Pájení instalatérských prvků z mědi a titanzinku je tradiční klempířskou technikou. Je zřejmé, že tato metoda není v současné době mezi instalatéry příliš oblíbená, ale bez ohledu na to by měl práci s páječkou ovládat každý instalatér. Znalost správného postupu a vlastnictví správného nářadí pro pájení se může hodit zejména při renovaci střech kulturních památek, kde je okapový systém často tvořen měděnými žlaby. Dalším materiálem, který se v současné době používá, je titanzinek.
Vlastnosti titanzinku a jeho využití
Hovoříme-li v souvislosti s plášti budov o plechu, pak jednoznačně vedou materiály hliník a ocel. Mírně upozaděný je titanzinek. Titanzinek lze jedním slovem charakterizovat jako reprezentativní materiál. Má decentně neutrální vzhled v barvě modrošedé nebo břidlicově šedé. Díky němu se ideálně kombinuje třeba se sklem nebo kamennými obklady, ale vynikne i vedle dřeva. Skvěle vypadá jak na moderních stavbách, tak na historických památkách.
Na povrchu přírodního titanzinku se působením klimatických vlivů postupně vytváří patina - modrošedá nebo břidlicově šedá vrstva, která kov chrání proti korozi a prodlužuje jeho trvanlivost. Stupeň její ochrany je tak vysoký, že materiál nepotřebuje vůbec žádnou další údržbu. I kdyby náhodou došlo k poškození povrchu, tak patina jej postupně zacelí. Zmiňovaná modrošedá nebo břidlicově šedá barva patiny má čistě přírodní původ a v průběhu životnosti se nemění. Vytvářející se patina chrání titanzinek do té míry, že je možné u něj deklarovat životnost až 120 let. Pravdivost tohoto předpokladu potvrzují stavby slavného architekta Carla Friedricha Schinkela, postavené v 19. století, na kterých použitý titanzinek funguje dodnes.
Základem titanzinku je elektrolyticky čistý zinek (více než 99 %), který je doplněný mědí a titanem. Přesné poměry ve složení slitiny mají vliv na barvu přírodní patiny a zejména na vlastnosti materiálu, které ovlivňují jeho tvárnost při zpracování. Na rozdíl od architektů ocení uživatelé i jiné benefity. Z hlediska životnosti a vytváření patiny je na tom titanzinek podobně jako hliník. Výrazně se ale oba plechy odlišují možností zpracování. Hliník není možné spojovat pájením, kdežto u titanzinku to není problém. Proto je titanzinek ideální na členité konstrukce, letované věžičky i speciality.
Pro titanzinek víc než pro jiné plechy platí, že je nutné striktně dodržovat standardní klempířské postupy. Konkrétně se jedná o střešní skladbu ve složení titanzinkový plech, prkna, vzduchová mezera, pojistná izolace, tepelná izolace, parozábrana, podhled. Každý z vyjmenovaných prvků má svou úlohu a jen společně vytvářejí fungující střechu jako celek. Přímo u titanzinku je pak nutné správně používat pevné a posuvné příponky, jinak může dojít k poruše krytiny. Samozřejmostí je i použití potřebných dilatačních prvků, protože, jako u každého plechu, i u titanzinku se projevuje tepelná roztažnost.
Čtěte také: Hydroizolace šikmé střechy - montáž
Zinkové rudy jsou široce dostupné po celém světě, a to především podzemní těžbou, která je poměrně šetrná k životnímu prostředí. Při samotné výrobě se pak používají relativně nízké teploty, takže spotřeba primární energie je poměrně nízká. K tomu je nutné připočíst 100% recyklovatelnost titanzinku. Eliminuje se tím stavební odpad po dožití konstrukce a materiál se znovu stává vstupní surovinou pro výrobu. S materiálem bez přidaných vrstev povrchových úprav, které by bylo nutné odstraňovat, to není žádný problém.
