Historie a vývoj oblouků a kleneb
Určující vliv na tvar nadpraží okenních a dveřních otvorů měl v minulosti stavební materiál. Na venkově šlo zhruba do poloviny 20. století převážně o suroviny z místních přírodních zdrojů.
Dřevo jako stavební materiál určovalo od samého počátku přímý, rovný tvar nadpraží dveří a oken, odpovídající jeho trámovému charakteru. Výjimkou jsou oblouková nadpraží dveří, vybraná v trámech, nebo skládaná z dřevěných dílců, spojovaných panty. V kamenném nebo cihelném zdivu řešily klenuté tvary nadpraží (záklenky) nejen statiku konstrukcí významných církevních i světských staveb, ale i běžných usedlostí a chalup.
Tvůrci venkovských staveb se inspirovali zejména zjednodušenými barokními a klasicistními oblouky - většinou ve vazbě na tvar klenby místností. Tvary nadpraží u okenních, dveřních i vratových otvorů však postupem času směřují k přímým tvarům, které už dál nelze geometricky zjednodušit. Tento posun byl - od doby vzniku moderních překladových systémů - logicky na úkor statické pevnosti stěn v nadpraží i celých staveb.
Kam s oblouky?
Touto otázkou se mimo jiné zabýval mgr. Martin Čerňanský z Ústředního památkového ústavu. Uvádí, že pro novostavby na vesnici je nejvhodnější zvolit tvarově jednoduché přímé (rovné) nadpraží, odpovídající současné konstrukci okenních a dveřních otvorů. Při opravách historických staveb navrhuje zachovat původní nebo posledně dochovaný tvar nadpraží i otvorů, ovšem s výjimkou nevhodných zásahů z 2. poloviny 20. století. Ty vyžadují, zejména u památkově chráněných konstrukcí, zpravidla rehabilitaci a navrácení oken nebo dveří, včetně tvaru nadpraží, do původního tvaru a velikosti.
„U novodobých přístaveb k historických stavbám nelze s jistotou určit jediné správné řešení pro tvar nadpraží oken a dveří,“ říká Martin Čerňanský. „Podmínečně možné se ukazují pouze dvě řešení, jejichž volba závisí především na charakteru přístavby (velikost, umístění, návaznost, snaha o soulad nebo přiměřený kontrast s původní stavbou) i na charakteru historické stavby (běžná stavba, hodnotná stavba, hodnotná stavba prohlášená za kulturní památku). V opodstatněných případech je proto možné ohleduplně zvolit stejný tvar nadpraží jako u historické stavby nebo (častěji) nejmladší vývojový stupeň s přímým nadpražím u všech novodobých otvorů přístavby.“
Čtěte také: Jak polystyrenové kuličky ovlivňují vlastnosti betonu?
Romantika nevymřela
Pokud jde o úpravy interiérů a atrií odvrácených od veřejných komunikací, je volba tvarů nadpraží i průchodů většinou na vkusu a citu majitelů. Architekti Anna a Alex Kadlecovi, kteří ve svých knihách citlivě řešili modernizaci starých chalup, připomínají, že otvory ve zdi mezi místnostmi uvnitř chalupy anebo prostor, propojujících objekt s terénem, nabízejí a dovolují řadu výtvarných řešení.
„Dříve se rozpětí otvorů překonávalo klenbou - dnes dokážeme i větší rozpon překonat ocelovými nebo železobetonovými nosníky a tak dosáhnout podhledu rovného. Nové průniky však mohou být i zaklenuté, půlkruhové nebo eliptické. Zvyšuje se tím romantičnost prostředí, což není na závadu.“
Pevné kamenné nebo cihlové klenby je nutné při stavbě podepřít na míru vytvořeným bedněním. Kamenné oblouky kromě toho vyžadují neobyčejně přesné opracování jednotlivých kamenů; připravíme si je už na zemi, před stavbou. Jednotlivé kameny se někdy zajišťují proti posunutí kovovými sponami nebo drážkami na styčných plochách, do nichž se nalévá malta nebo olovo.
