Podlahové konstrukce, a zejména podlahové potěry, jsou klíčovou součástí každé stavby, ačkoliv se často zdají být relativně jednoduché. Zkušenosti z realizací a posudků vzniklých vad a poruch však dokazují opak. Tento článek se podrobně zabývá problematikou betonových potěrů, jejich standardy, typy, metodami zkoušení, častými poruchami a možnostmi oprav, s přihlédnutím k cenovým informacím poskytovaným společností RTS.
Definice a standardy betonových konstrukcí
Kompletními konstrukcemi čistíren odpadních vod (mimo budovy), nádrží, vodojemů, žlabů nebo kanálů z betonu se rozumí zhotovení konstrukcí vodorovných, svislých, šikmých, základů, stěn, stropů, sloupů, pilířů, nosníků, trámů, ztužidel, táhel, krakorců, říms, lávek, kleneb, omítaných nebo neomítaných, z betonu prostého obyčejného i vodostavebního, ploch rovinných i zalomených do oblouku. Obsahem standardu je ukládání a hutnění betonové směsi, ošetření a ochrana po dobu tuhnutí proti dešti a vysychání, odstranění drátů z líců konstrukcí, vyspravení části konstrukcí nezaplněných betonem po odbednění k docílení povrchu odpovídajícího technické normě, odsekání vytlačeného betonu ze spár po sejmutí bednění, vyrovnání a uhlazení povrchu nebedněných částí, ztráty betonové směsi při dopravě a ukládání do konstrukce, osazení kotev s betonováním, ztížené práce u drážek, otvorů, kapes, zabetonovávaných předmětů, injektážních trubek apod. Popis standardu musí vymezit druh a třídu.
Betonové konstrukce z železového betonu
Kompletními konstrukcemi čistíren odpadních vod (mimo budovy), nádrží, vodojemů, žlabů nebo kanálů z betonu železového se rozumí zhotovení konstrukcí vodorovných, svislých, šikmých, základů, stěn, stropů, sloupů, pilířů, nosníků, trámů, ztužidel, táhel, krakorců, říms, lávek, kleneb, omítaných nebo neomítaných, z betonu železového obyčejného i vodostavebního, ploch rovinných i zalomených do oblouku. Obsahem standardu je ukládání a hutnění betonové směsi, ošetření a ochrana po dobu tuhnutí proti dešti a vysychání, odstranění drátů z líců konstrukcí, vyspravení části konstrukcí nezaplněných betonem po odbednění k docílení povrchu odpovídajícího technické normě, odsekání vytlačeného betonu ze spár po sejmutí bednění, vyrovnání a uhlazení povrchu nebedněných částí, ztráty betonové směsi při dopravě a ukládání do konstrukce, osazení kotev s betonováním, ztížené práce u drážek, otvorů, kapes, zabetonovávaných předmětů, injektážních trubek apod. zakreslených v projektu, ztížené práce při husté výztuži a v omezeném prostoru, pomocné lešení a technologickou manipulaci. Popis standardu musí vymezit druh a třídu.
Bednění a výztuž
Bedněním kompletních konstrukcí odpadních vod (mimo budovy), nádrží, vodojemů, žlabů nebo kanálů se rozumí plošná konstrukce nutná k vytvoření konstrukcí z betonu nebo železového betonu vodorovných, svislých, šikmých, základů, stěn, stropů, sloupů, pilířů, nosníků, trámů, ztužidel, táhel, krakorců, říms, lávek, kleneb, hlavní i vedlejší materiál v potřebném množství k dosažení žádaného tvaru konstrukcí rovinných i zalomených do oblouku (včetně ramenátů), bednění a odbednění prostupů, otvorů. Výztuží kompletních konstrukcí čistíren odpadních vod (mimo budovy), nádrží, vodojemů, žlabů nebo kanálů se rozumí výztuž vázaná, nebo bodově přivařená uvnitř bednění nebo kostra výztuže zhotovená mimo bednění a přemístěná do bednění jako celek. Obsahem standardu je dodání výztuže, uložení výztuže hlavní, rozdělovací (příčné), montážní (stoličky), konstruktivní apod., ostatní drobná výztuž v projektu neuvedená jako zcela jednoduché věšáky, podložky pod výztuž, popř. též drát, skoby, hřeby apod., vázání výztuže drátem nebo přivařování nahrazující vázání (bodové svary), nebo též vázání (bodové přivařování) výztuže do koster vkládaných vcelku do bednění.
Typy potěrů a jejich umístění v konstrukci
Typy potěrů podle jejich umístění v konstrukci jsou rozděleny do několika kategorií:
Čtěte také: Proč zvolit betonový potěr s vlákny?
- Potěr spřažený s podkladem: Není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
- Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Používá se zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru. Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
- Plovoucí potěr: Je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Materiály a standardy potěrů
Pro podlahové potěry je důležitá norma ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. Je určena pro vlastní stavební materiály a lze v ní tedy získat informace o tom, jak rozumět kódu značení potěrových materiálů, či jaké vlastnosti, respektive třídy vlastností, lze předepsat. Obsáhle se věnuje hodnocení shody, což jsou ustanovení důležitá především pro výrobce potěrových materiálů.
