V poslední době se v projektové dokumentaci i u pracovníků na stavbách setkáváme s nesprávným označením podkladního betonu pod skladbou podlahy jako základové desky. Je proto důležité si ujasnit rozdíly a správnou terminologii.
Co je podkladní beton?
Podkladní beton je první funkční vrstvou podlahy na upraveném terénu. Vytváří zpevněný a rovný podklad pro další vrstvy podlah. Na tuto vrstvu se také zakládají například příčkové konstrukce v nejnižším podlaží. Tento zpevněný podklad může, ale nemusí být vyztužený.
Vyztužovat nebo nevyztužovat?
V současnosti je běžné ukládat do podkladního betonu kari sítě, dříve tomu tak nebylo. Místo betonového potěru se často používal uválcovaný štěrkový podsyp. Volba závisela na typu podlahy (montovaná, monolitická) a uvažovaném užitném zatížení. Podkladní beton může být vyztužený, ale ve většině případů to není nutné, zvláště pokud se klade na dostatečně zhutněný štěrkový podsyp.
Podkladní beton vs. Základová deska
Základová deska je druh plošné základové konstrukce, primárně nosné konstrukce, která se používá v případech, kdy není k dispozici dostatečně únosné podloží. Má plošný charakter, kde půdorysné rozměry převládají nad tloušťkou. Rozdíl mezi podkladním betonem a základovou deskou je tedy nejen v tloušťce a míře vyztužení, ale zejména ve funkci, kterou ve stavbě plní.
V segmentu rodinných domů se často setkáváme s podkladním betonem, který je zbytečně masivní a vyztužený. Je důležité, aby odborná stavební veřejnost používala správnou terminologii.
Čtěte také: Podkladní pásy - vlastnosti
Revize ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení
Norma ČSN 74 4505 Podlahy - Společná ustanovení je v praxi velmi využívaná. Její znění z roku 1994 bylo již zastaralé a v některých pasážích dokonce nepoužitelné. Proto se Český normalizační institut rozhodl zařadit do plánu normalizace její revizi ve vztahu k základním ČSN a EN, technickým předpisům a současným technickým požadavkům.
Revidovaná norma prošla mnohastupňovým připomínkováním a oponenturou odborníků z různých materiálových oblastí (dřevěné podlahy, betonové podlahy, plastové povrchy podlah). Byly prověřeny všechny ČSN, resp. harmonizované ČSN EN, na které je odkazováno, tak, aby ustanovení revidované normy nebyla v žádném případě v rozporu s těmito dokumenty.
Předmět a rozsah normy
Předmět normy byl nově přeformulován: „Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování, provádění a zkoušení podlah ve stavebních objektech.“ Norma rozlišuje dva druhy podlah: podlahy v bytové a občanské výstavbě a průmyslové podlahy. Norma se nevztahuje na nemovité kulturní památky a na objekty pro ustájení zvířat.
Největší změnou je rozšíření normy o problematiku průmyslových podlah, která nebyla v předchozím znění ČSN 74 4505 vůbec zohledněna.
Termíny a definice
Kapitola Termíny a definice zajišťuje, aby terminologii použitou v normě chápali všichni její uživatelé stejně, a bylo tak minimalizováno riziko nedorozumění v důsledku špatného pochopení textu. Nejdůležitějšími změnami oproti verzi z roku 1994 je zavedení termínu průmyslová podlaha, definování pojmu podlahový potěr (podlahová mazanina) a rozdělení spár v podlaze na smršťovací a dilatační.
Čtěte také: Podrobný návod: Pokládka betonové dlažby
Nová ČSN 74 4505 rozděluje podlahy na dva druhy: podlahy v bytové a občanské výstavbě a podlahy průmyslové. Rozlišení je specifikováno v definici pojmu průmyslová podlaha:
„Průmyslová podlaha je podlahovou konstrukcí, která je zatížena rovnoměrným zatížením větším než 5 kN/m2, nebo pohyblivým zatížením - manipulačními prostředky, jejichž celková hmotnost je větší než 2000 kg. Průmyslovou podlahou je i konstrukce se zvláštními požadavky na odolnost proti obrusu, kontaktnímu namáhání, chemickému působení, a to i v případě, že zatížení je menší než výše uvedené hodnoty.“
Ostatní podlahy spadají do kategorie podlah v bytové a občanské výstavbě. Kritériem pro rozdělení je zatížení. Může nastat situace, že například podlaha v kuchyni pro hromadné stravování bude muset mít větší únosnost než 2000 kg/m2 a bude muset být navržena a provedena podle ustanovení pro průmyslové podlahy.
