Velkoformátové obklady a dlažby se staly nepřehlédnutelným trendem v moderních interiérech i exteriérech. Jejich design s dokonale věrnou strukturou dřeva, kamene či betonu přináší vizuálně odzbrojující efekt, sjednocuje a opticky zvětšuje obkládané prostory. Menší množství spár navíc prospívá hygieně a usnadňuje údržbu. Pokládka velkoformátových obkladů a dlažeb však má specifické nároky, které se liší od pokládky menších kachliček. Vyžaduje preciznost, zkušeného řemeslníka a adekvátní vybavení.
Co je velký formát?
Obecně se za velký formát považují všechny obklady, jejichž jedna strana je delší než 60 cm. V současné době jsou však stále populárnější i formáty označované jako XL a XXL, například 160 x 320 cm a větší. Velkoformátové obklady mohou mít klasickou tloušťku, ale existují i tenkovrstvé (tzv. „Slim formáty“) o tloušťce od 3 do 7 mm, které mohou být na rubové straně opatřeny výztužnou tkaninou pro eliminaci pnutí. Standardní tloušťka obkladu se pohybuje mezi 8 až 12 mm, vše ostatní je silnovrstvý formát. Slim XXL formáty jsou moderní a žádané díky nižší hmotnosti a možnosti lepení na stávající obklad při rekonstrukcích.
Důležitost výběru a kvalifikace řemeslníka
Získat tak velkou dlaždici na zeď není jednoduché. Je nezbytné oslovit řemeslníka, který má s pokládkou velkoformátových obkladů a dlažeb zkušenosti a má k dispozici potřebné nářadí. Těch, kteří umí opravdu precizně pokládat obklady a dlažby velkých rozměrů, je poměrně málo. Proto je důležité shánět řemeslníka s dostatečným předstihem.
Kroky k precizní pokládce velkoformátových obkladů a dlažeb
1. Příprava podkladu
Dobře připravený podklad je základem úspěchu. Podklad musí být dokonale rovný a pevný. K vyrovnání slouží speciální vyrovnávací malty a nivelační hmoty. Velmi důležité je dodržení všech technologických postupů, včetně penetrace povrchů. Někdy řemeslníci vyrovnávají podklad i nadvakrát nebo natřikrát pro dosažení dokonalé roviny. Betonový podklad musí být vyzrálý minimálně 28 dnů a jeho zbytková vlhkost by měla být menší než 5 %. U anhydritových podkladů je nutné dodržet zbytkovou vlhkost pod 0,5 %, v případě podlahového vytápění pak pod 0,3 %.
U anhydritového podkladu je zapotřebí povrch pečlivě napenetrovat, aby se chemicky oddělila „sádra“ od cementového lepidla. V opačném případě hrozí riziko chemické reakce a narušení spoje. Obecně platí, že největším problémem při lepení velkých formátů je zbytková vlhkost podkladu. Spáry bývají u velkoformátových obkladů velmi malé - zhruba pod 1 % plochy - a proto má vlhkost jen velmi omezenou možnost odvětrávat. Pokud by podklad nebyl perfektně vyzrálý a vyschlý, mohlo by dojít k vzniku mikrotrhlin při následném vysychání a smršťování podkladu, což vede k praskání obkladu. Anhydritový podklad je nutné přebrousit, dokud nejsou vidět zrna pojiva. Před lepením je také důležité zkontrolovat rubovou stranu obkladu, která může mít z výroby povlak (mastek) vznikající při vypalování, který by se mýdelnatěl a způsobil separaci lepidla. Řešením je obklad předem očistit, například prostředkem Ultracare Multicleaner.
Čtěte také: Koberec na parkety: Návod krok za krokem
2. Hydroizolace
V koupelnách a jiných vlhkých místnostech je nezbytná také hydroizolace. Švýcarská norma zakazuje vrtání do hydroizolačního systému v koupelně. Polymerní disperze jsou povoleny pouze ve skupině „středně náročných“ aplikací a jejich použití je omezeno pouze na povrchy stěn.
