Podlahové vytápění je stále populárnější a nabízí řadu předností, jako je téměř neomezená volba zdroje tepla, příjemný pocit a příznivé rozložení teplot ve vytápěném prostoru. Nezanedbatelné je rovněž i estetické hledisko, kdy interiér není narušován standardními otopnými tělesy. Znalost tepelného výkonu podlahového vytápění je nezbytná pro zajištění toho, aby byl prostor zahřátý na požadovanou teplotu. Poslední věcí, kterou chceme je, aby po instalaci systému bylo v místnosti chladno. Přečtěte si odbornou radu o tepelném výkonu a o tom, jaké faktory ovlivňují tepelný výkon systému podlahového vytápění.
Faktory ovlivňující tepelný výkon podlahového vytápění
Velikost vyhřívané podlahové plochy je přímo spojena s tepelným výkonem, protože čím větší je vyhřívaná plocha, tím vyšší je maximální tepelný výkon systému. Velikost vyhřívané podlahové plochy ve vztahu k celkové velikosti místnosti ovlivňuje také výkon. Čím větší je místnost, tím vyšší jsou tepelné ztráty. Teplota podlahy také přímo ovlivňuje tepelný výkon. Čím vyšší je teplota podlahy, tím vyšší je tepelný výkon z podlahy. Ne všechny povrchové úpravy podlah však mohou být zahřívány na vysokou teplotu. Tvrdé a pevné materiály, jako je dlažba a kámen, mají dobrou tepelnou vodivost, což znamená, že teplo se lépe přenáší z topného prvku na povrch podlahy. Dlažbu a kámen lze také zahřát na +29 °C, aby byl zajištěn vyšší výkon. Měkké podlahové materiály, jako je dřevo, laminát, linoleum mají poměrně nízkou vodivost a lze je také zahřívat pouze na +27 °C, což znamená určitý maximální tepelný výkon v závislosti na velikosti vyhřívané oblasti. Čím vyšší je teplota podlahy, tím vyšší je tepelný výkon, ale některé povrchy podlahy mají omezení nejvyšší teploty.
Hygienické normy a komfort
Účelem každého vytápění, tedy i podlahového, je dosažení tepelné pohody prostředí. Teploty vzduchu v místnosti podle ČSN EN 12831-1 se doporučují následující: v obytných a pobytových místnostech 20 °C, v koupelnách 24 °C. Podle ČSN EN ISO 7730 mají být pro dosažení co největší spokojenosti osob přítomných v místnosti dodrženy operativní prostorové teploty v létě 23-26 °C, v zimě 20-24 °C. Pro povrchy, které jsou přímo v kontaktu s lidmi, je nutno ze zdravotních a fyziologických důvodů dodržovat maximální přípustné povrchové teploty podlahy v pobytové zóně 29 °C, v koupelnách 33 °C a v okrajových zónách 35 °C. Tyto požadavky lze podlahovým nízkoteplotním vytápěním splnit bez problémů v domech stavěných podle současných stavebních předpisů. Ve starších, energeticky náročnějších domech, to může být problém, ale řešitelný kombinací s jiným zdrojem tepla, otopnými tělesy aj. V místnosti, kde chodí neobutí lidé (plovárny, tělocvičny, koupelny), je pro volbu podlahy rozhodující její skladba. Na základě teorie sdílení tepla a tepelné pohody je pak možné stanovit optimální povrchové teploty pro různé druhy podlah. Podlahy využívané obutými lidmi neovlivňují z hlediska materiálu podlahové krytiny lokální tepelnou pohodu člověka.
