Smrk (polsky Smrek, německy Tafelfichte) je s nadmořskou výškou 1 124 m nejvyšším bodem české části Jizerských hor a zároveň nejvyšší horou Smrčské hornatiny. Nachází se přibližně 5 kilometrů vzdušnou čarou směrem na jihovýchod od Nového Města pod Smrkem.
Historie a geografické souvislosti
Vrchol získal svůj název podle obřího smrku, který na tomto místě stával, ale v roce 1790 byl po ničivé bouři skácen. Smrk ve středověku tvořil rozhraní tří panství a tří zemských celků - Lužice, Čechy a Slezska. Odedávna se zde stýkaly hranice tří zemských celků: Čech, Lužice a Slezska. Až v roce 1845 byla na Smrku vytyčena dnešní hranice, která je zčásti tvořena Hraničním potokem na severu a křivolakým tokem Jizery.
Samotný vršek Smrku nemá typický charakter skaliska, ale spíše rovinky, kde je také umístěn triangulační bod. Další zvláštností je, že se jedná o dvojvrchol. Oba vrcholy, z nichž ten nižší východní (1121m) je již na polské straně, odděluje mělké sedlo (1117m). Polská Wysoka Kopa měří o 3 metry více, tedy 1126 m n. m.
Jizerské hory sousedí s následujícími geomorfologickými jednotkami (od severu dle směru pohybu hodinových ručiček): Frýdlantská pahorkatina, Kotlina Jeleniogórska, Krkonoše, Krkonošské podhůří, Ještědsko-kozákovský hřbet a Žitavská pánev. Od okolních jednotek (s výjimkou Krkonoš) jsou Jizerské hory ostře odděleny. Například severní svah k Frýdlantské pahorkatině, zvedající se nad údolím Smědé má relativní výšku 500 m. Na severovýchodě se podobně tyčí Vysoký jizerský hřeben nad údolím Kwisy a Malé Kamienné.
Geologická stavba
Assyntským vrásněním koncem proteozoika vzniklo na území dnešních Jizerských hor mohutné horstvo tvořené svory a fylity. Toto horstvo však bylo během následujících 200 mil. let téměř zarovnáno a v siluru bylo toto území zaplaveno mořem. Během celé této doby vystupovaly na povrch dva plutony, které dnes tvoří základ pohoří. Prvohorní podklad byl v jediný blok zkonsolidován kaledonským vrásněním. Dnešní tvar reliéfu byl formován dalšími dvěma procesy: hercynským vrásněním a saxonskými pohyby ve třetihorách. Právě v tomto období došlo ke zlomům, podle kterých byly Jizerské hory vyzdviženy. Vůdčí horninou dnešního masivu jsou granitové horniny - žuly. Ty se na povrch dostaly obnažením dvou prvohorních plutonů.
Čtěte také: Jak vybrat barvu na betonovou podlahu?
Z těchto žulových těles je starší lužický pluton, který do hor zasahuje na severozápadě takzvanou rumburskou žulou. Během svého tuhnutí přeměnil tento pluton tlakově a tepelně starší horniny - břidlice - na krystalické břidlice, které tvoří například pruh svorů na severovýchodě hor. V těchto svorech došlo později ke zrudnění (ložiska cínu u Nového Města pod Smrkem) a později také k výronu minerálních pramenů (Lázně Libverda, Czerniawa Zdrój, Świeradów Zdrój). Vápence a dolomity tvořící Vápenný vrch u Raspenavy byly přeměněny na mramor. Nejvíce přeměněnými horninami jsou jizerské ortoruly tvořící polský Vysoký hřeben jizerský a horu Smrk. Nad Novým Městem se nachází ložisko další z krystalických břidlic - leptinytu.
Druhý, krkonošsko-jizerský pluton tvoří zhruba oblast od Chrastavy po Sněžku. Ten utuhl v karbonu a jeho žuly tvoří většinu jizerskohorských skalních útvarů. Ve třetihorách se k nerostnému složení hor přidaly další vyvřeliny, zejména čediče. Nejmohutnějšími čedičovými tělesy je Bukovec nad Jizerkou a Buková u Jiřetína. Během čtvrtohor byly Jizerské hory zaledněny jen místy, kontinentální ledovec se zastavil na jejich severních úpatí. Přesto však ledovec Jizerské hory ovlivnil. V důsledku mrazového zvětrávání vznikly útvary jako jsou například mrazové sruby a skalní hradby.
Z geologického pohledu na vrcholu elevace vystupuje pyroklastická až plástevnatá biotitická ortorula, v širším okolí na úpatí svahu pak středně až hrubě zrnitá, místy okatá biotit-muskovitická ortorula. Stejně jako v případě ortorulových těles severně od obce Hejnice tyto horniny mají granitový protolit svrchně kambrického stáří. Deformační stavba a texturní variabilita ortorul byla způsobena rekrystalizací a deformací minerálů během variských orogenních procesů. V hornině je možné pozorovat relikty mléčně bílých až nažloutlých porfyroklastů živců, které dosahují velikosti 1,5 až 3 cm, ve středně zrnitém typu do 1 cm. Hrubozrnný typ se vyskytuje ve vrcholových partiích a na j. svahu u Nebeského žebříku. Středně zrnitý, který přechází do drobně zrnitého, místy okatého až plástevného typu, buduje zbývající oblast. Všechny popisované typy nejčastěji tvoří skalní bloky, osamocené balvany nebo úlomky, které se vyskytují v různých plošně prostorových seskupeních na všech svazích Smrku. V jednotlivých typech ortorul jsou pozorovatelné výrazné relikty mléčně bílých až nažloutlých porfyroklastů živců, které v hrubozrnném typu dosahují velikosti 1,5-3 cm, v drobnozrnném typu 1 cm. Skelně šedý až modrošedý křemen tvoří agregáty o velikosti 0,5-1,5 cm, které mohou být místy protažené až do pásků. Hornina má nejčastěji nažloutlé až narezavělé zbarvení, ve kterém jsou výrazné tmavé až černé protažené shluky nebo pásky biotitu dosahují velikosti 0,2-0,5 cm.
