Objevte Tajemství Penetrace na Plastovém Okně: Kompletní Průvodce Péčí pro Dokonalý Výsledek!

Plastová okna jsou dnes mnohem víc než jen funkční prvek; stávají se designovým doplňkem, který vizuálně zvýrazňuje fasádu a charakterizuje interiér. S rostoucími nároky na design a funkčnost se objevují i otázky týkající se jejich údržby a ochrany, zejména po stavebních pracích.

V tomto článku se podrobně zaměříme na problematiku penetrace, její odstranění z plastových oken a rámů, a také na celkovou péči, aby vaše okna zůstala dlouhodobě funkční a esteticky přitažlivá.

Penetrace a její význam

Penetrace je nátěr, který se používá do nejspodnější vrstvy nátěru stěny nebo jiných pokrývek ploch. Penetrace se nevyplatí podcenit. Plochu musíte penetrovat z několika důvodů. Jedná se zpravidla o tekutý materiál, který má za úkol zkvalitnění podkladního povrchu určeného pro následnou fixaci těsnicích materiálů.

Proč je potřeba povrch penetrovat?

V první řadě je výhodou, že penetrace dokáže proniknout do povrchu a tím ho zvlhčit. Povrch, který chcete natírat, může mít bez penetrace rozdílnou nasákavost na jednotlivých místech, což by se negativně projevilo na konečném výsledku nátěru.
Penetrace se hodí i pro tvrdé a nenasákavé povrchy, jelikož má za úkol spojovat povrch s nátěrem nebo jinou vrstvou.
Použití pod nátěry je jedno z nejčastějších, často se navíc používá protiplísňová penetrace. Díky ní zamezíte na vlhkých místech tvorbě plísní.
Stejně tak se dá využít penetrace pod štuk. Penetrace umí v tomto případě snížit částečně spotřebu barvy, jelikož barva nebude tolik nasávána natíraným povrchem.
Určitě se nevyplatí vynechávat hloubková penetrace. Penetrujte jak staré stěny, tak ale i nové stěny s jádrem.

Druhy penetrací

Disperzní penetrace: nachází uplatnění při penetraci stavebních materiálů ještě před aplikací omítky.
Silikonová fasádní penetrace: používá se pro penetraci nerovnoměrně savých materiálů.

Může penetrace zamezit dýchání omítky?

Nemusíte se bát, nic takového se nestane. Výhodou je, že dojde ke snížení barvy, sjednotí se povrch a sníží se nasákavost.

Natírání plastových oken

Povrchová úprava Polycolor 2K SQ od společnosti ADLER zaujme nejen mnoha možnostmi designu, ale také řadou inovativních funkcí. Díky nátěru Polycolor je povrch obzvláště odolný vůči povětrnostním podmínkám jako je UV záření, sníh a déšť. Kromě toho se produkt vyznačuje velmi dobrou přilnavostí za mokra, stejně jako i odolností proti poškrábání a chemickou odolností. To jsou všechno předpoklady toho, aby bylo možné zákazníkovi nabídnout trvale funkční a vizuálně přitažlivý povrch oken.

Čtěte také: Penetrace betonové podlahy: přehled

Natírání plastových oken nikdy nebylo tak jednoduché. Při jednokrokovém lakování se snadno přetřou spoje, polodrážky i těsnění, čímž se eliminuje potřeba časově náročného přepracování. Rozsáhlý sortiment výrobků společnosti ADLER umožňuje neomezené množství barevných odstínů, pomocí systému míchání barev ADLER│Mix mohou být tónovány všechny odstíny RAL a NCS.

Vodouředitelný dvousložkový systém povrchové úpravy Polycolor 2K SQ zušlechťuje PVC okna, dveře a zahradní nábytek. Systém povrchové úpravy Polycolor 2K SQ je tónovatelný ve všech barvách RAL a NCS.