Výhody a nevýhody podlahového vytápění s dlažbou
Podlahové vytápění ve spojení s dlažbou nabízí několik výhod, ale má také určité nevýhody, které je třeba zvážit před instalací. Jedním z největších benefitů podlahového vytápění je absence topných těles, jakými jsou například radiátory. Jednou z nesporných výhod keramických dlaždic v kombinaci s podlahovým vytápěním je jejich výborná schopnost vést teplo. Dlaždice jsou velmi pevný materiál, který odolává mechanickému poškození, vlhkosti a je nenáročný na údržbu. Zvládá dlouhodobé vystavení teplu beze změny svých vlastností. Vysoké teploty dlaždice nepoškozují, nevytvářejí se na nich praskliny. Dlažba v kombinaci s podlahovým topením je vhodná do místností, které vyžadují velký tepelný komfort. Dlažba je kompatibilní s většinou typů podlahového vytápění, ať už se jedná o teplovodní systémy nebo elektrické rohože. Toto zjednodušuje výběr topného systému a umožňuje jeho instalaci v budovách s různými účely využití. Elektrické vytápění je levnější a jednodušší na instalaci, ale vhodné spíše pro menší objekty, malometrážní byty či pokoje. Dlažba je materiál, který podléhá trendům. Na trhu je řada vzorů a designů těchto podlahových krytin, navíc v různých barevných škálách. Nemusíte se proto bát fádnosti či nudy. Na výběr máte také z různých velikostí a tvarů. Podlahy tvořené dlažbou jsou považovány za chladné. U podlahového vytápění se ale tato nevýhoda stírá. V topném období jsou dokonce k chození příjemnější než při radiátorovém topení. Vzhledem k materiálu dlažby trvá déle, než se podlaha zahřeje a teplo v místnosti naakumuluje. Nevýhodou může být také vyšší počáteční částka za podlahové vytápění a kvalitní dlažbu. Každé řešení má své plusy i mínusy, a to platí také pro podlahové vytápění v kombinaci s dlažbou. Do hry vstupuje mnoho faktorů, které je třeba zvážit. Podlahové topení je ale trendem a je vhodné také u moderních nízkotepelných zdrojů tepla, jako jsou solární systémy, kondenzační kotle a tepelná čerpadla.
Výběr topení do koupelny
Studená podlaha v koupelně dokáže pěkně znepříjemnit den, zvlášť pak v zimě. Užít si příjemné teplo od nohou bez tlustých vlněných ponožek a tučných účtů za elektřinu je ale snadnější, než by se na první pohled mohlo zdát. Ať už zvolíte podlahové topení v podobě elektrické topné rohože, nebo to teplovodní, pozor na správnou podlahovou krytinu. Tou, která vede teplo nejlépe, je dlažba, a to ta keramická. Keramické dlaždice mají výbornou tepelnou vodivost, jíž se vinyl, dřevěné palubky a další druhy podlah nevyrovnají ani náhodou. Sprchové kouty bez vaničky, na jejichž dně je položena vyspádovaná dlažba jako ve zbytku koupelny, jsou stále oblíbenější. Nádherně vypadají a přispívají k čistému a modernímu vzhledu celé koupelny, otevírají ale také dveře podlahovému vytápění ve sprše. Z hlediska norem spadají sprchy (a vany) do tzv. zóny 0 (samotná koupelna se nejčastěji rozděluje do zón 0, 1 a 2), a tak je třeba dodržovat při instalaci podlahového topení příslušné požadavky a používat pouze elektrická zařízení s třídou elektrického krytí IPX7. Podlahové topení a velkoformátová dlažba jsou hitem posledních let. Dejte je dohromady a rázem máte dokonalý pár, který se postará o luxusní vzhled a skvělou funkci vaší koupelny.
Čtěte také: Nejlepší beton pro podlahové topení
Podlahové vytápění ve venkovních prostorách
Topení pod exteriérovou dlažbou, jež se z praktického hlediska volí často právě ve velkých formátech, se využívá u vjezdů do garáží, zásobovacích ramp, na chodnících nebo třeba vstupních schodištích do budov. I tady platí, že prim hraje kvůli tepelné vodivosti keramická dlažba (používá se ale i beton), pod niž se instalují inteligentní odporové topné kabely.
