Vnější kontaktní zateplovací systémy (VKZS nebo anglický ekvivalent ETICS) jsou montovány v Evropě již od 50. let minulého století, v České republice pak od 90. let. Izolace šetří náklady na vytápění, tlumí hluk a chrání fasádu. Musí být ale provedená správně, protože i nepatrná chyba může efektivitu výrazně snížit. Všechny níže uvedené informace a fotografie by Vám měly ukázat, jaké jsou dopady neodborné montáže kontaktních zateplovacích systémů fasád. Buďte prosím obezřetní a nenechejte nic náhodě.
Příprava podkladu před zateplením
Základním požadavkem pro aplikaci ETICS systémů, které jsou ze statického hlediska posuzovány jako lepené s doplňkovým mechanickým kotvením izolantu, je rovinnost podkladu s odchylkou max. 20 mm/1 m délky a soudržnost podkladu předepsaná normou ČSN 73 2901 min. 0,2 MPa. Přípustná nejmenší hodnota je 0,08 MPa.
Mnohdy se setkáváme s tím, že se postaví lešení a už se staví. Obnažené kovové armatury se přetáhnou lepidlem nebo se překryjí nasucho izolantem, rovinatost podkladu se řeší až při předávaní díla a následném smlouvání o slevě za zhotovený zateplovací systém. Jak takové zateplení bude působit na konstrukci a co do budoucna provede s investicí nájemníků a spoluvlastníků, se v ten okamžik příliš neřeší.
Vhodnými podklady jsou zděné stěny, betonové povrchy panelů, pevné a soudržné cementové, vápenocementové omítky, porobeton apod. Opravy nesoudržných podkladů se provádí s předstihem, aby mohlo dojít k dostatečnému vyschnutí opravovaných ploch (min. 14 dní). Přípustná tolerance odchylky od rovinnosti je +/- 1 cm na délku 1 m, tak aby se ETICS spojil s podkladem bez pomoci hmoždinek. Podklad musí být čistý, suchý, bez mastnot a nečistot. Podklad musí být únosný - schopný udržet nalepené fasádní desky s nástřikem před kotvením.
Tyto požadavky u vyžilých podkladů prakticky nelze splnit, a proto se musí přistoupit k sanaci a zpevnění. Zatímco u vápenocementových povrchově sprašujících omítek postačí pro splnění požadavku normy většinou hloubková penetrace, u většiny degradovaných betonových ploch s výztuží toto není přípustné.
Čtěte také: Penetrace betonové podlahy: přehled
Sanace betonové konstrukce panelových domů
Pro sanaci poškozeného a nepevného podkladu je vhodné použít v prvním kroku minerální ochranu výztuže a adhezní můstek TS 110. Tato speciální sanační hmota se naváže na předem očištěnou kovovou výztuž a na okolní očištěný podklad. Vytvoří se tak dokonalé spojení soudržného starého podkladu, výztuže a následně aplikované minerální reprofilační malty TS 210. Po tomto vyrovnání, zpevnění a ochraně podkladu je vhodné dále provádět lepený kontaktní zateplovací systém.
Zcela jistě je pak zajištěn požadavek normy na soudržnost podkladu. Toto řešení je vhodné i pro prostory, které budou mít předsazenou konstrukci. Tady požadavek na soudržnost podkladu není dán ve vztahu k následně lepeným vrstvám, ale konstrukce ze statického hlediska musí být také sanována a ochráněna. Dalším prostorem pro provádění těchto sanačních úprav jsou místa překladů, věnců budov, balkonů a teras. V některých případech je kladen požadavek na vytvoření finálního betonového povrchu stěny s ohledem na estetické hledisko stavby.
Pro tyto potřeby je možné použít minerální jednosložkovou finální stěrku TS 310. Ta je aplikována na výše uvedený sanovaný podklad jako finální jemná povrchová úprava. Povrch této finální stěrky je možné dále upravit nátěrem betonových ploch.
