Ať už stavíte nový dům, rekonstruujete starší nemovitost, nebo jen předěláváte podlahy v bytě, asi budete řešit otázku, jaké podlahy zvolit pod finální krytiny - dlažby, koberce a další typy krytin. Podlahové konstrukce se za posledních dvacet let výrazně změnily, moderní podlahy jsou zateplené, odhlučněné a často se používají jako primární zdroj tepla - podlahové vytápění.
Skladba podlahové konstrukce
Podlahové konstrukce se výrazně liší od těch, které se prováděly dříve. Finální krytiny se většinou pokládaly na vyrovnávací cementový potěr, který byl uložen na základové desce nebo stropní konstrukci. Tepelné nebo kročejové izolace se řešily velmi zřídka. Na cementový potěr - betonovou podlahu - nebyly kladeny téměř žádné nároky, jako podklad sloužil pevný, nestlačitelný podklad, a tak betonová podlaha vydržela téměř vše.
U nové konstrukce podlah je ale vše jinak. Jako podklad pro betonovou podlahu slouží povětšinou stlačitelný podklad, polystyren. Betonová podlaha se pak ukládá jako plovoucí - taková podlaha se nazývá „těžká plovoucí podlaha“. U takové konstrukce je ale kladen daleko vyšší důraz na pevnost, a to hlavně v ohybu.
Plovoucí podlahy jsou dnes standardem. Prakticky v každém novém domě, mnohdy i v dřevostavbách, jsou plovoucí podlahy zhotoveny tzv. mokrým způsobem. Jedná se o podlahy, které jsou udělány buď z litého betonu, nebo z anhydritu.
Anhydritové podlahy: Moderní řešení
Podlaha na bázi kalcium sulfátu (CA) - nejčastější typ podlah, díky svým pevnostem a jednoduchému zpracování ideální volba pro betonové podlahy do občasné výstavby, kanceláří a lehkého průmyslu. Anhydrit je směs na bázi síranu vápenatého CaSO4, z ušlechtilých přísad tvořících pojivo a vody. Kamenivo se používá malé frakce v rozmezí 0-4 mm. V závislosti na různých faktorech jsou přidávány do této směsi doplňující látky, které především ovlivňují její vlastní zpracování.
Čtěte také: Postup pokládky plovoucí podlahy
Výhody anhydritových podlah
- Vysoká pevnost: Samonivelační anhydritová podlaha je samozhutnitelné, aplikuje se jako vysoce tekutá směs a po zatvrdnutí má v porovnání s klasickým potěrem výrazně vyšší pevnost. Pevnost v ohybu začíná na 4MPa - jen pro srovnání, v laboratorních podmínkách je obtížné u klasického cementového potěru dosáhnout pevností nad 2MPa. Vysoká pevnost v tlaku i tahu za ohybu je garantovaná!
- Rovinnost: Anhydritové podlahy se běžně provádějí s rovinností 2 mm/2m. To je dostatečná rovinnost, vhodná pro většinu finálních krytin. Odpadá tak nákladné stěrkování a vyrovnávání podkladu jako u „klasického“ betonu.
- Bezespárá aplikace: Anhydrit - pojivo - má odlišné chování oproti cementu, zpracování ve vysoké tekutosti docílené vodou je bezproblémové. Zhotovená podlaha se nijak nedeformuje vlivem chemické reakce mezi pojivem a reakční složkou - vodou. To také umožňuje provádět podlahy bezespáré, bez dilatací v ploše a to až 600 m2 (podlahy s podlahovým vytápěním 300 m2). Při vysychání anhydritového potěru je výhoda v tom, že se anhydrit nesmršťuje, a je možné ho tak aplikovat do plochy 150-200 m2 bez nutnosti dilatačních spár. Při vysychání se anhydritová vrstva nijak nedeformuje a při změně teplot se rozměry téměř nemění.
- Ideální pro podlahové vytápění: Anhydritová podlaha je ideální krycí vrstva pro podlahové topení a to hned z několika důvodů. Zejména pak rychlejším prohřátím anhydritové vrstvy, které je docíleno vyšší homogenitou materiálu. Předností anhydritu je jeho velká tepelná vodivost, a to o 15-20 % větší oproti betonu. Anhydritový potěr AnhyLevel vylepšila společnost CEMEX ve verzi Thermio natolik, že vykazuje nejlepší tepelnou vodivost na evropském trhu (hodnota dosahuje až 2,5 W/m.K., zatímco tepelná vodivost klasické mazaniny je cca 1,0 W/m.K.). O vhodnosti použití jako akumulační vrstva pro podlahové vytápění tak není pochyb.
