Plastové materiály hrají klíčovou roli v moderním stavebnictví a izolačních technologiích. Vzhledem k jejich široké škále aplikací a neustálému vývoji nových typů je důležité porozumět jejich vlastnostem, použití a potenciální degradaci.
Izolace potrubí
Pokud existuje riziko, že teplota vody ve vodovodních potrubích klesne pod 0 °C, je nutné přijmout preventivní opatření proti zamrznutí. Krátkodobě může zamrznutí zabránit izolace potrubí. Samotná izolace však zamrznutí nezabrání, jen jej oddálí. Podzemní rozvody je nutné izolovat, pokud neleží v nezámrzné hloubce. To platí zejména v případech vodovodních potrubí bez odběru nebo technologických rozvodů při odstávce.
Elektrické přídavné topení
Potrubí s elektrickým přídavným topením se musí nejprve obalit hliníkovou fólií, aby se teplo od topného drátu rovnoměrně dostávalo k potrubí. Poté se montuje izolace, nejlépe dvouvrstevně, aby se eliminovaly tepelné mosty vlivem spár. Pro plastové potrubí se doporučují samoregulační dvoužilové topné kabely do teploty 65 °C, které se regulují podle teploty povrchu potrubí. Maximální teplota topného kabelu musí být dodržena, aby nedošlo k mechanickému poškození potrubí (z tohoto důvodu nesmí být použit odporový topný kabel či samoregulační topný kabel pro teploty vyšší než 65 °C, což by mohlo vést k měknutí potrubí způsobenému příliš vysokou povrchovou teplotou kabelu). Potrubí se většinou ošetřuje topným kabelem přiloženým podélně. Pokud jsou výkonové nároky vyšší, použijí se dva a více paralelně vedené kabely podél potrubí.
Návrh tloušťky izolace
Tloušťka izolace se navrhuje podle maximální tepelné ztráty na metr čtvereční nebo běžný, případně podle celkové ztráty celé potrubní větve. Je na projektantovi, aby podle teploty vody, rychlosti proudění, délky potrubí, okrajových podmínek vně potrubí a výkonu topné smyčky navrhnul minimální nutnou tloušťku izolace. Čím větší je tloušťka izolace, tím menší bude požadavek na výkon topné spirály. Pokud v potrubí studená voda nebude proudit, voda zamrzne v závislosti na tloušťce izolace a průměru potrubí. V případě rozvodu studené vody interiérem je nutné také provést kontrolu tloušťky izolace z hlediska povrchové kondenzace.
Kaučukové izolace
Kaučukové izolace jsou všestranné, moderní a vysoce účinné izolační materiály, které se využívají v široké škále aplikací. Tyto izolace se vyznačují dlouhou životností, odolností vůči stárnutí a mechanickému poškození a udržují si své izolační vlastnosti po celou dobu životnosti. Díky vysokému součiniteli odporu difuze vodních par (μ ≥ 10000) zajišťují efektivní bránění pronikání vlhkosti, což je klíčové pro zachování jejich izolačních vlastností, zejména u chladových aplikací a aplikací s velkým rozdílem vnitřních a vnějších teplot při vysoké relativní vlhkosti. Kaučukové izolace nabízí i akustický útlum a pro specifické požadavky na hlukový útlum existují speciálně navržené sendvičové materiály. Nízká tepelná vodivost umožňuje dosažení vysokého izolačního účinku při menší tloušťce izolace. Materiály jsou flexibilní a umožňují jednoduché tvarování a montáž, přizpůsobí se různě tvarovaným povrchům. K dispozici jsou různé tloušťky, rozměry a typy izolace pro různé aplikace.
Čtěte také: Proč zvolit plastový plot?
Plastové okenní izolace
Účty za vytápění mohou během podzimní a zimní sezóny tvořit poměrně velkou část rozpočtu domácnosti. Nejjednodušší způsob, jak je snížit, je správná izolace, včetně izolace oken. V mnoha případech je zateplení celé budovy buď nemožné, nebo velmi nákladné. Pokud máte byt ve vícebytovém domě, obvykle nemůžete sami zasahovat do konstrukce fasády. Naproti tomu u rodinných domů může být izolace investicí vyžadující nemalé náklady. Sami však můžeme s malými náklady zajistit správnou izolaci oken, která je často kritickým bodem tepelné izolace bytu.
