Teplota zeminy se pod podlahou na terénu pohybuje mezi 4 a 8 °C, v závislosti na hloubce a druhu zeminy. Podlaha přiléhající na terén se bez zateplení neobejde. Aby se předešlo tepelným ztrátám, je nutno tyto konstrukce plošně izolovat. Izolace brání úniku tepla z interiéru a je také nutná pro splnění požadavků norem. Především v zimě uniká podlahou velké množství cenného tepla. Zejména ve starších budovách nejsou podlahové krytiny dostatečně izolované nebo nejsou izolované vůbec. Pod kobercem nebo PVC podlahou jsou často jen položená prkna - bez izolace podlahy. A také pod latěmi podlah se obvykle nachází pouze neizolovaná nosná část stropu. Je-li podlaha naopak vybavena dobrou izolací, zůstává teplo přesně tam, kde má být: ve vašem bytě.
Proč je izolace podlahy nezbytná?
Studená podlaha je obvykle důsledkem špatné tepelné izolace podlahy při jejím položení. Pokud bydlíte ve starším domě nebo bytě, je použit pod podlahou pravděpodobně beton, který je sám o sobě hodně studený. A tento chlad se pak přenáší do podlahové krytiny. Chladem trpí nejvíce byty, které jsou umístěny v přízemí, například v místnosti, která je nad nevytápěnou garáží.
Mírné izolace je často možné dosáhnout už pokládkou speciálních podložek pod laminát nebo koberec. Alternativně existují podlahové krytiny například z korku, které samy o sobě akumulují více tepla než dlažba nebo podlahy z přírodního kamene. Pokud máte v domě instalované podlahové topení, je většinou už dostatečně izolované. V případě pochybností si přizvěte odborníka, který vám pro váš konkrétní případ poradí, zda je i přes podlahové topení vhodná dodatečná izolace.
Možnosti izolace podlahy
Izolace podlahy na terénu
Pro rodinné domy a další stavby s běžným zatížením se používá klasická plovoucí podlaha. Jako izolace slouží expandovaný polystyren (EPS). Použít můžete také EPS Grey 100 s přídavkem grafitu. Ten odráží teplo zpět do interiéru, takže izoluje ještě lépe. Pěnový polystyren je také dobrým materiálem pro dodatečnou izolaci podlah zvenku, t.j. ze strany sklepa. Jeho hlavní výhodou je kromě výborné lambdy u šedých desek i vysoká zatížitelnost (100, 150 a 200 kPa) tj. možnost provedení v tloušťkách 100-300 mm bez velkého stlačení. Jeho výhodou je, že není hygroskopický, má dobrou únosnost (lze jej přímo překrýt betonem), dobře se s ním pracuje a je relativně levný. Pozor, není ale pro vlhkost zcela nepropustný, je do jisté míry nasákavý a proto je nutné tam, kde jde o podlahu na terénu, pod ním mít hydroizolaci. Pokud se izolant umisťuje i pod základovou desku, je třeba volit EPS perimetrický nebo extrudovaný polystyren (XPS).
Dnešní úsporné objekty vyžadují v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se setkáváme s tloušťkami izolantů od 120 mm pro standardní domy, přes 150-200 mm pro nízkoenergetické až po 200-300 mm pro pasivní domy. Pro izolace větších tlouštěk s malým dotvarováním a bez akustických požadavků (izolace na terénu apod.) se používají nejčastěji pěnové izolanty, zejména pěnový polystyren. Tyto materiály mají při plnoplošném působení zatížení pro běžné případy dostatečnou únosnost.
Čtěte také: Betonová podlaha: detaily a postup
Izolace podlah nad nevytápěnými prostory
Podlahy nad terénem nebo nevytápěným prostorem se standardně navrhuje účinná tepelná izolace z pěnového polystyrenu. V mém domě byla podlaha přízemí nad sklepem tvořena jen betonem a vrstvou škváry a na ní prkená podlaha. Pro snížení úniku tepla jsem kdysi nalepil na strop sklepa desky pěnového polystyrénu opatřené tenkovrstvou omítkou. Stejným způsobem se dají izolovat podlahy v přízemí u starších panelových domů nad nevytápěnými sklepy a průjezdy.
