O navrhování a provádění vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) již bylo napsáno mnoho. Zajímavé je, že se přesto v konstrukci kontaktního zateplení stále stejně chybuje. Vnější kontaktní zateplovací systém, mezinárodně označovaný zkratkou ETICS (external thermal insulation composite system), je stavební výrobek složený z jednotlivých komponentů, přesně definovaná sestava, která se kupuje v rámci jedné obchodní transakce u jednoho dodavatele - tzv. „kit“. ETICS je složený z lepicí hmoty, tepelné izolace, kotevních prvků, základní vrstvy (složené ze stěrkové hmoty a skleněné síťoviny), tenkovrstvé omítky a případně fasádní barvy. ETICS je k podkladu připevněný lepením nebo mechanicky pomocí kotvicích prvků, nebo nejčastěji pomocí obou způsobů připevnění. Návrh ETICS ovlivňují i požadavky na požární bezpečnost, zejména na volbu materiálu tepelné izolace a kombinaci různých izolantů v ETICS.
Specifikace certifikované skladby ETICS spočívá v určení přesné skladby vybraných komponentů, tloušťky tepelné izolace, počtu a umístění hmoždinek, určení povrchové úpravy a řešení detailů dle definice a technického listu konkrétního ETICS a projektové dokumentace. Tato otázka by se mohla zdát banální, ovšem je zcela na místě. Dle zákona je povinnost umísťovat do stavby pouze certifikované výrobky s „Prohlášením o shodě“. Ke každému výrobku, tj. i k sestavě „kit“, se předává prohlášení o shodě a návod k užívání a údržbě.
Příprava podkladu před zateplením
V první řadě před výkladem samotné technologie provádění je třeba zdůraznit, že zateplení by měl předcházet stavebně-technický průzkum objektu a studie, která hodnotí objekt jako celek. Z takovéto studie vzejdou návrhy optimálních řešení pro snížení spotřeby energie na vytápění. Zateplení by mělo být součástí celkové rozvahy o revitalizaci objektu. Pro dosažení očekávaných úspor musí být součástí zateplení i nová regulace otopné soustavy.
Požadavky na podklad a jeho sanace
Podklad pro ETICS musí být vyzrálý, soudržný a pevný bez prachu, mastnoty, trhlin nebo jinak narušených míst. Musí být bez prachu, mastnot, odbedňovacích přípravků, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Minimálně se doporučuje průměrná soudržnost podkladu 200 kPa a nejmenší z hodnot 80 kPa. Rozsah a četnost průzkumu podkladu by měla odpovídat zejména druhu podkladu a úrovni jeho degradace. Další požadavky jsou kladeny na teplotu podkladu a vzduchu pro aplikaci ETICS, obvykle je požadován interval +5 až +30 °C. Zateplovací systém v žádném případě nemá funkci sanačního opatření pro železobetonové i jiné nosné konstrukce. Poruchy a vady nosných konstrukcí nesmí být zakrývány zateplovacím systémem bez předchozí sanace. Před zateplením se musí odstranit zjevná příčina poruchy, železobetonová konstrukce musí být očištěna, případná odhalená výztuž rovněž a opatřena antikorozním nátěrem. Betonový povrch pak musí být reprofilován vhodným postupem. I u novostaveb je třeba před zateplením dbát na vhodný podklad. Problematická bývá zejména vlhkost podkladu způsobená obvykle smáčením srážkovou vodou z důvodu nedokončených klempířských konstrukcí a jiných detailů.
Čištění podkladu a likvidace odpadu
Je třeba pamatovat na to, aby realizační firma měla položku úpravy povrchu před zateplováním již v nabídkové ceně, a to včetně likvidace odpadu. Podklad se čistí tlakovou vodou popř. s vhodným čisticím prostředkem. Pokud se použije čisticí prostředek, je třeba nakonec povrch omýt pitnou tlakovou vodou. Řasy na původním povrchu před zateplením je rovněž třeba odstranit vhodným biocidem. Jejich přítomnost na fasádě ovšem předznamenává, že se mohou tvořit a rozrůstat i na nové fasádě po zateplení.