S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Ta obsahuje pouze definice, a to vždy v češtině, angličtině, němčině a francouzštině. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“. Jsou v ní uvedeny požadavky na dnes nejčastěji používané potěry cementové a potěry na bázi síranu vápenatého.
Tradiční a moderní materiály
- Cementový potěr (CT): Tradiční materiál, obvykle se pokládá a zhutňuje zavlhlá směs. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Jeho předností je zejména odolnost proti vlhkosti, kompatibilita s dalšími cementovými materiály a možnost zajištění mrazuvzdornosti.
- Potěry na bázi síranu vápenatého (anhydritové): Vyžadují kratší a méně intenzivní ošetřování (minimálně 2 dny ochrany před prudkým vysušením). Jejich další výhodou je prakticky zanedbatelné smršťování, což umožňuje vytvoření velkých ploch bez smršťovacích spár, a relativně malá pracnost pokládky.
- Asfaltové potěry: Jejich hlavní předností je možnost urychlení výstavby, kdy vyzrání potěru je otázkou jejich vychladnutí. V posledních letech se i v ČR začínají pokládat.
- Hořečnaté (xylolit) a syntetické potěry: Výjimečně, zejména u starších domů, se lze setkat také s potěry hořečnatými nebo, ve speciálních podmínkách, s potěry na bázi syntetických pryskyřic.
- Montovaná nebo prefabrikovaná vrstva: Funkci potěru může úspěšně plnit také tzv. montovaná, nebo prefabrikovaná, vrstva složená ze vzájemně spojených desek.
Zkušební metody pro ověření rozhodujících parametrů
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ na zkušebních tělesech. Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (cca nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM, při které se měří tlak acetylenu vznikajícího reakcí karbidu vápníku s vodou. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.).
Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 se jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, nebo o místní rovinnost povrchu. Celková rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky. Místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze a měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka.
Čtěte také: Podlahové topení a betonový potěr
Příklady poruch, jejich příčiny a možnosti opravy
Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch podlah přesvědčují o složitosti problematiky. Poruchy, či vady, podlah jsou často zarážející svou relativní jednoduchostí, kdy vztah mezi příčinou a následkem je zřejmý. Přesto se s takovými problémy můžeme na stavbách setkat v relativně velké míře a opakovaně. Dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav pak stojí velké úsilí a zbytečně vynaložené prostředky.
Příklad 1: Cementový potěr s podlahovým vytápěním
V podlahové konstrukci v přízemí domu, tvořené podkladním betonem, hydroizolací, tepelnou izolací, technologickou vrstvou podlahového vytápění a cementovým potěrem, byly zjištěny trhliny a mezerovitost vrstvy potěru. Tloušťka potěru se pohybovala od 20 do 50 mm, což bylo pravděpodobně způsobeno nerovností technologické vrstvy. Zjištěná pevnost potěru odpovídala cca třídě C8/10, což je o dvě třídy horší než obvykle požadovaná pevnost. V rámci opravy bylo nutné odstranit stávající cementový potěr a nahradit jej novým, vyztuženým KARI sítí. Důležité je i zohlednění dilatačních spár, které musí umožnit pohyb dilatačních celků způsobený teplotní roztažností.
Příklad 2: Betonová mazanina v prodejní hale
V prodejní hale došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků betonové mazaniny, tzv. zkroucení desek. To je obvykle způsobeno rychlejším vysycháním a smrštěním horního povrchu desky než spodního. Příčinou může být příliš velká vzdálenost smršťovacích spár, vysoký obsah vody nebo cementu v betonu a nedostatečné ošetřování. Oprava spočívala v přebroušení nadzdvižených rohů a hran pro vyrovnání povrchu. Dilatační spáry v betonové mazanině bylo nutné přiznat i v dlažbě.
Příklad 3: Anhydritová deska ve školních učebnách
V podlahových konstrukcích školních učeben byly zjištěny závažné závady související s tuhostí nosné anhydritové desky. Tloušťka desky byla v rozích místností velmi malá (cca 16-25 mm oproti 45-50 mm uprostřed místností), což vedlo k odlomení rohových oblastí. Příčinou byla pravděpodobně špatná rovinnost povrchu nosné stropní desky. V oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa byla rovněž zjištěna nedostatečná tloušťka. Pro nápravu bylo nutné vybourat anhydritovou desku v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstranit část izolace a nově dolít anhydritovou desku. Pracovní spáry byly vyztuženy ocelovými pruty a zality epoxidovou pryskyřicí.
Cenové informace a vývoj cen stavebních materiálů dle RTS DATA
Společnost RTS, a.s. pravidelně vydává aktualizované cenové úrovně a protokoly o vývoji cen stavebních materiálů. Tyto informace jsou klíčové pro rozpočtáře a stavební firmy pro přesné kalkulace a posudky.