Izolace pomocí plexiskla
Izolace pomocí plexiskla na okně je řešení, které se v západních zemích používá stále častěji. Stručně řečeno, taková izolace oken spočívá v tom, že se na vnitřní stranu okna připevní další vrstva akrylátového skla. Díky velmi vysoké průhlednosti je takové plexisklo pro okno prakticky neviditelné. Není nutné se obávat, že plexisklo s časem změní barvu pod vlivem slunečního světla, neboť tento materiál je odolný vůči UV záření. Hlavní výhodou takového plexiskla pro okna jsou však jeho tepelně izolační vlastnosti. Pro izolaci okna v domě nebo bytě je samozřejmě nejlepší čiré plexisklo.
Postup instalace plexiskla
Pokud chcete takové řešení použít ve svém domě, prvním krokem by mělo být přesné změření vnitřních skel oken. Čím lépe bude plexisklo na okno přizpůsobeno, tím lépe splní svou funkci jako tepelná izolace. Již ve fázi měření bychom měli zvážit také způsob montáže plexiskla na okno. Měli bychom také pamatovat na to, abychom tloušťku plexiskla přizpůsobili hloubce okenního rámu. Řezání plexiskla na tuto přesnou velikost v domácích podmínkách může být obtížné. Po přípravě plexiskla zbývá ho nainstalovat. Nejjednodušším způsobem je použití magnetické pásky. Nejčastěji stačí plexisklo upevnit na dvou protilehlých hranách. Jeden pásek pásky přilepte na rám okna a druhý na plexisklo na okno. K montáži na magnety nepotřebujeme žádné specializované nástroje, pouze pásku. Plexisklo pro okno lze také přilepit nebo přišroubovat pomocí malých šroubů k plastovým nebo dřevěným částem okenního rámu.
Další výhody plexiskla
Lepší tepelná izolace oken není jedinou výhodou plynoucí z použití plexiskla pro izolaci oken. Takový dodatečný panel z akrylátového skla také efektivně tlumí zvuky zvenčí. Plexisklo je také mnohem odolnější proti rozbití a jinému mechanickému poškození než klasické sklo. Plexisklo je univerzální plast, který můžeme v našich domácnostech využít různými způsoby.
Plastové knoflíkové cylindrické vložky
Cylindrické vložky s knoflíkem nabízejí pohodlnější a snazší odemykání vstupních dveří. U provedení vložky s knoflíkem je na jednu stranu vložky (obvykle uvnitř bytu/místnosti) instalován knoflík, pomocí kterého je možné ovládat zámek dveří bez použití klíče. Bezpečnostní vlastnosti cylindrické vložky nejsou přestavbou na verzi s knoflíkem žádným způsobem ovlivněny. Díky pohodlnému okamžitému uzamčení dveří knoflíkem z vnitřní strany dveří významně snižujete riziko vloupání. Své využití najdou vložky s knoflíkem také u všech typů ubytovacích či zdravotnických zařízeních. Je však důležité mít na paměti, že upravená cylindrická vložka je výrobek na zakázku, který není možné vrátit bez udání důvodu v zákonné lhůtě 14-ti dnů.
Čtěte také: Perfektní vzhled zahrady s obrubníky
Plasty ve stavebnictví a jejich degradace
Polymery byly ceněné pro své užitné vlastnosti a ve srovnání s výrobky z přírodních materiálů i pro svou nízkou cenu. Původně se vyráběly jako levné náhražky, od nichž nikdo velkou trvanlivost neočekával, ani nežádal. Ty nejstarší také neobsahovaly žádné stabilizační přísady, UV absorbéry apod. V průběhu doby vzniklo a stále vzniká mnoho nových polymerů. Průběh degradace polymerů je poněkud záludný. V časném stadiu stárnutí, ještě před vznikem viditelných projevů degradace, dochází uvnitř polymeru k malým fyzikálně-chemickým změnám, které jsou nevratné a pro další stabilitu materiálu mají zásadní význam. Materiál se dlouho jeví zdánlivě v dobré kondici. Degradace začne být viditelná náhle, až po určité („indukční“) době, která se pro různé materiály liší.