Pokud je třeba izolovat podlahu v interiéru, je zpravidla vhodnější použít speciální desky z minerální vlny; jejich výhodou je nehořlavost a větší akustický útlum. Na ně se pak dává zpravidla dřevěná podlaha. Minerální vlna je podstatně více hygroskopická a nasákavá a za určitých okolností (např. izolace betonové podlahy nad průjezdem) může nastat problém s kondenzací vlhkosti uvnitř izolace. Lepším řešením je umístění tepelné izolace na vnější straně betonové konstrukce.
Izolace podlah v podkroví
Pro volbu zateplení střešního pláště je rozhodující, z čeho je strop proveden a jaké bude využití půdního prostoru. Pokud bude využíván, musí se provést zateplení takové, které umožní pohyb po půdě. Jestliže je potřeba zateplit tento strop pod půdou s minimálními náklady, tak lze v krajním případě položit na strop vrstvu starých koberců, rozložit tam noviny či staré matrace z postele. Bude-li mít tato vrstva 8 cm, je možné předpokládat, že její tepelně izolační schopnost bude přibližně jako 6 až 8 cm pěnového polystyrénu. Dalším levným způsobem zateplení je u dřevěného trámového stropu nafoukat buničinu mezi jednotlivé trámy. Při zafukování tepelné izolace do dutiny není sice záruka rovnoměrného rozmístění tepelné izolace, i když to lze předpokládat po téměř celé ploše. Náklady na takové zateplování jsou velmi nízké, a proto je tento způsob zateplování přijatelný i přes to, že není záruka rovnoměrného rozložení tepelné izolace.
Musí-li podlaha půdního prostoru splňovat podmínku možnosti častého chození po ní, je možné položit tepelnou izolaci z desek pěnového polystyrénu či minerální vaty na strop a na tuto tepelnou izolaci buď nabetonovat roznášecí vrstvu, která slouží jako budoucí podlaha či jako podklad pod nášlapnou vrstvu. Dalším řešením je použití roznášecích desek (obvykle CETRIS desky nebo OSB) ve dvou vrstvách a jejich spojení sešroubováním. U OSB desek je také možné použít desek s vyfrézovaným zámkem. Tyto desky pak slouží jako podklad pod nášlapnou vrstvu podlahy. Ta nesmí mít velký difuzní odpor. Nehodí se na ní tedy PVC, gumový koberec apod.
Dalším možným způsobem zateplení podlahy s pochozí vrstvou je položení dřevěných trámečků na stávající podlahu. Prostor mezi nimi pak slouží pro umístění tepelné izolace. Nejčastěji se používá minerální vata, buničina, kuličky pěnového polystyrénu, ale lze se setkat i s odstřižky molitanu či střiže. Přes dřevěné trámky se pak položí podlaha z prken nebo z OSB desek. Pokud není nutné mít podlahu pochozí, tak na ni můžeme položit jakoukoliv tepelnou izolaci.
Čtěte také: Vlastnosti lité betonové podlahy
U zateplování podlah na půdě je nutné pamatovat na to, že prostupující konstrukce tvoří znatelné tepelné mosty, proto je vhodné zateplit i tyto konstrukce. Komíny je možné zateplit obložením deskami z minerální vaty, obvodové zdivo pak zateplujeme z boku přiložením tepelné izolace.
Dlouhodobé řešení studené podlahy
Problém bývá často v konstrukci samotné podlahy, a pokud chcete problém na vždy odstranit, budete se muset pustit do kompletní přestavby podlahové krytiny. Vedle výběru správné podlahové krytiny je potřeba myslet i na dostatečnou izolaci podlahy. Izolace studené podlahy totiž dokáže nejen v zimě udržet podlahu dostatečně teplou, ale v zimě nebude unikat teplo pryč z místnosti. Zkrátka stejně jako se zateplují fasády domů, tak můžete využít zateplení podlahy pomocí tepelné izolace.
