Navrhování a provádění protiradonových opatření je spojeno s celou řadou stavebních souvislostí, které je třeba respektovat. V tomto článku se zaměříme na původ radonu, jeho zdravotní rizika, legislativní požadavky a především na konkrétní metody a materiály používané pro protiradonovou ochranu u nových i stávajících staveb.
Původ radonu a jeho zdravotní rizika
Radon vzniká radioaktivní přeměnou uranu obsaženého v zemské kůře. Typické koncentrace radonu v půdním vzduchu se na území ČR pohybují v rozsahu 10 000-100 000 Bq/m3. Z povrchu země se radon uvolňuje do venkovní atmosféry, kde jeho koncentrace naředěním klesá na pouhé jednotky až desítky Bq/m3. Naměří-li se v novostavbě vyšší koncentrace radonu, je to téměř vždy způsobeno pronikáním radonu z podloží.
Vyskytují-li se ve spodní stavbě netěsnosti (trhliny, netěsné prostupy instalačních vedení, netěsné šachty a topné kanály atd.), proniká radon i do domů. Netěsnostmi je aktivně nasáván v důsledku podtlaku v nejnižších podlažích, který je zde vyvolán komínovým efektem a účinkem větru.
Radon se samovolně přeměňuje na radioaktivní atomy pevných prvků - 218Po, 214Pb, 214Bi a 214Po, které se po vdechnutí usazují v průduškách a plicích a způsobují jejich ozáření. Toto ozáření je podle Světové zdravotnické organizace (WHO) považováno hned po kouření za druhou nejvýznamnější příčinu vzniku rakoviny plic. Odhaduje se, že způsobuje 10-15 % ze všech rakovin plic. Neexistuje žádná prahová koncentrace radonu, pod níž by lidé nebyli vystaveni žádnému riziku vzniku rakoviny plic.
Legislativní požadavky a normy
Aby se riziko vzniku rakoviny plic snížilo na přijatelnou míru, omezuje atomový zákon č. 18/1997 Sb. a vyhláška č. 307/2002 Sb. koncentraci radonu v obytných místnostech novostaveb tzv. směrnou hodnotou 200 Bq/m3. Doporučuje se ale provést návrh i realizaci protiradonových opatření takovým způsobem, aby v dokončeném domě při intenzitě větrání splňující hygienické podmínky nebyla koncentrace radonu vyšší než 100 Bq/m3. To je hodnota, která je běžně dosažitelná.
Čtěte také: Podrobný postup pro rozvody a izolace
Ochrana domu se navrhuje podle revidovaného znění ČSN 73 0601 (2006) Ochrana staveb proti radonu z podloží a ČSN 73 0602 Ochrana staveb proti radonu a záření gama ze stavebních materiálů. Revize byly vyvolány změnami legislativních předpisů (vyhláška 184/1997 Sb. byla nahrazena vyhláškou 307/2002 Sb. o radiační ochraně), zavedením nové metodiky pro stanovení radonového indexu pozemků a v neposlední řadě novými poznatky o účinnosti protiradonových opatřeních. Tato část - zpracovaná doc. Ing. Martinem Jiránkem, CSc. ze stavební fakulty ČVUT Praha - se vztahuje jak na novou výstavbu budov, tak v odpovídajícím rozsahu na přístavby zejména samostatných bytových jednotek.
Radonový index pozemku a stavby
Důležitým podkladem pro rozhodnutí o umístění stavby a případných protiradonových opatřeních je výsledek radonového průzkumu pozemku. Radonový index pozemku musí být k dispozici nejpozději v době zpracování projektové dokumentace. Na základě změřené koncentrace radonu v podloží v hloubce 0,8 m pod povrchem zpravidla původního, neupraveného terénu a stanovené propustnosti podloží se základové půdy zatřiďují do tří kategorií radonového indexu pozemku.
