Okapový systém na vaší střeše je nesmírně důležitou součástí celého domu a jeho správná funkčnost je pro bezproblémové užívání stavby zcela zásadní. Pořízení kvalitního okapového systému nemusí být finančně nijak zvlášť náročné a rozhodně se každému majiteli nemovitosti vyplatí, jelikož špatné odvodnění střechy s sebou nese celou řadu problémů. Pokud se tedy právě chystáte k výměně starých okapů, případně stavíte fungl nový domek, měli byste znát alespoň to nejpodstatnější. Okapový systém nepředstavuje možná nejdůležitější prvek stavby, ale bez jeho správné montáže a fungování může způsobit řadu problémů, které mohou ovlivnit jak celkovou estetiku domu, tak jeho funkčnost. To jen zdůrazňuje to, že pečlivý výběr odvodňovací sestavy pro střechu se rozhodně vyplatí.
Výběr materiálu okapu
Okapy lze rozdělit například podle materiálu, z něhož jsou vyrobeny, a to na kovové a plastové. Materiál okapu a střechy se musí shodovat: pokud se setkají dva různé kovy jako hliník a měď, může dojít ke korozi. Kromě kovových okapů existují i systémy z plastu - ty ale většinou nejsou tak odolné a trvanlivé.
Okapy vyrobené z plastu mají z hlediska odolnosti tu výhodu, že jejich mírná deformace způsobená například tlakem ledu není zpravidla nevratná, zatímco poškození kovového okapu bude zřejmě vždy patrné a budete ho muset řešit. Pokud jde však o estetickou stránku věci, pak se většinou plastové okapy těm kovovým rovnat nemohou. My se nyní podíváme hlavně na ty kovové, které stále patří k nejrozšířenějším.
Materiálů, ze kterých se okapové systémy vyrábí, je mnoho a každý má své výhody a nevýhody:
- Pozink: Vyžaduje častou údržbu a je nejvíce ohrožen korozí.
- Lakovaný pozink: Má delší životnost, ale musí se s ním zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k odření barvy.
- Hliník: Bezúdržbový, vysoce odolný a lehký. Dodává se v přírodním nebo barevném provedení.
- Plast: Bezúdržbový, vysoce odolný a lehký. Navíc je nejlevnější variantou.
- Titanzinek: Kvalitní materiál, který nevyžaduje speciální údržbu a vyznačuje se dlouhou životností. Působením času titanzinek postupně ztrácí lesk a šedne, ale svou povrchovou barvu nemění tak výrazně jako třeba měď.
- Měď: Dražší měděné okapy s trochou štěstí nevyžadují roky údržby.
Raději se také vyhněte nejlevnější variantě z pozinkovaného plechu, jelikož údržba takových okapů vás bude stát nejvíce času a úsilí. Obecně nelze říct, který materiál je optimálním řešením pro vaši stavbu. Výběr zakládáme na třech faktorech, a to je kvalita materiálu, vzhled a cena. Barevný odstín rozhoduje o celkovém dojmu okapového systému, který je stejně důležitý jako funkčnost použitého materiálu. Záleží na majiteli budovy, jestli chce sladit okapy se střechou a fasádou, nebo vsadí na přírodní vzhled materiálu bez dalšího lakování.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Přehled životnosti jednotlivých materiálových variant za normálních klimatických podmínek:
| Materiál | Životnost |
|---|---|
| Plast (PVC) | Až 20 let |
| Pozinkovaný plech | Až 25 let |
| Lakovaný pozink | Až 30 let |
| Hliník | Až 40 let |
| Titanzinek | Až 50 let |
| Měď | Až 100 let |
Velikost okapu a plánování
Až si vyberete materiál, je potřeba zvolit správnou velikost okapu. Tedy vhodný průměr žlabu a svodu, tomu pak musí odpovídat i ostatní části systému. Rozměry okapů se řídí plochou střechy a tabulkami jednotlivých výrobců. Rozvinutou šířku žlabu volíme podle odvodňované části střechy. Pokud bude na části odvodňované plochy více svodů, pak celkovou plochu části střechy dělíme počtem svodů. Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu.
Další věc, kterou musíte vědět před nákupem jednotlivých komponentů okapového systému, je jejich počet (svody, háky atd.) a délka (žlab). Na 10 m žlabu připadá jeden svod. Háky se rozmísťují po 80-120 cm, u plastu 40-50 cm. Držáky svodu (objímky) se dislokují po 1,5-2 m. Hák nesmí být v místě spojení žlabu. Háky naopak musí být cca 15 cm od obou krajů kotlíku.