Výhody titanzinku
- Samoregenerační povrch: Titanzinek vytváří trvanlivou ochrannou vrstvu se samoléčícími vlastnostmi. Jeho velkou výhodou je, že se drobné škrábance svévolně opraví.
- Bezúdržbovost: Na opláštění budov a na okapovém systému zajišťuje povrch bez další složité údržby.
- Odolnost vůči UV záření a řasám: Je odolný vůči UV záření a nepodléhá hnilobě, takže si dlouhodobě zachovává svůj vzhled.
- Bez nutnosti další ochrany: Nevyžaduje další nátěr ani povrchovou ochranu.
- Bez mikroplastů - šetrné k přírodě: Neuvolňuje mikroplasty, a je tak šetrný k životnímu prostředí.
- Odolné spoje: Všechny potřebné spoje - např. měkké pájení, lze snadno provádět a jsou mimořádně trvanlivé.
- Pozitivní ekologické hodnocení EU: Podle hodnocení rizik Evropské unie jsou titanzinek a slitiny zinku považovány za šetrné k životnímu prostředí.
- Důležitý stopový prvek: Zinek je důležitý stopový prvek pro zdraví živých organismů a často se používá v hnojivech pro podporu růstu rostlin.
- Recyklovatelnost: Je 100% recyklovatelný a více než 90 % titanzinku používaného ve stavebnictví je skutečně recyklováno.
- Výjimečná životnost: Dlouhá životnost: titanzinkový plech o tloušťce 0,65 mm si i po 100 letech zachovává 85 % své původní tloušťky; u variant QUARTZ-ZINC® a ANTHRA-ZINC® je tato hodnota ještě vyšší.
Kvalita a hodnota titanzinku
Pojem „levné plechy“ se na internetu i v jiných médiích objevuje stále častěji. Mnohdy s negativním vyzněním. Je snad již doba, kdy levná cena vítězí nad solidní kvalitou, za námi? Tolik optimismu není zatím bohužel na místě. Stále častěji a hlasitěji se ale hovoří o tom, že levný materiál, ve smyslu laciný a nekvalitní, nemůže investorům přinést nic dobrého. Laciný výrobek s nejnižší cenou se následně může několikanásobně prodražit. Hodnotnou kvalitní alternativou levného plechu je titanzinek RHEINZINK. Podívejme se, jaká kritéria kvality pro tento typ materiálu existují a co vše od něho můžeme či chceme požadovat.
- Zinek patří mezi 10 prvků, nejčastěji se vyskytujících v zemské kůře. Jde o prvek, prospěšný lidskému zdraví. Při průmyslovém zpracování zinku nevznikají zdraví nebezpečné zplodiny.
- Zinkové rudy jsou široce dostupné po celém světě, a to především podzemní těžbou. Podle dnešních výrobních parametrů vydrží zásoba zinku na dalších cca 700 let. V tomto množství není navíc zohledněn podíl recyklovaného materiálu. Zinek tedy nepatří k surovinám s ohroženou dostupností.
- Při rekonstrukcích nebo po uplynutí životního cyklu budov se titanzinkové prvky dají snadno oddělit a recyklovat. Recyklační kvóta stavebního zinku v Německu je asi 95%, takže nedochází prakticky k žádným ztrátám. Díky vysoké míře recyklace materiálu obsahuje stavební titanzinek dnes téměř třetinu sekundárního materiálu. Tento poměr je limitován jen tím, že produkty zinku jsou velmi trvanlivé a proto se recyklují v dlouhých cyklech. Energie potřebná k recyklaci materiálu RHEINZINK obsahuje jen asi 5 % primární energie.
- Titanzinek ladí s přírodními materiály a s každým architektonickým stylem. Vynikne jak na moderních objektech, tak na rekonstrukcích historických památek. Výrobní program střešních systémů i fasádních systémů z titanzinku RHEINZINK zahrnuje tradiční drážkové systémy i moderní systémy panelů, profilů a kazet.
