovače se nanášejí jemným štětcem s dlouhým vlasem na starou vrstvu nátěru. Po výrobcem doporučené době (5 až 20 minutách) se mohou staré vrstvy odstranit ocelovou špachtlí nebo škrabkou (přibližná spotřeba je 1 kg na 3-5 m2 povrchu). Pro svislé plochy hledejte gelové prostředky, které z povrchu snadno nestékají.
Čtěte také: Vlastnosti protiskluzového nátěru na beton
Na trhu jsou výrobky, které profesionálům i kutilům dokáží velmi usnadnit práci. Jsou to například „tekuté hřebíky“. Lepidlo je odolné vůči UV záření, lze je nanášet i na vlhký podklad a následně je přetírat, takže je na předmětech neznatelné. Může se používat v exteriéru i interiéru, na savé i nesavé povrchy a po nanesení lze slepené materiály do dvou minut korigovat. Dalším pomocníkem je v případě renovací tmel na dřevo. Velmi dobře přilne na dřevo a ostatní savé materiály, po vytvrzení je objemově stálý a snadno brousitelný. Pro exteriérové aplikace nutno opatřit nátěrem.
Při výběru barev a typu práce, kterou jimi budete vykonávat - nátěry oken, rámů, ploch dveří, by vám měl odborně vyškolený personál prodejny poradit, čím barvu na povrch nanášet, zda zvolit štětce či váleček a z jakého materiálu (v případě štětců syntetický či přírodní vlas), a také vhodné ředidlo na jejich očištění. Doporučí vám rovněž konkrétní základové a spodní barvy (ty uzavírají povrch a připraví podklad pro použití vrchního nátěru). Moderní technologie přinášejí syntetické i disperzní barvy, určené speciálně pro venkovní povrchy dřeva, které mají dlouhou životnost, protože odolávají klimatickým změnám i vůči UV záření.
Technika aplikace nátěru
Postup nátěru dřevěných ploch
Jako první naneste na plochu širokým štětcem fungicidní přípravek na ošetření ploch proti plísním a houbám nebo základní impregnační nátěr. Nechte zaschnout. Naneste první vrstvu barvy. Pokud natíráte dveře, začněte ze středu, abyste se k velké ploše snadno dostali. Barvu štětcem táhněte směrem k okrajům. U dveří s reliéfními profily natírejte nejprve svislé plochy, pokračujte ve vodorovné části a nakonec natřete rámy dveří a plochy. Futra natírejte samostatně. Co se týká oken, tady je práce náročnější. Nejen kvůli skleněným výplním, které je třeba chránit, ale malé a úzké plochy rámu vyžadují preciznější práci.
Nespoléhejte se na jistou ruku a raději sklo přelepte vhodnou malířskou páskou. Na trhu jich je dostatek pro použití v interiérech i venku, univerzálních, ale i speciálních. Pásku ale nalepte asi 2 mm od hrany kytu, aby barva přešla přes jeho okraj. Jinak neuzavře mezeru, kterou bude pod dřevo zatékat a jeho zkáza bude pokračovat.
Po důkladném zaschnutí (řiďte se návodem uvedeným na obalu konkrétního výrobku) je nutné povrch přebrousit, brusný prach odstranit a nanést druhou vrstvu barvy. Odborníci doporučují postup po zaschnutí opakovat, aby se dosáhlo co nejlepšího výsledku. Okna a dveře vraťte na místa, až když jsou nové nátěry skutečně zaschlé. Jinak se mohou slepit s rámy a po otevření odtrhnou novou barvu.
Stříkací pistole vs. štětce a válečky
Velké plochy hladkých dveří nejlépe zvládne stříkací pistole, ale pokud ji nevlastníte a nepotřebujete ji často, nemusíte do ní investovat. Nováčci se stejně s pistolí musí nejprve naučit pracovat, protože pistole musí být neustále v pohybu, jinak i při tomto stylu práce vzniká hromadění barvy, která pak po povrchu stéká, jinde tvoří silné vrstvy. Ty jsou ve finále vidět a časem mohou praskat a odlupovat se. Ani válečky a štětce zbytečně nemáčejte do barvy - kapky, silnější nánosy a stopy po stékání se nedají opravit jinak, než zbroušením a opětovným nalakováním.