Dodatečná tepelná izolace
Základem zateplení podlahy je tepelná izolace. Díky tomuto řešení vyřešíte problém se studenou podlahou dlouhodobě. K tepelné izolaci podlahy se používají například stavební vlny, mezi kterými je minerální vlna, skleněná vlna nebo ekologická vlna. Dále se dá podlaha zateplit pomocí polystyrenu nebo expandovaného polystyrenu. Stejně tak se používá keramzit a piliny. Každé řešení je trochu jinak finančně náročné a často se tak materiál volí podle možností rozpočtu. Absence tepelné izolace je způsobena tím, že se v bytech často pokládá podlahová krytina přímo na betonový podklad. Mezi těmito vrstvami není žádná mezera a chlad se tak snadno přenese do horní vrstvy podlahy. Jak vidíte, řešením může být zaizolování povrchu pod horní vrstvou podlahové krytiny.
Klasickou skladbou na betonové základové desce je izolace z polystyrenu, další vrstva betonu nebo anhydridu a na tom nějaká finální podlaha. Každé řešení má své výhody a nevýhody. Výhodou je, že eliminujeme mokrý proces ve stavbě. Na základní betonovou desku místo polystyrenu (musí tam být stále nějaká hydroizolační vrstva) dáme dřevěný rošt. Mezi rošt pak můžeme vkládat přírodní izolaci a na rošt pak lze položit přímo nějakou masivní podlahu.
Podlahové vytápění
Efektivním řešením je možnost nainstalování podlahového vytápění. Ano, je to sice nákladné řešení vyžadující stavební úpravy, ale na druhou stranu si pak můžete teplotu podlahy ovlivnit podle sebe. Podlahové vytápění můžete zvolit teplovodní nebo elektrické. Výhodou je, že si pak můžete nastavit teplotu podle sebe. V zimě tak už nebudete mít nikdy podlahu studenou. Pokud máte doma malé děti, vyplatí se do této možnosti investovat peníze. A to nejen z pohledu dětí, ale je příjemné, když je od nohou teplo.
Čtěte také: Moderní využití pohledového betonu
Volba podlahové krytiny a izolačních materiálů
Než nakoupíte potřebné materiály, rozmyslete si, jakou podlahovou krytinu a jaký izolační materiál chcete použít. Výběr podlahové krytiny ovlivní, kolik místa nakonec budete pro izolaci podlahy mít. Celková výška podlahy včetně izolace a krytiny, takzvaná montážní výška, je mimo jiné omezena dveřmi. Pokud by požadovaná izolace způsobila problémy s montážní výškou podlahy, můžete použít třeba jen potěr bez další podlahové krytiny. Přitom je důležité, aby potěr dobře vypadal - například ve formě vyhlazené pohledové stěrky. Na potěr pak ještě vždy můžete položit jednotlivé kusové koberce, které zajistí dodatečnou útulnost. Pro tento projekt jsou vhodné různé druhy potěrů. Položíte-li desky přímo na izolační vrstvu, mluví se o plovoucím potěru. U cementu nebo sádrových produktů je naproti tomu zapotřebí následné zakrytí ve formě podlahové krytiny.
Polyuretanové izolační desky jsou například obzvlášť pevné a mají vynikající izolační vlastnosti. Izolační materiál má stupeň tepelné vodivosti 025. Desky jsou k dispozici v různých tloušťkách od 2 cm do 8 cm. Polyuretanové izolační desky jsou navíc zamaskovány hliníkovou vrstvou. Pokud to všechno v přízemí nestačí, můžete alternativně k izolaci podlahy izolovat shora také strop sklepa. Ušetříte tak cenné centimetry na horní straně.
Materiály podlahových krytin a jejich vliv na pocit tepla
Nejstudenějším typem podlahy je dlažba a laminát. O něco lépe na tom jsou SPC vinylové podlahy. Mnohem lépe se pak z hlediska teploty pohybuje korková podlaha a kompozitní podlahy. A v neposlední řadě jsou pak teplé kombinace vinylu s podložkou.
Korková podlaha
Chcete mít teplo od země, vsaďte na korkovou podlahu. Korková podlaha je skvělá především svými tepelně-izolačními vlastnostmi. Korek má houbovitou strukturu, díky čemuž vytváří parádní ochranu proti chladu. Tuto strukturu nemá žádný jiný povrch podlahy. Další výhodou korkové podlahy je, že má nízkou tepelnou vodivost, takže se nebude přenášet chlad z podkladu do podlahové krytiny. Plusem je vyzařování vlastního tepla do místnosti. Nejen, že je korková podlaha teplá, ale je i příjemná na dotek. Pokud budete hledat nejteplejší přírodní podlahovou krytinu, vyberte si korek.