Faktory ovlivňující degradaci
Degradace polymerních materiálů je proces ovlivňovaný jak vnitřními faktory (chemické složení, způsob zpracování materiálu, technologie výroby předmětu), tak vnějšími faktory (agresivita prostředí, mechanické namáhání, způsob a míra používání předmětu). V běžném atmosférickém prostředí k degradaci polymerů přispívají hlavně teplota, kyslík a ozon, světlo a UV záření, vlhkost a atmosférické polutanty. Příčiny degradace syntetických polymerů tedy mohou být různé, ale většinou zde působí více faktorů současně a často se jedná o synergický efekt. Nejrychleji stárnou zejména nejstarší materiály, které neobsahují žádné ochranné přísady jako antioxidanty, UV absorbéry a stabilizátory. V průběhu stárnutí se v první řadě mění chemické složení polymerů. Dlouhé polymerní řetězce se štěpí na kratší fragmenty, anebo naopak vytvářejí trojrozměrnou síť, časem se ztrácí přídavné látky (těkají změkčovadla, stabilizátory, spotřebovávají se antioxidanty), působením vody nebo organických rozpouštědel mohou některé polymery bobtnat, nebo naopak ztrátou vázané vlhkosti křehnou a nenávratně se rozpadají. Na povrchu se mohou objevit výkvěty - depozice degradačních produktů nebo „vypocování“ přídavných látek. Dále se objevují trhlinky v povrchové vrstvě - fyzikální změny amorfních polymerů (např. plexiskla) v důsledku hydrolytického štěpení, nebo projev degradace kaučuku v důsledku působení ozonu.
Použití polymerů v moderním stavebnictví
Polymerní materiály se stále více uplatňují v řadě oblastí stavebnictví. Stavební průmysl v současnosti spotřebovává více než 20 % celosvětové produkce polymerů. Často se jedná o recyklované materiály, ale také vzniká řada velmi sofistikovaných, tzv. „taylor made“ polymerů, které vynikají konkrétními užitnými vlastnostmi. Vnímání polymerních materiálů se v průběhu času změnilo. V řadě případů jsou přijímány jako plnohodnotná varianta ke klasickým materiálům, v některých případech dokonce jako jediná možnost (např. PVC trubky pro odvod vody do kanalizace). U běžných polymerů vnímáme jejich výhody (např. nízká hmotnost, snadná montáž, tvárnost, odolnost vůči korozi).
Typy polymerních materiálů a jejich aplikace
Pro tepelnou izolaci staveb se kromě minerální vaty běžně používají desky z pěnového polystyrenu, z tvrdé polyuretanové nebo polyisokyanurátové (PIR) pěny, anebo v současnosti nejefektivnější izolační desky z fenolické pěny. Tyto materiály jsou poměrně odolné, většinou jsou to desky nebo bloky potažené hliníkovou fólií a ve stavbě jsou omítkou chráněné před klimatickými vlivy i před UV. Pokud je izolace řemeslně dobře provedená, funguje i po desítkách let. V oblasti památkově chráněných budov však mají tyto izolace minimální využití. Další oblastí použití polymerů ve stavebnictví jsou hydroizolační fólie. Izolace proti zemní vlhkosti jsou většinou na bázi PVC. V zemi nejsou vystaveny světlu, ani vysokým teplotám. Degradují tedy minimálně a fungují po desítky let. Naopak životnost střešních izolačních fólií (většinou rovněž na bázi PVC) je daleko menší - obvykle se udává maximálně 20 let.