Založení zateplovacího systému
Před založením systému se provede jeho vyměření pomocí nivelačního přístroje nebo vodováhy (laserové nebo hadicové). Zajistí se absolutní rovina. Provede se osazení zakládacích profilů příslušné šířky (dle síly izolantu) z lehkých, alkalicky stálých kovů. Tyto se kotví zatloukacími hmoždinkami v min. počtu 3 ks na 1 bm. Eventuální ukončovací profily se osadí před započetím lepení izolantů. Aplikují se těsnící a dilatační pásky a profily na navazující části konstrukce, pokud jsou navrženy. Vzniklý prostor mezi zakládacím profilem a stěnou objektu se vyplní silikonovým tmelem tak, aby po montáži izolantu nevznikly dutiny a tím se zabránilo eventuálnímu vzniku „komínového efektu“. Při vytváření vnitřních a vnějších rohů se provede zastřižení profilu tak aby svíral potřebný úhel. Tzv. okapnička na čelní straně profilu musí probíhat, bez přerušení, po celém vnějším obvodu zateplení. Vzájemné napojení zakládacího profilu se provádí s mezerou 2 mm s použitím plastových spojek.
Lepení izolantu a prevence chyb
Izolační desky se lepí zásadně na vazbu s minimálním přesahem 20 cm, a to vždy směrem od zakládací lišty nahoru. Desky tepelné izolace se lepí na vazbu, a to se vzájemným posunutím minimálně 150 mm. Fasádní desky s nástřikem SMARTWALL se lepí pomocí rámečku a bodů. Nanášení se provede tak, aby lepená plocha tvořila min. 40% povrchu rubu desky. Nanášení lepidla se provádí ručně pomocí zednické lžíce. Lepidlo se nanese po obvodu desky se 3 body-terči dle nerovnosti podkladu a s ohledem na navržené kotvení. Lamely s kolmým vláknem se zásadně lepí celoplošně, tj. lepidlo se nanese na celou plochu lamely přiléhající ke stěně.
Čtěte také: Použití asfaltové penetrace na dřevo: Praktický průvodce
Na snímcích jsou desky chybně kladeny s mezerami mezi sebou. Desky je třeba lepit bez mezer. Mezery jsou tepelnými mosty v ETICS. Je chyba případné mezery vyplňovat lepicí hmotou. Výjimečně lze úzké mezery v pěnovém polystyrenu vyplnit nízkoexpanzní polyuretanovou pěnou. Větší mezery by se po nalepení tepelné izolace neměly vyskytovat. Je nepřípustné desky tepelné izolace vzájemně lepit mezi sebou.
Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. Pak se prakticky nelze - i při jinak dokonalém provedení základní vrstvy v tomto detailu - vyhnout prasklinám v místě spár.
Použití odřezků desek je možné jen v případě, že jejich šířka je větší než 15 cm. Takovéto odřezky je možné použít pouze v ploše stěny. Odřezky desek menší než polovina izolační desky se nesmí osazovat na nárožích, v koutech, podhledech, v místech navazujících na ostění, nadpraží a parapetů výplní otvorů. V případě použití může dojít ke vzniku prasklin na finální povrchové úpravě nebo vzniků tepelných mostů.
Chybné lepení desek tzv. "na buchty" a podkládání desek přířezy (snaha tímto způsobem vyrovnat nerovnosti podkladu) jsou závažné vady.
Stavební otvory (pro okna a dveře)
Obložení otvorů (oken, dveří) se provede tak, aby křížení spár desek bylo nejméně 10 cm od rohu. Vodorovné a svislé spáry nesmí lícovat s ostěním, nadpražím ani parapetem (všech výplní otvorů). V místě ostění, nadpraží a parapetů se desky v ploše lepí s přesahem. Desky v ostění, nadpraží a parapetu se k desce v ploše přisadí (v závislosti na rámu okna, dveří apod.). Veškerá napojení ETICS na přilehlé konstrukce se provádí tak, aby nemohlo dojít k pronikání vody do systému a ke vzniku škodlivých trhlin - k tomu se použijí těsnící pásky, dilatační nebo ukončovací lišty a těsnící tmely. V případě nedodržení doporučených postupů může dojít ke vzniku trhlin v rozích kolem oken. Trhliny způsobí zatečení vody do systému a tím degraduje funkčnost systému.
Čtěte také: Důležitost penetrace pro betonovou dlažbu
Kotvení hmoždinek
Kotvení se provádí po kontrole rovinnosti ETICS, 1-3 dny po osazení izolantu a před provedením výztužné (armovací) vrstvy. Délka hmoždinky se obecně stanovuje jednoduchým výpočtem - hloubka kotvení v nosné konstrukci + stávající omítka + lepící tmel s izolantem = délka hmoždinky. Kotvení, druh hmoždinek, jejich počet, polohu vůči výztuži a rozmístění v ploše ETICS určuje projektová dokumentace.
