Povrchové úpravy betonu mají nejen funkční mechanické vlastnosti, ale také výrazné dekorativní schopnosti. Při volbě betonové směsi pro objemnější konstrukce je vždy důležité obrátit se na odborníky. Vzhledem k tomu, že se ve výrobě používají různé druhy základních vstupních materiálů pro výrobu betonu, je možné jejich vzájemnou kombinací ovlivnit výsledné vlastnosti betonu. Podle údajů ve stavebních projektech je možné dohodnout objednávku, včetně dopravy na místo stavby. Naši odborníci pak na míru vyberou variantu povrchové úpravy nejvhodnější pro daný typ směsi. Podle použití v konstrukci rozlišujeme beton prostý, vyztužený, (s ocelovou výztuží tuhou nebo rozptýlenou) a beton předpjatý dodatečně nebo předem. Beton může být nosný i nenosný, to je výplňový a také tepelně izolační.
Dekorativní povrchové úpravy betonu
Dají se použít nejrůznější typy impregnace betonu, beton se dá natírat například hydrofobními nátěry (hydrofobní impregnace), izolačními nátěry, či nátěry protiskluzovými. Povrch betonu se dá brousit, frézovat a leštit. Starší betonové vrstvy se dají renovovat takzvaným překrytím. Přímo na čerstvou betonovou desku se aplikuje technologie raženého betonu. Dekorativní ražený beton je povrchová úprava, která spojuje trvanlivost a odolnost betonu s krásou přírodních materiálů. Speciálně upravované povrchy vznikají ražením dekorativního prvku speciálně vyrobenou raznicí ještě do čerstvé betonové desky.
Vymývaný beton
Dalším dekorativním povrchem betonu je beton vymývaný. Vyznačuje se skvělými protiskluznými vlastnostmi, a tak je často využíván na zahradách. Cementová směs obsahující kamínky různých druhů, tvarů a rozměrů je aplikována jednak na čerstvý, ale klidně i starý betonový povrch v tloušťce mezi 2 - 4 cm, přičemž vytváří souvislou povrchovou vrstvu.
Stříkaný beton
Stříkaný beton nebo také stříkaná dlažba je povrchová úprava, jejímž výsledkem je velmi odolný povrch, který se dobře udržuje a zároveň má protiskluzné vlastnosti, navíc i vysokou odolnost vůči chemickému i mechanickému poškození. Stříkaný beton je vzhledem ke své univerzálnosti a rovněž dlouhé životnosti předurčen k použití v exteriéru.
Betonové překrytí
Na dokončení překrytí anebo na renovaci již existujících povrchů je používán systém betonového překrytí. Ve vrstvě 1 - 2 cm je aplikována barevná směs jako pokryvná vrstva. K tvorbě patřičného dekoru se použije raznice a následné dobarvení se provádí speciální lakem, který je zabarvený a vytvoří na povrchu požadovanou patinu.
Čtěte také: Laminace MDF desek
Nátěry na beton
Penetrační nátěry na beton sjednocují savost podkladu. Nejčastěji slouží jako adhezní můstek pro podlahy. Tento typ povrchových úprav betonu má za úkol zvýšit odolnost betonu vůči chemikáliím, vůči poškrábání, ale třeba i vůči blednutí vlivem UV a UVB záření. Tento druh nátěru se používá k ošetření porézních povrchů, mezi které patří i betonové povrchy. Zajišťuje ochranu betonu v případě přilnavosti kapalin. Jedná se obvykle o nástřiky či nátěry na bázi nanotechnologií.
Betonové podlahy
Podlahy jsou poměrně specifickou konstrukcí, na které mají uživatelé velmi odlišné požadavky, ať je to ve vztahu ke vzhledu, tloušťce nebo účelu použití. Podlahy v tloušťce nad 80 mm je již možné realizovat za pomocí betonových směsí. Cementový je litý cementový potěr pro podlahové konstrukce tloušťky 45 až 80 mm. Je vhodný pod všechny typy podlahových krytin. Betony s vysokou tekutostí umožňují velmi rychlé provádění s výbornou rovinatostí povrchu. Je možné je využít k provádění podkladních podlahových vrstev v tloušťce od 80 mm.