3. Vyměření spárořezu a dilatace
Netřeba zapomenout na dobré vyměření spárořezu. Nejlepší je mít k dispozici půdorys místnosti, do něhož si lze názorně zakreslit, jak budou obklad a dlažba položeny, a zda je možné je vycentrovat vzhledem ke stěně a ose podlahy. Je důležité hlídat, aby v žádném rohu místnosti nevycházel příliš malý dořez obkladu nebo dlažby (větší než ½ formátu).
Při pokládce velkoformátových dlaždic na velké plochy je důležité myslet na dilatace. Již plocha větší než 5×5 m by se měla dilatovat. Mezilehlé dilatace je nutno provádět v plochách maximálně 6 x 6 m, u podlahového topení maximálně 3 x 3 m. Existují technická řešení, která umožňují i plochy kolem 100 m² pokládat bez dilatačních spár, detaily je však vždy potřeba probrat s odborníkem. Větší spára (3-5 mm) je nutná pro zamezení pnutí a poškození dlažby.
4. Řezání velkoformátového obkladu
S řezáním velkoformátového obkladu si poradí ruční řezačky i speciální nástroje. Řadu velkoformátových obkladů a dlažeb - běžně do 120 cm délky - je možné řezat i ručními řezačkami. K řezání opravdu velkých rozměrů dlaždic (od 120×240 cm, přes 100×300 cm a větších) je nezbytné mít k dispozici speciální vybavení, například speciální elektrickou brusku s vodicí lištou. Vakuové přísavky nejmodernější generace se používají pro manipulaci s formáty, jako je 160 x 320 cm. Přísavky mají displej a umožňují přesně nastavit potřebnou přídržnost. Vlastní řezání je jedna věc a druhá je zlomení střepu, což vyžaduje značnou zkušenost, aby nedošlo k odštěpení na nesprávném místě. V místech, kde bude procházet instalace, je zapotřebí udělat otvor. Namísto klasických rohových lišt se u velkých formátů používá detail zvaný „kamenický roh“, tedy zabroušení hran obou krajních dlaždic do 45˚.
5. Vyrovnávací systémy
Vyrovnávací systém s klínky perfektně srovná velkoformátové obklady do jedné roviny. Je to vynikající pomocník pro zručné obkladače. Vyrovnávací systém při pokládce odstraní drobné výškové rozdíly mezi velkoformátovými dlaždicemi a zároveň urychluje proces instalace. Používají se buď klínové nebo maticové systémy.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
6. Výběr speciálního lepidla
Výběr speciálního lepidla je naprosto klíčový. Vzhledem k velkému rozměru velkoformátových dlaždic je potřeba je lepit speciálním flexibilním lepidlem. Vždy platí pravidlo, že čím větší má obklad nebo dlažba rozměr, tím lepší vlastnosti musí lepidlo mít. Lepidlo se doporučuje nanášet zubovou stěrkou metodou Buttering Floating, a to jak na spodní stranu obkladu, tak na podklad, vždy stejným směrem. Volba správného druhu lepidla pro daný typ podkladu je naprosto zásadní, proto je vhodné si nechat poradit od odborného prodejce.
Pro lepení velkých obkladů je nesmírně důležité vybrat správné a kvalitní lepidlo, které se vytvrzuje chemickým vázáním vody. Lepidla jsou zařazována do dvou tříd podle příčné deformace (S1 respektive S2) a podle chemického složení. Vysoce deformovatelné lepidlo má průhyb 5 mm a deformovatelné od 2,5 do 5 mm. Tato vlastnost definuje schopnost lepidla eliminovat pnutí mezi roztažností podkladu a obkladu. Firma Mapei doporučuje u velkých formátů lepidlo ve třídách C2 S2. Výhodná jsou lehčená lepidla řady Ultralite, která se vyznačují nižší objemovou hmotností a krémovou konzistencí, což usnadňuje aplikaci a zlepšuje přídržnost. Doporučuje se používat stavební chemii od stejného výrobce pro větší záruku funkčnosti všech komponentů. Většina výrobců keramiky vždy doporučuje druh lepidla pro konkrétní obklad, a tímto doporučením je dobré se řídit. Pro obklady do formátu 60 x 60 a 30 x 90 cm je vhodný tmel AD 530. Pro větší formáty je určený nový lepicí tmel AD 530 MAX typu C2TES1 z řady RAKO SYSTEM s vylepšenými vlastnostmi.