Tabulka 1: Kategorie radonového indexu pozemku
| Kategorie radonového indexu | Koncentrace radonu v půdním vzduchu (Bq/m³) | Propustnost podloží |
|---|---|---|
| Nízký | < 10 000 | Nízká |
| Střední | 10 000 - 100 000 | Střední |
| Vysoký | > 100 000 | Vysoká |
Rozhodující pro návrh protiradonové ochrany je ale tzv. radonový index stavby, který stanoví projektant na základě znalosti radonového indexu pozemku, výškové polohy základové spáry, úprav podloží majících vliv na plynopropustnost (např. hutnění, stabilizace, zřizování propustných štěrkopískových vrstev o tloušťce větší než 50 mm) a přítomnosti podzemní vody. Radonový index stavby rovněž nabývá hodnot nízký, střední a vysoký.
Při zatřiďování se používá stejné tabulky jako u radonového indexu pozemku. Radonový index stavby se v tabulce vyhledá podle koncentrace radonu a propustnosti zemin ve skutečné hloubce založení s přihlédnutím k úpravám podloží majícím vliv na propustnost. Obecně se pro stanovení koncentrace radonu v půdním vzduchu a plynopropustnosti zemin na úrovni základové spáry doporučuje využít zejména přímá měření in situ, výsledky inženýrsko-geologického průzkumu, metody odborného posouzení atd.
Zvýšení plynopropustnosti zemin je třeba zohlednit i tehdy, dojde-li k němu až později např. v důsledku odvodnění pozemku, trvalého snížení hladiny podzemní vody atd. Snížení plynopropustnosti zemin v důsledku stabilizace, hutnění atd. odpovídá-li plynopropustnost zemin v úrovni základové spáry plynopropustnosti rozhodné pro stanovení radonového indexu pozemku a není-li důvod předpokládat, že se koncentrace radonu v půdním vzduchu na úrovni základové spáry výrazně liší od koncentrace radonu rozhodné pro stanovení radonového indexu pozemku, je radonový index stavby shodný s radonovým indexem pozemku.
Čtěte také: Analýza Doing Business a stavebního řízení
Protiradonová opatření u nových staveb
Zjištěnému radonovému riziku je nutné přizpůsobit projekt a vlastní provedení stavby. Návrh protiradonových opatření u nových staveb vychází z kategorie radonového rizika pozemku zjištěné při radonovém průzkumu.
Nízký radonový index
V této kategorii rizika se nevyžaduje žádné speciální opatření. Dostatečnou ochranu stavby zajišťuje běžná hydroizolace navržená podle hydrogeologických poměrů. Ta musí být ovšem provedena v celé půdorysné ploše objektu. Běžná izolace proti vodě a vlhkosti je nejčastěji v podobě asfaltových pásů nebo plastových fólií se svařenými spoji a utěsněnými prostupy.
Střední a vysoký radonový index
Za dostatečné protiradonové opatření se považuje provedení všech konstrukcí v přímém kontaktu se zeminou s protiradonovou izolací, která plní zároveň i funkci hydroizolace. Dostatečnou ochranu stavby zajišťuje protiradonová izolace, která musí být provedena spojitě v celé ploše stavby přiléhající k zemině. Za protiradonovou izolaci považujeme v souladu s ČSN 730601 každou kvalitnější hydroizolaci s dlouhou životností a se změřeným součinitelem difuse radonu, s jehož pomocí dokáže projektant pro konkrétní objekt vypočítat potřebnou tloušťku protiradonové izolace.
Protiradonová izolace musí být položena spojitě v celé ploše kontaktní konstrukce, tj. i pod stěnami. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vzduchotěsnému provedení všech prostupů instalací protiradonovou izolací. O výsledné účinnosti opatření rozhoduje ve velké míře kvalita položení protiradonové izolace.
Materiály protiradonové izolace
Protiradonová izolace může být tvořena asfaltovými pásy, syntetickými fóliemi, stěrkami různého chemického složení atd. Materiály na protiradonové izolace (nejčastěji asfaltové pásy nebo polymerní fólie) musí podle ČSN 73 0601:2006 dostatečně omezovat množství jimi pronikajícího radonu (tato vlastnost se ověřuje pomocí tzv. součinitele difuze radonu) a mít dostatečnou životnost, která odpovídá předpokládané životnosti stavby.