Existují firmy, které dovedou i dnes zkonstruovat perfektní klenbu z klasických materiálů, anebo starý oblouk opravit. Pokud jde o cihelné konstrukce, lze doporučit Stavební a obchodní společnost v Kvasinách. Přesné oblé příčky nebo nadpraží oken či dveří však můžeme vytvořit i pomocí obloukových segmentů systému Ytong, nebo věncových tvarovek KB-BLOK systému.
Další možností je použití pozinkovaných obloukových forem EXPAMET. Jsou vyrobeny z tvrdé houževnaté tažné oceli ve tvaru sítě. Po jednoduché montáži dokonale přilnou k podkladu.
Čtěte také: Jak se recyklují polystyrenové kuličky?
Využití pěnobetonu Poroflow v klenbových konstrukcích
Pěnobeton Poroflow (CEMEX) je pokrokový materiál, který se dodává až na stavbu a snadno zalije nové rozvody trubek v podlaze nebo vyplní podlahovou konstrukci nad klenbovým stropem. Hlavně ale vytvoří kompaktní, rovnou, pevnou a nestlačitelnou vrstvu beze spár, která bude dobrým základem pro další materiály. Poroflow je navíc prodyšný, takže vlhkost, která uvnitř domu běžně vzniká dýcháním, praním nebo vařením, neuzavře v konstrukci, čímž nepodporuje vznik plísní a přispívá tak ke zdravému bydlení.
Předpokladem dlouhodobého užívání podlahy bez poruch a vad je rovnoměrná tloušťka vrstvy potěru, a tím pádem správně provedené spodní vrstvy konstrukce. Zejména ve starších domech je běžné, že betonový podklad pro budoucí litou podlahu není rovný. Aby byly rovné finální vrstvy, je třeba často na jedné straně místnosti aplikovat více izolace než na druhé. Rozdíl činí běžně i několik centimetrů. Pokud byste v tomto případě použili deskový polystyren shodné tloušťky v celé ploše, tloušťka litého potěru by byla na různých místech konstrukce jiná. Přitom by místa s nižší tloušťkou vysychala rychleji než ta s vyšší, což by mohlo vést k objemovým změnám v konstrukci a riziku poruch.
Výhodnou alternativou je pěnobeton Poroflow, který spolehlivě zalije i rozvody velkých rozměrů a zároveň vytvoří rovnou plochu, na kterou stačí jednoduše položit tepelnou izolaci z deskového polystyrenu. Na této vrstvě může být snadno realizována litá podlaha. Pěnobeton lze také využít při vyrovnávání lokálně snížených podlah, například z důvodu svažitosti terénu, nebo povrchu tvořeného starým osekaným betonem.
Pěnobeton Poroflow (CEMEX) disponuje nízkým součinitelem tepelné vodivosti (λ= 0,069 W/m.K), takže kombinací vhodných materiálů se směsí Poroflow lze dosáhnout velmi dobrých izolačních i akustických vlastností. Pěnobeton navíc vykazuje výbornou požární odolnost.
Při realizaci podlahové konstrukce, tvořené v nejspodnější vrstvě cihelnou klenbou, dbejte na statické hledisko. Na jedné straně totiž potřebujete oblouky klenby svrchu vyrovnat, popř. zde zalít i rozvody vody, elektřiny nebo odpadů, na druhé straně se klenba nesmí příliš zatížit. Pěnobeton se značným podílem vzduchových pórů a objemovou hmotností již od 300 kg/m3 je ze statického pohledu vhodným řešením. Poroflow (CEMEX) může také nahradit v klenbách stávající sypké směsi. Nízká hmotnost snižuje zatížení a vysoká soudržnost pomáhá roznášet tlakové namáhání do větší plochy. Výplň ze směsi Poroflow je stabilní, nesesedá a nemění svůj objem v závislosti na tloušťce.