Ochrana dřeva
Dřevo je krásný, ale „živý“ materiál, proto je často napadán dřevokazným hmyzem, různými plísněmi i dřevokaznými houbami. Střídáním teplot, vlhkosti a působením povětrnostních vlivů dřevo „pracuje“, nabírá vlhkost, nebo naopak vysychá, rozpíná se či smršťuje, může i praskat podél vláken.
Většinu těchto problémů lze úspěšně vyřešit aplikací laků, které jsou určeny k ochranným lazurovacím nátěrům měkkého i tvrdého dřeva vystaveného povětrnostním vlivům. Jsou určeny pro ochranné nátěry měkkého i tvrdého dřeva, a to jak v interiéru, tak i v exteriéru. Velkou předností je hluboké proniknutí a zapenetrování v hloubce dřeva a výrazné prokreslení vývoje let. Proto jsou zvlášť vhodné pro dekorační účely, protože stáhnutím nevsáklé lazury suchým vytřeným štětcem lze dosáhnout vysoce kvalitního probarvení kresby let. Nátěr je stálobarevný, odolný proti UV záření, nepraská a poskytuje dlouhodobou ochranu proti povětrnostním podmínkám. Vyváženým podílem olejů a vosků a dalších látek dosáhl výrobce optimálního lazurovacího nátěru zvláště vhodného pro klimatické podmínky střední Evropy. Vodní kapky stékají po dřevě jako po skle a nevsakují se, přesto prodyšnost zůstane zachována.
Úprava hran kůže: 5 způsobů k dokonalosti
Úprava hran je zásadní dokončovací technika, která může významně změnit vnímání vašich produktů. Malování hran je specializovaná technika potahování určená k zakrytí, ochraně a ozdobení okrajů kožených doplňků, jako jsou kabelky, peněženky, opasky a boty. Tento proces nejen zvyšuje vizuální přitažlivost těchto předmětů, ale také poskytuje ochrannou bariéru proti opotřebení, vlhkosti a poškození životního prostředí.
Mezi hlavní cíle malby hran patří ochrana (utěsněním hran zabraňuje barva koženým vláknům absorbovat nečistoty a vlhkost) a estetické vylepšení (barva hran umožňuje kreativní vyjádření v různých barvách a povrchových úpravách).
Faktory ovlivňující výběr metody
Musíte brát ohled na kůži, ze které vyrábíte. Je měkká nebo pevná? Je to chrom nebo tříslo? Tvoříte opasek, peněženku nebo měkkou kabelku? Cesta k dokonalým hranám vyžaduje cvičení a trpělivost. S těmito metodami v ruce jste na správné cestě k tomu stát se mistrem v upravování kůže.
Metody úpravy hran
- Cesta nejmenšího odporu: Hranu jednoduše zaříznete nožem, případně zaoblíte hranořízkem a máte hotovo.
- Nevýhody: Nezačištěná hrana je neošetřená, skrze ni proniká do kůže vlhkost.
- Včelí vosk: Jednou z možností je zapravit hranu tradičním způsobem a to za pomoci včelího vosku. Ostrou hranu začistíte hranořízkem nebo brusným papírem, několikrát přejedete voskem a hadříkem rychle přejíždíte po hraně.
- Nevýhody: Včelí vosk má tendenci se slabounce lepit a proto chytá prach.
- Tokonele (tragakantová guma): Tento způsob využívá valná většina tvůrců, kteří pracují s třísločiněnými kůžemi. Potřebujete brusný papír různé zrnitosti, tokonele (tragakantovou gumu), leštící dřevěný kolík nebo tzv. hladítko a kousek hadříku na doleštění. Vždycky je dobré hranu nejprve zbrousit, začistit hranořízkem, nanést tokonele a leštit kolíkem. Postup ještě jednou nebo i vícekrát zopakujte (už bez hranořízku), abyste dosáhli krásně lesklé hrany.
