Šindelová krytina patří k jedné z nejstarších krytin vůbec. A přestože byla postupem dějin, jakožto krytina spalná, různými zákony a edikty vytlačována z měst a hodnotnějších objektů, v dnešní době se opět vrací do popředí zájmu, a to nejen díky snahám památkářů o obnovu památek, ale zejména díky zdravému, rozšiřujícímu se trendu návratu k přírodě a přírodním materiálům.
Dřevěné šindele jsou jednou z nejtradičnějších střešních krytin, ve středověku pokrývaly téměř všechny střechy. Ze své výsadní pozice byly vytlačeny kvůli častým požárům a dnes se s nimi setkáváme hlavně u památkových objektů nebo na horských chalupách. Štípaný šindel dosahuje díky neporušeným vláknům a pravidelné údržbě životnosti 60 a více let. Dále rozlišujeme šindel podle dřeviny, z níž je vyroben. U nás je to, řazeno podle četnosti výskytu: smrk, jedle, modřín a dub. Dřevěné šindele se vyrábějí ze smrkového nebo modřínového dřeva štípáním. Dříve se dělal i řezaný šindel, protože výrobců bylo málo a museli uspokojit velkou poptávku. Dnes zpracovatelů přibylo, a navíc nově probíhá výroba šindelů během celého roku. Orientační doba pro výměnu šindele se pohybuje kolem 20 až 30 let.
Asfaltové šindele, někdy též nazývané kanadské šindele, jsou jedním z nejpoužívanějších střešních materiálů při rekonstrukcích starých střech. Hodí se ale také jako střešní krytina i pro novostavby, jelikož mohou nabídnout několik velmi zajímavých vlastností, jako je nízká plošná hmotnost, extrémní odolnost, dlouhá životnost, variabilní vzhled a rychlá aplikace. Asfaltové šindele byly poprvé vyrobeny v USA před více než 100 lety a na americkém kontinentě zůstávají nejpoužívanější střešní krytinou. V České republice se začaly šindele prodávat po roce 1990 a hned po svém uvedení si získaly značnou oblibu především díky snadné a rychlé pokládce a zajímavé ceně.
Typy šindelů a jejich vlastnosti
Dřevěné šindele
- Štípaný šindel dosahuje životnosti 60 a více let.
- Rozlišuje se podle dřeviny: smrk, jedle, modřín a dub.
- Vyžaduje pravidelnou údržbu - impregnaci fungicidním a insekticidním přípravkem každých pět let.
- Dříve se k impregnaci používala směs karbolinea a oleje.
- Hřebíky pro dřevěné šindele se preferují obyčejné stavební, které rezivěním utěsňují prostup.
Asfaltové (kanadské) šindele
Asfaltový šindel je lehká střešní krytina vyrobená z bitumenového pásu vyztuženého skleněnou rohoží. Díky své pružnosti, voděodolnosti a dobré přilnavosti je ideální pro střechy se sklonem od 15 do 85 stupňů. Nejčastěji se používá na menší stavby, jako jsou altány, pergoly, garáže nebo chaty, ale není výjimkou ani na rodinných domech, kde nabízí atraktivní vzhled a nízkou zátěž pro konstrukci krovu.
- Nízká plošná hmotnost, extrémní odolnost, dlouhá životnost, variabilní vzhled a rychlá aplikace.
- Modifikované bitumely s polymery zvyšují odolnost vůči extrémním teplotám, UV záření a větru.
- Dobře se přizpůsobí zakřiveným a členitým střechám.
- Dlouhodobě drží tvar a méně stárne.
- Nabízí širokou nabídku barev a tvarů (obdélníky, bobrovka, šestihrany).
- Kvalitní a dostatečně silná nosná vložka ze skelných vláken zaručuje tvarovou stálost a odolnost proti zatížení.
- Bitumen prochází oxidací pro zvýšení odolnosti vůči vysokým teplotám.