Betonová směs určená k realizaci interiérových betonových podlah, tzv. průmyslových, jejichž povrch je upravován do finálního stavu hlazením. Směs umožňuje použití zušlechťujících vysokopevnostních vsypů DURAMO k vytvoření mimořádně odolného povrchu. Co se tvarových možností týče, beton nezná hranic. Beton může být nejen podlahou, ale i stěnou, či stropem. Zatímco na někoho může působit nedodělaným, či chladným dojmem, jiný je fascinován jeho možnostmi zpracování.
Druhy betonů pro podlahy
- Polystyrenbeton: Představuje odlehčenou formu klasického betonu. Jeho využití je na místě všude tam, kde klasický beton je přílišnou hmotnostní zátěží. Tato forma lehčeného betonu vzniká spojením sypké izolační drti z recyklovaného polystyrenu a cementu určeného k výrobě lehčeného betonu.
- Vláknobeton: Jde o betonovou směs, do které jsou při výrobě přidávána polypropylenová vlákna, jež mají za úkol zachycovat napětí vytvářené objemovými změnami betonu.
- Drátkobeton: Jako další forma betonové směsi obsahuje ocelovou výztuž (profilované ocelové drátky) a má vysoký stupeň využitelnosti v subtilnějších konstrukcích (kde není možné použít klasické výztuže). Díky rozptýlené výztuži mají drátkobetony zlepšenou únavovou pevnost a také houževnatost.
- Keramzitbeton: Je 2x lehčí než beton klasický a ve srovnání s ním má až 10x lepší tepelně izolační vlastnosti. Díky přimíchávanému keramzitu do betonové směsi dokáže následně vytvořená podlaha tlumit zvuk a zajistí betonovému povrchu vysokou elasticitu. Dobře absorbuje nárazy.
- Potěrové betony: Jsou většinou používány v sypké formě. Nemusí být ve výsledku upravena pouze do roviny, ale lze ji také vyspádovat, což se může skvěle hodit například u teras nebo v okolí bazénů. Ovšem své využití naleznou potěrové betony i jako podlahy v interiéru, v soukromých domech, kancelářích či bytech.
- Anhydritové podlahy: Vytvářejí v tekuté formě podklad pro finální podlahovou nášlapnou vrstvu. Jejich skvělá tepelná vodivost je předurčuje k využití pro začlenění podlahového topení.
Při návrhu pokládky betonových podlah je nejprve nutné posoudit, k čemu mají sloužit jednotlivé plochy. Vzhledem k mnoha pozitivním vlastnostem betonu, jeho vysoké odolnosti, trvanlivosti a stálosti často uvažujeme o betonových plochách i pro exteriérové podmínky. Nutnost odolávat mrazu a dalším povětrnostním podmínkám a často i chemickým látkám zajišťují betonu využití také na našich zahradách. Kromě vysoké odolnosti od betonu v exteriéru požadujeme také neklouzavý povrch. Beton v exteriéru musí mít větší sílu, než je tomu u pochozí dlažby. Musí zvládnout zátěž v podobě projíždějícího automobilu i váhu kovového zahradního nábytku včetně slunečníku.
Ochranné systémy PRESBETON
Všechny betonové výrobky společnosti PRESBETON jsou opatřeny ochranným systémem Protect System IN. Tak, aby výsledný produkt vykazoval minimální nasákavost v celém svém objemu, intenzivní barvy, minimální riziko vzniku výkvětů a díky velmi těsné struktuře také vyšší odolnost proti znečištění a snadnější údržbu povrchu. Výrobky opatřené třídou ochrany Protect System IN mohou být dále zušlechtěny povrchovým ochranným systémem Protect System TOP, kdy je povrch betonu opatřen nástřikem speciální látkou, která nemění vzhled betonu, ale pozitivně působí na jeho užitné parametry v oblasti snadnější údržby.
