Životnost a funkčnost střešního pláště nezávisí pouze na zvoleném hydroizolačním systému a provedení detailů, ale také na způsobu a rychlosti odvodnění plochy střechy. S vnitřním odvodněním se nejčastěji setkáváme u plochých střech. S odvodněním také souvisí spádování. Aby byla voda schopna co nejrychleji odtéct směrem ke vtokům, je nutné dodržet požadavky na minimální spád střešní roviny. Technicky je možno akceptovat i nulové spády, neboť ČSN 73 1901-1:2020 neuvádí požadavek na minimální spád. Prakticky je lépe provádět střešní pláště tak, aby se netvořily kaluže.
Základy odvodnění střechy
Vodu ze střech je možné svést dvěma způsoby: buď vně budovy svodem po fasádě, nebo vnitřně do vpusti a svodného potrubí. Obě varianty jsou možné, záleží vždy na konkrétním typu střechy.
Vnější odvodnění
Vnější odvodnění je zpravidla aplikováno do podokapních, nástřešních, římsových nebo zaatikových žlabů půlkruhových nebo hranatých tvarů a následně do svodu. Nejčastěji je tento typ odvodnění tvořen klempířskými prvky, např. titanzinek, hliník, lakovaný plech aj. Vnější žlaby se doporučuje navrhovat dle ČSN EN 12056-3, kde je uveden přesný postup pro jednotlivé typy žlabů. Návrh žlabu se odvíjí od geometrie spádování střechy, způsobu odvodnění, polohy žlabu a jeho sklonu, počtu rohů a koutů aj. Postupy v normě jsou ale poněkud zdlouhavé a v praxi méně využívané. Pro zjednodušení návrhu svodu můžeme použít tabulku nebo nomogram vycházející z DIN 18 460 a DIN 1986.
Důležitou součástí odvodnění střechy jsou žlaby. Podle umístění se rozlišují žlaby nástřešní, podokapní, zaatikové, nadřímsové, mezistřešní a speciální. Žlaby navazují na žlabové kotlíky (kónické spojovací prvky s průměrem spodního vyústění, tedy hrdla, shodným s průměrem odpadního potrubí, bývají hranaté nebo kuželové). Voda tudy putuje do potrubí, přičemž spád žlabu ke kotlíku je 1 : 200 až 1 : 100 a délka žlabu od žlabového čela ke kotlíku by neměla být větší než 15 m. Kotlíky se ke žlabům připevňují nýtováním nebo pájením, k odpadnímu potrubí (svodu) skrz takzvané horní koleno. Průměr odpadního potrubí se určuje podle velikosti plochy střechy (na 1 m2 střechy přibližně 1 cm2 plochy průřezu odpadního potrubí či trouby). Pro dimenzování žlabů se používá tzv. Stricklerův vzorec s hodnotami rychlosti vody ve žlabu, koeficientem drsnosti povrchu a dalšími parametry.
Vnitřní odvodnění
Střešní vpusti se dimenzují na dešťový odtok, podle jehož se stanoví počet vpustí, které jsou potřeba k odvodnění dané plochy, případně se navrhne bezpečnostní odvodnění. Proto ČSN 1253-1 předepisuje minimální průtok střešní vpustí, který musí každý výrobce splnit laboratorním měřením. Kde hrozí mechanické poškození svodného potrubí, musí být svod řešen z odolného materiálu.
Čtěte také: OSB desky na plochou střechu: Tloušťka
Dimenzování odvodnění
Dimenzování odvodnění střechy, a tím přiřazení velikosti okapového žlabu, závisí na množství srážek, základní ploše střechy (půdorysné ploše) a koeficientu odtoku (sklon, vlastnost povrchu). Pro toto dimenzování platí průtočné plochy vypočtené ze světlých rozměrů. U dešťových svodů s pravoúhlým průřezem musí mít nejmenší strana minimálně velikost průměru (jmenovité velikosti) příslušného dešťového svodu s kruhovým průřezem. Základem pro dimenzování podle DIN 1986 - 2 jsou půlkulaté kotlíky. Součet dešťových srážek se definuje měřenou výškou dešťových srážek v závislosti na době trvání deště. Údaj o velikosti pro všechny druhy střešních okapových žlabů a dešťových svodů, vztahující se k šířce přířezu (provedení) resp. připojovaná plocha dešťových srážek při max. 2) Uvedené hodnoty vyplývají z trychtýřovitých/půlkulatých kotlíků. Základy pro dimenzování jsou definovány v DIN 1986. V grafu je znázorněno zjednodušené stanovení potřebných velikostí dešťových svodů v závislosti na odvodňované půdorysné ploše střechy. Zakládá se na množství srážek 300 l/(s x ha). Další zásady pro dimenzování jsou uvedeny v bodě 4.