Postup natírání plastových oken

Z okna odlepte všechny odstranitelné materiály, jako jsou fólie, štítky a podobně.
Okno z PVC očistěte pomocí ADLER Polyactive SB. Dbejte na obzvláště důkladné čištění: podklad musí být suchý, čistý a nosný. Dále je důležité udržovat povrch PVC bez látek zamezujících přilnutí nátěru, jako jsou tuky, vosky, silikony atd. a bez prachu. Zkontrolujte, zda je podklad vhodný pro nanášení!
Tužidlo se musí za stálého míchání vmíchat do nátěru.
Potom naplňte své stříkací zařízení Airmix smíchaným dvousložkovým nátěrovým materiálem.
Okno lakujte v požadované barvě (zde platinová šedá RAL 7036).
Po asi 10 - 15 minutách odplynění sušte okna v halogenové sušičce. Doba sušení závisí na několika parametrech a uvedená čísla jsou přibližná. Sušení závisí na podkladu, tloušťce vrstvy, teplotě, výměně vzduchu a relativní vlhkosti.

Odstranění penetrace z oken a rámů

Penetrace patří mezi nejobtížněji odstranitelné nečistoty, zejména pokud zaschne. Často se objevuje po stavebních nebo malířských pracích. Při řešení, jak odstranit penetraci z oken, záleží na tom, zda je čerstvá, nebo již zaschlá. U plastových rámů je vždy nutné postupovat opatrně a vyhnout se agresivní chemii.

Než zahájíte stavební práce, přelepte okna i s rámy zakrývací igelitovou folií, která zabrání průniku hrubých nečistot. Pokud máte čerstvě osazená nová okna, neměla by na nich chybět speciální samolepicí ochranná folie, dvojitou prevencí ale rozhodně nic nezkazíte.

Ani okna zakrytá folií se nečistotám nemusí vyhnout, nemluvě o tom, když preventivní opatření přeskočíte a sklo i rámy necháte napospas cákancům od malty nebo fasádní barvy. Můžete mít štěstí, že narazíte na zedníky, kteří špínu nenechají zaschnout a odstraní ji během práce.

Čtěte také: Použití asfaltové penetrace na dřevo: Praktický průvodce

Zbytky materiálů po výměně starých oken nebo rekonstrukci domu nikdy neodstraňujte z oken nasucho. Nejšetrnějším způsobem, jak zbavit skleněné tabule zaschlých nečistot, je vydatné namáčení horkou mýdlovou nebo octovou vodou. Použijte k tomu jemnou stranu houbičky na nádobí nebo hadřík.

Pokud se vám takto nebude dařit maltu nebo barvu odstranit, můžete si vzít na pomoc ostrou žiletku nebo škrabku na sklokeramiku. Kovovou žiletku nepoužívejte na sklo s polymerovou povrchovou úpravou (zamezuje průniku tepla a UV záření). Jestliže se nechcete pouštět do této „ostré“ verze čištění, dají se na zaschlé cákance použít i speciální čističe na chemické bázi.

Při odstraňování penetrace z oken a rámů je důležité vyhnout se poškrábání povrchu a poškození plastu.

Celková údržba a čištění plastových oken

Čištění oken se často bere jen jako rychlé umytí skla, ale skutečný problém bývá jinde - na rámech, v rozích, kolem kování nebo v místech, kde zůstaly zbytky lepidla, fólií či stavebních materiálů. Právě okenní rámy jsou částí, která nejvíce trpí nevhodným čištěním, agresivní chemií nebo mechanickým poškozením. Pokud se o ně staráte správně, nejen že budou vypadat lépe, ale zároveň prodloužíte jejich životnost.

Základní rozdělení znečištění oken a rámů

Než vezmete do ruky čisticí prostředek, je důležité si ujasnit, s jakým typem znečištění pracujete. Každý materiál a každá nečistota reaguje jinak a univerzální řešení neexistuje. To, co funguje na sklo, může plast nenávratně poškodit.