Čtěte také: Vše o přesazích střech na podkrovních domech
Založení zateplovacího systému
Zateplovací systém se obvykle zakládá na tzv. zakládací lištu. Jednotlivé díly zakládací lišty se spojují plastovými spojkami. Pro vyrovnání případných nerovností se zakládací lišta v místech kotvení podkládá speciálními podložkami. Zakládací lišta se nenapojuje přeložením. Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. Pak se prakticky nelze - i při jinak dokonalém provedení základní vrstvy v tomto detailu - vyhnout prasklinám v místě spár. Problematické místo může být navíc podpořeno absencí spojek zakládací lišty.
Variantou založení zateplovacího systému na zakládací lištu je založení na montážní lať (pokud to výrobce zateplovacího systému připouští). Na připravený podklad se do vrstvy lepicí hmoty vtlačí pruh skleněné síťoviny s volným dolním okrajem odpovídajícím tloušťce tepelné izolace a přesahu síťoviny na líc ETICS (obvykle 15 cm). Na podklad se následně připevní montážní lať s horním lícem v místě založení ETICS. Po nalepení první řady desek tepelné izolace se lať odstraní a volný pruh skleněné síťoviny se vtlačí do předem nanesené stěrkové hmoty na spodním a předním líci první řady desek tepelné izolace. Detail se následně ještě opatřuje rohovým profilem s okapničkou. Založením bez zakládací lišty se zvyšuje požární odolnost založení systému a eliminuje se tepelný most v místě založení. I zde však platí, že se skleněná síťovina vtlačuje do vrstvy stěrkové hmoty. Dodatečné zatírání skleněné síťoviny připevněné k tepelné izolaci bez stěrkové hmoty je chybné řešení.
V místě založení systému je třeba dbát na volbu správné tepelné izolace. Pokud k použití desek z minerálních vláken nevedou jiné důvody, doporučuje se u soklů, kde se očekává větší mechanické a vlhkostní namáhání, použít jiný, méně nasákavý a více mechanicky odolný materiál tepelné izolace. Vždy je třeba ale volit desky určené do zateplovacího systému, nikoliv například hladké desky extrudovaného polystyrenu.
Lepení tepelně izolačních desek
Lepicí hmota se na desku tepelné izolace nanáší po obvodě desky v šířce 50 až 80 mm a jako terče velikosti dlaně v podélné ose desky. Celoplošné lepení je povinné u lamel z minerálních vláken (vlákna orientovaná kolmo ke stěně; využívají se zejména k zateplování zakřivených stěn). Jedině tyto dva způsoby lepení zajistí rovinnost a celistvost vrstvy tepelné izolace. Lepidlo by mělo pokrývat desku minimálně na 40 % povrchu. V oblasti soklu s keramickým obkladem, nebo tam, kde je uvažováno o progresivním kotvení hmoždinek pouze do plochy desky, se základní lepicí plocha navyšuje na 60 %.
Desky tepelné izolace se lepí od rohů, v našem případě lepicí a stěrkovou hmotou webertherm elastik. Minimální přesah desek v řadách nad sebou je 10 centimetrů. Desky se lepí těsně na sraz. Výjimečně jsou přípustné spáry do 5 mm, které se vyplňují tepelněizolační pěnou. Specifická pravidla pro skladbu desek platí kolem oken a jiných otvorů na fasádě. Na roh okna nesmí za žádných okolností navazovat spára mezi deskami, a to svisle ani vodorovně. U ostění oken je vždy nutné skladbu desek rozměřit a zvolit tak, aby dořez nebyl menší než 15 centimetrů. Desky tepelné izolace se lepí na vazbu, a to se vzájemným posunutím minimálně 150 mm. Je chyba případné mezery vyplňovat lepicí hmotou. Výjimečně lze úzké mezery v pěnovém polystyrenu vyplnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. Větší mezery by se po nalepení tepelné izolace neměly vyskytovat. Pokud se vyskytují, je výjimečně možné vyplnit je vtlačením přířezu tepelné izolace. Je nepřípustné desky tepelné izolace vzájemně lepit mezi sebou. K tomu může být tendence zejména v detailech.
