V interiéru vytápěné budovy je obvykle vyšší vlhkost než venku. Fyzikální zákony říkají, že vodní pára se bude šířit směrem ven - skrz stěny, střechy i podlahy. Aby prošla konstrukcí, musí překonat takzvaný difuzní odpor materiálů, ze kterých je skladba složená. A tady vzniká problém: některé materiály jí téměř nebrání (např. minerální vata), jiné jsou skoro nepropustné.
Každý materiál má svůj difuzní odpor, který udává, jak moc brání průchodu vodní páry. Dlouhodobě může docházet k degradaci tepelné izolace, hnilobě dřevěných konstrukcí a výraznému snížení životnosti střechy nebo zateplené stěny. Základní pravidlo stavební fyziky říká, že skladba konstrukce má mít směrem ven klesající difuzní odpor. Jinými slovy, zevnitř má být konstrukce více uzavřená a směrem k exteriéru stále otevřenější pro odvod vlhkosti.
Proč vzniká kondenzace a jak jí předcházet?
Uvnitř vytápěné budovy je obvykle vyšší vlhkost než venku. Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. Mezi běžné zdroje vlhkosti patří sprchování, vaření, sušení prádla, praní a samotné dýchání obyvatel domu. Vzduch i vodní pára se v domě neustále pohybují. Pokud jim konstrukce nedá jasnou a správnou cestu, začnou se hromadit tam, kde nechcete. Výsledkem pak může být vlhkost, plísně nebo postupné poškození celé střechy.
Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (respektive vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak relativní vlhkost vzduchu (RH). Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).
Vlhký vzduch se přirozeně snaží dostat z interiéru ven, protože uvnitř je tepleji než venku. Jakmile se ale dostane do chladnější části konstrukce, může zkondenzovat a z vodní páry se stane voda, která zůstane uvnitř. V tu chvíli začínají potíže. Izolace postupně ztrácí svou funkci, dřevěné prvky jsou vystavené vlhkosti a v konstrukci se mohou objevit plísně.
Čtěte také: Řešení FATRAFOL pro spodní stavby
K zabránění nechtěné kondenzace vodních par v izolaci domu umisťujeme parotěsnou fólii na interiérovou stranu. Tak dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci. Pokud by byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl.
Parozábrana vs. Parobrzda: Rozdíly a použití
Při návrhu nebo rekonstrukci stavební skladby je klíčové rozlišovat mezi parozábranou a parobrzdou. Obě mají za úkol regulovat průchod vodní páry, ale s různou intenzitou.
Parozábrana
- Má velmi vysoký difuzní odpor (Sd > 100 m).
- Prakticky brání průchodu vodní páry.
- Používá se tam, kde je nutné zastavit difuzi úplně - například v klasických skladbách s minerální izolací.
- Je to vrstva, která brání vodní páře z interiéru pronikat do konstrukce.
- Najdete ji na vnitřní straně izolace, obvykle mezi sádrokartonem a izolační vrstvou.
- Používá se především ve střechách, podkrovích a dřevostavbách.
- Funguje jako téměř neprodyšný štít, který chrání izolační vrstvu před vlhkostí z interiéru.
- Vyrábí se například z polyetylenových fólií, hliníkových fólií nebo vícevrstvých parotěsných membrán.
- Důležitým parametrem je vysoký difuzní odpor, který omezuje průchod vodní páry.
Parobrzda
- Má střední difuzní odpor (Sd 2-10 m).
- Zpomalí průchod páry, ale zcela jej nezastaví.
- Používá se u difuzně otevřených skladeb, kde je žádoucí, aby vlhkost mohla postupně odcházet ven.
- Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde.
- Bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek.
- S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.
Zda použít parobrzdu nebo parotěsnou fólii záleží na zamýšleném typu novostavby. To doporučujeme vždy pečlivě konzultovat s odborníky!
Klíčové parametry a správná montáž parotěsných fólií
Ani nejlepší fólie vám nepomůže, pokud není vzduchotěsně napojená a slepená ve spojích. Spoje musí být pečlivě slepené, napojení na konstrukce přesné a každý prostup musí být utěsněný. Jakmile někde vznikne netěsnost, vlhký vzduch si najde cestu právě tímto místem. V obou případech (parozábrana i parobrzda) je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany.
Při hledání parotěsných fólií nejčastěji narazíte na kategorii podstřešní (střešní) fólie. Standardně jsou parotěsné fólie vyrobeny z polyetylenu (LDPE) a vyztuženy armovací mřížkou. Dále existují fólie s hliníkovou vrstvou, která slouží k odrazu tepla zpět do místnosti a snižuje tak tepelné ztráty.
Čtěte také: Komplexní průvodce Ondutiss Reflex 90
Nejdůležitějším parametrem při výběru parotěsné fólie je její difuzní odpor. Fólie povrstvené hliníkovou vrstvou zvyšují nepropustnost pro vodní páru a zároveň umožňují reflexi tepelného záření, čímž snižují tepelné ztráty.