Projekt podlahového vytápění
Správně navržený projekt podlahového vytápění je jednou z podmínek dobré funkce otopné soustavy. Úkolem projektu je zajistit rovnoměrné vytápění všech prostorů. Projektant navrhne délku a dimenzi trubkových hadů jednotlivých topných okruhů z hlediska tepelných ztrát a jejich hydraulického odporu při proudění otopné vody, typ zdroje tepla, vhodný rozdělovač, ovládací prvky, které měří a řídí vytápění na požadované teploty a dále vše co s vytápěním souvisí. Pro návrh podlahového vytápění je třeba znát: tepelnou ztrátu místnosti; podlahovou plochu místnosti; umístění vany, kuchyňské linky, vestavěných skříní a dalšího trvale umístěného nábytku, pod které se podlahové topení nedává; typ podlahové krytiny (má vliv na teplotu otopné vody a rozteč potrubí). Dnešní moderní a dobře zateplené rodinné domy mají tepelnou ztrátu 40 až 55 W/m2 vytápěné plochy. V procesu zpracování projektové dokumentace v profesi vytápění zodpovědný projektant získává podklad, ve kterém jsou určeny povrchové (nášlapné) vrstvy jednotlivých vytápěných ploch, na které je proveden vlastní návrh podlahového vytápění včetně hydraulického vyvážení (zaregulování) jednotlivých otopných ploch. Jelikož od zpracování projektové dokumentace vytápění objektu po vlastní realizaci díla uběhne v lepším případě řada měsíců až let, dochází často při interiérovém řešení konkrétních místností k řadě drobných změn, mezi něž bohužel velice často patří změna druhu nášlapné vrstvy podlahového vytápění.
Skladby podlah pro podlahové vytápění
Při řešení interiérů konkrétních místností obvykle dochází k řadě drobných změn, mezi něž často patří změna druhu nášlapné vrstvy podlahy. Přitom konečné skladby povrchů velice výrazně ovlivňují požadovaný výkon vlastního podlahového vytápění. Popisujeme zde různé skladby podlah a jak se liší konstrukce a složení vrstev v závislosti na finálové podlahové krytině. Jedná se o nejpoužívanější, doporučené a prověřené skladby pro aplikace elektrického podlahového topení. Použití v nejrůznějších částech domu je samozřejmě možné libovolně kombinovat, nebo zvolit pro celý dům jeden typ. Pokud chcete použít nestandardní skladbu, kontaktujte nás pro konzultaci. Pro podlahové vytápění jsou vhodné pouze podlahové krytiny s malým tepelným odporem. Nedoporučují se koberce s výškou vlasu nad 10 mm a gumovým podkladem, PVC s plstěnou podložkou a parkety z měkkého dřeva. Dřevěné krytiny musí být dokonale vysušené, protože jinak se mezi nimi rozevřou spáry.
Elektrické podlahové vytápění: skladby
- Skladba s topným kabelem PSV o výkonu 10 W/m na tepelné izolaci a zalité anhydritem nebo litým betonem je ideálním řešením pro novostavby a nízkoenergetické domy. Fixace topného kabelu příchytkami do izolace pro ruční nebo strojní montáž. Tato poloakumulační skladba je vhodná pro trvale obývané objekty s přímotopnou sazbou D57d (D45d).
- Skladba s topnou rohoží je vhodná (nejen) při rekonstrukcích a dodatečné instalaci podlahového topení. Předpokladem je pokládka na betonovou nebo anhydritovou desku s tepelnou izolací, nedoporučujeme u tepelně neizolovaných podlah. Topnou rohož je možné instalovat do flexibilní stěrky nebo lepidla - buď přímo pod dlažbu, nebo pod jinou krytinu s vrstvou stěrky o tloušťce alespoň trojnásobku průměru topného kabelu. Rychlost ohřevu závisí na síle podkladového betonu nebo anhydritu a na měrném výkonu rohože.
- Skladba s topnou rohoží a tepelnou izolací F-Board je vhodná při rekonstrukci na tepelně neizolovaný podklad nebo do prostor, kde požadujete rychlý ohřev podlahy - typicky v koupelnách. Odstíněním akumulace podkladu se u přerušovaného provozu i významně snižují provozní náklady a zvyšuje rychlost náhřevu. Topná rohož se instaluje na doplňkovou izolaci do flexibilní stěrky nebo lepidla - buď přímo pod dlažbu, nebo pod jinou krytinu s vrstvou stěrky o tloušťce alespoň trojnásobku průměru topného kabelu.
- Skladba s topnou fólií je určená pro laminátové plovoucí podlahy (výkon 80 W/m2) a dřevěné plovoucí podlahy (výkon 60 W/m2). Skladba je vhodná pro hlavní vytápění novostaveb a běžných domů, i k temperaci plovoucí podlahy na příjemnou teplotu jako doplněk k současnému vytápění.