Čtěte také: Jak správně provést přesah hydroizolace do výšky
Tepelněizolační desku z plochy fasády se doporučuje klást s přesahem do plochy otvoru o více než tloušťku budoucího zateplení ostění a nadpraží. Až teprve takto vzniklý prostor v ostění a nadpraží se doplní tepelněizolační deskou rozměrově upravenou pro tento detail. Důležité je dodržovat ve špaletě rovinu i správnou tloušťku izolace. Jakmile mezery vyplníme tak, jak máme, necháme vše pořádně zaschnout a vytuhnout. Následně přichází na řadu broušení. Je důležité zabrousit všechny díly do roviny a zároveň zachovat pravé úhly. Pokud je tepelná izolace z pěnového polystyrenu nalepena na stěně delší dobu, obvykle více než 14 dní, dochází k její degradaci UV zářením. Je třeba pamatovat na to, že v rámci broušení tepelné izolace před nanášením základní vrstvy musí být tato degradovaná vrstva odstraněna. Broušením se rovněž odstraní i případné nerovnosti na tepelné izolaci.
Kotvení tepelně izolačních desek
Desky se kotví obvykle po 1 až 3 dnech po nalepení desek, a to v rozích, ve spárách desek a v ploše desek. Minimálně se používá 6 ks kotevních prvků/m², to je při rozměru desky 1 x 0,5 m kotevní prvek v každém T spoji desek a jedna kotva v ploše desky. V každém případě se kotví tam, kde je na rubu desky lepicí hmota. Používají se plastové hmoždinky, pro desky tepelné izolace z pěnového polystyrenu obvykle s plastovým popř. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. Hmoždinky zapouštějte 1 mm do izolace, při hlubším zapuštění musíte použít více lepidla a hrozí tak vznik nevzhledných fleků na povrchu fasády.
Základní vrstva a povrchová úprava
Před prováděním základní vrstvy se osazují ukončovací a rohové prvky a zesilovací přířezy skleněné síťoviny (diagonálně v rozích otvorů, na styku dvou různých izolantů apod.). Skleněná síťovina v ploše se pak zatlačuje do předem nanesené stěrky. Skleněná síťovina se pokládá s předepsanými přesahy, min. 100 mm. Hladítkem se vložená skleněná síťovina zatlačuje do stěrkové hmoty, která prostoupí jejími oky. Obvyklá tloušťka základní vrstvy je 2 až 6 mm, optimální tloušťka je 3 až 4 mm. Při riziku zvýšeného mechanického namáhání fasády je možné provést základní vrstvu se dvěma vrstvami skleněné síťoviny nebo s jednou vrstvou tzv. pancéřové skleněné síťoviny. Pokud se skleněná síťovina dává ve dvou vrstvách, dává se bez přesahů. Pokud se vyztužení detailů neprovede nebo se provede chybně, s velkou pravděpodobností se v detailech objeví trhliny. Základní vrstva včetně skleněné síťoviny musí být přetažena přes zakládací lištu. I v detailech platí, že výztužná skleněná síťovina se natahuje do již nanesené stěrkové hmoty. Typ penetrace musí odpovídat typu konečné povrchové úpravy. V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Snahy o vyrovnání podkladu v této fázi obvykle vedou k ještě horšímu výsledku. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna)/m. Zatíraná konečná povrchová úprava musí mít v ploše rovnoměrnou strukturu, nesmí se v ní nacházet místa bez zrn, rýhy a jinak zabarvené plochy. Nejednotná struktura se může projevit ve větším měřítku také až po demontáži lešení, obvykle jsou hranice rozdílných struktur na hranicích podlaží a v místech napojování záběrů dvou part fasádníků. Tomu je třeba předcházet kontinuálním nanášením konečné povrchové úpravy ve všech podlažích přes celou šířku objektu ve stejný čas, ale tak, aby parta z vyššího podlaží nešpinila hotovou práci níže.
Speciální pravidla pro zateplení kolem oken a dveří
Zateplení kolem oken má plno přísných pravidel, kterými je nutné se řídit, aby pak dodatečně fasáda nebo ostění nepopraskaly, případně aby do pokoje neproudilo horko či naopak chlad. Zateplovací systémové lišty jsou velmi podstatné při instalaci oken ještě před tím, než se pustíte do fasády. Je nutné je použít k tomu, aby pak nepraskala fasáda a nevznikal právě onen nepříjemný tepelný most. Nejde tedy jen o estetickou, ale především o praktickou záležitost. Lišty se montují po aplikaci zateplovacích izolačních desek. Zalepujeme jimi špalety - vnitřní povrch okenního nebo dveřního otvoru, a také nadpraží, tedy horní část okna.