Rozhledny na Smrku
Od roku 1892 na tomto místě stála dřevěná věž s vyhlídkou o celkové výšce 25 m. Byla postavena z iniciativy občanů Nového Města pod Smrkem, realizace byla svěřena tesaři Fritschovi. Byla nejprve zkušebně postavena v údolí a teprve potom pracně rozebrána a přepravena na vrchol hory. Později byla u rozhledny postavena i chata umožňující přenocování. Díky důkladné údržbě vydržela rozhledna neuvěřitelných padesát let. Zničila ji až válečná doba a torzo věže se definitivně zřítilo počátkem padesátých let dvacátého století.
Novou ocelovou rozhlednu, vysokou 23 m, nahradila v roce 2003. Teprve v devadesátých letech dostávají snahy občanů Nového města pod Smrkem konkrétní podobu a v polovině srpna 2003 byla zahájena stavba nové ocelové rozhledny, která byla slavnostně otevřena 20. září 2003. Rozhledna je kovová, 20 m vysoká s 96 schody. Je volně přístupná celoročně, zákaz výstupu je pouze v případě, že námraza nebo velké množství sněhu ohrožuje bezpečnost návštěvníků. Z ochozu rozhledny, který je ve výšce 18 metrů a vede na něj 91 schodů, je za dobrého počasí vidět do okruhu 150 kilometrů. Z vrcholu Smrku je perfektní výhled na Sněžku (1602m), Jizeru (1122m) či Ještěd (1012m). Kromě Jizerských hor výletníci spatří Krkonoše, Lužické hory, Ještěd, Bezděz, a dokonce Říp. Otevře se jim i výhled do Polska. V její spodní části je i malá místnost, kde se mohou turisté skrýt před nepřízní počasí.
Čtěte také: Půjčovna podlahových brusek – beton
Příroda a klima
Před příchodem člověka pokrývaly Smrk jednobukové pralesy. Poslední buk roste na Smrku v nadmořské výšce 1100 m severozápadně od vrcholu. Na jeho mírných svazích pramení řeka Jizera. Na jižních svazích hory pramení řeka Jizera (Český pramen). Na západním svahu hory se rozkládá přírodní památka Klečoviště s výskytem několika vzácných druhů rostlin. Blízko vrcholu se nalézá menší rašeliniště s výskytem několika vzácných druhů rostlin. Původní smrkový prales na vrcholové plošině byl zničen (v letech 1960-65 chráněn v rezervaci), vrchol dnes pokrývá nová výsadba, kromě smrku i s klečí a listnáči.
Zajímavostí je samotné klima v oblasti Jizerských hor. Vyznačuje se extrémní vlhkostí. V některých místech například naprší až 1 500 mm srážek ročně, což jsou z dlouhodobého hlediska jedny z nejvyšších hodnot. Zima bývá velice bohatá na sněhovou nadílku. V minulosti byla v oblasti Jizerských hor naměřena přirozená výška sněhu přes 4 metry.
Turistické trasy a přístup
K vrcholu Jizerských hor lze vystoupat několika způsoby. Přímo přes vrchol vede modrá turistická značka. Z jihu vede na Smrk stezka s všeříkajícím jménem "Nebeský žebřík", vedoucí z jihu podél hranic. Opačná, severní trasa, se také táhne podél česko-polských hranic a lze po ní dojít do Nového Města pod Smrkem. Ze severu je dobrým výchozím bodem Nové Město pod Smrkem, odkud je i samotný výstup nejhodnotnější (6,5 km s převýšením 650 m). Další přístup je ze Smědavy, Bílého Potoka či Lázní Libverda.
Od roku 1997 je na Smrku otevřen pohraniční přechod pro pěší a cykloturisty do sousedního Polska směrem na sousední Smrek (1123 m n. m.) a Stóg Izerski (1105 m n. m.). Přes vrchol Smrku prochází rozvodí mezi Baltským a Severním mořem.
Významné body v okolí
- Severně od vrcholu je pamětní tabule na počest básníka Theodora Körnera, který sem zavítal v roce 1806.
- Na severním hřbetu je vrchol Měděnec (777 m n. m.), v jehož okolí se nachází zachovalé štoly po dobývání cínové rudy.
- Přírodní památka Klečoviště (1 060 m n. m., porost kleče) se nachází asi 0,5 km západně od vrcholu.
Zajímavosti a aktivity
I když se již dnes zimní přejezd všech jizerskohorských tisícovek na lyžích nepořádá oficiálně, řada lidí tradici zůstala věrná. Na Smrku se také konají radioamatérské aktivity v rámci programu Vrcholy v éteru (Summits on the Air).
Čtěte také: Vlastnosti bílých podlahových lišt
Na vrcholové plošině Smrku (HLV 166; 1124 m).
Zeměpisné souřadnice
- WGS-84: 50°53´21˝ s.š., 15°16´22˝ v.d.
- S-42: 5639930 X, 3519320 Y
Příslušné mapy
- ZM 1:10 000 /03-14-05
- SHOCart /2
- KČT /20-21
Dostupnost
- D1 (snadná dostupnost)
Objekty a vybavenost na vrcholu
- Rozhledna s útulnou
- Pomník
- Geodetický bod
tags: #podlahova #krytina #smrk #informace