Ploché střechy: Kompletní průvodce moderním zastřešením

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Již od 20. let 20. století si designéři budov dobře uvědomují vizuální a celostně-konstrukční výhody zastřešení s malým sklonem. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Dnes je ale situace zcela jiná. Díky obrovskému pokroku ve vývoji hydroizolačních materiálů, moderních zateplovacích systémů a přísným technologickým postupům se ploché střechy staly vysoce bezpečnou, funkční a vizuálně atraktivní volbou pro moderní rodinné domy i komerční stavby.

Co je plochá střecha?

Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Plochá střecha se obecně uvažuje do sklonu 5°, tj. 8,75%. Optimální sklon u plochých střech se pohybuje mezi 3-4%, jelikož v tomto spádu snadno odtéká dešťová voda a zároveň se lze snadno na střeše pohybovat, je-li plánována jako užívaná, pochozí. Plochá střecha charakterizuje sklon do 5° a použití povlakové hydroizolace namísto skládané krytiny známé ze šikmých střech. Naproti tomu jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Z architektonického hlediska do určité míry symbolizuje moderní stavění oproti šikmé střeše, která v historii neměla alternativu z důvodu neexistence plošně vodotěsných materiálů, které by se daly pro hydroizolaci využít.

Výhody a nevýhody plochých střech

Výhody plochých střech

• Moderní design: Ploché střechy skvěle doplňují minimalistický a současný architektonický styl.
• Ekonomická výhodnost: Krychlové stavby s plochou střechou jsou obecně úspornější na výstavbu.
• Využití prostoru: Plochá střecha nabízí možnost vytvoření terasy, zahrady nebo jiného užitného prostoru.
• Snadná údržba: Přístup na plochou střechu je jednodušší, což usnadňuje údržbu a opravy.
• Ekologické možnosti: Zelené střechy přispívají k zadržování dešťové vody, zlepšují mikroklima a podporují biodiverzitu.

Nevýhody plochých střech

• Náročnější provedení: Kvalitní hydroizolace a správné odvodnění jsou klíčové pro bezproblémovou funkci ploché střechy.
• Riziko zatékání: I malá chyba v provedení může vést k zatékání a poškození konstrukce.
• Omezený odtok vody: Při silných deštích může docházet k hromadění vody na střeše.
• Náročnější odklízení sněhu: Na plochých střechách se může hromadit sníh, který je třeba pravidelně odstraňovat.
• Menší tepelná izolace: Ploché střechy mohou být náchylnější k tepelným ztrátám v zimě a přehřívání v létě.

Jak je plochá střecha konstruována?

Základem je nosná konstrukce. Na ni se vrství střešní plášť, který se nejčastěji skládá ze spádové vrstvy, parozábrany, tepelné izolace, hydroizolace a někdy i ochranou (resp. stabilizační) vrstvou. Díky ploché střeše získá váš dům využitelný prostor nejen v interiéru, díky němuž nebudete vytápět nevyužitý prostor a ušetříte tak za energie. Z exteriéru můžete střechu využít k relaxaci a posezení, výsadbě rostlin nebo osazení pochozími prvky.

Skladba ploché střechy

Skladeb a typů střech a plochých střech existuje samozřejmě mnoho. Základní rozdělení střech je na jednoplášťové a víceplášťové. Dle konstrukce můžeme ploché střechy rozdělit na jednoplášťové nebo dvouplášťové.