Okapové žlaby jsou vyráběny v různých průměrech, které je zvykem udávat spíše v rozměru rozvinuté šířky (zapisována r.š. či RŠ). Tu volíme podle plochy odvodňované střešní roviny. Pak můžeme přejít k okapovým svodům. Průměr svodové roury závisí na rozvinuté šířce okapového žlabu a na počtu okapových svodů připadajících na odvodňovanou střešní rovinu. Pokud například zvolíme podokapní žlaby rozvinuté šířky 250 mm, máme u převážné většiny výrobců na výběr pouze jeden průměr svodu - a to 80 mm. Proč je tomu právě tak? Je to v podstatě jednoduché - k půlkruhovému žlabu o r.š. 250 mm, který odpovídá průměru cca 100 mm, nelze připojit svodovou rouru o větším průměru, než je 100 mm. U půlkruhových žlabů však nepoužíváme ani svody stejného průměru jako žlab - kotlíky, které propojují žlaby a svodové roury, se v takových kombinacích průměrů ani nevyrábí. U hranatých žlabů a svodů se naopak spojují žlaby a svody odpovídajících průměrů - takže pro okapový žlab o průměru 100 mm použijeme i okapové svody o průměru 100 mm. Ke hranatým žlabům je možné připojit i kruhové svody.
Průtok dešťových vod v litrech za sekundu (Qr) se počítá jako součin půdorysného rozměru odvodňované plochy v m2 (A) a intenzity deště v litrech za sekundu na m2 (I). U ploch, jež ohrožují budovu zaplavením, se uvažuje s hodnotou I = 0,003 l/s.m2.
Systémy odvodnění a materiály
Existuje pestrá nabídka odvodňovacích systémů z nejrůznějších materiálů, výběr je ale vhodné podřídit architektonickému stylu domu a barevnému ladění objektu. Výhodou je, že na většinu staveb „sedí“ kompletní skládačky, a proto není třeba zhotovovat žádné speciální kusy na zakázku. Kromě důrazu na kvalitu produktů je třeba dbát i na správnou montáž - například správné vyspádování žlabů, dilatační spáry kvůli tepelné roztažnosti materiálu atd. Doporučený spád u podokapních žlabů představuje 0,5 %, dilatační spoje by měly být po každých 15-20 m. Sousední čela jsou od sebe vzdálena 20 až 30 mm. Platí zásada, že délka žlabů, měřená od čela, rohu nebo rozvodí ke žlabovému kotlíku, by neměla být větší než 15 m. U standardních materiálů, jako je titanzinek, pozinkovaný plech a měď, bývají spoje pájené (spoj musí mít stejnou kvalitu jako spojovaný materiál). Materiály, které nelze pájet, se spojují pomocí pryžových těsnění nebo tmelů. Okapový systém musí být rovněž dostatečně chráněn proti sjíždějícím sněhovým lavinám, hromadění ledu (topné elektrokabely) a rampouchů.
Hranatý okapový systém (např. KROP)
Svodový kotlík je prvek okapového systému, který zajišťuje efektivní odvod dešťové vody do svodové trubky s čtvercovým průřezem. Díky dvou speciálním těsněním zajišťuje 100% těsnost systému. Díky symetrickému tvaru okapu se dlouhé prvky montují snadno a rychle. Nosné prvky z oceli zajišťují vysokou stabilitu okapového systému. Hranatý systém v rozměru 135/80x80 zajišťuje efektivní odvod vody. Speciálně vybrané těsnění zajišťuje vysokou těsnost při silných srážkách. Perfektní přizpůsobení prvků zajišťuje snadnou montáž. Jednoduchá a lehká forma systému zrychluje a usnadňuje práce na střeše. Perfektní přizpůsobení tvaru budovy zajišťuje elegantní dokončení střechy. Směs z recyklovaných materiálů je založena na proekologické strategii značky KROP. Výroba v duchu SNÍŽENÍ ODPADU je proces příznivý pro životní prostředí. Společnost KROP poskytuje nejdelší záruku na trhu - 30 let na mechanickou pevnost Systému skrytého okapu KROP PVC.