Plastová okna a okapy
Používání plastových oken je v současné době velmi rozšířené. Okenní profily jsou kompozitní výrobky, velmi složité výlisky z plastu v kombinaci s kovem. Na trhu je řada výrobků lišících se profilem i materiálem, a tedy i kvalitou a cenou. Všechny jsou na bázi PVC. Ze složení okenního profilu se logicky odvíjí i jeho životnost. Nejrychleji stárne PVC s obsahem klasických změkčovadel, která postupně těkají, ale i dražší výrobky ve srovnání s klasickými materiály, jakými je např. dřevo nebo kov, stárnou rychle. U těch nejkvalitnějších udává výrobce životnost 50 let. Polymer začne časem na povrchu „křídovat“ a současně se začínají měnit jeho mechanické vlastnosti - křehne a rozpadá se. V tom okamžiku začíná jeho kompletní destrukce. Kromě kování nelze plastová okna opravovat - natírat a vykytovat jako okna dřevěná, a s ohledem na složitou strukturu profilu kov-plast není možné je ani recyklovat. Plastové okapy a svody jsou rovněž na bázi PVC. Životnost je tedy obdobná jako životnost jiných výrobků z PVC. V současné době existují různé, technologicky velmi propracované systémy plastových okapů a svodů v široké škále barev.
Čtěte také: Plastový obrubník – instalace krok za krokem
Podlahové krytiny a nábytek
V současné době jsou často používané krytiny, které svým povrchem sice klasické materiály imitují, ale jejichž základním materiálem je měkčené PVC (tzv. vinyl). Může se jednat o laminátové plovoucí podlahy nebo o měkké krytiny ve formě vícevrstvé fólie. V historických budovách a v kultivovaných interiérech se obvykle nevyskytují. Už od 30. let minulého století se některé syntetické materiály používaly pro výrobu různých úchytek a doplňků nábytku. Jednalo se o nitrocelulózu nebo acetát celulózy, které měly imitovat rohovinu nebo želvovinu, později bakelit nebo kaseinformaldehyd (galalit), který někdy imitoval perleť. Celulóza i její deriváty časem degradují za vzniku kyseliny dusičné nebo octové. Degradaci těchto materiálů za normálních podmínek zastavit nelze, jediným řešením je vytvoření kopie těchto doplňků z jiných, trvanlivějších syntetických pryskyřic. Přibližně od poloviny minulého století se polymerní materiály stávaly pro výrobu nábytku stále důležitější. Často se používaly ve formě kompozitů - dřevotřísky pojené různými syntetickými pryskyřicemi, na odolné povrchy (např. pracovní desky kuchyňského nábytku) se používaly fenolické papírové lamináty (tzv. umakart) nebo lamináty na bázi močovino-formaldehydových pryskyřic. Syntetické polymery se od poloviny minulého století běžně používaly také pro výrobu čalouněného nábytku. Polyuretanové pěny (molitan) na polstrování a syntetické textilie (hlavně různé typy viskózy) na potahy nábytku a na závěsy. Pěnový polyuretan degraduje poměrně rychle, nevratně a velmi nepěkně. Měkne a rozpadá se za vzniku kyselých degradačních produktů. Je to spotřební materiál pro výrobky, od nichž se dlouhá životnost neočekává. Už v roce 1950 vzniklo první sklolaminátové křeslo. Laminátový nábytek se vyrábí stále (např. sedadla v tramvajích) a je téměř nezničitelný.
Nátěry a politury
Nejstarší nátěry a politury na dřevo byly na bázi přírodních terpenických pryskyřic a oleje (fermeže). Za moderní prostředky už považujeme nitrocelulózové nátěry (přelom 19. a 20. století) i nátěry na bázi fenolických, modifikovaných fenolických, alkydových a modifikovaných přírodních pryskyřic, které byly běžné už v první polovině minulého století. Později k nim přibyly nátěrové hmoty na bázi vinylacetátu, akrylových pryskyřic, epoxidů a polyuretanů (a samozřejmě i jejich kopolymerů). Nitrolaky byly pro vysoký lesk velmi oblíbené, ale časem žloutnou a ve spojení s některými kovy vytvářejí kyselý gel, který přispívá ke korozi kovu. Při renovaci povrchů natřených nitrolakem je proto lepší volit jiný materiál. Velmi dlouho byly (a dosud jsou) pro nábytkovou tvorbu a pro dřevěná obložení používány alkydové laky. Pro obnovu historických alkydových nátěrů v současné době existuje dobrá alternativa - alkydový lak obdobných parametrů jako kvalitní alkydové laky z 30. let.