- Barevný minerální posyp tvoří estetickou a ochrannou vrstvu, chrání asfalt před UV zářením a musí být dlouhodobě stálobarevný.
- Důležitá je přilnavost posypu pro minimalizaci splavování do okapů.
Srovnání asfaltového a kanadského šindele
| Vlastnost | Asfaltový šindel | Kanadský šindel |
|---|---|---|
| Životnost | 15 až 20 let | 25 až 30 let |
| Odolnost vůči UV záření | Střední | Vysoká |
| Flexibilita | Běžná | Vysoká - vhodný i pro zaoblené střechy |
| Cena | Nižší | Vyšší, ale s delší životností |
Příprava střechy před pokládkou šindele
Kvalitní pokládka začíná pečlivě připraveným podkladem. Střešní konstrukce musí být rovná, suchá a dostatečně tuhá, aby bez problémů unesla nejen samotnou krytinu, ale i nápor větru, sněhu a dalších povětrnostních vlivů. Před pokládkou je také potřeba zkontrolovat stav latí nebo OSB desek, utěsnit případné spáry a odstranit nerovnosti, které by mohly způsobit zvlnění šindele.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Záklop
Na dřevěný záklop (někdy též nazýváno bednění) vytvořený z vyzrálých prken či OSB desek, který je oplechován u okapové hrany, se pokládá pojistná hydroizolace. Záklop musí mít dostatečnou nosnost a musí být suchý a rovný. Při zatloukání do OSB desek se používají hřebíky s vroubky, které znemožňují vylézání hřebíků ze záklopu.
Odvětrání střechy
Pokud nebudete realizovat odvětrání střechy se šindelem, vystavujete se značnému snížení životnosti šindelové krytiny. V závislosti na jejím výrobním materiálu to může být až o polovinu. Absence kvalitního odvětrání s sebou nese také další neduh v podobě deformace šindele, potažmo konstrukce střechy.
- Prevence hniloby: Díky odvětrání střešní konstrukce se může vnitřní vlhkost vzlínající do střešní konstrukce odvětrávat pryč.
- Zamezení kondenzace v izolaci: S pomocí odvětrání střechy se šindelem eliminujete i kondenzaci vlhkosti usazované ve střešní izolaci.
- Optimální teplota v podkroví: V létě vám správné odvětrání zaručí, že se horký vzduch nebude držet pod krytinou. Tím pádem nedochází k přehřívání podkrovního interiéru.
Ať už se rozhodnete pro valašský šindel nebo dáte přednost tomu plastovému, odvětrání střechy funguje na stejném principu. Nasávání vzduchu u okapu prostřednictvím větrané mezery pod okapovou hranou. Výfuk vzduchu je u hřebene, kde se aplikuje například hřebenový odvětrávač. Aby odvětrání střechy se šindelem fungovalo správně, je zapotřebí dodržet určitou skladbu, která začíná u krokve s tepelnou izolací. Následuje difuzní neboli paropropustná fólie. Mezi ní a následným dřevěným záklopem musí být větraná mezera vytvořená nejčastěji z kontralatí. Její výška je minimálně 40 až 50 mm. Mezi klíčové zásady se řadí například nepřerušovaná větraná mezera, která by tím pádem ztratila svůj význam a minimalizovala požadovaný efekt. I půdní prostor musí být náležitě odvětrán, aby nedocházelo ke kondenzování vlhkosti. Výška kontralatě se počítá dle délky krokve a sklonu střechy. Kanalizační a ventilační odvětrávače jsou trubky, které procházejí skrz střechu.
Podkladní fólie a oplechování střechy
Než začnete s pokládkou samotného šindele, je nutné věnovat maximální pozornost přípravě hydroizolace a oplechování. Podkladní fólie vytváří ochrannou vrstvu, která brání pronikání vlhkosti z deště nebo tajícího sněhu, a zároveň pomáhá odvádět kondenzaci, která může vznikat pod krytinou. Oplechování pak zabezpečuje nejzranitelnější části střechy, jako jsou okraje, rohy a úžlabí, kde při silném větru nebo dešti nejčastěji dochází k zatékání.
