Železniční doprava v Československu prošla po druhé světové válce výrazným rozvojem, který souvisel s rostoucí poptávkou po přepravě pracovníků do nově vznikajících továren. V oblastech velkých měst však stávající železniční infrastruktura nebyla schopna uspokojit potřeby tisíců cestujících, zejména v ranních a odpoledních přepravních špičkách. Řešením se měly stát nové nízkopodlažní elektrické vlaky, kterým železničáři přezdívali Pantografy, Lochnesky nebo Emilky.
Vývoj a první prototypy
Konstruktéři začali pracovat na nových moderních vlacích pro rychlou příměstskou dopravu již během první poloviny 50. let. Výsledkem byla v roce 1955 objednávka ministerstva dopravy na výrobu dvou prototypů příměstských elektrických jednotek nové řady EM 475.0. Po jejich odzkoušení se počítalo s početnou sériovou výrobou, která měla výrazně urychlit a zefektivnit provoz na hlavních elektrifikovaných tratích.
První jednotky za významného přispění plzeňské Škodovky, tehdejších Závodů Vladimíra Iljiče Lenina (ZVIL), vyrobila Vagónka Tatra Studénka v roce 1959. Domácí průmysl v té době neměl žádné zkušenosti s výrobou pantografových jednotek a mnohé konstrukční uzly, jako například umístění vysokonapěťové elektrické výzbroje mezi oddíly pro cestující a požadavek na nízkopodlažní uspořádání vozidla, byly řešeny vůbec poprvé.
„Oživení“ jednotek se uskutečnilo v roce 1959 na zkušební trati plzeňské Škodovky, která dodávala elektrickou výzbroj. Jejich hlavní předností oproti vlakům vedeným lokomotivami bylo velké zrychlení při rozjezdu a okamžitá možnost změny směru jízdy bez potřeby posunu. Jednotky byly charakteristické dvoudílnými automatickými posuvnými dveřmi a revolučním prvkem byl nástup bez schůdků přímo z úrovně nástupiště, s výjimkou přechodové části vlaku. Odtud patrně pramenila přezdívka Lochneska.
Nové elektrické jednotky, označené EM 475.001/002 a EM 475.003/004, putovaly do tehdejšího Lokomotivního depa Praha střed. Šlo o čtyřvozovou jednotku se dvěma čelními a dvěma vloženými vozy. Každý z vozů, včetně vložených, měl po jednom sběrači na střeše a dvojici trakčních motorů v jednom z podvozků. Elektrickou výzbrojí byly vybaveny čelní i vložené vozy. Jednotka 001/002 byla z výroby zeleno-šedá, zatímco 003/004 vyjela v kombinaci bílé, tmavě šedé a bledě modré. Brzy se pak nátěr obou jednotek změnil.
Čtěte také: Historie pražské autobusové dopravy a retro nátěr
První veřejná prezentace tohoto vlaku byla na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně v roce 1960, kde byla konkrétně vystavena jednotka 003/004. Tyto jednotky se střídaly v jednodenním oběhu na osobních vlacích na rameni Praha - Pardubice. Provoz a údržba byly zpočátku komplikované kvůli nedostatečnému vybavení depa Praha střed.
Sériová výroba a inovace - řada EM 475.1 a 451/452
Od léta 1964 začaly dodávky prvních sériových jednotek řady EM 475.1, které vyráběla již samostatně Vagónka Tatra Studénka ve spolupráci s firmou MEZ Vsetín. Tyto inovované jednotky se vzhledově lišily již na první pohled díky novému designu čelních partií, které navrhli výtvarníci Míšek a Hrbas. Odlišné bylo také konstrukční provedení jednotek, které měly veškerou trakční elektrickou výzbroj situovanou výhradně do čelních vozů, a to včetně sběračů. Trakční motory byly zastavěny v obou podvozcích čelních vozů.