- Rychlost realizace: Lité anhydritové podlahy jsou hladké, netvoří se v nich trhliny ani se nijak jinak nedeformují. Anhydritová podlaha je pochozí již po 24 až 48 hodinách od nalití. Lehké stavební práce bez bodového zatížení je běžně dosahována po 4-5 dnech od vylití. Dobu výstavby lze zkrátit také rychlejším vysušováním podlahy. Anhydritovou podlahu lze začít pozvolna vysušovat již po 2 dnech a přibližně po týdnu lze spustit podlahové topení, které vysoušení anhydritu urychlí. Čím dříve podklad vyschne, tím dříve mohou nastoupit podlaháři.
- Vhodnost pro dřevostavby: Pokud hledáte skladbu podlahy do dřevostavby, tak jistě narazíte na anhydritové podlahy. Zde se anhydrit používá nejčastěji ve formě tzv. těžké plovoucí podlahy, kdy anhydritová podlaha není propojena s podkladem (např. základovou deskou). V navazujícím podlaží pak tvoří účinnou ochrannou bariéru proti přenosu hluku mezi jednotlivými podlažími.
Omezení anhydritových podlah
Stejně jako každý materiál, mají i tyto podlahy svá omezení, na která je třeba dbát. Anhydritové podlahy nepatří do extrémů. Anhydritové podlahy jsou vhodné použít tam, kde se nebude trvale vyskytovat vysoká vlhkost a kde nebude možnost zatékání vody (ideální použití do podlahy v domě). Při kontaktu s vodou totiž anhydrit může bobtnat a anhydritová podlaha tak bude praskat. Nevhodná je naopak například do garáže či do sklepních prostor.
Realizace anhydritové podlahy
Vlastní pokládka anhydritové podlahy má svá pravidla a vyžaduje poctivou přípravu. Anhydritové lité podlahy se aplikují běžně v tloušťce 40 - 55 mm. Jedná se o roznášecí vrstvu, která je aplikována celoplošně na kročejovou izolaci (příp. tepelnou izolaci podlahy na zemině), na kterou se následně zhotoví samonivelační stěrka a položí podlahová krytina.
Příprava podkladu a tloušťka
Anhydrit se umístí na podklad, který je tvořen tepelnou izolací - nejčastěji v podobě EPS desek o požadované pevnosti. Mezi anhydrit a polystyrenové desky se ještě vkládá separační vrstva v podobě separační folie. Boční části stěn musí být opatřeny dilatačními pásy, aby nedošlo ke styku stěny s anhydritem, což výrazně přispívá k účinné kročejové izolaci v domě.
Tloušťka anhydritové podlahy je závislá nejen na zatížení, které na vrstvu anhydritu bude v budoucím provozu stavby působit, ale také zda v podlaze má být instalováno podlahové topení. Důležitou roli při návrhu tloušťky anhydritu hraje také stlačitelnost podkladu.
- U teplovodního potrubí (průměr 15-20 mm) je vhodná tloušťka anhydritové vrstvy minimálně 60 mm (45 mm nad topným potrubím).
- U elektrického podlahového vytápění (svazek drátů kolem 5 mm) je potřebná tloušťka anhydritové zálivky alespoň 50 mm.
Celková tloušťka je také závislá na rovinatosti podkladu.
Čtěte také: Plovoucí podlaha a beton: Kompletní návod
Proces lití
Pro transport a zpracování se používají dvě metody:
- Na stavbu se dopraví jednotlivé složky anhydritu (písek a anhydrit) odděleně v zásobníkovém silu dopravního prostředku. Po přivezení na stavbu těchto materiálů je nutné zajistit dostatečný zdroj vody. U jednotlivých složek se zkontroluje potřebné množství.
- Doprava již hotové anhydritové směsi pomocí autodomíchávače. Anhydritová směs se vyrobí smícháním patřičných složek na betonárně. Po příjezdu autodomíchávače se za pomoci čerpadla směs dopravuje až do prostor, kde má být směs použita v podlaze. Čerpadlo je ve většině případů součástí tohoto přepravního prostředku.
