Při realizaci nejen plechové střešní krytiny je potřeba kromě správného technického postupu brát zřetel i na kvalitní provedení odvětrávání střechy. Zajištění odvětrání je u plechových střech nezbytností. Pokud přemýšlíte o stavbě nové střechy, s pojmem odvětrání střešní krytiny jste se pravděpodobně již setkali. Tomuto pojmu se budeme blíže věnovat, a to zejména s ohledem na plechové střechy, u kterých je zajištění správného odvětrání velmi důležité.
Proč je odvětrávání střechy klíčové?
Odvětrání střechy je důležité z několika důvodů. V první řadě jde o zajištění co nejdelší životnosti celé střechy, zachování původního vzhledu a také o zajištění bezproblémového odpařování vodních par z prostoru konstrukce střechy. Vznikající vlhkost tak může snadno odcházet, čímž se zároveň výrazně prodlužuje i životnost střechy. O střeše musíte přemýšlet v souvislostech a na tomto základě zvolit optimální skladbu celého střešního pláště.
Kromě výše zmíněných důvodů přináší správné odvětrání střechy další výhody. Střešní krytina přejímá venkovní teplotu, která se může během tropických teplot vyšplhat na 70 °C nebo i více. Teplo během větrání neprostupuje z rozpálené střechy do podkroví. Dalším přínosem je odvedení přebytečné vody a vlhkosti, která má snahu prostupovat různými místy do exteriéru, což může mít za následek hnilobu krovu nebo promáčení izolace.
Rizika nedostatečného odvětrávání
Z informací vyplývá, že nedostatečně provedené větrání může mít za následek zbytečné technické problémy, které nejsou levnou záležitostí. Vzniklé plísně mohou mít navíc i špatný vliv na naše zdraví. I ta nejkvalitnější a nejlépe položená střešní krytina nemůže nikdy zcela eliminovat riziko pronikání vlhkosti, která by mohla poškodit nejen tepelnou izolaci, ale i konstrukci krovu. Z tohoto důvodu je klíčové správně navrhnout a realizovat větrání střešního pláště. Pronikání vodních par či vody do tepelné izolace může způsobit její degradaci, výraznou ztrátu tepelněizolačních vlastností, hnilobu dřeva, vznik plísní a další škody.
Hlavním zdrojem této vlhkosti jsou vnitřní prostory domu - zejména přes paropropustný strop nebo vytápěné podkroví. Nahromaděná vlhkost pod střešním pláštěm může způsobit značné škody. Působí nejen na samotnou střešní krytinu, ale i na krov. Při dlouhodobém působení může vlhkost pod střešním pláštěm odstartovat postupnou degradaci všech materiálů. Může způsobit korozi povrchu střechy, případně hnilobu a plesnivění dřevěných částí.
Čtěte také: Plechová střecha Satjam: Co byste měli vědět
Plechové střechy jsou obzvláště náchylné ke korozi: jsou často chladnější než okolí, což znamená, že se na nich (zejména na spodní straně) tvoří kondenzát, který stéká a poškozuje izolaci nebo tkaninu budovy. Zejména v místech, kde spočívá plechová střecha, může delší styk s vodou vést ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost může proniknout taky do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelně izolační parametry. Důsledek? Už jsme si vysvětlili nezbytnost větrání ve střechách. Zvláště pozorně se mu ale musíme věnovat u difúzně uzavřených konstrukcí a těch materiálů, skrze ně se vlhkost nemůže samovolně odpařovat. Do této kategorie patří i plechové krytiny. Jsou nepropustné pro vodu a vodní páru, nenasákavé a s dobrou tepelnou vodivostí. Ve velkoformátovém provedení mají v ploše minimum spojů, čímž se sice snižuje riziko průniku vlhkosti pod krytinu, ale zároveň případná vlhkost nemůže ani unikat z konstrukce směrem ven.
V každé střešní konstrukci se vždy vyskytuje určitá míra vlhkosti, ať už byl pro zastřešení použit jakýkoliv materiál. Každodenní činností obyvatel stavby, jako je dýchání, vaření, praní a sprchování, vzniká vodní pára, kterou je nutné dostatečně odvětrávat. V opačném případě může dojít k její kondenzaci. Teplý vzduch z interiéru nasycený vodní párou prochází střešní konstrukcí. Není-li umožněno její dostatečné odvětrání, může vlivem rozdílů teplot začít nadměrně kondenzovat na chladných površích, například ze spodní strany střešní krytiny, ale i jinde. Pokud je ve střešním plášti použito dřevo nebo jiný podobně nasákavý materiál, může vlivem zkondenzované vlhkosti dojít ke zhoršení jeho parametrů a v dlouhodobém horizontu i k jeho poškození. Dřevo může být napadeno hnilobou, plísněmi, houbami nebo dřevokazným hmyzem. U kovových konstrukcí zase může docházet ke korozi. Zkondenzovaná vlhkost také může proniknout do tepelné izolace, čímž se zhorší její tepelně izolační parametry.
