Plochá střecha svépomocí: Podrobný návod a praktické zkušenosti

Ploché střechy jsou v současné době velmi oblíbené. Velmi dobře se hodí pro budovy, u nichž chcete dosáhnout moderního vzhledu. Vybrat mezi šikmou a plochou střechou však nemusí být vždy snadné, zejména když můžete svou volbou zmenšit náklady na stavbu. Pojďme společně zjistit, jak se tyto střechy staví, jaké materiály se používají a proč je u plochých střech naprosto zásadní hydroizolace.

Co je plochá střecha?

Obvykle se za ploché střechy považují střechy se sklonem do 10°. Norma uvádí, že šikmé střechy jsou střechy nad 5 °, střechy pod touto hodnotou se nazývají plochými. Šikmé střechy mají sklon vyšší a stávají se tak výraznou dominantou objektu. Naproti tomu jsou ploché střechy méně nápadné a umožňují lepší využití horní části budovy. Jednou z nejběžnějších variant plochých střech je tzv. jednoplášťová plochá střecha.

Skladba ploché střechy a výběr materiálů

Pro ploché střechy se používá široká škála materiálů, z nichž každý má své specifické vlastnosti a využití. Již v úvodu jsme si řekli, že hydroizolace je naprosto zásadním prvkem každé ploché střechy. Její úlohou je, aby voda nepronikla do konstrukce střechy a nepoškodila tepelnou izolaci či nosné prvky budovy.

„Základem je nosná konstrukce, na které leží další vrstvy. První vrstva slouží jako taková pojistná hydroizolace, případně jako parotěsná vrstva a bývá většinou z asfaltového pásu. Další vrstva je tepelněizolační vrstva, například z polystyrenu. Finální vrstva představuje hlavní hydroizolační vrstvu. Používají se hydroizolační fólie nebo asfaltové pásy. Nejčastěji se setkáme s fólií z měkčeného PVC. Existují ale i další fóliové materiály jako třeba polyolefiny nebo kaučuky EPDM, PPO. Druhým typem jsou asfaltové pásy. Nyní je oblíbená SBS modifikace, což jsou pásy doplněné kaučukem,“ popisuje skladbu ploché střechy Radim.

Typy hydroizolačních materiálů:

• Asfaltové pásy: Tyto pásy se vyrábějí z různých druhů asfaltu (modifikovaný, oxidovaný) a mají různé typy nosných vložek (polyesterová rohož, skelná tkanina). Mají výbornou odolnost proti vodě a mechanickému poškození. S prací s asfaltovými pásy již můžete mít určité zkušenosti. Jejich lepený systém navíc může eliminovat nutnost mechanického kotvení. Oproti PVC je asfalt mechanicky odolnější, a případný defekt způsobený spadlou větví se dá snadno opravit.
• Hydroizolační fólie: Fólie z materiálů, jako je PVC nebo FPO (flexibilní polyolefín), se na plochých střechách používají pro jejich flexibilitu a odolnost vůči UV záření. PVC fólie má při perfektním provedení životnost kolem dvaceti let. Starší PVC je obtížně svařitelná při případných opravách. EPDM fólie vychází jako technicky nejlepší varianta, zároveň je ale nejdražší a prakticky nerealizovatelná svépomocí.
• Vlnitý plech: Vzhledem k nízkému sklonu pultových střech nejsou vhodné klasické krytiny jako jsou tašky, prejzy nebo šindele. U plochých střech se nejčastěji setkáváme s krytinou z vlnitého plechu, asfaltu, plastu nebo různých druhů střešních fólií.

„Pravda je, že i v rámci povlakových izolací jsou materiály, které jsou více určeny pro svépomocnou výstavbu. Tyto systémy se dodávají v menších baleních a pro montáž není nutný žádný speciální svařovací přístroj,“ vysvětluje Radim.

Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka

Realizace ploché střechy svépomocí

Realizace ploché střechy svépomocí - od provedení parozábrany přes spádování až po pokládku finálního povrchu - popisuje praktické zkušenosti z realizace, ale i chyby, se kterými je potřeba počítat.

1. Příprava podkladu - parozábrana

Po dokončení stropu je důležité co nejdříve navařit asfaltové pásy, které zde plní funkci parozábrany. Ty se navaří na betonovou desku a vytáhnou se až na atiky. Tato první vrstva ochrání interiér domu před vlhkostí.

2. Tvarování střechy a úžlabí

Původní projekty mohou počítat se složitými tvary, například s trychtýři svádějícími vodu do vpustí. Zvažte vlastní, jednodušší řešení, například dvě nakloněné roviny svádějící vodu do úžlabí vedeného středem střechy. To může fungovat, a to je hlavní cíl.

