Odvodnění je nesporně velice důležitá součást střech obecně. Odvodňovací prvky jsou pak nezbytnou součástí plochých střech, které jsou stále žádanější. Ploché střechy pomáhají eliminovat tepelné mosty a dům tak získává lepší tepelně-izolační vlastnosti. Na nepropustných otevřených střechách budov a terasách se voda snadno hromadí. Pokud nemá kam rychle odtéct, hrozí poškození podkladu i samotné střechy, obzvláště při nízkých teplotách. Střecha chrání dům před nejrůznějšími povětrnostními podmínkami. Aby obstála i při silných deštích nebo tajícím sněhu, musí být opatřena funkčním okapovým systémem. Okapy jsou nezbytnou součástí každé stavby, protože se starají o svod a odvod vody. Odvodnění je zkrátka víc než jen technický detail budovy - je to klíč k její dlouhé životnosti i pohodlí jejích uživatelů.
Typy odvodňovacích systémů a jejich specifika
Každý odvodňovací projekt je jedinečný a odvod vody z fasády má různá technická a konstrukční specifika. Skoro na každé stavbě zastřešené šikmou střechou je součástí střechy i její odvodnění pomocí střešních žlabů s odpadní troubou. Jsou sice i výjimky, kde šikmá střecha nemá v okapní hraně odvodňovací žlaby. Odvodňovací systém je nedílným doplňkem střech, a to funkčním i estetickým. Bez něj není střecha úplná.
Podokapní žlaby
Nejběžnější jsou podokapní žlaby, umístěné pod hranou střechy v hácích kotvených ke krokvím. Podokapní žlaby jsou na trhu v provedení půlkulatém nebo hranatém. Podokapní žlaby musíte umístit tak, aby je ve vodorovném směru krytina přesahovala, maximálně ale 2/3 profilu. Výškové osazení pod hranou střechy volte tak, aby i za větru voda skapávala do žlabu a nebyla zaháněná na fasádu. Žlab musí být uložený ve spádu směrem k odtoku.
Nástřešní žlaby
V minulosti byly časté také nástřešní žlaby, kterými je ukončená krytina přímo na střeše. Nástřešní žlaby většinou bývají na střechách bytových domů v městské zástavbě. Oblý žlab nástřešní je vhodný pro strmější střechy přes 35°. Nutná je však hladká krytina - azbestocementová, břidlová, nebo tašková. Rozvinutá šíře žlabu bývá 500 až 600 mm, tloušťka pozinkovaného plechu 0,63-1,0 mm. Žlab zabraňuje padání úlomků krytiny a malty ze střechy a do jisté míry chrání i před sesouváním sněhu. Cenově vychází dražší než žlab podokapní, ale jeho montáž je snadnější a bezpečnější. Jako podklad vyžaduje zpravidla bednění. Při montáži se přibije na krajní prkno bednění závětrný plech, který tvoří zároveň podkladní pás pro lemování okapu. Dále se zasune okapnicí okapový plech na podkladní pás a připevní se na bednění. Rozvinutá šířka plechu bývá 400 až 500 mm, na stykových hranách se provede kolmý ohyb pro spoj na dvojitou stojatou drážku a horní hrana se opatří vodní drážkou. Nyní se mohou již montovat žlabové háky, obdobným způsobem, jako u žlabů podokapních, ale háky stejně dlouhé a připevněné v různé výši. Připevňujeme je vruty.
Nadřímsové a zaatikové žlaby
Na provádění složitější jsou nadřímsové žlaby, které vyžadují stavební úpravu římsy, na které jsou uložené. Proto se používají jen tam, kde by jiné řešení vadilo architektuře stavby. Totéž je možné říct o zaatikových žlabech, které jsou skryté za vyzdívkou atiky.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Mezistřešní žlaby (lůžkové žlaby)
Lůžkové žlaby mohou být zavěšeny na háky a potom je úprava podobná jako u žlabu podokapního. Častěji však bývají mezistřešní žlaby vytvořeny jako žlaby lůžkové, v dřevěném nebo betonovém lůžku. Tvar i průřez žlabu je dán konstrukčním uspořádáním střech. Obvykle bývají obdélníkového průřezu se zkosenými nebo zaoblenými rohy s oblým nebo rovným dnem. Jejich šířka je okolo 250 mm, až do 400 mm. Pro ploché střechy stačí žlab s okapovými plechy vcelku. Pro strmější sklony střech se spojí žlab se samostatnými okapovými plechy na dvojitou ležatou drážku.