Degradace plastových uměleckých děl
Samostatnou kapitolou jsou pak moderní výtvarná díla z polymerních materiálů, pořízená investory do veřejných budov s vidinou reprezentace a současně „trvalé hodnoty“. Ve srovnání s díly z klasických materiálů stárnou daleko rychleji a ve zkracujících se intervalech vyžadují velmi nákladné restaurování. K zachování uměleckých děl z polymerních materiálů lze přispět citlivou preventivní konzervací - úpravou parametrů prostředí, v němž jsou uchovávána, ale proces jejich degradace zastavit nelze.
| Typ polymeru/materiálu | Využití | Charakteristika degradace | Životnost/Odolnost |
|---|---|---|---|
| Nitrocelulóza / Acetát celulózy | Úchytky a doplňky nábytku (imitace rohoviny, želvoviny) | Degradace za vzniku kyseliny dusičné nebo octové | Nelze zastavit, nutná kopie z trvanlivějších materiálů |
| Bakelit / Kaseinformaldehyd (galalit) | Úchytky a doplňky nábytku (imitace perleti) | Časem degradují | Různá, v závislosti na podmínkách |
| Fenolické papírové lamináty (umakart) | Odolné povrchy (kuchyňské desky) | Odolné vůči opotřebení | Dlouhá životnost při správné údržbě |
| Polyuretanové pěny (molitan) | Polstrování nábytku | Rychlá a nevratná degradace, měknutí a rozpad za vzniku kyselých produktů | Krátká, spotřební materiál |
| Sklolaminát | Nábytek (křesla, sedadla v tramvajích) | Téměř nezničitelný | Velmi dlouhá |
| Nitrolaky | Nátěry dřeva | Časem žloutnou, vytváří kyselý gel s kovy (koroze) | Nejsou vhodné pro renovaci historických povrchů |
| Alkydové laky | Nátěry dřeva (nábytek, obložení) | Dlouhá životnost, dobrá alternativa pro historické nátěry | Dlouhá životnost |
| Plexisklo (MMA) | Izolace oken, střešní tašky | Časem zestárnou, poškrábou se, zmatní a zkřehnou | V závislosti na expozici UV záření |
| Pěnový polystyren, PU, PIR, fenolická pěna | Tepelná izolace staveb | Odolné, chráněné omítkou | Desítky let při správné instalaci |
| PVC fólie | Hydroizolace proti zemní vlhkosti | Minimální degradace v zemi (bez světla a vysokých teplot) | Desítky let |
| PVC střešní fólie | Střešní izolace | Vystavené vnějším vlivům | Max. 20 let |
| PVC (okenní profily) | Plastová okna | Stárnutí (křídování, křehnutí, rozpad) | Nejkvalitnější až 50 let, ale rychlejší stárnutí oproti dřevu/kovu |
| PVC (okapy a svody) | Plastové okapy a svody | Obdobná jako u jiných výrobků z PVC | V závislosti na typu a expozici |
| Měkčené PVC (vinyl) | Podlahové krytiny | V běžných interiérech stabilní | Různá, v závislosti na opotřebení |
| Kompozitní materiály (mletá břidlice + PE/PP) | Náhražky břidlice | Estetické změny (světlý povrch), mechanické změny (snížení pevnosti, trhlinky) | Záruka 5-20 let |
| Celoplastové náhražky břidlice (recyklované PVC, polyolefiny) | Náhražky břidlice | Estetické změny, změny mechanických vlastností, vysoká hořlavost | Záruka 5-20 let |
tags: #plastovy #knoflik #izolace #popis #a #použití