Čtěte také: Výběr krytiny pro plochou střechu
Okapový systém BILKA
Okapový systém od společnosti BILKA je vyroben z horké pozinkované oceli a je chráněn oboustranným vícevrstvým povlakem pro optimální výkon v průběhu času. Jednoduchá, rychlá a efektivní kombinace prvků brání vodě stékat po fasádě nebo pronikat do základů a stěn domu, což zajišťuje celkovou ochranu budovy a prodlužuje její životnost. Použitý surový materiál vychází ze švédské technologie, využívá švédskou ocel nejvyšší kvality (0,6 mm), oboustranně pozinkovanou (275 g/m²) a pokrytou polymerní barvou (2×35 mikronů). Povlaková vrstva poskytuje výrobkům speciálně hladký povrch, vysokou stálost barev a pevnou odolnost vůči dešťové vodě a atmosférickým znečišťujícím látkám. Pětivrstvá konstrukce zajišťuje odolnost proti korozi každému prvku a prodlužuje jeho životnost. Díky tomu BILKA systém poskytuje dlouhodobou záruku odolnosti v průběhu času, přičemž jedinou potřebnou údržbou je čištění žlabů. Okapový systém BILKA sestává z 15 dokonale propojených prvků, které efektivně brání stékání dešťové vody po stěnách domu.
PREFA hliníkové odvodňovací systémy
PREFA střešní žlaby a svody jsou z hliníku, a proto nerezaví. Díky povrchové úpravě P.10 se odvodňovací systém opticky perfektně hodí také k matným P.10 fasádním a střešním systémům. PREFA Vám nabízí kompletní hliníkový odvodňovací systém včetně montážního příslušenství z jedné ruky. PREFA odvodňovací systém se barevně hodí k jednotnému ucelenému obrazu, neboť je možné jej barevně sladit jak se střešním, tak s fasádním systémem PREFA. Tím se, v případě, že je to žádoucí, může stát odvodňovací systém téměř neviditelným. Alternativně může být intenzita barvy odvodňovacího systému aktivně využita k tomu, aby byl zdůrazněn archtektonický ráz budovy. Povrch P.10 je vysoce kvalitní a tvárná povrchová úprava, která se neloupe. Protože se jedná o hliník, tak také nerezaví, čímž odpadá únavné přetírání nebo opravování. Dodatečně k barvám antracitová, hnědá a světle šedá jsou od roku 2021 k dispozici také barvy tmavě šedá, oříškově hnědá, PREFA bílá a černá v osvědčené kvalitě P.10. Díky správnému dimenzování a profesionální pokládce se zabrání tomu, aby vlhkost pronikala na zdivo a tím se tak zabrání rozsáhlým škodám v důsledku poškození vodou. Hliníkový půlkulatý žlab PREFA je klasický žlab, který Vaši (PREFA) střechu perfektně zakulatí. Tento oblíbený žlab je k dostání ve 4 rozměrech v délkách 3 nebo 6 metrů v mnoha standardních barvách také v kvalitě P.10. PREFA hranatý žlab je hranatý protějšek k půlkulatému žlabu. Je také k dostání ve 4 rozměrech a ve dvou délkách (3 a 6 metrů). Společně s hranatým svodem dodává domu moderní vzhled. PREFA nástřešní žlab je na střechu montován pomocí háků jako kontrast k půlkulatým a hranatým žlabům. Perfektně se hodí ke střešním plochám na hranici pozemku, protože tak okap nijak nevyčnívá, musí však být dodržen minimální sklon. Osvědčený PREFA svod se hodí ke všem typům domů a odvádí spolehlivě dešťovou vodu od střechy. Vedle početných standardních barev je k dispozici také v robustním provedení s šířkou 1,6mm. Kompletní systém PREFA umožňuje optimální kombinaci střechy, fasády a střešního odvodnění. Díky skrytému ukotvení a hranatému designu bývá PREFA hranatý svod často použit u moderních staveb. Moderní rodinný dům s plochou střechou a s malými okny. Fasáda je zhotovena z PREFA Siding.X v barvě bronzové. Napojení jsou zhotovena v barvě antracitové. Všechny PREFA odvodňovací systémy jsou doplněny o rozsáhlé systémové příslušenství. Od PREFA obdržíte sběrný kotlík, žlabový kotlík, žlabové háky, hranatý svod, lapač listí atd. a to vše z jedné ruky. Ať již se jedná o novostavbu nebo rekonstrukci, zahradní domek, rodinný dům nebo velkou průmyslovou halu, zda-li jde o cihlovou nebo eternitovou střechu, ať je na střeše šindel či pálené taška - hliníkové střešní žlaby a svody se totiž skvěle hodí ke všem běžným střešním materiálům. Od realizačních firem ve Vašem okolí obdržíte hliníkové žlaby a svody s vysokou kvalitou a dlouhou životností. Profesionální PREFA partnerské firmy Vás podpoří a poskytnou Vám veškeré technické poradenství k PREFA žlabům a svodům a pomohou Vám vybrat vhodné příslušenství od půlkulatého žlabu až po hranatý svod, od lapače listí až po sběrný kotlík atd.
