Jádrová omítka tvoří základní, nejtlustší vrstvu pod finální tenkovrstvou omítku. Slouží k vyrovnání nerovností na stěně a může mít tloušťku až několik centimetrů. Kromě srovnání plochy zajistí také dostatečnou pevnost a odolnost povrchu. Následně jádrová omítka slouží jako podklad pro nanesení finální pohledové vrstvy - štuku.
V místech, kde vzhled hotové omítky nehraje zásadní roli, například ve sklepech, garážích, kůlnách či skladových prostorách, může zůstat jádrová omítka jako finální vrstva. Podklad vyrovnáte, ale viditelná hrubá struktura s vystouplými zrnky písku zůstane vidět. Prostor pak můžete jednoduše vymalovat. Jádrová omítka se také nemusí nanášet ani v místech, kde plánujete lepit obklady, neboť jim stačí dobře vyrovnaná a zpevněná plocha jádrové omítky.
Příprava podkladu pod jádrovou omítku
Před nanášením jádrové omítky musí podklad vyhovovat platným normám. Musí být suchý, pevný, nosný, stabilní, dostatečně drsný a rovnoměrně nasákavý. Je nezbytné, aby byl zbaven prachu, nečistot, výkvětů soli a zbytků starých nátěrů. Zároveň nesmí být nesoudržný, zmrzlý nebo vodoodpudivý.
Nově vyzděné zdivo a dozdívané staré zdivo je nutné nechat nejprve vyzrát, neboť zdící malta potřebuje k vytvrdnutí přístup vzduchu. Pokud bychom omítli čerstvě vyzděné zdivo, uzavřeli bychom vlhkost ze zdící malty ve zdivu.
Postup přípravy podkladu:
- Než se pustíte do omítání, podklad si nachystejte. V případě rekonstrukcí odstraňte zbytky starých omítek, solí nebo jiných nečistot.
- Jádrové omítky nanášejte na navlhčený podklad. Zdivo proto nejprve pokropte vodou.
- Na minerální podklady se doporučuje nanést kontaktní můstek, který se musí po předepsanou dobu nechat zaschnout.
- Ve většině případů je potřeba nanést i „špric“ neboli podhoz - řídký nástřik ze směsi cementu a písku. Podkladní postřik se provádí cementovým podhozem ostrým ručním náhozem. Při podhozu nikdy není vytvořena souvislá plocha, pouze se vytvoří ostré výstupky zajišťující lepší soudržnost s následnou vrstvou jádrové omítky.
- Před začátkem omítacích prací se doporučuje osadit na všechna nároží, ostění a nadpraží otvorů vhodné omítací profily. Kovové prvky je nutné chránit před korozí vhodným antikorozním nátěrem.
Typy jádrových omítek a jejich vlastnosti
Zatímco v minulosti si každý zedník připravoval omítku ze základních surovin sám, dnes většina upřednostňuje použití předpřipravených směsí v pytlích. Suché směsi dodávané v pytlích splňují přísné stavební normy a zajišťují přesnost poměrů, díky kterému jsou výsledné vlastnosti hmot konstantní. Pro omítání všech běžných stavebních materiálů jsou k dispozici různé typy jádrových omítek:
Čtěte také: Test jádrových vrtáků
Vápenocementová jádrová omítka
- Průmyslově vyráběná suchá omítková směs pro ruční zpracování v exteriéru i interiéru.
- Pojivo obsahuje cement a vápenný hydrát. Díky cementu je omítka dobře zpracovatelná a odolná.
- Má charakteristickou šedou barvu, proto se obvykle nepoužívá jako finální vrstva.
- Maximální zrnitost 4 mm.
- Doporučená tloušťka jedné vrstvy je od 10 mm do 25 mm. Vyrovnává nerovné podklady.
Vápenná jádrová omítka
- Protože neobsahuje cement, je po zaschnutí bílá.
- Zpravidla se používá jen pro vnitřní použití - je méně odolná a pevná.
- V exteriéru se často používá i při rekonstrukcích historických objektů, protože představuje tradiční stavební materiál.
- Vzhledem k jejím vlastnostem bývá její tloušťka menší (do 20 mm).
- Výhodou vápenných omítek je dobrá paropropustnost.
Sanační omítka
- Používá se pro omítání vlhkého nebo poškozeného zdiva, zejména při rekonstrukcích starých budov.
- Její pojivo obsahuje přísady, které způsobují větší pórovitost hmoty.
- Díky tomu vyniká nadstandardní paropropustností. Navíc dokáže zachycovat soli a zabraňovat tak vzniku silných výkvětů.
Tepelně-izolační jádrová omítka
- Používá se pro zlepšení tepelné izolace vnitřních i venkovních ploch.
- Tyto omítky obsahují speciální hydraulické pojivo a izolační materiál (perlit, nebo granulovaný polystyren).
