Vlhkost ve zdech je častým problémem starších domů, který může vést k poškození konstrukce, vzniku plísní a zhoršení vnitřního prostředí. Za vším stojí fyzikální jev - vodní vzlínavost, při kterém voda stoupá v kapilárách a pórech materiálu a tím se přenáší do zdí. Řešením je komplexní přístup, který zahrnuje podřezání zdiva a správnou hydroizolaci podlahy. Tento článek se zabývá různými metodami sanace vlhkosti, výběrem vhodných materiálů a doporučenými postupy.
Metody podřezání zdiva
Při sanaci vlhkosti zdí se největší pozornost věnuje hlavně oddělení stěn od vlhkých základů, tedy vodorovné izolaci. Existuje několik osvědčených metod podřezání zdiva:
-
Motorová pila
Motorovou pilou lze podříznutím ošetřit všechny zdi, i štítové, sousedící s jiným objektem, stačí totiž přístup ke zdi z jedné strany. Při správném postupu podřezávání zdiva je vyloučeno jakékoliv sedání, řez neprovázejí žádné otřesy a vibrace, které by mohly objekt poškodit. Tato metoda poskytuje záruku, že nedojde k narušení statiky. Vkládané plastové izolace jsou určeny k použití jako zábrany proti vodě i radonu. Mají nejdelší životnost ze všech používaných izolací, jsou velmi pevné a odolné, zcela inertní i proti agresivním solím síranů, dusičnanů a chloridů (bílé výkvěty), které vlhké zdivo často obsahuje a kterým těžko odolávají i nerezové plechy. Jsou konstruovány na únosnost 500 kg/cm2, každý tak spolehlivě unese desítky tun. Řezná spára se pak vyplňuje cementovou maltovou směsí; do hrubých stěn lze v případě potřeby vstřikovat do spáry cementovou směs pod tlakem (čerpadlem).
-
Zarážení nerezových plechů
Při tomto postupu se zarážejí nerezové plechy skrz přes celou stěnu s překrytím několika centimetrů.
-
Chemická injektáž
Pomocí chemické injektáže je možné buď vytvořit nepropustnou clonu přímo ve stěně, nebo provrtat celou zeď a natlačit chemickou suspenzi zevnitř na vnější stranu stěny. Při injektáži záleží na tom, jak hustě jsou od sebe navrtané otvory, do kterých se napouští hydroizolační látka. Tato metoda již nepatří mezi nejlepší způsoby odstranění vlhkosti, nakolik má krátkou životnost a zastavení vlhkosti není 100%.
Čtěte také: Hydroizolace a podřezání zdiva: klíčové aspekty
Hydroizolace podlahy a celková rekonstrukce
Pokud plánujete podříznutí vnitřních zdí a hodláte zároveň ponechat podlahy, znamená to, že podříznutí nebude možné provést pod úrovní podlah. Obvyklejším řešením je současná rekonstrukce skladeb podlah. Výhodou celkové rekonstrukce podlah pak je, že se může provést celoplošná izolace asfaltovými pásy v ploše místností, která je napojená na izolaci vloženou do vnitřních zdí. Principem je vytvoření izolační vrstvy v ploše celé stavby, která bude mít dlouhou životnost (předpokládá se v řádu 80 až 150 let).
Aby systém správně fungoval, je nutné provést správné propojení izolací. To znamená, že se ze zdí ponechají dostatečné přesahy a na tento „přesah“ se provede spojení s izolací podlahy. Spojení obou izolací se řeší zpravidla natavením asfaltových pásů. Pásy v ploše jsou provedeny na podkladový beton, jehož úroveň se stanoví s ohledem na celkovou výšku skladby podlahy.
Vzhledem k požadavku na dlouhou životnost izolační vrstvy doporučuji použít kvalitní modifikované asfaltové pásy typu například Glastek nebo Elastek. Nepoužívat tedy levnější asfaltové lepenky typu IPA s papírovou nebo hadrovou vložkou.