Čtěte také: Nosiče pro vany a sprchové vaničky
Cestou ke zvětšení stávajícího prostoru k bydlení, navíc často s překrásným výhledem, je navýšení domu o patro. Původně střešní konstrukce se tak stává podlahovou. Aby přistavěné patro příliš nezatížilo původní střechu, ale zároveň se podklad vyrovnal, využívá se stále častěji pěnobeton i v tomto typu realizací.
Stabilizace a zpevnění klenbových konstrukcí historických objektů
Řada historických staveb zejména v západních Čechách se nachází v oblastech, kde se vyskytuje specifický druh zemětřesné aktivity, tzv. zemětřesné roje, při kterých po dobu několika dní až měsíců probíhá série tisíců slabších otřesů. Někdy jsou tyto otřesy dostatečně silné na to, aby byly pociťovány obyvateli, a v některých případech mohou dokonce způsobit i materiální škody na budovách. Znalost odezvy zejména klenbových konstrukcí historických objektů na dynamická zatížení je základem sanačních zásahů na památkově významných objektech vystavených těmto účinkům. Vzhledem k narůstající intenzitě kolové i kolejové dopravy dochází také ke zvýšení účinků tzv. technické seismicity na stavby nacházející se v blízkosti komunikací a tratí. Navržený systém dodatečného ztužení valených, křížových popř. sférických kleneb pomocí předepnutých segmentových ohybově tuhých pasů přispívá ke zvýšení jejich odolnosti vzhledem k přírodním a antropogenním dynamickým účinkům.
Dynamické účinky na klenbové konstrukce
Dynamické účinky způsobené přírodní a technickou seismicitou jsou častou příčinou poruch staveb projevující se trhlinami ve zdivu kleneb, na svislých konstrukcích, ve stropních konstrukcích, v místech otvorů apod. Nepružná odezva zděných konstrukcí s nízkou pevností zdiva, s nedostatečnou tuhostí svislé konstrukce s absencí, popř. s neúčinnými kleštinami a klenbovými táhly, nedostatečně odolnou základovou konstrukcí apod. Zejména klenbové konstrukce jsou nedostatečně odolné proti dynamickým účinkům způsobeným seismickým vlněním základového podloží, které vyvolává deformace podpůrné konstrukce kleneb v horizontálním i vertikálním směru provázené narušováním klenbové konstrukce. Zděné klenby jsou narušovány zejména tahovými trhlinami, zdiva v místech, ve kterých dochází ke vzniku tahových napětí, popř. drcením při vyšších tlakových napětích. Relativně malé vodorovné deformace ve vrcholu podpůrné konstrukce o velikosti v řádu milimetrů mohou být příčinou vzniku tahových trhlin probíhajících v podélném směru ve vrcholu klenby (na lícní straně) a v oblasti patních, popř. nebezpečných průřezů na rubu klenby opakováním dynamického účinku dochází postupně ke vzniku a rozvoji tahových a smykových trhlin. Závažnou dynamickou odezvu konstrukcí historických objektů vyvolávají také účinky přírodní seismicity. Přírodní seismicita má frekvence, které dosahují nízkých hodnot (50 až 100krát nižší oproti seismicitě technické), avšak o několik řádů vyšší amplitudy otřesů ve srovnání s technickou seismicitou. Technická, popř. tzv. indukovaná seismicita je způsobena účinky dopravy, stavební činností (strojů), účinky zařízení a strojů, důlní a těžební činností, odstřely (v okolí lomů), tlakovými vlnami, vzdušným a vodním proudem, účinky větrných poryvů, rázovými účinky, apod. K závažným dynamickým účinkům působícím na budovy v uliční zástavbě patří účinky způsobené pohybem kolových a kolejových vozidel (brzdné a rozjezdové síly, kmitání přenášené podložím). Dynamické účinky vyvolané technickou seismicitou způsobují postupné zhutňování základového podloží, které je provázeno dodatečným sedáním základů, vznikem a rozvojem trhlin. Technická seismicita - 20 až 150 Hz, zrychlení 0,05 až 2 ms−1 - je zpravidla provázena postupným procesem dezintegrace a vznikem mechanických poruch v nosném systému způsobených únavou materiálů. V důsledku tohoto procesu napětí na mezi únavy klesá s počtem cyklů zatížení, avšak narůstá deformace a trvalé přetvoření. U zděných konstrukcí zpravidla dochází k tzv.