K systematickým tepelným mostům patří i každá hmoždinka procházející skrz tepelný izolant. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. Nesmí se překročit maximální doba vystavení hmoždinek UV záření, tj. doba po kterou nebudou hmoždinky kryty dalšími vrstvami systému. Možnou dobu vystavení hmoždinek UV záření stanovuje jejich výrobce.
Vrt pro osazení hmoždinky se provádí kolmo k podkladu. Pro ETICS s minerální izolací se s vrtáním začne až po propíchnutí desky vrtákem. Průměr vrtáku se stanoví dle druhu použité hmoždinky stanovené v projektové dokumentaci. Do vysoce porézních hmot a hmot s dutinami se otvory vrtají bez příklepu. Hloubka vrtu se provede o 10 mm delší než je předepsaná kotevní délka hmoždinky. Nejmenší vzdálenost osazení hmoždinky od rohů se doporučuje 10 cm. Talíř osazené hmoždinky nesmí narušovat rovinnost základní vrstvy. Špatně osazená, poškozená nebo deformovaná hmoždinka se odstraní a nahradí se poblíže novou. Nelze-li špatně osazenou nebo deformovanou hmoždinku odstranit, upraví se tak, aby nenarušovala celistvost a rovinnost ETICS.
Základní výztužná vrstva - armování systému
Před započetím armování se osadí všechny ukončovací, dilatační, těsnící lišty a zesilující vyztužení. Nejdříve se armují nároží, hrany, ostění, nadpraží objektu a další určené plochy v projektové dokumentaci. K tomu se použijí plastové nebo nekorodující rohy s již zabudovanou sklovláknitou tkaninou. V místech dilatací se použijí speciální dilatační profily s nakašírovanou sklovláknitou tkaninou. Při jejich napojování se musí dodržet zásada překrývání zezdola nahoru a to v min. délce 20 mm. V místech spojů rohových profilů, musí být tkanina řádně přeložena min. 10 cm. V oblasti rohů oken a dveří se provedou diagonální výztuhy o ploše min. 20x30 cm, doporučuje se rozměr 25x50 cm.
Vyztužení rohů otvorů na fasádě diagonálními přířezy skleněné síťoviny min. 20 x 30 cm je důležité. Před prováděním základní vrstvy se osazují ukončovací a rohové prvky a zesilovací přířezy skleněné síťoviny. Vše se vtlačuje do předem nanesené stěrkové hmoty. Skleněná síťovina v ploše se pak zatlačuje do předem nanesené stěrky. Skleněná síťovina se pokládá s předepsanými přesahy, min. 100 mm. Hladítkem se vložená skleněná síťovina zatlačuje do stěrkové hmoty, která prostoupí jejími oky. Následně se zahlazuje a podle potřeby se zatírá další vrstvou stěrkové hmoty. Obvyklá tloušťka základní vrstvy je 2 až 6 mm, optimální tloušťka je 3 až 4 mm.
Při riziku zvýšeného mechanického namáhání fasády je možné provést základní vrstvu se dvěma vrstvami skleněné síťoviny nebo s jednou vrstvou tzv. pancéřové skleněné síťoviny. Pokud se skleněná síťovina dává ve dvou vrstvách, dává se bez přesahů. Základní vrstva včetně skleněné síťoviny musí být přetažena přes zakládací lištu. I v detailech platí, že výztužná skleněná síťovina se natahuje do již nanesené stěrkové hmoty.
Penetrace a finální povrchová úprava
Základní vrstva se před prováděním konečné povrchové úpravy penetruje, a to obvykle ve stejné barvě, jako bude budoucí konečná povrchová úprava. Typ penetrace musí odpovídat typu konečné povrchové úpravy. Konečná povrchová úprava se obvykle provádí nejdříve 24 hodin po penetraci a obvykle se provádí strukturovaná, a to zatíraná nebo rýhovaná, s různou zrnitostí.