Na záklop je nutné instalovat podkladní pás, který slouží jako pojistná hydroizolace. Ta ochrání střechu před pokládkou a během ní a vyrovná drobné nerovnosti v záklopu. Důvodem je, aby se do dřeva nemohla dostávat vlhkost a voda při stékání ze střechy či při odtávání sněhu. Nejčastěji používanými a oblíbenými podkladními pásy jsou lehké asfaltové podkladní pásy. V úžlabí se podkladní pás instaluje svisle, v normální ploše střechy vodorovně. U sklonů střech pod 20° je nutné mít vyšší přesah pásu, a to až 50 %. U sklonů nad 20° stačí přesah pásu 8 až 10 cm, u sklonů nad 85° není nutné podkladní pásy používat.
Čtěte také: Postup opravy panoramatické střechy BMW
- Okapový plech: instaluje se po celé hraně střechy a pomáhá odvádět vodu přímo do žlabu, čímž chrání spodní hranu dřeva před nasakováním.
- Štítové oplechování (závětrná lišta): umísťuje se po stranách střechy a překrývá krajní řadu šindele, aby ji vítr nezvedal a voda se nedostala pod krytinu. Závětrná lišta by měla být vyrobena z korozivzdorného materiálu a krýt kraj střechy minimálně délkou 8 cm.
- Úžlabní plech nebo speciální pás fólie: chrání místa, kde se stýkají dvě plochy střechy, což jsou nejcitlivější zóny na zatékání a tvorbu ledu. Oplechování pro úžlabí střechy by mělo být tloušťku minimálně 0,45 mm a mělo by být zhotoveno z pozinkované oceli nebo ekvivalentního nerezavějícího kovu s minimální šířkou 60 cm. Pokud použijete oplechování se zábranou proti stříkající vodě a vodními drážkami na bocích, které jsou upevněny kovovými příchytkami, je povolena šířka 50 cm. Upřednostňují se úžlabní plechování ve tvaru „W“, protože středová stojatá drážka pomáhá zmírnit namáhání kovu při pohybu záklopu, aniž by se kov vyboulil.
Správně provedená hydroizolace a oplechování jsou základem dlouhé životnosti střechy. Šindel pak slouží pouze jako finální vrstva, nikoli hlavní ochrana proti vodě. Plechování bočních kolmých stěn lze také instalovat jako jeden souvislý kus. Ujistěte se, že jste na vodorovné straně plechování ohnuli lem a vytvořili tak zpětnou vodní drážku, která zabraňuje zatečení pod šindel.
Pokládka asfaltového šindele krok za krokem
Pokládání asfaltového šindele vyžaduje trpělivost, pečlivé dodržování směru pokládky a vhodné klimatické podmínky. Ideální je pracovat při teplotě nad 10 °C, což umožní aktivaci samolepicí vrstvy a zaručí, že se šindele správně přichytí k podkladu. Při nižších teplotách může být nutné použít horkovzdušnou pistoli nebo asfaltové lepidlo pro lepší přilnavost.
- Před samotnou pokládkou šindelů je nutné zkontrolovat, zda jsou hotové všechny komíny a dokončené veškeré vývody ze střechy (okna, odvětrávání, sanitární odvětrávání atd.). Je nutné zajistit dostatečné oplechování těchto prvků.
- Začněte s pokládkou na zadní straně střechy (méně viditelné části), na které získáme zručnost a zkušenost. Pokud je pokrývač pravák, měl by začít na levém dolním konci zadní strany střechy a pokračovat směrem dopředu a nahoru.
- Na startovací řadu je nutné použít šindele, u kterých se odříznou tabule. Tím zkrátíme jejich výšku o necelou polovinu. Spodní část této řady podlepíme bitumenovým tmelem. Startovací řada se přibije rovně na okraj střechy, nejlépe přes oplechování.
