Mozaiková dlažba je nedílnou součástí pražské identity a stala se součástí městské architektury a života nás všech. Ačkoliv ji často vnímáme jako samozřejmost, její historie a technické aspekty jsou fascinující. Původní „Pražská“ mozaika, vysázená při vzniku čtvrti, však nenávratně mizí, jako tomu bylo například na Flemingově náměstí.
Co je Pražská mozaika?
Pražská mozaika je dlažba z mramorových kostek o velikosti 6x6x4 cm, která je typická pro pražské chodníky a náměstí. Chodíme po ní v Olomouci i Ostravě, neboť se dnes rozšířila po celé republice. Největší plocha, kterou vůbec Pražská mozaika pokrývá, je Václavské náměstí. Obrubníky k pražské mozaice jsou nejčastěji masivní žulové.
Pražské ulice se vápencovými či mramorovými kostkami začaly poprvé dláždit před dvěma sty lety. S rozvojem průmyslu se do Prahy stěhovalo stále více lidí, a původní prašné cesty přestaly obyvatelům města dostačovat. V roce 1879 zavedlo město Praha dláždění výhradně mramorovou mozaikou. Nejprve se dlažební kostky štípaly ručně; díky tomu byly nepravidelné a dalo se z nich skládat nespočet vzorů, pravoúhlých i oblých.
Materiály a výroba
Původně byly kameny růžové a modré a těžily se především ve vápencovém dole ve Slivenci u Prahy. Dnes už se kostky řežou strojově, takže jsou pravidelné a paleta vzorů se ztenčila - dlaždiči z nich mohou vyskládat jen ty, které jsou založeny na pravém úhlu. Kostky už se vozí z jiných lomů, protože Slivenecký lom již těžbu ukončil a dnes je přírodní památkou.
Za více než dvě století své existence se změnily pouze tři věci: rozšířila se do celé země, už se nevyrábí ze sliveneckého mramoru, a proto ji tvoří pouze dvě základní barvy - bílá a černá. Dnes se používá bílý supíkovický a černý lipovský mramor.
Čtěte také: Viburnum Pragense: Rady pro pěstování
Bílý supíkovický mramor se nazývá podle Lomu Supíkovice, ve kterém se kámen těží. Má charakteristickou bílou barvu, i když se vlastně jedná o škálu barev od světle šedé přes šedobílou až po bílou s pruhy nebo šmouhami. Je známý pro svoji vysokou tvrdost.
Tmavý lipovský mramor má svůj název podle Lomu Horní Lipová, ve kterém se těží. Tento kámen je černý. Lom se nachází na severozápadním úbočí Smrčníku. Oba lomy se nalézají ve Slezsku a patří společnosti Slezské kamenolomy, která je největším zaměstnavatelem v oblasti. Čelila velkým problémům a dokonce se zdálo, že slezský kámen bude minulostí. Naštěstí však změnila majitele.
Standardní a běžná pokládka je na sraz beze spáry, tzv. Pražská mozaika.
| Charakteristika | Původní Pražská mozaika | Současná Pražská mozaika |
|---|---|---|
| Materiál | Štípaný slivenecký mramor (růžový, modrý) | Řezaný supíkovický (bílý) a lipovský (černý) mramor |
| Velikost kostek | 6x6x4 cm | |
| Tvar kostek | Nepravidelné (ruční štípání) | Pravidelné (strojní řezání) |
| Vzory | Nespočet, pravoúhlé i oblé | Pouze pravé úhly |
| Barvy | Bílá, černá, růžová (původní) | Bílá, černá |
| Pokládka | Na sraz beze spáry | |
Vzory a jejich význam
Mozaikové vzory se řídí řadou pravidel. Jedním z původních principů je třeba to, že se vzory před každým domem mění: za chodníky dříve zodpovídali majitelé objektů, kteří si tak mohli volit i vlastní vzory. Okolo kostelů pak můžete v dlažbě vidět kříže, jako památku na zaniklé hřbitovy.
Tradičně se používají stejné vzory - tzv. sedmdesátka (s dámou) a rámy s draky a dále šachovnicová dáma vhodná zvláště pro užší chodníky. K dalším častěji užívaným vzorům patřily kříže a hvězdy. Kromě základních vzorů se vyskytují i jejich varianty, například negativní (prohození barev), provedení rovnoběžně s obrubami nebo diagonálně.