• Jednoplášťová plochá střecha: Jednou z nejběžnějších variant plochých střech je tzv. jednoplášťová plochá střecha. Jednoplášťová varianta neobsahuje vzduchovou mezeru, a proto je nutné myslet na kvalitní parozábranu, která bude chránit konstrukci před pronikáním vodních par. Většina dnešních moderních střech se řeší jako jednoplášťová (vrstvy leží těsně na sobě). Jednoplášťové střechy jsou dnes nejrozšířenějším typem plochých střech. Příklad skladby jednoplášťové ploché střechy neobsahuje větranou mezeru, musí mít dobře vyřešenou parozábranu.
• Dvouplášťová / Víceplášťová plochá střecha: Existují i dvouplášťové střechy, které mají mezi zateplením a hydroizolací větranou vzduchovou mezeru. Dvouplášťová alternativa obsahuje vzduchovou mezeru k odvádění vlhkosti. Víceplášťové střechy mají mezi jednotlivými plášti s izolačními vrstvami vzduchovou mezeru (označuje se také jako vzduchová vrstva), obvykle větranou, jejímž účelem je odvést ze střechy vlhkost pronikající difuzí z interiéru do skladby střechy. Tato vzduchová mezera výborně odvádí vlhkost a pomáhá proti letnímu přehřívání, ale je konstrukčně i finančně náročnější. Příklad dvouplášťové ploché střechy: vzduchová mezera musí umožnit odvětrání vlhkosti. Z hlediska míry větrání platilo v ČSN o navrhování střech, že plocha přiváděcích větracích otvorů má být min. 1/100 plochy střechy, plocha odváděcích otvorů ještě o 10 % větší. Pro bezvadné fungování střechy by horní plášť měl mít alespoň minimální tepelný odpor.
• Inverzní střechy: U inverzních střech je zamýšlená hydroizolační vrstva až pod vrstvou tepelněizolační.

Klíčové vrstvy střešního pláště

1. Spádová vrstva: Spádová vrstva zajišťuje odtok vody. Jedná se například o spádové klíny z polystyrenu nebo spádový beton. Spádová vrstva může být vytvořena také klíny tvarované tepelné izolace.
2. Parozábrana: Nezbytná je parozábrana, která zabraňuje pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace, kde by mohla kondenzovat a způsobit plísně a hnilobu.
3. Tepelná izolace: Díky obrovskému boomu v tepelně izolačních materiálech dnes pomáhají tepelné izolace udržet teplo v domě a zabránit letnímu přehřívání. Nejčastěji se používá pěnový polystyren (EPS), PIR/PUR panely s vynikajícími izolačními vlastnostmi, nebo minerální vata. Desky z čedičové vlny jsou pro zateplení ploché střechy ideální. Pomocí pěnového polystyrenu (EPS) polystyren skvěle izoluje teplo, má vysokou pevnost v tlaku, tahu i ohybu. Desky Isover EPS patří k nejpoužívanějším izolantům plochých střech.
4. Hydroizolace: Následuje hlavní štít proti dešti a sněhu, kterým je hydroizolace. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy. Dnes v této oblasti dominují měkčené PVC fólie, moderní modifikované asfaltové pásy (s dlouhou životností a odolností proti praskání) nebo kaučukové EPDM membrány. Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití.
5. Stabilizační vrstva: Stabilizační vrstva je volitelná nebo doplňková a zpravidla je tvoří fólie, která bývá zasypána vrstvou kačírku (oblázků) nebo zeminou (v případě zelené střechy). Tato vrstva chrání izolaci před sluncem, kroupami a plní i estetickou funkci.

Materiály pro hydroizolaci

• Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození.
• Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření.

Typy plochých střech podle zatížení

• Nepřitížené střechy (bez vnějšího zatížení): Patří sem mechanicky kotvené a celoplošně lepené střechy. Fixace hydroizolační fólie kotvením je nejčastěji používaný způsob. Důležitá je instalace vhodných kotvicích prvků a jejich umístění v ploše dle kotevního plánu, aby byla fólie schopna odolávat působení větru a dalším povětrnostním podmínkám.
• Přitížené střechy (s vnějším zatížením): Mechanické kotvení je nahrazeno zatížením další vrstvou, např. štěrkovým ložem, vegetační vrstvou nebo pochůznými prvky pro vytvoření např. terasy. Tato přitěžující vrstva prodlužuje životnost střešního pláště, chrání ji před povětrnostními vlivy, rozdílnými teplotami a mechanickým poškozením.