Dimenze a spádování odvodňovacích systémů
Při výběru a plánování odvodnění střechy se můžete setkat i s nejrůznějším označením žlabů. Dimenzování odvodňovacího systému závisí na velikosti odvodňované střešní plochy, tj. plochy kolmého průmětu střešní plochy do půdorysu. Podle ní se stanoví průměr odpadních trub a průměr, resp. rozvinutá šířka střešních žlabů. Velikost průřezu žlabu se odvíjí od klimatických podmínek v dané lokalitě, sklonu střechy a velikosti odvodňované střešní plochy. Vliv má do jisté míry i použitý typ krytiny, protože třeba z falcovaného plechu voda odtéká rychleji a žlab se rychleji naplní. Obecně platí, že na 1 m2 odvodňované plochy střechy připadá 0,8 až 1,0 cm2 průřezu žlabu.
Spád žlabů
Současně je nutné vyřešit spádování okapů, díky němuž bude voda odtékat a nebude se držet ve žlabu. Systém bez správného spádu totiž nebude dobře fungovat. Dalším důležitým parametrem odvodňovacího systému je spád žlabů. Pro řemeslně zhotovené žlaby je normou ČSN 73 3610 stanoven spád min. 0,5 %, tj. min. 5 mm na 1 m délky žlabu. Pro žlaby odvodňovacího systému z plastu postačí jen 0,3 %. Obecně platí, že spádování by mělo být 0,5 procent, což odpovídá 5 mm na 1 metr žlabu. Na 10 metrů proto počítejte s 50 mm.
Materiály a životnost
Aby okapy pracovaly spolehlivě za drobného deště i přívalového lijáku, měly by být vyrobené poctivě a z odolného materiálu. Slunce, mráz, déšť i chemické látky - odvodňovací prvky toho musí hodně snést. Odolnost proti korozi a povětrnostním vlivům je základ. Každý materiál okapů má své přednosti. Pozinkovaný plech je nejběžnějším materiálem. Plechy s povrchovou úpravou jsou spolehlivé a nadčasové. Mnohem větší výběr je v materiálech, které se liší jak pořizovací cenou, tak svou životností.
Přehled životnosti materiálů žlabů
| Materiál | Životnost (roky) |
|---|---|
| Plast (PVC) | 20-30 |
| Pozinkovaný plech | 25-40 |
| Hliník | 40-60 |
| Titanzinek | 50-80 |
| Měď | 80-100+ |
Zdroj: Doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
Montáž a instalace
Čím jednodušší montáž, tím rychlejší dokončení stavby. Nízká montážní výška a technicky správná instalace jsou často velmi důležité pro dlouhodobou funkčnost systému. Aby voda odtékala opravdu rychle a nezahlcovala žlab, udělejte svod maximálně rovný, bez odskoků a kolen.
Žlabové háky a jejich rozteč
Počet žlabových háků je obvykle předurčen roztečí krokví. Při obvyklé vzdálenost krokví 80 až 90 cm lze považovat osazení háků na krokvích za dostatečné. Větší vzdálenost krokví již však nedává dostatečný počet háků, žlaby jsou pak přetížené a deformují se. Při plném naplnění vodou představuje žlab zatížení asi 20 kg na běžný metr. Ještě více to může být v zimě, kdy se o žlab opře sníh ze střechy. Proto jsou žlaby vyztužené naválkami a pevně držet musejí i žlabové háky. Připevňují se nejčastěji na krokve a jejich osová vzdálenost může být max. 1,2 metru. Spád přetočených háků, které se šroubují z boku krokví, se vytváří postupným snižováním přichycení. Jiné je to u háků rovných, určených pro montáž shora na bednění.
Délka žlabů a dilatace
Maximální jednolitá délka podokapního žlabu je 15 metrů, v případě hliníku a titanzinku jen 12 metrů. U nástřešních žlabů musíte dilatovat po 9 metrech (hliník a titanzinek po 6 metrech). Při větších délkách okapních hran se provádí tzv. rozvodí, což je nejvyšší místo dvou samostatných a oddělených žlabů. Při větší délce žlabu ho musíte rozdělit na dilatační úseky, abyste zabránili deformacím od délkové roztažnosti. Tradičními způsoby bylo přerušení žlabu v místě rozvodí (nejvyšší místo) nebo ve žlabovém kotlíku u odtoku (nejnižší místo). Dnes jsou součástí odvodňovacích systémů speciální prvky - spojky žlabů. Norma dále stanovuje s ohledem na teplotní dilatace maximální délky žlabů. Žlab z hliníku může tvořit 13 m dlouhý dilatační celek a žlaby z mědi, titanzinku a pozinkovaného plechu mohou být dlouhé až 15 m.