- Obsahuje dolomitické vzdušné vápno a organické lehčící přísady.
- Dokáže posilovat tepelně-izolační vlastnosti zdiva, má vysokou vydatnost a je dobře zpracovatelná.
- Vyniká silnou paropropustností, díky čemuž dokáže přirozeně regulovat vnitřní mikroklima.
Při omítání svépomocí budete potřebovat hašené vápno, vodu, písek a případně cement (pokud potřebujete vápenocementovou jádrovou omítku). Obecný poměr může být 3-5:3:1, tedy 3-5 lopat písku, 3 lopaty vápna a lopata cementu. Pokud potřebujete „mastnější směs“, přidejte více vápna.
Doporučené tloušťky a zrnitosti jádrových omítek
Jádrová omítka je nejtlustší vrstva ve skladbě omítky a může mít tloušťku až několik centimetrů. Platí, že čím silnější vrstvu omítky budete nanášet, tím větší zrno by měla mít. Na výběr máte ze 3 základních hrubostí (velikostí zrna) - 1 mm, 2 mm a 4 mm. Všechny jádrové omítky jsou určené pro nanášení v silnější vrstvě a pro vyrovnání i zpevnění podkladu.
Minimální a doporučené tloušťky:
- Interiér:
- Stěny: 10 mm
- Strop: 8 mm
- Exteriér: 20 mm
- Doporučená tloušťka jedné vrstvy: 10 mm do 25 mm
- Maximální tloušťka jedné vrstvy: do 15 mm (u specifických produktů)
| Umístění / Typ omítky | Minimální tloušťka (mm) | Doporučená tloušťka jedné vrstvy (mm) | Maximální hrubost zrna (mm) |
|---|---|---|---|
| Interiér (stěny) | 10 | 10 - 25 | 4 |
| Interiér (stropy) | 8 | 10 - 25 | 4 |
| Exteriér | 20 | 10 - 25 | 4 |
| Vápenocementová jádrová omítka | 10 | 12 - 30 | 4 |
Postup nanášení jádrové omítky
Příprava směsi
Omítku rozmícháme na vhodnou konzistenci; nesmí být příliš řídká, aby nestékala po zdivu, ani příliš hustá, vytvářela by tuhé koláče. Doba míchání se pohybuje mezi 3-5 minutami. Případné dodatečné přidání vody provádíme pomalu a opatrně tak, aby hmota na konci míchacího cyklu byla plastické konzistence. Mícháme elektrickým míchadlem nebo v samospárové míchačce.
Omítání
- Zejména při omítání křivých stěn doporučujeme používat omítníky (laťky nebo dráty), které připevníte na stěnu a srovnáte pomocí vodováhy a olovnice. Terče se umísťují přibližně 1,5 m od sebe v obou směrech. Jejich průměr je 20-30 cm.
- V interiéru začínáme omítáním stropu, teprve potom přijdou na řadu stěny. Na stropy nanášíme vrstvu o tloušťce maximálně 10 mm.
- Připravenou jádrovou omítku nabíráme zednickou lžící a nahazujeme na stěnu, nesmí se při nárazu rozstřikovat, ani opadávat. Jádrovou omítku nahazujeme na podklad zednickou lžící až do dosažení požadované tloušťky.
- Ihned po nahození jádrovou omítku strháváme latí (H-profil) do roviny, pohybujeme jí přitom po omítnících střídavě ve svislém i vodorovném směru. Díky omítníkům bude rovnoměrně nanesená po celé ploše.
- Strženou jádrovou omítku zatáhneme kovovým nebo dřevěným hladítkem, v případě nerovností doplníme hladítkem maltu. Vyjmeme omítníky a rýhy po nich zapravíme. U větších nebo proměnlivých tlouštěk vrstvy omítku nanášíme systémem „čerstvý do čerstvého“.
- Při větších tloušťkách omítky je doporučená aplikace ve dvou vrstvách, přičemž nanášení druhé vrstvy se provádí na čerstvou zavadlou první vrstvu.
- Čerstvě omítnuté plochy je potřeba udržovat minimálně dva dny ve vlhkém stavu.
Doba zrání a finální úpravy
Než se pustíte do štukování, nebo nanášení fasádní omítky, budete si muset po omítání pár týdnů počkat. Jádrové omítky musí pořádně vyschnout a vyzrát. Doba zrání závisí na okolní teplotě i vzdušné vlhkosti. Obecně platí, že 1mm vrstva omítky potřebuje zrát den. Při běžné tloušťce 20 mm proto počítejte s dobou zrání minimálně 20 dnů.
Po zavadnutí jádrové omítky se provede penetrace.
Čtěte také: Postupy jádrového vrtání do betonu
Čtěte také: Klíč k přesným otvorům ve stavebnictví
tags: #podhoz #pod #jadrove #omitky #informacepodklad #pod