Čtěte také: Přečtěte si článek o kročejové izolaci
Výjimkou jsou asfaltové pásy s kovovými výztužnými vložkami, které nesmí být použity jako jediný materiál protiradonové izolace, protože kovová fólie je vysoce náchylná k poškození. Z důvodu obecně velmi špatné těsnosti spojů nesmí být na protiradonovou izolaci použity ani plastové profilované (nopované) fólie. Asfaltové pásy s hliníkovými výztužnými vložkami jsou náchylné na poškození. Kvůli velmi špatné těsnosti spojů se nesmí používat ani plastové profilované (nopové) fólie. Funkci protiradonové izolace nesmí plnit ani voděodolná železobetonová konstrukce (tzv. bílá vana).
Při použití asfaltových pásů je vhodné provést protiradonovou izolaci spojitě ve dvou vrstvách (pásech) a to ve dvou směrech - podélně a příčně, s dostatečným překrytím a utěsněním spojů a prostupů. Norma nově definuje čtyři typy odsávacích prostředků, které slouží k odvodu půdního vzduchu. A poslední novinkou v této oblasti je, že protiradonové izolace smí být spojovány pouze takovými typy spojů, které byly odzkoušeny při měření součinitele difúze radonu.
Měření součinitele difuze radonu D v hydroizolačních materiálech provádí podle akreditované a SÚJB certifikované metodiky Stavební fakulta ČVUT v Praze. Jedinou přípustnou metodikou pro měření součinitele difúze radonu v protiradonových izolacích je podle revize ČSN 73 0601 metodika stavební fakulty ČVUT v Praze č.
Stanovení tloušťky protiradonové izolace
Minimální tloušťka protiradonové izolace se v každém konkrétním případě stanoví výpočtem podle ČSN 73 0601 v závislosti na velikosti kontaktní plochy, intenzitě větrání, koncentraci radonu v podloží a součiniteli difúze radonu v protiradonové izolaci - vztah (1). Výpočet stačí provést pro takové místnosti v kontaktním podlaží, v kterých má Emez (maximálně přípustná rychlost plošné exhalace radonu do objektu) nejnižší hodnotu.
V nadimenzování protiradonové izolace dle ČSN 73 0601 a hledání optimálního řešení má tzv. druhý stupeň, tj. v případě aktivní varianty, tzn. Je-li součástí kontaktní konstrukce podlahové vytápění při jakémkoliv radonovém indexu, tzn. i nízkém, hydroradonovou izolaci /tj. v nadimenzování protiradonové izolace dle ČSN 73 0601 a hledání optimálního řešení.
Intenzitu výměny vzduchu uvažujeme ve vztahu (1) z bezpečnostních důvodů nepatrně nižší, než odpovídá ventilačním podmínkám splňujícím požadavky stavební fyziky a hygieny (zpravidla se dosazují hodnoty v intervalu 0,2 až 0,3 h-1).
Radonové mosty
U obvodových stěn se vzduchovými dutinami spočívajících na základech opatřených z vnější strany tuhými tepelněizolačními deskami je třeba se vyvarovat tzv. „radonových mostů“, kdy radon proniká z podloží spárou mezi základem a tepelným izolantem do vzduchových dutin ve stěně a odtud do interiéru.
Ventilační systémy podloží a podlahové ventilační vrstvy
Úkolem drenážních systémů je snížit koncentraci radonu pod základovou deskou, nebo vytvořit podtlak v podloží vůči tlaku vzduchu v interiéru. U nových staveb jsou větrací systémy podloží nejčastěji tvořeny soustavou perforovaných drenážních trub, které se ukládají do souvislé drenážní vrstvy o nejmenší tloušťce 150 mm vytvořené z vhodného kameniva zpravidla frakce 16/32 mm. Proti penetraci betonu při betonáži podkladní betonové desky musí být drenážní vrstva na povrchu chráněna (geotextilií, lepenkou atd.).