Čtěte také: Míchání betonu krok za krokem
Povrchová úprava Perfect Clean TOP představuje nejvyšší kategorii zušlechtění povrchu betonu, která je založena na použití vysokojakostních výrobků opatřených vnitřním ochranným systémem Protect System IN. Výsledný povrch vykazuje trvale intenzivní barvy s hedvábným leskem, nenasákavost, odolnost proti znečištění tím nejnáročnějším provozem, velmi snadnou údržbu a vysokou odolnost proti povětrnostním vlivům.
Charakteristika povrchové úpravy Perfect Clean TOP
Povrchová úprava nadstandardních betonových dlažeb vzniká nanesením ušlechtilého laku na mírně opracovaný povrch a následným vytvrzením za působení orientovaného infračerveného záření. Tak vzniká velmi odolný povrchový film odolný UV záření a povětrnostním vlivům. Dlažby s povrchovou úpravou Perfect Clean TOP jsou charakteristické svým brilantním vzhledem s jemným hedvábným leskem a intenzivními barvami, navozují dojem trvale vlhkého vzhledu a tím dokonale vyniká záměrné tvarování a barevnost povrchu.
Mezi hlavní přednosti tohoto typu povrchové úpravy patří absolutní nenasákavost a vodoodpudivost povrchu. Provedená povrchová úprava vytváří odolný povrchový film, který dokonale uzavírá jinak porézní strukturu betonu, a znemožňuje tak průnik jakýchkoliv nečistot hluboko do struktury betonu. Veškeré znečištění zůstává na povrchu, a je tak umožněna velmi snadná údržba a čistitelnost těchto povrchů.
Povrchová úprava ochrání dlažbu nejen před běžným znečištěním, ale i před skvrnami od kávy, červeného vína, hořčice, kečupu, různých druhů olejů a produktů grilování. Tyto druhy znečištění znamenají pro běžné betonové výrobky trvalé nebo dlouhodobé estetické znehodnocení. S povrchovou úpravou Perfect Clean TOP je lze pohodlně odstranit pouhým setřením hadrem, popř. odstranit za použití kartáče, vody s přídavkem saponátu a následným spláchnutím proudem vody (ve většině případů není potřeba vysokotlakého čističe). V případě lokálního poškození povrchové úpravy při užívání plochy je možné ji obnovit speciálním přípravkem.
Použití dlažeb s povrchovou úpravou Perfect Clean TOP
Dlažby s povrchovou úpravou Perfect Clean TOP - ALMA a LAURIA naleznou uplatnění u ploch v okolí rodinných a bytových domů, na které jsou kladeny nejvyšší nároky na dlouhodobě precizní vzhled, snadnou údržbu a snadnou čistitelnost od běžných, ale i zásadních druhů znečištění.
Čtěte také: Beton pro základy
Funkce nátěrů na betonové konstrukce
Někdy je betonová konstrukce ponechána pohledovou. V některých případech je na konstrukci použit obklad. Jindy je konstrukce skrytá a povrchovou úpravu tedy nevyžaduje. Nejčastěji však jsou betonové a železobetonové konstrukce opatřeny nátěrem. Nejpatrnější je jejich pohledová funkce. Pomocí nátěrů je možné konstrukcím propůjčit téměř libovolnou barvu. U nátěrových konstrukcí lze volit i texturu, a tedy použít nátěry lesklé, matné, nebo jimi lze imitovat dřevo i jiné materiály. Jejich vzhled může plnit i výstražnou funkci (např. letecké značení na průmyslových komínech). V neposlední řadě je konstrukce opatřována nátěrem po sanačním zákroku, který je na konstrukci patrný a při použití nátěru dojde k sjednocení vzhledu a konstrukce působí kompaktně a celistvě.
Vedle toho však nátěry mohou fungovat jako bariéra proti nejrůznějším médiím. Obvykle se jedná o působení vzdušného CO2. To má negativní vliv na schopnost betonu pasivovat (chránit) betonářskou výztuž. Stejně tak může nátěrový systém bránit přístupu kapané vody do konstrukce. Voda je obecně betonu prospěšná, ale málokdy jsou podmínky působení takové, aby se projevil její pozitivní vliv. Často se jedná o vodu hladovou (bez obsahu minerálů), typicky je to voda dešťová, která má schopnost vyplavovat z betonu, resp. cementového tmelu, vazné součásti a tím způsobuje jeho degradaci. Důležitým faktorem je i schopnost samotné betonové konstrukce odolávat působení mrazu.