U nových pantografů konstruktéři upustili od zavazadlových oddílů s posuvnými dvoudílnými dveřmi, které byly u jednotek EM 475.0 umístěny v čelních vozech za stanovištěm strojvedoucího. Řídicí pulty strojvedoucího byly umístěny vlevo ve směru jízdy. Regulace výkonu byla standardní odporová pomocí odporníků umístěných na střeše. Ostatní komponenty jako kompresor, motorgenerátor a hlavní vypínač byly umístěny uvnitř vozu.
Atraktivní nátěry
První série jednotek EM 475.1001 až 1028 byla z výroby „oděna“ do vydařeného modrého nátěru v kombinaci s šedivou střechou a červenobílým ozdobným pruhem na bočnicích pod okny. Všechny vlaky z první série, s výjimkou jednotky 1027/1028, byly v letech 1964 až 1965 dodány do Prahy, kde ovládly regionální dopravu na trati do Pardubic.
Další série, počínaje EM 475.1029/1030, nesla již zcela odlišný, neméně zdařilý nátěr v kombinaci modré a šedé barvy. Veletržní jednotka z roku 1965, společně s vlaky 1027/1028 a 1033/1034, zahájila v roce 1965 provoz této řady také na severní Moravě. V letech 1965 až 1968 pak následovaly další dodávky, přičemž mimo Prahy a Bohumína směřovala část jednotek také do Košic a v menší míře i do Ústí nad Labem. Celkem vzniklo 51 dopravních jednotek označených EM 475.1001 až 1102.
Čtěte také: Retro zdicí cihla: Kompletní průvodce
Koncem šedesátých let byly odstaveny a později zrušeny obě „nulkové“ jednotky řady EM 475.0. V souvislosti s postupující elektrizací dalších tratí byla objednána jedenáctikusová série téměř shodných jednotek s řadou EM 475.1 označených jako EM 475.2. Tyto jednotky, dodané v letech 1972 až 1973, se objevily na trati Praha - Benešov a později byly upraveny tak, aby je bylo možné spojovat také s jednotkami EM 475.1.
Zásadním mezníkem v provozu řady EM 475.1 se stala výroba a dodávky nových elektrických jednotek řady EM 488.0 (dnes 460), které řadu EM 475.1 během druhé poloviny sedmdesátých let zcela vytlačily z Bohumína, Košic a Ústí nad Labem. Tím se tato řada sjednotila výhradně v Praze, čímž byl výrazně rozšířen provoz pantografů o další lokality.
Nehody a změny nátěrů
Již od samých počátků provozu provázely „panťáky“ časté požáry a nevyhýbaly se jim ani nehody. Požáry mívaly pro jednotky destruktivní následky kvůli poměrně vysoké hořlavosti použitých materiálů. Nehody měly často za následek vyřazení z provozu z důvodu relativně nižší pevnosti skříní lehké stavby, což mělo během sedmdesátých a osmdesátých let za důsledek zrušení více než dvou desítek vozů.
Ve druhé polovině sedmdesátých let byly jednotky opatřeny novým barevným schématem ČSD do unifikovaného nátěru v kombinaci zelené v podokenní části a krémové v horní části skříně s šedivou střechou. Označení jednotek bylo od roku 1988 změněno z EM 475.1 a 2 na 451 a 452. Vozové skříně začaly být celozelené s šedesát centimetrů širokým žlutým pruhem po celém obvodu skříně.
V devadesátých letech začaly být operativně podle provozních potřeb sestavovány jednotky s různým počtem vložených vozů. Ve druhé polovině devadesátých let se na „panťácích“ 451.045/046 a 452.003/010 objevily zajímavé různobarevné nátěry, díky čemuž si druhá uvedená jednotka vysloužila přezdívku Kraslice. Dvě jednotky byly uvedeny před několika lety dokonce do korporátního nátěru ČD v bílo-modré kombinaci.