Řešení dynamických účinků
V současné době se při zajištění tuhosti klenbové konstrukce a zvýšení její odolnosti proti seismickým účinkům nejčastěji uplatňuje systém táhel stahující protilehlé klenbové patky a podpůrnou konstrukci, popř. táhlový systém provedený v úrovni vrcholu klenby a spínající klenbový opěrný systém. Závažným nedostatkem uvedeného řešení zvýšení únosnosti a odolnosti proti dynamickým účinkům pomocí systému táhel je nedostatečné zajištění vzájemné polohy protilehlé podpůrné konstrukce kleneb v případech, kdy dochází, v důsledku vodorovného kmitání podpůrné konstrukce, k vzájemnému přiklánění protilehlých, např. stěnových podpor nebo pilířů valené klenby způsobené jejich rozdílným kmitáním. Táhla jsou především určena pro přenos vodorovných složek výslednice zatížení klenby v patách klenby ve směru „ven“ z klenby. Pro případné zachycení vodorovných deformací podpůrného systému směřujících „dovnitř“, je systém klenbových táhel neúčinný (dochází k vybočení táhel). Dynamické účinky způsobují zejména obousměrné vodorovné deformace - kmitání podpůrné konstrukce, při němž dochází k obousměrným vodorovným deformacím.
Navržený způsob dodatečné stabilizace historických klenbových konstrukcí
Navržený způsob dodatečné stabilizace historických klenbových konstrukcí je založen na zpevnění a zajištění tvaru klenby pomocí eliminace deformací klenby, které předchází jejímu postupnému narušení, dodatečným provedením předepnutých, ohybově tuhých rubových pásů z ocelových, popř. železobetonových prefabrikovaných dílců osazených na rubu klenby a připevněných ke svislé podpůrné konstrukci zajišťující tvarovou stálost. Předepnutý segmentový ohybově tuhý rubový pás je vytvořen z ocelových, popř. železobetonových popř. keramických prefabrikovaných dílců složeného, lichoběžníkového nebo obdélníkového profilu, popř. profilu písmene „U“ (truhlíkový tvar), jehož rozměry a dimenze závisí na rozponu klenby, poloze a umístění předepnutého segmentového ohybově tuhého rubového pásu na rubové straně valené, křížové, popř. sférické klenby, opěrném systému, stavu zdiva klenby a podpor a dalších konkrétních podmínkách. Velikost jednotlivých dílců (segmentů) je také závislá na možnostech transportu a manipulaci se segmenty na rubu stávající klenby.
Ocelové dílce složeného, lichoběžníkového, popř. truhlíkového profilu jsou opatřeny na obou koncích ocelovými styčníkovými plechy pro provedení tuhých spojů mezi jednotlivými segmenty. Prefabrikované železobetonové, popř. keramické dílce uzavřeného profilu nebo profilu písmene „U“ (truhlíkové) jsou opatřeny v kontaktních plochách speciální úpravou („zámky“) zajišťující vzájemnou polohu jednotlivých segmentů. V jádře segmentových dílců jsou provedeny otvory pro provlečení předpínacích uhlíkových lamel, výztuže, nebo předpínacích kabelů zajišťujících tlakové předpětí ztužujícího segmentového pásu. V případě železobetonových, nebo keramických segmentových dílců mohou být dílce v horní části opatřené drážkou pro uložení zálivkového betonu a výztuže. Koncové segmenty „rubového segmentového pásu“ jsou opatřeny speciální úpravou, zajišťující vytvoření ohybově tuhých koncových částí segmentového ztužujícího pásu v místě jeho připevnění k podpůrné konstrukci prostřednictvím svorníků ukotvených na vnější straně opěrných zdí do kotevních ocelových desek zapuštěných ve zdivu tak, aby je bylo možné zakrýt omítkou, popř.