- Povrch výrobků řady RHEINZINK-PATINA LINE je přírodní, bez dodatečných vrstev nebo fosfátování. Působením klimatických vlivů se na jejich povrchu postupně vytváří patina - modrošedá nebo břidlicově šedá ochranná vrstva. Patina chrání titanzinek proti korozi a prodlužuje jeho trvanlivost a životnost. Je nerozpustná ve vodě a díky neustálé obnově na povrchu masivního materiálu snáší vlivy životního prostředí. Díky samoléčebným vlastnostem patiny se postupně zacelí případné poškrábání. Samočisticí schopnost patinovaného materiálu způsobuje, že ani po delší době nedochází k „zašpinění“ povrchu střechy či zarůstání organickými materiály. Inovativní proces předzvětrávání využívá již ve výrobě přírodní změnu barvy povrchu. Modrošedý či břidlicově šedý odstín titanzinku je barvou vlastního masivního materiálu bez pigmentů či barevných vrstev.
- Ve vztahu k průměrným hodnotám úbytků materiálu ve středoevropském klimatu, které se díky poklesu znečištění životního prostředí v posledních desetiletích výrazně snížily, se udává pro střešní krytiny RHEINZINK očekávaná životnost 100 až 120 let.
- Mechanicko-technologické vlastnosti materiálu. RHEINZINK je obchodní název pro titanzinek, vyráběný podle DIN EN 988. Základem slitiny je elektrolyticky čistý zinek se stupněm čistoty 99,995% podle DIN EN 1179. K tomu se legují nepatrné, množstevně přesně definované podíly mědi a titanu, což má vliv na technologické vlastnosti materiálu i na barvu přírodní patiny. Titanzinková střecha či fasáda je nehořlavá, chrání objekt proti úderu blesku a elektrickému smogu. Výhodou vyšší měrné hmotnosti titanzinku je jeho nižší hlučnost v porovnání s lehčími plechy.
- Pájení naměkko je základní a tradiční klempířská technika spojování materiálů. Používá se pro pevné spojování u barevných kovů a pozinkovaných plechů. Touto technikou vznikají u všech ostatních materiálů kromě titanzinku pouze vodotěsné spoje. Při pájení titanzinku dosáhneme nejvyšší možné kvality spojů - totiž navíc i pevnostně zatížitelného spoje bez potřeby použití dodatečných prostředků.
- Kvalitní materiál vyžaduje kvalitní řemeslné zpracování. Na trhu působí řada kvalitních vyškolených zpracovatelů. K nim patří i členové klubu RHEINZINK- kvalitní klempířství. Klub má přes 40 členů a další aktivní zájemci postupně plní kritéria nutná pro vstup mezi tuto klempířskou elitu. Špičkoví klempíři zvyšují prestiž kvalitního řemesla ve společnosti.
- Servis a technické poradentství. Techničtí poradci RHEINZINK zajišťují odborné poradenství a podporu na stavbě, půjčování nářadí, podporu při přípravě kalkulací, rozpočtů a položkových textů, standardní detaily a další. Na vysoké odborné úrovni konzultují individuální řešení s architektem, projektantem, řemeslníkem i investorem. Během celého procesu od projektu k realizaci jsou připraveni poskytnout své znalosti a praktické zkušenosti.
Kvalitní titanzinek na střeše, fasádě či odvodnění zhodnotí objekt esteticky i funkčně na desítky dalších let. Poskytne navíc účinnou ochranu dalším prvkům budovy. Jeho hodnota je dána všemi výše uvedenými kritérii. Proto nemůže být a ani není laciný.
Techniky pájení a opravy titanzinkových žlabů
Měkkou pájkou jsou okapy z pozinku normálně sletované s přesahem tak dva tři centimetry a pokud je to sletování kvalitní a po celé ploše přesahu, tak to pevností úplně stačí. Dříve byly okapy jen 2m a přesto každý spoj byl 4-5ti nýtky snýtován. Nýty byly poctivě roznýtovány a každý také zalit oboustranně pájkou. Pz žlaby se nýtovaly a pak pájely. Na jeden spoj měly být použity minimálně 4 nýty. Nýtky byly ocelové, proto se musely zalít cínem z obou stran.