Radonová bariéra
Rovněž doporučuji, pokud se bude provádět tento asfaltový pás nově, aby byl změřen radon. V případě výskytu středního nebo vysokého radonového indexu pozemku je nyní příležitost to řešit. Použít tedy jako protiradonovou bariéru pás s příslušnou plynotěsností a atestem na radon (Radonelast apod.).
Skladba podlahy
Při rekonstrukci starého domu, kde se často na podlaze nacházejí jen staré dřevěné podlahy pod nimiž je jen škvára nebo písek, je vhodné starou podlahu zvednout a veškeré škvárové násypy vybrat. Často se v souvislosti se škvárou v domech vyskytuje radon, takže odstranění této vrstvy neuškodí. Pak by se provedla nová skladba podlahy, shora uzavřená hlazenou betonovou vrstvou 5 cm s Kari sítí, která bude podkladem pro plovoucí podlahu. Obdobně bych doporučil postupovat i u stávajících betonových podlah.
Čtěte také: Vše o řezání PVC fólií
Typická skladba podlahy může zahrnovat:
- Štěrk
- Beton s výztuží
- Hydroizolace
- EPS (extrudovaný polystyren)
- Beton nebo anhydrit
- Nivelace
- Podlahová krytina
Tepelná izolace podlahy
Kromě toho je pak možné doplnit do podlah i správnou tloušťku tepelné izolace dle ČSN, to je prakticky poměrně hodně tepelné izolace i bez ohledu na to, zda se bude provádět podlahové topení nebo ne. Tloušťka by tedy měla vyjít z tepelně technické legislativy a předpisů.
Pokud bychom měli vyjít z požadavků současné platné ČSN 73 0540-2, norma stanovuje požadované a doporučené hodnoty U (součinitel prostupu tepla, jednotkou je W/m2.K) pro jednotlivé ohraničující konstrukce domu. Pro součinitel prostupu tepla U platí, že čím nižší jeho hodnota je, tím lepší tepelně izolační vlastnosti konstrukce má (na rozdíl od dříve užívané hodnoty R - tepelný odpor).
Pro podlahu z vytápěného prostoru přilehlou k zemině je požadovaná hodnota U 0,45 a doporučená hodnota součinitele prostupu tepla U je 0,30 (W/m2.K). Navíc do vzdálenosti 1,0 m od vnější hranice budovy se uplatňují hodnoty pro vnější stěny - tedy již poměrně přísné hodnoty pro požadované U 0,38 a doporučené 0,25 (W/m2.K).
Prakticky to znamená v tom prvním nejmírnějším případě v ploše podlahy nejméně 8 cm tepelné izolace na bázi polystyrenu, prakticky je doporučeno dávat 12 a více. Po obvodu stavby pak minimálně 12 cm.
Čtěte také: Vše o podřezání zdiva a sanaci fasády
Jeli v podlaze na tepelnou izolaci málo místa, lze použít materiály s lepší tepelnou izolací:
| Typ izolace | Součinitel tepelné vodivosti λ (W/m.K) | Obchodní názvy |
|---|---|---|
| Běžný podlahový expandovaný polystyren | cca 0,042 | EPS |
| Extrudovaný polystyren (XPS) | cca 0,032 | Styrodur, Styrofoam |
| Polyuretanové desky | cca 0,023-0,030 | PIR, PUR |
Extrudované polystyreny (XPS) a polyuretanové desky lze tedy použít v menší tloušťce při stejném efektu.
Svislá izolace proti vodě
Pokud máme zdivo, které je zboku zasypáno zeminou (například podlaha je pod terénem), musíme vyřešit i svislé izolace proti vodě. V případě, že se izoluje pod zemí, například nad podlahou suterénu, je třeba zaizolovat i stěny přiléhající k zemině, aby vlhkost neprocházela ze strany.