Před samotným litím anhydritu je nutné zkontrolovat konzistenci směsi. Po nanesení anhydritu je nutné směs pomocí speciální pěchovací tyče odvzdušnit a promíchat. Rychlost uložení anhydritové podlahy tak vyžaduje větší zkušenosti a schopnosti než u klasického provádění podlah. Není zde čas opravovat chyby v průběhu lití, vše musí klapnout na jedničku - realizaci nejde přerušit více jak na několik minut. Za den je tak možné nalít plochu až 1500 m2.
Vysychání anhydritu
Anhydritové pojivo je vytvrzeno do 48 hodin od uložení. Od té chvíle je možné začít anhydritovou podlahu intenzivně vysoušet. Pokud se anhydritová podlaha vystaví při vysoušení stejným podmínkám celoplošně, může být podlaha vysušená-vyschlá i do týdne.
Anhydrit je suchý až ve chvíli, kdy to potvrdí CM měření (karbidová metoda). Nelze se řídit pouze časem od vylití, barvou potěru ani orientačním měřením.
Broušení anhydritové podlahy a syntr
Na povrchu anhydritu vzniká tzv. syntr - jemná vrstva, která brání správné přilnavosti lepidel, penetrací a nivelačních stěrek. Většina zákazníků se ptá, zdali je potřeba anhydrit vybrousit a proč je nutné odstraňovat cementové mléko (šlem).
Čtěte také: Pokládka plovoucí podlahy na beton
Ve většině případů ano. Broušením se odstraňuje povrchová vrstva (syntr), která brání správné přilnavosti penetrací, nivelačních stěrek a lepidel. Záleží na typu finální krytiny. Měkké krytiny (PVC, vinyl, kaučuk, korek) mají extrémní nároky na rovinnost a kvalitu povrchu. To, že je potěr „rovný na oko“, nestačí. Podlahář brousí proto, že nese odpovědnost za celé dílo. Pokud by se brousit nemuselo, nikdo by to nedělal dobrovolně - je to práce navíc, čas navíc, peníze navíc. Proto je vždy nutné řešit to s podlahářem.
Podlahu lze pokládat až tehdy, když je splněna požadovaná zbytková vlhkost, provedená správná povrchová příprava (broušení, penetrace, případně nivelace) a podklad odpovídá nárokům konkrétní krytiny.
Cementové podlahy
Cementové podlahy jsou většinou označovány výrazem „tradiční betonová podlaha“ nebo „klasická betonová podlaha“. Klasické a tradiční - normy takové stavební prvky ani obraty neznají, pro stavebníka může být tak označení pro betonovou podlahu zavádějící s tím, že se může domnívat, že investuje do toho nejlepšího, opak může být pravdou. Těžká plovoucí podlaha totiž není klasická ani tradiční, je to moderní stavební konstrukce, která si vyžaduje své - používání moderních technologií.
Rozdíly oproti anhydritu
Kámen úrazu je v chování cementu v reakci s vodou - nejdříve se pojivo roztahuje a poté smršťuje. To neumožňuje dosahovat samonivelace jen přidáním vody, jako je tomu u anhydritu, ale je nutné používat speciální chemické přísady, které nereagují s vodou, nebo tuto reakci omezí. Díky této vlastnosti je stále cementový potěr zpracováván jako polosuchý. Proto dochází jen k minimální reakci, důsledky takového zpracování jsou ale v tom, že pojivo nemusí 100% zreagovat, suchou směs také není možné většinou zhutnit tak jako zhutnění samonivelační potěr. Kvalita a pevnost klasické a tradiční betonové podlahy tak může být otázkou.
Cementové lité podlahy se nedají srovnávat, stejně jako anhydritové podlahy s technologií, která patří do doby minulé. Lité cementové podlahy mají v podstatě stejné parametry jako podlahy anhydritové - ale ne všechny lité cementové podlahy jsou ideální. Pro výrobu u těch nejlepších cementových potěrů na trhu se používají přísady, které zaručí, že cement nezareaguje příliš rychle. To ale mírně navyšuje jejich cenu a ta je pak paradoxně vyšší než u podlahy anhydritové. U cementových potěrů, kde je samonivelace dosaženo vodou se vyskytují závady - praskliny, zdvižené rohy apod. Z toho důvodu si nemůžete vyrobit kvalitní litý cementový potěr doma.