Při pořizování okapů nezapomeňte na všechny prvky nezbytné pro montáž okapů, jako jsou objímky, žlabové háky pro uchycení žlabů, nebo žlabové spojky. Klapka pro sběr vody, lapač listí, kanalizační vpusť, sběrač vody, soklové koleno nebo jiné doplňky pro kompletní odvodňovací systém.
Typy okapových systémů
Okapové systémy nerozlišujeme pouze na základě použitého materiálu. Okapy se dělí i podle umístění:
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
- Podokapní žlaby: Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím. Jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Musíte je umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala, maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu.
- Nástřešní žlaby: V minulosti byly časté nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše. Při zimním návalu sněhu se svody mohou stát neprůchodnými a voda může zatéct do střechy.
- Nadřímsové žlaby: Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby.
- Zaatikové žlaby: Tyto žlaby jsou skryté za vyzdívkou atiky.
Dvě zbývající varianty (nástřešní a mezistřešní) s sebou však nesou určité riziko. Svody se totiž při návalu sněhu mohou stát neprůchodnými a voda může zatéct do střechy. V případě podstřešního žlabu z něj odtávající voda jednoduše přeteče, což je jeho neoddiskutovatelná výhoda.
Skrytý okapový systém Lindab RAINLINE
V současnosti se velké oblibě těší domy postavené v ekologickém a moderním stylu, a právě pro tyto stavby je jako stvořený systém skrytých žlabů od společnosti Lindab. Tento systém představuje dokonalou fúzi architektury domu a jeho střechy, a to díky svému estetickému designu. Je to bezpečné řešení pro zakomponování ocelových nebo plastových odtokových trubek přímo do fasády, čímž zabraňuje jejich viditelnosti a zároveň chrání celkovou estetiku domu.
Hlavním a jediným viditelným prvkem tohoto skrytého okapového systému je stylový kryt vyrobený z kvalitního povětrnostně odolného lakovaného plechu, který svým vzhledem dokonale doplňuje celkový vzhled domu. Tento kryt je snadno montovatelný na výškově stavitelné háky, což zajišťuje jednoduchou a flexibilní instalaci. Kromě estetických výhod kryt také zvyšuje pevnost celého prvku a poskytuje ochranu před nepříznivými povětrnostními podmínkami, jako jsou silné větry.
Komponenty okapového systému
Okapový systém je vždy komplex několika jednotlivých prvků. Základem jsou vodorovné žlaby, ke kterým patří ještě čela žlabů, kotlíky a kolena pro napojení svislé svodové roury. Zapomenout nesmíme ani na žlabové dilatace, kterými se řeší tepelná roztažnost materiálu. K budově nebo střeše jsou připevněny takzvané okapové podpěry nebo okapové háky, na kterých spočívá základ okapu - půlkruhová, otevřená trubka, kterou by většina označila jako skutečný okap. Okapový systém můžete ještě doplnit o odbočku svodu, pokud potřebujete svést dva kotlíky nebo dvě kolena do jedné svodové roury, nebo o sběrač dešťové vody (v pozinkovaném provedení, v hliníkovém provedení, v plastovém provedení).
Montáž okapového systému
Montáž okapového systému už nepatří jen do rukou profesionálů. Dá se zvládnout svépomocí, pokud víte, jak na to. Bez ohledu na materiál se vždy začíná přiděláním háků. Samotná montáž není nijak složitá, ale než s ní začnete, musíte znát potřebný spád okapu. Důležitým faktorem pro umístění okapu, tedy i háků, je přesah střechy. Ten výrazně ovlivní funkčnost celého okapového systému.
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Spádování a umístění žlabu
Krom zvoleného materiálu je nejdůležitější ideální spádování vašeho okapového systému. Nejčastěji doporučovaným spádováním je zhruba 5 mm na každý metr žlabu, což je pouze pět centimetrů při desetimetrové délce, takže nic dramatického. Nejjednodušeji toho docílíte správně vyměřeným osazením tzv. žlabových háků, do nichž se potom žlaby usadí.
Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku. Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád protočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
U žlabu je nutné zajistit, aby ani při 100% naplnění voda nepřetekla do střešní skladby. Proto je vnitřní hrana (u stěny) vždy výše než hrana venkovní. U půlkruhových podokapních žlabů o 10 mm, u podokapních hranatých a nadřímsových o 20 mm. Přední hrana žlabů musí být níž než ta zadní, aby vám v případě zahlcení voda ze žlabu nepřetekla na fasádu. Tento sklon regulují samotné háky, nicméně se po usazení žlabu přesvědčte, že tomu tak opravdu je.