Podtlakové odvodnění
Kromě popsaného tradičního (beztlakového) odvodnění se v praxi využívá i odvodnění podtlakové. Kýžený podtlak vzniká při zaplnění vodou celého (100 %) průřezu svislé části potrubí. Dešťová voda z několika svodů se nejčastěji svádí ležatým potrubím do jednoho dešťového odpadního potrubí, jehož plným průřezem odtéká, a vzniklý podtlak způsobuje odsávání vody z ležatého potrubí a střešních vtoků. Jedním takovým potrubím lze efektivně odvodnit střechu o ploše 2 až 2,5 tis. m2. Při tomto jevu navíc dochází k samočistitelnosti potrubí.
Mechanicky kotvené hydroizolační povlaky
Střešní konstrukce s mechanicky kotveným hydroizolačním povlakem právem patří k nejoblíbenějším řešením skladby střechy nejen v průmyslové, ale i občanské a bytové výstavbě. Je tomu tak z důvodu rychlosti výstavby, malé závislosti na počasí i často nižší finanční náročnosti.
Normy a zákonné předpisy
Seznámení se základními normami a zákonnými předpisy, jimiž se řídí zpracování kotevních plánů systémů mechanicky kotvených pružných střešních hydroizolačních povlaků (MEFAWAME). Hlavní důraz je kladen na nejčastější chyby při stanovení hodnot sání větru a posouzení odolnosti kotevního systému. Možnosti optimalizace výběru komponent mechanicky kotveného systému. Občas se argumentuje i údajnou nezávazností technických norem. Podle §4 Zákona č. 22/1997 Sb. nejsou sice české technické normy obecně závazné, podle §160 Zákona č. 183/2006 Sb. (Stavební zákon) a §9 Vyhlášky č. 268/2009 Sb. Ve smyslu Stavebního zákona (§160) a ČSN EN 1990 (čl. 4.2) je zhotovitel stavby povinen u kotvené střešní konstrukce nezpochybnitelně prokázat mechanickou stabilitu a odolnost, což je jeden z nejdůležitějších požadavků kladených na stavby. Je také povinen dodržovat technické normy a stavby navrhovat i provádět v souladu s normovými hodnotami (viz Vyhláška č. 268/2009 Sb.).
Čtěte také: Realizace ploché střechy s asfaltem
Zatížení stavby nebo konstrukce se v současné době určuje (pouze) podle ČSN EN 1991-1-4. Česká technická norma pro určení zatížení větrem ČSN EN 1991-1-4 platí již od dubna 2007. Je s podivem, že se stále setkáváme se stanovením zatížení podle neplatných norem - např. podle DIN 1055, která se svými výsledky blíží hodnotám podle zrušené české normy, tedy přibližně polovičním až čtvrtinovým ve srovnání s oněmi platnými podle Eurokódu. Stále poučenější stavební dozory a v neposlední řadě i pojišťovny odmítají převzít popř. Často dochází k tomu, že realizační firma si s cílem ušetřit nechá zpracovat jeden „typový“ výpočet kotevního plánu, podle nějž realizuje několik objektů, bez ohledu na jejich skutečnou polohu.