Tabulka: Porovnání anhydritových a cementových potěrů
| Vlastnost | Anhydritový potěr | Cementový potěr |
|---|---|---|
| Pojivo | Síran vápenatý (CaSO4) | Cement |
| Zpracování | Samonivelační, vysoce tekutá směs | Polosuchá nebo samonivelační (s přísadami) |
| Reakce s vodou | Bezproblémová, bez deformací | Roztahování a smršťování, nutné přísady |
| Pevnost v ohybu | Od 4 MPa (vyšší) | Obtížné dosáhnout nad 2 MPa (nižší) |
| Rovinnost | 2 mm/2m (vysoká) | Často vyžaduje stěrkování |
| Dilatační spáry | Až 600 m2 bez spár (300 m2 s topením) | Často nutné i na menší plochy |
| Tepelná vodivost | Vysoká (až 2,5 W/m.K. pro Thermio) | Nižší (cca 1,0 W/m.K.) |
| Doba pochozí | 24-48 hodin | Delší |
| Doba vysychání | Intenzivní vysoušení po 2 dnech, po týdnu topení | Delší, nutné CM měření |
| Vhodnost pro vlhko | Nevhodné do vlhkých prostor (garáže, sklepy) | Vhodnější do vlhkých prostor |
| Cena samonivelace | Obvykle nižší nebo srovnatelná | Může být vyšší (kvůli přísadám) |
Kvalitní betonová podlaha
Porovnání anhydritové a betonové podlahy z profesionálního hlediska nedává smysl, beton je beton, anhydrit je anhydrit a cement je cement. Další pojmy jako klasické a tradiční pak celému porovnávání nasazují „korunu“. Nechte si dodat anhydritové lité podlahy od profesionálů. Základní vlastností podlahové konstrukce je rovinatost a pevnost. Dlažba, parkety, laminátová podlaha, koberec, PVC, ... - všechny tyto povrchy vyžadují perfektně rovný a pevný podklad.
Litý samonivelační potěr Anhyment tyto požadavky splňuje. Tvoří roznášecí desku podlahové konstrukce s rovinatostí povrchu 2 mm na 2 m. Přímo na jeho povrch se aplikují téměř všechny nášlapné vrstvy. Anhyment je určen k vytváření vnitřních podlahových konstrukcí bez použití ocelové výztuže. Většinu nášlapných vrstev je možné aplikovat bez dodatečného vyrovnávání povrchu - stěrkování. Je možné jej využít na všech typech staveb - rodinné domy, bytové domy, administrativní budovy, obchodní centra, nemocnice, školy, a mnoho dalších. Výhodné je použití při rekonstrukcích i v novostavbách.
Během návštěvy u nás na prodejně podlahových krytin se zákazníci často ptají, zdali je potřeba anhydrid nebo cementový potěr vybrousit a proč je nutné odstraňovat cementové mléko (šlem). Vzhledem k tomu, že se jedná o placenou službu, vyvstává otázka: Je to opravdu nutné? Pro odpověď na otázku jsme provedli krátký test. Přilepili jsme čtyři dřevěné kostky kvalitním disperzním lepidlem pro lepení pvc Uzin KE 66. Dvě kostky byly přilepeny na vybroušenou anhydritovou podlahu (tím jsme odstranili cementové mléko/šlem), druhé dvě na nevybroušený podklad.
Dalším argumentem pro nutnost broušení potěru nebo anhydritu jsou nečistoty z povrchu, např. Anhydritové podlahy jsou prozatím nejmodernější způsob realizace hrubých betonových podlah. Vynikají vysokou pevností v tlaku i tahu za ohybu, jsou ideální jako těžké plovoucí podlahy, kdy podklad je tvořen z tepelné nebo kročejové izolace (např. polystyren). Anhydritová podlaha je po realizační stránce velkým skokem vpřed. Rychlost zhotovení anhydritové podlahy je několikanásobně rychlejší než u klasického potěru, ať už je jako pojivo použit cement nebo anhydrit.
tags: #plovouci #podlaha #na #nebrouseny #anhydrit