Čtěte také: Prozkoumejte retro cihly DITON
Elektrické jednotky řady 460 „Tornádo“
Elektrické jednotky řady 460, přezdívané „Tornádo“ či „Pantograf“, se staly neodmyslitelnou součástí příměstské dopravy v okolí Prahy a dalších regionech. Prototyp elektrické jednotky řady 460, tehdy označené jako řada EM 488.0, vyjel z Vagonky ve Studénce v roce 1971. Sériová výroba se uskutečnila v letech 1974 až 1978. Vyrobeno bylo 43 souprav.
Každá jednotka se skládala ze dvou čelních motorových vozů se čtyřmi hnacími nápravami a trojicí vložených vozů. Celý vlak měl délku 122,5 metru, hmotnost až 294 tun, kapacitu 336 míst k sezení a výkon 2 000 kW. Maximální rychlost byla 110 km/h a napájecí soustava 3 kV DC. V letech 1970 až 1971 se vyráběla obdobná jednotka řady 560 (SM 488.0) pro soustavu 25 kV 50 Hz AC, která byla v provozu např. v okolí Brna a Bratislavy.
„Elektrické jednotky řady 460 jezdily v severních Čechách, zajížděly z Ústí nad Labem až do Prahy, v provozu byly na Olomoucku, Ostravsku a na Slovensku v okolí Košic a krátce také na západě Slovenska v okolí Žiliny. Poslední linkou s pravidelným nasazením se stala trasa z Olomouce přes Přerov a Hranice na Moravě do Vsetína.“
Barevná schémata řady 460
Prototypová jednotka 460 001/002 měla z výroby (1971) spodní část skříně červenou, horní krémovou. V dubnu 1993 vyjela z dílenských oprav provedených v ŽOS Šumperk v atraktivním nátěru skládající se z dolní poloviny vozové skříně v barvě bílé, horní červené a tyto hlavní odstíny doplňovaly okrasné oranžové proužky. Podvozková část byla v černé a střecha v šedé barvě. Po rozsáhlejší opravě v dílnách DYKO Kolín v roce 1996 byla natřena do unifiku, skládající se ze zelené skříně, kolem které byl nanesen pruh žluté barvy šíře 600 mm.
Sériové jednotky (460 003 - 086) dostaly již z výroby nátěr v kombinaci barev horní části skříně v krémové a dolní tmavě zelené. Toto schéma se doplňovalo žlutým nebo oranžovým výstražným pruhem šíře 300 mm a to pouze na čelech hnacích vozů. Od roku 1988, kdy vstoupil v platnost nový systém natírání vozidel podle trakcí, jezdily jednotky celé v barvě světle zelené doplněné žlutým pruhem šíře 600 mm okolo celé skříně.
Od 90. let se jednotky lakovaly do nových barevných schémat. U ČD jezdily ve starším unifiku ČD, kde byla karoserie v šedé barvě a doplňovala se dvěmi modrými pruhy. Zhruba od roku 2002 šedou nahradila světlejší šedá až téměř bílá. Slovenské jednotky jezdí se zelenou spodní polovinou skříně a horní bílo-krémovou, některé již v novém barevném schématu „Blonski“.
U ČD také došlo k novému barevnému schématu. Horní polovina jednotky se ocitla v barvě světle modré. Tato barva je po bocích skříně "potrhnuta" tmavě modrým pruhem, který u kabiny strojvedoucího vytvoří tmavě modrý trojúhelník. Tmavě modré jsou i nástupní dveře. Dolní polovina jednotky je v šedobílé barvě. Různé hrany stupaček a další doplňky na pluhu jsou tradičně "ozdobeny" žlutooranžovými výstražnými proužky. V tomto novém schématu by se měla objevit každá další jednotka, která bude přistavena do Pars Šumperk ke generální opravě, či jen k vyhotovení nového laku.
Konec éry a rozloučení
Na počátku nového tisíciletí ukončilo letitý monopol tehdy již čtvrtým desetiletím sloužících „panťáků“ zahájení sériové výroby nových jednotek řady 471. Ty se jako první ujaly ramene mezi Prahou a Pardubicemi. Příchod několika desítek nových jednotek umožnil náhradu řad 451 a 452, které i přes značné navyšování spojů v příměstské dopravě v okolí Prahy začaly být ve velkém vyřazovány.