Vinylové podlahy click
Další možností, jak zajistit teplou podlahu, je položení vinylové podlahy click. Má výhodu nejen ve snadné pokládce a v teplotě, ale dokonce je i poměrně tichá. Stejně tak jsou na tom rigidní podlahy tzv. 4. generace. Tento typ podlahové krytiny má podložku a tlumící vrstvu. U vinylových podlah pak můžete ušetřit i za vytápění, jelikož nebude taková nutnost si v chladných měsících tolik přitápět. Vinyl na HDF desce s integrovanou podložkou nebo vinyl na kompozitní desce s integrovanou podložkou patří k nejteplejším podlahám. Pocitově je teplejší až o dva stupně Celsia, než na tom je dlažba. Oproti dlažbě ušetříte až 12 % tepla.
Následující tabulka ukazuje vhodné podlahové krytiny pro různé místnosti:
| Místnost | Podlahová krytina |
|---|---|
| Obývací pokoj | Vinyl, koberec, dřevo, linoleum, korek, laminát |
| Kuchyň | Dlažba, vinyl, linoleum, laminát |
| Ložnice | Linoleum, dřevo, koberec, laminát |
| Předsíň, chodba | Dlažba, laminát, vinyl |
| Dětský pokoj | Koberec, korek, dřevo s povrchovým ošetřením |
Doporučené tloušťky izolace a skladba podlahy
Pokud jde o tloušťku izolačního materiálu, zpravidle se nevyplatí (bereme-li v úvahu náklady na izolaci a úspory za dobu životnosti) používat tloušťku menší než 5 cm a zpravidla nám technické překážky (nedostatek místa) zabrání použít tloušťku větší než nějakých 10 cm (i když by byla ekonomicky opodstatněná). V případě potřeby kročejové izolace (není v tomto případě běžné) se pevné desky EPS kombinují s kročejovou izolací z EPS RigiFloor nebo minerální vaty. Vyztužená betonová deska (tl. tepelná izolace např. kročejová izolace (v případě požadavku na akustiku)).
Vlastní návrh podlahy musí zohlednit základní vstupní údaje, kterými jsou velikost a typ zatížení, pevnost podkladní tepelné izolace a tuhost roznášecí desky. Podlahová konstrukce je z hlediska statiky komplikovaná v tom, že tuhá deska „plave“ na měkkém podkladě. Tak je logické, že tah a tlak v desce včetně jejich velikosti se nám dle změny působícího zatížení zásadním způsobem mění. Ze statického hlediska se jedná o působení tenké Kirchhoffovy izotropní desky na pružném Winkler-Pasternakově podkladě. To není zcela jednoduchá úloha a naštěstí není třeba tímto způsobem posuzovat běžné podlahy v rodinném domě, ale zejména průmyslové podlahy s velkým zatížení a jiné speciální případy (komplikované tvary, velká bodová zatížení, velké deformace podkladů, …).
Pro běžné podlahy s celkovým zatížením do 7,5 kN/m2 tak na základě provedeného statického rozboru vystačíme při standardním dodržení technologie s betonovou deskou tl. 50-60 mm z betonu B20, vyztuženou sítí W4 150/150 mm (tl. 50 mm), nebo W4 200/200 (tl. 60 mm). Bez statického posudku a při technologické kázni našich staveb se totiž musíme vždy pohybovat významně na straně bezpečnosti. Častým dotazem nejenom laické veřejnosti bývá, zda-li do roznášecí vrstvy podlahy patří kari síť. Pokud se to pokusíme zjednodušit a věnujeme se podlahám s běžným zatížením tj. v rodinných domech apod., můžeme roznášecí desky těžkých plovoucích podlah rozdělit na desky betonové a anhydritové. V případě betonových desek navrhujeme vzhledem k malé pevnosti betonu v tahu výztuž (nejčastěji kari síť) vždy, výjimečné případy (malé podlahy apod.) bez výztuže je třeba vždy doložit statickým posudkem. Výztuž ukládáme osově do středu desky. Je to efektivní poloha z hlediska umístění, zároveň při smrštění desky nedochází k přírůstkovým momentům. Kromě vlastního umístění výztuže je třeba dodržet symetrický rozptyl vodního součinitele po průřezu a následná péče při zrání betonové desky.