Montáž háků
Při přípravě na uchycení je důležité si uvědomit, že okap musí mít spád, aby voda stékala do odtoku - sklon by měl být tři až pět milimetrů na metr. Při montáži okapového žlabu je proto důležité nejprve změřit sklon a zohlednit jej při připevňování dvou krajních okapových podpěr, tzv. referenčních podpěr. Nejprve se označí podpěra žlabu v nejvyšším bodě a ta v nejnižším bodě, uloží a poté přišroubuje. Chcete-li namontovat další držáky, protáhněte šňůru mezi dvěma referenčními držáky, abyste viděli, že ostatní držáky jsou namontovány ve správné výšce. K tomu je třeba nejprve označit kovové okapové háky a poté je ohnout. V případě použití horních okapových háků budeme muset nejprve vysekat drážky v místech jejich uchycení a správně háky naohýbat. Typy a instalace háků je u všech systémů stejná, rozdíl je pouze v délce rozmístění háků.
Montáž žlabu
Montáž celého systému se dělí na montáže jednotlivých částí a liší se podle materiálu. Následující odstavce se týkají spíše montáže pozinkovaných okapů, ale některé kroky jsou totožné u všech materiálů. Žlaby se vkládají od nejnižšího bodu a další se připevňují okapovou spojkou. Nejprve je potřeba osadit čela žlabu. V případě pozinkovaných okapů můžete koupit čelo s gumou, které se po nasazení přichytí lehkým poklepáním gumovým nebo dřevěným kladívkem. Ostatní čela se musí falcovat. Okapová čela se u hliníku falcují, u plastu nacvakávají, u pozinku se buď falcují (čela bez gumy), nebo také jen nacvaknou (čela s gumou).
Dalším krokem je případné zkrácení žlabu. K tomu použijte výhradně nůžky na plech nebo pilku na železo. Použitím flexy dojde k poničení materiálu a následné korozi. Přichází na řadu vystřižení oválného odtokového otvoru, kam se napojí žlabový kotlík. Největší rozdíl je v okapovém kotlíku a jeho montáži. U pozinku a hliníku se kotlík nasazuje přímo na žlab a musí se do žlabu vytvořit otvor. U plastového funguje kotlík jako spojka, stačí tedy žlab z obou stran zasunout do kotlíku. Pozinkované kotlíky disponují upínacím systémem FEDER, který umožňuje jednoduché připevnění bez použití nářadí.
Upevnění žlabů se provádí podle typu háků, a to buď ohnutím příchytných jazýčků přes návalky (okraje žlabu), nebo zacvaknutím žlabu do háků. V případě použití háků se zaklapávacím systémem (jde o háky pro plastový okapový systém) se žlab nasune návalkou na zobáček u vnějšího okraje háku a poté se zaklapne v zadní části dolů.
Co se spojování žlabů týká, u pozinku a hliníku se k sobě nýtují a lepí, při montáži okapů KJG lze použít spojku s gumou. Plastové okapy mají své vlastní spojky. Ke spojení částí žlabu vám u pozinku poslouží speciální spojky, hliníkové žlaby musíte slepit a nýtovat. Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením.
Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů.
Montáž svodů
Poslední rozdíl je v montáži svodů. Pozinkované a hliníkové svislé okapové trubky se pouze zasouvají do sebe. Mají hrdlo, takže se spoje nemusí řešit spojkou, jako je tomu u plastových svodů. V případě potřeby umístěte mezi klasické svodové trubky ještě sběrač dešťové vody, a to stejně snadným způsobem - zasunutím do sebe. Svody se připevňují po nejvíce 2 metrech odpovídajícími objímkami (objímky na pozinkované okapy a objímky na hliníkové okapy) pomocí hmoždinek a trnu do zdi domu. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů).
Lapač střešních splavenin se umísťuje mezi svod a kanalizaci s označením KG nebo HT. Geigery pro pozinkované a geigery pro hliníkové okapy mají boční nebo spodní vývod do kanalizace a otvor pro svod je ve dvou průměrech: 110 a 125 mm. Součástí balení jsou vždy redukční kroužky 75/80, 90, 100, 110, 125. Tyto geigery lze použít i pro plastový systém. Geigery pro plastové okapy mají spodní vývod a otvor pro svod je v univerzální velikosti 110. Pokud potřebujete připojit jinou velikost svodu, nabízíme redukce 110/100, 110/90 a 110/63. Montáž je stejná u všech typů geigeru. Konec svodu se zasune do geigeru a vývod do kanalizace. Pamatujte, že u malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen.
Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čištěním svodu.
Okapnice
Okapnice je prvek, který se u klempířských prvků provádí z důvodu odvedení vody z oplechování. Okapnice je ukončena jednoduchým, popřípadě dvojitým ohybem, dále kryje nosné konstrukce pod střešní krytinou - tzn. bednění, laťování. Okapnice se provádí jako ukončení u oplechování okapu, závětrné lišty, atiky.
Oplechování střešní krytiny u okapu se provádí z důvodu plynulého přechodu srážkové vody do podstřešních žlabů. Vzhledem k tomu, že střešní žlaby se provádějí ve spádu, aby jimi mohla odtékat srážková voda ze střechy.
Důležité zásady a tipy
V závislosti na tom, kde se vaše střecha nachází, například v blízkosti stromů nebo dokonce pod stromy, může být nutné nainstalovat do okapu lapače listí, aby se zabránilo jeho ucpání. Okap byste měli také pravidelně čistit, abyste odstranili zeminu, listí atd. a zabránili zpětnému toku a přetečení.
Zima vůbec klade na střechu a tedy i na kvalitu jejího okapového systému zvýšené nároky. Existuje samozřejmě také možnost s přicházejícím zimním obdobím okapy odmontovat. To je však dost dobře proveditelné pouze tehdy, pokud jste na tuto eventualitu mysleli už při pořizování okapů a zakoupili jste nějaký „stavebnicový systém“, který nejenom lehce rozeberete, ale můžete ho i pohodlně skladovat třeba v garáži. Okapy lze na zimu také tzv. podrazit. Žlaby můžete totiž namontovat níž než je obvyklé, čímž docílíte toho, že je při rychlejším sesuvu sněhu a ledu z vaší střechy okap touto masou jednoduše přeskočen a nedojde k jeho poškození. Pokud však bude zima mírná a bude například intenzivně pršet, může stejně tak dobře mimo okap skončit i značné množství vody.
Pokud dojde k chybě při montáži okapového systému, nebo se objeví závada v průběhu jejich užívání, může to vést k mnoha dalším problémům a škodám. Voda může začít stékat po fasádě nebo podtéct k soklu či do základů.
Každému může samozřejmě vyhovovat něco jiného. Někdo dá přednost tomu, když může celý okapový systém průběžně opravovat a vylepšovat podle aktuálních potřeb a to co nejsnadnějším způsobem. V takovém případě ani tak nezáleží na zvoleném materiálu jako spíš na tom, abyste si pořídili nějaký „stavebnicový systém“. „Stavebnice“ vám navíc umožní celý systém na zimu lehce demontovat, pokud se k tomu rozhodnete.
Konfigurátor okapů
Při realizaci či návrhu střechy jsou okapní plechy často opomíjeným prvkem. Okapový systém je vždy komplex několika jednotlivých prvků. Když máme o těchto parametrech jasno a rozhodneme se pro nákup okapového systému přes e-shop, nezbývá než se k jednotlivým dílům proklikat a naházet je všechny do košíku. To může zabrat přibližně 30 minut. Následně musíme zkontrolovat, zda v košíku máme všechny prvky, včetně doplňků a nezbytných části pro správnou montáž. Důležitá je kontrola správného množství, respektive délek jednotlivých kusů a také jednotnost materiálu, případně barvy zvolených prvků.
A právě tehdy vzniknul nápad vytvořit konfigurátor okapů. Namísto půl hodiny vybírání jednotlivých částí máte s konfigurátorem hotovo v jedné minutě. Vše co potřebujete znát, je pouze typ střechy a její rozměry. Poté intuitivně krok za krokem vybíráte okapy podle rozvinuté šířky, materiálu, případně barvy. Teď stačí už jen zvolit typ háku pro uchycení žlabu, typ objímky a nakonec doplňky. To vše v jedné minutě. Na 1 klik vložíte do košíku všechny prvky v přesném množství, které potřebujete pro montáž okapového systému. Na jednom místě vidíte seznam všech dílů, včetně ceny za jednotlivé kusy i cenu za kompletní okapový systém.
tags: #plocha #strecha #s #okapovym #zlabempudorys #navrh