Tzv. „Pantograf“ se začal sériově vyrábět v roce 1964. Jeho hlavním úkolem bylo co nejrychleji přepravit co největší množství cestujících do továren ve velkých městech. Design soupravy byl velmi nadčasový, navíc souprava měla na svou dobu obdivuhodné zrychlení i účinné brzdy. Legendární příměstské elektrické vlaky řady 451/452 vyřadily České dráhy z provozu po víc než 50 letech.
České dráhy se definitivně loučí s elektrickými jednotkami řady 460 „Tornádo“ a „Pantograf“. Pro železniční fanoušky, cestující i zaměstnance železnice byl od pátku 19. dubna do neděle 21. dubna 2024 připraven bohatý rozlučkový program. Letošní rok je ve znamení velkého střídání generací na železnici.
Jeden z vlaků se v neděli vydal do železničního depozitáře Národního technického muzea v Chomutově. Poslední jednotky v Olomouci zasáhnou do provozu už jen jako výpomoc v případě nedostatku nových vlaků RegioPanter, i tato výpomoc by měla do léta skončit. V letošním roce to nebude poslední loučení se staršími vozidly Českých drah. Pro grafikon 2017 se stále počítalo s turnusovou potřebou dvou třívozových jednotek ve všední dny na pražské městské lince ML. Jedna čtyřvozová jednotka by měla tvořit zálohu dispečerské soupravy. Vzhledem k tomu, že poslední hlavní oprava byla na této řadě vozidel provedena v roce 2010, lze letos očekávat již definitivní vyřazení jednotek z provozu.
Za zmínku stojí působení několika jednotek v Olomouci v letech 2003 až 2006, kde byly využívány na trati do Prostějova a Nezamyslic. Postupně ale opouštěly tratě do Nymburka, Berouna, Benešova a jejich poslední „štací“ se stala trasa Praha - Kralupy nad Vltavou, včetně městské linky ML z Prahy Libně do Roztok.
Na závěr je dobré připomenout, že jedna čtyřvozová jednotka (451.045/046) je umístěna v Depu historických vozidel Lužná u Rakovníka. Pantograf z roku 1964 teď bude odpočívat v chomutovském depozitáři, Národní technické muzeum má soupravu zatím pouze zapůjčenou.
Rozlučkové akce v Olomouci (19.-21. dubna 2024)
České dráhy připravily pro železniční fanoušky atraktivní rozlučkovou akci s legendami příměstské dopravy - elektrickými jednotkami řady 460 (dříve EM 488.0), přezdívanými „Tornádo“ či „Pantograf“. Akce se konala o víkendu 20. a 21. dubna 2024 a zahrnovala jízdy zvláštních vlaků v okolí Olomouce i jízdu „Tornádo expresu" do Střelné a Chomutova. Průběh akce je detailně popsán níže.
Pátek 19. dubna: Fototermín historických a moderních jednotek
Fototermín čtyř různých elektrických jednotek pro regionální dopravu, se konal 19. dubna 2024 v Olomouci. Několik desítek železničních fanoušků si v nákladní části železniční stanice v Olomouci nenechalo ujít možnost spatřit pohromadě tři historické vlakové jednotky Pantograf a Tornádo a moderní soupravu RegioPanter. Netradiční setkání elektrických vlaků jezdících v barvách ČSD a Českých drah (ČD) bylo uspořádáno u příležitosti ukončení provozu souprav Tornádo.
Zleva elektrická jednotka Pantograf řady 451 (z let 1964 - 1968), červená (z let 1974 - 1978) a zelená řady 560 (z let 1966 - 1971) a současná RegioPanter. Historické vlakové soupravy Pantograf a Tornádo stály seřazeny vedle sebe v sousedství nové jednotky RegioPanter. Netradiční kompozici vlaků si ze všech stran fotily desítky nadšenců. Někteří si s sebou přinesli i vysoké skládací žebříky, aby z výšky pořídili jedinečné snímky. Nad vlakovými soupravami se vznášel dron s fotokamerou.