Čtěte také: Důležitost penetrace pro betonovou dlažbu

Běžná špína a mastnota: prach, pyl, otisky rukou, městské nečistoty.
Zažloutlý plast: změna barvy vlivem UV záření a stárnutí materiálu.
Zbytky lepicích pásek: ochranné fólie, montážní pásky.
Lepidla a zbytky po fóliích: staré polepy, reklamní fólie.
Stavební nečistoty: penetrace, omítka, malta, montážní pěna.
Nečistoty na skle vs. na rámu: každý povrch vyžaduje jiný přístup.

Teprve po tomto rozdělení má smysl řešit konkrétní postup. Právě ignorování rozdílů je nejčastější důvod, proč se plast poškrábe, zmatní nebo začne rychleji stárnout.

Jak vyčistit rámy plastových oken při běžné údržbě

Běžná údržba je základ, který rozhoduje o tom, jak budou rámy vypadat za několik let. Pokud se provádí pravidelně a šetrně, výrazně snižuje potřebu řešit agresivní čištění později.

Základní postup krok za krokem:

Nejprve odstraňte suché nečistoty - prach a písek jemným hadříkem.
Použijte vlažnou vodu s jemným saponátem nebo prostředek určený přímo na plast.
Rámy omývejte měkkou houbičkou nebo mikrovláknem.
Na závěr povrch osušte, aby nezůstaly mapy.

Pro pravidelnou údržbu se často používají speciální přípravky typu clean pvc na okna. Jejich výhodou je, že jsou navržené tak, aby nenarušovaly strukturu plastu a nezpůsobovaly jeho křehnutí. Vyhněte se abrazivním houbičkám, rozpouštědlům a agresivním čističům. Ty sice mohou krátkodobě odstranit špínu, ale dlouhodobě plast poškozují.

Jak vyčistit zažloutlý plast

Zažloutnutí plastových rámů je častý problém, zejména u starších oken a u oken vystavených silnému slunečnímu záření. Důležité je si uvědomit, že nejde vždy jen o nečistotu, ale o změnu struktury materiálu. Šetrné čištění může povrch opticky zlepšit, odstranit usazeniny a nečistoty, ale nemusí vrátit plast do původní barvy. Pokud někdo slibuje „zázračné vybělení“, je na místě opatrnost. Při snaze jak vyčistit zažloutlý plast platí jednoduché pravidlo - čím agresivnější prostředek, tím větší riziko poškození. Lepší je zvolit postupné a šetrné čištění než jednorázový zásah.

Jak odstranit zbytky lepicí pásky z plastových oken

Lepicí pásky se používají při montáži, malování i ochraně rámů, ale jejich zbytky patří mezi nejotravnější nečistoty. Čím déle na povrchu zůstanou, tím hůře se odstraňují. Při řešení, jak odstranit zbytky lepicí pásky z plastových oken, je klíčové nepoškodit povrch. Mechanické škrábání nožem nebo žiletkou může plast snadno poškrábat. Vhodnější je postupné uvolňování lepidla pomocí tepla nebo šetrných přípravků určených na plast.

Jak odstranit lepidlo z plastových oken a ze skla

Lepidlo se chová jinak na plastu a jinak na skle. To, co je bezpečné pro sklo, může plast poškodit, a naopak. Pokud řešíte jak odstranit lepidlo z plastových oken, vždy začněte nejšetrnější metodou. U skla je situace jednodušší, ale i tam je nutná opatrnost. Při dotazech typu jak sundat lepidlo ze skla nebo čím odstranit lepidlo ze skla je důležité vyhnout se poškrábání povrchu.

Jak odstranit lepidlo ze skla po fólii

Po odstranění ochranné nebo reklamní fólie často zůstává na skle tenká vrstva lepidla. Ta je viditelná zejména proti světlu. Při řešení, jak odstranit lepidlo ze skla po fólii, je důležité pracovat systematicky a bez zbytečné síly. Trpělivost a správný postup šetří čas i samotné sklo.