Důležité parametry pro výběr paropropustné fólie:
- Gramáž: Obecně platí, že paropropustné fólie s vyšší gramáží jsou pevnější a odolnější. Po montáži vydrží déle a díky větší tloušťce bývají odolnější proti mechanickému poškození.
- Rozmezí teplot: Tato hodnota udává rozmezí teplot, při kterých difúzní fólie nepodléhá deformacím (např. se nesmršťuje).
- Odolnost proti UV záření: Tato hodnota udává maximální možnou dobu, po kterou paropropustné fólie dokáže odolávat slunečním paprskům, aniž by došlo ke ztrátě jejich vlastností.
Správná volba parotěsné zábrany má určující vliv na chování zatepleného pláště budovy.
Difúzní fólie jako pojistná hydroizolace
Na vnější straně konstrukce naopak pracuje difúzní fólie. Umisťuje se pod střešní krytinu a chrání konstrukci před deštěm, sněhem a větrem. Kromě toho pomáhá chránit konstrukci také před prachem a zafoukáváním srážek. Zároveň ale umožňuje vodní páře odcházet ven. Díky tomu může konstrukce postupně vysychat a vlhkost v ní nezůstává. Tato vrstva se označuje také jako pojistná hydroizolace, protože vytváří ochranu pro situace, kdy se voda dostane pod krytinu.
Správně navržená pojistná hydroizolace pomáhá udržet střešní konstrukci suchou, chrání vlastnosti izolace a brání tomu, aby byly dřevěné prvky krovu dlouhodobě vystavené vlhkosti.
Typy paropropustných fólií:
- Nízkodifúzní: propustí cca 100 g vodních par / m² za 24 hodin.
- Vysokodifúzní: propustí cca 1500-4000 g vodních par / m² za 24 hodin.
- Kontaktní fólie na izolaci: je fólie, která je určena k položení přímo na izolaci (ne bednění).
- Kontaktní fólie na bednění: fólie, která je určena k položení přímo na celoplošné bednění či izolaci.
U moderních kontaktních difúzních fólií je nezbytná vysoká mechanická pevnost, dobrá paropropustnost, odolnost proti UV záření, teplotní stabilita a dlouhá životnost. V některých případech se používají i speciální vrstvy, které pomáhají s odvodem vlhkosti nebo zlepšují akustický komfort v podkroví. U plechových krytin mohou mít fólie integrovanou akustickou a tepelně izolační vrstvu, která tlumí hluk deště, zlepšuje tepelný komfort a zároveň funguje jako pojistná hydroizolace.
Čtěte také: Vlastnosti parotěsných fólií a parobrzd
Každá střecha má jiné podmínky. U plechových nebo tmavých krytin dochází k vyšším teplotám, které zatěžují konstrukci i jednotlivé vrstvy. Současně se u těchto střech častěji objevuje kondenzace a vyšší hlučnost při dešti. Fólie musí zvládnout vyšší teploty, dlouhodobé zatížení i změny prostředí.
Tabulka: Sd hodnoty a jejich význam pro difuzní odpor
| Typ materiálu/fólie | Orientační hodnota Sd (ekvivalentní difuzní tloušťka ve metrech) | Popis |
|---|---|---|
| Minerální vata | Nízká (téměř nebrání) | Velmi propustný materiál pro vodní páru. |
| OSB deska | Střední až vysoká (závisí na tloušťce) | Materiál s variabilním difuzním odporem, může fungovat jako parobrzda. |
| Parobrzda | 2-10 m | Zpomaluje průchod páry, ale zcela jej nezastaví. Používá se u difuzně otevřených skladeb. |
| Parozábrana | >100 m | Velmi vysoký difuzní odpor, prakticky brání průchodu vodní páry. Používá se tam, kde je nutné zastavit difuzi úplně. |
| Parotěsná zábrana (hliníková vrstva) | >100 m | Zvyšuje nepropustnost pro vodní páru a umožňuje reflexi tepla. |
V případě záměny difuzních vrstev (např. zevnitř fasádní omítka s vysokým Sd nebo parotěsný obklad) pára proudí konstrukcí, ale nemá kudy ven. Kondenzace je téměř jistá. Umístění parotěsné zábrany je v konstrukci před tepelnou izolaci směrem z interiéru, případně mezi vrstvami tepelné izolace (určení síly vrstev dle doporučení výrobců tepelných izolací).
Parotěsná zábrana takto především chrání tepelnou izolaci před vlhkostí a snižuje únik tepelné energie. Její funkčnost musí být zajištěna vzduchotěsným spojováním a napojováním na stavební konstrukce pomocí lepících a těsnících doplňků. Pozor si dejte při utěsňování prostupů u komínu.
tags: #parotěsná #folie #typ #a #difuzní #odpor