Vzájemná vzdálenost rovnoběžně umístěných drenážních trub by neměla být menší než 2,0 m a větší než 4,0 m. Truby se uspořádají tak, aby docházelo k odvětrávání drenážní vrstvy ve všech místech půdorysu. Průměry koncových trub se volí v rozmezí 60 až 100 mm, sběrné potrubí se navrhuje s průměrem 100 až 150 mm.
U nových staveb se půdní vzduch z drenážního potrubí odvádí nejčastěji pasivně prostřednictvím stoupacího potrubí o průměru 125 až 200 mm ústícího do vnějšího prostředí nad střechou domu. Odvětrání jen do obvodových stěn je nepřípustné. Účinnost pasivního odvětrání lze v případě potřeby zvýšit osazením ventilační turbíny nebo ventilátoru na konec stoupacího potrubí. Drenážní systémy mohou pracovat buď pasivně (na základě teplotního rozdílu a tlaku větru) nebo aktivně s pomocí ventilátoru. Při výpočtu tloušťky protiradonové izolace v kombinaci s odvětráním podloží se hodnota bezpečnostního součinitele a1 nově volí v závislosti na tom, zda je půdní vzduch odváděn aktivně nebo pasivně. Stávající hodnota a1 = 1 bude nadále platit jen pro nucené odvětrání.
Podlahová ventilační vrstva, která může být pod i nad protiradonovou izolací, bývá tvořena plastovými nopovanými fóliemi, plastovými tvarovkami, vlnitými cementovými deskami atd. Úkolem odvětrávané vzduchové mezery je snížit koncentraci radonu pod protiradonovou izolací nebo pod ní vytvořit podtlak vzhledem k tlaku vzduchu v interiéru. Vzduch se z mezery odvádí pasivně nebo aktivně, nejlépe opět nad střechu objektu. Pro vytvoření vzduchové mezery se nejčastěji používají plastové profilované (nopované) fólie např. Platon, Delta, Tefond, Penefol-Lithoplast atd. Tyto fólie vytvářejí jak vzduchovou mezeru, tak protiradonovou izolaci nad ní. Systém větrání mezery musí být navržen tak, aby byla zajištěna spolehlivá výměna vzduchu po celém půdorysu mezery v průběhu celého roku. Větší spolehlivosti a účinnosti se dosáhne odvětráním vzduchové mezery svislým potrubím nad střechu objektu. Doporučuje se, aby byl v mezeře udržován podtlak (např.
Revidované znění v článku 6.4.5 jednoznačně specifikuje, kdy má být ventilační vrstva nuceně větrána, aby bylo zajištěno její spolehlivé provětrávání. Obdobně jako u ventilačních systémů podloží i zde byl zaveden striktní zákaz větrání ventilačních vrstev jen do obvodových stěn. Pasivní odvětrání musí být vždy realizováno prostřednictvím stoupacího potrubí procházejícího interiérem objektu až nad střechu. Při výpočtu tloušťky protiradonové izolace nad ventilační vrstvou se hodnota bezpečnostního součinitele a1 nově stanovuje v závislosti na způsobu odvětrání ventilační vrstvy.
Větrání interiéru
Současné moderní nízkoenergetické a pasivní domy bývají vybaveny nuceným větráním s rekuperací tepla. Vzduchotechnické systémy jsou v těchto případech primárně dimenzovány a řízeny podle vývinu vlhkosti, popřípadě oxidu uhličitého CO2. Lze je však také použít pro snížení koncentrace radonu v domě. Zkušenosti z řady realizovaných staveb však ukazují, že není dobré ponechat vyřešení radonu jen na vzduchotechnických systémech. Nepodaří-li se totiž provést kontaktní konstrukci v dostatečné těsnosti, může být přísun radonu do domu tak veliký, že pro snížení koncentrace radonu pod směrnou hodnotu by bylo nutné provozovat větrací systém s takovými intenzitami větrání, které nejsou vůbec energeticky efektivní.
Protiradonová opatření u stávajících staveb
Před vydáním stavebního povolení by mělo být provedeno změření koncentrace radonu v budově. Pokud se potvrdí překročení směrné hodnoty EOAR 200 Bq/m3, doporučuje se - po provedení radonové diagnostiky - uplatnit při rekonstrukci přiměřená protiradonová opatření, jejichž principy jsou podrobně uvedeny v dalších kapitolách.