Technické parametry podlah
Revidovaná norma přináší změny i v kapitole technických parametrů. Mezi nejdůležitější patří:
- Vzhled podlahy: Norma řeší případný vznik trhlin, který je obecně považován za nepřípustnou vadu, s výjimkou betonových podlah, kde se odkazuje na základní normy pro navrhování betonových konstrukcí (ČSN 73 1201 a ČSN EN 1992-1-1).
- Stálobarevnost: Reflektována je přirozená vlastnost dřeva měnit svůj odstín pod vlivem osvětlení.
- Rovinnost povrchu: Sledují se odchylky výškové úrovně náhodně vybraných bodů skutečně provedené podlahy od výškové úrovně definované v projektu.
- Místní rovinnost povrchu: Sledují se dva parametry - odchylka povrchu podlahy od proložené úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a mezní rozdíl rovinnosti nášlapné vrstvy v dilatační nebo smršťovací spáře a ve spárách mezi dlaždicemi.
- Tloušťka vrstvy potěru: Definována je spodní mez skutečného provedení (viz tabulka 3) a horní mez, omezená 120 % tloušťky předepsané v návrhu podlahy.
- Mechanická odolnost a stabilita: Významné pro statickou únosnost nosné vrstvy podlahy.
- Skluznost: V částech budov, které jsou veřejně přístupné, platí přísnější požadavky, uvnitř bytů a pobytových místností pak požadavky méně přísné (viz tabulka 4).
V souvislosti s technickými parametry je třeba odkázat na kapitolu 7, která má název Zkoušení a obsahuje buď odkazy na příslušné zkušební normy, nebo popis zkušebních metod pro stanovení velikosti příslušných parametrů.
Čtěte také: Jak správně udělat podkladní beton
Návrh a provádění podlah v bytové a občanské výstavbě
Podlahy popisované v kapitole 5 normy jsou prakticky vždy podlahy plovoucí, kdy je nosná vrstva uložena na relativně měkké vrstvě tepelné nebo zvukové izolace.
Návrh podlahy musí obsahovat:
- skladbu podlahové konstrukce, tj. jednotlivé vrstvy, jejich tloušťky, kvalitu, popřípadě i složení vrstev a pracovní postupy pro jejich zhotovení
- řešení dilatačních spár nosné konstrukce, které prochází podlahou
- požadavky na místní rovinnost povrchu podlahových vrstev (ne nášlapné vrstvy). Požadavky musí vycházet z požadavků následné vrstvy na podklad.
Vzhledem k tomu, že norma nemůže postihnout celou škálu individuálních podmínek na stavbě, ani zahrnout požadavky všech vrstev na podklad, je povinnost předepsat požadavky kladena na autora návrhu podlahy, tedy obvykle projektanta.
Dobrou pomůckou pro navrhování potěrů může být tabulka uvádějící nejmenší návrhové tloušťky plovoucích potěrů (viz tab. 5). Doporučuje se uvedené hodnoty považovat za naprosto minimální.
Provádění
Provádění definuje požadavky na firmu provádějící pokládku podlahy nebo některých jejích vrstev. Nová je povinnost sepsat při převzetí staveniště zápis obsahující alespoň údaje jako rovinnost podkladu, tloušťky zadávaných vrstev a rovinnost a místní rovinnost povrchu nejvyšší prováděné vrstvy.
Mezi požadavky na provádění podlahy patří i vytvoření rastru smršťovacích spár ve vrstvách z materiálů podléhajících smršťování. Dobře se osvědčilo pravidlo požadující pro obvyklé nevyztužené cementové potěry vzdálenost smršťovacích spár maximálně třiceti- až čtyřicetinásobek tloušťky vrstvy.
Předepsána je zde nejvyšší dovolená vlhkost podkladu pro pokládku běžných nášlapných vrstev, a to pro cementový potěr a pro potěr na bázi síranu vápenatého (viz tab. 6). Pokud je součástí podlahy systém vytápění, je třeba požadavky uvedené v tabulce snížit.
Doporučení pro vyztužování podkladního betonu
Před tím, než se rozhodneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.
Tři způsoby, jak provést podkladní beton:
- Podkladní beton se ukončí u základového pasu.
- Podkladní beton se umístí nad základové pasy.
- Podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek, tj. železobetonová deska.
Postup dle bodu a) vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu. Postup dle bodu c) vyžaduje statický návrh nosné výztuže. S tímto postupem se setkáváme např. u sklepů.
Podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm krát 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností.
Požadavky na podkladní desku
- Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy).
- Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem.
- Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí.
- Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky.
Reálné sednutí pasů je s ohledem na 1.GK velice nízké, většinou do jednoho milimetru, případně jednotek milimetrů. Proto provádíme toto vyztužení pouze v místě styku pasu a desky.
Vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky
Toto vyztužení je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou.
Pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme (zesílení základů pod příčkami je uvedeno v kapitole 1). Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky.
Smršťování betonu
Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Abychom předešli trhlinám je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem.
Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou.
Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2. Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem.
Zatížení podkladní desky po betonáži
Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy dojde k tzv.
Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený.
Hutnit vrstvy pod betonem?
Mezi tvárnicemi ztraceného bednění vzniká často prostor, který je nutné vyplnit - jednak vznikne prostor při skrývce ornice a jednak se v rámci stavby provádí rozvody kanalizace, přípojek vody a elektřiny, a prostor je tak velmi často protkán dalšími výkopy a ten je nutné zasypat.
Již při výkopech a dle geotechnické průzkumu zjistíme jakou zeminu vlastně vyhloubíme v rámci základových pasů. Tuto zeminu lze využít pro tyto zásypy. Skrývku ornice zásadně nepoužíváme. Nelze používat ani zeminu s kusy kořenů a organických příměsí - ty následně vyhnívají a tzv. prosedají. Jako nevhodné jsou soudržné zeminy třídy F5-F8 (jíly a hlíny se střední, vysokou, velmi vysokou a extrémní plasticitou), které v podstatě nelze hutnit a jsou objemově nestálé. Všechny ostatní zeminy lze pro zásypy použít, případně je nahradit štěrkovým podsypem.
Abychom mohli na tyto nasypané zeminy provést podkladní betonovou desku je nutné je zhutnit. Hutnění se u těchto jednoduchých staveb provádí pro nesoudržné zeminy (štěrky, písky, hlína štěrkovitá) vibrováním a válcováním. U soudržných zemin pak pouze válcováním. Při zhutňování je nutné dbát, aby nedošlo k porušení svodného potrubí kanalizace a ostatních přípojek.
Štěrk pod podkladní beton
Štěrkové podsypy ani polštáře se pod podkladní ani základové desky zpravidla nedělají. Desky jsou navrhovány s ohledem na únosnost stávající zeminy a zlepšování zeminy je v takovýchto plochách neekonomické. V případě podkladních betonových desek se podsyp u hrubozrnných zemin většinou neprovádí, jelikož ty jsou dostatečně únosné a štěrkem již únosnosti významně nepomůžete.
Je nutné si však uvědomit, že případná vložená štěrková vrstva má svou mezerovitost, a tedy i vzduch, ve kterém se hromadí radon. Dle příslušné normy musí být všechny štěrkové podsypy a zeminy o mocnosti nad 50 mm odvětrány nad střechu.
V rámci jemnozrnných zemin obsahujících jíly a hlíny střední a vysoké plasticity, které po celou dobu zůstávají mezi základovými pasy, jsou vždy nasyceny vodou a je nutné provést štěrkový podsyp. Tyto zeminy je nutné důkladně nechat vyschnout, následně zaválcovat štěrkem frakce 16-32 tloušťky 100 mm a následně uložit frakci 8-16 tloušťky 150 mm a provést zhutnění vibrační deskou. Štěrkový podsyp se zde dává z jediného důvodu, a to z důvodu urychlení konsolidace neboli postupného vytlačování vody z pórů zeminy při zhutňování. Po vylití podkladní desky betonem se již nepředpokládá znovu nasycení vodou.
Velmi nedoporučuji používat jako podsyp štěrkopísek, zejména ve větších vrstvách. Používá se pouze u štěrkopískových polštářů, a to jsou úplně jiné druhy zlepšování zeminy. Pokud jej použijeme u podkladního betonu, únosnost ani sedání nijak neovlivníme, ovšem zaděláme si na skrytý problém v další fázi stavby, kdy na tuto vrstvu vylijeme podkladní betonovou desku. Proto doporučuji v případě štěrkopísku separovat jej od následného betonu polyetylénovou fólií. Stejný postup se aplikuje při odvětrání radonu, kdy nechceme, aby cementové mléko protékalo do vrstvy štěrku a snižovalo tak jeho účinnost na odvětrání.
Ještě upozorním, že pokud je v domě instalováno teplovodní nebo elektrické podlahové topení nebo štěrková vrstva o mocnosti nad 50 mm, nebo je-li radonový index stavby vysoký, je nutné provést vždy odvětrání radonu přes štěrkové lože nad střechu objektu nebo vložení ventilační vrstvy do kontaktní konstrukce (tedy souvrství podlahy). Sálání tepla z podlahy totiž urychluje také prostup radonu do interiéru stavby.
tags: #podkladní #beton #tloušťka #norma