Principy odvětrávání a skladba střechy
Abychom tomuto jevu zabránili, je osvědčenou metodou použití parozábrany ze strany interiéru, pokládka fólie (pojistné hydroizolace) přímo na tepelnou izolaci a vytvoření větrané vzduchové mezery mezi fólií a střešní krytinou. Skladba střešního pláště je vždy individuální a závisí na kvalitním návrhu, který zohledňuje různé faktory, jako je tvar a sklon střechy, klimatické podmínky, využití podkroví, typ střešní krytiny a další specifikace. Vlhkost se do střechy může dostat buď ve formě páry prostupující z interiéru domu, nebo ve formě vody a sněhu z exteriéru. Prostupující vodní pára může zkondenzovat například na chladném vnitřním povrchu krytiny.
Odvětrání ve střeše zajišťuje větrací mezera, někdy taky označovaná odvětrávací vrstva, která se umisťuje mezi tepelnou izolaci a vlastní střešní krytinu. Funguje tak, že se do ní dostává vzduch štěrbinou u okapové hrany. Pak díky komínovému efektu proudí směrem vzhůru (rozdílné tlaky vzduchu u okapu a v hřebeni). Střechu vzduch z větrací mezery opouští otvory u hřebene. Větrací mezera má relativně malý průřez, přesto musí plnit významnou úlohu. Proto musí být navržená a provedená velmi pečlivě. Jenže právě v tom se často chybuje, ať už kvůli snaze omezit náklady či kvůli nedůslednosti při realizaci střechy. Vážnou chybou je, pokud větrací mezera dokonce úplně chybí.
Dvouplášťové a tříplášťové střechy
Hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou. Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy. Proudění ve dvou vzduchových mezerách mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací odvádí vlhkost mimo střešní plášť.
Čtěte také: Moderní řešení střech
V prvním případě (tzv. dvouplášťová skladba) je 1 ventilační mezera vytvořena jen mezi podkladem střešní krytiny a pojistnou hydroizolací v případě, kdy je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použita vysoce paropropustná membrána a zároveň i případné bednění, na kterém membrána leží, musí být paropropustné, tj. ideálně prkenné. Ventilační mezeru pak většinou vytváří výška kontralatě. Ve druhém případě (tzv. tříplášťová skladba) kde je jako pojistná hydroizolace (chránící tepelnou izolaci) použit nízko paropropustný materiál (nekontaktní mikroperforovaná či antikondenzační fólie, kontaktní ale nízkodifúzní fólie nebo lepenka na bednění), nebo kde bednění pod pojistnou hydroizolací je vytvořeno z nízkodifúzní desky (např. OSB, GSB, MFP,...), pak je nutno ventilační mezeru vytvořit jak nad pojistnou hydroizolací, tj. pod nosnou konstrukcí střešní krytiny, tak i pod fólií či bedněním s nízkodifúzní fólií či lepenkou či bedněním z nízkodifúzní desky.
Typy odvětrávacích prvků
Odvětrání krytiny lze zajistit pomocí různých prvků, které jsou k tomuto účelu přímo navržené. V závislosti na způsobu návrhu odvětrání je možné jednotlivé prvky kombinovat, aby byl dosažen co nejlepší výsledek. V praxi se často využívá tzv. odvětrání hřebene, kdy se používají ventilační pásy nebo speciálně tvarovaný hřeben. Odvětrání střechy lze zajistit také pomocí jednotlivých plechových „tašek“, které jsou vybaveny ventilačními mřížkami. „V případě, že k odvedení potřebného množství vlhkosti nestačí štěrbina mezi hřebenáčem a krytinou, lze přidat doplňkové prvky,“ vysvětluje pan Tureček. „Patří k nim odvětrávací díly hřebenáče, odvětrávací tašky nebo prvky nuceného větrání. Ideálně by mělo jít o systémové prvky, tedy o komponenty přímo od dodavatele střešní krytiny. Tím bude zajištěno optimální spolupůsobení všech použitých prvků.“
- Odvětrávací komínky - starají se o odvedení vlhkosti nebo odvedení vzduchu například z digestoře, toalety, kanalizace, kotle apod.
- Ventilační turbíny - umí odvětrat velké množství vzduchu i bez elektrického proudu a snadno si poradí i s vlhkostí. Jsou vhodné pro šikmé i ploché střechy.
- Větrací mřížky - slouží k odvětrávání okapové hrany. Mají tvar hřebene a disponují i ochrannými pásy proti ptákům, které jsou vyráběny z PVC.
- Větrací tašky - vyrábí se pro betonové nebo pálené střešní krytiny.
Plechové střechy a specifika odvětrávání
Plechové střechy jsou velmi oblíbené. Při rozhodování o nové střeše byste se neměli soustředit pouze na střešní krytinu. Aby střecha správně fungovala, musíte stejnou pozornost věnovat i všemu, co je pod krytinou. Vzhledem k tomu, že plechová střecha je uchycena na latě, je zásadní, jakým způsobem jsou k ní plechy připevněny. Jedná se o výběr správných šroubů a hřebíků - na střechy se používají samořezné farmářské vruty 4,8 x 35 mm s podložkou ze speciální EPDM pryže - a jednak jejich profesionální upevnění. Pro ty by měly být zvoleny správné vzdálenosti a po upevnění je třeba také zkontrolovat, že žádné šrouby nevyčnívají nebo nejsou zašroubovány šikmo. Roztažení plechu v létě a smrštění v zimě znamená, že musí být zaručena určitá pružnost střechy.