- Využití: Na pevné třísločiněné kůže, na výrobcích, kde vám hrana krásně drží a nekroutí se.
- Barvy na hrany: Velká výhoda této varianty je, že si můžete vybrat nebo namíchat barevný odstín jaký chcete a můžete ji brousit. Pokud jste s hranou spokojení, naneste finální vrstvu barvy a nechte zaschnout.
- Typy Edge Paint: Barvy na vodní bázi (oblíbené pro snadné použití a šetrnost k životnímu prostředí) a barvy na bázi rozpouštědel (nabízejí robustní pokrytí, když je potřeba silnější ochranná vrstva).
- Base Coat a finální barva: Aplikace těchto barev funguje tak, že nejprve nanesete bezbarvý/mléčný Base Coat. Ten funguje jako plnidlo. Krásně vyrovná nerovnosti a vytvoří hezky zaoblenou hranu. Někdy je pro dobrý výsledek potřeba nanést těchto vrstev několik. Finálně se pak na takto upravenou hranu nanese samotná barva a nechá se zaschnout.
Důležitost malování okrajů pro kabelky
Malování hran není jen kosmetické vylepšení; hraje zásadní roli v celkové kvalitě a dlouhé životnosti kožených kabelek. Dobře zpracovaný okraj může proměnit jednoduchý design v sofistikovaný kousek. Okraje kožených kabelek jsou zvláště náchylné k poškození při každodenním používání. Bez řádné ochrany se tyto okraje mohou třepit, absorbovat vlhkost a časem se zbarvit. Lakování hran poskytuje ochrannou bariéru, která pomáhá takovým problémům předcházet a zajišťuje, že si vaše kabelky zachovají svou celistvost a vzhled.
Vysoce kvalitní barva na hrany je navržena tak, aby odolala úskalím každodenního používání. Dobře přilne ke kůži a poskytuje flexibilní, ale trvanlivý povrch, který odolává praskání a odlupování. Tato odolnost je nezbytná pro zachování tvaru kabelky a celkové kvality. V konkurenčním světě módy může pozornost k detailu odlišit vaše produkty od ostatních. Lakování hran přispívá k leštěnému, profesionálnímu vzhledu, který odráží vysokou řemeslnou kvalitu.
Výběr správné barvy pro kabelku
Výběr správné barvy pro malování hran je zásadním krokem v procesu návrhu. Barva okraje může výrazně ovlivnit celkový vzhled a dojem z vaší kabelky. Mnoho zákazníků dává přednost lakování okrajů, které ladí s hlavní barvou kabelky, což vytváří hladký a sofistikovaný vzhled. Kontrastní barvy, například použití černé barvy okraje na bílé tašce, vytvářejí výrazný vizuální efekt, který dodává designu hloubku a charakter. Kromě sladěných a kontrastních barev mnoho zákazníků rádo experimentuje se zářivými odstíny, jako je růžová, červená, modrá a další výrazné odstíny, které mohou dodat osobitost a šmrnc.
Než dokončíte svůj výběr, je rozumné vyzkoušet, jak různé barvy vypadají dohromady. Vytvořte vzorky pomocí vzorků kůže a barvy na hrany, abyste viděli, jak se vzájemně ovlivňují. Dále zvažte svou cílovou skupinu, protože různé demografické skupiny mohou mít odlišné preference.
Doba schnutí pro okrajovou barvu
Pochopení doby schnutí je zásadní pro dosažení bezchybného povrchu. Správné sušení zajišťuje, že barva dobře přilne ke kůži a zachová si její celistvost v průběhu času. Faktory jako typ barvy (na bázi vody vs. rozpouštědla), vlhkost a teplota (vysoká vlhkost může zpomalit proces) a tloušťka aplikace (silnější vrstvy prodlouží dobu schnutí) ovlivňují dobu schnutí.