Penetrační nátěr je jedním z nejdůležitějších kroků při přípravě povrchu na nanesení klasické či fasádní omítky. Pomáhá zajistit, že povrch saje všude stejně a je zpevněný, takže zlepšuje přilnavost dalších vrstev. Ať už se jedná o vnitřní nebo venkovní stěny, penetrační nátěr pod fasádu či omítku se vsákne do podkladu, sjednotí jeho savost a zajistí, že další vrstvy dobře přilnou. Pomáhá tak předcházet flekům, praskání nebo dokonce odlupování povrchových vrstev. Penetrace zároveň zpevňuje podklad a chrání ho před vnějšími vlivy, což oceníte hlavně na fasádě.
V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Snahy o vyrovnání podkladu v této fázi obvykle vedou k ještě horšímu výsledku. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna omítky).
Před aplikací omítky se provede penetrace podkladu příslušnou penetrací určenou v projektové dokumentaci. Vlastní aplikace omítky se provádí dle příslušného technického listu a návodu na obalu produktu. Doporučuje se používat nerezové nářadí. Omítky se nanáší obvykle od shora dolů a poté se provede dle technického listu její vystrukturování. Při použití barevné omítky se doporučuje použití barevné penetrace. Ucelené plochy se provádí v jednou pracovním kroku bez přerušení.
Fasády s tmavšími barvami vstřebávají více tepla než fasády se světlejšími barvami. Tmavší barevné tóny způsobují větší namáhání fasády prostřednictvím solárního zahřívání v průběhu dne a ochlazováním během noci, nebo prudkých změn počasí. Proto používání tmavých intenzivních barev na zateplovacích systémech nedoporučujeme. Teplota podkladu a okolního vzduchu nesmí klesnout pod + 5 °C, pokud nejsou použity materiály, které práci při nižších teplotách povolují - urychlovač do akrylátové a silikonové omítky. Při používání silikátové a silikonsilikátové omítky nesmí teplota podkladu a okolního vzduchu klesnout pod + 8 °C. Při aplikaci (nanášení) je nutné se vyvarovat přímému slunečnímu záření, větru a dešti.
Typy penetračních nátěrů
Výběr správné penetrace je naprosto zásadní. Penetrační nátěr musí chemicky odpovídat zamýšlené povrchové úpravě. Vhodnou penetraci pro konkrétní finální nátěr vám většinou doporučí výrobce přímo na obalu výrobku. Většina typů penetrací je vodou ředitelná a založená na disperzní bázi.
- Penetrační nátěr pod omítku: Používá se jako základní vrstva před nanášením omítky. Využijete ho jak pod klasické cementové omítky, sádrové omítky i pod ty akrylátové. Penetrace pod omítku zajistí rovnoměrné a pevné přilnutí k podkladu, sníží riziko prasklin a celkově prodlužuje životnost.
- Fasádní penetrační nátěr: Fasádní penetrace je speciálně navržena pro exteriéry a poskytuje tak ochranu proti vlhkosti, plísním a houbám. Použití penetračního nátěru pod fasádní omítku připraví povrch tak, aby byl odolný vůči povětrnostním vlivům, a zajistí rovnoměrné přilnutí. Fasádní penetrace je často vybavena silnějšími adhezními přísadami, které zásadně zlepší přilnavost.
- Hloubková penetrace: Hloubkové penetrační nátěry se používají na silně nasákavé nebo méně pevné povrchy, kde je potřeba zpevnění. Využijete je i jako penetraci na omítku (například před nanesením malby) nebo jako penetraci fasády (před nanesením fasádní barvy). Hloubková penetrace je vhodná i na starší zdivo, které posílí před aplikací dalších vrstev.
- Protiplísňová penetrace: Tento typ je ideální pro fasády i pro interiérové omítky ve vlhkém prostředí. Obsahuje složky, které chrání proti plísním a řasám, což prodlužuje životnost povrchové vrstvy a zajišťuje, že zůstane hezky čistá.
Správná aplikace penetrace
Penetraci je potřeba nanášet na soudržný a očištěný podklad. Proto je důležité nejprve očistit omítky od mastnoty, prachu, zbytků stavebních hmot nebo původního odlupujícího se nátěru. Před penetrováním je také nezbytné opravit velké praskliny, uražené rohy nebo opadané kusy omítky.
Čištění zaschlé penetrace na podlahách, oknech, dveřích či nábytku je velmi obtížné. Proto nezapomeňte zakrýt veškeré vybavení zakrývací fólií.