- Každá šablona se přibíjí nerezovými pozinkovanými nebo měděnými hřebíky s větší hlavičkou. Jejich průměr je 8 až 10 mm a jsou takové délky, aby pokud možno neprošly bedněním. Hřebíky nepřibíjejte skrz oplechování. Použité hřebíky musejí být kvalitní. V případě, že korodují, mají malou hlavu, jsou krátké, bez retenze i vroubků a špatně zatlučené, zvyšuje se pravděpodobnost, že se krytina při silném větru odtrhne a do objektu bude zatékat.
- První řada se přibíjí přímo na startovací řadu a používá se na ní celý šindel.
- Každá vyšší řada se zkrátí o polovinu tabule u šindelů s výřezy. Každá další řada se pak pokládá tak, aby zakryla tmavé části pod ní přibitého šindele, přičemž se zkracuje o polovinu tabule. Tím se zamezí překrývání mezer mezi vrchní a spodní řadou. Správné je použití diagonálního způsobu; každá následující řada má oproti předcházející řadě začínat šindelem zkráceným o polovinu tabule. Postupnou pokládkou se ve stejné pozici nad sebou objeví každá osmá řada, což přispívá k tuhosti střechy.
- U střech s nárožím začneme s pokládkou uprostřed střechy. Uprostřed střechy si vyznačíme křídovou linku, od které pokračujeme na obě strany. Začneme u okapů a pokračujeme diagonálně nahoru. Pro hřebeny a nároží je možné používat pouze tabulové šindele.
- Hřebenáče se pokládají na střechu poté, co jsou obě strany položeny až k hornímu okraji. Překrytí by mělo být alespoň 10 cm, aby voda stékala volně dolů.
- Po montáži šindelů je nutné zkontrolovat slepení jednotlivých šablon. Přestože se šindele slepí samy díky aktivaci termobodů slunečním zářením, je možné, že v některých oblastech - při nevhodném počasí či severní orientaci střechy - je nutné šindele slepit bitumenovým tmelem.
Sklon střechy pro šindel a montážní zásady
Šindele je nutné používat pouze pro vymezený sklon střech 15 až 85°. Sklon střechy zásadně ovlivňuje schopnost šindele odvádět vodu a bránit jejímu vsakování pod krytinu. Minimální sklon pro pokládku asfaltového šindele je 15°, při menším sklonu se voda hůře odvádí, zůstává déle na povrchu a zvyšuje riziko zatékání. U sklonu mezi 15 až 20° je proto vhodné použít dvojitou podkladní fólii a větší překrytí šindelů, aby se vytvořila spolehlivá bariéra proti vodě. Sklon 20 až 45° umožňuje standardní pokládku, zatímco při sklonech nad 45° je nutné šindele dodatečně fixovat bitumenovým lepidlem, protože gravitace může způsobit jejich sesouvání. Naopak u vysokého sklonu je zvýšené riziko odtržení silným větrem.
Při montáži je důležité, aby šindele nebyly instalovány příliš napnuté - musí zůstat mírně volné, aby zvládly přirozenou roztažnost materiálu při změnách teplot. Velký důraz je třeba klást také na rovnoměrné překrytí a přesné vedení spár, protože jakákoli nepřesnost se na hotové střeše vizuálně projeví a může vést k problémům s těsností.
Oplechování a detaily střechy
Déšť a voda jsou hlavním přírodním faktorem, který neustále ohrožuje dům v podobě zatékání do střechy. Střešní oplechování je pro zamezení zatékání do střechy stejně důležité jako šindele samotné. Střešní oplechování je tenký ocelový plech, nejčastěji lakovaný nebo galvanizovaný, případně může být plechování vyrobeno z mědi, hliníku, titanzinku a dalších kovů. Všechna místa na střeše, kde se střešní roviny stýkají nebo kde na střechu navazuje nebo střechou prostupuje nějaký jiný střešní prvek (komíny, průduchy, vikýře, stěny atd.), vyžadují oplechování. Oplechování zaručuje vodotěsnost těchto detailů. Střešní oplechování odvádí vodu a je konstruováno jako systém, který využívá gravitaci.