Spojení ztužujícího segmentového pásu a klenby zajišťují speciální trny kotvené ve zdivu klenbové konstrukce, popř. v žebrech klenby provedené před položením segmentových dílců opatřených otvory pro provlečení trnů. „Dilatační“ spára mezi ztužujícím předepnutým segmentovým ohybově tuhým rubovým pásem a rubem klenby je v místě nepředpokládaného kontaktu, tj. mezi kotevními trny provedena z pásů z měkké pryže, popř. minerálních vláken tak, aby byl vyloučen přímý kontakt ztužujícího segmentového pásu a zdiva klenby ve fázi předpínání segmentového pásu. V závislosti na konkrétním řešení klenby - tvaru, povrchu, apod. - se předpokládá použití dočasných rektifikovatelných „podložek“ (pásy pryže, pásy tuhé minerální vaty) v místech mezi kotevními trny tak, aby byl zajištěn požadovaný tvar ztužujícího předepnutého segmentového ohybově tuhého rubového pásu ve fázi jeho sestavování a předpínání. Po dosažení požadované pevnosti a tuhosti předepnutého segmentového ohybově tuhého rubového pásu dodatečně provedeného na rubu klenby se odstraní rektifikovatelné podložky a aktivuje se kontakt ztužujícího pásu a klenby.
V horní části rubového, dodatečně osazeného segmentového pásu je provedena úprava (speciálně tvarované profily, mělká drážka s adhezní vrstvou z epoxidové pryskyřice) pro vložení předpínací uhlíkové lamely, popř. pásu z kompozitu tvořeného tkaninou z vysokopevnostních uhlíkových vláken a epoxidovou pryskyřicí. Předpínací lamely, popř. pásy z uhlíkového kompozitu jsou provlečeny plastovými profily osazenými do otvorů provedených v opěrných stěnách a po předepnutí ukotveny speciálními kotvami na vnější straně klenbových podpor, popř. jsou ukotveny v koncových segmentech rubového segmentového pásu. V případě použití prefabrikovaných železobetonových dílců je také možné pro předepnutí využít standardní předpínací výztuž. Speciální úprava stykových (kontaktních) ploch jednotlivých segmentů (dílců), následné položení předpínací výztuže, její ukotvení v podpůrné konstrukci, předepnutí a příp. zainjektování kabelových chrániček s předepnutou výztuží zajišťuje vytvoření účinných předepnutých segmentových ohybově tuhých rubových pásů s řízeným kontaktem s klenbovou konstrukcí. V závislosti na konkrétních podmínkách je možné upravovat vzdálenost segmentových ocelových rubových klenbových pásů tak, aby byla spolehlivě zajištěna tuhost a tvarová stabilita klenby.
Pro celkové zvýšení účinnosti navrženého řešení je vhodné provést předepnutí opěrných stěn kleneb ve vodorovném a svislém směru předepnutými uhlíkovými lamelami, popř. pásy z uhlíkového kompozitu umístěnými do tenkých vodorovných drážek v oblasti patek klenby na vnější straně opěrných stěn a do tenkých svislých drážek s kotevními oblastmi ve vrcholu a poblíž základové spáry opěrných stěn. V případě nedostatečně tuhé základové konstrukce je vhodné provést některou ze sanačních metod základových konstrukcí, zpevnění, popř. vzájemné propojení základů. Účinné je stažení základů, na kterých jsou založeny svislé nosné konstrukce, s klenbami pomocí ocelových předpjatých lan. U historických objektů vystavených intenzivní kolové nebo kolejové dopravě, při níž může docházet ke zhutnění základového podloží a následnému dodatečnému sednutí objektu je nutné provést prohloubení základové spáry, popř. zpevnění základů mikropilotáží, tryskovou injektáží apod.