Jak vyleštit okna bez šmouh

Leštění je poslední krok, který rozhoduje o výsledném dojmu. Základním pravidlem je pořadí - nejprve rámy, poté sklo. Při otázce, jak vyleštit okna, hraje roli i počasí a teplota. Správná technika a čisté náčiní jsou často důležitější než samotný prostředek.

Jak chránit okenní rámy před znečištěním a poškozením

Prevence je u okenních rámů výrazně jednodušší než následné řešení odolných nečistot. Správná ochrana snižuje riziko zažloutnutí plastu, ulpívání špíny i nutnost používat agresivní čisticí prostředky. Pokud jsou rámy udržované, běžná údržba je rychlá a bez zbytečné námahy. Základem je pravidelné čištění jemnými prostředky a okamžité odstranění nečistot po stavebních nebo malířských pracích. Čím déle zůstane lepidlo, penetrace nebo prach na povrchu, tím obtížnější je jejich bezpečné odstranění. Důležitou roli hraje i správná volba ochranných prvků během rekonstrukcí.

Fólie na rámy plastových oken - kdy pomáhají a kdy škodí

Fólie na rámy plastových oken se často používají jako ochrana při stavebních pracích nebo rekonstrukci. Jejich smyslem je zabránit znečištění barvou, omítkou nebo penetrací. Problém nastává ve chvíli, kdy fólie zůstane na rámu příliš dlouho. Lepidlo z ochranných fólií může vlivem slunce a tepla reagovat s povrchem plastu a výrazně ztížit následné čištění. Pokud se fólie používá, měla by být odstraněna co nejdříve po dokončení prací. Dlouhodobé ponechání ochrany může způsobit více škody než užitku.

Kování, kliky a čištění - na co si dát pozor

Při čištění okenních rámů je nutné myslet také na kování a kliky. Tyto části jsou mechanicky namáhané a citlivé na agresivní chemii i nadměrnou vlhkost. Nesprávné čištění může vést k horšímu chodu, zadrhávání nebo zkrácení životnosti. U klik je vhodné používat jemné prostředky a vyhnout se rozpouštědlům, která mohou narušit povrch nebo mazání mechanismu. Různé druhy klik mohou mít odlišné povrchové úpravy, a proto je vždy lepší zvolit šetrnější postup. Pravidelná údržba kování přispívá k plynulému otevírání a zavírání oken.

Pokud se okna nebo dveře špatně zavírají, není problém v samotném rámu (ten bývá většinou jen kosmetickou záležitostí), ale v nesprávném seřízení kování nebo ve špatném těsnění. V takovém případě se vyplatí servis oken, který zlepší funkčnost a prodlouží jejich životnost.

Nejčastější chyby při čištění oken a rámů

Mnoho poškození plastových rámů vzniká ne úmyslně, ale kvůli snaze problém rychle vyřešit. Použití nevhodných nástrojů nebo chemie může mít trvalé následky. Některé chyby se přitom opakují velmi často:

Používání drsných houbiček a abrazivních past.
Čištění rozpouštědly bez ověření vhodnosti pro plast.
Mechanické škrábání lepidla nebo penetrace.
Ponechání ochranných fólií na rámu příliš dlouho.
Čištění skla dříve než rámů.

Vyvarování se těchto chyb často znamená, že běžné čištění zůstane jednoduché a bez nutnosti řešit složité opravy nebo výměny.