Upozornění: Při celoplošném lepení dlažby, schodových prvků a bazénových lemů velkých formátů (80 x 40 cm a větších) na betonový poklad dochází k riziku vzniku vnitřního napětí uvnitř dlaždice, které může vést ke vzniku mikrotrhlin. Toto napětí vzniká nestejnorodým rozvrstvením teploty v samotné dlaždici a v podkladu. Řešením je bodové lepení dlažby a lepení na pásy v případě bazénových lemů a schodových prvků. Pro tyto účely byly vyvinuty speciální lepicí malty, jako je Klebemörtel, která umožňuje jednoduchý způsob bodového a pásového lepení a eliminuje nerovnosti podkladního betonu přibližně do +/- 1 cm. Hrubší konzistence malty drží tvar, což usnadňuje korekci usazení dlaždice a jejího sklonu.
7. Výběr spárovací hmoty
Až lepidlo vyschne, je možné přistoupit k poslednímu kroku, kterým je spárování. Důležité je, aby šířka spár mezi velkoformátovými obklady a dlažbou nebyla menší než 2 mm, v opačném případě bývá vlastní spárování problematické kvůli dilatačním vlastnostem i takto malé spáry. Ve většině případů není vhodné pokládat obklad nebo dlažbu zcela beze spár. Spárovat je možné obklady až po vyzrání lepidla, minimálně po 2 dnech od nalepení obkládaček. U slinutých nenasákavých obkladů a dlažeb lze spárovat po 3-4 dnech, u nesavých podkladů po 5-7 dnech.
Velkým trendem současnosti jsou epoxidové spárovací hmoty, které se velmi snadno udržují a čistí. Mají výhody v lepší a dlouhodobější přilnavosti, snížené nasákavosti, chemické odolnosti, snadném čištění a barevné stabilitě, ačkoliv jejich cena je vyšší než u cementových spárovacích hmot. K vyčištění zbytků spárovacích hmot by mělo dojít do 2 dnů po vyspárování, nejlépe přípravkem CL 802.
Čtěte také: Betonový podklad pro zámkovou dlažbu
8. Údržba
Pro běžnou údržbu je výhodné použít přípravky k tomu určené, které respektují povahu keramického materiálu a umí si poradit například i s reliéfní dlažbou.
Alternativní způsoby pokládky
Pokládání plošné dlažby do štěrkového lože (do drtí)
Tento dlouholetý tradiční způsob pokládky se skvěle hodí do exteriéru na terasy, chodníky a různé jiné plochy sloužící k chůzi. Mezi jeho výhody patří příznivá cena, možnost snadno vyměnit poškozený kus a absence problémů s dilatačními pohyby. Doporučuje se pokládat dlažbu se spárami o šířce 3-5 mm, aby se zabránilo uštípání hran a rohů a zadržování vlhkosti.
Základem je řádné zpracování všech podkladních vrstev. Zemní pláň je třeba odkopat na potřebnou výšku, zajistit spád minimálně 2 % a zhutnit ji na tuhost 45 MPa. Obrubníky zajistí stabilitu proti bočním posunům. Nosná vrstva o mocnosti 30-40 cm by měla být zhutněna na 60 MPa, ideálně z drceného kameniva frakce 8-16 mm nebo 16-32 mm s minimem jemných částic. Kladecí vrstva o mocnosti 2 cm z drceného kameniva frakce 2-5 mm se nehutní, ale pečlivě srovná. Dlažba se pokládá proti spádu plochy, odebírá se střídavě z více palet a poklepává se gumovým kladívkem pro usazení. Spáry se vyplňují mramorovou drtí nebo křemičitým pískem. Dlažbu se nehutní standardní kovovou vibrační deskou.
U lehké jednovrstvé dlažby Granex®, Granex® XL, Granex® XXL do štěrkového lože se mocnost kladecí vrstvy pohybuje mezi 3-5 cm a použité kamenivo má frakci 2-4 mm.