Typy polystyrenu a jejich vlastnosti
Tentokrát se zaměříme na skupinu polystyrenových plastů, konkrétně na standardní polystyren (PS), expandovatelný polystyren (EPS) a houževnatý polystyren (HIPS). Polystyrenové hmoty patří mezi nejpoužívanější plasty na světě. V celosvětovém měřítku výroby plastů tvoří objem cca 9-10 %. K čemu je používáme? A co třídění a recyklace? Styrenové plasty patří do skupiny termoplastů. Produktem polymerace styrenu je polystyren a dále tam patří jeho kopolymery. Prvopočátky historie styrenových plastů začal psát roku 1839 Eduard Simon, který objevil monomer styrenu. Základem všech druhů polystyrenových plastů je styren - velmi hořlavá látka. Rozlišujeme 3 základní druhy polystyrenů.
Standardní polystyren (PS)
Standardní polystyren (PS, označovaný také jako GPPS - z angl. Polystyren pro běžné užití) je vzhledově podobný plexisklu - je čirý a křehký, skvěle formovatelný, současně je teplotně stabilní, má nízkou hmotnost (proto je ideální na výrobu prostřednictvím vstřiku do forem). Tento druh polystyrenu je používán především pro svoje optické vlastnosti - má vynikající průhlednost, vysoký lesk (proto se mu někdy říká krystalický). Pevnost standardního polystyrenu ovlivňuje teplota a čas expozice, není náchylný na vzdušnou vlhkost, odolává teplotám do cca 60 °C (až 90 °C). Má dobré elektrické a dielektrické vlastnosti, má sklon ke korozi za napětí. Nepodléhá působení běžných neoxidujících kyselin, louhů, alkoholů, roztoků solí a některých olejů a tuků. Naopak podléhá působení organických rozpouštědel - např. benzínu, aromatických a chlorovaných uhlovodíků, ale také ketonům a esterům.
Houževnatý polystyren (HIPS)
Houževnatý polystyren (HIPS - z angl. Z hlediska optických vlastností není průhledný, zato je průsvitný. Jedná se o kopolymer styrenu a butadienu - při výrobě se do makromolekuly polystyrenu vloží molekuly kaučuku (procesem roubování nebo směšování). Jeho výsledné vlastnosti značně ovlivňuje podíl kaučukové složky, která tvoří 5-15 %. Čím více je v materiálu kaučuku, tím nižší je jeho pevnost a tuhost a naopak se zvyšuje tažnost a rázová houževnatost, a to i při nízkých teplotách (až -90 °C). Kaučuk pohlcuje mechanickou energii způsobenou např. úderem - dodávanou energii pohltí. Výroba probíhá vstřikováním, extruzí či tvarováním za tepla. Houževnatý polystyren je méně odolný působení chemických látek a zhoršují se dielektrické vlastnosti a odolnost vůči povětrnostním vlivům, nasákavost je u něj vyšší. Z hlediska využití je tento plast velmi populární právě pro svou lehkou opracovatelnost, nízké náklady a vysokou životnost.
Expandovatelný/zpěňovatelný polystyren (EPS)
EPS perličky vyráběla firma BASF, která získala v roce 1949 patent. Za zmínku jistě stojí, že EPS kuličky vynalezl Fritz Stastny, brněnský rodák. EPS kuličky se vyrábějí v několika velikostech dle účelu použití, jsou skladovány v zásobnících a dopravních silech. K jejich finální úpravě dochází dle konkrétních požadavků u výrobce. Tento druh polystyrenu rozlišujeme dále dle různých výrobních metod. Jednou z přísad jsou tzv. nadouvadla, která se používají při přípravě tzv. lehčených hmot. EPS má výborné izolační vlastnosti, proto je hojně využíván ve stavebnictví - používá se k výrobě speciálních stavebních desek k zateplení fasád (tzv. EPS slouží např. k výrobě podnosů, talířů, misek, termoboxů či kelímků na nápoje. Z celosvětového objemu výroby plastů tvoří polystyreny cca 9-10 %.
Vytlačovaný pěnový polystyren (XPS)
Pěnový tepelně izolační polymerní materiál, který vzniká díky tepelné úpravě zpěňovatelného polystyrenu (EPS). Tento polystyren lze tvarovat a dopěňovat při extruzi v extrudéru. Používá se také hojně ve stavebnictví např. jako izolace spodní části stavby - má vysokou odolnost v tlaku a proti mechanickému zatížení, nevadí mu styk s vodou ani zeminou. Mezi polystyrenové hmoty také řadíme kopolymery (s akrylonitrilem či dalšími monomery), mezi jejichž benefity patří zejména odolnost vůči teplu. Řadíme tam také kopolymery.