- Skladba s topným kabelem PSV o výkonu 10 nebo 15 W/m fixovaném na kari síti v betonové desce je vhodná pro novostavby i starší energeticky náročné domy. Tato poloakumulační až akumulační skladba (podle síly betonu) je vhodná pro objekty s přímotopnou sazbou D57d (D45d).
- Skladba s topnou rohoží LPSV o výkonu 80W/m2 na tepelné izolaci a zalité anhydritem nebo litým betonem je ideálním řešením pro novostavby a NED. Tato poloakumulační skladba je vhodná pro trvale obývané objekty s přímotopnou sazbou D57d (D45d).
- Skladba s topnou rohoží AL MAT je určená pod plovoucí podlahy do vlhkého prostředí (koupelny, bazény, wellness...).
- Skladba s topnou fólií je určená pro tenkou a suchou instalaci podlahového topení pod různé měkké podlahové krytiny (koberec, lino, vinylová podlaha), které dostatečně mechanicky nechrání topnou fólii. Tepelně vodivé desky Heat-Pak chrání topnou folii a zajišťují dokonalý přenos tepla pod podlahovou krytinu. Skladba je vhodná pro hlavní vytápění novostaveb a běžných domů, nebo temperaci podlahy na příjemnou teplotu jako doplněk k současnému vytápění.
Výkon elektrického podlahového topení v jednotlivých místnostech (sekcích) se navrhuje podle účelu používání, typu podlahové krytiny, příp. požadované skladby podlahy. Pro tepelnou pohodu i jako hlavní zdroj tepla se v běžných stavbách obvykle instalují topné elementy s plošným příkonem 100 W/m² - s výjimkou koupelen, kde je doporučeno vždy 160W/m². Pokud má být elektrické podlahové topení použito jako hlavní zdroj vytápění, je nutné vypočítat tepelnou ztrátu místnosti + 20% výkonu pro zvýšení dynamiky systému. Jestliže vybraný typ elektrického podlahového topení tepelnou ztrátu nepokryje (energeticky náročný objekt, starý dům apod.), je nutno instalovat přídavný tepelný zdroj, např. elektrický infračervený topný panel nebo přímotop, nejlépe úspornější sálavý přímotop. Přídavný tepelný zdroj je třeba použít také pokud by při výpočtu vycházel příliš vysoký instalovaný výkon na m² a teplota podlahy pro pokrytí tepelné ztráty by tedy mohla překročit hygienickou hranici 27 st.
Teplovodní podlahové vytápění: skladby a instalace
Skladba podlahy, montáž, zapojení, regulace, zdroj tepla a další části otopné soustavy musí odpovídat příslušným normám. Vytápěná místnost má v podlaze zabudovány otopné hady - trubky z různých materiálů, různých průměrů a vzdáleností od sebe. Ukládají se do systémových desek, lišt nebo jiných konstrukčních prvků. Vytápění trubkovými hady nezmenšuje využitelnou podlahovou plochu místnosti. Instaluje se v interiérech rodinných domů, obchodních centrech, administrativních či průmyslových budovách, různých provozovnách aj. i s vysokým zatížením podlah. Základem teplosměnné předávací plochy je povrch trubky, který musí předat do vytápěné místnosti takové množství tepla, aby byly pokryty tepelné ztráty. Vzory ukládání trubek do podlahy jsou různé a lze je upravit na téměř jakýkoliv půdorys. Při kladení potrubí je možné vynechat kdekoliv v místnosti prostor, v němž se nemá vytápět, např. protože v něm bude umístěn nábytek. Naopak v některých místech, například v chladných zónách u oken, dveří aj. Instalace teplovodního vytápění trubkovými hady se rozděluje na tzv. mokrý a suchý způsob. Konstrukční skladba podlahy je poněkud rozdílná a podle toho také montážní práce. Delší doba reakce na změny požadavku na teplo, kterou však z větší části kompenzuje tzv.
Čtěte také: Podlahové topení a betonový potěr
Schlüter®-BEKOTEC-THERM systém
- Schlüter®-BEKOTEC-EN se pokládá na dostatečně nosný a rovný podklad. Větší nerovnosti je nutné předem vyrovnat potěrem nebo vhodným zpevněným zásypem. Pokud jsou na nosném podkladu kabely nebo potrubí, je nutno nad vyrovnávací vrstvou celoplošně položit izolaci proti kročejovému hluku podle DIN 18560-2. Při výběru vhodných izolačních materiálů je nutné zohlednit maximální stlačitelnost CP 4 (<= 4 mm).