Čtěte také: Vlastnosti a použití Baumit Betonový Potěr 20
Změny a aktualizace v cenové soustavě RTS
Pro zpřesnění rozdílného cenového vývoje betonářské oceli a betonářských výztuží stříhaných a ohýbaných v armovnách, byl dosavadní druh Výztuž ocelová betonářská rozdělen. Toto rozdělení také lépe zohledňuje technické normy a rozpočtářská pravidla.
Vzhledem k rostoucímu zájmu RTS nově přidává Protokol o vývoji cen položek prací v závislosti na změně cen nosného materiálu položek. Protokol je rozdělen do skupin dle TSKP, každá skupina s sebou nese informaci o nosném materiálu. Indexy jsou meziměsíční (vztahují se k měsíci předchozímu). Sdružený index je součinem hodnot za jednotlivá období.
Byly vytvořeny klasifikační celky pro přehlednější roztřídění druhů. Změněn název a popis u druhu Potěr podlahový dle ČSN EN 13813, aby lépe reflektoval obecnější význam klasifikačních norem. Změněn název druhu Pás hydroizolační asfaltový pro základy dle ČSN EN 13969, aby lépe reflektoval obecnější význam klasifikační normy.
Významné cenové trendy
Významné zvýšení cen bylo zaznamenáno u výrobků z oceli, u kterých se teprve v průběhu II. pololetí 2021 projevilo zdražení oceli z jara 2021 - konkrétně např. kabelové žlaby, silniční svodidla, zárubně apod. Pro objekty budov podstatné zvýšení cen bylo zaznamenáno u pálených zdicích materiálů firem Wienerberger a.s. a HELUZ v.o.s. Naopak u výrobků na bázi dřeva (hranolů KVH a desek OSB), u kterých značně vzrostla cena v průběhu I. pololetí 2021, došlo v II. pololetí k poklesu cen.
Trh stavebního materiálu aktuálně zažívá poměrně razantní zvyšování cen. Zvýšení cen se týká zejména materiálů, jejichž surovinou jsou kovy (ocel i barevné kovy) a plastový granulát. Zveřejňované ceníky výrobců a prodejců se mění jen mírně, i když více, než je pro začátek sezóny obvyklé. Zdražení se odehrává zejména v hodnotě poskytovaného rabatu. Zvyšování cen stavebních materiálů není dosud ukončeno - ceny surovin stále stoupají.
Tabulka níže zobrazuje příklady sledovaných indexů cenových změn pro vybrané materiály v cenové soustavě RTS DATA:
| Druh materiálu | Harmonizovaná norma | RTS 20 II (cenová úroveň 2020/II) | RTS 21 I (cenová úroveň 2021/I) | RTS 21 II (cenová úroveň 2021/II) | VII 21 (meziměsíční index k červenci 2021) |
|---|---|---|---|---|---|
| Výztuž ocelová betonářská | 1.00 | 1.15 | 1.30 | 1.05 | |
| Beton prostý | 1.00 | 1.02 | 1.04 | 1.01 | |
| Cement | ČSN EN 197-1 | 1.00 | 1.03 | 1.05 | 1.02 |
| Deska dlažební kamenná | ČSN EN 1341 | 1.00 | 1.01 | 1.03 | 1.00 |
| Panel betonový plný | ČSN EN 13369 | 1.00 | 1.02 | 1.04 | 1.01 |
| Trubka litinová vodovodní | 1.00 | 1.08 | 1.15 | 1.07 | |
| Trubka ocelová vodovodní | 1.00 | 1.10 | 1.20 | 1.09 | |
| Trubka měděná vodovodní | 1.00 | 1.12 | 1.25 | 1.10 | |
| Výrobek plochý ocelový pozinkovaný | ČSN EN 10346 | 1.00 | 1.18 | 1.35 | 1.06 |
Doplnění k přesunu hmot
V souvislosti s náklady na přesun hmot u základů se objevují připomínky od rozpočtářů. Metodika CS RTS předpokládá výpočet nákladů na přesun hmot na základě hmotnosti veškerého materiálu daného objektu a jednotkové ceny stanovené podle druhu objektu a typu konstrukce (JKSO). Jednotkové ceny přesunu hmot stanovené v CS RTS vyjadřují náklad spojený s přesunem hmot za standardního způsobu přesunu a při obvyklé struktuře daného typu objektu. Při obvyklé struktuře daného typu objektu se do přesunu hmot započítávají všechny hmoty, žádná konstrukce se nevynechává, ani ta, se kterou se nemanipuluje (např. betony). V případě nestandardních podmínek, jako je hala s podsypem podlahy ze štěrkodrti tl. 500 mm, kdy hmotnost podsypů bude značná a jejich poměr vůči ostatním konstrukcím atypický, jsou možné dvě varianty výpočtu: individuální kalkulací přesunu hmot všech konstrukcí a materiálů, nebo použití v rozpočtu dvou přesunů hmot HSV.
tags: #poter #betonovy #rts #informace