Problémy s pokládkou a řešení
Při použití dostatečně pevné izolace (pro běžné rodinné domy např. nejpoužívanější Isover EPS 100Z) vzniká největší dotvarování běžné podlahy zejména pokládkou na nerovný podklad. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20-50 % plochy). V podlaze tak vznikají dutiny, které se snaží dle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném metru nachází spoj pásů s navýšením cca 3 mm. Pokud nedojde k vyrovnání této (a dalších) nerovnosti vhodným způsobem, deska EPS je podepřena pouze cca z 20 %. Podobně působí případné vzniklé dutiny mezi jednotlivými vrstvami izolačních desek, které vznikají z titulu tolerancí tlouštěk desek, jejich pokládkou na nečistoty na spodní vrstvě apod. Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku. Desky izolantu je třeba pokládat tak, aby se minimalizovaly nerovnosti. Ideálním řešením není ani pokládka EPS na podsyp s větší zrnem. Také velká zrna podsypu se dokáží do tepelné izolace zatlačovat, než se vyrovná napjatost v konstrukci. Z tohoto důvodu se například v systémech Rigidur požaduje mezi podsyp a tepelnou izolaci vždy vložit alespoň tenkou pevnou desku Rigidur.
Malé dotvarování plnoplošně působící tepelné izolace je dobře patrné z měření, kdy skladba Isover EPS 100Z 2×50 mm při plošném zatížení 2000 kg/m2 (0,02 MPa) vykazuje deformaci pouze cca 1 mm tj. výrazně pod deklarovanou max. hodnotu.
Příklad z praxe: Problémy se sedáním podlahy
V současnosti je v řešení sedlá podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlahová konstrukce je dle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí se pohybuje až do cca 7 mm. Největším překvapením byla systémová deska podlahového topení, která ze spodní strany obsahuje tenký rastr výšky cca 6 mm. Zkouška zatížení tlakem desek Isover EPS 100Z 2×50 mm při plošném zatížení s napětím v tlaku 0,02 MPa = deformace cca 1 mm, tj. výrazně pod deklarovanou max. hodnotu. Zkouška zatížení tlakem desek Isover EPS 100Z 2×50 mm + systémové desky podlahového topení z předmětného domu při plošném zatížení s napětím v tlaku 0,02 MPa = deformace cca 6 mm tj. nárůst deformace o 600 % oproti verzi bez desky PT. Deska PT je zcela nevhodná pro uvedenou skladbu podlahy.
V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover provedeny zkoušky zatížení tlakem skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím 0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné tj. plnoplošně podepřené desky Isover EPS 100Z tl. 2×50 mm vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota max. 2 %, tj. max. 2 mm), zatímco stejná skladba doplněná touto podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při shodném zatížení deformaci 6× vyšší! Z toho vyplývá, že předmětná deska PT je pro tento typ skladby podlahy zcela nevhodná.
Obvyklé problémy a řešení
Obvyklý problém při izolaci podlah jsou tepelné můstky způsobované obvodovými stěnami. Když jsem zaizoloval strop ve sklepě, tak se v blízkosti obvodových stěn teplota podlahy nijak nezvýšila, efekt dodatečné izolace byl málo patrný protože chladné zdivo kameného soklu, na němž byla betonová podlaha položena odvádělo teplo. Když jsem při provádění tepelné izolace obvodových stěn protáhnul zateplení i na zdivo soklu, tak tento problém zmizel. Je dobré si uvědomit, že tepelná vodivost betonu je zhruba 32x větší než tepelná vodivost pěnového PS.
Při rekonstrukci a dodatečné izolaci starých podlah v nepodsklepených objektech je třeba zpravidla také nějakým způsobem obnovit nebo znovu udělat i hydroizolaci obvodových stěn a těsně ji spojit s hydroizolací podlahy.