Použití systémových lišt
Zásadní je použít systémové lišty správně. Do rohů dáváme rohové lišty, na nadpraží (horní část okna) patří okapnička, která má „nos“ zamezující tomu, aby voda stékala zpátky na špaletu a na okno. Pokud se v tomto místě bude voda vsakovat do zdiva, zákonitě se zde bude hromadit vlhkost, která po nějaké době způsobí praskání špalet. Dále se na okno lepí tzv. apu lišty, které oddělují fasádu od okna. APU lišta je začišťovací okenní profil, který slouží pro dokonalé provedení omítek ostění a nadpraží oken a dveří. Další co nesmíme zapomenout je podparapetní lišta. Ta má na sobě molitan, který se přilepí na parapet, takže nám nevznikne mezera při pohybu parapetu s izolantem.
Čtěte také: Přesah střechy a slunce v nízkoenergetickém stavitelství
Diagonální vyztužení rohů
Jakmile máme lišty nalepeny, vrhneme se na diagonály. Jde o pruhy skleněné síťoviny, jinak také zvané perlinka. Ty se dávají do všech čtyř rohů a měly by mít rozměr 25 na 50 centimetrů. Tyto systémy je nutné nalepit úplně přesně do rohů. Pokud je nemáme usazeny přesně, vzniká nám v rozích větší pnutí a rohy praskají. Jakmile máme vše nalepené, je dobré rovnou špalety natáhnout lepidlem a do něj usadit perlinku, čímž si okno připravíme na konečnou fázi - natahování fasády domu. Vyztužení rohů otvorů na fasádě diagonálními přířezy skleněné síťoviny je minimální.
Pokud jsou na fasádě nechráněné vodorovné nebo téměř vodorovné plochy, např. římsy, je třeba je vhodným způsobem oplechovat. Nedodržení tohoto pravidla může způsobit zejména usazování a růst řas, případně jiné poruchy. Dané jsou rovněž postupy pro opracování klempířských konstrukcí. Je chybné přes ohyby klempířské konstrukce finální vrstvu přetáhnout. Nepřípustné je ignorování detailů ve fázi návrhu a jejich pouhé obcházení zateplovacím systémem. Jedná se o zcela nefunkční a netrvanlivé řešení. Také rám okna se při natahování konečné povrchové úpravy chrání páskou, která se po jejím dokončení strhne. Veškeré konstrukce je třeba při zateplování zakrývat, např. jde o klempířské konstrukce, střešní krytinu apod.
Zateplení základové desky
Základová deska je klíčovou součástí každého domu a její správná tepelná izolace má zásadní vliv na energetickou účinnost celé stavby. Izolace základové desky minimalizuje tepelné ztráty, zabraňuje vzniku tepelných mostů a chrání konstrukci před vlhkostí a mrazem. Neizolovaná základová deska může být zdrojem významných tepelných ztrát, což zvyšuje náklady na vytápění. Její efektivní tepelnou izolací tak v budoucnu ušetříte i tisíce korun ročně na nákladech na vytápění. Navíc tepelná izolace ochrání konstrukci před pronikáním vlhkosti, která může vést k poškození materiálů a vzniku plísní. Izolace základové desky slouží i jako prevence tepelných mostů. Tepelné mosty snižují účinnost izolace a mohou rovněž vést ke kondenzaci vlhkosti a vzniku plísní. Navíc zvýšíte i tepelný komfort ve vašem domě. Izolovaná základová deska totiž zajišťuje rovnoměrnou teplotu v interiéru a eliminuje pocit chladu od podlahy. Nespornou výhodou je i prodloužení životnosti konstrukce, protože správná izolace chrání základovou desku před extrémními teplotami a vlhkostí, což prodlužuje její životnost.
Typy tepelných izolací pro základovou desku
Při výběru správného materiálu pro tepelnou izolaci základové desky narazíte na různé vhodné materiály, mezi které patří XPS polystyren, pěnové sklo, ale i PIR desky. Každá z těchto izolací má trochu jiné výhody.
- Extrudovaný polystyren (XPS polystyren): Má vysokou odolnost proti vlhkosti a mechanickému poškození, ale i vynikající tepelně izolační vlastnosti. Je tak ideální pro použití v přímém kontaktu se zeminou.