Zelené střechy

Vytvoření zelené střechy nabízí skvělou možnost relaxace a zvýšení užitné hodnoty vašeho domu. Zelené střechy mají hned několik funkcí: po celý rok zabraňují teplotním výkyvům v interiéru, zadržují dešťovou vodu, tlumí hluk a osvěžují prostředí měst. Jako podklad zelené střechy je vhodné zvolit vícevrstvou vyztuženou PVC nebo FPO fólii, která je volně ložená. Okraje okolo atiky, ukončení a místa s největšími prostupy jsou mechanicky zabezpečená pomocí kotvicích profilů.

Čtěte také: Vlastnosti asfaltových pásů

• Intenzivní zelené střechy: Jsou vhodné pro rekreaci, osázeny stromy a keři, vhodné k pěstování zeleniny apod. Vyžadují údržbu a zavlažování.
• Extenzivní zelené střechy: Jsou osázeny travinami, mechy a divokými květinami, plní okrasný účel. Jsou méně náročné na údržbu a nevyžadují zavlažování.

Odvodnění plochých střech

Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy. Dobře navržené odvodnění střešní plochy je základním předpokladem správné funkce střechy jako celku, který chrání vnitřní prostředí proti přímému působení atmosférických vlivů. Střechy musí zachycovat a odvádět srážkové vody, sníh a led. Požaduje se, aby voda byla ze střechy odváděna odvodňovacím systémem. Plynulému odtoku vody k okapu, do žlabů nebo vtoků nemají bránit žádné překážky. Střecha se navrhuje tak, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže. To se zajistí dostatečným sklonem krytiny (doporučujeme min. 3%). Ploché střechy musí mít dostatečný spád, jinak hrozí výskyt stojaté vody na jejím povrchu a s tím spojené další problémy. Konkrétně se doporučuje spád 2 %.

Zásady pro odvodnění

• Pro jednu vnitřně odvodňovanou střechu se mají navrhovat nejméně dva vtoky se samostatným odpadním potrubím. Použije-li se jeden vtok, musí se navrhnout bezpečnostní přepad.
• Doporučuje se navrhovat bezpečnostní přepad na všech plochých střechách. U střech (obvykle plochých) s atikou je třeba uvažovat s rizikem zanesení vtoku nebo odpadního potrubí.
• Voda z konstrukcí nad úrovní střechy (krytí atik, střechy strojoven výtahů, střechy technologických zařízení umístěných na střeše) nesmí stékat na střechou chráněné povrchy a konstrukce.
• Doporučujeme navrhovat a realizovat ploché střechy takovým způsobem, aby se na povrchu krytiny netvořily kaluže, kde by se dlouhodobě zadržovala voda. Voda by mohla v kombinaci s UV zářením a nečistotami vyskytujícími se v exteriéru budov negativně působit na střešní krytinu, příp. by mohla vytvářet prostředí pro růst mikroorganismů.
• Střecha v okolí vtoku musí být vyřešena tak, aby byl umožněn rychlý a plynulý odtok srážkové vody z povrchu vodotěsnicích vrstev. Vtoky se nedoporučuje umisťovat do závětrných koutů střech, do bezprostřední blízkosti atik nebo jiných nadstřešních konstrukcí.
• Konstrukce vtoku musí umožnit vodotěsné napojení vodotěsnicích vrstev střechy na těleso vtoku.
• Pokud nelze předpokládat, že zamrznutí vtoku zabrání teplý vzduch stoupající z kanalizace, je třeba navrhnout opatření proti zamrznutí vtoku.

Výpočet odvodnění

Pro výpočet odtokové kapacity vtoku se používají následující parametry:

• Součinitel odtoku (C): Bezrozměrné číslo vyjadřující především schopnost povrchu zadržovat vodu. Pro běžné skladby střech se volí hodnota 1 (tzn., že ze střechy odvádíme 100% srážkové vody). U vegetačních střech doporučujeme přihlédnout k možnosti, že vegetační souvrství nebude realizováno ihned po dokončení hlavní hydroizolační vrstvy a do té doby by odvodnění střechy bylo poddimenzováno.
• Koeficient bezpečnosti: S ohledem na spolehlivost a bezpečnost odvodnění se dle ČSN EN 12 056-3 vypočtená hodnota Q ještě násobí koeficientem bezpečnosti (hodnota 1 až 3). To především z důvodu omezení možnosti zahlcení potrubí a následného překročení dovoleného zatížení nosné konstrukce střechy hmotností zadržované vody na ploše a v odvodňovacích prvcích střechy.
• Odtoková kapacita vtoku (QRWP): Dle ČSN EN 12 056-3 stanoví maximální průtok střešními vtoky jejich výrobce.