Možnosti svislé izolace:
-
Plastová fólie nebo asfaltová lepenka: Na zeď se zvenčí navaří plastová fólie nebo asfaltová lepenka. Slabým místem lepenky jsou spoje, slabým místem fóliových izolací pak prostupy vody nebo kanalizace.
-
Hydroizolační stěrka: Nejúčinnější svislá izolace, nepotřebuje úplně rovný podklad. Aby byla funkční, je třeba dodržet technologickou kázeň, kdy je nutné provést několik vrstev stěrky o celkové tloušťce 3-4 mm.
Ochrana hydroizolační vrstvy
Jako ochrana hydroizolační vrstvy proti proražení a dalším vlivům od zeminy se používá nopová fólie. Tato fólie není vhodná jako samostatná hydroizolace, protože není v místě spojů vodotěsná. Neslouží ani jako větraná mezera, protože pod fólií vzduch neproudí. Nemá spodní nasávací otvor a vlhký vzduch uvnitř zůstává.
Sanační omítky a plísně
Po provedení hydroizolační vrstvy bude zdivo nad ní stále vlhké a voda se může vypařovat ještě několik let. Z tohoto důvodu je nutné ze zdiva odstranit původní zavlhčené a zasolené omítky a ze spár částečně i zdicí maltu. Ideální by bylo nahodit novou omítku až po úplném vyschnutí objektu, což by však znemožnilo jeho okamžité využívání.
Sanační omítky mají odlišnou strukturu pórů v porovnání s běžnými omítkami. To umožňuje odvod vlhkosti ze zdiva formou difuze vodní páry a ke krystalizaci solí obsažených ve vodě dochází na rozhraní mezi zdivem a omítkou. Omítky slouží jako dodatečné sanační opatření k dosušení vlhké zdi, ale není možné je použít jako jediné a samostatné sanační opatření.
Vlhké zdi jsou vhodným domovem pro množství plísní, které se usídlí na stěnách Vašeho obydlí. Plísně jsou vláknité houby, které produkují spóry. Spóry jsou drobné, velmi lehké a pouhým okem neviditelné rozmnožovací částečky, které jsou uvolňovány do ovzduší a kontaminují další předměty a prostory. S výskytem problematických plísní se mnozí z vás už určitě setkali a to ať už přímo či nepřímo ve svém domě nebo v bytě.
Důležité upozornění před rekonstrukcí
Mnoho lidí před rekonstrukcí zhodnotilo zdivo na starém domě jako suché a nepotřebné podříznout, no po rekonstrukci domu začaly stěny prudce vlhnout! Proč?
Ve starých domech se často na podlaze nacházejí jen staré dřevěné podlahy, pod nimiž je jen škvára nebo písek. Veškerá zemní vlhkost se rovnoměrně odpařuje po celém obsahu podlahy, a když stoupne do prostoru, tak se jednoduše odpaří přes štěrbiny na starých dřevěných oknech. Když po obnově podlahy přijde k jejímu zakrytí dlažbou nebo parketami, tak přijde k zastavení odpařování vody z podlahy a veškerá vlhkost začne stoupat do zdí, kde se bude odpařovat. Voda se ze stěn odpaří, a nakolik lidé vymění i okna za plastová, tak se voda kumuluje v prostorách a mohou se začít tvořit plísně i v horních rozích.
V některých případech se objeví zákazníkům vlhké skvrny (mapy) několik centimetrů nad podlahou. Příčinou tohoto jevu bývá nanesena sanační omítka nebo jiná hydroizolace od podlahy do určité výšky. Někdy se lidé snaží vlhké stěny zakrýt sanační omítkou proto, aby se zbavili vlhkých stěn. Toto řešení je bohužel neúčinné, protože voda ve stěně bude stoupat tolikrát, dokud se neodpaří. Dalším problémem je špatně ukončená nopová fólie nad úrovní terénu.
tags: #podrezani #domu #a #hydroizolace #podlahy