Řídící pokyn ETAG 006
Řídící pokyn ETAG 006 z března 2000 je ve smyslu ČSN EN 1990 a Zákona č. 22/1997 platným podkladem pro posouzení vhodnosti výrobku k určenému použití. Tento pokyn, původně vydaný již v roce 2000, byl v listopadu 2012 aktualizován (bohužel český překlad stále není k dispozici) s poměrně významnými změnami. Je však nutno podotknout, že srozumitelnost tohoto dokumentu je stále spíše horší, některá ustanovení jsou nepřesně nebo nesrozumitelně formulována, což vede k nejednoznačné interpretaci a neoprávněnému „zvýhodnění“ některých výrobků. Pokyn je nicméně schválen a je platný. Výrobců, kteří se jeho ustanoveními řídí, je však žalostně málo - zkoušky mají účinně provedeny prakticky všichni významní výrobci kotev, z výrobců hydroizolací (tj. Závaznost pokynu ETAG 006 by bylo určitě prospěšné posoudit po legislativní stránce. Absence ETA resp. obdobného dokumentu pro sestavu mechanicky kotveného pláště s jednoznačným určením návrhové odolnosti kotevního systému by totiž mohlo znamenat i to, že tento výrobek není vhodný pro použití ve stavební části staveb - viz §3 Zákona č. 102/2001 Sb.
Největší změnou, jejíž nerespektování přináší nejvážnější problémy a pochybení, je zcela odlišný způsob posuzování stavebních výrobků - v tomto případě stanovení hodnoty dovoleného namáhání resp. Podle ETAG 006 je garantem hodnoty dovoleného namáhání kotevního systému (zatím výlučně) výrobce hydroizolace, jako (formální) dodavatel celé sestavy. Provedení příslušných zkoušek je poměrně finančně náročné, zpracování výsledků do podoby ETA autorizovanou osobou je navíc i časově náročné. Důsledkem je, že řada výrobců nemá pro své systémy ETA a kvalifikované posouzení odolnosti kotevního systému je tak prakticky nemožné. V tom případě se používá „stará“ hodnota 0,400 kN. Na druhé straně jsou i výrobky, pro něž byla ETA vydána, nebyla však zveřejněna (zpřístupnění výsledků zkoušek totiž - nepochopitelně - není povinné) nebo dokonce není jednotlivými dodavateli respektována. Řídícím pokynem ETAG 006 popsané metodiky zkoušení komponent MEFAWAME buď nejsou zcela jednoznačně definovány, nebo jsou formulovány tak, že dovolují dezinterpretaci a zkreslení výsledků vlivem subjektivní chyby posuzovatele.
Jeden z význačných evropských výrobců střešních kotev shromáždil výsledky všech zkoušek systémů kotvených hydroizolací, které byly provedeny v různých evropských zkušebnách s jeho kotvami. Z grafu je patrno, že z pohledu jednotlivých typů a výrobců vykazuje kotevní systém nejvyrovnanější výsledky s klasickým těžkým bitumenovým pásem, určeným pro mechanické kotvení. Modifikovaný SBS pás má také poměrně vyrovnané výsledky, hodnoty jsou ale navíc cca. o 20 % lepší. Na grafu jsou zobrazeny výsledky odolnosti kotevního systému stejného hydroizolačního pásu renomovaného evropského výrobce a to pro tloušťky 1,2 mm a 1,5 mm. Zajímavé je, že hodnota pro tl. může to znamenat, že druhý z ústavů neprovedl zkoušku vinou špatného postupu, stejně jako to, že tloušťka hraje v určování odolnosti větší roli, než je výrobce ochoten přiznat. Možné je však i jiné vysvětlení rozptylu naměřených hodnot, a to např. Nějakým jiným subjektivním vlivům by napovídaly i výsledky zkoušek pro jinou fólii na bázi PVC-P, prováděné v rozmezí let 2008-2012 toutéž předepsanou metodikou. Kuriózní je, že zkouška z roku 2011 byla zahrnuta jako podklad pro sestavení ETA a podle ní se kotvy, použité ve zkoušce z roku 2012, vůbec nesmí použít. Pokud výrobce MEFAWAME zvolí tuto cestu, dopustí se v touze po co nejlepším výsledku často fatálního omylu. Může tím výrazně omezit možnost používání kotev jiných výrobců - jejich použití je možné buď jen za podmínky drastického omezení výpočtové odolnosti kotev, nebo je použít nelze vůbec.
Navíc se automaticky nabízí možnost využít deklarovaných vlastností certifikovaných výrobků pro úsporu investičních nákladů, snížení pracnosti a zároveň zvýšení spolehlivosti střešní konstrukce.
| Původní kombinace (cenově výhodná) | Optimalizovaná kombinace | Rozdíl |
|---|---|---|
| X kotev, Y m2 svárů | X' kotev, Y' m2 svárů | Výrazná úspora na počtu kotev i výměře svárů |
Tabulka dokladuje výsledek optimalizace, provedené na pokyn realizační firmy, jíž se nelíbil navržený způsob kotvení, jenž byl v souladu s normou vypočten pro jí vybranou kombinaci „cenově výhodné“ hydroizolace a kotevního systému. Po změně skladby na materiály, jež jsou jen mírně dražší, došlo k výrazné úspoře na počtu kotev i výměře svárů pro přelepení vložených řad kotev. Absence okrajové řady kotev.