Postup izolace podlahy krok za krokem
Podlahy se obvykle zateplují velice špatně, protože tloušťka podlahy je limitována výškou dveří, stropů, parapetů a případně i dalších konstrukcí. Proto se na podlahu nemůže přidat taková vrstva tepelné izolace, jaká je podle současných měřítek potřeba, ale vždy je nutné konstrukci podlahy volit podle možností dané stavby. Pokud jsou prostorové podmínky a montážní výška omezené, ale přesto se nechcete vzdát podlahové izolace, můžete vynechat horní podlahovou krytinu.
-
1. krok: Odstranění nerovností
Nejprve očistěte nosnou část stropu. Musí být čistá a bez nerovností. Pracujte s dlátem nebo špachtlí, dokud nebude všechno hladké a rovné. Je povrch drsný s nerovnostmi většími než 2 až 3 mm? Potom vám pomůže vyrovnávací stěrka. Rozprostřete ji po celé ploše, vyhlaďte a nechte důkladně vyschnout nebo vytvrdnout.
-
2. krok: Pokládka izolace
Vybalte separační fólii, aby se materiály mohly různě silně roztáhnout. Na stěnách zajistěte pomocí okrajových pásků, aby se desky OSB nikde nedotýkaly. Jinak by se jimi mohl později šířit hluk. Je bezpodmínečně nutné dodržet vzdálenost alespoň 10 mm od stěny. Pak položte izolační desky těsně vedle sebe s přesazením. Přesazení je důležité, aby byly desky stabilnější.
-
3. krok: Lepení izolace podlahy
Spoje přelepte samolepicí parotěsnou hliníkovou páskou. Pak přijde na řadu lepidlo. Naneste ho a desky vklepejte do sebe. Pokud přečnívají okrajové proužky, zastřihněte je.
Další parametry ovlivňující pocit tepla
U podlah neovlivňuje její vlastnosti pouze součinitel prostupu tepla (nebo tepelný odpor), ale existují dva parametry, které mají vliv na pocit tepla. Prvním je tzv. dotyková teplota. Ta je dána schopností podlahy odnímat teplo. Podlaha tak může působit studeně, i když jsou její tepelně izolační schopnosti dostatečné. Na dotykovou teplotu má vliv především poslední vrstva podlahy, tedy ta, které se člověk dotýká. Tzv. studené podlahy jsou charakteristické tím, že mají na povrchu dlažbu, beton nebo tenko nášlapnou vrstvu (např. linoleum) na betonu. K odstranění tohoto problému postačí položit na podlahu koberec nebo jiný materiál s malou tepelnou jímavostí. Ten odizoluje chodidlo od podkladní vrstvy, která odnímá teplo z povrchu. V továrnách a dříve v některých obchodech byly na místech, v nichž stáli zaměstnanci, dřevěné rošty, které zamezovaly ochlazování nohou jímáním lidského tepla do podlahy. Druhým ovlivňujícím parametrem je tepelný odpor. Pro jeho zvýšení je nutné přidat do konstrukce tepelnou izolaci, což bývá problém. Výjimku tvoří případy, kdy se jedná o podlahu na rostlém terénu, která se celá rekonstruuje - pak lze vykopat starou podlahu do potřebné hloubky a provést normální skladbu podlahy s dostatečnou tepelnou izolací. Druhou výjimkou jsou podlahy nad nevytápěnými místnostmi. Zde je možné podlahu zateplit zespodu z nevytápěné místnosti. Třetí výjimkou jsou místnosti, které teprve stavíme, jedná se například o půdní vestavby. Zcela jiným případem jsou podlahy na půdách, jež se zateplují, aby teplo neunikalo z vytápěných prostor pod nimi. Zde jde v podstatě o konstrukci velmi podobnou zateplení střešního pláště, ovšem bez problémů s hydroizolací o velkém difuzním odporu. Nejjednodušším příkladem zateplení je dřívější způsob využití podkroví na vesnicích - dostatečná vrstva sena či slámy na půdě je vynikající tepelná izolace. Tepelně izolační schopnosti těchto materiálů jsou obdobné jako u jiných tepelných izolací, ať již se jedná o pěnový polystyrén či minerální vatu.
tags: #podlaha #bez #tepelné #izolace #informace