Pokládka na terče (bez maltového lože)
Tento způsob pokládky se používá na přesném podkladovém betonu s minimálním spádem podkladu 2 %. Dlaždice se pokládají přímo na plastové dilatační terčíky. U dlaždic GRANEX® nelze pokládat na standardní dilatační terče, ale je nutné použít speciální terče s větší styčnou plochou a středovým terčíkem. Případné nerovnosti je možno vyrovnat pomocí vyrovnávací podložky. Tato metoda umožňuje snadný přístup k izolaci při případné opravě. Při pokládce přímo na hydroizolaci se doporučuje použít krycí fólii, aby nedošlo k jejímu protržení. Musí být zajištěn odvod vody, aby se dlaždice nepoškodily permanentní vlhkostí.
U dlaždic Granex®, Granex®XL a Granex®XXL, u nichž hrozí riziko porušení dlaždic při zatížení, se používají speciální plastové dilatační terče, které podepírají dlaždici v rozích větší plochou a umožňují vyrovnání nerovností pomocí závitových šroubů. Pro eliminaci rizika porušení dlaždice je nutné použít další terčík, který se umístí do středu dlaždice (u Granex®XXL se doporučují dva terčíky). Tento středový terčík funguje jako pružina a jeho výška se koriguje vahou dlaždice a tmelem (např. MAMUT GLUE) nebo lepidlem (flexibilní lepidlo na obklady a dlažby).
Certifikace a udržitelnost v oboru obkladů a dlažeb
Keramické obklady a dlažby jsou významným prvkem tvorby našeho okolí, nejen po technické, ale i po estetické stránce. Cech obkladačů ČR se zaměřuje na vytvoření udržitelné budoucnosti oboru obkládání a zaujímá vedoucí úlohu při dosahování udržitelnosti v sektoru obkladů a dlažeb. Dnes se používají nesrovnatelně větší formáty obkladových prvků a vysoce výkonná stavební chemie. Změny jsou natolik významné, že se musíme zabývat dopady ve výrobě keramických obkladových prvků, stavební chemii a také správné instalaci.
Je třeba se připravit na situaci, kdy se zákazník bude dotazovat obkladače na uhlíkovou stopu výrobků, které používá. Doporučuje se již nyní sledovat informace na obalech a v technických listech, a v případě jejich absence se obrátit na prodejce nebo výrobce. Nepodceňování tohoto doporučení je klíčové pro udržení zakázek.
Systémy kvality a udržitelnosti
S mnoha systémy kvality a udržitelnosti se obkladači již setkávají a v budoucnu se s nimi budou setkávat ještě více. Jsou často složité i pro specialisty. Setkáte se s nimi na obalech výrobků, technických listech i v projektové dokumentaci. Jedná se například o:
- EPD (Environmental Product Declaration): Certifikované a nezávisle ověřené Environmentální prohlášení o produktu, které transparentně a objektivně vyjadřuje environmentální výkonnost produktu po celou dobu jeho životního cyklu (LCA-Life Cycle Assessment).
- ISO 17889-1: První mezinárodní norma ISO o udržitelnosti výrobků, vydaná v roce 2021, která certifikuje udržitelnost keramických obkladových prvků.
- Systémy EMS (např. ISO 14001, Program EMAS): Představují nejrozšířenější způsob, jak může organizace deklarovat, že v rámci své činnosti dbá na ochranu životního prostředí.
- Certifikát LEED® (Leadership in Energy and Environmental Design): Mezinárodně uznávaný standard v oblasti navrhování a výstavby environmentálně šetrných a udržitelných budov.
- Certifikát BREEAM® (Building Research Establishment Environmental Assessment Method): Nejstarší a nejrozšířenější certifikace v oblasti energeticky úsporných a udržitelných budov.
- Národní nástroj pro certifikaci kvality budov SBToolCZ.
- Certifikát Cradle to Cradle®: Ve stavebnictví znamená na jeho cestě k oběhovému hospodářství výrobky.
- Evropská ekoznačka: Označuje výrobky a služby, které jsou šetrnější k životnímu prostředí.
Společnost LASSELSBERGER, s.r.o. minimalizuje dopady na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu svých keramických výrobků. Životnost keramických obkladů a dlažeb je prakticky neomezená, což je přidaná hodnota, která minimálně zatěžuje životní prostředí.