Čtěte také: Bezpečná renovace eternitové střechy
Oplechování kolmých stěn
Podkladní pás instalujte cca. 10-12 cm na svislou stěnu. Umístěte první kus oplechování přes konec startovacího pásu a nakonec jej umístěte tak, aby jej koncový šindel v první řadě zcela zakrýval. Připevněte vodorovnou přírubu ke střeše dvěma hřebíky. Střešní hřebíky by měly být umístěny max 5 cm od horního okraje krokového oplechování, aby se zabránilo zatékání. Dále položte první řadu šindelů až ke zdi. Umístěte druhý kus oplechování přes koncový šindel v překrytí horní části šindele první řady. To umožní, aby ji šindel ve druhé řadě zcela zakryl. Vždy používejte bitumenový tmel k přilepení šindelů a krokového oplechování. Následuje druhá řada šindele a konec je oplechován jako v předchozích chodech. Podobným způsobem pokračujte i u dalších řad.
Krycí plechování, případně též kontra plechování, překrývá krokové nebo souvislé plechování, aby voda nemohla zatéct do spoje. To se provádí vytvořením spáry ve svislé stěně do hloubky 2-4 cm, vložením ohnutého okraje krycího plechování a vyplněním tmelu do zvyklé škvíry. S pokládkou začněte na nejnižším místě na střeše. U korkového plechování musí každý kus překrývat ten následující alespoň 7 cm.
Pokládejte šindele na střechu běžným způsobem, dokud nebude nutné oříznout poslední řadu před přední svislou stěnou. Rozměřením šindelů a zbývající plochy do styku s kolmou přední stěnou můžete mírně upravit přesahy v předchozích řadách tak, aby poslední řada byla široká cca 15-20 cm. Na poslední vrstvu šindelů nainstalujte souvislý kus oplechování tak, že jej podlepíte asfaltovým tmelem a přibijete ke střeše. Hřebíky podmažete asfaltovým tmelem. Oplechování by mělo být ohnuto tak, aby přesahovalo asi 10 cm na svislé stěně a 10 cm na poslední řadu šindelů na nižší střeše. Nejvrchnější šindele, pokud nejsou přichyceny hřebíky běžným způsobem a nic je v bednění nedrží, je nutné připevnit drobnými hřebíky s malou hlavou a přetmelit je asfaltovým tmelem.
Oplechování kanalizačních a ventilačních odvětrávačů
Kanalizační a ventilační odvětrávače jsou trubky, které procházejí skrz střechu. Před instalací kanalizačního odvětrávače položte šindele až k místu prostupu ve střeše. Poté vyřízněte do šindele otvor, kterým bude procházet kanalizační nebo ventilační trubka a místo kolem potřete asfaltovým tmelem. Ujistěte se, že kanalizační odvětrávač nebo plechování trubky jsou umístěny na střeše kolmo k okapu. Poté, co je kanalizační odvětrávač nebo plechování trubky na svém místě, pokračujte v instalaci šindele. Spodní část plechování leží na šindelích a boční a horní šindele překrývají plechování nebo odvětrávač. Hřebíky nepřibíjejte skrz plechování.