Důležité pojmy v souvislosti s okny

Pro lepší pochopení problematiky a správné péče o okna je užitečné znát některé základní pojmy:

Připojovací spára: Vynechaný prostor mezi rámem okna nebo vnějších dveří a navazující stavební konstrukcí. Nejedná se o trhlinu nebo škvíru, která by vznikla nedopatřením.
Stavební otvor: Otvor ve stavební konstrukci, který je určen pro zabudování okna, balkónových dveří nebo vchodových či interiérových dveří.
Výrobní rozměry: Stanovené vnější rozměry oken a dveří pro jejich výrobu. Skutečný rozměr okna se může drobně lišit díky povoleným výrobním odchylkám, které jsou dány možnostmi zvolené výrobní technologie.
Impregnace (penetrační nátěr): Jedná se zpravidla o tekutý materiál, který má za úkol zkvalitnění podkladního povrchu určeného pro následnou fixaci těsnicích materiálů.
Tepelná izolace: Jedná se o materiály, které jsou velmi špatnými vodiči tepla a výrazně omezují jeho šíření. Nejrozšířenější materiály pro utěsnění spár okolo oken jsou polyuretanové pěny. Maximální povolený součinitel tepelné vodivosti izolantů je 0,1 W/m/K.
Těsnicí materiál: Obecně materiál, který slouží ve spáře jako izolant. Podle typu spáry, tvaru spáry a požadovaného druhu utěsnění se volí vhodné materiály ze široké nabídky na trhu.
Vzduchotěsný uzávěr spáry: Část spáry, která slouží jako trvalá zábrana, znemožňující náhodné a neřízené proudění vzduchu spárou.
Parobrzdicí uzávěr spáry: Zóna spáry vybavená takovým materiálem, který omezuje nebo zamezí pronikání vlhkého vzduchu do připojovací spáry.
Vodotěsný uzávěr: Zpravidla se jedná o část připojovací spáry vystavené povětrnosti. Materiály, které zde najdou uplatnění, spadají do kategorie pojistných hydroizolací.
Nosná podložka: Prvek přenášející hmotnost a síly od okna do stavební konstrukce.
Distanční položka: Prvek vymezující prostor mezi rámem okna a ostěním. Zpravidla plastová, aby se v připojovací spáře mohla zanechat a zůstala stálá.
Pásová okna: Pruh oken složených ze dvou a více samostatných oken umístěných vedle sebe. Například pomocí spoje oken malé „h“.
Okenní parapet: Prvek zakrývající vrchní část parapetního zdiva v interiéru nebo exteriéru a navazující na okenní rám.
Kotvicí prvek: Tímto se označují mechanické nebo chemické kotvy, které mají za úkol trvale zafixovat ve správné poloze okna a dveře.
Pásová kotva: Pro kotvení rámů se osvědčily jednostranné páskové kotvy, s ohledem na eliminaci tepelných mostů. Kotva přenáší pouze zatížení působící kolmo na rovinu rámu. Vzdálenosti mezi rámem a stěnou je vhodné vymezit podložkou.
Rámová hmoždinka: Jednoznačně nejrozšířenější a nejvíce používaný kotevní prvek u nás použitelný do většiny stavebních materiálů. Okenní šroub je možné použít i v dutých cihlách.
Zakládací profil: Upevněný do zdi pomocí plastové hmoždinky nebo chemické kotvy. Kovový nebo plastový profil bývá osazován v rovině probíhající izolace nebo při nerovném parapetu. Zajišťuje prostor pro tepelnou izolaci pod vnějším parapetem.
Úhelník: Použití v rovině probíhající izolace. Je nutné dostatečně dimenzovat úhelníku, zajistit překrytí profilu tepelnou izolací, ochranu vůči korozi a dodržet konstrukční podklady výrobce kotvení.
Osazovací rám: Osazovací rám je montován během výstavby a umožňuje pozdější instalaci otvorové výplně.

Montáž oken a možné problémy

Montáž oken je na první pohled z pozice laika zdánlivě snadná disciplína, ale praxe již mnohokrát ukázala, jaké může mít elementární chyba, případně neznalost věci, fatální následky. Špatně fungujícím otevíráním křídla počínaje a tvorbou plísní konče. Obecné zásady montáže oken definují velmi podrobné příručky a manuály výrobců oken, respektive okenních profilů, které zohledňují desítky možných alternativ a situací. To samé platí pro použití chemických či jiných materiálů potřebných k montáži.