Pokud do konstrukce vniká vody ostřikem, jsou ve vodě velmi často rozpuštěny látky, které mají negativní vliv na cementový tmel, nebo na betonářskou výztuž. Nejčastěji se jedná o chloridové ionty, jejichž zdroj je v posypových solích ze zimní údržby. Může se však jednat i o jiné látky buď rozpuštěné ve vodě, nebo o látky koncentrované, které mohou beton poškodit (kyseliny, jejich soli, ropné produkty, rostlinné i živočišné šťávy a další). Naopak je od nátěrů často vyžadována schopnost propouštět vodní páru, aby bylo umožněno konstrukci „dýchat“ a tím bylo předcházeno v hromadění vody pod vrstvou nátěru. V závislosti na požadovaných vlastnostech jsou tedy nátěry navrhovány. Vždy je potřeba mít na paměti, aby použití nátěru stav konstrukce nezhoršilo, ale mělo pozitivní vliv.
Společnost BETOSAN s.r.o. nabízí nátěry a nátěrové systémy, které pokrývají celou škálu potřeb v oblasti sanací a povrchových úprav betonů a železobetonů. Zahrnují materiály z oblasti hydrofobních impregnací (řada FOBISIL), ošetřujících nátěrů (DENSOCURE), nátěrů na akrylátové bázi pro sjednocení vzhledu (BETOSIL W), ale i nátěrové systémy na podlahové konstrukce (PURFLOOR), na konstrukce vyžadující vysokou odolnost proti chemickému působení, nebo vysokým teplotám (BETOFIX). Při aplikaci v exteriéru je potřeba použít UV stabilní materiály a při přítomnosti trhlin v podkladu, nebo při riziku jejich vzniku, je potřeba použít nátěry se schopností trhliny překlenovat (FLEXICOAT).
Nátěry mohou pomoci při ošetřování konstrukcí po dobu jejich zrání, mohou urychlit vytvrzení povrchu podlah a usnadnit jejich broušení, nebo ochránit konstrukci proti graffiti, nebo alespoň usnadnit její čištění. Mohou obsahovat migrující inhibitory koroze a mohou částečně zpevnit podklad proti mechanickému poškození. Právě vzhledem k širokému portfoliu materiálů, možností jejich použití a schopnosti ovlivnit vlastnosti konstrukce na kterou je materiál aplikován, je nejlepší i nejsnazší cestou konzultovat použití s techniky a technology výrobce.
Zkušenosti s jednotlivými materiály a znalost souvislostí mezi vlivy na železobetonové konstrukce a jejich schopnostmi umožňují zajistit správnou funkčnost a zajištění požadované životnosti konstrukce. Autor: Ing. Příspěvek popisuje základní rozdělení nátěrů na beton, které definuje norma ČSN EN 1504-2. Hodnotí jednotlivé předepsané parametry ve vztahu k požadavkům obvyklých konstrukcí a uvádí vhodná použití jednotlivých nátěrů. Uvedeny jsou příklady prováděných kontrol a posuzovaných závad.
Rozdělení nátěrů dle ČSN EN 1504-2
Nátěry na betonové konstrukce lze členit do skupin podle mnoha hledisek. Základní rozdělení definuje norma ČSN EN 1504-2, a to na hydrofobní impregnace, impregnace a nátěry (ve smyslu povlaky, v originále coatings). Norma používá slovo „nátěr“ v úžším významu, než tento článek. Při použití terminologie normy by název článku měl znít Systémy povrchové ochrany betonu - typy, atd.
- Hydrofobní impregnace vytváří povrch odpuzující vodu. Póry a kapiláry jsou vnitřně potaženy, avšak nejsou zaplněny. Na povrchu betonu se nevytváří film a dochází jen k malé nebo vůbec žádné změně vzhledu.