Oplechování komínů
Protože komíny jsou obvykle postaveny na nezávislém základu, který je oddělen od základů domu, může se komín pohybovat nezávisle na zbytku domu. Pro umožnění pohybu komínů a bednění je základní oplechování připevněno ke střešnímu plášti a krycí oplechování nebo koncové oplechování je zajištěno ke komínu. U komínů umístěných u okapové hrany, které jsou širší než 76 cm, doporučujeme umístit za komínek malou vyspádovanou stříšku s hřebenem. Toto vyspádování ve tvaru malé stříšky se skládá ze dvou trojúhelníkových částí spojených tak, aby vytvořily rovný hřeben, který se rozprostírá od osy komína zpět k hlavní střeše. Tato malá stříška zabraňuje hromadění ledu a sněhu v zadní části komína a odvádí odtok vody kolem komína. Zabraňuje také možnosti zatlačení vody pod šindele v zimě při zachycení velkého množství sněhu za komínem. Šindel instalujte až po spodní hranu komína. Způsob instalace krycího kontra plechování se bude lišit podle typu povrchové úpravy komína (štuk, cihla nebo kámen).
Aby voda nezatékala stékáním po komíně, začněte tím, že do zdiva nebo štuku vyřízněte spáru do hloubky 2-4 cm a vložte do ní ohnutý okraj oplechování. Použijte jeden souvislý kus ukončovacího oplechování pro spodní a jeden pro zadní vrchní část komína. Na stranách komína použijte několik kusů oplechování tak, aby každý kus kontra plechování odpovídal konkrétnímu umístění spoje cihel a sklonu střechy. Začněte boky v nejnižším bodě a překryjte je ze strany na stranu alespoň 7 cm. Jedná se o typické krokové oplechování pro komín nebo stěnu s maltovými spárami.
Oplechování světlíků a střešních oken
V nabídce je mnoho typů světlíků a střešních oken. Většina výrobců poskytuje vlastní návod na oplechování rámu okna. Rám okna se oplechovává podobně jako komín. Doporučuje se instalovat samolepicí podkladový pás až na dřevěný rám okna před samotnou instalací plechování. Při instalaci plechování postupujte dle návodu výrobce okna nebo světlíku.
Oplechování pultové střechy a přechodů sklonu
Občas se šindele instalují na pultovou střechu. Oplechování na hřebeni pultové střechy se zahne dolů a zakryje horní okraj svislé zadní zdi. Oplechování používané pro přechody sklonu je v podstatě stejné, ať už je sklon přechodů z vyšší střechy na nižší, jako např. u verandy, nebo z nižšího sklonu střechy na vyšší, jako např. u mansardové střechy. Problémovou oblastí je ukončení poslední řady šindelů na spodní střeše, kde je nutné všechny hřebíky, které drží šindele, překrýt oplechováním.
Úžlabí
Střešní úžlabí jsou místa, kde se setkávají dvě plochy střechy. Jednou z možností instalace pro otevřená úžlabí je metoda s oplechováním namísto úžlabního asfaltového pásu. Oplechování pro úžlabí střechy by mělo být tloušťku minimálně 0,45 mm a mělo by být zhotoveno z pozinkované oceli nebo ekvivalentního nerezavějícího kovu s minimální šířkou 60 cm. Pokud použijete oplechování se zábranou proti stříkající vodě a vodními drážkami na bocích, které jsou upevněny kovovými příchytkami, je povolena šířka 50 cm. V případě, že střecha má úžlabí, která nebudou vykryta šindeli, vykrývají se jako první tato úžlabí. Do úžlabí je možné použít oplechování nebo speciální úžlabní asfaltový pás, který je možné zvolit ve stejné barvě, jako je barva šindelů.
Údržba střechy se šindelem
Střecha pokrytá šindelem je sice nenáročná na údržbu, ale alespoň jednou ročně je vhodné provést kontrolu spojů, oplechování, hřebenových částí a okapových hran, kde se nejčastěji projeví opotřebení. Odstraňte listí, mech a jiné nečistoty, které mohou zadržovat vlhkost a urychlovat stárnutí krytiny. Po zimě se vyplatí zkontrolovat, zda mráz nebo led neposunuly jednotlivé pásy šindele; případné uvolněné části lze snadno zafixovat bitumenovým lepidlem, čímž předejdete větším opravám v budoucnu. Podstatnou měrou ovlivňuje životnost šindelové střechy údržba.
tags: #pokryvani #strechy #sindelem #informace