Protože penetrační nátěry obsahují sedimentující pigmenty, je potřeba je před použitím promíchat. Podle poréznosti podkladu je možné penetraci ředit vodou dle pokynů udávaných výrobcem. Na dřevěné desky nebo dříve natřené povrchy ve standardní kvalitě můžete penetraci naředit v poměru 1:2.
Promíchanou a naředěnou penetraci začněte postupně nanášet na stěny. Pomocí kulaté malířské štětky roztírejte penetrační nátěr po celé ploše a nevynechejte žádnou část. Pro natírání je ideální štětka s délkou vlasu 12-18 cm. Pokud vám práce se štětkou nejde a penetrace vám stéká a stříká všude kolem, použijte malířský váleček. Penetrování bude pracnější, ale čistější. Pro práci na špatně přístupných místech použijte štětec zárohák, s kterým natřete zeď např. i za radiátorem.
Před nanesením další vrstvy penetrace nebo barvy musí nátěr vyschnout. Minimální doba schnutí je 4 hodiny, u neporézních materiálů penetrovaných při nižší teplotě však může trvat i 12 hodin. Suchou penetraci poznáte na dotek. Penetrovaní podkladů není žádná věda, stačí jen dodržet základní pravidla a na nanášení barvy nespěchat.
Kontrola a další důležité aspekty
Podstatnou zásadou je provádění kontrolní činnosti v souladu s normou ČSN 732901.
Nejčastější chyby při zateplování
- Nedostatečná tloušťka izolace: Podle normy musí mít izolace střechy tloušťku aspoň 300 mm.
- Špatný poměr izolace: V našich klimatických podmínkách by mělo platit: pět dílů izolace nad parozábranou, jeden díl pod ní. Samozřejmě, že nejlepší je vše ověřit výpočtem.
- Narušení parozábrany: Při instalaci rozvodů dejte pozor. Porušená parozábrana může mít za následek zatékání, vznik map a plísní.
- Špatně řešené spoje parozábrany: Jednotlivé pásy parozábrany musí být neprodyšně spojené. Použití nesprávné pásky: Klasická izolepa, gaffa ani jiná páska se na lepení parozábrany rozhodně nehodí. Po pár dnech odpadne.
- Nekvalitní fólie: Pozor na parozábrany bez certifikace.
- Lepení desek na nevhodný podklad: Nesoudržný, drolící se a znečištěný povrch, způsobí, že izolace nebude držet a časem odpadne.
- Napojení desek nad sebe bez vazby: Pokud na sebe navazují spáry, hrozí popraskání vlivem pnutí a působení povětrnostních vlivů. Desky je nutné klást vždy tzv. na vazbu.
- Nesprávné nalepení izolace: Mezi deskou polystyrenu a povrchem stěny nesmí být mezera. Mohl by tudy proudit vzduch, v horším případě hrozí pozdější odlepení izolace. Při lepení proto nezapomeňte udělat tzv. rámeček a tři buchty.
- Použití příliš měkké minerální vlny: Taková izolace nebude klást odpor hmoždinkám.
- Vyrovnání povrchu polystyrenem: Z hlediska požární bezpečnosti je to nepřípustné.
- Použití špatných hmoždinek nebo jejich nesprávná aplikace: Volte vždy hmoždinky určené do minerální vaty. A dejte pozor, aby se ve vatě nehýbaly.
- Bez akustické pásky u kročejové izolace: Vytváří totiž dilatační spáru mezi roznášecí deskou a stěnou - brání tak bočnímu přenosu hluku.
Pamatujte, že správná penetrace na omítky a fasády je zásadním krokem, který se vyplatí nevynechat. Zajišťuje rovnoměrné přilnutí dalších vrstev, chrání povrch proti vlhkosti, plísním a dalším vlivům a prodlužuje životnost celkové úpravy. Ať už pracujete na nové stavbě nebo rekonstruujete starší fasádu, výběr správného typu penetrace a pečlivá aplikace zaručí kvalitní a trvanlivý výsledek. Vždy se řiďte doporučeními výrobce a nezapomeňte na pečlivou přípravu povrchu - váš projekt díky tomu zůstane v perfektním stavu po mnoho let.
tags: #penetrace #panelu #pri #zatepleni #informace