Fotografování probíhalo z volně přístupné plochy vedle kolejiště. Účast byla bezplatná.
Sobota 20. dubna: Jízdy retro vlaků a depozitář ČD Muzea
Na sobotu 20. dubna byly připraveny jízdy zvláštních vlaků v okolí Olomouce s jednotkou EM488.0079/80, která se honosila retro nátěrem. Tímto retro vlakem se bylo možné svézt z hanácké metropole do Červenky, Prostějova a Přerova a zpět.
Jízdní řád zvláštních vlaků (sobota 20. dubna):
- Olomouc hl.n. 09:00 - Červenka 09:15-09:25 - Olomouc hl.n. 09:40
- Olomouc hl.n. 09:57 - Prostějov hl.n. 10:16-10:26 - Olomouc hl.n. 10:43
- Olomouc hl.n. 11:00 - Přerov 11:15-11:25 - Olomouc hl.n. 11:40
- Olomouc hl.n. 13:20 - Červenka 13:35-13:45 - Olomouc hl.n. 14:00
- Olomouc hl.n. 14:25 - Přerov 14:40-14:50 - Olomouc hl.n. 15:05
- Olomouc hl.n. 16:05 - Prostějov hl.n. 16:23-16:43 - Olomouc hl.n.
V tento víkendový den byl také otevřený olomoucký depozitář ČD Muzea, kde byla vystavena výstava historických strojů ze sbírek ČD. Pro děti byla připravena možnost svézt se malou posunovací lokomotivou, tzv. BNkou. Depozitář byl přístupný od 9 do 16 hodin, vstupné bylo 50 Kč pro dospělé a 25 Kč pro děti od 6 do 15 let, důchodce od 65 let a držitele průkazů ZTP a ZTP/P.
Neděle 21. dubna: Tornádo Expres do Chomutova
Pomyslnou třešničkou rozloučení s legendami příměstské dopravy byla jízda zvláštních rychlíků z Olomouce do Střelné a ze Střelné do Chomutova v neděli 21. dubna. Tzv. Tornádo expres byl veden opět jednotkou EM 488.0079/80 v retro nátěru.
Jízdní řád Tornádo Expresu:
- Olomouc hl.n. - Střelná: Olomouc hl.n. (05:40) - Hranice na Moravě (06:24-06:25) - Valašské Meziříčí (06:49-06:50) - Vsetín (07:06-07:07) - Horní Lideč (07:29-07:30) - Střelná (07:34)
- Střelná - Olomouc hl.n.: Střelná (07:43) - Horní Lideč (07:47-07:47) - Vsetín (08:05-08:08) - Valašské Meziříčí (08:26-08:29) - Hranice na Moravě (08:57-08:58) - Olomouc hl.n. (09:31)
- Olomouc hl.n. - Chomutov: Olomouc hl.n. (09:33) - Zábřeh na Moravě (09:59-10:00) - Česká Třebová (10:24-10:25) - Pardubice hl.n. (11:22-11:23) - Kolín (11:55-11:57) - Ústí nad Labem západ (13:56-13:57) - Most (14:45-14:46) - Chomutov (15:02)
Parametry elektrických jednotek řady 460 Tornádo
Níže uvedená tabulka shrnuje klíčové technické parametry elektrických jednotek řady 460 Tornádo.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Zahájení sériové výroby | 1974 |
| Ukončení sériové výroby | 1978 |
| Počet vyrobených souprav | 43 |
| Složení jednotky | 2 čelní motorové vozy, 3 vložené vozy |
| Délka celého vlaku | 122,5 metru |
| Hmotnost celého vlaku | Až 294 tun |
| Kapacita k sezení | 336 míst |
| Maximální rychlost | 110 km/h |
| Napájecí soustava | 3 kV DC |
tags: #pantograf #české #dráhy #retro #nátěr #historie