- Styk podlahy s navazujícími stěnami nebo stavebními díly se řeší obvodovou páskou Schlüter®-BEKOTEC-BRS 810 tloušťky 8 mm. Integrovaná fóliová patka na obvodové pásce musí ležet mezi podkladem (resp. na nejvrchnější izolační vrstvě) a deskou s výlisky. Pro lité potěry se použije obvodová páska Schlüter®-BEKOTEC- BRS 808KF s lepicí patkou. Obvodovou pásku na stěnu připevníme rubovým lepicím proužkem.
- Desky s výlisky Schlüter®-BEKOTEC-EN se na okrajích musí přesně nařezat. Díky speciální obvodové desce Schlüter®-BEKOTEC-ENR 1520P je řezání zjednodušeno a šetří materiál.
- Pro vytvoření podlahového topení Schlüter®-BEKOTEC-THERM lze mezi výlisky upevnit topné potrubí s průměrem 16 mm, které je součástí systému.
- Při betonování potěru se na desky s výlisky nanese čerstvý cementový potěr třídy pevnosti CT-C25-F4 (ZE 20) nebo síranovápenatý potěr CA-C25-F4 (AE 20) s minimálním krytím potěru 8 mm nad výlisky. Nesmí být překročena hodnota pevnosti v tahu při ohybu F5. Pro vyrovnání výšky lze tloušťku vrstvy potěru zesílit na max. 25 mm nad výlisky.
- Bezprostředně po dosažení počáteční pevnosti, která umožňuje chůzi po cementovém potěru, lze nalepit separační rohož Schlüter®-DITRA 25 při dodržení technologického postupu uvedeného v technickém listě výrobku 6.1.
- Přímo na vrchní stranu Schlüter®-DITRA 25 lze do tenkého lože lepidla pokládat keramické desky nebo dlažbu z přírodního popř. umělého kamene. Dlažbu nad Schlüter®-DITRA 25 je nutno rozdělit dilatačními spárami na jednotlivá pole podle platných předpisů.
- Jako pružnou obvodovou spáru v místě přechodu podlaha/stěna je třeba osadit koutový dilatační profil Schlüter®-DILEX-EK popř. -RF (vizte technický list výrobku 4.14). Při použití keramické klima podlahy Schlüter®-BEKOTEC-THERM jako podlahového topení lze hotovou podlahovou konstrukci zahřívat již po 7 dnech. Podlahové materiály, u kterých není nebezpečí prasklin (např. parkety, koberec nebo umělohmotné krytiny), se pokládají bez použití Schlüter®-DITRA 25 přímo na potěr BEKOTEC. Výšku potěru je přitom třeba přizpůsobit příslušné tloušťce materiálu.
Další aspekty instalace
Izolace může být plochá nebo tvarovaná na vrchní straně pro usnadnění montáže trubek. Při instalaci izolačních vrstev se izolační desky pokládají těsně k sobě. Vícenásobné izolační vrstvy je možné také pokládat, avšak přesně podle projektu. Běžně se používá tvrzený polystyren s vyšší odolností proti stlačení, tloušťky 30 mm nebo dvě polystyrénové desky s tloušťkou 30 mm, které se navzájem překrývají. Hustota polystyrenu má být 20 kg/m3 a stlačitelnost nesmí překročit 10 % tloušťky při tlaku 10 kg/cm2. V nepodsklepených prostorech, kde se používá hydroizolace, nesmí být polystyren v kontaktu s penetračními nátěry na bázi cyklických sloučenin a rozpouštědel, které by způsobily destrukci polystyrenové pěny. V tomto případě je třeba jako izolaci použít gumoasfalt se sklotextilem. Před zalitím trubkových hadů se podél stěn a dalších konstrukcí budovy, vstupujících do kontaktu, umístí obvodový dilatační pás. Obvodový dilatační pás se instaluje vždy po obvodu stěn a u velkých ploch i do dilatačních spár mezi jednotlivé úseky podle výkresu a projektu. Má několik účelů: tlumení šíření kročejového hluku (vibrací) do sousedících konstrukcí stavby, vyrovnávání objemových změn při změně teploty, zamezení popraskání betonu či anhydritu a rovněž narušení svislých konstrukcí, stěn, se kterými by byla vzniklá deska v kontaktu. V oblasti spojů musí být okrajová dilatační páska provedena s přesahem minimálně 5 cm. Přes tepelnou izolaci se pokládá fólie bránící vniknutí vlhkosti a záměsové vody z betonu, anyhydritu, do izolace a do spodních konstrukcí, a teprve pak se kladou trubkové hady. O konstrukční výšce rozhoduje použitá skladba podlahového vytápění. Při použití systémové desky s izolací je pro výšku rozhodující, zda je použit mokrý nebo suchý způsob montáže. Materiálem roznášecí vrstvy u mokré montáže je obvykle beton (45 až 60 mm nad trubkou) nebo anhydrit (35 až 45 mm nad trubkou). Pokud je podlahový systém nad nevytápěným prostorem (nepodsklepené přízemí, sklep atp.), není systémová deska dostatečnou tepelnou izolací. Umístění spár začíná od výklenků, rohů např. pilířů, komínů a krbů, tedy od míst, kde se může projevit roztažení nebo smrštění desky. Všechny svislé konstrukce stavby zasahující do otopné plochy musí od ní být odděleny dilatací, která umožní pohyb topné desky.