Podkladem pro projekt protiradonových opatření u stávajících staveb je výsledek podrobné radonové diagnostiky objektu, která zjišťuje druh, polohu a vydatnost zdroje radonu a cesty jeho šíření objektem. Dále se musí zohlednit celkový stav objektu, dispoziční řešení (poloha obytných místností ve vztahu k podloží), těsnost obvodového pláště, systém větrání atd. Největší pozornost by měla být věnována stavu kontaktních konstrukcí.
Státní dotaci na protiradonové opatření u stávajících staveb nelze chápat jako prostředky ke zlepšení stavebně technického stavu objektu. Prvotně se proto vybírají pouze takové druhy protiradonových opatření, které si vynucují minimální zásah do objektu a nevyžadují tak další stavební činnosti. Jedině tak mohou investoři počítat s tím, že jim státní příspěvek může pokrýt převážnou část nákladů spojených s realizací opatření.
Utěsnění vstupních cest a zvýšení intenzity výměny vzduchu
Jsou-li obytné místnosti odděleny od podloží sklepem nebo v nich hodnota EOAR nepřevyšuje 400 Bq/m3 (a to i když jsou v kontaktu s podloží), otevírá se majitelům takovýchto domů velký prostor pro jednoduchá svépomocně realizovatelná opatření, spočívající v utěsnění vstupních cest radonu do objektu a ve zvýšení intenzity výměny vzduchu.
Aktivní odvětrání radonu z podloží
Velmi efektivním a účinným opatřením může v řadě případů být aktivní odvětrání radonu z podloží pod objektem pomocí několika odsávacích míst umístěných tak, aby byl umožněn pohyb vzduchu pod celým půdorysem objektu. Není-li možné provést otvor do podlahy zevnitř, lze prostor pod podlahou odvětrávat i zvenčí prostřednictvím prostupu základovým pasem. Půdní vzduch se odsává téměř vždy nuceně pomocí ventilátoru. Aby bylo dosaženo co možná nejvyšší účinnosti systému, je třeba zajistit těsnost podlahové konstrukce spočívající na podloží. Optimální podlahou jsou z tohoto důvodu betony (nemusí být izolované), méně vhodné jsou prkenné podlahy. Dále toto opatření vyžaduje vysoce nebo středně propustné podloží nebo alespoň přítomnost propustné drenážní vrstvy pod objektem. Vzhledem k nízkým pořizovacím nákladům, velké účinnosti a možnosti rychlé realizace je toto opatření v zahraničí velmi rozšířené.
Výměna podlahových konstrukcí
Opatření spočívající ve výměně podlahových konstrukcí jsou vhodná pouze u těch stávajících objektů, v jejichž kontaktních podlažích se nachází obytné místnosti a podlahy jsou ve velmi špatném stavu a netěsní (např. dřevěné podlahy nebo suché dlažby přímo na podloží). Je tomu tak proto, že vytvoření nových podlah je opatření velmi drahé. Připočteme-li časově náročnou realizaci a nejistou účinnost, neměly by být preferovány. Uplatnění ale naleznou v případech, kdy je třeba provést kombinaci těsné podlahy s drenážním systémem nebo s odvětrávanými vzduchovými mezerami. Je třeba řešit i vlhkostní problémy (např.
Nucená mírně přetlaková ventilace interiéru
Použití nucené mírně přetlakové ventilace vnitřního vzduchu ke snížení interiérové koncentrace je ve stávajících stavbách, kdy je zdrojem radonu podloží, podmíněno poměrně kvalitní a těsnou kontaktní konstrukcí. Tam, kde je zdrojem radonu stavební materiál (např. domy z rynholeckého škvárobetonu typu START), je nucená ventilace považována za jedno z nejefektivnějších, ale poměrně nákladných opatření.