Většina barev na hrany bude suchá na dotek během 15-30 minut, pro lehkou manipulaci vyčkejte alespoň 1-2 hodiny a pro úplné vytvrzení se doporučuje nechat lakované hrany vytvrdnout po dobu 24 hodin. Pro optimální sušení zajistěte dobré větrání, vyhněte se přímému slunečnímu světlu a zvažte použití ventilátoru pro podporu proudění vzduchu.
Kompatibilita Edge Paint s tkaninami
Kůže (celozrnná, vrchní, pravá kůže) a syntetická kůže (PU nebo PVC) jsou vynikajícími kandidáty pro lakování hran. Naopak džínovina a plátno nejsou vhodné kvůli jejich textuře a absorpční povaze. Tenká semišová kůže je obecně příliš jemná a některé syntetické tkaniny nižší kvality nemusí dobře držet barvu. Důležitá je správná příprava povrchu a typ dokončení látky.
Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí
Konstrukční oceli bez vhodné a dostatečné protikorozní ochrany korodují, což může vést ke snížení životnosti konstrukce, popřípadě k poruchám a haváriím. Důvodem, proč jsou preferovány zaoblené hrany, je vedle možnosti snadného mechanického poškození povlaku na ostrých hranách skutečnost, že tloušťka nátěru na nezaoblené hraně dosahuje, podle typu nátěrové hmoty, 20 až 60 % nominální tloušťky nátěru a bez dodatečné úpravy je vždy pod dolním limitem předepsané hodnoty.
Štěrbiny a spáry jsou potencionálním zdrojem korozního poškození, neboť se v nich může zadržovat voda a nečistoty. Rychlost koroze ve štěrbině je mnohonásobně vyšší v porovnání s přístupnou plochou; vedle výrazných korozních úbytků může docházet i k deformaci konstrukčních prvků. Obecně se doporučuje uzavření průběžným svarem, tam, kde to není možné, lze svar kombinovat s utěsněním pružným tmelem.
Volba ochranného systému
Volba vhodného způsobu protikorozní ochrany se skládá z více kroků respektujících charakteristiky konstrukce / výrobku, jeho požadovanou provozní životnost a další požadavky spojené s jeho využitím - korozní prostředí a další činitele mimo vlastní korozní systém, například cenu (náklady). Optimální systém ochrany ocelové konstrukce je takový systém, který zabezpečuje požadovanou funkci a životnost v podmínkách odpovídající výroby, skladování, přepravy, montáže a používání. Pro hodnocení nákladů na celkovou životnost konstrukce je nutné použít hodnocení nákladů životního cyklu (LCC - Life Cycle Costing).
Pro optimální volbu protikorozní ochrany je důležité správné zadání návrhu se všemi požadavky, které na dílo budou kladeny. Zadání návrhu stavební konstrukce projektovou specifikací představuje technickou dokumentaci stavby (TDS), která popisuje návrh a jeho speciální požadavky. Zhotovitel musí vyhotovit technologický předpis (TePř) výroby ocelové konstrukce (OK), včetně technologického postupu (TP) prací a kontroly systému PKO.
Atmosférická koroze a její vliv
Na části konstrukcí, které jsou vystaveny atmosférickým podmínkám, působí všechny negativní vlivy tohoto prostředí - znečištění ovzduší, srážky, vlhkost, sluneční záření a podobně. Důsledkem tohoto působení je korozní napadení kovových materiálů a degradace organických a kovových povlaků. Koroze je definována jako znehodnocení kovů fyzikálně-chemickými interakcemi s prostředím zemské atmosféry. Základní podmínkou pro vznik a průběh atmosférické koroze je vytvoření vrstvy elektrolytu na povrchu kovu.