Výrobci oken se v praxi mnohdy setkávají s reklamacemi, které však vůbec nesouvisí s kvalitou výrobku. Například podle zkušeností techniků REHAU až 85 % všech reklamací jde na vrub nesprávné montáži, 10 % tvoří vady způsobené výrobou a 5 % náleží tzv. šedé zóně. Často opakovaným neduhem je nedostatečná připravenost stavebního otvoru. Ten musí být připraven tak, aby byly dodrženy správné tolerance rozměrů, pravoúhlosti, svislosti a vodorovnosti, které mimochodem definuje již zmíněná norma. Při usazování oken pak musí být dodrženy všechny 3 roviny, má-li být zaručena správná funkce výrobku.

Zejména u rekonstrukcí může být tato samozřejmost problémem, pokud se bude řemeslník řídit podle starého (obvykle nerovného) ostění, a nepoužije jednoduše vodováhu. Rovněž neočištěné plochy se zbytky písku či malty způsobí, že při aplikaci montážní pěny a těsnicích pásků nedojde ke správnému napojení materiálů a montážní spára „netěsní“. Snadná pomoc - mít při ruce kromě běžného nářadí také stavební vysavač.

Stejně důležitá a bohužel rovněž podceňovaná je úprava povrchu styčných ploch. Při montáži je důležité zvolit správnou šířku montážní spáry. Měla by se podle situace a velikosti prvku pohybovat mezi 10 až 20 mm. Jsou však případy, kdy musí být šíře montážní spáry řešena zcela individuálně, což je případ při osazování prvků s rozměry přesahující i 6 metrů (např. HS portály). Zde je nutné zohlednit nejen dilataci vlastních prvků ale i možnost dotvarování části nadpraží u stavebního otvoru. Větší připojovací spára pak v takových případech účinně předchází deformacím výrobku. V žádném případě by však montážní spára neměla přesáhnout 40 mm, což se může někdy objevit u rekonstrukcí, například při náhradě špaletových oken.

Před vlastní montáží je podstatné určit umístění okenních prvků v ostění s ohledem na následující stavební práce (např. zateplování) a požadovanou funkci oken (dveří). Dříve bylo pravidlem umisťovat rám ve vzdálenosti do 1/3 ostění z venkovní strany, ale dnes je situací daleko více. Ty jsou závislé na konstrukci stěny, do které se prvek montuje a na způsobu případného zateplení fasády. U mnoha staveb se okenní rám montuje do líce stavby a počítá se s tím, že při zateplování objektu izolace překryje jak nosnou stěnu, tak i rám okna. Naopak příliš hluboké umístění rámu v ostění omezuje přístup světla a vyžaduje zbytečně velký parapet.

Obzvláště důležité je dostatečné podložení spodního rámu montážními podložkami, přičemž na montážních podložkách musí prvky ležet vždy s co největší styčnou plochou. Největší obezřetnost je nutná zejména u velkých posuvných prvků a portálů, nebo u vchodových dveří. U rozměrných fixních zaskleních s těžkými skly je nutné, aby podložení bylo provedeno přesně v místech, kde je v profilu podložené sklo, neboť tím pádem je váha skla přenášena prostřednictvím rámu a montážní podložky přímo do nosné konstrukce objektu.

U oken a dveří je vždy důležité vnímat z pohledu montážní spáry tři roviny. Ta vnitřní musí být uzavřená pro vzdušnou vlhkost, která by se mohla dostat do montážní spáry z interiéru. Tuto funkci plní např. parotěsná folie. Druhá rovina je izolační, která je vytvořena pěnou, jež má několik funkcí. Předně tepelně izoluje a současně vytváří pro okenní prvek pružné lůžko, ve kterém může daný element dilatovat. Třetí rovina je naopak vodotěsná a paropropustná, což znamená, že umožní, aby vzdušná vlhkost, která se do montážní spáry dostane třeba z nosné konstrukce objektu, mohla být odváděna směrem ven, ale současně nedovolí kapkám vody v exteriéru dostat se zase dovnitř. Vše funguje na principu částečně propustných membrán. Proto se používají na obou stranách montážní spáry rozdílné pásky s odlišnými funkcemi.