Návrh a dodávku ventilačních zařízení provádějí specializované firmy. Ventilační zařízení se seřídí podle změřené rychlosti přísunu radonu do jednotlivých místností a může pracovat buď nepřetržitě nebo cyklicky s dobou spínání závislou na rychlosti přísunu radonu do interiéru, nebo pouze v době pobytu osob v budově. Ventilační zařízení by mělo být vybaveno rekuperací tepla a filtrem vnějšího vzduchu. Větrací systémy mohou být navrženy centrálně pro celý dům, nebo pro jeho části. Výhoda tohoto uspořádání spočívá v tom, že vzduchotechnická jednotka neobtěžuje uživatele hlukem, protože je umístěna buď na střeše nebo v suterénu domu. U bytových domů může být vzduchotechnika navržena i samostatně pro každou bytovou jednotku. V tomto případě vzniká problém s odhlučněním jednotky, která musí být situována v bytě. Regulace však může být optimálně přizpůsobena koncentraci radonu v bytě. Jako velmi perspektivní se v poslední době jeví instalace samostatných vzduchotechnických jednotek do každé místnosti. Podstatnou výhodou je odstranění hygienicky problematického vzduchotechnického potrubí a možnost optimálního přizpůsobení výkonu jednotky potřebám dané místnosti. Aktivní odvětrání interiéru považujeme za nejúčinnější a nejefektivnější metodu.
Odstraňování konstrukcí a povrchové úpravy
Zpravidla lze odstraňovat jen nenosné konstrukce (štuky, omítky, příčky, tepelně-izolační násypy podlah ze škvár a popílků atd.). U objektů z rynholeckého škvárobetonu, kde jsou zdrojem radonu i zvýšeného záření gama obvodové a štítové panely a nosné vnitřní stěnové panely, není tento přístup nejvhodnější. Odstraňování aktivních panelů a jejich výměna neaktivními nebo nahrazení jinými materiály (např. keramickými) není zpravidla z důvodů statických vhodná. Drobného snížení exhalace lze dosáhnout použitím elastických nátěrů nebo tapet z PVC (papírové tapety jsou zcela neúčinné). Nevýhodou tohoto způsobu sanace je však nízká účinnost a malá životnost způsobená velkou náchylností vzduchotěsné povrchové úpravy k perforaci.
Radonový štítek budovy
Revidované znění ČSN 73 0601 zavádí nový pojem - „radonový štítek budovy“. Hlavním posláním radonového štítku budovy je přiblížit hodnocení budovy z hlediska úrovně ozáření radonem běžnému občanovi. Směrné hodnoty nepředstavují hranici mezi „škodlivostí“ a „neškodlivostí“, jak si mnozí mylně představují. Jsou jen uměle vytvořeny jakožto kompromis mezi sociálně ekonomickými a zdravotními hledisky (jedná se o jakýsi pomyslný průsečík mezi náklady na léčení nemocných s rakovinou plic a náklady na ozdravování domů). To znamená, že i koncentrace pod směrnou hodnotou jsou spojeny s jistým rizikem vzniku rakoviny plic.
Radonový štítek budovy proto slouží k přehlednému porovnání průměrné koncentrace radonu zjištěné v pobytových prostorách budovy nejen se směrnou hodnotou podle vyhlášky SÚJB 307/2002 Sb., ale zároveň i se zvýšením rizika vzniku rakoviny plic. Radonový štítek zde vychází z epidemiologických studií, podle nichž se riziko vzniku rakoviny plic zvyšuje o 15 % na každých 100 Bq/m3. Radonový štítek budovy tak na rozdíl od směrné hodnoty informuje občana o úrovni zdravotního rizika, jemuž je v budově vystaven. Ten se tak může svobodně rozhodnout, zda vzhledem ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu a životosprávě přijme opatření proti radonu, či nikoliv. Radonový štítek může být vystaven buď pro celou budovu nebo u rozsáhlejších staveb pro jejich jednotlivé funkční části (např. byty). Předpokládá se, že radonový štítek bude vystavovat projektant stavby nebo projektant protiradonového opatření.
tags: #poradi #vrstev #radonova #izolace #vysvětlení