V běžných atmosférách se uvádí jako kritická hodnota pro vznik korozního napadení relativní vlhkost 80 %. Hodnota kritické relativní vlhkosti je ovlivněna vlastnostmi atmosféry (teplota, relativní vlhkost, tlak vzduchu atd.) a znečištěním ovzduší. Doba ovlhčení povrchu je závislá na teplotě, relativní vlhkosti vzduchu, množství a druhu srážek, rychlosti větru, intenzitě slunečního záření, tvaru povrchu, jeho drsnosti a čistotě, stupni zakrytí povrchu a dalších.
Stupně korozní agresivity
Stupeň korozní agresivity je technický údaj, který je základní informací pro výběr materiálů a systému ochrany proti působení atmosférického prostředí s přihlédnutím ke způsobům použití a k požadované životnosti systému ochrany či výrobku. Základem pro odvození stupně korozní agresivity jsou korozní úbytky standardních vzorků čtyř základních konstrukčních kovů (uhlíková ocel, zinek, měď, hliník) po prvém roce expozice, nebo průměrné roční hodnoty nejvýznamnějších činitelů prostředí, které působí na atmosférickou korozi, tedy teploty, relativní vlhkosti, depozice oxidu siřičitého nebo chloridů. Podle normy ČSN EN ISO 9223 je korozní agresivita atmosféry klasifikována stupni C1 až CX.
V následující tabulce jsou uvedeny stupně korozní agresivity podle ČSN EN ISO 9223:
| Stupeň korozní agresivity | Prostředí | Příklady |
|---|---|---|
| C1 | Velmi nízká | Vytápěné budovy s čistou atmosférou |
| C2 | Nízká | Městské nebo venkovské atmosféry s nízkým znečištěním |
| C3 | Střední | Městské nebo průmyslové atmosféry, mírné mořské prostředí |
| C4 | Vysoká | Průmyslové oblasti, pobřežní oblasti s mírnou salinitou |
| C5-I | Velmi vysoká (průmyslová) | Průmyslové oblasti s vysokou vlhkostí a agresivní atmosférou |
| C5-M | Velmi vysoká (mořská) | Pobřežní a oceánské oblasti s vysokou salinitou |
| CX | Extrémní | Velmi agresivní prostředí, např. chemický průmysl |
Při stanovení stupně agresivity atmosféry v případě rozměrných konstrukcí a staveb je nutné vzít v úvahu rozdílné podmínky, které mohou působit na jednotlivé části konstrukce a které vyplývají z konstrukčního řešení a způsobu jejich používání.
Konstrukční materiály a jejich korozní odolnost
Nejdůležitějším konstrukčním materiálem je ocel. Oceli jsou slitiny železa s uhlíkem a dalšími prvky. Z korozního hlediska patří konstrukční oceli k materiálům málo odolným a bez povrchové úpravy mají omezené použití. V atmosféře korodují za vzniku rzi, která zhoršuje vzhled, elektrický odpor, tepelnou vodivost a hladkost. Korozi ocelí do určité míry ovlivňuje druh a obsah legur.
Litina (šedá a bílá) jsou tvrdé, křehké materiály s hrubým a pórovitým povrchem. Pro zlepšení zpracovatelnosti i korozní odolnosti proti některým prostředím se litiny legují. Pro odhad jejich korozního napadení lze vycházet z údajů pro konstrukční a nízkolegované oceli. Litiny jsou v mnoha případech korozně odolnější než nízkolegované oceli a vyznačují se zejména menším sklonem k důlkové korozi.
Nízkolegované oceli (např. Atmofix, Corten) s obsahem legujících prvků do 2 % jsou specifické. Ve vhodných atmosférických podmínkách vzniká postupně pevná a přilnavá vrstva korozních produktů - patina, která zpomaluje korozní proces. Pro vznik ochranné vrstvy je nezbytné periodické střídání doby ovlhčení a vysušení povrchu. Na trvale vlhkých místech nedochází ke vzniku této patiny.
tags: #přesný #nátěr #okrajů #a #hran #postup