Variant těchto důležitých detailů je několik a jejich volba vždy záleží na konkrétní situaci na stavbě (tvar ostění, materiál ostění atd.) Jednou z variant je i použití speciálních komprimačních pásek. Komprimační páska ve spáře expanduje a dokonale tak vyplní mezeru a perfektně přilne k navazujícím materiálům. Komprimační páska je navíc konstruována tak, aby plnila i požadované vlastnosti parotěsné a paropropustné-vodotěsné uzávěry. Pro správnou funkci komprimačních pásek je nutné dodržet přesnou šířku připojovací spáry definovanou výrobcem pásek. Při aplikaci montážní izolační pěny je podstatné „propěnit“ celou připojovací spáru a rovněž pak otvory vzniklé odstraněním fixačních klínů či jiných pomůcek použitých při vyrovnávání polohy prvku.

U nízkoenergetických a pasivních novostaveb se často používá tzv. předsazená montáž okenních prvků. Tento způsob montáže musí tyto prvky nejen spolehlivě mechanicky a staticky ukotvit, ale současně eliminovat případné tepelné mosty vznikající mezi rámem a nosnou konstrukcí. Zajímavé řešení nabízí systém, který doporučuje DAFE-PLAST. Jedná se o speciální konstrukci izolovaného „trámce“, který má v sobě instalovanou izolační polyuretanovou vložku. Vlastní trámec je vyroben z lisovaného polyuretanu obohaceného o různé příměsi zajišťující dokonalou pevnost a tuhost. Montážní firma z těchto jednotlivých dílů sestaví samostatný rám, který se ukotví do nosné konstrukce z exteriéru stavby. Okno se následně vsadí do tohoto „nově“ vytvořeného stavebního otvoru. Sestava musí být samozřejmě opatřena rovněž příslušnými těsnicími páskami. Problematika montáže zahrnuje víc řešení, které záleží vždy na konkrétní situaci. Zcela samostatnou kapitolou je pak montáž okenních a dveřních prvků u pasivních domů.

Kotevní prvek	Popis	Doporučené minimální hloubky zapuštění šroubu do různých podkladů
Pásová kotva	Pro kotvení rámů se osvědčily jednostranné páskové kotvy, s ohledem na eliminaci tepelných mostů. Kotva přenáší pouze zatížení působící kolmo na rovinu rámu.	Neprůchozí způsob kotvení, kotevní plech je pouze nacvaknut nebo přišroubován.
Rámová hmoždinka	Nejrozšířenější kotevní prvek, použitelný do většiny stavebních materiálů (beton, kámen, cihla, plné tvárnice). Okenní šroub (turbošroub) má průměr 7,5 mm a je dodáván v různých délkách. Vhodná povrchová úprava proti korozi je stříbrné chromátování.	beton: min. 30 mm plná cihla: min. 50 mm plná tvárnice: min. 50 mm děrovaná cihla: min. 70 mm
Zakládací profil	Upevněný do zdi pomocí plastové hmoždinky nebo chemické kotvy. Zajišťuje prostor pro tepelnou izolaci pod vnějším parapetem.	Nylonová hmoždinka pro duté materiály, chemické malty pro vysokou zátěž.
Úhelník	Použití v rovině probíhající izolace. Nutné dostatečné dimenzování, zajištění překrytí tepelnou izolací a ochrana proti korozi.	Je nutné zajistit, aby kotvicí úhelník nezasahoval k vnějšímu poloprofilu rámového profilu.

tags: #penetrace #na #plastovem #okne #informace

Penetrace na plastovém okně a komplexní péče