Emise a jejich sledování
Emise vznikají uvolňováním plynného znečištění do prostředí. V budovách jsou většinou emitovány do ovzduší z čerstvě aplikovaných laků a barev, lepidel, zateplovacích systémů a ostatních stavebních materiálů. Nejvíce jsou patrné krátce po aplikaci, ale mohou přetrvávat i několik dní či měsíců. Emise patří mezi těkavé organické látky označované zkratkou VOC. Sledování emisí je důležité, protože příliš vysoká koncentrace VOC má negativní vliv na lidské zdraví a duševní pohodu.
Změny při používání cementů a snižování emisí CO2
Dochází k přechodu z portlandských cementů (CEM 1) na cementy struskoportlandské (CEM 2), což vede k úspoře snížené uhlíkové stopy o 30 %. Výrobci mění receptury, což může vést ke změnám při zpracování lepidel. Proto je nezbytné sledovat technické informace. Lepidla musí dodržovat požadavky ČSN EN 12004 1 a 2.
Příkladem změn v recepturách lepidel je náhrada cementů třídy CEM 1 cementy CEM 2, což jsou portlandské směsné cementy s přimícháním dalších složek (např. popílek, vysokopecní struska, vápenec). To může znamenat změny v chování lepidla, jako je množství záměsové vody, doby rozmíchání a odlišnosti od zvyklostí z minulosti.
GEV-EMICODE
Systém klasifikace EMICODE, zavedený organizací GEV, patří k mezinárodně uznávaným doporučením a standardům kvality pro nízkoemisní produkty v kategoriích instalačních systémů, lepidel a stavebních materiálů. Systém garantuje konzistentní a srovnatelné označení výrobků. Existují 3 typy certifikátů:
- EC1 Plus: Produkty s nejnižším možným dopadem na ovzduší uvnitř budov.
- EC1: Produkty s velmi nízkým obsahem emisí.
- EC2: Produkty s nízkými emisemi.
Písmeno „R“ v klasifikaci (např. „EC1 Plus R“) znamená „regulovaný“ a označuje produkty s nejnižším možným obsahem emisí, které ale vyžadují bezpečnostní opatření při práci.
Udržitelnost keramických obkladů
Keramické obklady, dlažby a mozaiky jsou příkladem udržitelnosti. Jsou trvanlivé, nehoří, snadno se udržují a nemají další emise nebo VOC. Mají mnoho dalších předností v kombinaci s dalšími technologiemi. Například u podlahového topení odpadají drahé radiátory a teplota vody u teplovodního topení je maximálně 35 °C oproti 70 °C u radiátorů, což má dopad na ekologii snížením nákladů na vytápění. Udržitelnost obkladů z keramiky je zajištěna prostřednictvím správného provedení pokládky - instalace. Pouze při správné instalaci mají keramické obklady a dlažby vynikající technické a estetické vlastnosti a vydrží navždy.
Změny v obkladačské praxi a normy
Vývoj v oboru obkládání je nezadržitelný. Obkladači se v praxi setkávají s tenkými keramickými obklady a dlažbami (slim), změnami v recepturách stavební chemie (lepidel, spárovacích hmot, hydroizolací) a novými typy nářadí. Rychlost přenosu nových poznatků do praxe však neodpovídá rychlosti vývoje.
V České republice se v současné době řídíme technickými normami, které ale nejsou závazné a jedná se pouze o kvalifikovaná doporučení. Pro současné požadavky na znalosti, dovednosti a kompetence obkladačů u nás kvalitní ekvivalentní norma vůbec neexistuje. České technické normy a celý vzdělávací systém neodpovídají rychlosti vývoje oboru. Normy pro materiály máme sice stejné jako v ostatních zemích (normy EN), ale normy na provádění jsou v našem oboru již zastaralé.
Cech obkladačů ČR řeší tento nedostatek vydáváním souboru technických pokynů, které pružně reagují na technický vývoj. Například italská norma UNI 11493-1, která poskytuje pokyny pro návrh, instalaci a údržbu keramických obkladů a dlažeb, byla již několikrát aktualizována. Norma UNI 11493-2 definuje požadavky na znalosti, dovednosti a kompetence obkladačů. Důležitá změna v italské normě je pokrytí lepidla, které musí pokrývat alespoň 90 % dlaždice a podkladu v interiéru a 95 % v exteriéru. Revidovaná norma používá techniky jednoduchého a oboustranného lepení (floating - buttering) a nově určuje směr čeření lepidla. Došlo také ke zpřesnění spádu podlah vystavených častému smáčení, které musí mít sklon mezi 1 až 1,5 %.