1. Nejprve projděte celou střechu a metr po metru měřte odchylky od roviny. Vytvořte si "topografickou mapu" střechy, abyste zvolili správnou referenční výšku a vyhnuli se lavorům.
2. Když máte referenční výšku jasnou, pusťte se do úžlabí. Nejprve přilepte řadu EPS desek přesně v dané linii úžlabí a v rovině. Na ně pak lepte XPS desky vyřezané do tvaru úžlabí.
3. Nakonec přijdou na řadu samotné vpusti. Ty mohou být elektricky vyhřívané proti zamrzání, ale zvažte, zda se bez vyhřívání neobejdete a nedáte obyčejné vpusti.
4. Podél tělesa úžlabí navařte z ipy zhruba deset centimetrů vysoké „hrázičky“. Ty dělejte vždy po dokončení jedné etapy (cca čtvrtiny střechy). Slouží k tomu, aby v případě deště nenatekla voda pod už hotovou část, pokud ještě nebyla uzavřená celá střecha.

3. Pokládka tepelné izolace (EPS a spádové klíny)

V dalším kroku se pusťte do lepení polystyrenu v celé ploše sekce, kterou chcete ten den dokončit. Postup je pořád stejný: nastříkat pěnu, položit první vrstvu EPS, znovu nastříkat pěnu, druhá vrstva EPS, zatížit kbelíky s pískem, zkontrolovat rovinu… a tak pořád dokola. Desky se snažte klást křížem a s posunem, aby se eliminovaly svislé spáry, a tím i tepelné mosty. Výsledkem každopádně musí být rovná plocha z EPS, ze které se dá dál vycházet.

Pak už to vypadá jednoduše - na hotovou rovinu stačí přilepit spádové klíny a nakloněná rovina je na světě. Buďte si ale vědomi, že spádové klíny mohou být z výroby nařezané s tolerancí klidně ± 5 mm. Každý kus může mít trochu jiný spád. V takovém případě je potřeba klíny přebírat, různě kombinovat, aby k sobě aspoň trochu pasovaly, a nakonec přijde na řadu škrabka - střechu budete muset celou znovu projít a klíny zbrousit do nějakého rozumného tvaru.

Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu

4. První vrstva krytiny - samolepicí asfaltový pás

Na takto připravené části střechy se konečně můžete pustit do lepení první vrstvy krytiny - asfaltového samolepicího pásu. Pásy pokládejte „po vrstevnici“ a spoje dělejte „po vodě“. To znamená, že se začíná pásem v nejnižším bodě střechy a další pásy se postupně kladou výš.

Po obvodu střechy pak tuto první vrstvu spojte (lehce natavte) s pásy parozábrany, které byly vytažené až přes atiku. Při práci s hořákem jednoznačně doporučuji mít po ruce hasicí přístroj.

Se samolepicím pásem se pracuje překvapivě dobře. Vždy roli roztočte a nechte nahřát sluncem, aby se vyrovnal. Pak ho přesuňte na finální pozici, uprostřed pásu přeřízněte separační fólii a zatímco jeden vytahoval fólii, tak druhý pás přitlačoval a uhlazoval, aby se pás nepohnul nebo nevznikly vlny. "Samolepka" drží na EPS opravdu fest. Hodně záleží na konkrétním typu pásu. Asfaltové lemy vpustí a prostupů přivařte už na tuto první vrstvu. Vznikne tak sendvičový spoj: spodní vrstva - lem - vrchní pás. V tomhle stavu už se nemusíte bát zatékání.

5. Zateplení atiky

Jakmile je plocha střechy pokrytá první vrstvou pásů a ty jsou po obvodu spojené s parozábranou, můžete se pustit do zateplení atik.

1. Z boční strany atiky přilepte a přikotvěte EPS.
2. Na něj nalepte náběhové klíny z minerální vaty.
3. Na samotnou korunu atiky pak přijde XPS, které zároveň přikotvíte. Standardně se v tomto místě používá OSB deska, ale je otázkou, zda dávat na střechu materiál, který vodu zrovna nemusí. Pokud atika nebude mít klasické oplechování, absence OSB desky tady nevadí.
4. Na takto připravený podklad následně nalepte první vrstvu ze samolepicích asfaltových pásů. V tomto případě pásy vždy lehce nahřejte plamenem, aby se k podkladu co nejlépe přichytily a časem se nezačaly odchlípávat.
5. Napojení na plochu střechy pak opatrně přivařte tak, aby došlo ke spálení krycí vrstvy pásu a vznikl kvalitní a těsný spoj.

6. Finální asfaltový pás s posypem

Na podkladní vrstvu pak natavte finální asfaltový pás s posypem. Opět si hlídejte, aby byly spoje vedené „po vodě“ a zároveň aby se nepotkávaly se spoji první vrstvy. Technika natavování je v zásadě stejná jako u jakéhokoliv jiného „vaření ipy“. Jediný rozdíl je v tom, že se nesmí přehánět nahřívání spodní vrstvy. Stačí jen lehce spálit ochrannou fólii a většinu tepla směřovat do vrchního pásu. EPS pod první vrstvou nemá kdovíjakou tepelnou odolnost. Na pomoc si přizvěte někoho, kdo po spoji přejede válečkem a zasype vyteklý asfalt posypem. Pokud neseženete zásypový materiál stejné barvy jako pásy, může to vypadat divně. Pak už přijde jen finální vrstva na atiky - a střecha je hotová.

Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem

Důležité detaily a potenciální chyby

Při realizaci ploché střechy svépomocí je nutné počítat s drobnými nedokonalostmi a věnovat jim pozornost.

• Barva materiálu: Při objednávání materiálů přes internet si vždy ověřte reálnou barvu, ideálně si vyžádejte vzorky.
• Kvalita pásů: Ne všechny samolepicí pásy jsou stejné. Rozdíly mezi výrobci jsou velké. Před objednáním celé palety si pořiďte pár vzorků od různých výrobců a vyzkoušejte je.
• Nerovnosti podkladu: Jakákoliv nerovnost podkladu se nekompromisně propíše do vzhledu celé střechy. Pečlivá příprava v počátečních fázích vám ušetří starosti při dokončovacích detailech.
• Odvodnění: Odvodnění je další důležitou součástí plochých střech. Bez správného odvodnění by se na střeše hromadila voda, což by mohlo vést k zatékání a poškození střechy.

Oplechování střechy svépomocí

Aby byla střešní konstrukce chráněna před působením vody, je třeba střechu oplechovat. Laicky řečeno musíte ochránit různé spoje před zatékáním. Oplechování střechy lze zvládnout svépomocí, za dodržení několika zásad. Zatékání má velmi negativní až zkázonosný vliv na vlastnosti krovu a omítky, ale také na vnitřní prostředí, protože dochází ke vzniku plísní. Plech je však velice odolný a nepropustný, tudíž ideální k odvodu srážkové vody ze střešních konstrukcí.

Klíčové zásady pro oplechování:

• Minimální příčný spád: Nejdůležitějším požadavkem na prvky k oplechování je minimální příčný spád 3⁰. Takový sklon totiž zamezuje vzniku kaluží. Toto pravidlo dodržte zejména při oplechování ploché střechy.
• Klempířský tmel: Důležitá je také precizní práce s klempířským tmelem. Veškeré spáry a spoje tmelem důkladně utěsněte. V náročných střešních partiích ani tmel nenahradí kvalitní plechový komponent.

Kritická místa pro oplechování:

• Úžlabí: Na úžlabí existují prvky se stejným názvem.
• Komíny a vikýře: Na komín a vikýř použijte produkty pro lemování stěn. Tento produkt použijte také na oplechování střechy ke zdi, například u přístřešku pro auto přilehlého ke stěně domu.
• Štít střechy: Nezapomeňte ani na oplechování štítu střechy. Tam použijte závětrnou lištu, která kromě eliminace zatékání zajistí, aby vítr nezvedl střešní krytinu. Závětrná lišta také slouží u pultové střechy k oplechování horní hrany. Lišty se dělí na několik variant dle typu střechy a střešní krytiny.
• Okapová hrana: Další zatěžovanou částí je okapová hrana střechy, jejíž ochrana se musí zajistit ještě před položením střešní krytiny. Přímo na bednění se dává podkladní plech, poté okapnice a přes ní ochranná fólie. Nakonec přijde střešní krytina.
• Střešní okna: Náchylná k zatékání jsou také střešní okna, které se chrání krycími lištami.
• Různé krytiny: Pokud máte na jedné střeše dvě různé krytiny, použijte k jejich napojení rozdělovací lištu.
• Hřeben střechy: Na hřebenu střechy, kde se stýkají dvě střešní plochy v různém úhlu, je vhodné použít hřebenáče. Úhel hřebene si upravíte dle sklonu střechy.
• Atiky či římsy: V neposlední řadě je třeba oplechovat atiky či římsy.

Montáž oplechování:

Oplechování provádí klempíř, ale pokud jste zruční a nebojíte se výšek, zvládnete to sami. Pomocí pracovní plošiny si můžete materiál vyvést na střechu. Bude to bezpečnější a takto klempířskou práci zvládnete raz dva. Základem jsou správně vytvarované prvky. Důležité je proto přesné měření a zadání výrobci oplechovacích dílů. Samotná montáž dodaných plechů není složitá, ale vždy se řiďte doporučením výrobce.

Pravidelná údržba je důležitá

Na ploché střeše je dobré pravidelně provádět kontrolu a čistit ji, včetně okapů a odtoků. Také je nutné kontrolovat detaily, hlavně prostupy. Ty je možné zatmelit nebo dotěsnit pomocí trvale pružných tmelů, které mají ale také omezenou životnost. Kvalitní a pravidelná údržba prodlouží životnost ploché střechy a zabrání zbytečným problémům se zatékáním.

tags: #plocha #strecha #svepomoci #navod

Oblíbené příspěvky:

• Jak pěstovat živý plot v jílu
• Zaoblené rohy v koupelně s Ytongem
• Aplikace gumoasfaltových nátěrů
• Přečtěte si komplexní přehled o DEK
• Symbolika domů ve snech