Současná úprava navrhování a posuzování mechanicky kotvených hydroizolačních povlaků podle Eurokódů je určitě prospěšná - vnáší do celé problematiky prvky objektivity. Aby však výsledek tohoto snažení nebyl podobně kontraproduktivní jako jiné úřednické směrnice např. o obutí kadeřnic, chovu slepic, zákazu ohřívání guláše, povinné kvótě řídících míst pro ženy a podobné unijní nesmysly, je nutná veřejná diskuze odborníků a následné kvalifikované připomínkování resp. V oblasti stanovení zatížení se jedná např. V současnosti je bohužel pouze na odpovědnosti autorizované osoby činné ve výstavbě, že na základě dostatečné průvodní technické dokumentace navrhne bezpečný výrobek do stavby. V nejlepším případě jsou tyto vlastnosti doplňovány zodpovědnými výrobci dobrovolnou certifikací. U řady materiálů pak výrobce tyto vlastnosti neuvádí s tím, že je to nad rámec jeho zákonných povinností. Tak jako u všeho platí i o problematice mechanicky kotvených hydroizolačních povlaků, že záleží na tom, kdo to dělá. Pokud se návrhu i realizace ujmou profesionálové v pravém slova smyslu (nikoliv podle honosnosti jména zaměstnavatele), může vzniknout velmi ekonomická a spolehlivá střešní konstrukce. Je však nutno všemi dostupnými prostředky nejen šířit nové teoretické poznatky, ale i aktivně zpracovávat připomínky a zkušenosti z praxe a účinně je zahrnovat do zákonných předpisů a norem popř.
Komentář recenzenta Ing. Ivan Misar, Ph.D., autorizovaný inženýr a soudní znalec: Autor podává základní přehled legislativní základny pro zpracování kotevních plánů mechanicky kotvených povlakových krytin především plochých střešních plášťů. Vychází ze své vlastní praxe jednoho z nejuznávanějších specialistů v dané oblasti podpořené širokým přehledem teoretických základů předmětné problematiky. Upozorňuje, vysoce aktuálně, na časté opomíjení odbornou veřejností odolnosti celé kotevní a izolační sestavy při návrhu kotvení. Dále upozorňuje na současnou stávající již neplatnost původní ČSN 73 0035 a jejím nahrazením ČSN EN 1991-1-4. Dosud se ve stavební praxi stále objevují kotevní plány zpracované podle již neplatných norem a bohužel většinou vedou k poddimenzování vzhledem k současně platným předpisům. Vysoce aktuálně a erudovaně upozorňuje na základní rozhodující vstupní údaje nezbytné pro návrh a klíčové body postupu návrhu kotevního plánu. Upozorňuje na důsledky nesprávné kategorizace terénu, stejně jako volby nesprávného součinitele vnějšího tlaku s přepočítanými důsledky v praxi. Naprosto se lze s autorem ztotožnit ohledně postesku na neschopnost určení hustoty kotev. Tato hustota je buď deformována neúmyslně z důvodu nedostatečné zkušenosti zúčastněné strany, ale také často bohužel úmyslně ve snaze odůvodnit určitá opominutí, ať už při návrhu nebo při realizaci. Upozorňuje na existenci řídícího pokynu ETAG 006 z března 2000 s aktualizací z listopadu 2012 a na fakt, že formálně je garantem hodnoty dovoleného namáhání kotevního systému výrobce vlastní hydroizolace jako formální dodavatel celé kompletní sestavy. Dosud přetrvávající empiricky doporučovaná hodnota 0,4 kN/kotevní místo neodráží dle zkušeností autora skutečnou odolnost, která může poměrně výrazně variovat. Předkládá názorné grafy porovnávající statisticky zjištěné hodnoty minimálních a maximálních odolností podle jednotlivých typů hydroizolací a jejich tloušťek. Rozptyl je výrazný především v oblasti PVC-P folií a ukazuje na nezbytnost důrazného vyžadování deklarace hodnot odolnosti celé sestavy ve shodě s ETAG jako jediného, byť diskutovaného, pokynu.
tags: #plocha #strecha #kotlik #informace