Čtěte také: Vše o DEK Sušice
Dlažba ve vozovce
Zajímavá však není jen dlažba na chodnících, ale i ta ve vozovce. Její kostky jsou z křemence a jsou o něco větší - mívají 10 x 16 cm. Křemenec je krásný kámen s růžovou až medovou barvou, který se do Prahy dříve plavil po Vltavě z nedalekých Řevnic. Právě díky křemenci se prý Praze začalo říkat „zlatá Praha“. Svým teplým odstínem totiž vytváří měkkou a zasněnou atmosféru. Křemenec se však hodně lámal a obrušoval a kvůli olámaným rohům začali Pražané kostkám říkat „kočičí hlavy“.
Dlažba jako kulturní dědictví a inspirace
Chodit po staré Praze v lodičkách je opravdovou výzvou. Pražané totiž milují svou zvláštní mozaikovou dlažbu a za nic na světě by ji nenahradili pohodlným asfaltem či betonem. I dlažba je totiž v Praze milovaným kulturním dědictvím a stále živým fenoménem. Až tedy budete na procházce Prahou obdivovat ulice plné impozantních staveb či domovních znamení, nezapomeňte se podívat i pod nohy. Podle nepravidelných, ošlapaných kostek poznáte, že chodíte po ikonické i téměř dvě stě let staré dlažbě, po které před vámi chodili třeba Kafka, Einstein nebo Rilke. Prahu odlišíte od jakéhokoli jiného města na planetě právě díky nenápadným vápencovým kostkám o velikosti šest krát šest centimetrů, i kdyby vám ukázali jen jedinou fotku neznámé ulice.
Technologické a historické aspekty městské dlažby, zvuk dlaždičských kladívek a nevšední procházka Prahou inspirovaly i zvukového umělce. Britský zvukový umělec Peter Cusack, kterého v roce 2009 pozval do Prahy kurátor galerie Školská 28 Miloš Vojtěchovský, se setkal s otázkou: „Který zvuk považujete pro Prahu jako nejcharakterističtější?“ Jeho odpověď byla: „Zvuk kol automobilů, jedoucích po dlažebních kostkách.“ Tento moment zarezonoval a pozornost se zaměřila k pražské dlažbě jako k výjimečnému fenoménu a z hlediska zvukového umění komoditě domácího prostředí.
Princip sonifikace (ztvárnění prostřednictvím zvukového média) dlážděného povrchu pražských ulic byl využit v performanci Žezlo, kde transformačním prvkem se stala lísková hůl. Zde byla hůl, podobně jako gramofonová jehla, použita k zhudebnění povrchu pražské královské cesty od Prašné brány až k Pražskému hradu.
Mozaiky, tedy drobné keramické či z jiného materiálu vyrobené prvky, mohou být použity nejen jako dekory, ale mohou též tvořit obložení celé koupelny, být použity jako obklady za kuchyňskou linku nebo dokonce jako dlažba. Mozaiky jsou fascinujícím prvkem v obkladech, které přinášejí do prostoru nejen estetiku, ale i jedinečnou atmosféru. Tyto malé, barevně pestré dlaždičky umožňují tvorbu nekonečných vzorů a designů, které oživují každý interiér či exteriér. Mozaiky nejsou pouze dekorativní, ale také odolné a trvanlivé, což z nich činí ideální volbu pro obklady v místech s vysokou vlhkostí. Díky svému kompaktnímu formátu umožňují kreativní kombinaci barev a tvarů, čímž dodávají prostoru neopakovatelný charakter. Mozaikové obklady nejsou pouze praktickým prvkem, ale také vyjadřují umělecký výraz a individuální styl. Při jejich výběru je možné vyjádřit osobnost a vkus prostoru.
Čtěte také: KB-BLOK systém v Loděnicích
Péče o památkově významné venkovní komunikace je klíčová pro zachování tohoto unikátního dědictví, jak zdůrazňují dokumenty Národního památkového ústavu a Klubu za starou Prahu.
tags: #prazska #mozaikova #dlazba #informace