- Impregnace snižuje porozita povrchu betonu a dochází k jeho zpevnění. Póry a kapiláry jsou částečně, nebo úplně, zaplněny.
Norma uvádí pět cílů, kterých lze aplikací nátěru (systému povrchové ochrany) dosáhnout.
- Ochrana proti vnikání: Povrchová úprava má omezit vnikání, nejčastěji vody, do betonu. Použitelné jsou hydrofobní impregnace, impregnace i povlaky. Jedná se o typický cíl aplikace povrchové ochrany betonu. Při jeho návrhu nebo provádění, je třeba neopomenout skutečnost, že povrchová úprava bude, přinejmenším částečně, bránit odpařování vlhkosti z betonu, a proto je třeba pečlivě zvážit, zda bude zásah proveden dokonale a nepovede k hromadění vlhkosti v konstrukci.
- Regulace vlhkosti: Lze využít buď hydrofobní impregnaci nebo povlak. Provádí se typicky v případě konstrukcí postižených alkalicko křemičitou reakcí či síranovou korozí pro částečné prodloužení jejich životnosti.
- Zvýšení fyzikální odolnosti povrchu konstrukce: Norma předpokládá buď impregnaci nebo povlak. Typickým příkladem tohoto zásahu je zvýšení odolnosti podlahy v obrusu.
- Zvýšení chemické odolnosti: Dle normy toho lze dosáhnout pouze povlakem, který betonovou konstrukci od agresivního prostředí oddělí.
- Zvýšení elektrického odporu betonu: V tomto případě je snahou snížit vlhkost betonu a omezit tak riziko koroze výztuže. Suchý beton má větší elektrický odpor než beton vlhký.
Mimo výše uvedené se nátěry často aplikují pro zlepšení vzhledu konstrukce, pro sjednocení barevného odstínu. Typicky se jedná o dvousložkové hmoty tvořené bází a tvrdidlem. Vynikají vysokou pevností a tvrdostí (zvýšení fyzikální odolnosti) a odolností proti mnoha chemikáliím agresivním pro beton. Adheze epoxidů k betonu je při správné přípravě podkladu velmi vysoká. Tato materiálová skupina je příbuzná epoxidům, avšak po vytvrzení jsou pružnější. Jsou dobře odolné na povětrnosti. Jedná se o směs látek, kdy jedna (či více) látka je rovnoměrně rozptýlena ve druhé. Disperze stojí za rozšířením vodou ředitelných hmot v poslední době. Může se jednat o akrylátové, polyuretanové, epoxidové či jiné materiálové báze.
Normové požadavky na nátěry
Normové požadavky uvádí opět ČSN EN 1504-2. Jsou zde definovány parametry, které musí být u nátěru specifikovány v závislosti na jeho použití na stavbě. Užitečné informace, zejména požadavky na výsledky kontrolních zkoušek na stavbě, které v normě chybí, uvádí např. rychlost sušení po hydrofob. V popisované normě, ani v jiných částech EN 1504 bohužel není vysvětleno, co je myšleno „určitým určeným použitím“.
Pokud je parametr v kategorii „vyžadováno pro všechna určená použití“, je nepochybně třeba vždy zvolit materiál, který má tento parametr specifikovaný. Hydrofobní impregnace je dle normy možné využít pro ochranu proti vnikání, pro regulaci vlhkosti betonu a pro zvýšení elektrického odporu betonu. Předepsány jsou tři povinné parametry, avšak pouze dva z nich popisuje vlastnost, kterou chceme na konstrukci dosáhnout, případně která konstrukci ovlivňuje. První je parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“, který hodnotí, jak nanesený materiál brání pronikání vody do referenčního betonu. Druhý pak parametr „rychlost sušení po hydrofobní impregnaci“, který hodnotí schopnost ošetřeného betonu vysychat. Poslední povinný parametr „hloubka průniku prostředku do betonu“ je dle mého názoru technologický a pro správné fungování konstrukce málo podstatný.