Napojení prvků
Napojení prvků žlabu musí být vždy vodotěsné a mimo dilataci i pevné. Způsoby, jak toho dosáhnout, se liší podle materiálu žlabu. Žlaby z pozinku a mědi se spojují nýty nebo pájením, titanzinek jen pájením. Odpadní trouby se nahoře napojují na kotlík žlabu. Výraz „kotlík“ je vyhrazen pro řemeslně zhotovený prvek odvodňovacího systému a pro průmyslový prefabrikát je stanoven výraz „žlabový odtok“. K připevnění na fasádu vám poslouží objímky z pásoviny, které instalujte ve vzdálenosti max. 3 metry (u průměru svodu nad 100 mm do 2 metrů).
Bezpečnost a bezbariérovost
Kolem vstupů a fasád nebo na terasách je nutné, aby odvodňovací prvky neomezovaly pohyb - ať už jde o chodce, cyklisty nebo osoby na vozíku. Výška napojení hydroizolace na svislé konstrukční prvky by měla být minimálně 15 cm nad úrovní finální povrchové vrstvy nebo štěrkového zásypu. Například odtokový systém by měl mít konstrukční šířku více než 15 cm, pokud se odstřikující voda neomezí například částečným zastřešením.
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Údržba a protisněhová ochrana
Čištění žlabů, zejména jsou-li nablízku vzrostlé porosty, je důležitá podmínka jejich správné a spolehlivé funkce. Přitom potřeba čištění žlabů může nastat i vícekrát za rok. Četnost závisí nejen na blízkosti vzrostlých porostů, ale i na druhu dřevin. Nejvíce zanášejí žlaby březové porosty, které dokážou zaplnit žlaby větvemi, o něž se zachytí i napadané listí a žlab je bez odtoku. Dnešní investor již může volit zastřešení z krytin, které nevyžadují žádnou údržbu, a tak by mělo být v jeho zájmu i řešení odvodňovacího systému, který nemá žádné nároky na udržovací práce. Cílem by měl být záměr „pustit z hlavy péči o střechu“. Je samozřejmé, že splnění tohoto cíle má své podmínky: odborně položená krytina včetně veškerých doplňků a napojení na navazující konstrukce a samozřejmě i včetně odvodňovacího systému.
Ochrana proti ucpání a zamrzání
U malého průřezu svodového potrubí hrozí ucpání, případně zmrznutí. Tomu můžete předejít instalací topných kabelů. Spodní část dešťových svodů chraňte před náhodným nebo úmyslným poškozením. Pro vytvoření přechodu mezi plechovou rourou a kanalizací se hodí ochranné roury z nějakého pevnějšího materiálu (litiny, oceli, popř. PVC), které by měly sahat do výšky 1,5 metru nad terénem. Ochranná roura by měla mít čistící otvor, který vám pomůže s pravidelným čištěním svodu. Problém je naprosto stejný. Lůžko je vyspádováno a je vyloženo žlabem. Do drážky žlabu je zapnuto oplechování okapu střechy. Protože je u průmyslových budov možnost značného zanášení žlabu popílkem nebo jinou nečistotou, doporučuje se do hrdel vkládat drátěné košíčky a žlaby často čistit, aby se odpadní trouby neucpaly.
Protisněhová ochrana
I když poslední zimy chudé na sněhové srážky nenapáchaly škody na střechách, nelze z toho vyvozovat, že se jedná o trvalý trend, a tudíž je protisněhová ochrana zbytečná. Každý rozumný hospodář se má na zimu připravit a to platí i o protisněhovém zabezpečení šikmé střechy. Nejde o to, že snad na horách by měla být vzdálenost žlabových háků menší, neboť ani háky vzdálené od sebe půl metru nepřežijí sesuv zmrzlého sněhu. Také se do mezistřešních žlabů vkládají laťové mříže jako ochrana proti zavalení sněhem a proti zdeformování při chůzi osob čistících žlab, nebo opravujících střechy.
Speciální řešení odvodnění
Jako žlaboví odborníci nabízíme řešení na míru i pro speciální odvodnění fasád, například pro provětrávané dřevěné fasády, žlaby do oblouku nebo žlaby s odnímatelnou boční stěnou (snadná výměna tabule při poškození prosklené fasády), apod. Zastupujeme kvalitní německou značku HAURATON. Tyto odvodňovací žlaby a náš poctivý projektový servis, to jsou ty „žlaby s benefitem“, které Vás vždy podrží. K předním výrobcům okapových systémů v České republice patří společnost EVROmat, která na trh dodává veškeré příslušenství pro odvodnění střešních krytin, a kromě toho i plechové střechy.
tags: #plocha #strecha #pookapni #zlab