- Pěnové sklo: Nabízí vysokou odolnost proti vlhkosti a chemickým látkám i vynikající tepelně izolační vlastnosti. Navíc se jedná o ekologický materiál s dlouhou životností a je vhodný nejen jako náhrada staré izolace.
- PIR desky (polyisokyanurát): Nabízejí velmi dobré tepelné vlastnosti, vysokou odolnost proti vlhkosti. Velkou výhodou je skutečnost, že při stejném součiniteli prostupu tepla mají podstatně menší tloušťku než výše uvedené materiály a hodí se tak i do stísněných prostor.
Postup izolace základové desky
- Příprava povrchu: Základová deska musí být čistá, suchá a zbavená nečistot.
- Hydroizolace: Před instalací tepelné izolace je nezbytné provést kvalitní hydroizolaci, která chrání konstrukci před pronikáním vlhkosti. A to i přes to, že některé výše uvedené materiály působí i jako hydroizolace.
- Tepelná izolace: Izolační desky se lepí nebo mechanicky kotví na povrch základové desky. Při lepení desek extrudovaného polystyrenu se lepidlo nanáší na kraje desky a bodově pak uprostřed desky. Toto lepení je spíše pomocné, protože desky budou u zdi držet především tlakem zeminy. Aby však nedošlo k posunu desek je vhodné spodní řadu desek umístit tak, aby měly pevný opěrný bod, kterým může být nejlépe přesah základů domu. Pro řezání polystyrenu na potřebný rozměr vždy používejte řezačku na polystyren. Řezačku na polystyren zužitkujete zejména v místech, kde vedou přívody vody do domu, odpady z domu a jiné potřebné přípojky k inženýrským sítím.
- Ochrana izolace: Izolace se chrání před mechanickým poškozením a UV zářením pomocí ochranné fólie nebo nopové fólie. Zateplení základů je vhodně chráněno nopovou fólií.
Obecně platí, že v případě zateplování základů u nepodsklepeného objektu, zateplujeme do hloubky promrzání, tedy minimálně 80 cm hluboko pod úroveň terénu.
Klíčové faktory pro úspěšnou izolaci základové desky
- Výběr vhodného materiálu: Volba materiálu závisí na konkrétních podmínkách a požadavcích stavby.
- Správná tloušťka izolace: Tloušťka izolace by měla být navržena s ohledem na tepelné ztráty a klimatické podmínky.
- Kvalitní hydroizolace: Hydroizolace je klíčová pro ochranu konstrukce před vlhkostí.
- Profesionální instalace: Instalace by měla být provedena odborníkem, který má zkušenosti s izolací základových desek.
Postup realizace základové desky na XPS izolaci
Základová deska na extrudovaném polystyrenu (někdy také označovaná jako plovoucí základová deska) je moderní způsob zakládání, který se uplatňuje především u pasivních domů a dřevostaveb. Tento systém umožňuje rychlou výstavbu s minimální technologickou přestávkou. Stavba je „celkově obalena“ tepelným izolantem, což výrazně snižuje energetickou náročnost budovy. Základová deska na XPS má vysokou stabilitu a nosnost. Její výhodou je nejen dobrá tepelná izolace a eliminace tepelných mostů, ale také finanční úspora.
- Vytyčení stavby a příprava inženýrských sítí: Prvním krokem je skrývka ornice v ploše stavby. Geodet vytyčí přesnou polohu domu včetně výšky založení základové desky. V případě potřeby se upraví terén plošným výkopem nebo srovnáním. V této fázi dochází také k přípravě prostupů pro inženýrské sítě - kanalizaci, vodu, elektřinu, plyn a uložení zemnícího pásku.
- Položení geotextilie jako separační vrstvy: Před aplikací štěrkové vrstvy je případně vhodné položit geotextilii, která slouží jako separační vrstva.
- Zásyp a hutnění podkladních vrstev: Na dno stavební jámy se naveze štěrková vrstva vhodné frakce např. 8/16 nebo 16/32, která se důkladně zhutní na požadovanou únosnost. Běžná tloušťka této vrstvy pod základovou deskou je do 250 mm. Následně se nanese jemná podsypová vrstva (např. drcený štěrk 4/8), která vyrovná drobné nerovnosti a připraví rovný podklad pro pokládku XPS desek. Základová spára musí být současně důsledně odvodněna, přičemž štěrkový násyp by měl ve všech směrech přesahovat půdorys stavby alespoň o 500 mm.