Pájení se provádělo benzinovými "samodujnými" kempířskými hořáky, které jsou odolné ve větru. Otec se vyučil klempířem, ještě před válkou a tu klempířinu si dělal na baráku sám. 40 metrů rýn a není tam v rýnách ani jeden nýt. Z toho 15 metrů rýn v pozinkovaném plechu je tady na baráku takových 55-60 let a bez problémů. Asi 20 metrů rýn dělali před takovými 30 roky nově už jiní, dnes už jsou prorezlé, ale taky tam není ani jeden nýt. Všechno je pájené cínem, s přesahem tak do tří centimetrů a všechno, i přes padání sněhu, který se o to opírá, když pomalu leze ze střechy, drží a drželo. Ty nýty musí být nějaká náhradní technologie, třeba výpomoc při nekvalitním pájení nebo nýtované rýny jen těsněné klempířským tmelem za studena a podobně.
Čtěte také: Postup opravy panoramatické střechy BMW
V případě protékajícího lepeného spoje na titanzinkovém žlabu je třeba zjistit, zda jsou i další spoje nepojištěné - snýtováním. Je třeba "držící" spoje pojistit nýty a ten kritický má jediné řešení: prostě odtáhnout axiálně od sebe, vyčistit a čisté povrchy spojit. Klempířský tmel bude buďto levný bitumenový nebo dražší a trvanlivější polyuretanový. V současné době je ale velký problém v tom, že okap bude mokrý a už špinavý a tmel by nechytil. A pokud je k němu špatný přístup, tak je problém ho vysušit a očistit. Totéž by bylo třeba v případě pájení, spoj by se musel rozpojit, očistit od tmelu, aby měkká pájka chytla. Opravu je nejlepší provést v létě, až bude sucho a teplo. Tmel potom bude stačit očistit kartáčem a nanést další podobný tmel, pokud je spoj mechanicky soudržný. Pokud nebude spoj soudržný, jen tmel ho neudrží.
Zoufalá situace vyžaduje zoufalé řešení. Takovou věc, když jsem to nechtěl rozebírat, jsem řešil nalepením záplaty zevnitř. Kousek IPY, ohřát a nalepit. Těsní to dlouhé roky a estetika je OK. Spoj nemusí být vodotěsný v celém profilu. Když prší málo, voda teče jen cca po dně žlabu.
Nástroje a materiály pro pájení titanzinku
Pro spolehlivé pájení titanzinku jsou zapotřebí specifické nástroje a materiály. Mezi ně patří rozpouštědlo agrofix, tavidlo unigel a čistič měděných hrotů ZINNFIX. Pájení naměkko je základní a tradiční klempířská technika spojování materiálů. Používá se pro pevné spojování u barevných kovů a pozinkovaných plechů. Touto technikou vznikají u všech ostatních materiálů kromě titanzinku pouze vodotěsné spoje. Při pájení titanzinku dosáhneme nejvyšší možné kvality spojů - totiž navíc i pevnostně zatížitelného spoje bez potřeby použití dodatečných prostředků.
Školení a udržení tradičního řemesla
Cílem jednodenního školení je teoreticky a prakticky upřesnit všechny informace, které se týkají tradiční klempířské techniky spojování plechů - pájení naměkko. Během školení si budou moci všichni účastníci prakticky vyzkoušet svoji zručnost a pod dohledem školicího klempíře si potvrdit kvalitu své práce. Školení je určeno všem, kteří se nebojí změnit zajeté zvyklosti a těm, kterým záleží na vysoké odborné úrovni jejich práce. Umět dobře pájet znamená i podporu a udržení tradičního klempířského řemesla, které v naší zemi postupně zaniká.
Čtěte také: Bezpečná renovace eternitové střechy
tags: #pajeni #strechy #titan #zinku #informace