Jak se dělá plochá střecha?

Ploché střechy jsou moderním, estetickým a funkčním řešením. Zaměřte se na správně provedenou hydroizolaci a odvodnění, kvalitu použitých materiálů i provedení. Nezapomeňte, že každá střecha je jedinečná a návrh konstrukce by měl být proveden odborníkem - ať už projektantem, nebo renomovanou prováděcí firmou. Nedílnou součástí každé pokládky je zpracování kladečského plánu, podle kterého je nutné postupovat. Po jeho zpracování z něho jasně vyplývá konečná spotřeba desek včetně směru spádu nebo rozvodí. Tento postup tak pomáhá předejít případným dalším výdajům. Platí zde ovšem jedno zlaté pravidlo ani na ploché střeše se nevyplácí šetřit na materiálu či kvalitě řemeslníků. S precizním projektem, spolehlivými materiály a pravidelnou údržbou vám bude plochá střecha bezchybně sloužit desítky let.

Příprava spádové vrstvy

Lehčené (keramzitové, polystyrenové apod.) cementové směsi (betony, potěry) mají relativně vysoké pevnosti, ale i relativně vysokou objemovou hmotnost. Pro pojížděné střechy jsou velmi vhodné. Polystyrenové klíny (EPS) s přípravou pro natavování izolace jsou naopak velmi lehké, dají se předem připravit podle tvaru střechy a jsou tedy i ve finále tvarovatelné. Co se týká jejich izolační funkce, tak je velmi dobrá. Mírný problém je při řešení detailů, průchodů a styků, kdy je nutné spáry a nedolehy vyplňovat.

Cementové lité pěny PORIMENT

Řešením mohou být právě cementové lité pěny, které mohou obsahovat i polystyrenové perly ze samozhášivého polystyrenu. Tyto pěny mají relativně vysoké pevnosti a nízkou objemovou hmotnost. Jsou schopné řešit rozličné podkladní materiály a spády do 4% či 8%. Skupina Českomoravský beton produkuje cementové lité pěny a pěny do spádu pod obchodní značkou PORIMENT.

Čtěte také: Kompletní průvodce hydroizolací plochých střech

Aplikace pěn PORIMENT

Příprava podkladu pro tyto pěny je snadná, podklad by měl být čistý, může být mírně nasákavý a může jej tvořit i plech nebo dřevo. Jelikož jsou pěny i mírně zatékavé, je dobré případné otvory či spáry vyplnit v dostatečném předstihu. Použitelné vrstvy jsou dle zvoleného typu od 2 cm do cca 25 cm v jednom aplikačním kroku. U okrajů střechy je samozřejmě nutné použít bednění pro zabránění úniku pěny. Výroba pěny se provádí přímo na stavbě, pomocí mobilního míchacího a čerpacího zařízení. Stejně tak polystyrenová drť je přimíchávána přímo do stroje na stavbě. Ukládka pěny probíhá pomocí systému gumových hadic o průměru 50 mm, je tedy pohodlná a fyzicky není náročná. Samozřejmě musíme předem připravit směry a spády budoucí vrstvy. Pěna je pak do dvou dnů pochozí a do týdne zatížitelná. Na otevřeném prostranství je samozřejmě problém se srážkami, čerstvý materiál by neměl propršet intenzivní srážkou, případně by měl být chráněný před sluncem při extrémních teplotách (mlžení vodou).

Čtěte také: Správná skladba pojistné hydroizolace ploché střechy

tags: #ploché #střechy #jak #na #to #informace

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní řešení provětrávaných fasád
• Jak správně zazimovat plastová okna
• Oprava vodovodního potrubí epoxidovým tmelem
• Oprava vodovodního potrubí epoxidovým tmelem
• Jak fungují tekuté hydroizolace?