- Pokládka extrudovaného polystyrenu: Na připravený a vyrovnaný podklad se pokládají tepelněizolační desky. Díky polodrážce se jednotlivé desky přesně spojí a vytvoří souvislou, kompaktní izolační vrstvu s vysokou pevností a odolností v tlaku. Desky se kladou zásadně na vazbu. V případě potřeby lze jejich fixaci zajistit nízkoexpanzní PU pěnou.
- Izolace prostupů: Veškeré prostupy skrze základovou desku (např. kanalizace, voda, elektro) je nutné pečlivě izolovat.
- Vytvoření bednění z XPS desek: Bednění základové desky se vytváří z tepelněizolačních desek, které se na stavbě seříznou na požadovaný rozměr (požadovaná tloušťka pro obvodové prvky je minimálně 100 mm). Bednicí desky lze přilepit nízkoexpanzní PU pěnou a následně mechanicky kotvit. Rohy bednění se spojují a zpevňují.
- Ochrana prostupů: Veškeré prostupy (např. kanalizace, voda, elektro) musí být před betonáží pečlivě utěsněny a mechanicky zabezpečeny. Prostupy nad povrchem lze chránit pomocí návleků z PVC trubek nebo nasazením zátky. Tím se eliminuje jejich zanesení v průběhu výstavby.
- Uložení betonářské výztuže: Betonářská výztuž musí být uložena v souladu s projektovou dokumentací na základě statického posouzení.
- Betonáž základové desky: Po uložení výztuže následuje betonáž. Do připravené izolované vany z XPS se rovnoměrně lije betonová směs na celou plochu v předepsané tloušťce dle projektové dokumentace. Beton se průběžně hutní pomocí vibrátoru, aby nedocházelo k tvorbě vzduchových kapes. Povrch se poté stáhne latí do roviny a podle potřeby se dále upraví ručním nebo strojním hlazením.
- Finální úprava povrchu a ochrana před vysycháním: Nutné je dále zajistit správné zrání betonu. Cílem je zamezit rychlému odpařování vody, což by mohlo vést ke vzniku trhlin. Povrch se proto pravidelně kropí vodou a eventuálně zakrývá. Cílem tohoto ošetření je umožnit betonu rovnoměrné a pomalé tuhnutí, čímž se zvyšuje jeho konečná pevnost. Po dostatečném vytvrzení betonu se případně odstraní přídavné bednicí úhelníky.
- Pokládka hydroizolace - vodorovná i svislá: Základová deska je po vyzrání betonu připravena na další stavební kroky, především na provedení hydroizolací a založení zdiva. Vodorovná hydroizolace se aplikuje s přesahem min. 100 mm pro správné napojení svislé hydroizolace.
- Tepelná izolace soklu: Pro zateplení soklové části stavby se používají speciální desky, které jsou vyrobeny tak, aby odolávaly vlhkosti, mrazu a mechanickému namáhání v náročném soklovém pásmu.
Úspory plynoucí ze základové desky realizované na XPS tepelněizolačním systému
Tepelněizolační systém představuje moderní a efektivní řešení zejména pro stavby s vysokými nároky na tepelnou ochranu, jako jsou pasivní a nízkoenergetické domy. Díky přesně definovaným technologickým krokům, kvalitnímu materiálu a důrazu na detaily vzniká konstrukce s vynikajícími parametry.
- Úspora na hrubé spodní stavbě:
- menší objem zemních prací (plochý výkop vs. hluboké rýhy),
- nižší kubatura betonu,
- jednorázová betonáž, na rozdíl od postupné betonáže pasu, bednících dílců a desky,
- odpadá pokládka tepelné izolace podlah jednotlivých místností v přízemí.
- Provozní úspory:
- souvislá tepelná izolace pod deskou zajišťuje redukci tepelných ztrát podlahou a díky akumulačním schopnostem šetří náklady na chlazení a vytápění.
Doporučuje se respektovat ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelně izolačních kompozitních systémů, ČSN 73 2902 Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Navrhování a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem, dále pravidla Cechu pro zateplování budov.
tags: #presah #tepelne #izolacnich #desek #pravidla