Dále jsou vlastnosti, které je třeba specifikovat jen v některých případech. Parametr „úbytek hmotnosti po střídavém působení mrazu a rozmrazovacích solí“ hodnotí schopnost prostředku zlepšit mrazuvzdornost betonu a norma jeho vznesení doporučuje zvážit u všech tří cílů. V případě „difuze chloridových iontů“ je hodnocena schopnost prostředku bránit vnikání chloridů do betonu. Impregnace je dle normy možné využít pro dva cíle, a to ochrana proti vnikání a zvýšení fyzikální odolnosti. Povinný parametr „rychlost pronikání vody v kapalné fázi“ hodnotí obdobnou schopnost jako parametr „absorpce vody a odolnost proti alkáliím“ u hydrofobních impregnací, kvůli jiným vlastnostem hodnocených materiálů však pomocí jiného zkušebního postupu.
V případě ochrany proti vnikání se jedná o nezbytnou informaci, avšak v případě cíle zvýšení fyzikální odolnosti, např. odolnosti proti obrusu u podlahy, o požadavek dle mého názoru nadbytečný. O hloubce průniku prostředku do betonu bylo pojednáno již v odstavci o hydrofobních impregnacích. Zbývající tři parametry jsou povinné pouze v případě, že cílem aplikace je zvýšení fyzikální odolnosti betonu. V případě odolnosti proti úderu se hodnotí odolnost povrchu při pádu definovaného závaží.
V případě nepovinných parametrů je třeba zmínit propustnost pro vodní páru. Na jeho základě je impregnační prostředek klasifikován jako parotěsný nebo paropropustný, případně ani parotěsný, ani paropropustný. Dle mého názoru by měl být v případě cíle ochrana proti vnikání povinný. Při teplotním cyklování se zkušební vzorky vystaví působení teplotních cyklů a sleduje se, zda došlo ke vzniku vizuálně patrných vad a k poklesu soudržnosti s podkladem. Definovány jsou 4 rozdílné postupy teplotního cyklování. Je třeba předem rozhodnout, který odpovídá předpokládanému namáhání nátěru.
V případě nátěrů (povlaků) je parametrů definováno mnohem více, většina z nich mezi nepovinnými. V případě povinných údajů se na rozdíl od normy domnívám, že vyžadování parametru rychlost pronikání vody v kapalné fázi pro všechny aplikace s cílem zvýšení fyzikální odolnosti není opodstatněné. Z ostatních parametrů pro všechna určená použití bych zdůraznil propustnost pro vodní páru a propustnost pro oxid uhličitý. Lineární smršťování se týká nátěrů, které vytváří film o tloušťce alespoň 3 mm. Systémy schopné přemosťovat trhliny se využívají zejména u nátěrů podlah garáží. Tento parametr je významně závislý na teplotě (schopnost se při nižších teplotách zhoršuje) a je proto třeba sledovat při jaké teplotě byl nátěr zkoušen. V aplikacích, kde není akcentován vzhled konstrukce se trhliny obvykle překlenují bandážováním.
Je třeba se zde zmínit o protismykových vlastnostech. Norma EN 1504-2 uvádí 3 třídy protismykových vlastností, avšak současně upozorňuje, že v mnoha zemích existují národní předpisy, které tuto problematiku řeší a které mají před touto normou přednost. Tato situace platí i v ČR. Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby, která je obecně závazným právním předpisem, odkazuje na ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení, jež definuje požadavky na protiskluznost platné v ČR.
Spektrum nátěrů na beton je dnes velmi široké. Jejich aplikace může betonové konstrukci prospět, může ji však i velmi významně poškodit. Při nepříznivých okolnostech může být zmařená investice díky krátké trvanlivosti naneseného nátěru pouze zanedbatelnou škodou. Při rozhodování je vždy třeba zvážit konkrétní situaci, stav konstrukce, namáhání jejího povrchu (včetně klimatických vlivů) a cíl, kterého má aplikace dosáhnout. Současná platná norma tuto nesnadnost a šíři záběru odráží. Je poměrně dlouhým (47 stran), ne zcela přehledným dokumentem. V některých pasážích odhaluje, že vznikla nesnadným konsensem zájmů napříč oborem i napříč Evropou.
tags: #povrchové #úpravy #betonu #druhy