Vliv skladby povrchů na výkon podlahového vytápění
Jelikož největší vypovídací hodnotu mají vesměs konkrétní čísla, je pro následné porovnání měrných tepelných výkonů jednotlivých povrchů, resp. povrchových konstrukcí podlahového vytápění zvolen tento postup. Pro výpočet byla zvolena pro všechny povrchy shodná vnitřní teplota vytápěného prostoru, shodná teplota vstupní topné vody, shodný hmotnostní průtok topného média a shodná rozteč potrubí. Rovněž tak skladba jednotlivých vrstev podlahového vytápění, vyjma vrstev nad cementovou mazaninou, je shodná. Tyto hodnoty jsou neměnné pro všechny níže uvedené konstrukce a reprezentují podmínky, kdy bez vědomí projektanta dojde ke změně konstrukce podlahy v oblasti nášlapné vrstvy. Výjimku tvoří pouze konstrukce č.101, kde spíše ze zvědavosti byl pro porovnání zvolen místo příslušné cementové mazaniny v tl. Pro tyto výchozí jednotné podmínky byl proveden výpočet měrného tepelného výkonu podlahového vytápění. Následující tabulka ukazuje procentuální srovnání měrného tepelného výkonu jednotlivých konstrukcí s tím, že jako základ byla zvolena konstrukce č. 104, tj. povrchová vrstva z běžné keramické dlažby tl.
| Konstrukce | Popis nášlapné vrstvy | Měrný tepelný výkon (W/m²) | Procentuální srovnání (%) vůči konstrukci č. 104 (dlažba 10 mm) |
|---|---|---|---|
| 101 | Laminátová plovoucí podlaha 8 mm + mirelon | 49 | -51% |
| 102 | Koberec (nízký vlas) | 65 | -35% |
| 103 | PVC podlaha | 75 | -25% |
| 104 | Běžná keramická dlažba 10 mm | 100 | 0% |
| 105 | Dlažba z přírodního kamene 20 mm | 105 | +5% |
Z výše uvedené tabulky měrných tepelných výkonů vyplývá, že konečné skladby povrchů velice výrazně ovlivňují požadovaný výkon vlastního podlahového vytápění. Např. při záměně povrchu z původní dlažby za laminátovou plovoucí podlahu s podkladním mirelonem snížíme výkon při nezměněných vstupních podmínkách téměř na polovinu projektovaných hodnot. V podstatě je pak možno částečně problém řešit zvýšením teploty náběhové vody, zvýšením hmotnostního průtoku příslušnou plochou apod. Ne vždy se toto však podaří, jelikož při kombinaci různých skladeb povrchů se pak na ploše s keramickou dlažbou vesměs dostaneme nad povrchové teploty dané hygienickými normami, nehledě na dopady např. do nižšího topného faktoru tepelného čerpadla, pokud je zdrojem tepla pro vytápěný objekt.
Čtěte také: Podlahové topení: ideální tloušťka betonu
tags: #podlahove #vytapeni #vykon #dlazba #komercni #prostor