Recyklace polystyrenu
Polystyrenové obaly lze opakovaně zpracovávat a využívat jako druhotnou surovinu. Po správném vytřídění mohou sloužit k výrobě nových výrobků, technických dílů, izolačních příměsí nebo dokonce nových obalových řešení. Spotřeba pěnového polystyrenu v Česku klesá už třetím rokem po sobě. Důvodem je kombinace ekonomických a politických faktorů. Sdružení výrobců pěnového polystyrenu ovšem počítá s brzkou korekcí trhu, zejména kvůli naléhavé potřebě renovace značně zastaralého tuzemského bytového fondu a příznivým vlastnostem materiálu z hlediska cirkulární ekonomiky.
Spotřeba pěnového polystyrenu v České republice
| Roky | Spotřeba (tuny) |
|---|---|
| 2011-2021 | Stabilně nad 60 000 |
| Minulý rok | 47 880 (pokles o 5 %) |
Mezi lety 2011 a 2021 se spotřeba pěnového polystyrenu držela stabilně nad hranicí 60 000 tun ročně. V posledních třech letech ovšem zaznamenáváme sestupný trend. Loni došlo k poklesu o 5 %, spotřeba tak činila 47 880 tun. Jednalo se především o celospolečenskou nejistotu vyvolanou válkou na Ukrajině, prudký nárůst cen energií, vysokou inflaci a úrokové sazby, ale také pokles reálných mezd, kvůli kterému byly domácnosti k větším investicím zdrženlivé. K nejistotě na trhu přispěly i komplikace spojené s digitalizací stavebního řízení, které značně zpomalilo schvalovací procesy. „Zateplení je především investice do budoucna. I v případě, že zájemci využijí dotačních programů jako NZÚ, se jedná bezpochyby o vyšší jednorázový výdaj. Návratnost investice do zateplení se aktuálně pohybuje v řádu jednotek let, což z něj dělá jeden z vůbec nejzajímavějších investičních produktů na trhu. Je ovšem pochopitelné, že v době ekonomické nejistoty lidé přirozeně vyčkávají s realizací projektů, které obnáší větší finanční výdaje.
Poptávku po tepelné izolaci z pěnového polystyrenu by v příštích letech měly podpořit nejen ekonomické faktory, ale také rostoucí důraz na ekologičnost používaných materiálů. Pěnový polystyren je z 98 % tvořen vzduchem, oproti minerální vatě má 3x nižší uhlíkovou stopu a je jediným izolačním materiálem, který lze 100 % zrecyklovat. Tři čtvrtiny bytových a 56 % rodinných domů českého bytového fondu bylo postaveny před rokem 1980. Navíc, 60 % bytových a 75 % rodinných domů z té doby nejsou vůbec či jen částečně zateplené. „Sledujeme i nárůst tloušťky používaných izolačních vrstev - například u fasád se od roku 2015 zvýšila v průměru z 115 mm na 160 mm v loňském roce. Ekonomické indikátory naznačují zlepšení. Sledujeme klesající inflaci, navíc s růstem mezd o 2-3 % ročně se dá očekávat i mírný hospodářský růst a návrat důvěry a ochoty domácností investovat do energeticky úsporných opatření. V prvním kvartálu letošního roku jsme sledovali vyšší poptávku, stejně tak došlo i k mírnému navýšení cen materiálu.
Stavební polystyren do nádob určených pro třídění plastů nepatří! Neznečištěný polystyren můžeme znovu použít k výrobě nových obalů a izolací. Odpad, který je znečištěný, je možné využít k výrobě lehčeného betonu, izolačních omítek nebo zásypů. Dále se může použít k odlehčení zahradních substrátů, ale také např.
tags: #polystyrenove #oblouky #a #klenby #informace