Revize ČSN 73 3451 Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů neprošla, a Cech obkladačů ČR tento nedostatek řeší vydáváním technických pokynů. Podobně je tomu s normou na hydroizolace v interiéru, kde Cech obkladačů ČR požádal o převzetí normy DIN 18534 do soustavy ČSN. Vyhláška č. 146/2024 Sb., o požadavcích na výstavbu, přinesla zmínku o hydroizolacích do § 22 Tepelná ochrana budov, ačkoliv návrh na změnu názvu na „§ 22 Tepelná ochrana budov a ochrana proti pronikání vlhkosti“ byl zamítnut. V novele byly opraveny fatální chyby v části „skluznosti“.
Nejčastější problémy a doporučení
Neustále se hovoří o tom, že s XXL formáty musí pracovat jen zkušený, vyškolený obkladač s kvalitním vybavením. Problémy jako vlasové trhliny v rozích dlažby, nedostatečná dilatace podlahového topení, nesprávná orientace žilkování mramoru nebo bodové lepení obkladů v koupelně jsou časté a vedou k reklamacím a sporům mezi objednatelem a klientem. Tyto problémy vrhají nepříznivý pohled na obkladačskou práci a mohou způsobit odklon od používání keramických obkladů a dlažeb.
Současné obkladové materiály, stavební chemie, nové technologie pokládky i nářadí vyžadují vysoce kvalifikované řemeslníky a schopné manažery při řešení složitých prací a vyjednávání s klienty. Nedodržení doporučení může vést k odmítnutí reklamace. Pokládku je důležité svěřit erudované odborné firmě nebo zkušenému řemeslníkovi. Nepokládejte dlažbu při teplotách nižších než 5 °C nebo vyšších než 25 °C. Zabraňte kontaktu povrchu dlažby s cementem nebo jinými zabarvujícími materiály. Při skladování a manipulaci s dlažbou se řiďte pokyny výrobce.
Shrnutí problémů a správných postupů
| Problém | Správný postup/Doporučení |
|---|---|
| Nedostatečně připravený podklad (nerovný, vlhký) | Důkladné vyrovnání speciálními maltami/nivelačními hmotami, penetrace, kontrola zbytkové vlhkosti (beton <5%, anhydrit <0,5%, s topením <0,3%). |
| Chybějící nebo špatná hydroizolace v koupelnách | Zajištění kvalitní hydroizolace, dodržení norem, zákaz vrtání do hydroizolace. |
| Nesprávné vyměření spárořezu, malé dořezy | Použití půdorysu, křížového laserového zaměřovače, plánování dořezů (>½ formátu). |
| Ignorování dilatačních spár | Dilatace ploch >5x5m, mezilehlé dilatace (max. 6x6m, s topením 3x3m), šířka spár 3-5mm. |
| Nekvalitní řezání velkoformátů | Použití speciálních řezaček a nářadí (vodicí lišta, vakuové přísavky), zkušenost se zlomením střepu. |
| Nerovnosti mezi dlaždicemi | Použití vyrovnávacích systémů (klínkové, maticové). |
| Nevhodné lepidlo nebo nesprávná aplikace | Speciální flexibilní lepidla (C2 S1/S2), metoda Buttering Floating, nanášení stejným směrem, lehčená lepidla, použití stavební chemie od jednoho výrobce. |
| Celoplošné lepení velkých formátů (u některých typů) | Bodové nebo pásové lepení (např. u GRANEX® XXL) pro eliminaci vnitřního pnutí. |
| Příliš úzké spáry nebo absence spár | Šířka spár minimálně 2 mm (ideálně 3-5 mm pro exteriér), zamezení lepení "na sraz". |
| Nedostatečná údržba po spárování | Vyčištění zbytků spárovacích hmot do 2 dnů, použití vhodných přípravků pro běžnou údržbu. |
tags: #pokladka #obkladu #a #dlazeb #formatu #xxl