Normativní požadavky a dimenzování odvětrání
Univerzální a jediné správné řešení odvětrání střechy neexistuje. U každého projektu se jedná o individuální záležitost, jejíž návrh by měl být svěřen zkušenému odborníkovi. Prvním krokem při návrhu odvětrání je zajištění dostatečně velkého prostoru mezi antikondenzační fólií a střešní krytinou, čímž vznikne tzv. ventilační mezera. Antikondenzační fólie je vyrobena z PES vláken, mezi nimiž se nacházejí drobné komůrky, které zachycují kondenzát.
Odvětrání střechy lze velmi zjednodušeně přirovnat ke komínu. Cílem efektivního odvětrání střechy je totiž dosažení tzv. komínového efektu, kdy dochází k „vytahování“ nahromaděné vlhkosti skrz ventilační otvory střechy ven. Z tohoto důvodu se velmi často využívá odvětrávaný hřeben. Správně fungující konstrukce by tedy měla odpovídat jak pro stránce normy "ČSN 731901 Navrhování střech", kde jsou dimenzace ventilačních mezer doporučeny, tak po stránce "ČSN 730540 Tepelná ochrana budov, část 2 Požadavky, hlava 6 Šíření vlhkosti konstrukcí" kde požadovaná možnost odpařování vodních par z konstrukce musí být vždy větší než je možnost jejich kondenzace uvnitř konstrukce.
Čtěte také: Jak na montáž falcované střechy?
Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:
- V okapové hraně 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu. Ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
- U hřebene nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.
Dimenzace tloušťky ventilační mezery pak záleží zejména na sklonu střechy, tj. podle toho zda sklon střechy je < 5°, 5°-25°, 25°-45° či > 45° a zda ventilační mezera má řešit jen pronikající vodní páry či také provozní či zabudované vodní páry uvnitř konstrukce. Dále tloušťka ventilační mezery závisí na délce střechy od vrcholu střechy (hřebene) ke spodnímu okraji (okapu), kde pokud je tato délka střechy delší jak 10 m, pak za každý další délkový metr přesahující délku 10 m se tloušťka ventilační mezery navyšuje o 10%. Tj. v případě délky sklonu např. 15 m, se tloušťka ventilační mezery navyšuje o 50%.
Příklad dimenzování ventilační mezery (pro délku sklonu 6m)
| Sklon střechy | Minimální tloušťka ventilační mezery | Otvory pro vstup vzduchu (na každý metr spodního okraje a vrcholu střechy) |
|---|---|---|
| < 5° | 100 mm | 600 cm² |
| 5°-25° | 60 mm | 300 cm² |
| 25°-45° | 40 mm | 200 cm² |
| > 45° | 40 mm | 150 cm² |
Upozornění: plocha nasávacího otvoru je však myšlená jako plocha pro neomezený vstup vzduchu.
Další aspekty správné montáže
Jak je montáž profilů z trapézového plechu nebo taškových profilů na střechy snadná, tak se při montáži znovu a znovu stává mnoho chyb. Nesprávné odvětrání plechové střechy patří mezi základní chyby při montáži. Zejména při renovaci střechy si stavebníci kladou otázku, zda si nelze vystačit s malou izolací, například aby nemuseli přizpůsobovat konstrukci střechy. Ale izolace je nezbytná pro zvukovou izolaci a také pro tepelnou ochranu v létě, takže byste na tomto místě neměli šetřit. Plocha ventilátorů musí být stejná na vstupu i na výstupu (tj. Střechy s parozábranou potřebují o 40 % menší odvětrávací plochu. U stanových či podobných střech, které mají krátký či žádný hřeben, je třeba použít deskový záklop na kontralatích ve výši požadované větrací mezery, přičemž je třeba mít mezi kontralatěmi mezery tak, aby vzduch mohl volně proudit mezi všemi mezikrokevními prostorami.
Podkladní folie se vždy pokládá podél okapové hrany, všeobecně s 10 cm přesahem u sklonu nad 30°; u sklonu pod 30° s minimálním přesahem 15 cm a u sklonu pod 20° s přesahem 20 cm. Při realizaci odvětrávání střechy je třeba dbát na to, abychom vrchní folii překryli přes spodní, abychom zabránili vniknutí případné vlhkosti mezi folie. Paropropustné nekontaktní folie je nutné aplikovat v závislosti na počasí s 1-2 cm převisem, aby se nevytvořila škodlivá napětí a aby se folie nepřilepila na tepelnou izolaci. Paropropustná kontaktní folie je aplikovatelná přímo na tepelnou izolaci, příp. U okapu je nutné dávat pozor na to, aby byla podkladová folie v každém případě napojená na okapový plech s určeným přesahem. U střech s nízkým sklonem a u větrotěsných a vodotěsných napojení je nutné podkladní folii nalepit na okapový plech.
tags: #plechova #strecha #odvetrani #principy